18 C 54/2020-465

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 1 546 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 186 270,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 100 211 Kč ve výši 10 % ročně od 7. 2. 2020 do 1. 7. 2020, tj. částku 4 008,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 1 360 509,50 Kč s příslušenstvím.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 86 %, tedy částku 2 580 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky 1 646 991 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Proti žalobci bylo na základě usnesení o zahájení tr. stíhání ze dne 23. 1. 2017 zahájeno tr. stíhání pro tr. zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku, když [anonymizováno] [celé jméno žalobce], jako předseda výboru [anonymizována tři slova] u [anonymizována dvě slova] [obec] společně s [jméno] [příjmení], jako hospodářem tohoto [anonymizováno], záměrně nevedli a nezařídili řádné a správné vedení účetnictví evidence [anonymizována tři slova] [obec] tak, aby věrně a pravdivě zobrazovalo stav hospodaření a majetku [anonymizováno]. Soud nejprve rozhodl trestním příkazem ze dne 29. 6. 2017, ten však byl k odporu žalobce zrušen a následně Okresní soud Plzeň – město vydal usnesení o zajištění movitých věcí nacházejících se v prostorách [anonymizováno], verdikt tohoto rozhodnutí byl vyvěšen v jejich blízkosti, v předmětném [anonymizováno]. Předmětným rozhodnutím se tak tímto způsobem seznámil blíže neurčený počet osob, zejména členů [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]. Toto usnesení Okresního soudu Plzeň – město bylo posléze ke stížnosti žalobce usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2018 zrušeno. Následně Okresní soud město Plzeň vynesl dne 24. 1. 2018 rozsudek, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zkn. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2,5 roku. Dále žalobci uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních a dozorčích orgánů v právnických osobách na dobu pěti let a peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč. Odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2018 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Okresní soud Plzeň – město ve věci rozhodl usnesením ze dne 8. 10. 2018 tak, že se nejedná o tr. čin a věc postoupil jinému orgánu. Proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 8. 10. 2018 byla podána stížnost, kterou však odvolací soud zamítl a následně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, které bylo následně Nejvyšším soudem odmítnuto. Poslední rozhodnutí bylo obhájci žalobce doručeno dne 11. 5. 2019 a samotnému žalobci pak dnem 20. 5. 2019. Žalobce měl celoživotní úspěšnou kariéru trenéra v oblasti sportovní střelby a velmi úspěšnou kariéru funkcionáře ve sportovních [anonymizováno] s celorepublikovou působností. Žalobce začínal již v devadesátých letech spolupracovat s reprezentanty jako profesionální reprezentační trenér v oddíle [stát. instituce] [anonymizováno] [obec]. Dále se díky svým trenérským a lidským kvalitám stal reprezentačním trenérem střelců v juniorských kategoriích a od r. 1992 do r. 1998 byl reprezentačním trenérem mužů a žen. Sportovci získali pod jeho vedením velké množství medailí na [anonymizována dvě slova] i na [anonymizováno] [příjmení] a na [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. I později bylo dosaženo úspěchů v podobě medailí z [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a hlavně z [anonymizována dvě slova] konaných v r. [rok], [rok] a [rok], na nichž se žalobce ať už z pozice trenéra, nebo funkcionáře osobně podílel. Co se týká jeho kariéry funkcionáře po roce 1998, se žalobce začal aktivně angažovat v [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]), dvě volební období zastával funkci viceprezidenta [anonymizováno], v květnu 2009 byl zvolen do funkce prezidenta [anonymizováno]. Vedle zmíněné funkce prezidenta vykonával též funkci vedoucího realizačního týmu [anonymizováno]. Funkci prezidenta [anonymizováno] a vedoucího realizačního týmu [anonymizováno] žalobce zastával až do 30. 6. 2017, tedy do té doby, než na 11. sjezdu [anonymizováno] se nově zvolené vedení ujalo funkcí. Od 1. 1. 2003 do 30. 11. 2015 byl dále předsedou [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec], a dále byl aktivně činný jako vedoucí oddělení kulové střelby [anonymizována tři slova] [stát. instituce] (od 19. 4. 2018 působí na pozici trenéra). V r. 2012 byl členem [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], dále byl členem [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] Trestní stíhání mělo vliv na ukončení jeho působnosti ve všech uvedených funkcí.

2. Žalobce v souvislosti se svým zákonným stíháním požaduje majetkovou škodu odpovídající nákladům, které vynaložil na svoji obhajobu, v celkové výši 45 738 Kč (vč. DPH) a to za celkem 21 úkonů právní služby á 1 500 Kč, dále paušální náhrada výši 300 Kč za každý úkon právní služby a příslušné DPH.

