34 C 187/2008

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Filipem Liškou ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], c) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], d) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], všichni zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] ochrana osobnosti a přiměřené zadostiučinění v penězích takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 150 000 Kč a to do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného uhradit žalobci a) částku 850 000 Kč z amítá.

III. Žaloba se co do povinnosti žalovaného uhradit žalobci b) částku 500 000 Kč z amítá.

IV. Žaloba se co do povinnosti žalovaného uhradit žalobci c) částku 200 000 Kč z amítá.

V. Žaloba se co do povinnosti žalovaného uhradit žalobci d) částku 200 000 Kč z amítá.

VI. Žalobci b), c) a d) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč

VII. Žalovaný je povinen uhradit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 53 820,80 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce a) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. prosince 2008 se žalobci domáhali po žalovaném vydání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Svou žalobu odůvodnili tím, že byl žalobce a) trestně stíhán od 16. července 2003, rozsudkem [název soudu] ze dne 25. listopadu 2003, č. j. [číslo jednací] byl pak uznán vinným trestným činem podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši 6 měsíců s podmíněným odkladem 18 měsíců. [název soudu], [pobočka], pak tento rozsudek potvrdil svým usnesením ze dne 19. dubna 2004, č. j. [číslo jednací]. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti dne 13. června 2005 stížnost pro porušení zákona, které Nejvyšší soud vyhověl rozsudkem ze dne 20. července 2005, sp. zn. [spisová značka] a vrátil věc k novému projednání [název soudu] [název soudu] poté uznal žalobce a) opět vinným a odsoudil jej k trestu odnětí svobody na 4 měsíce s podmíněným odkladem 15 měsíců, to vše rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. [číslo jednací] [název soudu], [pobočka], následně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobce a) zprostil obžaloby. Trestní stíhání žalobce a), zejména pak doba, kdy byl pravomocně odsouzen, představovalo pro žalobce a) a členy jeho rodiny (ostatní žalobce) mimořádně intenzivní a dlouhodobě traumatizující zážitek. Došlo k jejich snížení postavení ve společnosti. V důsledku ztráty důvěryhodnosti musel žalobce a) ukončit podnikání, následně mu z důvodu pozbytí bezúhonnosti byla zrušena všechna živnostenská oprávnění. Z žalobce a) se tak stal nezaměstnaný člověk s pověstí podvodníka. Tato pověst žalobci a) zůstala i po jeho zproštění viny. V důsledku nemožnosti žalobce a) podnikat se celá rodina dostala do platební neschopnosti, nemohli plnit své závazky z pojistných a úvěrových smluv a museli prodat byt. Žalobci a) tak vznikla psychická újma dlouhodobým stresem z trestního stíhání, dále utrpěla jeho pověst a společenský status, utrpělo jeho soukromí, když byl probírán jeho soukromý život před policií a poté před soudem. Dále pro něj bylo zásahem, že se musel podrobovat úkonům trestního stíhání v [obec], tedy 120 km od jeho bydliště. A dále během a po skončení trestního stíhání nemohl dosáhnout adekvátního pracovního a společenského uplatnění. Na ostatní žalobce pak dopadal stres a psychické nepohodlí z toho, že je jejich manžel a otec stíhán, a utrpěla tím i jejich dobrá pověst a byly narušeny dobré vztahy v rodině i jejich sociálním okolí. S žalobci c) a d) bylo nakládáno jako s dětmi odsouzeného podvodníka. Žalobci se proto domáhají ochrany svých osobnostních práv ve formě přiměřeného zadostiučinění v penězích dle § 11 a 13 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný učinil nesporným průběh trestního stíhání žalobce a), jak jej tvrdí žalobci, a dodává, že dle jeho názoru bylo předmětné trestní stíhání zahájeno a dále vedeno zcela v mezích zákona, tudíž nelze hovořit o„ neoprávněném“ zásahu do osobnostních práv. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení žalovaného nároku, neboť žalobci uvádí, že zásah spatřují v době, kdy byl žalobce a) pravomocně odsouzen, tedy od 19. dubna 2004 do léta 2005. Žalobci však žalobu podali až v prosinci 2008, tedy až po uplynutí zákonné promlčecí lhůty. Dále, pakliže žalobci a) vznikla pověst soudně trestaného podvodníka, nechť se s žalobou obrátí na ty subjekty z jeho okolí, které nerespektovaly zásadu presumpce neviny. Žalovaný nemůže veřejnosti přikazovat, co si má myslet.

