18 C 275/2017-612

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní [anonymizováno] Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 55 036 260, 39,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 50 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 602 102 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 11. 2016 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 742 713,23 Kč od 16. 11. 2017 do 19. 3. 2019 a z částky 50 000 Kč od 16. 11. 2017 do 3. 10. 2018, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 53 641 422,39 Kč s příslušenstvím.

V. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky 255 036 237,60 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Usnesením [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 2. 2. 2012, [číslo jednací], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 2, 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný formou účastenství dle § 24 odst. 1, písm. c) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Městského státního zastupitelství ze dne 20. 3. 2012. Usnesením [stát. instituce], a to stejného oddělení ze dne 15. 3. 2012, [číslo jednací], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 255 odst. 2, 3 trestního zákoníku. Rovněž proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost. Dne 12. 11. 2014 byla na žalobce Městským státním zastupitelstvím podána obžaloba. Řízení bylo následně vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 9. 2015 vynesl Městský soud v Praze rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným z přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 255 odst. 2 trestního zákoníku a podle § 46 odst. 1 trestního zákoníku bylo upuštěno od potrestání. Dále byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro část skutků, do které byla obžaloba podána. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, odvolání podala rovněž státní zástupkyně. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze vynesl dne 13. 2. 2017 rozsudek, kterým byl žalobce v plném rozsahu obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 2. 2017. V průběhu trestního stíhání žalobce vynaložil náklady na svoji obhajobu. Obhájce žalobce provedl po dobu trestního stíhání následující úkony právní služby: 1; 19.3.2012; převzetí a příprava obhajoby; 2300; 300; 2600; 1 2; 21.3.2012; prohlídka jiných prostor; 4600; 600; 5200; 2 3;; promeškaný čas;;; 400; 4;; jízdné;;; 1950; 5; 23.3.2012; sepis stížnosti; 1150; 300; 1450; 0,5 6; 23.3.2012; sepis stížnosti (doplnění); 1150; 300; 1450; 0,5 7; 23.3.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 8; 26.3.2012; sepis žádosti; 1150; 300; 1450; 0,5 9; 27.3.2012; účast při vydání věci; 2300; 300; 2600; 1 10; 29.3.2012; sepis žádosti; 1150; 300; 1450; 0,5 11; 29.3.2012; sepis stížnosti; 1150; 300; 1450; 0,5 12; 2.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600; 5200; 2 13; 4.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600; 5200; 2 14; 10.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900; 7800; 3 15; 11.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900; 7800; 3 16; 13.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600; 5200; 2 17; 13.4.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 18; 16.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600; 5200; 2 19; 20.4.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 20; 23.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600; 5200; 2 21; 27.4.2012; znalečné;;; 2500; 22; 11.5.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 23; 11.5.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 24;; parkovné;;; 60; 25; 14.5.2012; sepis ústavní stížnosti; 2300; 300; 2600; 1 26; 15.5.2012; účast při vydání věci; 2300; 300; 2600; 1 27; 16.5.2012; účast při výslechu klienta; 9200; 1200; 10400; 4 28; 17.5.2012; účast při výslechu spoluobv.; 4600; 600; 5200; 2 29; 18.5.2012; účast při výslechu spoluobv.; 2300; 300; 2600; 1 30; 21.5.2012; sepis; 1150; 300; 1450; 0,5 31; 23.5.2012; účast při výslechu klienta; 9200; 1200; 10400; 4 32; 28.5.2012; účast při výslechu svědků; 9200; 1200; 10400; 4 33; 30.5.2012; účast při výslechu spoluobv.; 4600; 600; 5200; 2 34; 8.6.2012; sepis stížnosti; 1150; 300; 1450; 0,5 35; 20.6.2012; účast při výslechu spoluobv.; 6900; 900; 7800; 3 36; 4.7.2012; účast při výslechu spoluobv.; 6900; 900; 7800; 3 37; 10.7.2012; žádost; 1150; 300; 1450; 0,5 38; 10.07.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 39; 10.8.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 40; 11.9.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 41; 5.10.2012; sepis žádosti; 1150; 300; 1450; 0,5 42; 9.10.2012; studium spisu; 2300; 300; 2600; 1 43; 7.11.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 44; 19.12.2012; další porada; 2300; 300; 2600; 1 45; 13.3.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 46; 15.3.2013; účast při výslechu svědků; 6900; 900; 7800; 3 47; 18.3.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 48; 20.3.2013; účast při výslechu svědků; 4600; 600; 5200; 2 49; 22.3.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 50; 27.3.2013; účast při výslechu svědků; 6900; 900; 7800; 3 51; 5.4.2013; účast při výslechu svědků; 6900; 900; 7800; 3 52; 10.4.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 53; 11.4.2013; účast při výslechu svědků; 6900; 900; 7800; 3 54; 23.4.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 55; 24.4.2013; účast při výslechu svědků; 2300; 300; 2600; 1 56; 25.4.2013; sepis vyjádření; 1150; 300; 1450; 0,5 57; 2.5.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 58; 14.5.2013; sepis návrhu; 1150; 300; 1450; 0,5 59; 17.5.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 60; 20.5.2013; sepis stížnosti; 1150; 300; 1450; 0,5 61; 4.6.2013; sepis stížnosti; 1150; 300; 1450; 0,5 62; 5.6.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 63; 6.6.2013; účast při výslechu svědků – nekonal se;;; 1150; 0,5 64; 7.6.2013; účast pří výslechu svědků – nekonal se;;; 1150; 0,5 65; 12.6.2013; účast při výslechu svědků; 4600; 600; 5200; 2 66; 18.6.2013; další porada s klientem; 2300; 300; 2600; 1 67; 19.6.2013; účast při výslechu svědka; 9200; 1200; 10400; 4 68; 21.6.2013; účast při výslechu svědka; 6900; 900; 7800; 3 69; 25.6.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 70; 26.6.2013; účast při výslechu svědka; 11500; 1500; 13000; 5 71; 27.6.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 72; 28.6.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 73; 2.7.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 74; 2.7.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 75; 3.7.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 76; 8.7.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 77; 11.7.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 78; 16.7.2013; účast při výslechu svědka – nekonal se;;; 1150; 0,5 79; 18.7.2013; účast při výslechu svědka; 9200; 1200; 10400; 4 80; 31.7.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 81; 31.7.2013; účast při výslechu svědků – nekonal se;;; 1150; 0,5 82; 5.8.2013; účast při výslechu svědka; 9200; 1200; 10400; 4 83; 6.8.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 84; 7.8.2013; účast při výslechu svědka – nekonal se;;; 1150; 0,5 85; 12.8.2013; účast při výslechu svědka; 9200; 1200; 10400; 4 86; 13.8.2013; účast při výslechu svědka; 6900; 900; 7800; 3 87; 6.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 88; 12.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 89; 13.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 90; 13.9.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 91; 19.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 92; 20.9.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 93; 24.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 94; 26.9.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 95; 26.9.2013; dopis na MSZ; 1150; 300; 1450; 0,5 96; 27.9.2013; účast při výslechu svědků; 4600; 600; 5200; 2 97; 2.10.2013; účast při výslechu svědka; 6900; 900; 7800; 3 98;; jízdné [anonymizováno] – [anonymizováno] a zpět;;; 2130; 99;; promeškaný čas;;; 400; 100; 2.10.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 101; 4.10.2013; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 102; 23.10.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 103; 14.11.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 104; 2.12.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 105; 4.12.2013; sepis – námitky znalce; 1150; 300; 1450; 0,5 106; 11.12.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 107; 19.12.2013; další porada; 2300; 300; 2600; 1 108; 20.1.2014; sepis žádosti; 1150; 300; 1450; 0,5 109; 20.1.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 110; 21.1.2014; účast při výslechu klienta; 2300; 300; 2600; 1 111; 3.2.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 112; 4.3.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 113; 20.3.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 114; 28.3.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600; 5200; 2 115; 10.4.2014; sepis ústavní stížnosti; 2300; 300; 2600; 1 116; 11.4.2014; sepis námitek; 1150; 300; 1450; 0,5 117; 23.4.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 118; 25.4.2014; účast při výslechu spoluobv.; 2300; 300; 2600; 1 119; 30.4.2014; účast při výslechu spoluobv.; 4600; 600; 5200; 2 120; 6.5.2014; účast při výslechu klienta; 2300; 300; 2600; 1 121; 19.5.2014; sepis námitek; 1150; 300; 1450; 0,5 122; 23.5.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 123; 26.5.2014; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 124; 3.6.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600; 5200; 2 125; 5.6.2014; účast při výslechu svědka; 2300; 300; 2600; 1 126; 6.6.2014; účast při výslechu spoluobv.; 2300; 300; 2600; 1 127; 10.6.2014; účast při výslechu svědka; 2300; 300; 2600; 1 128; 12.6.2014; účast při výslechu svědka; 2300; 300; 2600; 1 129; 17.6.2014; účast při výslechu svědka; 4600; 600; 5200; 2 130;; jízdné [anonymizováno] – [anonymizováno] a zpět;;; 3810; 131;; promeškaný čas;;; 1000; 132; 18.6.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600; 5200; 2 133; 20.6.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 134; 2.7.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600; 5200; 2 135; 9.7.2014; zastupování při jednání; 2300; 300; 2600; 1 136; 18.7.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 137; 11.9.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 138; 23.9.2014; studium spisu; 2300; 300; 2600; 1 139; 30.9.2014; studium spisu; 2300; 300; 2600; 1 140; 1.10.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 141; 1.10.2014; studium spisu; 2300; 300; 2600; 1 142; 7.10.2014; studium spisu; 2300; 300; 2600; 1 143; 13.10.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 144; 13.10.2014; sepis návrhu; 1150; 300; 1450; 0,5 145; 11.11.2014; další porada; 2300; 300; 2600; 1 146; 5.1.2015; sepis vyjádření; 1150; 300; 1450; 0,5 147; 5.2.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 148; 20.2.2015; sepis žádosti; 1150; 300; 1450; 0,5 149; 11.5.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 150; 20.5.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 151; 27.5.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 152; 28.5.2015; hlavní líčení; 11500; 1500; 13000; 5 153; 29.5.2015; hlavní líčení; 6900; 900; 7800; 3 154; 10.6.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 155; 16.6.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 156; 17.6.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 157; 18.6.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 158; 6.8.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 159; 10.8.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 160; 13.8.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 161; 14.8.2015; hlavní líčení; 6900; 900; 7800; 3 162; 20.8.2015; hlavní líčení; 9200; 1200; 10400; 4 163; 20.8.2015; sepis závěrečného návrhu; 2300; 300; 2600; 1 164; 21.8.2015; hlavní líčení; 6900; 900; 7800; 3 155; 18.9.2015; hlavní líčení; 2300; 300; 2600; 1 156; 18.9.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 157; 26.11.2015; další porada; 2300; 300; 2600; 1 158; 22.4.2016; další porada; 2300; 300; 2600; 1 160; 25.4.2016; sepis odvolání; 2300; 300; 2600; 1 161; 2.6.2016; sepis vyjádření; 1150; 300; 1450; 0,5 162; 5.1.2017; další porada; 2300; 300; 2600; 1 163; 8.2.2017; další porada; 2300; 300; 2600; 1 164; 13.2.2017; veřejné zasedání; 6900; 900; 7800; 3 165; 28.2.2017; další porada; 2300; 300; 2600; 1 Celková částka, kterou žalobce nárokuje z titulu náhrady škody spočívající v účelně vynaložených výdajích za obhajobu, činí 692 622 Kč + příslušné DPH ve výši 21 %, ve výši 145 450,62 Kč, celkem tedy 838 072,62 Kč.