3. Dále žalobce utrpěl majetkovou škodu odpovídající ušlému zisku na pozici vedoucího oddělení kulové střelby, která k datu 29. 2. 2020 činí 321 628 Kč. Žalobce byl na pozici vedoucího oddělení zařazen do 14. platové třídy a 12. platového stupně a jeho měsíční příjem vedoucího oddělení činil celkem 51 960 Kč. Tento příjem se sestával z platového tarifu ve výši 37 820 Kč a osobního příplatku ve výši 11 1140 Kč a příplatku za vedení ve výši 3 000 Kč. Pozice řadové trenéra je zařazena do 13. platového třídy 10. platového stupně, měsíční výdělek žalobce na pozici trenéra činil celkem 32 390 Kč, tedy o 19 570 Kč měsíčně méně, oproti pozici vedoucího. Od 1. 6. 2018 žalobce pobíral k tarifu příplatek za vedení ve výši 1 800 Kč měsíčně a to na základě vytvoření tréninkové skupiny sportovců. Jeho měsíční příjem tedy od 1. 6. 2018 činil o 17 770 Kč méně, než na pozici vedoucího. Od 1. 11. 2018 byl žalobce zařazen do 12. platového stupně a pobíral měsíční plat ve výši 38 870 Kč, jeho příjem tedy byl od 13 090 Kč méně, oproti pozici vedoucího oddělení. 1. 1. 2019 se měsíční tarif žalobce v důsledku plošného nárůstu platu zvýšil na 36 620 Kč, celkem tak pobíral částku 40 620 Kč. Je však třeba poukázat na to, že jako vedoucí oddělení by žalobce v souvislosti s plošným zvýšením platu pobíral celkem plat 53 860 Kč. Od 1. 11. 2019 byl žalobci určen plat v celkové výši 32 220 Kč, na pozici vedoucího oddělení by však jeho příjem činil od 1. 1. 2019 53 860 Kč měsíčně. Oproti pozici vedoucího oddělení má žalobce od nového roku o 13 240 Kč méně. Počínaje dnem 1. 1. 2020 se měsíční tarif žalobce v důsledku plošného nárůstu platu zvýšil a to na celkem částku 45 020 Kč. Na pozici vědoucího oddělení by však žalobcův příjem činil od 1. 1. 2020 56 780 Kč. Ušlý zisk žalobce tak k 29. 2. 2020 činí 321 628 Kč.

4. Žalobce dále požaduje majetkovou škodu, odpovídající ušlému zisku na pozici prezidenta [anonymizováno], která k 31. 7. 2019 činí 779 625 Kč. Hrubá měsíční mzda prezidenta [anonymizováno] činila 28 875 Kč. Žalobce byl na 8. sjezdu [anonymizováno] v r. 2009 a na 10. sjezdu [anonymizováno] v r. 2013 do funkce prezidenta zvolen drtivou většinou hlasů delegátů. Na 8. sjezdu pro žalobce hlasovalo 88 hlasů z celkových 106 hlasů delegátů, na 10. sjezdu 79 hlasů z celkových 82 hlasů delegátů. Na 11. sjezdu pro žalobce hlasovalo pouze 21 hlasů z celkových 76 hlasů. Hlasování na 11. sjezdu proběhlo poté, co žalobce byl již více než tři měsíce trestně stíhán a za druhé poté, co někteří členové [anonymizováno] obdrželi značně dehonestující e-mail ze dne 24. 2. 2017, v němž se o žalobci hovoří jako o obviněném ze zpronevěry a za třetí poté, co přímo před volbou vystoupil [anonymizováno] [příjmení] se svým příspěvkem o jednání, kterého se měl žalobce dopustit, coby předseda [anonymizováno] v [anonymizováno] [obec]. Dále ve svém příspěvku uvedl informace známé z usnesení o zahájení tr. stíhání. [anonymizováno] [příjmení] přitom v odvětví sportovní střelby působí 25 let a celá řada delegátů ho zná a důvěřují mu. Po obdržení těchto informací delegáti raději zvedli ruku pro někoho jiného, než pro žalobce, který údajně měl peníze utrácet za drahé auto na úkor mladých sportovců.

5. Dále žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Při stanovení požadované výše za dostiučinění soud vycházel z povahy trestní věci, z délky tr. stíhání a následků způsobených v tr. řízení ve své osobnostní sféře. V daném případě se jednalo o přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea první a žalobce byl ohrožen trestní sazbou v maximální výši dvou let nebo zákazem činnosti. Trestní řízení mělo na žalobce zásadní dopady a to hlavně na funkce, jenž v rozhodné době zastával. Předmětného tr. činu se totiž měl dopustit v souvislosti s činností ve sportu, konkrétně v souvislosti s výkonem volené funkce předsedy [anonymizována dvě slova] [obec] a to v době, kdy zároveň zastával funkci prezidenta [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a vedoucího oddělení kulové střely [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] Trestní řízení bylo událostí, jenž předního představitele české sportovní střelby na úrovní národní reprezentace očernilo takovým způsobem, že to způsobilo bezprecedentní zásah do jeho celoživotně a pracně vybudované kariéry. Celoživotní vybudovaná dobrá pověst, osobní čest a dobré jméno utrpěly zásah, který již nebude možné zcela odstranit.