3. Žalobci se původně žalobou domáhali jednak přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy a jednak peněžité náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč pro žalobce a), 2 000 000 Kč pro žalobkyni b), 1 000 000 Kč pro žalobce c) a 1 000 000 Kč pro žalobkyni d). Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 24. července 2019, č. j. 34 C 187/2008-349 kdy žalobcům částečně vyhověl, kdy došel k závěru, že žalobcům bylo zasaženo do jejich osobnostních práv nezákonným soudním rozhodnutím. Co do přiznané částky pak zdejší soud vycházel z rozhodovací praxe soudů a z míry a intenzity zásahu. Zdejší soud tak žalobcům vyhověl v jejich domáhané omluvě a dále přiznal žalobci a) částku 1 000 000 Kč, žalobkyni b) 500 000 Kč, žalobci c) 200 000 Kč a žalobkyni d) 200 000 Kč. Ve zbytku žalované částky zdejší soud žalobu zamítl. Tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2020, č. j. 3 Co 102/2019-375, kdy se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu první instance. Následně však oba rozsudky zrušil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 26. května 2021, č. j. 30 Cdo 499/2021-418, kdy zrušil oba předchozí rozsudky v rozsahu, v jakém bylo žalobcům vyhověno v jejich nárocích na přiznání nemajetkové újmy v penězích, a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu zdejšímu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém rozsudku došel k závěru, že předchozí soudy při stanovení výše přiznaného zadostiučinění nepopsali rozdíly mezi posuzovanou věcí a porovnávanými případy a tedy učinily svá rozhodnutí nepřezkoumatelnými.

4. Při jednání dne 17. prosince 2014 (ve znění potvrzení stran při jednání dne 6. října 2021) učinily obě strany za nesporné, že žalobce a) byl trestně stíhán od 16. července 2003 (vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky v [obec], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]), stížnost podána byla a byla zamítnuta Státním zastupitelstvím. Dne 25. listopadu 2003 byl vynesen odsuzující rozsudek [název soudu], č. j. [číslo jednací] s tím, že žalobce a) byl odsouzen za trestní čin podvodu § 250 odst. 1 a 2 tehdy platného Trestního zákoníku k 6 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Dne [datum] bylo odvolání žalobce a) usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č. j. 2 To 77/2004-238 zamítnuto. Dne 17. března 2005 Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka] odmítl odvolání žalobce a) staršího dle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu. Ministr spravedlnosti podal ve věci stížnost pro porušení zákona dne 13. června 2005. Dne 20. července 2005 Nejvyšší soud ČR vydal rozsudek pod spis. zn. [spisová značka], jímž zrušil rozsudky soudů obou stupňů okresního i krajského a věc vrátil [název soudu], který věc dále řešil pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 28. ledna 2006 byl vynesen rozsudek [název soudu], jímž byl žalobce a) opětovně odsouzen. Dne 12. března 2007 [název soudu] [anonymizováno] [obec] rozsudek [název soudu] zrušil a žalobce a) dle § 226b trestního řádu obžaloby zprostil.

5. Při jednání dne 6. října 2021 dále strany učinily za nesporné, že na základě pravomocného rozhodnutí, jehož součástí byl trest zákazu činnosti, byla ke dni 28. prosince 2004 zrušena veškerá živnostenská oprávnění žalobce a).

6. Po provedeném dokazování došel soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Žalobce a) byl trestně stíhán od 16. července 2003 (vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky v [obec], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]). Dne 25. listopadu 2003 byl vynesen odsuzující rozsudek [název soudu], č. j. [číslo jednací] s tím, že žalobce a) byl odsouzen za trestní čin podvodu § 250 odst. 1 a 2 tehdy platného Trestního zákoníku k 6 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Dne 19. dubna 2004 bylo odvolání žalobce a) usnesením [název soudu], pobočka [obec] č. j. [číslo jednací] zamítnuto. Dne 20. července 2005 Nejvyšší soud ČR vydal rozsudek pod spis. zn. [spisová značka], jímž zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil [název soudu], který věc dále řešil pod sp. zn. 4 T 144/2005. Dne 28. ledna 2006 byl vynesen rozsudek [název soudu], jímž byl žalobce a) opětovně odsouzen. Dne 12. března 2007 [název soudu] pobočka [obec] rozsudek [název soudu] zrušil a žalobce a) obžaloby zprostil (tyto skutečnosti byly při jednání dne 17. prosince 2014 učiněny stranami za nesporné).

