39 Co 254/2022- 685

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 275/2017-612, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 275/2017-660, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení ohledně odvolání žalované do výroku II. se co do částky [částka] s příslušenstvím zastavuje.

II. Ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení potvrzuje a co do částky [částka] s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Odvolání žalobce do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky [částka] zastavil (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku. Co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok IV.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že usnesením Policie ČR, KŘP hl. m. [obec], SKPV, OHK 3. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 2, 3 tr. z., dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle ust. § 21 odst. 1 tr. z. spáchaný formou účastenství dle ust. § 24 odst. 1, písm. c) tr. z. Proti tomuto usnesení podal prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Městského státního zastupitelství ze dne [datum]. Usnesením Policie ČR, a to stejného oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 255 odst. 2, 3 tr. z. Rovněž proti tomuto usnesení podal stížnost. Dne [datum] byla na žalobce [příjmení] státním zastupitelstvím podána obžaloba. Řízení bylo následně vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] vynesl Městský soud v Praze rozsudek, kterým byl uznán vinným z přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 24 odst. 1 písm. c) tr. z. k ust. § 255 odst. 2 tr. z. a podle ust. § 46 odst. 1 tr. z. bylo upuštěno od potrestání. Dále byl žalobce podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro část skutků, pro které byla obžaloba podána. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, odvolání podala rovněž státní zástupkyně. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze vynesl dne [datum] rozsudek, kterým byl v plném rozsahu obžaloby zproštěn, rozhodnutí téhož dne nabylo právní moci.

3. Žalobce dále uvedl, že v průběhu trestního stíhání vynaložil náklady na svoji obhajobu s tím, že jeho obhájce provedl po dobu trestního stíhání konkretizované úkony právní služby (viz tabulka bod 1. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Celková částka, kterou nárokoval z titulu náhrady škody spočívající v účelně vynaložených výdajích za obhajobu, činila [částka] + 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka].

4. Současně se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání. V této souvislosti tvrdil, že řízení vedené proti němu významným způsobem ovlivnilo jeho život ve sféře rodinné, pracovní i společenské. Zdůraznil, že svým působením v papírenském průmyslu pokračoval v rodinné tradici, která se datuje již od roku 1928. Od roku 1991 začal působit v papírenském a polygrafickém průmyslu v rámci celé Evropy z pozice ředitele československo-švýcarsko-francouzské obchodní společnosti. [příjmení] [příjmení] bylo kladně vnímáno v celorepublikovém rozsahu, v mnoha zemích Evropy, později i mimo ni. Medializací zahájení trestního stíhání došlo u řady obchodních partnerů, ale i v širším společenském měřítku k dehonestaci jeho jména a spekulacím ohledně možné trestné činnosti z jeho strany. Začalo být na něj pohlíženo jako na osobu nedůvěryhodnou a pochybnou. Před zahájením trestního stíhání byl členem Komise pro odborné vzdělávání a zároveň ve Svazu průmyslu papíru a celulózy ČR (SPPC), v Asociaci českého papírenského průmyslu (ACPP) byl členem představenstva. Působil jako externí přednášející ve švýcarské manažerské škole [jméno] [příjmení] [jméno] a dále vykonával činnost externího přednášejícího na VUT [obec], fakulta podnikatelská. Jako externí pracovník přednášel na mezinárodních manažersko-marketingových studiích při VUT [obec] a na [příjmení] [jméno] [příjmení] v Toruni. Rovněž byl členem správní rady CMC Graduate School of Business, kde byl také členem Světového ekonomického fóra WEF. Působil také jako vedoucí technologické sekce v ICC Mezinárodní obchodní komora. Poté, co bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání, došlov průběhu roku [osobní údaje žalobce] [číslo] nuceně k ukončení všech shora uvedených aktivit. Co se týká dopadů do rodinné sféry, zejména jeho matka a manželka, které žijí v malých obcích, kde se všichni znají, byly vystaveny velkému psychickému tlaku. Trestní stíhání působilo velice negativně na normální chod celé rodiny.

5. Rovněž žalobce nárokoval zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení. V tomto směru považoval délku 5 let za nepřiměřenou, částku [částka] za rok trestního stíhání požadoval ještě navýšit s ohledem na to, že trestní stíhání bylo zcela účelové.

6. Žalobce se taktéž domáhal částky [částka] jako náhrady ušlého zisku, která mu vznikla ukončením pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba], kde vykonával funkci generálního ředitele. Jeho roční příjem činil v době zahájení trestního stíhání částku [částka]. Ušlý zisk ve zmíněné výši požadoval za období od [datum] do [datum].

7. Konečně pak žalobce žalobou původně uplatnil nárok na zaplacení částky [částka] jako náhrady škody za jeho majetkový podíl ve společnosti [právnická osoba] O majetkový podíl přišel v důsledku trestního stíhání, a to na základě usnesení Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 KSV 27/2012, kterým byl zbaven výkonu nemajetkových práv akcionáře společnosti [právnická osoba]

8. Žalovaná se k žalobou uplatněným nárokům vyjádřila předně tak, že nezpochybnila, že žalobce u ní uplatnil předběžně svůj nárok, a to podáním doručeným dne [datum]. Nesporným učinila rovněž průběh trestního řízení vedeného proti žalobci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

9. Co se týká nároku na náhradu škody spočívajícího v obhajném, uvedla, že byl u ní uplatněn původně ve výši [částka]. V průběhu řízení uznala nárok na náhradu nákladů obhajného ve výši [částka], když přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby zahrnující odměnu za 228 úkonů právní služby po [částka], 11 půl úkonů á [částka], 239 režijních paušálů á [částka], a DPH ve výši 21 %. Dále přiznala žalobci náhradu za promeškaný čas ve výši [částka], vč. DPH ve výši 21 %, a náhradu cestovného ve výši [částka], vč. DPH ve výši 21 %. Žalovaná nadále sporovala následující úkony právní služby, jejichž náhradu žalobce požadoval: 6; [datum]; sepis stížnosti (doplnění); [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 8; [datum]; sepis žádosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 9; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 12; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 13; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 14; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 900,00; [číslo]; 3,00 15; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 900,00; [číslo]; 3,00 16; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 18; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 20; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 23; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 25; [datum]; sepis ústavní stížnosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 26; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 30; [datum]; sepis - účast při vracení věcí; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 37; [datum]; žádost; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 41; [datum]; sepis žádosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 42; [datum]; studium spisu; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 56; [datum]; sepis vyjádření; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 58; [datum]; sepis návrhu; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 61; [datum]; sepis stížnosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 63; [datum]; účast při výslechu svědků – nekonal se; [číslo];; [číslo]; 0,50 64; [datum]; účast pří výslechu svědků – nekonal se; [číslo];; [číslo]; 0,50 78; [datum]; účast při výslechu svědka – nekonal se; [číslo];; [číslo]; 0,50 81; [datum]; účast při výslechu svědků – nekonal se; [číslo];; [číslo]; 0,50 84; [datum]; účast při výslechu svědka – nekonal se; [číslo];; [číslo]; 0,50 95; [datum]; dopis na MSZ; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 106; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 107; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 110; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 112; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 114; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 115; [datum]; sepis ústavní stížnosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 120; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 124; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 132; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 134; [datum]; účast při výslechu klienta; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 135; [datum]; zastupování při jednání; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 144; [datum]; sepis návrhu - doplnění dokazování; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 146; [datum]; sepis vyjádření [registrační značka]; 300,00; [číslo]; 0,50 148; [datum]; sepis žádosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 163; [datum]; sepis závěrečného návrhu; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 170; [datum]; sepis - vyjádření (doplnění odvolání); [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 10. Pokud se jedná o náhradu ušlého zisku, v tomto směru žalovaná uvedla, že v konkrétním případě schází příčinná souvislost mezi tvrzeným vznikem škody a trestním stíháním žalobce, neboť s ním byl ukončen poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, když jednal v rozporu s oprávněnými zájmy společnosti, vědomě porušil povinnost ochraňovat majetek společnosti před poškozením, ztrátou, zničením a z důvodu, že byl společníkem další společnosti, která měla shodný předmět činnosti jako zaměstnavatel. Dovozovala, že je zřejmé, že pracovní poměr byl s žalobcem ukončen z těchto důvodů a nikoliv z důvodu zahájeného trestního stíhání.

11. Ohledně náhrady škody ve výši [částka], která měla vzniknout vydáním usnesení Městského státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v důsledku kterého měl být žalobce zbaven majetkových práv akcionáře společnosti [právnická osoba], žalovaná poukázala na to, že stejný nárok byl uplatněn u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 136/2015. Zdůraznila současně, že zde není dán odpovědnostní titul, neboť předmětné usnesení Městského státního zastupitelství nebylo jako nezákonné zrušeno.

12. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení žalovaná hodnotila celkovou délku řízení jako přiměřenou. Podle jejího názoru tak nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku z titulu zadostiučinění.

13. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, zde žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], které považovala za dostatečné.