2. Žalobce se dále domáhá částky 20 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání. Řízení vedené proti žalobci významným způsobem ovlivnilo jeho život ve sféře rodinné, pracovní i společenské. Žalobce svým působením v papírenském průmyslu pokračoval v rodinné tradici, která se datuje již od roku 1928. Žalobce začal od roku 1991 působit v papírenském a polygrafickém průmyslu v rámci celé Evropy z pozice ředitele [anonymizována tři slova]. Jméno [celé jméno žalobce] bylo kladně vnímáno v celorepublikovém rozsahu papírenského průmyslu napříč generaci, po roce 1991 v mnoha zemích Evropy, později i mimo Evropu. Medializace zahájení trestního stíhání došlou řady obchodních partnerů žalobce, ale i v širším společenském měřítku k dehonestaci jména žalobce a spekulacím ohledně možné trestné činnosti ze strany žalobce. Na žalobce začalo být pohlíženo jako na osobu nedůvěryhodnou a pochybnou. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce členem [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a zároveň ve [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ([anonymizováno]), v [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) byl členem představenstva. Žalobce působil jako externí přednášející ve švýcarské manažerské škole [anonymizována tři slova] a dále vykonával činnost externího přednášejícího na [anonymizována čtyři slova]. Žalobce dále jako externí pracovník přednášel na mezinárodních [anonymizováno] studiích při [anonymizována dvě slova] a na [anonymizována tři slova] v [anonymizováno]. Žalobce byl rovněž členem správní rady [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], kde byl také členem [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobce dále působil jako vedoucí technologické sekce v [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Poté, co bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, došlo v průběhu roku 2012 nucené k ukončení všech shora uvedených žalobcových aktivit. Co se týká dopadů do rodinné sféry, zejména žalobcova matka a manželka, které žijí v malých obcích, kde se všichni znají, byly vystaveny velkému psychickému tlaku. Trestní stíhání působilo velice negativně na normální chod celé rodiny.

3. Žalobce se dále domáhá zaplacení částky 250 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného proti jeho osobě. Žalobce považuje délku 5 let za nepřiměřenou, za rok trestního stíhání požaduje částku 20 000 Kč, kterou ještě požaduje navýšit s ohledem na to, že trestní stíhání bylo zcela účelové.

4. Dále žalobce požaduje částku 33 948 165 Kč jako náhradu ušlého zisku, která mu vznikla tím, že s ním bylo ukončeno jeho pracovní poměru u zaměstnavatele [právnická osoba], kde vykonával funkci generálního ředitele. Roční příjem žalobce činil v době zahájení trestního stíhání částku 6 789 633 Kč. Za období od 2. 2. 2012 do 13. 2. 2017 tak žalobce požaduje ušlý zisk ve výši 33 948 165 Kč. Žalobce dále požaduje částku 200 000 000 Kč jako náhradu škody za svůj majetkový podíl ve společnosti [právnická osoba], o který v důsledku trestního stíhání přišel, a to na základě usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce zbaven výkonu nemajetkových práv akcionáře společnosti [právnická osoba] Žalobce svůj nárok na odškodnění uplatnil u žalované žádostí ze dne 11. 5. 2017.

5. Žalované se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u žalované uplatnil předběžně svůj nárok, a to podáním doručeným žalované dne 15. 5. 2017. Žalovaná učinila nesporným rovněž průběh trestního řízení vedeného proti žalobci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týká nároku na náhradu škody ve výši obhajného, tento byl u žalované uplatněn původně ve výši 1 009 624 Kč. V průběhu řízení žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu nákladů obhajného, a to ve výši 742 713,23 Kč, když přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby zahrnující odměnu za 228 úkonů právní služby po 2 300 Kč, 11 půl úkonů á 1 150 Kč, 239 režijních paušálů á 300 Kč, a DPH ve výši 21 %. Dále žalovaná přiznala žalobci náhradu za promeškaný čas ve výši 1 936 Kč, vč. DPH ve výši 21 %, a náhradu cestovného ve výši 4 189,73 Kč, vč. DPH ve výši 21 %. Žalovaná nadále sporuje následující úkony právní služby, jejichž náhradu žalobce požaduje: 6; 23.3.2012; sepis stížnosti (doplnění); 1150; 300,00; 1450; 0,50 8; 26.3.2012; sepis žádosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 9; 27.3.2012; účast při vydání věci; 2300; 300,00; 2600; 1,00 12; 2.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 13; 4.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 14; 10.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900,00; 7800; 3,00 15; 11.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900,00; 7800; 3,00 16; 13.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 18; 16.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 20; 23.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 23; 11.5.2012; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 25; 14.5.2012; sepis ústavní stížnosti; 2300; 300,00; 2600; 1,00 26; 15.5.2012; účast při vydání věci; 2300; 300,00; 2600; 1,00 30; 21.5.2012; sepis - účast při vracení věcí; 1150; 300,00; 1450; 0,50 37; 10.7.2012; žádost; 1150; 300,00; 1450; 0,50 41; 5.10.2012; sepis žádosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 42; 9.10.2012; studium spisu; 2300; 300,00; 2600; 1,00 56; 25.4.2013; sepis vyjádření; 1150; 300,00; 1450; 0,50 58; 14.5.2013; sepis návrhu; 1150; 300,00; 1450; 0,50 61; 4.6.2013; sepis stížnosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 63; 6.6.2013; účast při výslechu svědků – nekonal se; 1150;; 1150; 0,50 64; 7.6.2013; účast pří výslechu svědků – nekonal se; 1150;; 1150; 0,50 78; 16.7.2013; účast při výslechu svědka – nekonal se; 1150;; 1150; 0,50 81; 31.7.2013; účast při výslechu svědků – nekonal se; 1150;; 1150; 0,50 84; 7.8.2013; účast při výslechu svědka – nekonal se; 1150;; 1150; 0,50 95; 26.9.2013; dopis na MSZ; 1150; 300,00; 1450; 0,50 106; 11.12.2013; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 107; 19.12.2013; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 110; 21.1.2014; účast při výslechu klienta; 2300; 300,00; 2600; 1,00 112; 4.3.2014; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 114; 28.3.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600,00; 5200; 2,00 115; 10.4.2014; sepis ústavní stížnosti; 2300; 300,00; 2600; 1,00 120; 6.5.2014; účast při výslechu klienta; 2300; 300,00; 2600; 1,00 124; 3.6.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600,00; 5200; 2,00 132; 18.6.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600,00; 5200; 2,00 134; 2.7.2014; účast při výslechu klienta; 4600; 600,00; 5200; 2,00 135; 9.7.2014; zastupování při jednání; 2300; 300,00; 2600; 1,00 144; 13.10.2014; sepis návrhu - doplnění dokazování; 1150; 300,00; 1450; 0,50 146; 5.1.2015; sepis vyjádření [anonymizováno]; 300,00; 1450; 0,50 148; 20.2.2015; sepis žádosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 163; 20.8.2015; sepis závěrečného návrhu; 2300; 300,00; 2600; 1,00 170; 2.6.2015; sepis - vyjádření (doplnění odvolání); 1150; 300,00; 1450; 0,50 6. Co se týká náhrady ušlého zisku, zde žalovaná uvedla, že zde schází příčinná souvislost mezi tvrzeným vznikem škody a trestním stíháním žalobce, neboť s žalobcem byl ukončen poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, jelikož jednal v rozporu s oprávněnými zájmy společnosti, vědomě porušil povinnost ochraňovat majetek společnosti před poškozením, ztrátou, zničením a z důvodu, že byl společníkem další společnosti, která měla shodný předmět činnosti jako zaměstnavatel. Z uvedeného je zřejmé, že pracovní poměr byl s žalobcem ukončen z tohoto důvodu a nikoliv z důvodu zahájeného trestního stíhání. Co se týká náhrady škody ve výši 200 000 000 Kč, která měla vzniknout v důsledku vydání usnesení Městského státního zastupitelství ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. [spisová značka], v důsledku kterého měl být žalobce zbaven majetkových práv akcionáře společnosti [právnická osoba] Zde žalovaná poukázala na to, že stejný nárok byl uplatněn u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dále poukazuje na to, že v daném případně není dán odpovědnostní titul, neboť předmětné usnesení Městského státního zastupitelství nebylo jako nezákonné zrušeno. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, žalovaná hodnotila celkovou délku řízení jako přiměřenou. Nebyly tak naplněny podmínky pro vznik nároku z titulu zadostiučinění. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, zde žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, které považuje za dostatečné.

7. Podáním ze dne 13. 5. 2019 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 50 000 Kč jako částečné náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a dále co do částky 742 713,23 Kč co do nároku na náhradu nákladů obhajoby. Ve zpětvzetí uvedl, že částka 50 000 Kč byla žalobci uhrazena dne 3. 10. 2018 a částka 742 713,23 Kč byla žalobci uhrazena dne 19. 3. 2019.