8. Kvůli předmětnému trestnímu stíhání (resp. na základě pravomocného odsouzení žalobce a) v dubnu 2004) byla ke dni 28. prosince 2004 zrušena veškerá živnostenská oprávnění žalobce a) (tato skutečnost byly při jednání dne 6. října 2021 učiněna stranami za nesporné, dále je to prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobce a) při jednání dne 6. října 2021, rozhodnutí o zrušení živnostenských oprávnění žalobce a) ze dne 1. prosince 2004). Kvůli předmětnému trestnímu stíhání se dále od žalobce a) kvůli pověsti podvodníka odvraceli jeho klienti a obchodní partneři a obchodní společnost, ve které se účastnil, postupně upadala, až nakonec musela ukončit činnost (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 17. prosince 2014, Výslech [jméno] [příjmení], bratra žalobce b), při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 17. prosince 2012 v řízení u [název soudu] ve spise [spisová značka], Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 17. prosince 2012 v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve spise 10 C 428/2009, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne [datum] v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve spise 10 C 428/2009, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 17. prosince 2012 v řízení u [název soudu] ve spise [spisová značka], odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 18. července 2005). Žalobce a) dále kvůli pověsti podvodníka nemohl sehnat další zaměstnání (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 17. prosince 2014, Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobce a) při jednání dne 6. října 2021, dopis žalobce a) adresovaný paní [příjmení] ze dne 21. března 2005, e-mail od Ing [jméno] [příjmení] adresovaný žalobci a) ze dne 19. srpna 2005). Žalobci se tak dostali do finančních potíží, neboť následkem předmětného trestního stíhání přišli o veškeré své příjmy. Žalobkyně b) začala pobírat příspěvek na živobytí, žalobce a) začal pobírat dávky sociální péče a podporu v nezaměstnanosti při rekvalifikaci. Žalobci a) byl redukován důchod, zrušeno životní pojištění, odkoupena pojistná smlouva, a musel si vzít od České spořitelny úvěry. Žalobci následně museli prodat byt (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 17. prosince 2014, Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021, dopis žalobce a) adresovaný Výboru společenství ze dne 10. ledna 2006, oznámení o přiznání žalobkyni b) příspěvku na živobytí ze dne 20. února 2007, daňová přiznání žalobce a) za rok 2001, 2002, 2003, 2006 a 2007, daňové přiznání žalobkyně b) za rok 2007, výkaz příjmů a výdajů žalobce a) leden až červen 2003, rozhodnutí o dávce sociální péče ze dne [datum], dopis Kooperativy žalobci a) ve věci redukce důchodu ze dne 31. srpna 2005, Dopis Kooperativy žalobci a) o sdělení výše odkupného pojistné smlouvy ze dne 5. října 2005, oznámení Avivy žalobci a) o zrušení životního pojištění bez náhrady ze dne 7. října 2008, smlouva o úvěru [číslo] mezi Českou spořitelnou a.s. a žalobcem a) na střednědobý provozní úvěr na nákup zásob, propagace markentingové podpory do výše 500 000 Kč uzavřená 31. července 2002, smlouva o úvěru [číslo] mezi Českou spořitelnou a žalobcem a) na střednědobý provozní úvěr na zásoby do výše 400 000 Kč uzavřená dne 7. dubna 2003, přehled poskytnutých úvěrů žalobci a) ze dne 17. března 2008, kupní smlouva mezi žalobci a) a b) a [jméno] [příjmení] na předmět koupě byt, ze dne 30. října 2006).

10. O předmětném trestním stíhání vědělo celé město Pardubice, kde mají žalobci bydliště. Žalobce a) získal pověst podvodníka, která přetrvává dodnes. Přátelé se od něj odvrátili (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 17. prosince 2014, Výslech [jméno] [příjmení], matky žalobce a), při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], bratra žalobce b), při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobce a) při jednání dne 6. října 2021, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 17. prosince 2012 v řízení u [název soudu] ve spise [spisová značka]). Bratr žalobce a), [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi ze dne 10. června 2019 dále uvedl, že v době trestního stíhání také podnikal v [obec], a kvůli stíhání žalobce a) přicházel o klienty. [jméno] [příjmení], matka žalobce a), při své svědecké výpovědi ze dne 10. června 2019 uvedla, že kvůli pověsti žalobce a) se přátelé odvraceli i od ní a od otce žalobce a).