14. Soud prvního stupně dále konstatoval, že podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka] jako částečné náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a dále co do částky [částka] co do nároku na náhradu nákladů obhajoby. Ve zpětvzetí uvedl, že částka [částka] mu byla uhrazena dne [datum] a částka [částka] dne [datum].

15. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno co do částky [částka] na základě shora uvedeného zpětvzetí. Co do částky [částka] bylo řízení zastaveno výrokem I. napadeného rozsudku, a to rovněž v rozsahu zpětvzetí žaloby ze dne [datum].

16. Mezi účastníky bylo v řízení nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované, částečné plnění žalované, jakož i průběh posuzovaného řízení včetně skutečnosti, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné.

17. Na základě provedeného dokazování, poté co podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (bod 10. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na ust. §§ 1, 2, 3 13, 14, 15, 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a ust. § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, se soud prvního stupně nejprve zabýval nárokem žalobce na náhradu škody v podobě ušlého výdělku na pozici generálního ředitele společnosti [právnická osoba]. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k ust. § 69 odst. 1 zákona č. 262/2000 Sb. dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu ušlého zisku z důvodu neplatně ukončeného pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba], na pozici generálního ředitele a poskytnutí náhrady mzdy, souvisel pouze s rozhodnutím žalobce, jak se zachoval a postupoval. Konstatoval dále, že nárok na náhradu škody vůči státu může být úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1404/2004; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. NS 25 Cdo 803/2003; ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010). Stát se tedy dostává do pozice tzv. posledního dlužníka, a škoda proto ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy neexistuje jiný subjekt, který by byl povinen uspokojit pohledávku žalobce. V daném případě však tento případ nenastal a žalobce tedy nemá právo na náhradu této škody vůči státu, kdy ani není dána příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a okamžitým zrušením pracovního poměru, když důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nebylo předmětné trestní stíhání, ale zvlášť hrubé porušení povinnosti řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce tak byl určitý mocenský boj mezi jednotlivými společníky společnosti [právnická osoba], a nikoliv trestní stíhání žalobce. Současně pak v soudním řízení vedeném o neplatnost ukončení tohoto pracovního poměru navíc bylo zjištěno, že důvody k okamžitému zrušení pracovního poměru dány nebyly, když strany v tomto ohledu uzavřely smír. Z tohoto důvodu soud prvního stupně zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.

18. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce požadoval zaplacení částky [částka] jako nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení. V tomto směru s odkazem na citovanou judikaturu shrnul, že v daném případě celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 5 let, když trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum]. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení a na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé bylo jednou rozhodnuto soudem prvního stupně, který z části žalobce zprostil podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. pro skutky kvalifikované jako pokračující zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 255 odst. 2, 3 tr. z., z části uznal žalobce vinným z přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 255 odst. 2 tr. z. Následně bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem (rozsudek ze dne [datum]), kdy byl žalobce zproštěn i ve zbývající části.

19. Věc byla po skutkové stránce značně složitá. V řízení, a to již ve fázi přípravného řízení bylo vyslechnuto množství svědků, bylo vyhotoveno i několik znaleckých posudků, byla dožádána právní pomoc ze Slovenska. Ve věci bylo ze strany obou obžalovaných podáváno množství opravných prostředků proti rozhodnutím Policie ČR i státního zástupce. V řízení byly rovněž opakovaně podávány stížnosti na postup orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trvalo od zahájení trestního stíhání dne [datum] do podání obžaloby dne [datum], tedy 2 roky a 9 měsíců. Fáze řízení před soudem trvala od [datum] do [datum], tedy 2 roky a 3 měsíce. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne [datum], tedy 10 měsíců po podání obžaloby.

20. Co se týká jednání poškozeného, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce se svým jednáním na délce řízení žádným způsobem nepodílel.

21. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestním řízení, v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím, nebyly shledány žádné zásadní neodůvodněné průtahy. Jedinou prodlevu seznal po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, který byl vyhlášen dne [datum], písemně však byl vyhotoven a účastníkům rozeslán až dne [datum], tedy po sedmi měsících.

22. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu apod. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o trestní řízení žalobce, které navíc bylo značným způsobem medializováno. Žalobci v první fázi řízení do částečného zproštění hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 - 8 let, poté trest odnětí svobody až 4 roky. Je zřejmé, že předmětné řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, s přihlédnutím k hrozícímu trestu odnětí svobody. V důsledku rozhodnutí Městského státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo žalobci znemožněno vykonávat práva akcionáře společnosti [právnická osoba], kdy v důsledku tohoto postupu došlo k znehodnocení jeho obchodního podílu ve společnosti. Vliv na nejistotu žalobce dle názoru soudu prvního stupně měla rovněž skutečnost, kterou konstatoval ve svých rozhodnutích i Vrchní soud v Praze (bod 11. a 12. odůvodnění napadeného rozhodnutí), že postup orgánů činných v trestním řízení se jevil účelovým a byly dány pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tato skutečnost prohlubovala intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci po celou dobu trvání trestního stíhání vznikala.

23. Soud prvního stupně vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na přijaté závěry přiměřená. Uzavřel, že odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

24. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud prvního stupně v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Ohledně výše základní částky vycházel z délky řízení, která činila 5 let, a proto stanovil základní částku ve výši [částka], přičemž za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Soud prvního stupně tak dospěl k základní částce [částka]. Tuto základní částku odškodnění však s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. upravil snížením o 30% za skutkovou a procesní složitost věci. Základní odškodnění naopak zvýšil o 50% za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Soud prvního stupně tak dospěl k celkové částce [částka].

25. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně uvedl, že dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Konstatoval, že v řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum].

26. Soud prvního stupně opět s odkazem na citovanou judikaturu v daném případě dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, zásadní byl zejména zásah do sféry profesní, dále došlo i k poškození jeho cti a dobré pověsti. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud prvního stupně vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 2, 3 tr. z., dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu, spáchaný formou účastenství ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) tr. z., za což mu hrozil nejprve trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let, po vydání rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl žalobce částečně obžaloby zproštěn, trest odnětí svobody až 4 léta. Uvedená trestná činnost není veřejností vnímána tak negativně jako například trestná činnost směřující proti životu a zdraví, či proti lidské důstojnosti. Trestní stíhání žalobce bylo rozsáhle medializováno včetně uvádění jména žalobce, popisu skutku a aktualit z trestního řízení. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, trval od [datum] do [datum], tj. cca 5 let, žalobce tak byl dle názoru soudu prvního stupně vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nepřiměřeně dlouhou, která však byla odškodněna peněžitým zadostiučiněním ve výši [částka].

27. Žalobce v důsledku trestního stíhání utrpěl zásadní zásahy do profesní sféry, kdy byl nucen ukončit vzhledem k rozsáhlé medializaci jeho případu účast ve všech vzdělávacích institucích, kde jako přednášející působil (VUT [obec], [příjmení] [jméno] [příjmení] v Toruni, Manažerské vzdělávací centrum v [obec]). Žalobce rovněž skončil jako vedoucí technologické sekce Mezinárodní obchodní komory. V průběhu trestního stíhání rovněž přišel o svoji pozici ve firmě [právnická osoba], a trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho podnikání. V důsledku trestního stíhání došlo rovněž k ovlivnění jeho zdraví, když měl problémy s tlakem, objevily se u něj astmatické problémy, začal trpět opakovanými záněty. Je velmi pravděpodobné, že uvedené zdravotní problémy do značné míry souvisely se stresem, kterému byl vystaven. Došlo k dopadům do dobré pověsti žalobce, a to zejména s ohledem na zásadní medializaci případu, medializací trpěla rovněž jeho matka a manželka, které žijí na malé obci. Zásadnější dopady do rodinné sféry žalobce prokázány nebyly.

28. Soud prvního stupně v souvislosti s nemajetkovou újmou za nezákonné trestní stíhání znovu poukázal na to, že postup orgánů činných v trestním řízení vyvolal v žalobci obavu, že trestní stíhání bylo vyvoláno pouze za účelem zdiskreditování jeho osoby a jeho syna. Soud prvního stupně seznal, že ačkoliv mu nepřísluší hodnotit účelnost jednotlivých kroků orgánů činných v trestním řízení, nemohl odhlédnout od citovaných názorů Vrchního soudu v Praze v rozhodnutích ze dne [datum] a [datum].

29. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty a povahy trestné činnosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě poskytnout za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích.

30. S odkazem především na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, s jeho podrobnou citací, soud prvního stupně při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval tak, aby nalezl případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly.

31. Soud prvního stupně stran požadavku na přiznání zadostiučinění v penězích z titulu nezákonného trestního stíhání dále uvedl, že dohledal srovnatelná rozhodnutí (vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 6/2016 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 358/2020, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění [částka]; vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 174/2016 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 340/2019, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění taktéž [částka]; vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 184/2016, dovolání odmítnuto Nejvyšším soudem ČR, sp. zn. 30 Cdo 71/2017, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši [částka]; vydané v řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši [částka], vydané v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2018 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 318/2021, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši [částka]; vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 70/2021 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 456/2021, kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění ve výši [částka]), u kterých popsal společné a rozdílné znaky porovnávaných případů.