8. Usnesením ze dne 7. 6. 2019 bylo řízení zastaveno co do částky 742 713,23 Kč na základě shora uvedeného zpětvzetí. Co do částky 50 000 Kč bylo řízení zastaveno výrokem I. tohoto rozsudku, a to rovněž v rozsahu zpětvzetí žaloby ze dne 13. 5. 2019.

9. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 15. 5. 2017. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná zaplatila žalobci částku 50 000 Kč dne 3. 10. 2018 jako zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a dne 19. 3. 2019 částku 742 713,23 Kč jako náhradu nákladů obhajoby. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obhájce žalobce byl v rozhodné době plátcem DPH. Uvedené skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

10. Z trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané náledující: Usnesením ze dne 2. 2. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání mj. pana žalobce pro spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 a 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ve stádiu pokusu, spáchaný formou účastenství. Trestní stíhání bylo zahájeno rovněž proti [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], proti dalším dvěma osobám. Proti usnesením podali obvinění stížnost v průběhu února 2012. Stížnost byla odůvodněna podáním ze dne 22. 2. 2012, kdy obvinění [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a žalobce byli zastoupeni stejným zástupcem. Stížnost třetího obviněného byla odůvodněna 24. 2. 2012, doplněné dne 7. 3. 2012. Stížnost byla postoupena podáním ze dne 13. 3. 2012. Usnesením městského státního zastupitelství z 20. 3. 2012 byly stížnosti zamítnuty jako nedůvodné. Bylo požádáno o ustanovení obhájce žalobci dne 19. 3. 2012. Žalobci byla ustanovena obhájkyně dne 20. 3. 2012. Žádost o ustanovení obhájce byla zrušena podáním ze dne 12. 4. 2012 s ohledem na doložení plné moci obhájce zástupce. Ustanovení obhájce bylo zrušeno 25. 5. 2012. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 a 3. V podání ze dne 19. 3. obhájce žalobce žádal o vyrozumívání o konání vyšetřovacích úkonů, vedle založení plné moci. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 3. 2012 byla podána žalobcem stížnost ze dne 23. 3. 2012. Stížnost byla odůvodněna podáním ze dne 30. 3. 2012. Bylo sděleno, že stížnost byla předložena dozorujícímu státnímu zástupci podáním ze dne 12. 4. 2012. Usnesením městského státního zastupitelství ze dne 16. 5. 2012 byla stížnost žalobce zamítnuta. Dále usnesením ze dne 19. 2. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako obviněného pro pokračující zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 a 4 trestního zákoníku. Proti usnesení podal obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] 24. 2. 2014 stížnost. Usnesením městského státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2014 byla stížnost obviněného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zamítnuta. Usnesením ze dne 16. 4. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst.

4. Stížnost je ze dne 16. 4. 2014. Usnesením MSZ ze dne 29. 4. 2014 byla stížnost zamítnuta. V podání ze dne 29. 3. 2012 obhájce žalobce požádal, resp. upozorňoval na nestandardní okolnosti ustanovení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako obhájkyně žalobce, i přesto, že se jí nepodařilo zajistit, tak byla provedena prohlídka jiných prostor. Obhájce žalobce tedy žádá o přezkoumání postupu. Vyřízení žádosti, resp. její postoupení bylo sděleno podáním ze dne 3. 4. 2012. V podání ze dne 28. 3. 2012 požaduje obhájce žalobce přezkoumání postupu. Písemnost byla postoupena k vyřízení 3. 4. 2012. Podle vyrozumění městského státního zastupitelství z 15. 5. 2012 byl přezkoumán postup policejního orgánu, kdy nebyl shledán žádný nezákonný postup policejního orgánu. Obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] požádal o přezkoumání postupu policejního orgánu, učinil návrh na vyloučení policejního orgánu z projednání a návrh na vydání věci obviněným v podání ze dne 30. 5. 2012. Žádost byla postoupena podáním [anonymizováno] z 1. 6. 2012 [anonymizována tři slova] v podání ze dne 4. 6. 2012 vyrozuměla, že výhrady vůči postupu policejního orgánu nejsou důvodné. Obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] podal stížnost proti postupu [anonymizováno] podáním ze dne 9. 7. 2012. Stížnost byla předložena 11. 7. 2012. Dále [anonymizováno] [celé jméno žalobce] podal žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu 24. 9. 2012. Městské státní zastupitelství vyrozumělo dne 12. 12. 2012, kdy reagovalo na výtky ve stížnosti. Byl postoupen podnět k přezkoumání postupu policejního orgánu dne 12. 4. 2013. Obhájce žalobce se obrátil na městské státní zastupitelství podáním ze dne 23. 9. 2013. Bylo žádáno, aby policejní komisař připojil ke znaleckému posudku listiny a aby nechal vypracovat dodatek znaleckého posudku. [anonymizováno] je předložila městskému státnímu zastupitelství dne 18. 11. 2013. To se vyjádřilo v podání ze dne 4. 12. 2013, kdy uvedlo, že znalec odpověděl jednoznačně na položenou otázku. Dále městské státní zastupitelství v listině ze dne 21. 1. 2014 vyrozumělo obhájce žalobce ohledně výhrad vůči postupu policejního orgánu při nahlížení do spisu, kdy výhrada nebyla shledána oprávněnou. Dále se obhájce žalobce obrátil na městské státní zastupitelství dne 20. 1. 2014. V souvislosti s nahlížením do trestního spisu dne 9. 1. 2014, kdy je konstatováno, že trestní spis je veden v rozporu se závazným pokynem [anonymizována dvě slova], čímž dochází ke krácení práva na obhajobu žalobce. Podnět [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl postoupen MSZ policií 29. 4. 2014. Usnesením [anonymizováno] ze dne 24. 5. 2012 bylo rozhodnuto, že vrchní komisař není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. V podání ze dne 5. 6. 2012 byla odůvodněna stížnost proti usnesení o vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení. Stížnost byla předána k rozhodnutí dle vyrozumění ze dne 26. 6. 2012. Usnesením [stát. instituce] ze dne 25. 7. 2012 byla zamítnuta stížnost obviněného žalobce proti usnesení, že policejní orgán není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením z 3. 7. 2012 rozhodl vrchní komisař k návrhu obviněného [anonymizováno] [celé jméno žalobce], že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] podal stížnost proti tomuto usnesení ze dne 9. 7. 2012. Věc byla předložena 11. 7. 2012 dle vyrozumění. Usnesením [anonymizováno] ze dne 20. 7. 2012 byla stížnost obviněného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zamítnuta. Usnesením MSZ ze dne 26. 9. 2012 bylo rozhodnuto, že státní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z úkonů trestního řízení. Dále usnesením ze dne 16. 5. 2013 policejní orgán rozhodl, že není vyloučen trestního řízení, jedná se o vrchního komisaře [jméno] [příjmení], ke stížnosti žalobce. Ten podal stížnost proti tomuto usnesení dne 20. 5. 2013. Usnesením [anonymizováno] ze dne 16. 7. 2013 byla tato stížnost zamítnuta. Návrh obviněného na vyloučení státní zástupkyně ze dne 14. 5. 2013. Dále návrh obviněného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] je ze dne 22. 4. 2013. Usnesením MSZ ze dne 30. 5. 2013 bylo rozhodnuto, že státní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 11. 6. 2013 byla stížnost [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zamítnuta pro opožděnost. Usnesením VSZ z 11. 6. 2013 byla zamítnuta stížnost [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako nedůvodná. Pak jsou zde trestní oznámení. Dále byl podán podnět policejního orgánu k nařízení prohlídky jiných prostor na návrh MSZ v Praze na vydání příkazu k prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, kdy protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemku je z 21. 3. 2012. Dále dne 26. 3. 2012 byla vydána usnesení o vrácení věci a protokoly o vrácení věci. Usnesení o vrácení věci jsou dále ze dne 2. 4. 2012, vč. protokolu o vydání věci. Účast při vydání věci. Protokol o vrácení věci 2. 4. 2012 a podle úředního záznamu byl k převzetí věcí, které budou případně v budoucnu vraceny zmocněn [anonymizováno] [jméno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podle úředního záznamu je uvedeno, že se dostavil obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne 2. 4. 2012 za účelem převzetí věcí a do budoucna byl zmocněn [anonymizováno] [jméno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále usnesením ze dne 4. 4. 2012 bylo rozhodnuto o vrácení šanonů s písemnostmi. Převzal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 4. 4. 2012 toto usnesení a rovněž převzal i věci podle protokolu ze dne 4. 4. 2012. Dále usnesením ze dne 15. 5. 2012 bylo rozhodnuto o vrácení věcí, dalších šanonů s písemnostmi, které převzal [anonymizováno] [jméno] [jméno]. V Následujících dnech probíhaly výslechy obviněných 18. 5. 2014, 4. 7. 2012, 30. 4. 2014, 20. 5. 2014. Obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl vyslechnut 30. 5. 2012. Dále jsou zde účetní doklady, pokračování ve výslechu obviněného dne 20. 6. 2012 a 25. 4. 2014. Žalobce jakožto obviněný byl vyslechnut 16. 5. 2012, 23. 5. 2012. Svědek byl vyslechnut 15. 3. 2013. Další svědek 2. 7. 2013. Další svědecké výpovědi se konaly ve dnech 21. 6. 2013, 8. 7. 2013, 12. 8. 2013, 12. 6. 2014, 30. 9. 2014. Dne 27. 6. 2013, 18. 7. 2013, 8. 8. 2013, 23. 7. 2013, 24. 9. 2013, 19. 9. 2013, 19. 6. 2013. Dále proběhly výslechy svědků 3. 7. 2013, 20. 3. 2013, 27. 3. 2013, 5. 4. 2013, 11. 4. 2013, 24. 4. 2013, 26. 5. 2014, 28. 6. 2013, 5. 8. 2013, 7. 10. 2013, 17. 6. 2014, 28. 5. 2012, 13. 9. 2013, 5. 6. 2014, 2. 10. 2013, 12. 6. 2013, 10. 6. 2014, 26. 9. 2013, 6. 9. 2013, 27. 9. 2013, 4. 10. 2013, 13. 8. 2013, 12. 9. 2013. Policejní orgán žádal o právní pomoci do Slovenské republiky [anonymizováno] Slovensku proběhly výslechy dožádaných svědků ve dnech 13. 6. 2013 a 13. 6. 2014. Dále jsou zde písemnosti a úřední záznamy podle § 158 odst. 6, a to ze dne 30. 1., 19. 1., 23. 1., 17. 1., 26. 1., 9. 5., 24. 1., 2. 4., do 9. 5. 2012, dále 24. 1., 2. 4. 2014, 9. 5. 2012, 31. 3. 2014, 27. 1. 2012. Ve věci byl ustanoven znalecký ústav opatřením ze dne 19. 10. 2012. Opatřením byl přibrán znalec z 19. 10. 2012. Obhájce žalobce podal námitky proti formulaci položených otázek znalci dne 12. 11. 2012. Námitky byly předloženy k posouzení 4. 12. 2012 a byly posouzeny městským státním zastupitelstvím dne 31. 12. 2012 jako nedůvodné. Pokud jde o žádost o doplnění znaleckého posudku, ta byla podána policejním orgánem 14. 2. 2013. Doplnění znaleckého posudku je z 29. 1. 2013, znalecký posudek je z 29. 1. 2012. Byl zpracován ke stanovení tržní ceny měsíčního pronájmu osobního vozidla a vyčíslení finanční a majetkové újmy vzniklé na základě obchodních vztahů mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a souvisejících, s převodem obchodní a výrobní činnosti. Opatřením ze dne 12. 7. 2012 byl přibrán další znalec ve věci z oboru kybernetika a výpočetní technika. Žalobce podal námitky proti formulaci položených otázek dne 8. 8. 2012. Ty byly postoupeny 22. 8. 2012. Městské státní zastupitelství je přezkoumalo 12. 11. 2012 a neshledalo je důvodnými. Znalecký posudek je z 23. 10. 2012. Byl předložen ke zkoumání pevného disku, flash disku. Obviněný dále podal námitky proti formulaci položených otázek znalci ze dne 4. 12. 2013. Ty byly předloženy MSZ 11. 12. 2013 MSZ se k nim vyjádřilo dne 19. 12. 2013. Dále je znalecký posudek z oboru kybernetika ze dne 15. 4. 2014. Opatřením ze dne 9. 4. 2014 přibrán znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ceny a odhady. Žalobce podal námitky proti formulaci otázek znalci dne 10. 4. 2014. Ty byly předloženy MSZ k posouzení a to se k nim vyjádřilo 28. 4. 2014 a neshledala je důvodnými. Dále obviněný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] podal námitky proti formulaci otázek znalci ze dne 14.