11. Předmětní trestní stíhání bylo pro žalobce a) velice stresující, měl psychické potíže a jednou se pokusil o sebevraždu. Následně byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení Krajské nemocnice [obec] od 14. února 2004 do 5. března 2004 (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], matky žalobce a), při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], bratra žalobce b), při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobce a) při jednání dne 6. října 2021, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021, email žalobce a) adresovaný paní [příjmení] ze dne 4. července 2005, e-mailová korespondence spočívající v objednání schůzky v rodinné poradně ze dne 30. listopadu 2007, potvrzení o vedení žalobce a) v evidenci ze dne 25. srpna 2008 Centra psycho-sociální pomoci, Rodinné a manželské poradně [územní celek], zpráva z CPP neznámého data a neznámého zdroje, zpráva týkající se žalobce a) z psychiatrického oddělení ze dne 31. října 2008, předběžný návod k léčebnému postupu u žalobce a), zpráva týkající se žalobce a) z psychiatrického oddělení ze dne 31. října 2008).

12. Následkem trestního stíhání se žalobce a) odcizil se svým otcem, který jej považoval za kriminálníka, a který následně zemřel, aniž by se jejich vztah stihl napravit (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení], matky žalobce a), při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], bratra žalobce b), při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobce a) při jednání dne 6. října 2021, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021).

13. Žalobce a) následkem předmětného trestního stíhání přestal fungovat jako otec rodiny, přestal komunikovat se svými dětmi, žalobci c) a d). Ty začaly být uzavřené a chodili k psychologovi. Žalobce c) měl problémy ve škole, musel zanechat své záliby v závodním tanci, neboť si již žalobci nemohli dovolit vozit syna autem na závody. Žalobce c) se dodnes bojí chodit v [obec] venku. Žalobkyně d) se žalobce a) bála, neboť býval v té době nervózní a jakoby agresivní (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení], matky žalobce a), při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], bratra žalobce b), při jednání dne 10. června 2019, Účastnický výslech žalobkyně b) ze dne 6. října 2021). Manželství žalobce a) a žalobce b) sice předmětným stíháním utrpělo, ale nakonec vydrželo (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [jméno] při jednání dne 17. prosince 2014, Výslech [jméno] [příjmení] při jednání dne 10. června 2019, Výslech [jméno] [příjmení], matky žalobce a), při jednání dne 10. června 2019.

14. Soud se rozhodl neprovádět další důkazy týkající se hodnoty (a následného snížení hodnoty) podnikání žalobce a), stejně jako důkazy prokazující zrušení živnostenských oprávnění žalobce a), neboť tyto skutečnosti učinily strany za nesporné.

15. Při jednání dne 6. října 2021 obě strany shodně uvedly, že nemají dalších návrhů k dokazování 16. A po právní stránce zhodnotil soud věc následovně:

17. Dle § 11 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

18. Dle § 13 odst. 1 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odstavce třetího výši náhrady podle odstavce druhého určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

19. Dle § 101 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

20. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2018, sp. zn. 30 Cdo 2828/2016) je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve věci považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. července 2003. Dané rozhodnutí způsobilo újmu v nemajetkové sféře žalobců a je tedy třeba dovodit, že ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (účinného od 27. dubna 2006) se pro posouzení případně vzniklé nemajetkové újmy v období před účinností tohoto zákona neuplatní. Jedná se tedy o věc ochrany osobnosti ve smyslu tehdy platného občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.). Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby (1. prosince 2008) rozhodují tak ve věcech ochrany osobnosti podle tehdejšího občanského zákoníku krajské soudy.

21. V tomto místě se soud zabýval otázkou aktivní legitimace. Vzhledem k tomu, že se žalobce a) domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, které se jej bezprostředně týkalo, dovodil soud dle § 11 občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, zatímco žalobce a) je ve věci legitimován aktivně.