32. Po zhodnocení dopadů do nemajetkové sféry žalobce, zvážení charakteru trestné činnosti, výši hrozícího trestu, délky trestního stíhání, i pochybného postupu orgánů činných v trestním řízení soud prvního stupně dospěl k závěru, že dostatečným zadostiučiněním v daném případě je částka [částka]; s přihlédnutím, že žalobce nebyl stíhán vazebně. Uvedené soud prvního stupně dovodil po porovnání případu žalobce se zmíněnými kauzami, kde se zpravidla jednalo o obdobnou trestnou činnost, kde hrozila stejná sazba, byly srovnatelně medializovány a poškození utrpěli dopady zejména do dobré pověsti a profesní sféry. Oproti srovnávaným případům soud prvního stupně navýšil v případě žalobce mírně přiznanou částku s ohledem na skutečnost, že zásahy trestního stíhání do jeho profesní sféry vyhodnotil jako závažnější, než ve srovnávaných případech; dalším důvodem navýšení přiznané částky byl opakovaně zmiňovaný nestandardní postup orgánů činných v trestním řízení a pochybnosti o jejich nestrannosti.

33. Co se týká nároku žalobce na náhradu škody spočívajícím v nákladech obhajoby, soud prvního stupně vedl dokazování k úkonům právní služby, které zůstaly mezi účastníky spornými (viz tabulka shora). V konečném důsledku pak vzal za prokázané následující úkony právní služby: 12; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 13; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 14; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 900,00; [číslo]; 3,00 15; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 900,00; [číslo]; 3,00 16; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 18; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 20; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 600,00; [číslo]; 2,00 23; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 26; [datum]; účast při vydání věci; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 30; [datum]; sepis - účast při vracení věcí; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 41; [datum]; sepis žádosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 56; [datum]; sepis vyjádření; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 58; [datum]; sepis návrhu; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 61; [datum]; sepis stížnosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 106; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 107; [datum]; další porada; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 144; [datum]; sepis návrhu - doplnění dokazování; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 148; [datum]; sepis žádosti; [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 163; [datum]; sepis závěrečného návrhu; [číslo]; 300,00; [číslo]; 1,00 170; [datum]; sepis - vyjádření (doplnění odvolání); [číslo]; 300,00; [číslo]; 0,50 ;; Celkem; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 25 34. Soud prvního stupně v této souvislosti shrnul, že co se týká nároku žalobce na odškodnění nákladů vynaložených na obhajobu, ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které byly v řízení prokázány. Výše odměny byla stanovena v souladu s ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ AT“ /). Soud prvního stupně vycházel z ustanovení advokátního tarifu platných vždy v době, kdy byly jednotlivé úkony právní služby konány. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věc podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka [částka], jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Žalobci za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, hrozil trest odnětí svobody v sazbě od 2 do 8 let. V souladu s ust. § 7 AT, tak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila [částka]. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce [částka] na jeden úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT.

35. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě bylo nad rámec plnění, které poskytla žalovaná v rámci předběžného uplatnění nároku, shledáno účelným dalších 25 úkonů právní služby (respektive 21 úkonů dle ust. § 11 odst. 1 AT, za které náleží mimosmluvní odměna v plné výši a 8 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 2 AT, za které náleží odměna ve výši poloviny). Odměna advokáta činila částku [částka] (25 x [částka]). Obhájci dále příslušelo 25 režijních paušálů á [částka], celkem [částka] Celkem činily dosud nezaplacené náklady právního zastoupení částku [částka], s DPH částku [částka] (správně [částka] – pozn. odvolacího soudu), kterou soud prvního stupně žalobci přiznal.

36. Celkem tedy výrokem I. (správně výrok II. – pozn. odvolacího soudu) soud prvního stupně přiznal žalobci částku [částka], z toho částku [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce, částku [částka] jako doplatek zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání a částku [částka] jako náhradu škody v podobě vynaložených nákladů řízení.

37. Důvodným shledal soud prvního stupně nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky a dále z částek [částka] a [částka], které byly žalobci vyplaceny v průběhu řízení. Žalobce se domáhal úroku z prodlení v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předběžně uplatnil nárok u žalované dne [datum], žalovaná se proto dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, kdy zároveň dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se poškozený může domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), tj. uplynutím dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud prvního stupně tak žalobci požadované úroky z prodlení v zákonné výši přiznal od uvedeného data do zaplacení.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Konstatoval, že v daném případě byla v řízení v převažující části úspěšná žalovaná a má tak právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka] za 1 úkon právní služby, a to celkem za 16 úkonů (vyjádření k žalobě, podání ze dne [datum], 7x účast na jednání soudu a 7x příprava na jednání soudu), tj. celkem ve výši [částka].

39. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které směřovalo do výroku III., IV. a V. Namítal předně, že soud prvního stupně nepřiznal část nároku na náhradu škody představující vynaložené náklady na odměnu advokáta, přesto, že se jedná o náhradu škody, která mu v souvislosti s trestním řízením prokazatelně vznikla. Rekapituloval závěry soudu prvního stupně s tím, že důvody nepřiznání náhrady škody lze rozdělit do třech oblastí. [ulice] zahrnují úkony, které nedohledal v předmětném trestním spisu: -) úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis stížnosti -) úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis žádosti -) úkon [číslo] ze dne [datum] účast při vydání věci -) úkon [číslo] ze dne [datum] (doručen dne [datum]) – dopis MSZ -) úkon [číslo] ze dne [datum] – další porada Tyto úkony byly v průběhu trestního řízení provedeny. Jejich existenci, poskytnutí právních služeb obhájcem pak dokládal jednotlivými listinami. [ulice] oblast byla tvořena odměnou za úkony právní služby, které jsou předmětem rozhodování Ústavního soudu, a nelze je proto přiznat. Jednalo se o úkony: -) úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis ústavní stížnosti -) úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis ústavní stížnosti V této souvislosti dovozoval, že právní názor soudu prvního stupně je nesprávný, ústavně nesouladný. Dovozoval, že je-li součástí právního řádu možnost dovolat se ochrany práv u Ústavního soudu, a je-li předmětné řízení vyvoláno nezákonným soudním trestním řízením, pak náklady na právní zastoupení i před Ústavním soudem musí ve svém důsledku nést ten subjekt, který toto nezákonné řízení vyvolal a zapříčinil i vedení řízení před Ústavním soudem. Obě ústavní stížnosti byly jednoznačně podány, přičemž nelze zjednodušeně odkázat ve věci nákladového nároku na řízení před Ústavním soudem, neboť tento soud o nákladech řízení ve svých rozhodnutích se zřetelem ke kasačnímu způsobu jeho rozhodování nerozhoduje. [ulice] oblastí pak byly úkony, u kterých soud prvního stupně dovodil, že se nejedná o úkony právní služby podle advokátního tarifu. V tomto případě soud prvního stupně nepřiznal žalobci náhradu škody za obhajné za úkony: -) úkon [číslo] ze dne [datum] – studium spisu -) úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis žádosti Podle jeho názoru je uvedené stanovisko soudu prvního stupně nesprávné, když úkon [číslo] je nepochybně úkonem právní služby, a to se zřetelem ke komplikovanosti, náročnosti a složitosti projednávané věci. V případě úkonu [číslo] se jednalo o žádost přezkumu postupu Městského státního zastupitelství v [obec] směřované Vrchnímu státnímu zastupitelství. Nejednalo se pouze o stručnou žádost k Nejvyššímu soudu, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. S ohledem na shora uvedené požadoval náhradu škody ve výši dalších [částka]. Zdůraznil dále, že ani hodnocení délky trestního řízení soudem prvního stupně nepovažuje za odpovídající. Celé trestní stíhání žalobce probíhalo téměř šest let. Toto trestní stíhání probíhalo pouze před soudy dvou stupňů. Jednalo se o trestní stíhání zjevně účelové, vedené zlým úmyslem a nelze ho proto označit jinak, než jako zjevně časově nepřiměřené. Podle jeho názoru nelze přehlédnout, že ke zproštění došlo na základě skutečností, které byly patrné z trestního spisu ještě před podáním obžaloby. V průběhu trestního řízení pak jsou období, kdy příslušné orgány nečinily žádné úkony trestního řízení, nebo je konaly se značnými prodlevami. Nelze tak souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že v průběhu trestního stíhání nebyly nalezeny žádné časové prodlevy, které by bylo možné označit za nepřiměřené. V této souvislosti nastínil časovou osu trestního stíhání s tím, že je zřejmé, že během pětiletého trestního řízení došlo k více jak 43 měsícům nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Pokud by orgány činné v trestním řízení pracovaly soustavně, bylo by trestní řízení skončeno v rozsahu jednoho a půl roku. Dovozoval, že mu tak náleží odškodné ve výši [částka], neboť byl vystaven obrovskému psychickému a mediálnímu tlaku a značné nejistotě, jakým způsobem toto trestní řízení skončí. Vycházel-li soud prvního stupně při stanovení odškodnění z rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak tak učinil na základě rozhodnutí které je více než deset let staré, přihlédnout měl přinejmenším k hledisku inflace. Současně pak nepovažoval přiznanou částku [částka], která představuje doplatek zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání, za přiměřenou. Trestní řízení vedené proti jeho osobě významným způsobem ovlivnilo jeho život ve sféře rodinné, pracovní a společenské. Byl nezákonně a zjevně účelovým trestním řízením zásadně poškozen na své cti, důstojnosti a soukromí. O trestním stíhání byla pravidelně sdělovacími prostředky informována široká veřejnost. Tyto negativní důsledky konstatoval ve svém rozsudku i Vrchní soud v Praze ze dne [datum]. K celému trestnímu stíhání došlo nikoliv náhodou, ale ze zlého úmyslu, přičemž stát měl opakovanou možnost trestnímu stíhání zabránit. Stát zásadně selhal při ochraně svého občana. Nelze přehlédnout, že obdobná rozhodnutí, a to ať již Obvodního soudu pro Prahu 2 či Městského soudu v Praze, jsou značně letitá a setrvávají na hodnotách starých více jak deset let. Dovozoval, že jeho nárok na zaplacení částky [částka] je zcela důvodný. Ohledně nároku na ušlý zisk ve výši [částka], shledal názory soudu prvního stupně bez dalšího nesprávnými. Totožné stanovisko zaujal i ohledně nákladů řízení, kdy vytýkal soudu prvního stupně, že při stanovení poměru úspěchu stran ve sporu vycházel nesprávně z nároku sníženého o nárok ve výši [částka], který byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí až na samotném konci soudního řízení před soudem prvního stupně. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