4. Dále byl zpracován znalecký posudek z oboru ekonomika dne 26. 8. 2014. Znalec byl přibrán opatřením ze dne 14. 5. 2014. Opět byly předkládány námitky proti formulaci otázek, které byly předkládány MSZ k rozhodnutí. Byl předložen další znalecký posudek z oboru ekonomika. Opatřením ze dne 3. 5. 2014 byl přibrán tlumočník z ruského jazyka do jazyka českého. Byla podána žádost o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, analýza dat, dne 22. 3. 2012. Bylo podáno odborné vyjádření. Další žádost o odborné vyjádření je ze dne 26. 7. 2012, ze dne 5. 8. 2013 a následně policejní orgán vyžadoval informace od [anonymizována tři slova] [anonymizováno] podala zprávu 24. 4. 2012. Informace byly doplněny 30. 4. a 7. 2. 2013. Byly vyžadovány informace v průběhu roku 2012 a 2013 od dalších bankovních ústavů, které byly následně sdělovány podle § 8 odst. 2 trestního řádu. Dne 7. 8. 2013 [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] vyžádal informace a písemné podklady od společnosti [právnická osoba], týkající se obchodních vztahů s [příjmení] [jméno] k pronájmu vozidla [příjmení] [jméno] a zajištění písemností [anonymizováno] při prohlídce jejích prostor a pozemků. Dne 30. 8. 2013 byly některé z požadovaných listin doplněny advokátní [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne 4. 3. 2014 vyšetřující policista znovu žádal o poskytnutí písemných podkladů a informací, a to společnost [právnická osoba] Byly poskytnuty, doručeno bylo orgánu [anonymizováno] dne 19. 3. 2014. Přílohy jsou založeny ve svazku č. 16, od č. l. 4103 do č. l. 4337. Dne 9. 4. 2014 se ve věci vyjádřila zmocněnkyně [právnická osoba] a založila další listinné důkazy. Tyto tvoří zbývající část svazku č.