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatnění nárok neznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok předběžně dne 6. 8. 2019 žádostí ze dne 2. 8. 2019 a to nárok na náhradu škody ve výši celkem 1 840 096 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení na náhradě ušlého zisku a nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a přiznala žalobci náhradu škody ve výši 35 211 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 65 000 Kč. Co se týká požadované škody v podobě nákladů obhajoby, zde žalovaná sporuje následující úkony právní služby: ze dne 28. 6. a 9. 11. 2016 – podání vysvětlení, neboť toto není úkonem právní služby. Dále úkon ze dne 31. 1. 2017 – stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání, kde tento úkon měl být ohodnocen polovinou odměny, dále stížnost proti usnesení o zajištění věci ze dne 11. 12. 2017, kdy měl být tento úkon ohodnocen polovinou odměny a dále úkon ze dne 16. 7. 2018 – veřejné zasedání o odvolání, které mělo být účtováno pouze jako jeden úkon, neboť zasedání bylo zahájeno v 9:45 hod. a ukončeno v 11:11 hod. Co se týká požadavků na náhradu škody ve výši 1 101 253 Kč spočívající v náhradě ušlého zisku jednak na pozici prezidenta [anonymizována tři slova] a jednak na pozici vedoucí oddělení kulové střelby, zde žalovaná sporuje příčinnou souvislost mezi ušlým ziskem a nezákonným tr. stíháním. Co se týká požadavků na náhradu nemajetkové újmy, zde žalovaná považuje za dostatečnou částku 65 000 Kč, poukazuje na to, že žalobce byl tr. stíhání pro tr. čin zkreslování údajů o stavu hospodaření, za což mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na dva roky, trestní stíhání trvalo celkem dva roky, dva měsíce a čtyři dny. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná přihlédla zejména ke skutečnosti, že tr. čin přisuzovaný žalobci souvisel s výkonem jeho profese, za niž mu mj. hrozil i trest zákazu činnosti a dále ke skutečnosti, že se jednalo o rozsáhle medializovaný případ. Ve zbývající části žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

7. Podáním ze dne 16. 7. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 100 211 Kč. Usnesením ze dne 23. 7. 2020 soud řízení proto v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil.

8. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 6. 8. 2019. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, shledala jej důvodným co do náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 35 211 Kč a dále přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 65 000 Kč Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

9. Z předložených internetových článků (článek z [webová adresa] – [anonymizováno 9 slov] ze dne 23. 6. 2017, článku [webová adresa] – [anonymizováno 9 slov] ze dne 24. 6. 2017, článku na [webová adresa] ze dne 24. 1. 2018 – [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno], ze serveru [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2018 – [anonymizováno 12 slov], ze serveru [webová adresa] ze dne 24. 1. 2018 – [anonymizováno 12 slov], ze serveru [webová adresa] ze dne 6. 11. 2017 – [anonymizováno 14 slov], ze serveru [webová adresa] ze dne 25. 1. 2018 – [anonymizováno 14 slov] a z dalších) vzal soud za prokázané, že tr. stíhání žalobce bylo rozsáhle medializováno, v jednotlivých článcích byl výslovně jmenován žalobce s uvedením jeho funkcí jak v [anonymizována tři slova], tak i ve [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. V článcích se opakované objevovala fotografie žalobce, média informovala o odsuzujícím rozsudku, který byl v jeho případě vydán. Média informovala rovněž o [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] (viz článek na serveru [webová adresa] ze dne 19. 4. 2018). Z účastnické výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce v průběhu tr. stíhání čelil značné mediální masáži, kterou do určité míry organizoval p. [příjmení] ve spojitosti s redaktorem [příjmení], což byl redaktor [anonymizováno] nebo [anonymizováno] Trestní stíhání mělo značný dopad do rodinné sféry žalobce, kdy manželka byla učitelkou na základní škole a čelila kritickým připomínkám ze strany kolegů, rovněž tr. stíháním trpěly děti žalobce, kdy syn byl v té době asistent na [název soudu], byl tedy asistentem soudce a rovněž dcera, která byla o pět let mladší, vnímala celou situaci velmi citlivě. Ke svému působení jako na pozici vedoucího oddělení kulové střelby žalobce uvedl, že zde nastoupil na podzim 1992 a od jara 1993 až do r. 2018 byl v pozici vedoucí oddělení kulové střelby, tedy po dobu 25 let. V letech 1992 – 1998 byl reprezentačním trenérem, kdy za svého působení zaznamenal značné úspěchy sportovců a to jak na [anonymizována tři slova], tak i na [anonymizována dvě slova] v r. [rok], kde bylo získáno celkem 21 medailí. Profesionální středisko oddělení kulové střelby v [obec] bylo za dobu jeho působení nejlepším ze všech profesionálních středisek, které jsou v České republice čtyři. Vedení z [anonymizována dvě slova] se dozvědělo o tr. stíhání žalobce tak, že jej kontaktoval p. [příjmení], který byl členem [anonymizována dvě slova] [obec] a dále bylo vedení [anonymizována dvě slova] vyzváno k součinnosti v rámci tr. řízení, kde vyhotovili pracovní posudek. Z tohoto pracovního posudku však nevyplynul žádný důvod k odvolání žalobce. Žalobce dále v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že s ním v době jeho tr. stíhání spousta lidí přestala komunikovat a to v podstatě zůstalo i po skončení tr. stíhání. Uvedl, že nežádal po médiích uveřejnění informace i skončení jeho tr. stíhání, dále žalobce rovněž uvedl, že finanční úřad, kterému byla věc postoupena, se jeho kauzou již nezabýval. Co se týká situace před kandidaturou žalobce na pozici prezidenta [anonymizováno], od té doby probíhá značná mediální masáž a aktivními byli p. [příjmení] i p. [příjmení], kteří obesílali jednotlivé delegáty na sjezd. Na sjezdu rovněž vystoupil i p. [příjmení], který věc popsal ze svého pohledu, a výsledkem bylo, že žalobce nebyl zvolen prezidentem, dostal pouze 21 hlasů.