40. Včasným blanketním odvoláním rozsudek soudu prvního stupně napadla i žalovaná s tím, že směřovalo proti výroku II. V odůvodnění odvolání ze dne [datum], označeném taktéž jako částečné zpětvzetí odvolání, uvedla, že bere odvolání zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, která sestává z částky [částka] (dílčí nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku samotného trestního stíhání) a z částky [částka] (dílčí nárok na náhradu nákladů obhajoby). Setrvala na odvolání v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, která se skládala z částky [částka] (dílčí nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky trestního řízení) a částky [částka] (dílčí nárok na náhradu nákladů obhajoby). Pokud jde o přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu plynoucí z nepřiměřené délky řízení, rekapitulovala závěry soudu prvního stupně s tím, že zdůraznila, že se s nimi neshodovala již co do základu nároku. Podle jejího názoru délku posuzovaného řízení nelze hodnotit jako nepřiměřenou, neboť tato je důsledkem složitosti řízení a uplatňováním opravných a jiných právních prostředků všemi spoluobžalovanými a s tím spojeným instančním rozhodováním. Posuzované trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci bezmála 5 let. Žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum], řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Zopakovala, že obžaloba byla k soudu podána dne [datum], přibližně polovina celkové doby trvání řízení tak připadala na fázi předsoudní (vyšetřování), polovina pak na řízení před soudem. Řízení probíhalo věcně ve dvou stupních soudní soustavy, nemeritorně však rozhodoval rovněž Nejvyšší soud a Ústavní soud. Z hlediska instančnosti řízení je třeba přihlédnout i k tomu, že v rámci přípravného řízení trestního se na rozhodování o opravných prostředcích a různých podnětech obžalovaných podílelo Městské státní zastupitelství v [obec] i Vrchní státní zastupitelství v Praze. Dovozovala, že řízení nebylo zatíženo průtahy, orgány činné v trestním řízení (včetně soudů) činily úkony v logické a časové návaznosti. Je namístě přihlédnout k objektivní výrazné složitosti řízení po stránce právní, důkazní i procesní. Složitost právní je dána již typem trestné činnosti, když se jednalo o hospodářskou kriminalitu, která je obecně spojena s vysokými nároky. Bylo projednáváno více skutků několika (tří) obžalovaných. Po stránce důkazní je třeba poukázat na množství důkazního materiálu co do šíře i povahy důkazních prostředků. Byly prováděny svědecké výslechy, znalecké posudky a odborná vyjádření, byla prováděna analýza datových záznamů, vyžádány informace z bank, které podléhaly bankovnímu tajemství. Pokud jde o složitost procesní, řízení bylo zatíženo velkým množstvím podnětů a podání všech spoluobžalovaných. Shrnula, že první rok trvání řízení se řešily především stížnosti proti usnesení o zahájení trestního řízení a návrhy týkající se podjatosti a vyloučení zástupců orgánů činných v trestním řízení. Věc vykazuje veliké množství rozhodnutí nemeritorní povahy. Řešilo se dožádání ve Slovenské republice O složitosti řízení svědčí již samotný rozsah spisového materiálu (45 svazků, následně řízení pokračovalo ve vztahu ke spoluobžalovanému Ing. [jméno] [příjmení] a celkem spis čítá 68 svazků a více než 14 tisíc listů). Ohledně prodlevy v trvání sedmi měsíců (rozeslání písemného vyhotovení rozhodnutí) poukázala, že podle setrvalé judikatury ojedinělý průtah v řízení nemusí vést k jeho nepřiměřené délce. Uvedla, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně tedy vlastně není zřejmé, na základě jakých skutečností byl učiněn závěr o existenci odpovědnostního titulu. Poukázala, že soudu prvního stupně předložila ke srovnání jiný případ trestního řízení, když v obdobném případě trvalo řízení 5 let a 11 měsíců, přičemž soudy v náhradovém řízení dospěly k závěru, že odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu není dán. Soud prvního stupně však pochybil i při stanovení výše nároku, když provedl modifikaci zadostiučinění o + 50 % z důvodu významu řízení pro poškozeného s tím, že tak došlo k duplicitnímu odškodnění. Ohledně podjatosti řízení odkázala na svá rozsáhlá vyjádření v průběhu náhradového řízení a rovněž na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 456/2021-247, ve věci spoluobžalovaného Ing. [jméno] [příjmení] (zejm. bod 19 odůvodnění). Pokud jde o dílčí nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, byl napadeným rozsudkem řešen již toliko zbytek nároku poté, co bylo v rámci předběžného projednání nároku uhrazeno [částka] za celkem 228 úkonů a 11 úkonů právní služby v poloviční výši a další související náklady a náhrady. Napadený rozsudkem byla žalobci přisouzena ještě částka [částka] odpovídající náhradě za celkem 21 plných úkonů a 8 půlúkonů právní služby, paušální náhradu hotových výdajů za 29 úkonů a náhradu DPH. Namítala rozpor výpočtu soudem prvního stupně v souvislosti s tabulkou uvedenou v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně se pak podrobně vyjádřila k úkonům [číslo]. Shrnula, že žalobu považuje za nedůvodnou co do náhrady za 10 úkonů, 3 půlúkony, paušální náhrady za 13 úkonů a odpovídající náhradu DPH, celkem co do částky [částka]. Navrhovala, aby odvolací soud zastavil řízení o odvolání v rozsahu [částka] s příslušenstvím, aby změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se žaloba zamítá co do částky [částka] s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu aby jej potvrdil, a konečně aby žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

41. Žalobce reagoval na odvolání žalované podáním ze dne [datum], ve kterém zdůraznil, že nelze přijmout její argumentaci, neboť nelze mít pochyb o průtazích a celkové nepřiměřené délce trestního stíhání. Namítal, že kdyby se žalovaná seznámila s obsahem posuzovaného spisu řádně, nepochybně by zjistila, že složitou se celá trestní věc stala pouze z důvodu účelového přístupu orgánů činných v trestním řízení. Uvedl, že pokud žalovaná namítala, že při stanovení odškodnění, resp. zadostiučinění soud prvního stupně pochybil, když mu přiznal více, je na ní, aby prokázala, že nedocházelo k průtahům v celém trestním řízení. Pokud žalovaná na jedné straně poukazuje na složitost a komplikovanost celé zjevně orgány činnými v trestním řízení vykonstruované věci a na straně druhé bagatelizuje rozsah úkonů poskytovaných právních služeb, jde o jistý protimluv. Poukázal, že se nesnaží v případě odměny za poskytnuté právní služby o jakékoliv nadhodnocování.

42. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce v podání ze dne [datum] s tím, že pokud soud prvního stupně přiznal napadeným rozsudkem žalobci ještě částku [částka] (žalobu zamítl v rozsahu [částka]), nemůže se žalobce ve svém odvolání domáhat zaplacení dalších [částka], neboť tak překračuje předmět řízení. K jednotlivým úkonům právní služby, ohledně kterých považuje žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné uvedla: - úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis stížnosti Namítala, že téhož dne byl učiněn úkon stejného smyslu a účelu, za který byla náhrada z její strany poskytnuta po předběžném projednání žalobcova nároku. Nakonec v textu nyní posuzovaného úkonu se uvádí, že:„ K napadenému usnesení se vyjadřuji jen stručně, svou stížnost blíže odůvodním po jejím řádném doručení mému obhájci...“. Druhou stížnost proti témuž rozhodnutí policejního orgánu v rámci jednoho dne, resp. doplnění již podané stížnosti považovala za neúčelný úkon, za který samostatná náhrada nepřísluší (účelu tohoto úkonu bylo možné dosáhnout jediným podáním zahrnujícím veškerou argumentaci, kterou žalobce považoval za nezbytnou). - úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis žádosti Úkon logicky nebyl dohledán v trestním spise, neboť se nevztahuje k posuzované trestní věci. Jedná se o žádost o nahlédnutí do spisu ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 74 Cm 209/2011. Navíc se nejedná o úkon, který by bylo namístě honorovat podle ust. § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu. - úkon [číslo] ze dne [datum] – účast při vydání věci Úkon nebyl dohledán v trestním spise, pokud protokol o vrácení věci žalobce předkládá teprve v odvolacím řízení, jedná se o nepřípustný důkaz (§ 119a o. s. ř.). Žalobce protokol nepředložil v rámci svého podání ze dne [datum]. Nutno rovněž konstatovat, že se jednalo o vrácení výpočetní techniky [právnická osoba], s. r.o., nikoliv žalobci, tudíž nejde o náklad, který byl vynaložen na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí vydaného ve vztahu k žalobci (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). - úkon [číslo] ze dne [datum] – dopis MSZ v [obec] Úkon nebyl dohledán v trestním spise, pokud jeho vykonání žalobce dokládá teprve v odvolacím řízení, jedná se o nepřípustný důkaz (§ 119a o. s. ř.). Žalobce dopis nepředložil v rámci svého podání ze dne [datum]. Povahou se jedná o návrh na doplnění dokazování, za který advokátovi náhrada nepřísluší (k tomu srov. např. komentář Wolters Kluwer k advokátnímu tarifu dostupný v informačním systému ASPI, § 11 odst. 1 písm. k ), l):„ Účtovatelným úkonem také není písemné vyhotovení závěrečného návrhu ani podání obsahující pouze návrhy na doplnění dokazování (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])“). - úkon [číslo] ze dne [datum] – další porada s klientem Jedná se o neúčelný úkon, neboť mu bezprostředně nepředcházel, ani na něj nenavazoval jiný honorovaný úkon právní služby. K otázce porad s klientem, s poukazem na ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 826/09, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 782/2007, či ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3208/08) je třeba zjišťovat jejich účelnost a posuzovat, zda počet porad, jejich frekvence a časová posloupnost odpovídá rozsahu a složitosti věci a počtu a charakteru úkonů řízení, které byly v jednotlivých stádiích řízení prováděny. V tomto smyslu je nutné podrobit jednotlivé porady objektivnímu hodnocení podle toho, zda jim bezprostředně předcházel jiný úkon, který bylo nutné vyhodnotit či na něj reagovat, nebo zda na ně jiný úkon, pro který byla porada nezbytná, bezprostředně navazoval. - úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis ústavní stížnosti - úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis ústavní stížnosti Ztotožnila se s právním názorem soudu prvního stupně, že o nákladech řízení vzniklých v souvislosti s řízením před Ústavním soudem rozhoduje samotný Ústavní soud. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 31/2014, náklady právního zastoupení účastníka v řízení o ústavní stížnosti, kterou se domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nejsou škodou ve smyslu § 31 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., za níž by odpovídal podle téhož zákona stát. Nelze rovněž přehlédnout, že obě uvedené ústavní stížnosti žalobce byly Ústavním soudem odmítnuty. - úkon [číslo] ze dne [datum] – studium spisu Nahlédnutí do spisu na žádost obžalovaného, resp. obhájce, není honorovaným úkonem ve smyslu ust. § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, neboť tento výslovně stanoví, že účtovatelným úkonem je prostudování spisu při skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f)). Pokud žalobce uvádí, že úkonem právní služby jsou i úkony výslovně v advokátním tarifu nevyjmenované, čímž zřejmě naráží na úpravu ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, žalovaný namítá, že toto ustanovení je judikatorně korigováno tak, že ne všechny úkony právní služby jsou zároveň úkony, za které je poskytována mimosmluvní odměna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3104/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). - úkon [číslo] ze dne [datum] – sepis žádosti Žádost má povahu stručné urgence stran výsledků prověřování trestního oznámení podaného žalobcem na třetí osoby, jako taková není úkonem účtovatelným podle ust. § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu. Nadto se nejedná o úkon směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. V rozsahu rozhodnutí o dílčím nároku zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení uvedla, že představa, že orgány činné v trestním řízení mají pracovat soustavně (v tom případě by řízení trvalo podle odhadu žalobce přibližně jeden a půl roku), je s ohledem na obsah celého trestního spisu nerealistická. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1143/2010, jakož i na skutková zjištění soudu prvního stupně obsažená v bodě 10. napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o namítaný inflační faktor, zdůraznila, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu plynoucí z nepřiměřené délky soudního řízení má do jisté míry symbolickou povahu, nemá sloužit ani k trestání státu ani k co možná nejvyššímu obohacení poškozených (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2632/2020). Jestliže žalobce argumentuje účelovostí předmětného trestního stíhání, svévolí či dokonce zlovolností orgánů činných v trestním řízení, odkázala nejen na svá dosavadní vyjádření, ale i závěry rozhodnutí odvolacího soudu v řízení vedeného pod sp. zn. 54 Co 456/2021, v níž se obdobného nároku domáhal spoluobžalovaný syn žalobce. Opětovně dovozovala, že soudem přiznané zadostiučinění v celkové výši [částka] je odpovídající trestní věci, délce řízení i zjištěným zásahům do osobnostní sféry žalobce. Podle jejího názoru nelze vést řeč o„ zastarání“ soudem prvního stupně zvolených případů ke srovnání, když v nichž odvolací soud rozhodovaly v roce [rok] a později. Vyjádřila se i k nákladům řízení s tím, že o nákladech řízení je třeba rozhodnout v rozsahu 21,58 % s tím, že o zbytku, tj. 78,42 % bude rozhodnuto podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu v rozhodnutí, jímž bude končit řízení o dílčím nároku ve výši [částka] (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku setrvala na svých předchozích konečných odvolacích návrzích.

43. V replice ke stanovisku žalované ze dne [datum], žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že jeho námitky nebyly nikterak vyvráceny. Pokud se žalovaná vyjádřila k úkonu [číslo] uvedl, že v případě nezákonně trestně stíhané osoby pro závažný trestný čin je třeba využít všechny zákonné prostředky na její obranu. I argumentaci k úkonům [číslo] je třeba odmítnout s tím, že založil listinný důkaz jen proto, že se zřetelem k charakteru vedení spisové dokumentace nebylo možné tyto listiny v trestním spisu dohledat. Ohledně úkonu právní služby [číslo] zdůraznil, že sama žalovaná uvedla, že se jednalo o velmi komplikovanou věc a i z toho důvodu byla porada s právním zástupcem zcela namístě. V případě úkonů [číslo] sepis ústavní stížnosti, není názor žalované přijatelný, když o těchto v řízení před Ústavním soudem nebylo rozhodováno. Bylo-li namítáno v případě úkonu [číslo] – studium spisu, se nejedná o honorovaný úkon dle advokátního tarifu, bylo zcela odpovídajícím postupem obhájce klienta, aby se v průběhu trestního řízení seznamoval s trestním spisem. Žádost, uvedená pod bodem [číslo] je zcela logickým a důvodným krokem. Současně se vyjádřil i k průtahům v trestním řízení s tím, že úkony, které žalovaná, resp. jejich provádění, namítala, byly čistě formální, nevedly k objasnění věci. V konečném důsledku taktéž setrval na svém odvolacím návrhu.

44. Podáním ze dne [datum] žalovaná předložila k podpoře své odvolací argumentace stran dílčího nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení za účelem srovnání rozhodnutí ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 36 Co 287/2021. Zdůraznila, že v této věci byla posuzována délka trestního řízení, které vykazovalo obdobné parametry jako řízení zdejšího žalobce. Jednalo se o trestní kauzu velmi rozsáhlou, vedenou proti více spoluobviněným. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování, výslechy svědků, prohlídky jiných prostor, odposlechy včetně přepisů, znalecké posudky, četné listinné důkazy. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy (v případě zdejšího žalobce rozhodoval navíc Ústavní soud a zejména v úvodní fázi řízení rovněž opakovaně policejní orgán a různé součásti státní zastupitelství). Nebyly shledány neodůvodněné průtahy. Řízení bylo složité i po stránce právní, kdy se trestná činnost týkala specifické oblasti podnikání v energetice (obdobně v případě žalobce byly zkoumány otázky obchodního, obligačního a ekonomického charakteru, vztahů mezi různými obchodními korporacemi). Rovněž byla prodlužována lhůta pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku. Srovnávané řízení trvalo 6 let a 8 měsíců (posuzované řízení 5 let). Odvolací soud dospěl k závěru, že délka řízení byla po zohlednění individuálních znaků případu přiměřená.

45. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaných odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

46. Odvolací soud v daném případě seznal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s uvedením pro věc přiléhavých zákonných ustanovení.

47. Pouze pro přehlednost odvolací soud na tomto místě uvádí, že žalobou ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která sestávala z pěti nároků, a to konkrétně náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši [částka], finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši [částka], náhrady nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání ve výši [částka], náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu ve výši [částka] a náhrady škody ve výši [částka], představující majetkový podíl ve společnosti [právnická osoba], kterého byl zbaven.

48. Poslední ze zmiňovaných nároků, tj. náhrada škody ve výši [částka] s příslušenstvím, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 275/2017-609, vyloučen k samostatnému projednání, a to s ohledem na nezbytnost dalšího rozsáhlého dokazování, kdy nadto je o obdobném nároku žalobce vedeno Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 136/2015 řízení, kdy rozhodnutí v této věci bude významné pro další řízení o vyloučené části nároku. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

49. V průběhu řízení, po částečném plnění ze strany žalované, bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 275/2017-151, řízení co do částky [částka], ohledně nároku na náhradu nákladů obhajoby, zastaveno. Zpětvzetí žaloby co do částky [částka], jakožto částečného plnění náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, se odrazilo ve výroku I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvoláním dotčen a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

50. Jak bylo shora uvedeno, rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným odvoláním i žalovaná, která jej však posléze částečně omezila co do částky [částka] s příslušenstvím, která sestávala z částky [částka] (dílčí nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku samotného trestního stíhání) a z částky [částka] (dílčí nárok na náhradu nákladů obhajoby). S ohledem na skutečnost, že v daném případě byly naplněny předpoklady ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná vzala své odvolání zpět předtím, než o něm bylo rozhodnuto, postupoval odvolací soud ve smyslu tohoto ustanovení a odvolací řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

51. Vzhledem k tomu, že žalobce svým odvoláním napadl i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum], odvolací soud podotýká, že k podání odvolání je subjektivně legitimován pouze ten účastník řízení, jemuž byla rozhodnutím soudu prvního stupně objektivně způsobena újma. V případě odvolání, jež podala osoba, která k tomu není oprávněna, jedná se o odvolání nepřípustné. S ohledem na uvedené odvolací soud postupoval ve smyslu ust. § 218 písm. b) o. s. ř., a aniž by zkoumal věcnou správnost napadeného rozhodnutí v tomto rozsahu a jemu předcházející řízení, odvolání žalobce odmítl (výrok III. rozsudku).

52. V posuzované věci se i odvolací soud nejprve zabýval nárokem žalobce na náhradu škody v podobě ušlého výdělku ve výši [částka]. Žalobce se tohoto nároku domáhal s tvrzením, že v souvislosti s jeho zcela nedůvodným a nezákonným trestním stíháním byl ukončen jeho pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], kde vykonával funkci generálního ředitele. Výši částky ušlého zisku z období od [datum] do [datum] dovozoval ze svého ročního příjmu, který činil v době zahájení trestního stíhání [částka]. V daném případě se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, kdy neshledal důvody odchýlit se od věcné správnosti rozhodnutí v tomto směru, nadto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce ohledně tohoto nároku ani v rámci odvolání neuváděl žádné kvalifikované námitky. V řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobce ve společnosti [právnická osoba], na pozici generálního ředitele, byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru s odůvodněním, že zvlášť hrubým způsobem porušil povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a to uvedenými způsoby: 1) vyjádřením pro média – kauza [ulice] podnik, 2) výroba uměleckých kartonů, 3) činnost v konkurenční [právnická osoba]. Žalobce podal proti tomuto okamžitému zrušení pracovního poměru žalobu, kdy ve věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 59/2012. Tento soud opakovaně rozhodl tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je neplatné. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo však opakovaně rušeno odvolacím soudem. Předmětné řízení nakonec skončilo uzavřením soudního smíru s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je neplatné.

53. Na tomto místě odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, a v něm vyjádřenou zásadu státu jako„ posledního dlužníka“, tj., že na státu lze náhradu škody podle zákona žádat úspěšně až tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit, přičemž i z dalších jeho rozhodnutí (např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 720/2007, či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 319/2002), lze vyvodit ustálený náhled na danou věc v tom směru, že je-li nesprávný úřední postup (či nezákonné rozhodnutí) příčinou ztráty pohledávky poškozeného vůči jeho dlužníku, nastupuje odpovědnost státu za škodu, avšak pouze za podmínky, je-li vyloučeno, že by dlužník na svoji pohledávku i jen částečně plnil. Až v této situaci vzniká poškozenému škoda (uplatnitelná vůči státu), a to právě tím, že je zřejmé, že nárok, který je z titulu škody uplatňován, nelze uspokojit jinak. Z uvedeného tak lze vyvodit obecné pravidlo, byť každý případ má svá specifika spočívající v rozdílnosti odpovědnostního titulu, podle nějž nárok na náhradu škody vůči státu nastupuje až„ po“ nároku na vydání bezdůvodného obohacení (či nároku na náhradu škody proti primárnímu dlužníku), jakkoliv je toto pravidlo dovozované judikaturou, kdy lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 971/2004, nebo na i v pozdější judikatuře Nejvyššího soudu citované rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 4 Cz 110/84, dle něhož nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v občanském soudním řízení může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, kdy žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal a je proto povinen mu jej vydat.

54. Nárok žalobce tak byl soudem prvního stupně správně jako předčasný zamítnut, neboť tímtéž nárokem disponuje (pokud k němu skutečně došlo) proti primárnímu dlužníku, tj. zaměstnavateli. Škody proti státu by se tak žalobce mohl domáhat za situace, kdy by sice jeho žaloba proti primárnímu dlužníku byla shledána po právu, nicméně ten by již z jakéhokoliv důvodu nebyl vůbec bonitní, tj. žalobce by skutečně úhrady své tvrzené pohledávky nemohl dosáhnout v jakékoliv částce, neboť nelze vyloučit, že by mohlo být, byť nedobrovolně, plněno primárním dlužníkem, a to alespoň částečně. Teprve v rozsahu nedobytnosti pohledávky by tak vznikla žalobci škoda uplatnitelná vůči státu, proto i vzhledem k uvedenému, kdy se musí hradit skutečná škoda (tj. když bude známa s konečnou platností i její konkrétní výše), je na místě kvalifikovat žalobu podanou žalobcem jako předčasnou.

55. Co se týká absence příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a okamžitým zrušením pracovního poměru, odvolací soud seznal, že i v tomto směru byl názor soudu prvního stupně správný. Bez ohledu na výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 59/2012, z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, avšak z důvodů zvlášť hrubého porušení pracovních povinností.

56. Odvolací soud se dále zabýval druhým z uplatněných nároků, a to odškodněním nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

57. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

58. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Vždy je ale třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

59. Odvolací soud, vycházejíc ze skutkového stavu podrobně zjištěného, předně uvádí, že počátek rozhodné doby řízení ve vztahu k žalobci nastal dnem [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž k jejímu skončení došlo dne [datum], tj. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl obžaloby zproštěn. V této souvislosti odvolací soud pouze podotýká, že počátek a konec řízení z hlediska posuzování jeho délky se neodvíjí striktně od počátku a konce řízení podle procesních předpisů. Jelikož je odškodňována újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, je pro stanovení počátku a konce řízení významné nejen, že řízení podle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající vnímá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 243/2015). V konkrétním případě tak řízení trvalo cca 5 let.

60. Odvolací soud s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem věci dospěl k závěru, že názor soudu prvního stupně ohledně poskytnutí finančního, tj. peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou posuzovaného řízení je zcela opodstatněný, neboť morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva či případné omluvy je zcela nedostačující. Jinými slovy řečeno, k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. V této souvislosti nelze přisvědčit námitce žalované, že se v dané věci jedná o délku přiměřenou, a proto není odpovědností titul co do základu nároku dán. Odvolací soud si je vědom, že zmíněná délka řízení je v tomto případě hraniční, nicméně tato skutečnost se odrazila při výpočtu základní částky, přičemž je třeba navíc podotknout, že v případech trestního řízení, u kterého se typová závažnost předpokládá, je kladen důraz, aby věc byla vyřízena co možná nejrychleji.

61. Lze tak shrnout, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak vyplývá ze skutkových zjištění, již přiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tudíž vznikla nemajetková újma (jde o vyvratitelnou právní domněnku, porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce).

62. Odvolací soud na základě kritérií stanovených ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce, vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, částkou vypočtenou dle„ rovnice“: [částka] za pět let řízení. Odvolací soud zastal názor, že je na místě stanovit roční sazbu v základní částce [částka] za každý rok řízení, za první dva roky řízení sníženou o 50%. Jakkoliv i odvolací soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení, neshledal důvody, které by svědčily pro stanovení vyšší roční sazby. I odvolacímu soudu se jeví roční sazba [částka] za rok řízení adekvátní vzhledem k délce řízení, která již sice přesáhla dobu přiměřenou, jednoznačně však nikoliv extrémně.