22. Ohledně žalobců b) až d) je však situace odlišná. Tito žalobci jsou rodina žalobce a) (resp. manželka, syn a dcera), která s ním po dobu předmětného trestního stíhání sdílela společnou domácnost. Předmětné trestní stíhání však nesměřovalo proti nim, a proto veškeré tvrzené a prokazované zásahy do jejich osobnostních práv vznikly pouze odvozeně, v důsledku jejich blízkého vtahu k žalobci a). V takovém případě se již judikatura ustálila v právním názoru, že„ rozšíření nároku na náhradu nemajetkové újmy i na osoby blízké obviněnému by tento nárok nepřípustně rozšířilo. Aktivní legitimace dopadá pouze na osoby, proti nimž bylo vedeno trestní řízení. Jemu blízké osoby svou újmu toliko odvozují újmy, která vznikla obviněnému“ (srov. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. února 2016, č. j. 18 C 197/2015-58, potvrzeno Rozsudkem Městského soudu ze dne 16. června 2016, č. j. 22 Co 169/2016-82, potvrzeno Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2017, sp. zn. 30 Cdo 4469/2016, nález Ústavního soudu IV. ÚS 2287/18 ze dne 8. října 2019, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 2396/2012). Soud připomíná, že náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání již z principu počítá se zásahem do osobnostních práv osobám blízkým, což se promítne na výši přiměřeného zadostiučinění, které bývá přiznáno osobám, proti nimž bylo trestní stíhání vedeno.

23. Soud tak konstatuje, že z důvodu výše uvedených a v souladu s aktuální judikaturou nejsou žalobci b) až d) ve věci aktivně legitimování a proto žalobu v rozsahu jejich nároků zamítl. Nadále se pak zabýval pouze nárokem žalobce a).

24. Po zhodnocení všech důkazů ve vzájemné souvislosti a po zvážení relevantní judikatury tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Trestním spisem bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalobce a) byl stíhán neprávem, neboť skončilo zproštěním žalobce a). Bylo i opakovaně judikováno, že v případě zastavení trestního stíhání se jedná o trestní stíhání nezákonné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Objektivně tedy došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostní sféry žalobce. Je zcela nepochybné, že sdělení obvinění a podání obžaloby jsou intenzivním zásahem do osobnostní sféry každé osoby. Je nepochybně právem státu zajišťovat ochranu společnosti a šetřit podezření ohledně trestné činnosti. Jedinec má v takovém případě povinnost do určité míry omezení snášet, tím spíše, že v tomto případě se jednalo o závažnou trestnou činnost. Ale jak již bylo řečeno shora, fakticky trestní stíhání skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem a usnesením o zastavení trestního stíhání, proto se jedná o trestní stíhání nezákonné.

25. Dále, soud, jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu, provedl komparaci předmětné věci s aktuální judikaturou, která se zabývá podobnou problematikou, tj. výši přiznaného zadostiučinění za zásah osobnostních práv způsobený nezákonným trestním stíháním. Dosud nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. června 2021, sp. zn. 12 C 70/2021 byla přiznána částka 1 730 000 Kč s příslušenstvím, v situaci, kdy trestní stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců a obžalovanému hrozil trest odnětí svobody na 5 až 10 let, a to pro trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2016, č. j. 69 Co 99/2016-419 byla přiznána částka 1 440 000 Kč, v situaci, kdy stíhání trvalo 12 let (z toho rok strávil obžalovaný ve vazbě) a obžalovanému hrozil trest odnětí svobody na 5 – 12 let, a to pro trestný čin podvod. Stíhání bylo medializováno v místním tisku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. února 2013, č. j. 10 C 45/2012-50, byla přiznána částka 4 880 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 18 let, a to pro sexuálně motivovaný trestný čin, za který hrozil trest 2 - 8 let. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. června 2021, č. j. 14 C 150/2019-100 byla přiznána částka 50 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 5 let, a to pro trestný čin loupež a porušování domovní svobody. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 2236/2017 bylo přiznáno 50 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 7 let a 8 měsíců, a to pro trestný čin znásilnění. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 31 C 617/2014-176 bylo přiznáno 50 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců a obžalovanému hrozilo odnětí svobody 2 až 8 let, a to pro trestný čin podvod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. března 2018, č. j. 15 C 247/2014-214 bylo přiznáno 10 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 2 s půl měsíce, a to pro trestný čin podvod. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017, č. j. 54 Co 107/2017-214 bylo přiznáno 70 966,50 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 1 rok a obžalovanému hrozilo odnětí svobody v délce 2 až 8 let, a to pro trestný čin podvod. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 31 C 389/2014-130 bylo přiznáno 270 000 Kč za situace, kdy stíhání trvalo 9 měsíců, obžalovanému hrozil trest odnětí svobody až 10 let a stíhání bylo medializováno, a to trestný čin pohlavní zneužití). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019, č. j. 37 C 197/2014-136 bylo přiznáno 1 104 000 Kč, kdy stíhání trvalo 5 let (a vazba 2 roky) a obžalovanému hrozil trest odnětí svobody ve výši 10 – 15 let, a to pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných látek a jedů. Konečně, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. září 2018, č. j. 19 C 304/2011-454 bylo přiznáno 555 500 Kč za situace, kdy stíhání 5 let 8 měsíců a obžalovanému hrozil trest odnětí svobody ve výši 6 měsíců až 3 roky za trestný čin křivé výpovědi – v daném případě se jednalo o advokátku, která v souvislosti s nezákonným trestním stíháním přišla o klienty.

26. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. června 2012 definoval tři kritéria, která je třeba sledovat při hodnocení a určení nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání. Těmito kritérii jsou 1) povaha trestného činu, pro který je osoba stíhána, dále 2) délka trestního řízení, a nakonec 3) následky trestního řízení ve sférách poškozené osoby. Co se týče prvního kritéria, byl žalobce a) stíhán pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1,2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona v tehdy platném znění, kdy je trestní sazba 6 měsíců až tři léta. S tím, že byl pravomocně odsouzen k 6 měsícům s odkladem na 1,5 roku. Soud došel k závěru, že tato právní kvalifikace nebyla pro žalobce a) v kontextu současné judikatury příliš vážná, a to jak hrozící trestní sazbou, tak společenského odsouzení pachatele takového trestného činu. Soud si je vědom, že jistou společenskou difamaci představuje každé trestní stíhání, nicméně i tak společnost rozlišuje, zda se jedná o„ pouhý“ podvod a kdy se jedná o vraždu, znásilnění či pohlavní zneužití. Ohledně druhého kritéria z trestních spisů vyplývá, že žalobce a) byl stíhán více než 3 roky a 9 měsíců, konkrétně od 23. července 2003 do 12. března 2007, z čehož byl žalobce a) od 25. listopadu 2003 odsouzen, rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem 19. dubna 2004 a zrušen Nejvyšším soudem dne 20. července 2005. Dne 28. listopadu 2006 byl znovu odsouzen a tento rozsudek byl zrušen a tak bylo ukončeno trestní stíhání žalobce a) dne 26. dubna 2007. Došlo tedy k opakovanému odsouzení, kdy si žalobce a) větší část podmínky vykonal. Soud došel k závěru, že délka trestního stíhání nebyla nijak nepřiměřené dlouhá, a to zejména při srovnání s relevantní judikaturou (kdy není výjimkou, že trestní stíhání může trvat i více než deset let). Ohledně třetího kritéria má soud však za v řízení prokázané, že předmětné trestní stíhání mělo zásadní negativní vliv na profesní, společenské, rodinné i zdravotní poměry žalobce a). V prvé řadě je nepochybné, že nejistota způsobená probíhajícím trestním stíháním, spojená se zkušeností vydání odsuzujícího rozsudku, musela působit na žalobce a) jako reálná hrozba pro jeho životní jistoty a negativně tak ovlivňovat jeho soukromý život po celou dobu trestního stíhání. Dále, v případě žalobce a) došlo k problémům v rodině a vztahu s nezletilými dětmi, v jeho rodném městě došlo k jeho společenskému odsouzení a zničení jeho sociálních a obchodních vazeb, jeho podnikatelská kariéra byla zničena a s ohledem na odnětí živnostenského oprávnění nemohl nadále podnikat a narazil na značné obtíže při shánění zaměstnání. Dále byl nucen postoupit psychiatrickou léčbu z důvodu depresivních stavů a pokusu o sebevraždu. Zároveň, probíhající trestní stíhání se citelně dotýkalo členů společné domácnosti, odcizil se se svým otcem, který jej považoval za kriminálníka, odcizil se též se svými dětmi. Všechny tyto negativní důsledky pak žalobce a) pociťuje dodnes. Soud k tomu dodává, že už samotný fakt, že žalobce a) před zprošťujícím rozhodnutím vykonal velkou část uložené podmínky, dle názoru soudu přitom negativní následky ve sféře poškozené osoby fakticky předjímá, neboť i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti.“ (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Soud dále konstatuje, že doba trestního stíhání (3 roky a 7 měsíců) bylo několikanásobně delší než uložený trest, dvojnásobně delší než lhůta uložené podmínky a dokonce delší než nevyšší sazba odnětí svobody, jaká mu mohla být v tomto trestním stíhání uložena. Paradoxně tedy, výkon trestu tak, jak byl soudem uložen, a následné zahlazení odsouzení by trvaly kratší dobu, než jak dlouho trvalo předmětné trestní stíhání. Na druhou stranu vzal soud v potaz, že na rozdíl od jiných případů, které pro účely této věci srovnával, nebylo trestní stíhání žalobce a) nikterak medializováno a žalobce a) nestrávil žádný čas ve vazbě. Stejně tak je třeba zdůraznit, že žádný soud nikdy neodsoudil žalobce a) k trestu bezpodmínečného odnětí svobody.