16. Dne 25. 7. 2013 [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] znovu žádal o poskytnutí informací, a to [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova]. Dne 1. 8. 2013 policista nahlížel do spisu [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Zde pořídil kopie z tohoto spisu. Stejná žádost o poskytnutí informací byla činěna na [anonymizována tři slova] [anonymizováno], a to dne 16. 10. 2012. Poskytnuto dne 26. 10. 2012 (č. l. 4333). Dne 19. 4. 2013 opět žádost o poskytnutí informací od [právnická osoba]. [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Týkalo se to informace týkající se vozidla [příjmení] [jméno]. Informace poskytnuty dne 23. 4. 2013. Dne 19. 6. 2012 opět policejní orgán požádal o informace, a to společnost [právnická osoba] Informace se týkaly motorových vozidel – vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Informace poskytnuty 24. 7. 2012. Dne 20. 6. 2012 o tomto vyrozuměn zástupce žalobce, který na to reagoval přípisem ze dne 10. 7. 2012. Pak bylo podáváno zřejmě trestní oznámení na krádež vozidla [anonymizováno]. Dne 6. 2. 2013 se policejní orgán dotázal [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] na stav řízení učiněného na základě trestního oznámení [anonymizováno] [celé jméno žalobce], které je vedeno pod č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. Dne 23. 4. 2013 přišla odpověď na tuto výzvu. Městská státní zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] požádala o spolupráci Vrchní státní zastupitelství, odbor závažné hospodářské kriminality, a to dne 3. 6. 2013. Týkalo se to prověřování toho případu [anonymizována dvě slova]. Odpověď přišla dne 20. 6. 2013. Bylo sděleno, pod jakou spisovou značkou materiály budou k dispozici. Dne 1. 8. 2013 – protokol o předání věcí, za účelem znaleckého zkoumání. Jednalo se o externí disk [anonymizováno]. Dne 4. 12. 2013 byl na úředním záznam o podaném vysvětlení vyslechnut [jméno] [příjmení], svědek. Ve věci bylo zadáno vyhotovení znaleckého posudku a znalec, [právnická osoba] znalecká požádala dne 17. 12. 2012 o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 3. 9. 2013 byl podán návrh na zastavení trestního stíhání v právní věci obviněného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ten ještě doplnil podání ze dne 29. 7. 2014. Dne 8. 8. 2014 byl tento návrh na zastavení trestního stíhání postoupen městskému státní zastupitelství. Dne 12. 8. 2014 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělila, že v současném stádiu neakceptuje tento návrh. Dne 28. 3. 2012 obviněný sdělil, že se chce zúčastnit všech úkonů v rámci trestního řízení. Založeny byly plné moci. Dne 2. 9. 2014 obviněný požádal o umožnění nahlédnutí do spisu a pořízení kopie části spisu. Dne 14. 6. 2012 obviněný podal návrh na provedení důkazu, a to mandátní smlouvou, [číslo]. Dne 4. 6. 2012 podala [právnická osoba] žádost o vydání věci, které byly zajištěny při provedení prohlídky jiných prostor dne 20. 3. 2012. Dne 26. 6. 2012 sděleno, že této žádosti nelze vyhovět. Dne 3. 4. 2014 byla [právnická osoba] poučena jako poškozená osoba v rámci trestního řízení. Dne 14. 4. 2014 se k tomuto vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce a uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 953 651,20 Kč. Dne 3. 4. 2014 se v rámci výslechu u [anonymizováno] poškozená společnost [právnická osoba] připojila se svým nárokem. Následně ve spise na č. l. 4651 a násl. založeny doklady týkající se tohoto uplatněného nároku. Dne 4. 12. 2013 vydáno usnesení městského státního zastupitelství o zajištění nároku poškozené společnosti. Týkalo se to právě 10 ks kmenových akcií v listinné podobě o jmenovité hodnotě 100 000 Kč za 1 akcii, s pořadovými čísly 1 – 10. Rovněž bylo rozhodnuto o tom, že v důsledku zajištění obviněný [příjmení] [celé jméno žalobce] nemůže vykonávat u těchto papírů další práva s nimi spojené, a to právo hlasovací na valných hromadách. Dne 10. 12. 2013 sepsán protokol o vydání věci, kdy [právnická osoba] byla vyzvána k vydání předmětných akcií. Tyto vydává dobrovolně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Na č. l. 4731 a násl. založeny kopie předmětných akcií a následně o advokátní úschově těchto cenných papírů. Dne 12. 3. 2014 založen přípis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaný [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], kdy informuje o zajištění těchto deseti kusů akcií a tedy vyzývá, aby [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] vykonával práva spojená s těmito akciemi. Usnesením ze dne 17. 4. 2014 státní zástupkyně omezila zajištění nároku poškozené společnosti týkající se těchto deseti kusů akcií a zrušila výrok o zajištění nároku poškozeného, kterým byl zakázán obviněnému [celé jméno žalobce] výkon hlasovacích práv. Usnesením městského soudu ze dne 16. 1. 2014 byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení o zajištění 10 ks akcií. Ve spisu jsou založeny další listiny týkající se zajištění akcií, usnesení – stále to jedno, ze 16. 1. 2014, kterým byla zamítnuta stížnost. Zde je založena ústavní stížnost žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, týkala se prohlídky jiných prostor vykonané dne 21. 3. 2012. Dne 2. 7. 2012 se policejní orgán vyjádřil k této ústavní stížnost. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2012 odmítnuta. Dne 18. 6. 2013 byla osoba [jméno] [příjmení] požádána o součinnost. Ten požadované dokumenty předložil. Založeny na č. l. 4987 a násl. Následně ve věci předvolán svědek [jméno] [příjmení] na den 7. 8. 2013. Ve spise je založen úřední záznam ze dne 23. 4. 2012 týkající se soupisu vydaných věcí. Pak jsou zde záznamy o nahlížení do spisu. Následně v září 2014, 8., 9., obhájci obžalovaných vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Následně dne 22. 9. 2014 a 23. 9. 2014 obhájci prostudovali spis. Pan [anonymizováno] tam byl 23. 9. 2014. Dne 14. 10. 2014 byl podán návrh na podání obžaloby. Dne 7. 11. 2014 byl doplněn ještě dodatek ke znaleckému posudku. Dne 12. 11. 2014 byla podána obžaloba městským státním zastupitelství, mj. proti žalobci. Spis byl dne 13. 11. 2014 doručen Městskému soudu v Praze. Následně byly pořízeny opisy z evidence rejstříku trestů obviněných osob. Dne 22. 12. 2014 byla vznesena námitka podjatosti ze strany zástupce žalobce proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zároveň byl učiněn návrh na předběžné projednání obžaloby a vrácení věci zpět státnímu zástupci. Dne 5. 1. 2015 se k námitce podjatosti vyjádřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 9. 1. 2015 ve věci proběhlo neveřejné zasedání, kdy bylo rozhodnuto o tom, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je vyloučen z projednávání věci. Dne 9. 1. 2015 vydal usnesení o vyloučení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z projednávání věci. Následně rozesláno účastníkům. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. To tedy měla být osoba, vůči níž měl tedy soudce nějaký vztah. Vystupoval jako zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení] a účastnil se úkonů přípravného řízení. Je tady ještě založena další ústavní stížnost. Dne 15. 1. 2015 ve věci rozhodoval ústavní soud a odmítl ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2014 za účastni městského státního zastupitelství. To se ještě týkalo toho zajištění. Dne 23. 4. 2015 proběhlo další neveřejné zasedání. Předmětem jednání bylo projednání stížnosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (u Vrchního soudu v Praze). Stížnost [anonymizováno] [příjmení] byla zamítnuta. Poté bylo ve věci nařízeno hlavní líčení u Městského soudu v Praze, a to ve dnech 27. 5. 2015 až 29. 5. 2015, 16. 6. 2015 až 18. 6. 2015, 13. 7. 2015 až 15. 7. 2015, 10. 8. 2015 až 14. 8. 2015. Byli předvoláni svědci. Dne 21. 5. 2015 žalobce učinil důkazní návrh výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a předložil znalecký posudek tohoto znalce. Jsou založeny další listinné důkazy. V rámci hlavního líčení byly předloženy doklady žalobcem. Svazek č. 22 tvoří listiny předložené [anonymizováno] [celé jméno žalobce] při hlavním líčení dne 27. 5. 2015. Dále ve věci předložen znalecký posudek znalce z oboru kybernetika [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 5. 2015, který byl na hlavním líčení prováděn k důkazu. Opatřením ze dne 12. 6. 2015 přibrána znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ceny a odhady. Následně ve svazku č. 24 založena dokumentace předložena obhajobou v průběhu hlavního líčení, což tvoří celý svazek č. 24, 25 i 26. Dne 29. 7. 2015 vyhotoven dodatek ke znaleckému posudku znalkyně [jméno] [příjmení]. Dne 31. 7. 2015 byl soudu doručen znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a tedy posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] svazku č. 28 je založen znalecký posudek znalecké kancelář [jméno] doručený soudu dne 31. 7. 2015 svazku č. 30 založen znalecký posudek znalkyně [jméno] [příjmení] doručený soudu dne 10. 8. 2015 a dokumenty předložené při hlavním líčení dne 16. 8. 2015 [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Ve svazku č. 31 jsou založeny listiny předložené znalkyní [jméno] [příjmení]. Dne 11. 8. 2015 nahlížel právní zástupce žalobce do spisu a rovněž dne 19. 8. 2015. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení ve dnech 10. 8. 2015, 12. 8. 2015, 14. 8. 2015, 20. 8. 2015, 21. 8. 2015, 15. 9. 2015, 17. 9. 2015 a 18. 9. 2015. [anonymizováno] se pokoušela předvést svědka [jméno] [příjmení] k hlavnímu líčení. Dále bylo prováděno šetření k pobytu [jméno] [příjmení]. Dále jsou ve spise založeny platební poukazy o výplatě svědečnému svědku v trestním řízení, a to ze dne 23. 10. 2015. Dne 30. 12. 2015 předseda senátu žádá o prodloužení vypracování rozhodnutí ze dne 18. 9. 2015, a to do 29. 2. 2016 a následně ještě do 31. 3. 2016. Jsou založeny protokoly o hlavním líčení na č. l. 007645 a násl., tedy od 27. 5. 2015. Přítomen právní zástupce žalobce. Nejprve vyslechnuti obžalovaní. Dne 28. 5. 2015 vyslechnut žalobce kromě jiných obžalovaných a dále přistoupeno k výslechu svědků – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pokračuje protokol z hlavního líčení ze dne 29. 5. 2015. Zahájeno v 09:00 hodin. Opět přítomen obhájce [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Zde vypovídala znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Přednesla svůj znalecký posudek ze dne 26. 8. 2014 a ze dne 5. 9. 2014. Dále byl vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a přednesl svůj znalecký posudek z oboru ekonomiky. Dále vyslechnuta znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která přednesla svůj znalecký posudek [právnická osoba], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Jednání přerušeno do 16. 6. 2015. Je založen další protokol z 16. 6. 2015. Opět přítomen za žalobce jeho obhájce. Byli vyslýcháni svědci. Vyslechnuta byla svědkyně [jméno] [příjmení]. Dále vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. V hlavním líčení pokračováno dne 17. 6. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Byl vyslechnut svědek [jméno] [jméno], poté [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Poté pokračováno v hlavním líčení dne 18. 6. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Na tomto jednání opět vyslýcháni svědci, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V hlavním líčení pokračováno dne 10. 8. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Pokračováno ve výsleších dalších svědků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dále přistoupeno k doplňujícímu výslechu znalkyně [jméno] [příjmení]. Dále prováděno množství listinných důkazů. Znalkyně [jméno] [příjmení] přednesla dodatky znaleckých posudků ze dne 29. 7. 2015. V hlavním líčení pokračováno dne 14. 8. 2015. Opět přítomen i obhájce žalobce. Zde proveden výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Následně provedeny důkazy odposlechy telefonních hovorů. V jednání pokračováno dne 20. 8. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Přistoupeno k doplňujícímu výslechu svědka [jméno] [příjmení]. Byli vyslechnuti další svědci. V hlavním líčení pokračováno dne 21. 8. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Opět přistoupeno k výslechům svědků, a to [příjmení] [příjmení] a dalších. Poté právní zástupci přednesli své závěrečné návrhy. Nejprve státní zástupce, poté obhájci a zmocněnkyně poškozené společnosti. Poté v hlavním líčení pokračováno dne 18. 9. 2015. Opět přítomen obhájce žalobce. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, přičemž v tímto rozsudkem byl žalobce odsouzen za pomoc k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 124 odst. 1 písm. c) trestního zákona a § 55 odst. 2 trestního zákoníku. Dále byl zčásti žalobce zproštěn obžaloby pokračujícího zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudek byl rozeslán účastníkům až 18. 4. 2016. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, a to státní zástupkyní dne 19. 4. 2016 a rovněž obžalovanými, resp. obžalovaným [příjmení] [celé jméno žalobce], bylo doručeno soudu dne 17. 4. 2016 a rovněž obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který se odvolal dne 27. 4. 2016. Jsou zde založeny další přílohy k těmto odvoláním. Dne 27. 4. 2016 se rovněž odvolala poškozená [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení]. Dne 6. 5. 2016 městská státní zástupkyně doplnila a odůvodnila své odvolání. Rovněž zástupce obžalovaného [příjmení] doplnil odvolání, a to dne 25. 5. 2016. Dne 2. 6. 2016 se ve věci odvolal žalobce prostřednictvím svého obhájce. Dne 2. 6. 2016 se rovněž vyjádřila k odvolání státní zástupkyně. Bylo doručováno odvolání ostatním účastníkům. Dne 11. 7. 2016 ještě doplnila své odvolání zmocněnkyně poškozené společnosti. Věc byla dne 21. 7. 2016 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Ten ve věci nařídil veřejné zasedání na den 13. 2. 2017. Dne 13. 2. 2017 proběhlo veřejné zasedání, kde byl přítomen obhájce žalobce. Vrchní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 2. 2017 tak, že zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to v odsuzující části pod bodem a) a v obou výrocích o náhradě škody, a znovu rozhodl tak, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] se zprošťuje obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V části bodu a) odpovídající bodu obžaloby III. a IV. a navazujících výroků o náhradě škody se věc vracela zpět soudu prvního stupně. To se týkalo obžalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] a oba dva body obžaloby se týkaly [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. protokolu byli při veřejném zasedání přítomen žalobce i jeho obhájce. Ve vztahu k žalobci rozsudek ten den nabyl právní moci.

11. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 2. 2017 v odůvodnění mj. uvedl, že: …„ Soud prvního stupně, ač mu bylo známo, že obsahem těchto prostorových odposlechů je objednávka„ osob spojených s [jméno] [příjmení]“, kterým šlo o kriminalizaci obžalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] (kvůli jeho mediálnímu vystoupení a znalecké činnosti) a o mstu za kroky [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (kvůli ukončení smlouvy [právnická osoba] s [právnická osoba]), de facto tuto objednávku splnil“ (srov. str. 23) .……„ Již samotná absence trestního stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vzbuzuje pochybnosti o tom, jak korektně a pečlivě byly celé prověření věci a následně vyšetřování a dozor státní zástupkyně nad ním provedeny. Selekce osob, které budou z trestné činnosti obviněny, je v rozporu se zásadou legality vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. (…) ” (srov. str. 23) .….„ Nestandardní způsob, jakým došlo dne 16. 12. 2011 k převzetí [právnická osoba] a.s. a faktickému„ odstavení“ obžalovaných [příjmení] [celé jméno žalobce] (50 % akcionář) a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] od [právnická osoba] a následné ovládnutí společnosti (…) osobou spřízněnou s osobami plánujícími kriminalizaci [anonymizováno] a zastavení výrobní činnosti [právnická osoba] [právnická osoba] (viz záznamy odposlechu), nasvědčují tomu, že za pomoci osob, které mohly mít vliv na orgány činné v trestním řízení (viz snaha odvolacího soudu opatřit potřebné důkazy prostřednictvím státního zástupce) byla vytvářena kauza, která měla„ pokračování“ jednoznačně„ odklidit z cesty“ otce a syna [anonymizováno]“ (srov. str. 38).