63. Pokud jde o namítaný„ inflační faktor“, ztotožnil se odvolací soud zcela s argumentací žalované, a to včetně přiléhavého odkazu na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2632/2020, ze kterého se podává, že:„ Dovolací soud opakovaně konstatoval, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z části [příjmení] Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne [datum], věc Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 72).“ 64. Pokud se pak jedná o modifikaci základní částky zadostiučinění, ztotožnil se odvolací soud i s procentuálním hodnocením jednotlivých kritérií tak, jak to učinil soud prvního stupně. Lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze kterého se podává, že:„ Výše odškodnění nemajetkové újmy není stanovena pevnými částkami a je přenecháno na úvaze soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený okolnostem případu. Právní úprava kromě vymezení kritérií, k nimž je třeba přihlížet, postrádá vodítko, jak jednotlivá kritéria i jejich vzájemnou kombinaci finančně ocenit. Základní částku je možno zvýšit či snížit zpravidla až o 40% a v případě kritéria významu předmětu řízení pro účastníka až o 50%“.

65. Soud prvního stupně dospěl k zcela správným závěrům o vyšší složitosti věci vzhledem ke značné složitosti skutkové, resp. rozsahu dokazování, přičemž odvolací soud se shoduje, že zvýšená složitost byla dána i v rovině procesní. Soud prvního stupně zcela správně shrnul, že složitost věci spočívala zejména v tom, že se jednalo o trestní věc tří obžalovaných, projednávaný trestný čin spadá pod právně složitější, bylo provedeno širší dokazování včetně nutnosti vypracování znaleckých posudků, opakovaně se nejen soudy musely vypořádat s množstvím podnětů a opravných prostředků, byla realizována právní pomoc na Slovensku. Řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy, nemeritorně ve věci rozhodoval i Nejvyšší soud a Ústavní soud. Za této situace i odvolací soud dovodil, že zcela odpovídajícím je snížení základní částky v souvislosti s kritériem složitosti o 30%.

66. Odvolací soud pak neměl žádných výhrad ani k závěru soudu prvního stupně, že žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, kdy tak nebylo namístě základní částku jakkoliv modifikovat, resp. snižovat či navyšovat. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, soud prvního stupně zcela správně posoudil předmět řízení jako vyššího významu, než standardního, kdy tak navýšení základní částky o 50%, bylo zcela opodstatněné. Soud prvního stupně důvodně zohlednil, že žalobci v první fázi řízení hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let, poté trest odnětí svobody až na 4 léta. Zvýšený význam pro žalobce je patrný již z těchto důvodů. Současně však žalobce v průběhu řízení prokázal individuální dopady do osobnostní sféry, přičemž lze v tomto směru odkázat pro stručnost na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že zjištěné skutečnosti prohlubovaly intenzitu nemajetkové újmy, kterou po celou dobu trestního stíhání pociťoval.

67. Konečně, co se týká postupu orgánů veřejné moci, odvolací soud seznal, opět ve shodě se soudem prvního stupně, že v postupu soudů nebyla zaznamenána období nečinnosti, resp. průtahy, jednotlivé úkony byly činěny průběžně a plynule. Jakkoliv došlo k prodlevě po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum], do rozeslání písemného vyhotovení účastníkům až dne [datum], lze tento ojedinělý průtah tolerovat. V této souvislosti je třeba zohlednit, že věc byla složitá mj. i po právní stránce, spisový materiál byl obsáhlý, rozsudek čítal cca 100 stran, lhůty pro prodloužení písemného vyhotovení rozhodnutí byly dodržovány. Pokud žalobce namítal v rámci odvolání, prezentací časové osy, že během pětiletého trestního řízení došlo k více jak 43 měsícům nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy při soustavné práci bylo řízení skončeno v rozsahu jednoho a půl roku, nelze než více než nesouhlasit. Žalobce zcela iracionálně vytrhuje datové úseky trestního řízení, svědčící v jeho prospěch, aniž by však vzal v potaz úkony orgánů činných v trestním řízení, které v mezidobí byly realizovány (bod 10. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nadto odvolací soud jen připomíná uzanci stran výkladu pojmu průtah, kdy se jedná o bezdůvodnou, což je třeba zdůraznit, nečinnost v trvání alespoň tří měsíců. V tomto směru shledal odvolací soud zcela přiléhavým odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1143/2010, s tím, že:„ Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný“.

68. Z této situace, kdy po celkové procentuální modifikaci soud prvního stupně dovodil, že zvýšení základní částky [částka] o 20% představuje [částka], které žalobci s konkretizovaným příslušenstvím přiznal, shledal odvolací soud rozhodnutí v tomto směru zcela správným.

69. Další nárok žalobce byl představován náhradou nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši [částka]. Soud prvního stupně shledal v tomto směru za odpovídající, resp. za dostatečné zadostiučinění, částku [částka], kdy s přihlédnutím k tomu, že na tento nárok žalovaná po podání žaloby částečně co do výše [částka] plnila, přiznal žalobci částku [částka] s konkretizovaným příslušenstvím. Následně pak žalovaná v průběhu odvolacího řízení své odvolání co do částky [částka], týkající se tohoto nároku, vzala zpět.

70. Pokud se jedná o tento nárok žalobce, kdy se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, odvolací soud uvádí, že je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 265/2012). V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7, § 8 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, KŘP hl. m. [obec], SKPV, OHK 3. oddělení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalovaná existenci tohoto odpovědnostního titulu ani nesporovala, když nadto na tento dílčí nárok částečně plnila.

71. Lze tak shrnout, že odvolací soud zcela souhlasí s hodnocením soudu prvního stupně, že nárok na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, je třeba posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně ohledně toho, že v dané věci nejde o vyvratitelnou právní domněnku vzniku nemajetkové újmy, naopak vznik nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je oproti nemajetkové újmě z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení nutno prokázat. Stejně je břemeno tvrzení a důkazní na žalobci ohledně intenzity nemajetkové újmy odůvodňující poskytnutí zadostiučinění v penězích.

72. Současně je třeba zdůraznit, že v úvaze při stanovení formy (a případně výše) zadostiučinění je třeba vycházet ze tří základních kritérií, tj. povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, a rovněž ze srovnání s rozhodnutími ve věci jiných poškozených žádajících zadostiučinění z titulu jejich trestního stíhání, které byly ve svých základních parametrech obdobné. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. [příjmení] a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2200/2015).

73. Jak bylo výše uvedeno, kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující. Povaha trestní věci, kdy pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a s případným společenským odsouzením. S tímto kritériem se soud prvního stupně správně vypořádal, zohlednil hrozbu trestního postihu, která ve vztahu k žalobci přicházela od zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno pro trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 2, 3 tr. z., dílem dokonaný a dílem nedokonaný, ve stádiu pokusu, spáchaný formou účastenství ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) tr. z., kdy byl nejprve ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 2 – 8 let, po vydání rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl částečně zproštěn, trestem odnětí svobody až na 4 léta. Jednalo se o hospodářskou kriminalitu, s tím, že tato trestná činnost není veřejností vnímána tak negativně jako například trestná činnost směřující proti životu a zdraví, lidské důstojnosti. Žalobce nebyl vazebně stíhán. Délka řízení nebyla v rámci tohoto nároku zohledněna jako kvalifikované kritérium, a to za situace, že v samotném nároku nemajetkové újmy za délku trvání byl žalobce odškodněn. Skutečností zůstává, že dané řízení trvalo 5 let, ve vztahu k žalobci bylo shora vymezeno. Pokud se jedná o dopady do osobnostní sféry žalobce, odvolací soud jednoznačně přisvědčil, že žalobce v pozici profesního selhání mohl vnímat své trestní stíhání úkorněji. Žalobce ukončil aktivní účast ve všech vzdělávacích institucích, kde působil jako přednášející (VUT [obec], [příjmení] [jméno] [příjmení] v Toruni, Manažerské vzdělávací centrum v [obec]), skončil jako vedoucí technologické sekce Mezinárodní obchodní komory. Je zcela zřejmé, že vznik újmy lze ztotožnit se zcela pochopitelnými obavami o budoucnost svou, jakož i rodiny žijící v malé obci. Naproti tomu zásadně odvolací soud nepřisvědčil vážnosti medializace celé kauzy. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, ze kterého se podává, že kvalifikující medializace věci v obecné rovině je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání. Pokud média o trestním řízení informovala i ve stadiu předsoudním, nelze hnát k odpovědnosti žalovanou, kdy jakékoliv excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení ve smyslu podávání konkrétních informací o obviněných nebylo ani v řízení před soudem prvního stupně nijak tvrzeno a nebylo tvrzeno ani v řízení odvolacím, kdy jen pouhá obecná úvaha žalobce o tom, že často jsou zdrojem informací orgány činné v trestním řízení, takovým tvrzením není. Otázka medializace případu není pro posouzení důvodnosti nároku nijak relevantní, neboť nelze státu přičítat k tíži, že princip presumpce neviny byl případně narušen sdělovacími prostředky, dochází tak k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2200/2015). Současně nebylo také možné přehlédnout, že vedení řízení nezasáhlo podstatnějším způsobem do žalobcových vztahů s nejbližšími rodinnými příslušníky, jakákoliv konkrétní dehonestace žalobce v očích konkrétních osob nebyla v řízení prokázána.