10. Co se týká dopadu do osobní sféry žalobce, k tomu ještě vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále svědek [celé jméno žalobce]. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce, vypověděla, že pro žalobce bylo tr. stíhání značně stresující, největší ranou byla medializace jeho případu. Uvedla, že manžel byl v [obec] známou osobou, střelba tam měla vždy určitou úroveň. O tr. stíhání žalobce se dozvěděly kolegyně svědkyně ze zaměstnání, která působí jako středoškolská učitelka, v místě jejich bydliště se o tomto vědělo a jejich okolí to řešilo. Situace byla složitá i pro syna, který byl v té době začínající právník a má stejné jméno jako žalobce, takže např. při zadání do [anonymizováno] vždy vyběhnou odkazy na články, týkající se tr. stíhání žalobce. Rovněž dcera žalobce se pohybovala ve sportovním prostředí, dělala závodně aerobic, byla to pro ni rovněž rána. Vztah žalobce k jeho dětem tr. stíhání nějak nepoznamenalo, žena věřila v nevinu žalobce. Trestní stíhání zasáhlo společenský život žalobce, kdy na spoustu akcí spojených se sportovním prostředím (např. vyhlášení sportovce [obec] apod.) manželé [celé jméno žalobce] přestali chodit. Co se týká odvolání z funkce vedoucího trenéra v [anonymizována dvě slova], k tomu svědkyně uvádí, že se domnívá, že to bylo v souvislosti s tr. stíháním. Svědkyně uvedla, že tr. stíhání mělo dopady do ekonomické situace rodiny, kdy rodina byla nucena spotřebovat finanční prostředky naspořené na spořeních dětí. Svědkyně [příjmení] uvedla, že celá rodina byla v důsledku tr. stíhání žalobce ve stresu, manželka žalobce měla v té době problémy s tlakem, tr. stíhání negativně vnímal i syn žalobce, neboť v té době pracoval u soudu. Svědkyně vypověděla, že žalobce v průběhu tr. stíhání přišel o své vedoucí funkce a působí pouze jako trenér, domnívá se, že důvodem bylo to, že byl nařčen z tr. stíhání, takto to vnímá, protože se o tom bavili doma. Svědkyně vypověděla, že žalobce byl osobou v [obec] známou, jezdil např. komentovat do [anonymizována dvě slova], jméno žalobce je úzce spojeno se střeleckým sportem. Rovněž svědek [celé jméno žalobce] – syn žalobce vypověděl, že rodina byla v důsledku tr. stíhání stresována, ale že držela při sobě a celou situaci zvládla. Pro svědka osobně bylo nepříjemné, že v té době pracoval na [název soudu] a tam o tr. stíhání žalobce věděl kompletně celý personál. Svědek vypověděl, že v době tr. stíhání byl žalobce sesazen z manažerských funkcí na funkce trenéra. Domnívá se, že důvodem toho bylo tr. stíhání žalobce.

11. Co se týká ušlého zisku žalobce z titulu jeho odvolání z funkce vedoucího oddělení kulové střelby v [anonymizována dvě slova] sportu [stát. instituce], zde soud provedl výpověd [jméno] [příjmení], který působil v předmětném [anonymizováno] do 11. 9. 2021 jako ředitel. V pozici ředitele působil od 1. 6. 2014 do 11. 9. 2021. Svědek uvedl, že po dobu působení žalobce na pozici vedoucího kulové střelby svědku, jakožto řediteli vadily napjaté vztahy mezi vedoucím [anonymizováno] a vedoucím [anonymizováno]. Svědek vypověděl, že postavení žalobce v [anonymizováno] nějak neovlivnilo jeho tr. stíhání, neboť svědek jakožto ředitel [anonymizováno] ctil presumpci neviny. Žalobce byl z pozice vedoucího odd. kulové střelby odvolán pro ztrátu důvěry. Ztrátu důvěry, dle svědka, zapříčinilo to, že žalobce měl ve své kanceláři vedoucího sportovní oddělení střeleckou výzdobu a kancelář měl vyzdobenou loveckými trofejemi, dále problémy ve spolupráci s [anonymizováno]. Svědek zdůraznil, že tr. stíhání žalobce nebylo důvodem jeho odvolání z funkce vedoucího kulové střelby. Svědek nicméně zmínil, že důvodem, proč přestal p. [celé jméno žalobce] věřit, bylo i to, že jej neinformoval o svém tr. stíhání. Svědek dále vypověděl, že v době, kdy byl žalobce prezidentem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nebyl [anonymizováno] příliš marketingově úspěšnější a vzhledem k zisku medailí, měl být marketingově úspěšnější a zajistit financování. Svědek ještě vypověděl, že mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] docházelo k přetahování sportovců. Svědek se dále vyjádřil, že v rámci [anonymizována dvě slova] docházelo k určitému napětí mezi střelci kulové střelby a střelci brokové střelby.