12. Dne 8.10.2018 se konalo veřejné zasedání u VS, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a bylo rozhodnuto dle § 226 písm. b) trestního řádu tak, že zdejší žalobce se zprošťuje obžaloby. Dle protokolu byl při veřejném zasedání přítomen zdejší žalobce osobně i jeho obhájci. V odůvodnění rozsudku VS mj. uvedl, že:….„ Odvolací soud shledal, že u [anonymizováno] [příjmení] vzniká legitimní objektivní pochybnost o její nestrannosti, a to v důsledku jejího shora popsaného opomenutí (které samo o sobě však žádný poměr k věci neprokazuje, neboť nevylučuje„ obyčejné“ pochybení), v důsledku podezření, že byla ve vztahu k „ objednatelům“ kriminalizace [anonymizováno] (…) a v důsledku podezření, které o její činnosti státní zástupkyně panuje v jiných trestních věcech“ (srov. bod 50) …..„ Při souhrnu všech těchto okolností lze jen stěží vyvrátit pochybnosti obžalovaného o poměru [anonymizováno] [příjmení] k věci, natož obhájit zdání nezávislosti a nestrannosti státní zástupkyně pro třetí osoby“ (srov. bod 51) ….„ Obdobné platí i pro [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] (…) ” (srov. bod 52) …„ [ulice] soud dospěl k závěru, že osoby podílející se na přípravném řízení – [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], neprošly testem objektivní nestrannosti, neboť ohledně nich nelze vyloučit legitimní pochybnosti, že byly v přípravném trestním řízení schopny vést trestní řízení obžalovaného nepodjatě. Existuje objektivní obava, že poměr těchto orgánů činných v trestním řízení k projednávané věci mohl být založen na jejich přímém zájmu na výsledku řízení, nebo na jejich poměru k subjektům konkrétního trestního řízení (poškozené společnosti, resp. osobám ovládajícím poškozenou společnost), jenž se projevoval přátelsky – nápomocně (…) Za situace, kdy odvolací soud shledal, že dva stěžejní orgány přípravného řízení – vyšetřovatel a dozorující státní zástupkyně, splňují objektivní kritéria pro závěr, že jde o orgány činné v trestním řízení, jež jsou z rozhodování věci obžalovaného vyloučeny podle § 30 odst. 1 tr. ř., musel nutně dospět k závěru, že řízení, jež předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, je zatíženo podstatnou procesní vadou ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., která je neodstranitelná v řízení před soudy“ (srov. bod 53).

13. Z předložených listinných důkazů (přehledu uhrazených záloh na účet [jméno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] a dále z výpisu z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova], za období duben 2012, duben 2013, září 2013, leden 2014, únor 2014, listopad 2014, prosinec 2014, říjen 2016, listopad 2016, prosinec 2016) a vzal soud za prokázané, že žalobce uhradil na nákladech obhajoby zálohy v celkové výši 1 350 000 Kč.

14. Co se týká dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, zde soud zjistil z výpovědí slyšených svědků, a to [jméno] [příjmení], manželky žalobce, a [anonymizováno] [celé jméno žalobce], syna žalobce, že žalobce v důsledku trestního stíhání zůstal ze dne na den bez práce, musel začínat znovu. Po zahájení trestního stíhání žalobce manželka žalobce byla vystavena negativním reakcím ze strany svého okolí i v místě bydliště (svědkyně žije v malé obci). Svědek [celé jméno žalobce] ml. uvedl, že trestní stíhání mělo zásadní vliv na posty žalobce na akademické půdě. Poukazoval na zkreslenou medializaci jejich případu, kdy proti nim byla v podstatě vedena mediální kampaň. Zásadně se to projevilo i ve vztahu k obchodním partnerům žalobce. Žalobce a jeho syn v důsledku trestního stíhání přišli o pozici ve své firmě. Svědek [celé jméno žalobce] ml. rovněž vypovídal o dopadu do zdravotní sféry žalobce, kdy žalobce měl problémy s tlakem. V době trestního stíhání mu hodně kolísala váha, začaly mu šednout vlasy. Trestní stíhání vytvořilo situaci, kdy obchodní partneři žalobce měli šanci ukrást firmu žalobce, zejména technologie na výrobu cenných papírů. Dále soud z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno], sestry žalobce, vzal za prokázané, že po zahájení trestního stíhání se situace v rodině změnila. Předtím se často scházeli jako rodina, s žalobcem byla legrace, dnes je to úplně jiný člověk, rodina se příliš neschází. Žalobce je mnohem zamlklejší, nervóznější, člověk se ho bojí na něco zeptat, protože hned vylétne. Z výslechu žalobce soud vzal za prokázané, že žalobce největší újmu utrpěl tím, že v důsledku trestního stíhání došlo k fyzickému převzetí jeho firmy, a to násilným způsobem. Dále těžce nesl svoji dehonestaci v médiích. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi (shodně se svědkem [příjmení] [celé jméno žalobce]) vypověděl, že úkony policistů v rámci jejich trestního stíhání nebyly standartní. Jednalo se zejména o [anonymizováno]. [příjmení] a později i městskou státní zástupkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V rámci své účastnické výpovědi žalobce znovu poukazoval na to, že v důsledku postupu státní zástupkyně byl připraven svůj 50% podíl ve společnosti [právnická osoba], když krátce před valnou hromadou, na které došlo k navýšení základního jmění, byl omezen ve svých hlasovacích právech a tím přišel o svůj 50% podíl. Žalobce dále vypověděl, že trestní stíhání jej velmi zasáhlo tím, že byl nucen se vzdát svých aktivit v akademické sféře. Před zahájením trestního stíhání působil na [anonymizována dvě slova] [obec], kde byl předsedou státnicových komisí, dále přednášel na mezinárodních manažerských studiích pod hlavičkou [příjmení] [jméno] [příjmení] v [anonymizováno], byl členem správní rady [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] a vedoucím technologické sekce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce nechtěl kompromitovat tyto instituce, a proto se uvedených pozic vzdal. V průběhu trestního stíhání se u žalobce objevily astmatické problémy, žalobce trpěl opakovanými záněty. Žalobce toto přičítá stresu v důsledku trestního stíhání. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], vzal soud za prokázané, že žalobce a jeho syn byli v podstatě ze dne na den odstaveni od své společnosti. Žalobce tím byl velmi zaskočen. Svědci vnímali, i že žalobce se v důsledku trestního stíhání změnil, nebyl ve stavu, kdy by se mohl věnovat řízení společnosti. Svědek [příjmení] vypověděl, že žalobce se stáhl ze společenského života, rezignoval na všechny své pozice na vysokých školách, poukazoval na masivní medializaci případu. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že na žalobci pozorovala určité zdravotní a psychické problémy, kdy u žalobce pozorovala velkou ztrátu hmotnosti, nespavost, roztěkanost, dermatologické problémy v obličeji, neschopnost soustředit se. Z přípisu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 10. 2020 vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl členem představenstva [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], k 1. 3. 2012 rezignoval z funkce člena představenstva v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby a vzhledem ke ztrátě své funkce statutárního zástupce ve společnosti [právnická osoba]

15. Co se týká dokazování jednotlivých sporných úkonů právní služby, soud vedl dokazování k úkonům právní služby, které zůstaly mezi účastníky sporné (viz tabulka shora).

16. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, a to konkrétně z úředního záznamu na č. l. 1296, že dne 2. 4. 2012 byly žalobci za přítomnosti jeho právního zástupce předány zabavené movité věci. Jednalo se o úkony dne 2. 4. 2012, 4. 4. 2012, 10. 4. 2012, 11. 4. 2012, 16. 4. 2012, 17. 4. 2012 a 23. 4. 2012. Rovněž při rozpečetění plastových sáčků ve dnech 12. – 13. 4. 2012 byl přítomen advokátní koncipient [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu ze dne 22. 5. 2012 vzal soud za prokázané, že k vrácení značného množství věcí zabavených při domovní prohlídce, došlo dne 15. 5. 2012 a dále dne 21. 5. 2012. I u těchto úkonů byl přítomen obhájce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno]. Z trestního spisu soud rovněž zjistil, že před hlavním líčením ze dne 20. 8. 2015 obhájce žalobce založil do spisu podrobnou závěrečnou řeč v písemné podobě. V trestním spisu bylo rovněž dohledáno podání ze dne 2. 6. 2016, kdy se jednalo o doplnění odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze s rozsáhlým odůvodněním a rozborem související judikatury. Z žalobcem předložených listinných důkazů (podání adresované Vrchnímu státnímu zastupitelství ze dne 25. 9. 2012, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 25. 4. 2013, návrhu na vyloučení státní zástupkyně z vykonávání úkonů trestního řízení adresovanému Městskému státnímu zastupitelství ze dne 14. 5. 2013, stížnosti obviněného proti usnesení státní zástupkyně ze dne 4. 6. 2013, návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 13. 10. 2014, vyjádření obviněného ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 5. 1. 2015) vzal soud za prokázané, že obhájce žalobce skutečně provedl úkony pod č. l. 41, 56, 58, 61, 144 a 146. Prokázány rovněž byly úkony [osobní údaje žalobce] 1450 ze dne 11. 12. 2013 – další porada a č. 107 ze dne 19. 12. 2013 – další porada (úřední záznam o poradě ze dne 11. 12. 2013 a záznam o poradě ze dne 19. 12. 2013). Soud tedy vzal za prokázané následující úkony právní služby: 12; 2.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 13; 4.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 14; 10.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900,00; 7800; 3,00 15; 11.4.2012; účast při vydání věci; 6900; 900,00; 7800; 3,00 16; 13.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 18; 16.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 20; 23.4.2012; účast při vydání věci; 4600; 600,00; 5200; 2,00 23; 11.5.2012; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 26; 15.5.2012; účast při vydání věci; 2300; 300,00; 2600; 1,00 30; 21.5.2012; sepis - účast při vracení věcí; 1150; 300,00; 1450; 0,50 41; 5.10.2012; sepis žádosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 56; 25.4.2013; sepis vyjádření; 1150; 300,00; 1450; 0,50 58; 14.5.2013; sepis návrhu; 1150; 300,00; 1450; 0,50 61; 4.6.2013; sepis stížnosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 106; 11.12.2013; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 107; 19.12.2013; další porada; 2300; 300,00; 2600; 1,00 144; 13.10.2014; sepis návrhu - doplnění dokazování; 1150; 300,00; 1450; 0,50 148; 20.2.2015; sepis žádosti; 1150; 300,00; 1450; 0,50 163; 20.8.2015; sepis závěrečného návrhu; 2300; 300,00; 2600; 1,00 170; 2.6.2015; sepis - vyjádření (doplnění odvolání); 1150; 300,00; 1450; 0,50 ;; Celkem; 57500; 8700; 66200; 25 17. Ze sporných úkonů právní služby soud žalobci naopak nepřiznal náhradu následujících úkonů právní služby, a to č. 6 ze dne 23. 3. 2012 – sepis stížnosti, č. 8 ze dne 26. 3. 2012 – sepis žádosti, č. 9 ze dne 27. 3. 2012 – účast při vydání věci, když tyto úkony právní služby nebyly v předmětném trestním spise dohledány a žalobce k nim nenavrhl žádné důkazy. Soud žalobci rovněž nepřiznal za úkon č. 25 ze dne 14. 5. 2012 sepis ústavní stížnosti, když náklady na řízení ve věci ústavní stížnosti před ústavním soudem jsou předmětem rozhodování Ústavního soudu. Soud dále nepřiznal úkon č. 37 ze dne 10. 7. 2012, když se jednalo o podání nesouvisející s trestním stíháním žalobce, ale naopak o podání týkající se trestního oznámení podaného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ve věci podezření ze spáchání trestného činu krádeže vozidla [anonymizována dvě slova]. Soud žalobci nepřiznal rovněž úkon č. 42 ze dne 9. 10. 2012 – studium spisu, když studium spisu v průběhu řízení není účtovatelným úkonem právní služby dle ust. § 11 AT. Nepřiznal rovněž úkony č. 63 ze dne 6. 6. 2013 a č. 64 ze dne 7. 6. 2013 – oba účtované jako účast při výslechu svědků, které se nekonaly, neboť z trestního spisu nebyla dohledána účast obhájce na těchto úkonech. Stejná situace je v případě úkonu č. 78 ze dne 16. 7. 2013 – účast při výslechu svědka, který se nekonal a č. 81 ze dne 31. 7. 2013 – opět účast při výslechu svědka, který se nekonal. Dále č. 84 ze dne 7. 8. 2013 – opět účast při výslechu svědka, který se nekonal. Žalobci rovněž nelze přiznat úkon č. 95 ze dne 26. 9. 2013 – dopis na MSZ, neboť tento nebyl prokázán ani příslušným trestním spisem, ani listinami předloženými žalobcem. Stejná situace je i u úkonu č. 110 ze dne 21. 1. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 112 ze dne 4. 3. 2014 – další porada, č. 114 ze dne 28. 3. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 120 ze dne 6. 5. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 124 ze dne 3. 6. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 132 ze dne 18. 6. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 134 ze dne 2. 7. 2014 – účast při výslechu klienta, č. 135 ze dne 9. 7. 2014 - zastupování při jednání. Ani tyto úkony nebyly v trestním spise dohledány. Žalobce k jejich prokázání nenavrhl jiné důkazy. Co se týká úkonu č. 115 ze dne 10. 4. 2014 – sepis ústavní stížnosti, zde se opět jedná o úkony řízení před Ústavním soudem (viz argumentace u úkonu č. 25). Soud žalobci nepřiznal rovněž náhradu za úkon č. 148 ze dne 20. 2. 2015 – sepis žádosti, když se jednalo pouze o stručnou žádost Nejvyššímu soudu ČR o zaslání rozhodnutí ve věci. Toto dle názoru soudu není účtovatelným úkonem právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

18. Z žalobcem předložených listin (okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 18. 1. 2012; rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka], ze dne 13. 6. 2014; rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 2. 2016; usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne 24. 8. 2020; rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2020, č. j. [číslo jednací]) vzal soud za prokázané, že pracovní poměr žalobce ve společnosti [právnická osoba], na pozici generálního ředitele, byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru s odůvodněním, že žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a to zde uvedenými způsoby: 1. vyjádřením pro média – kauza [anonymizována dvě slova], 2. výroba uměleckých kartonů, 3. činnost v konkurenční [právnická osoba]. Žalobce podal proti tomuto okamžitému zrušení pracovního poměru žalobu, kdy ve věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci opakovaně rozhodl tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je neplatné. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo však opakovaně rušeno odvolacím soudem. Předmětné řízení nakonec skončilo uzavřením soudního smíru tak, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je neplatné.

19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

20. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

22. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

27. Podle ust. § 69 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci, nebo kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměru.

28. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

29. Co se týká požadavku žalobce na náhradu škody v podobě ušlého výdělku na pozici generálního ředitele [právnická osoba] [anonymizováno], k tomu je třeba uvést následující. Vzhledem k citovanému ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu ušlého zisku z důvodu neplatně ukončeného pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba], na pozici generálního ředitele a poskytnutí náhrady mzdy, bylo pouze rozhodnutím žalobce, zda tak učinil či nikoliv. Nárok na náhradu škody vůči státu může být úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (srov. např. rozhodnutí NS 25 Cdo 1404/2004, rozhodnutí NS 25 Cdo 803/2003, 25 Cdo 2601/2010). Stát se tedy dostává do pozice tzv. posledního dlužníka a škoda proto ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy neexistuje jiný subjekt, který by byl povinen uspokojit pohledávku žalobce. V daném případě však tento případ nenastal a žalobce tedy nemá právo na náhradu této škody vůči státu. V daném případě navíc není dána ani příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce, když důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nebylo trestní stíhání žalobce, ale zvlášť hrubé porušení povinnosti řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce tak byl určitý mocenský boj mezi jednotlivými společníky společnosti [právnická osoba], a nikoliv trestní stíhání žalobce. Jak již bylo shora uvedeno, v soudním řízení vedeném o neplatnost tohoto ukončení pracovního poměru navíc bylo zjištěno, že důvody k okamžitému zrušení pracovního poměru dány nebyly, když strany v tomto ohledu uzavřely smír. Z tohoto důvodu soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 33 948 165 Kč s příslušenstvím.

30. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 250 000 Kč jako nemajetkové újmy za neproměřenou délku trestního řízení. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

31. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

32. V daném případě celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 5 let, když trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 2. 2. 2012 a pravomocně skončeno dne 13. 2. 2017.

33. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení a na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé bylo jednou rozhodnuto soudem prvního stupně, který z části žalobce zprostil podle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutky kvalifikované jako pokračující zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 3 trestního zákoníku, z části uznal žalobce vinným z přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 trestního zákoníku. Následně bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem (rozsudek ze dne 13. 2. 2017), kdy byl žalobce zproštěn i ve zbývající části. Věc byla po skutkové stránce značně složitá; v řízení, a to již ve fázi přípravného řízení bylo vyslechnuto množství svědků, bylo vyhotoveno i několik znaleckých posudků, byla dožádána právní pomoc ze Slovenska. Ve věci bylo ze strany obou obžalovaných podáváno množství opravných prostředků proti rozhodnutím [anonymizováno] i státního zástupce. V řízení byly rovněž opakovaně podávány stížnosti na postup orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trvalo od zahájení trestního stíhání dne 2. 2. 2012 do podání obžaloby dne 14. 11. 2014, tedy 2 roky a 9 měsíců. Fáze řízení před soudem trvala od 14. 11. 2014 do 13. 2. 2017, tedy 2 roky a 3 měsíce. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne 18. 9. 2015, tedy 10 měsíců po podání obžaloby.

34. Co se týká chování žalobce v průběhu jeho trestního stíhání, zde bylo zjištěno, že žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel.

35. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestním řízení, v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím, nebyly shledány žádné zásadní neodůvodněné průtahy. K podobné prodlevě došlo po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, který byl vyhlášen den 18. 9. 2015, písemně však byl vyhotoven a účastníkům rozeslán až dne 18. 4. 2016, tedy 7 měsících 36. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě je jednalo o trestní stíhání žalobce, které navíc bylo značným způsobem medializováno. Žalobce v první fázi řízení do částečného zproštění hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 - 8 let, poté trest odnětí svobody až 4 roky. Je zřejmé, že předmětný řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, i vzhledem ke hrozícímu trestu odnětí svobody. V důsledku rozhodnutí Městského státního zastupitelství ze dne [spisová značka] bylo žalobci znemožněno vykonávat práva akcionáře společnosti [právnická osoba], a v důsledku tohoto postupu došlo ke znehodnocení obchodního podílu žalobce v této společnosti, což rovněž zvyšovalo význam předmětu řízení pro žalobce. Vliv na nejistotu žalobce dle názoru soudu měla rovněž skutečnost, kterou konstatoval ve svých rozhodnutích i Vrchní soud v Praze (viz provedené dokazování), že postup orgánů činných v trestním řízení se jevil účelovým a byly dány pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tato skutečnost dle názoru soudu prohlubovala intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci po celou dobu trvání trestního stíhání vznikala.

37. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

38. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

39. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činila 5 let; tato délka řízení je nepřiměřená. Soud proto stanovil základní částku ve výši 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Soud tak dospěl k základní částce 60 000 Kč. Tuto základní hodnotu odškodnění je však třeba s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk upravit a to jejím snížením o 30 % za shora popsanou skutkovou a procesní složitost věci. Soud naopak základní odškodnění zvýšil o 50 % za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Dospěl tak k celkové částce 72 000 Kč.

40. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce, k tomu je třeba uvést následující. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 2. 2. 2012.

41. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí mezi nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce a tvrzenou nemajetkovou újmou.

42. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, zásadní byl zejména zásah do sféry profesní, dále došlo i k poškození jeho cti a dobré pověsti. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ustanovení § 255 odst. 2, 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, spáchaný formou účastenství ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, za což mu hrozil nejprve trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let, po vydání rozsudku sudu 1. stupně, kterým byl žalobce částečně zproštěn trest odnětí svobody až 4 léta. Uvedená trestná činnost není veřejností vnímána tak negativně jako například trestná činnost směřující proti životu a zdraví, či proti lidské důstojnosti. Trestní stíhání žalobce bylo rozsáhle medializováno včetně uvádění jména žalobce, popisu skutku a aktualit z trestního řízení. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od 2. 2. 2012 do 13. 2. 2017, tj. cca 5 let, žalobce tak byl dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřená délka řízení však byla odškodněna peněžitým zadostiučiněním ve výši 72 000 Kč (viz shora).