27. Z těchto důvodů soud došel k závěru, že žaloba uplatněná z titulu zásahu do osobnostních práv dle § 11 a 13 odst. 2 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby tedy za období od 23. července 2003 do 26. dubna 2006 je částečně důvodná.

28. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění pak soud vycházel z pravidla stanoveného judikaturou Ústavního soudu, dle které„ výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti“ (srov. nález Ústavního soudu IV. ÚS 3183/15).

29. Soud v prvé řadě porovnával judikaturu, kdy bylo poskytnuto zadostiučinění v penězích v obdobných případech stíhání pro stejný trestný čin podvodu, s obdobnou nebo vyšší trestní sazbou. V těchto případech byla zadostiučinění stanovena v závislosti na intenzitě zásahu a délce nezákonného trestního stíhání (zejména případy č. j. 31 C 617/2014-176, č. j. 15 C 247/2014-214 před Obvodním soudem pro Prahu 2 a č. j. 54 Co 107/2017-214 před Městským soudem v Praze). V případech nezákonného trestního stíhání bývá obecně přiznáván nárok na přiměřené zadostiučinění v řádovém rozpětí od 50 000 Kč po několik milionů Kč. Soud považoval obě krajní hodnoty za nepřiměřené vzhledem ke konkrétním okolnostem této věci (zejména vzhledem k prokázané vysoké intenzitě zásahu do osobnostních práv) a vzal v úvahu přiznané zadostiučinění ve věci sp. zn. 15 C 247/2014 před Obvodním soudem pro Prahu 2, s tím, že si je vědom že v případech č. j. 31 C 617/2014-176 před Obvodním soudem pro Prahu 2 a č. j. 54 Co 107/2017-214 před Městským soudem v Praze byla přiznána částka nižší a v případech 12 C 70/2021 před Obvodním soudem pro Prahu 2, č. j. 69 Co 99/2016-419 před Městským soudem v Praze a č. j. 10 C 45/2012-50 před Obvodním soudem pro Prahu 2 částka vyšší. V případě vyšších částek však soud poukazuje na to, že tyto rozhodnutí jsou vzájemně provázána a nejsou tak objektivním vzorkem dosavadní rozhodovací praxe. Soud tak k věcem, kde byly přiznány milióny Kč, nepřihlédl, neboť v porovnání s judikaturou v době podání žaloby se jedná o rozhodnutí zcela mimořádná a pro absenci některých atributů s žalovaným případem neporovnatelná. Soud taktéž nevycházel z judikatury, kde byla přiznána částka 50 000 Kč (byť doba stíhání byla delší než v této věci), a to s ohledem na prokázanou intenzitu zásahu v této věci, jakož i to, že tato částka se jevila soudu s ohledem na prokázané skutečnosti, které vzal při posouzeních jednotlivých kritérií v potaz, za nedostatečnou.

30. S ohledem na prokázané skutečnosti v posuzovaném případě a uvedenou judikaturu soud shledal za přiměřené s ohledem na rozsah a intenzitu zásahu do osobnostních práv žalobce 1) přiznání přiměřeného zadostiučinění v částce 150 000 Kč. Soud upozorňuje, že tato částka de facto nejblíže odpovídá přiznané částce ve věci č. j. 15 C 247/2014-214 před Obvodním soudem pro Prahu 2, liší se pouze s ohledem na dobu, po kterou zásah do osobnostních práv žalobce (trestní stíhání) trval. Nad rámec soud upozorňuje, že výše přiznaného odškodnění odpovídá i případu Obvodním soudem pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 304/2011, kde byla předmětným trestným činem křivá výpověď, za kterou hrozila stejná trestní sazba jako v této věci (v tomto případě hrál také svou roli zásah do osobnostních práv žalobkyně, která, podobně jako žalobce a), tvrdila, že kvůli trestnímu stíhání přišla o klienty).