12. V řízení byl dále vyslechnut svědek [příjmení], který byl přímým nadřízeným žalobce v rámci [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. Uvedl, že jeho fungování na pozici vedoucího odd. kulové střelby bylo podle něho bezproblémové; žalobce přistupoval k věcem iniciativně, plnil své úkoly a toto zřejmě uvedl v rámci svého vyjádření, které si vyžádaly orgány činné v tr. řízení. Co se týká odvolání žalobce z pozice vedoucího kulové střelby, toto bylo zcela v kompetenci ředitele [anonymizováno] [příjmení], který jej odvolal, aniž by toto rozhodnutí konzultoval se svědkem [příjmení], ke stejné situaci došlo i v jiných případech. Svědek uvedl, že rovněž např. v odd. atletiky došlo k výměně vedoucího z rozhodnutí ředitele [příjmení], aniž by to bylo konzultováno se svědkem [příjmení]. Svědek uvedl, že ze strany [anonymizováno] necítil žádný tlak na odvolání žalobce v souvislosti s jeho tr. stíháním.

13. K fungování žalobce v pozici statutárního orgánu [anonymizována tři slova] [obec] se vyjádřil svědek [příjmení] [příjmení], který vypověděl, že za působení p. [celé jméno žalobce] přestaly být svolávány členské schůze, kdy od r. 2003 žádná další členská schůze nebyla, neschvalovaly se rozpočty apod., nikdo ze členů [anonymizováno] nevěděl, jak funguje hospodaření [anonymizováno]. Svědek poukazoval na to, že bylo koupeno vozidla [anonymizováno] s nadstandardní výbavou, žalobce se i chlubil, že zakoupil toto nové vozidlo [anonymizováno], ale nikomu neřekl, že bylo zakoupeno z peněz [anonymizováno]. Dále bylo zjištěno, že z [anonymizováno] peněz se nakupují věci např. v [anonymizována dvě slova] atd. Svědek uvedl, že situace byla taková, že někteří členové [anonymizováno] se báli na něco upozornit, neboť p. [celé jméno žalobce] byl jejich vedoucí v [anonymizována tři slova] [stát. instituce]. Svědek [příjmení] dále uvedl, že všichni střelci se vzájemně znají, vídají se na [anonymizována dvě slova], a že střelci, kteří byli v [anonymizována dvě slova] [obec], vyprávěli o situaci ostatním střelcům o tom, jakým způsobem tam bylo hospodařeno. To bylo důvodem, proč nebyl žalobce zvolen prezidentem [anonymizováno]. Svědek uvedl, že vystoupil kriticky na zasedání [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], kdy měl příspěvek o způsobu hospodaření v [anonymizována dvě slova]. Rovněž svědek [příjmení] potvrdil, že za p. [celé jméno žalobce] byly problémy s [anonymizováno], neboť si [anonymizováno] vzájemně přetahovaly sportovce a toto přetahování sportovců začal p. [celé jméno žalobce].

14. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 16. 7. 2018 vzal soud za prokázané, že toto veřejné zasedání bylo zahájeno v 9:45 hod. a skončilo v 11:11 hod.

15. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh tr. řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. [spisová značka], tedy že usnesením [stát. instituce] ze dne 23. 1. 2017 bylo zahájeno tr. stíhání žalobce a [jméno] [příjmení] pro tr. čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zák. Dne 8. 6. 2017 byla ve věci podána žaloba, dne 29. 6. 2017 bylo ve věci rozhodnuto trestním příkazem, proti kterému si následně žalobce podal odpor. Okresní soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zkn. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dva a půl roku, dále žalobci uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních dozorčích orgánů v právnických osobách na dobu pěti let a uložil žalobci peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2018 rozsudek Okresního soudu Plzeň – město zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Plzni ve věci znovu rozhodl usnesením ze dne 8. 10. 2018, usnesením ze dne 8. 10. 2018 Okresní soud v Plzni rozhodl tak, že podle § 222 odst. 2 tr. řádu se věc obžalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] postupuje [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec], neboť skutek by mohl být posouzen, jako přestupek podle zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Skutek byl v usnesení vymezen tak, že žalobce se v období od 27. 4. 2013 do 23. 3. 2015 jako statutární orgán [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec], odpovědný za hospodaření spolku, jakožto účetní jednotky ve smyslu § 1 odst. 2, písm. a) a § 9 odst. 3 zákona o účetnictví nezajistil dostatečný dohled nad již pravomocně odsouzeným hospodářem spolku [jméno] [příjmení], kterého pověřil vedením účetnictví, čímž ve výše uvedeném období nebylo vedeno účetnictví [anonymizováno] v souladu s ust. § 7 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, neboť nebyly prováděny roční inventarizace majetku, byly zakládány účetní doklady bez podpisového záznamu osoby odpovědné za účetní případ či osoby odpovědné za jeho zaúčtování, v účetním období r. 2013 a v r. 2014 byla vedena nesprávně evidence příjmu souvisejících s účetním obdobím peněžní deník, nebyl podepsán odpovědnou osobou, nebyla vedena kniha pohledávek a závazků a pomocné knihy evidence hmotného majetku a zásob a nebyla vedena pokladní kniha a evidence jízd motorového vozidla [anonymizována dvě slova] (toto vzal soud za prokázané z usnesení Okresního soudu Plzeň – město, č.j. [spisová značka] ze dne 8. 10. 2018).