43. Žalobce v důsledku trestního stíhání utrpěl zásadní zásahy do profesní sféry, kdy byl nucen ukončit vzhledem k rozsáhlé medializaci jeho případu účast ve všech vzdělávacích institucích, kde jako přednášející působil ([anonymizováno] [obec], [příjmení] [jméno] [příjmení] v [anonymizována čtyři slova] v [obec]). Žalobce rovněž skončil jako vedoucí technologické sekce [anonymizována tři slova]. Žalobce v průběhu trestního stíhání rovněž přišel o svoji pozici ve firmě [právnická osoba], a trestní stíhání mělo zásadní vliv na podnikání žalobce. V důsledku trestního stíhání žalobce došlo rovněž k dopadu na zdraví žalobce, když žalobce v průběhu trestního stíhání měl problémy s tlakem, objevily se u něj astmatické problémy, začal trpět opakovanými záněty. Je velmi pravděpodobné, že uvedené zdravotní problémy žalobce do značné míry souvisely se stresem, kterému byl v průběhu trestního stíhání vystaven. Došlo k dopadům do dobré pověsti žalobce, a zejména s ohledem na zásadní medializaci jeho případu, medializací trestního stíhání žalobce trpěla rovněž jeho matka a manželka, které žijí na malé obci. Zásadnější dopady do rodinné sféry žalobce prokázány nebyly.

44. Dále je třeba i v souvislosti s nemajetkovou újmou za nezákonné trestní stíhání znovu poukázat na to, že postup orgánů činných v trestním řízení vyvolal v žalobci obavu, že trestní stíhání proti jeho osobě bylo vyvoláno pouze za účelem zdiskreditovat žalobce a jeho syna. Ač soudu v této věci nepřísluší hodnotit účelnost jednotlivých kroků orgánů činných v trestním řízení, nemůže odhlédnout od názorů Vrchního soudu v Praze v rozhodnutích ze dne 13. 2. 2017 a 8. 10. 2018, které byly citovány výše.

45. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty a povahy trestné činnosti soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnout za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

46. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/ 2016 pod R 67/2016).

47. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly.

48. Soud by rád poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2020, č. j. 27 C 6/2016-543, kdy byl následně změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 18 Co 358/2020-595. Žalobci bylo v tomto řízení soudem prvního stupně přiznáno odškodnění ve výši 308 000 Kč, následně bylo přiznané odškodnění odvolacím soudem zvýšeno na částku 460 000 Kč. V tomto případě byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podplácení dle ust. § 61 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona a pokračujícího trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve formě účastenství. Žalobci hrozil shodný trest odnětí svobody, tedy v trvání 2 - 8 let. Rovněž v daném případě měl žalobce způsobit svou trestnou činností značnou škodu, a to ve výši 337 000 000 Kč. Předmětné trestní stíhání probíhalo po dobu 3 let a 10 měsíců. Tato trestní kauza byla značně medializována. Prokázány byly dopady zejména do profesní sféry žalobce. Naopak nebyly prokázány dopady do rodinného a osobního života žalobce.

49. Soud by dál rád poukázal na rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 20. 5. 2019 č.j. 29 C 174/2016 - 473, na které bylo následně potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019 č.j. 70 Co 340/2019-2011, kdy se jednalo o odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin přijímání úplatku podle § 60 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona. Tato kauza byla rovněž značně medializována, délka trestního stínání činila 3 roky a 10 měsíců a poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. V v tomto případě byla prokázána újma žalobce v profesní sféře a rovněž značné dopady do rodinného a společenského života. V daném případě bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 460 000 Kč (10 000 Kč za měsíc). I v tomto případě byl poškozený stíhán vazebně.

50. Soud případ žalobce dále porovnal s případem řešeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 sp. zn. 30 Cdo 71/2017, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2016 č.j. 69 Co 184/2016 - 214. Ve věci rozhodoval v I. stupni Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015 – 251. V daném případě soud odškodňoval majetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, trestní stíhání bylo značně medializováno a značně zasáhlo do osobnostní sféry žalobce (vliv na rodinný, společenský a profesní život, ztrátovost manažerské funkce, znatelné snížení příjmu a vliv na kariérní růst). Poškozený byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání odnětí 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců a bylo značně medializováno. Tento případ se tak vzhledem k obdobné trestné činnosti, hrozby stejného trestu a obdobných zásazích do profesního života žalobce jeví soudu jako srovnatelný. V daném případě bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 170 000 Kč ([osobní údaje žalobce] 1150 za měsíc trvání trestního řízení).

51. Soud případ dále porovnal rovněž se případem rozhodovaným vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 4. 2019 č.j. 29 C 207/2017 - 151, který byl potvrzen. Žalobci bylo v tomto řízení přiznáno odškodnění ve výši 441 000 Kč (7 000 Kč za měsíc trestního stíhání). V tomto případě šlo o trestní stíhání pro trestný či zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Věc byla značně medializována, poškozený byl osobou veřejně známou. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsícem. V daném případě došlo k zásahu žalobce do jeho osobního, profesního, rodinného a společenského života, došlo k poškození na cti, dobré pověsti. Před trestním stíháním byl poškozeným úspěšným politikem na regionální i celorepublikové úrovni. V důsledku trestního stíhání došlo k přerušení jeho politické kariéry.

52. Dále by soud poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 24/2018, který byl následně změněn rozsudkem Městského soudu v Praze 20 Co 318/2021 Zde byl poškozený stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, a to trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ust. § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Žalobce měl svou trestnou činností způsobit škodu v rozsahu 24 873 384 Kč a trestní stíhání poškozeného trvalo po dobu 4 let a 4 měsíců. Rovněž v daném případě měl poškozený pochybnosti o objektivitě jeho trestního stíhání, když státním zástupcem, který vypracovával obžalobu, byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejíž jméno bylo spojováno s řadou politicky citlivých kauz, a která je v současné době stíhána pro únik informací z trestních stíhání v tzv. kauze„ [příjmení]“. V tomto případě bylo žalobci přiznáno po změně původního rozsudku odvolacím soudem 300 000 Kč.

53. Dále soud musí poukázat na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 12 C 70/2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 54 C o 456/2021. V daném případě soud prvního stupně přiznal žalobci částku 1 800 000 Kč. Následně byla tato částka odvolacím soudem snížena na celkovou částku 679 000 Kč (z toho částku 70 000 již vyplatila žalovaná). Jedná se o poškozeného, který byl stíhán pro stejné trestné činy v totožné kauze, kdy trestní stíhání tohoto poškozeného trvalo více než 8 let. Rovněž tomuto poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let, byly prokázány dopady do profesní sféry.

54. Po zhodnocení dopadů do nemajetkové sféry žalobce, zvážení charakteru trestné činnosti žalobce, výši hrozícího trestu, délky trestního stíhání, i pochybného postupu orgánů činných v trestním řízení soud dospěl k závěru, že dostatečným zadostiučiněním v daném případě je částka 500 000 Kč (přestože žalobce nebyl stíhán vazebně). K tomuto soud dospěl po porovnání případu žalobce se shora uvedenými kauzami, kde se zpravidla jednalo o obdobnou trestnou činnost, kde hrozila stejná sazba, kauzy byly srovnatelně medializovány a poškození utrpěli dopady zejména do dobré pověsti a profesní sféry. Oproti srovnávaným případům soud navýšil v případě žalobce mírně přiznanou částku s ohledem na skutečnost, že dopady trestního stíhání do profesní sféry žalobce vyhodnotil jako závažnější než ve srovnávaných případech; dalším důvodem navýšení přiznané částky jsou opakovaně zmiňovaný nestandartní postup orgánů činných v trestním řízení a pochybnosti o jejich nestrannosti.

55. Co se týká nároku žalobce na odškodnění nákladů vynaložených na obhajobu, zde soud v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 OdpŠk žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které byly v řízení prokázány (viz shora). Výše odměny byla stanovena v souladu s ustanovením § 31 odst. 3 OdpŠk dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“)). Soud vycházel z ustanovení advokátního tarifu platných vždy v době, kdy byly jednotlivé úkony právní služby konány. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. c), AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věc podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč, jde-li o trestní čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Žalobci za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, hrozil trest odnětí svobody v sazbě od 2 do 8 let. V souladu s ust. § 7 AT, tak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 2 300 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby a to v paušální částce 300 Kč na jeden úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT.

56. V daném případě bylo nad rámec plnění, které poskytla žalovaná v rámci předběžného uplatnění nároku shledáno účelným dalších 25 úkonů právní služby (respektive 21 úkonů dle § 11 odst. 1 AT za který náleží mimosmluvní odměna v plné výši a 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 AT, za které náleží odměna ve výši poloviny) za které činila odměna advokáta částku 57 500 Kč (25 x 2 300). Obhájci dále příslušelo 25 režijních paušálů á 300 Kč, celkem 8 700 Kč Celkem činily dosud nezaplacené náklady právního částku 66 200 Kč, s DPH částku 602 102 Kč. Tuto částku tedy soud žalobci přiznal.

57. Celkem tedy ve výroku I. soud přiznal žalobci částku 602 102 Kč, z toho částku 72 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce, částku 450 000 Kč jako doplatek zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání a částku 80 102 Kč jako náhradu škody v podobě vynaložených nákladů řízení.

58. Důvodným shledal soud nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky a dále z částek 742 713,23 Kč a 50 000 Kč, které byly žalobci vyplaceny v průběhu řízení. Žalobce se domáhal úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 15. 5. 2017, žalovaná se proto dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), tj. uplynutím dne 15. 11. 2017 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25Cdo 2060/2001). Soud tedy žalobci požadované úroky z prodlení v zákonné výši přiznal od uvedeného data do zaplacení.

59. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě byla v řízení v převažující části úspěšná žalovaná a má tak právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníky ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby a to celkem za 16 úkonů (vyjádření k žalobě, podání ze dne 30. 1. 2020, 7x účast na jednání soudu a 7x příprava na jednání soudu), celkem ve výši 4 800 Kč.

Poučení