31. Soud tedy s ohledem na relevantní judikaturu a konkrétní skutkové okolnosti této věci došel k závěru, že výše přiměřeného zadostiučinění za zásah do osobnostních práv žalobce a) v souvislosti s trestním stíháním do 26. dubna 2006 činí 150 000 Kč.

32. Na tomto místě soud opakuje, že v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (účinného od 27. dubna 2006) je zdejší soud věcně příslušný přiznat žalobci a) přiměřené zadostiučinění za zásah do osobnostních práv dle § 11 a 13 Občanského zákoníku platného ke dni podání žaloby pouze za dobu, kdy byl stíhání do 26. dubna 2006. Nadto soud konstatuje, že pokud žaloba byla podána 1. prosince 2008 tedy více než 6 měsíců po pravomocném ukončení trestního stíhání, byl by nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za období od 27. dubna 2006 do 12. března 2007, který by se řídil ustanovením zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. s ohledem na datum podání žaloby již promlčen. V tomto rozsahu je třeba považovat námitku promlčení vznesenou žalovaným za důvodnou. Nikoliv však co do nároku z titulu ochrany osobnosti kde promlčecí doby je 3 roky dle § 101 Občanského zákoníku ve znění v době podání žaloby, a žaloba tak byla podána v rámci této doby.

33. Soud tak ve výroku I. rozhodl tak, že přiznal žalobci a) přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Ve zbytku žalované částky pak žalobcův nárok zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud též zamítl žalobu rozsahu nároků žalobců b) až d) z důvodu nedostatku jejich aktivní legitimace ve výrocích III. až V. tohoto rozsudku.

34. Ve výroku VI. tohoto rozhodnutí rozhodl soud tak, že žalobci b) až d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému společně a nerozdílně jeho náklady řízení. Soud zde rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl vůči žalobcům b) až d) zcela úspěšný. Žalovaný jakožto nezastoupený účastník učinil v řízení celkem 18 úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb., konkrétně vyjádření ve věci samé ze dne 21. března 2011, účast na jednání dne 17. prosince 2014, 11. února 2019, 3. června 2019 – 3 h 25 min a 24. července 2019 – 2 h 15 min a 4 x příprava na jednání – to vše před soudem prvního stupně, dále odvolání ze dne 25. září 2019 a účast na jednání dne 9. září 2020 před soudem druhého stupně, dále dovolání ze dne 25. ledna 2021 v dovolacím řízení a dále účast na jednání dne 6. října 2021 – 3 h 51 min a příprava na jednání opět před soudem prvního stupně. Za tyto úkony náleží žalovanému dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka 5 400 Kč.

35. Ve výroku VII. tohoto rozsudku rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen uhradit zcela náklady řízení žalobce a). Rozhodl tak v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce a) byl úspěšný co do základu řízení a výše přiznaného zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobce a) pak spočívaly v nákladech jeho právního zástupce, který ve věci vykonal 16 úkonů právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) Advokátního tarifu, jmenovitě převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 20. června 2011, 11. února 2019 a 24. července 2019 a účast na jednání dne 17. prosince 2014, 11. února 2019, 10. června 2019 – 3 h 25 min a 24. července 2019 – 2 h 15 min – to vše před soudem prvního stupně, dále vyjádření ve věci samé ze dne 1. listopadu 2019 a účast na jednání dne 9. září 2020 – to před soudem druhého stupně, dále vyjádření ve věci samé ze dne 10. února 2021 před dovolacím soudem a konečně účast na jednání dne 6. října 2021 – 3 h 51 min opět před soudem prvního stupně. Za každý z těchto úkonů náleží právnímu zástupci žalobce a) dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 ve spojení s § 12 odst. 4 Advokátního tarifu odměna ve výši 2 480 Kč, celkem tedy 39 680 Kč. Právnímu zástupci žalobce a) náleží též náhrada hotových nákladů dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu ve výši 4 800 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobce a) plátce DPH, zvyšuje se jeho odměna o 21 %. Celkově tak soud přiznal žalobci a) náhradu nákladu řízení vůči žalovanému ve výši 53 820,80 Kč