16. Po právní stráně posoudil soud věc následovně.

17. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

24. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

25. V řízení vzal soud za prokázané (když tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné), že proti žalobci bylo vedeno tr. stíhání, které bylo zahájeno usnesením [stát. instituce] ze dne 23. 1. 2017, kdy žalobce byl stíhán pro tr. čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zkn. Žalobce byl nejprve rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací] uznán vinným ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea první tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deset měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Vedle toho byl žalobci uložen zákaz trestu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních a dozorčích orgánů právnických osobách na dobu pěti let a uložen peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. Po podaném odvolání žalobce a zrušení rozsudku soudu I. stupně následně ve věci rozhodl Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 8. 10. 2018, č.j. [číslo jednací] tak, že věc postoupil podle § 222 odst. 2 tr. ř. [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [obec], neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek podle zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví.

26. Usnesení o zahájení tr. stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě tr. stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy i vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody či nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

27. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby, zde po předběžném projednání nároku zůstaly sporné tyto úkony právní služby: ze dne 28. 6. 2016 a 9. 11. 2016 – podání vysvětlení, ze dne 31. 1. 2017 – stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání (žalobce požadoval celou odměnu za tento úkon, přestože se jednalo o úkon dle ust. dle § 11 odst. 2 písm. d) AT), dále úkon ze dne 11. 12. 2017 – stížnost proti usnesení o zajištění věci (stejný případ jako u předchozího úkonu) a úkon ze dne 16. 7. 2018, kde byly nesprávně žalobcem účtovány dva úkony právní služby a správně měl být účtován pouze jeden. V daném případě posouzení těchto úkonů právní služby nebylo v převážné míře otázkou skutkového zjištění, ale pouze právního posouzení. Pouze v případě úkonu ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil délku trvání veřejného zasedání a z protokolu o tomto veřejném zasedání bylo zjištěno, že toto veřejné zasedání bylo skutečně zahájeno v 9.45 hod. a skončeno v 11:11 hod. Žalobcem tak skutečně za tento úkon měla být požadována pouze odměna ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál. Rovněž co se týká právního hodnocení u předchozích úkonů právní služby, zde soud souhlasí se závěrem žalované: V případě úkonů účasti o podání vysvětlení ze dne 28. 6. 2016 a 9. 11. 2016, zde nemohlo jít o úkony, které byly v přímé příčinné souvislosti s usnesením o zahájení tr. stíhání žalobce, když k zahájení tr. stíhání žalobce došlo až dne 23. 1. 2017. Rovněž, co se týká dalších dvou úkonů, zde žalovaná správně tyto posoudila jako úkony ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) AT a žalobci tak za tyto úkony náleží pouze náhrada ve výši jedné poloviny odměny advokáta, tedy ve výši 750 Kč za každý z těchto úkonů. Soud však musí dát za pravdu žalobci, který v rámci svého závěrečného návrhu správně poukázal na to, že žalovaná se při výpočtu částky, která žalobci náleží jako náhrada nákladů právní zastoupení, dopustil chyby v počtech a měl krátit částku požadovanou žalobcem max. o 9 256,50 Kč, a to a 3 x 1 500 Kč (úkony ze dne 28. 6. 2016 a 9. 11. 2016 a 16. 7. 2018), 3x 300 Kč jako režijní paušály, které byly účtovány za tyto úkony, a dále 3x snížení odměny o 750 Kč a příslušné DPH ve výši, celkem tedy 9 256,50 Kč. Soud tak žalobci přiznal na náhradě nákladů právního zastoupení ještě částku 1 270,50 Kč.

28. Co se týká požadavku na odškodnění nemajetkové újmy a to peněžitým zadostiučiněním ve výši 500 000 Kč, k tomu je třeba uvést následující: Obecně je možné konstatovat, že každé tr. řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt tr. stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález ÚS ČR z 31. 3. 2015, sp. zn. I ÚS 554/04) již samotné tr. stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíš, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, případně nebyl tr. činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. II ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že skutek, pro který byl žalobce obžalován, nenaplňoval znaky tr. činu, ale mohl být posouzen pouze jako přestupek. V daném případě je tak třeba dojít k závěru, že nezákonným tr. stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k omezení jeho cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry a rovněž do jeho soukromého života. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy tr. věci, z délky tr. řízení a následků způsobených v tr. řízení v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání tr. činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zák. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta. Trestní stíhání žalobce trvalo od 23. 1. 2017 do 11. 5. 2019 (žalobci doručeno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání státního zástupce), tedy po dobu dvou let a čtyř měsíců. Trestní kauza žalobce byla značně medializována na regionální i celostátní úrovni, žalobci bylo kladeno za vinu jednání, kterého se měl dopustit jako statutární orgán sportovního [anonymizována dvě slova] [obec] a byla značně vnímána v rámci sportovního prostředí střeleckého sportu. V rámci sportovního prostředí tak značně utrpěla pověst žalobce, který byl v tomto prostředí osobou známou, výraznou, neboť se v podstatě po celý svůj profesní život věnoval trenérství a to i na reprezentační úrovni. Žalobce byl činným funkcionářem v rámci českého střeleckého sportu, kdy byl dlouholetým prezidentem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V rámci střeleckého prostředí, které bylo pro žalobce velmi významné, došlo k jeho značné dehonestaci a zásadní poškození jeho pověsti.

29. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

30. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. V tomto ohledu soud poukazuje zejména na případ řešený u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 6/2016 a následně tedy i Městským soudem v Praze pod sp. zn. 18 Co 358/2020-595. V tomto srovnávaném případě se jednalo nezákonné tr. stíhání pro tr. čin podplácení podle ust. § 161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a tr. čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný ve formě účastenství dle ust. § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. V daném případě poškozenému hrozil trest odnětí svobody v sazbě 2 – 8 let, délka tr. stíhání činila 3 roky a 10 měsíců. Rovněž tento případ byl značně medializován a došlo k poškození pověsti žalobce zejména, co se týká jeho profesní sféry, dopady do profesní sféry tak byly zásadní. Poškozenému bylo v tomto řízení přiznáno odškodnění v celkové výši 308 000 Kč.

31. Dále by soud v rámci srovnání rád poukázal na případ řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 91 Co 344/2019, kdy poškozený byl stíhán pro tr. čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky o veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. v souběhu s tr. činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zák. Poškozenému zde hrozil trest odnětí svobody v trvání 2-8 let, tr. stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce. Případ byl značně medializován a v daném případě došlo k dopadu do profesní sféry žalobce, který byl osobou činnou v komunální politice. V rámci tohoto prostředí došlo k jeho dehonestaci, což je tedy znak shodný s případem žalobce. V daném případě bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 441 000 Kč.

32. Je však třeba poznamenat, že v obou těchto srovnávaných případech trvalo tr. stíhání poškozených podstatně delší dobu a poškozeným hrozil mnohem vyšší trest odnětí svobody, než v případě žalobce. Oba případy mají naopak shodné s případem žalobce, to, že se jednalo o trestnou činnost obdobného charakteru (hospodářská trestná činnost), která souvisela s profesním působením žalovaných. Ani v těchto případech nebyly poškození stíháni vazebně. Oba případy byly rovněž značně medializovány a rovněž došlo poškození pověsti ve sféře, v níž se profesně pohybovali (až už to bylo podnikatelské prostředí v oblasti krizového managementu, nebo v případě v prvním z obou srovnávaných či v komunální politice (druhý případ) či v případě žalobce v rámci sportovního prostředí střeleckého sportu.

33. Dále by soud rád poukázal na věc řešenou Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 428/2013 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze 68 Co 207/2016 – 228, kdy byl poškozený nezákonně trestně stíhán pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákona, hrozil mu trest odnětí svobody os 6 měsíců do 5 let, délka trestního řízení činila 3 roky a 10 měsíců. Poškozený nebyl stíhán vazebně. Rovněž tento případ byl značně medializován, bylo prokázáno poškození pověsti žalobce v místě bydliště, další dopady do osobnostní sféry prokázány nebyly. Zde soudy přiznaly zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Této případ se shoduje s případem žalobce v obdobné trestné činnosti a ve značné medializaci a nižší sazbě hrozícího trestu odnětí svobody a rovněž v tom, že ani zde nebyl poškozený stíhán vazebně.

34. Vzhledem k uvedeným srovnáním soud dospěl k závěru, že v daném případě je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v částce vyšší, než v posledním srovnávaném případě vzhledem ke značnému dopadu do profesní sféry žalobce a vážnému poškození pověsti v oblasti střeleckého sportu, na druhou stranu však nižší než v prvním dvou případech, kde poškozeným hrozil mnohem vyšší trest odnětí svobody a trestní stíhání trvalo delší dobu. Dospěl tak k celkové částce 250 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanou již bylo žalobci vyplaceno 65 000 Kč, přiznal tak soud žalobci dalších 185 000 Kč a to spolu s požadovaným příslušenstvím. Ve zbývající části, co do částky 250 000 Kč soud žalobu v tomto ohledu zamítl.

35. Co se týká požadavku žalobce na zaplacení ušlého zisku ve výši 321 628 Kč, která mu měla vzniknout jeho odvoláním z pozice vedoucího oddělení kulové střelby [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], zde bylo v řízení jednoznačně prokázáno výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a rovněž svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], že v daném případě byl žalobce z této pozice odvolán ředitelem [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], jakožto nadřízeného žalobce, kdy důvodem pro toto odvolání nebylo tr. stíhání žalobce. Svědek [příjmení] se k tomuto naprosto kategoricky popřel, že tr. stíhání žalobce bylo důvodem pro odvolání žalobce uvedené vedoucí pozice, uvedl, že důvodem pro odvolání byla ztráta důvěry, ke které došlo z několika důvodů: napjaté vztahy mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec], výzdoba kanceláře žalobce nesouvisející se střeleckým sportem či fakt, že žalobce o svém trestním stíhání svého zaměstnavatele neinformoval (nikoliv fakt, že žalobce byl trestně stíhán). Svědek [příjmení] uvedl, že odvolání vedoucího oddělení nebylo ze strany ředitele [jméno] [příjmení] ničím výjimečným, ale k takovémuto odvolání došlo i v jiných odděleních tohoto sportovního [anonymizováno]. Rovněž přípis ze dne 9. 10. 2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitele [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce] adresovaný [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], korespondoval s výpovědí uvedeného svědka, když rovněž v rámci tohoto přípisu ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se razantně ohradil vůči tomu, že by důvodem pro odvolání žalobce z této jmenované funkce bylo jeho tr. stíhání. Příčinná souvislost mezi tr. stíháním žalobce a jeho odvoláním z této pozice tak byla uvedenými svědeckými výpověďmi vyloučena. Soud tedy požadavek na zaplacení ušlého zisku z titulu odvolání z této jmenované pozice ve výši 321 628 Kč zamítl.