74. Na tomto místě odvolací soud uvádí, že se v závěrech soudu prvního stupně rozešel pouze potud, pokud dovozoval, že postup orgánů činných v trestním řízení vyvolal v žalobci obavu, že trestní stíhání proti jeho osobě bylo vyvoláno pouze za účelem zdiskreditování jeho osoby a jeho syna, a to s odkazem na citaci rozhodnutí, resp. názorů, Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] a [datum] (bod 11. a 12. odůvodnění napadeného rozhodnutí). V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 456/2021-247, ve věci náhrady újmy Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], konkrétně na bod 19., ze kterého se podává, že:„ Nesprávným pak byl odvolacím soudem shledán též závěr soudu prvního stupně stran nutnosti přiznat žalobci odškodnění v mimořádné výši pro údajný exces a flagrantní pochybení státu při vedení trestního stíhání. Dle názoru odvolacího soudu nelze předestřené jednotlivé části odůvodnění zprošťujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vytrhnout z kontextu a následně je posuzovat nezávisle na celé předmětné trestní kauze. Dle obsahu odůvodnění zmíněného trestního rozhodnutí byla při posuzování žalobcem vznesené námitky podjatosti zohledněna mj. nálezová judikatura Ústavního soudu, podle které je třeba přihlížet i k pouhým pochybám o nepodjatosti, přičemž validním kritériem je též hledisko nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy nelze přehlížet ani existenci možného přesvědčení, že důvod pro vyloučení dán je, i když třeba reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti ve skutečnosti jak v subjektivní, tak dokonce v objektivní poloze, neexistuje. Za situace, kdy trestní řízení ovládá základní zásada - v pochybnostech ve prospěch, a to i při posuzování případné otázky vyloučení orgánů činných v trestním řízení pro pochybnosti o jejich nepodjatosti, nelze závěry obsažené v odůvodnění trestního rozhodnutí a z toho vycházející tvrzení žalobce převzít zcela nekriticky za své v rámci civilního řízení sporného, které se od trestního řízení zásadním způsobem liší. Úkolem nalézacího soudu je oprostit se od vnějších vlivů a s nadhledem, dbaje zásad ovládajících civilní řízení sporné, činit závěry, aniž by se nechal unést spekulacemi či pochybami. V duchu uvedeného zůstala stranou pozornosti odvolacího soudu též naopak žalovanou nastíněná možnost podjatosti předsedkyně senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, který vydal výše zmíněný zprošťující rozsudek, založená na spekulacích v důsledku jejího sousedství se žalobcem. Na trestní stíhání žalobce lze tedy v daném případě pohlížet jako na excesivní toliko do té míry, že byl zproštěn obžaloby, v důsledku čehož je třeba na usnesení o zahájení trestního stíhání nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí.“ (srov. ust. § 13 o. z.).

75. Lze shrnout, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že existence nezákonného rozhodnutí, představovaného usnesením o zahájení žalobcova trestního stíhání, zakládá odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu, kterou toto rozhodnutí u jeho osoby způsobilo. Povaha trestní věci, délka trestního řízení, jemuž byl žalobce vystaven, zjištěné následky trestního řízení v jeho osobnostní sféře i okolnosti, za nichž u něj k nemajetkové újmě došlo, vedly zcela správně soud prvního stupně k závěru, že žalobci přísluší zadostiučinění v penězích. S ohledem na skutečnost, že si soud prvního stupně byl vědom nezbytnosti srovnání s výší odškodnění v jiných případech, zajistil si dle odvolacího soudu dostatečně přiléhavý komparativní materiál. Soud prvního stupně hodnotil případy shodné typové závažnosti trestné činnosti, výši hrozícího trestu 2 – 8 let (třeba zdůraznit, že po prvním rozhodnutí soudu prvního stupně byla tato hrozba nižší – 4 léta), obdobné dopady především do dobré pověsti a profesní sféry.

76. S přihlédnutím k výši odškodnění, jež bylo přisouzeno ve zmíněných věcech, jakož i vzhledem ke shodám a odlišnostem, jež vykazují s věcí nyní souzenou, odvolací soud shledal jako odpovídající odškodnění žalobci trestním stíháním vzniklé nemajetkové újmy, ve shodě se soudem prvního stupně, částku ve výši [částka]. S ohledem na daný závěr, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci, nepovažoval odvolací soud za nezbytné prezentovat srovnávací materiál předložený žalovanou, a to s ohledem na její samotný procesní úkon spočívající v částečném zpětvzetí odvolání a již proběhlé plnění.

77. Zbývajícím nárokem žalobce pak byla náhrada škody spočívající v tzv. obhajném, když žalovaná opět po částečném zpětvzetí odvolání, za nedůvodný považovala požadavek za 10 úkonů, 3 poloviční úkony, paušální náhradu za 13 úkonů a odpovídající náhradu DPH, tj. celkem částku [částka].

78. Žalovanou nebylo nikterak zpochybňováno, že je dána odpovědnost za škodu vzniklou žalobci z vydání nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7 odst. zákona č. 82/1998 Sb., kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], když byl žalobce rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] obžaloby zproštěn s tím, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.

79. V obecné rovině pak nebylo výhrad, že náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosoudní odměně, kterým je vyhl. č. 177/1996 Sb.

80. V posuzovaném případě pak soud prvního stupně správně konstatoval, že výši odměny stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když poukázal na ust. §§ 7, 10 odst. 3 písm. c) s tím, že sazba mimosmluvní odměny činila [částka] za jeden úkon právní služby. Neopomenul, že advokát má rovněž právo na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených s poskytnutím právní služby v paušální částce [částka] za jeden úkon (ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) spolu s DPH 21%.

81. Odvolací soud vycházel opět ze zjištění soudu prvního stupně s tím, že při konkretizovaných úkonech právní služby, které byly mezi stranami spornými (viz tabulka bod 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí), dovodil, že účelně vynaloženým nákladem byl nad přiznaným obhajným ve výši [částka], po částečném plnění žalované ve výši [částka] a po částečném zpětvzetí odvolání v částce [částka], sepis stížnosti ze dne [datum] (doplnění) – bod 6. – úkon; sepis žádosti ze dne [datum] – bod 8. - úkon; účast při vydání věci dne [datum] – bod 9. - 1 úkon; studium spisu dne [datum] – bod. 42 – 1 úkon; dopis na MSZ ze dne [datum] – bod 93. – úkon; další porada ze dne [datum] – bod 112. – 1 úkon; sepis žádosti ze dne [datum] – bod 148. – úkon. Shrnuto - 3 úkony v plné a čtyři úkony v poloviční výši, spolu se sedmi paušály a 21% DPH.

82. Jedná-li se o úkony označenými bodem [číslo] nebyly soudem prvního stupně přiznány z důvodu, že nebyly dohledány. Obsáhlou argumentaci žalované v tom směru odvolací soud zohlednil, nicméně se ztotožňuje s tím, že založení listin v tomto směru v odvolacím řízení nesměřovalo k předložení nepřípustného důkazu, ale k usnadnění jejich dohledatelnosti. Co se týká položky označené [číslo] (studium spisu), [číslo] (dopis na MSZ), [číslo] (další porada) a [číslo] (sepis žádosti), nelze než neuvést, že skutečně sama žalovaná namítala komplikovanost kauzy, kdy studium spisu lze v daném případě akceptovat, stejně tak jako další poradu s klientem, přičemž další listina, tj. dopis MSZ, byla v rámci urychlení taktéž předložena. Konečně co se týká žádosti pod bodem [číslo] jednalo se o žádost předcházející průtahům.

83. V neposlední řadě se odvolací soud vyjadřuje k úkonům ve vztahu k Ústavnímu soudu, resp. řízení před tímto soudem s tím, že jejich účelnost skutečně není namístě. Zákon [číslo] Sb., o Ústavním soudu, konkrétně v ust. § 62 umožňuje rozhodování o nákladech řízení, kdy za této situace požadavek náhrady škody po státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nemůže obstát.

84. Za této situace odvolací soud ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a co do částky [částka] s příslušenstvím jej změnil podle ust. § 220 o. s. ř. tak, že se žaloba zamítá. Ve výroku IV. byl rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

85. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalované ve vztahu k žalobcem uplatněným částkám byl nepatrný. Pokud se jedná o náklady řízení v souvislosti s dílčím nárokem náhrady škody za majetkový podíl, tyto budou vypořádány v samostatném řízení, vyloučenému k samostatnému projednání a rozhodnutí. [příjmení] [částka], kterou je žalobce povinen žalované uhradit na nákladech řízení, sestává z vyjádření k žalobě, podání ze dne [datum], návrhu na vydání opravu rozsudku, odvolání, vyjádření k odvolání, 7x účasti na jednání spolu s přípravou před soudem prvního stupně, 2x účasti na jednání před odvolacím soudem spolu s přípravou.

Poučení