36. Co se týká požadavku na náhradu ušlého zisku souvisejícího s nezvolením žalobce jako prezidenta [anonymizována tři slova], zde soud po provedeném dokazování, a to zejména po svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že ani zde nelze shledat příčinnou souvislost mezi tr. stíháním žalobce a jeho opakovaným nezvolením do pozice prezidenta [anonymizována tři slova]. Je třeba poznamenat, že za dobu, kdy žalobce působil jako statutární orgán [anonymizována tři slova] [obec], skutečně došlo v rámci hospodaření tohoto [anonymizováno] k nesrovnalostem, za které byl [jméno] [příjmení], jakožto hospodář tohoto [anonymizováno], pravomocně odsouzen. Bez ohledu na to, že tr. stíhání žalobce skončilo jeho neodsouzením, je třeba poznamenat, že žalobce se v průběhu výkonu funkce statutárního orgánu dopustil jednání, které mohlo naplňovat znaky přestupku, když došlo k porušení příslušných ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Na tyto nesrovnalosti v rámci vedení účetnictví sportovního [anonymizováno] poukázal v rámci svého projevu na 11. sjezdu [anonymizována tři slova] jmenovaný sv. [příjmení] a toto jeho vystoupení, jakožto dlouholetého člena [anonymizováno] a osoby známé ve střeleckém prostředí bylo sto ovlivnit delegáty sjezdu při jejich hlasování a volbě prezidenta [anonymizována tři slova]. Je třeba rovněž poznamenat, že i sv. [příjmení] se v rámci své výpovědi vyjádřil k tomu, že v rámci střeleckého prostředí proti sobě stály různé zájmové skupiny (svědek zmiňoval střelce„ [anonymizováno]“ a střelce„ [anonymizováno]“ a i toto mohlo mít vliv na zvolení prezidenta [anonymizována tři slova]. Je třeba poukázat na to, že daná pozice je pozicí volenou a to, zda bude žalobce zvolen do této funkce, záviselo na rozhodnutí jednotlivých delegátů [anonymizováno] a do určité míry je přirozené, že po určitém časovém období dojde k obměně na pozici prezidenta takového zájmového [anonymizováno]. Soud tak dospěl k závěru, že tr. stíhání žalobce nebylo přímou příčinou, která by vedla k nezvolení žalobce do této pozice, ale byla možná jednou z mnoha příčin dalších. Nelze tedy dospět k závěru, že v případě, že by proti žalobci nebylo zahájeno tr. stíhání, žalobce by byl do této funkce zvolen. Soud tedy neshledal příčinnou souvislost ani mezi nezákonným tr. stíháním žalobce a ušlým ziskem ve výši 779 625 Kč, i v tomto rozsahu tak žalobu zamítl.

37. Soud tedy přiznal žalobci celkem částku 186 270,50 Kč, a to s požadovaným příslušenstvím od 7. 2. 2020 do zaplacení. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 6. 8. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku uplynutím šestiměsíční doby ve smyslu ust. § 15 odst. 2 OdpŠk. Žalobce tak má nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení od data 7. 2. 2020.

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta 15 dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

39. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V daném případě byl žalobce úspěšný pouze z části. Je třeba vycházet při posouzení úspěchu a neúspěchu z toho, co se týká požadovaného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, zde je třeba vycházet dle § 9 odst. 4 písm a) vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Žalobce byl tedy úspěšný co do předmětu řízení 50 000 Kč a dále co do částky 36 481,50 Kč (částka 35 211 Kč byla žalobci přiznána v rámci předběžného projednání nároku žalovanou, avšak až po uplynutí šesti měsíční lhůty dle ust. § 15 ODPŠK a částky 1 270,50 Kč, která byla soudem na obhajném přiznána v rámci výroku I.), pak neúspěšný byl co do částky 1 196 991 Kč. Žalobce tak byl úspěšný co do 7%, neúspěšný naopak co do 93%, po odečtení úspěchu od neúspěchu žalobce má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86%. Žalované vznikly náklady nezastoupeného účastníky dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za jeden úkon. Žalované náleží náhrada nákladů řízení za celkem 10 úkonů (vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 11. 12. 2020, 4x účast na jednání soudu, 4x příprava k jednání), celkem tedy 3 000 Kč. Z toho 86 % činí 2 580 Kč.

Poučení