11 C 77/2023 - 274

Plný text

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2023 v řízení domáhal celkem zaplacení částky 2 112 970 Kč s příslušenstvím sestávající z nároků za majetkovou újmu ve výši 1 262 970 Kč, ve které je zahrnuta náhrada nákladů obhajoby ve výši 468 835 Kč, náhrada škody za vypracování znaleckého posudku ve výši 112 167 Kč a odborného vyjádření ve výši 20 000 Kč a dále ušlý zisk za funkci člena zastupitelstva ve výši 133 968 Kč a za funkci člena v dozorčí radě ve výši 528 000 Kč a dále se žalovaná částka sestává z nároku za nemajetkovou újmu (přiměřeného zadostiučinění) ve výši 850 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání (nesprávního úředního postupu) vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 15. 11. 2016 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání za údajné zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) a § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a dále pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. tr. zákona. Usnesením Krajského soudu [adresa] ze dne 28. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], došlo k zamítnutí odvolání proti usnesení okresního soudu o zproštění obžaloby. Zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 6. 2022. Trestní stíhání trvalo od 15. 11. 2016 do 28. 6. 2022, tedy 5 let a 226 dnů (67,5 měsíců). Žalobci tímto nesprávným úředním postupem vznikla újma. Od počátku vinu odmítal, proto proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost. Žalobce se obával, že v případě jeho odsouzení by utrpěla jeho pověst a politická kariéra, když vykonával veřejné funkce jako člen rady [adresa] a náměstek primátora [adresa]. Z titulu vzniklé škody v majetkové sféře žalobce požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 468 835 Kč včetně DPH, náhradu za vypracování znaleckého posudku č. 889/81/2017 ve výši 112 167 Kč a odborného vyjádření ohledně cen pozemků ze dne 8. 11. 2018 ve výši 20 000 Kč. Tyto důkazy byly žalobcem zpracovány v dobré víře za účelem poskytnutí ochrany před bezprávím, které způsobilo nezákonné trestní stíhání. Není na místě, aby soudy přezkoumávaly účelnost nákladů na obhajobu. Současně požaduje náhradu ušlého zisku ve výši 661 968 Kč. V důsledku nezákonného trestního stíhání byl nucen rezignovat na placené funkce, a to jako člen zastupitelstva [název] a na funkci člena v dozorčí radě městské společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa] (obě funkce ukončeny k 31. 10. 2018). V komunálních volbách v letech 2002 až 2014 se žalobce umísťoval na 2. až 4. místě kandidátky (v roce 2002 místo 4., 2006 místo 2., 2010 místo 3. a v roce 2014 místo 4.). Dne 17. 1. 2017 bylo žalobci pozastaveno členství v KSČM z důvodu probíhajícího trestního stíhání, a proto nebyl zařazen na kandidátku pro volební období 2018 - 2022. Funkci člena zastupitelstva města (i rady města) vykonával až do 31. 10. 2018 (do voleb 2018). Trestním stíháním došlo k poškození strany, neboť byli stíhání hlavní lídři strany (žalobce a [jméno FO]). Při běžném chodu věci by s největší pravděpodobností obsadil 2. až 4. místo (díky preferenčním hlasům dokonce 1. až 3. místo) a vykonával zmíněné funkce i nadále. K příčinné souvislosti je zapotřebí přistupovat neformalisticky. Žalobce tak nemohl pobírat odměnu ve výši 2 791 Kč po dobu 48 měsíců, tedy 133 968 Kč. Dne 31. 10. 2018 bylo všech 11 členů dozorčí rady městské společnosti [právnická osoba] (včetně žalobce) odvoláno z funkce, kde odměna činila 11 000 Kč měsíčně. Ve společnosti [právnická osoba] žalobce pobýval 22 let, kde vykonával funkci jako člen představenstva nebo člen dozorčí rady, když byl člen rady města nebo i zastupitelem města. Funkce v městské společnosti se odvíjela od výkonu funkce člena zastupitelstva. I zde požaduje náhradu za 48 měsíců, tedy 528 000 Kč. Druhé trestní stíhání na výkon těchto funkcí již nemělo vliv, neboť došlo ke zproštění všech obviněných. Celková náhrada majetkové újmy tak činí 1 262 970 Kč.

2. Žalobce dále uplatňuje náhradu nemajetkové újmy, neboť nezákonné trestní stíhání intenzivně zasáhlo do jeho osobních práv v oblasti soukromého (rodinného) života (způsobena nevyčíslitelná újma), politického života, profesního života (došlo k likvidaci politické a profesní kariéry; přestože má žalobce pozastavenou činnost, mělo trestní stíhání negativní publicitu i mezi advokáty a odbornou veřejností), společenského života, zdravotního stavu (zhoršení ekzému v důsledku dlouhotrvajícímu stresu, nervové potíže a zhoršení spánku), medializace věci (negativní publicita, za kterou odpovídá stát, když se rozhodl stíhat veřejně známou osobu, a to ve vyšší míře než u neznámé osoby; přičemž žalobce netvrdí, že by média informovala nepravdivě či zkresleně), byla poškozena dobrá pověst žalobce (které se těšil po dobu delší 30 let ve veřejných funkcích), ponižujícím způsobem provedeny identifikační úkony PČR (odběr vzorků, focení a registrace v databázi PČR jako zvlášť závažný zločinec) a došlo k pozastavení členství v KSČM, čímž nebyl žalobce zařazen na kandidátku v roce 2018 a k odvolání z dozorčí rady. Ke zhroucení dobré pověsti a důvěře občanů došlo po zahájení předmětného trestního stíhání ([spisová značka]), kdy žalobce již nedokázal veřejnost přesvědčit, že trestní stíhání je nedůvodné, jako tomu bylo ve věci „[název]“ ([spisová značka]; proto toto trestní stíhání nemělo na věc žádný vliv). Pověst a dobré jméno žalobce byly zasaženy také články a reportážemi. Ztrátu důvěry žalobce pocítil i mezi vlastníky ve [název], kde bydlí. Druhým nezákonným trestním stíháním došlo k umocnění duševních útrap. Žalobce se podanou žalobou domáhal i odškodnění duševních útrap za osoby blízké, tedy manželky [jméno FO] a dcery [jméno FO], které trestní stíhání žalobce velice zasáhlo. U dcery mělo vytýkané řízení vliv zvláště proto, že její manžel byl příslušníkem PČR a do jehož příslušnosti náležela tato trestní věc. To bylo jedním z důvodů rozpadu jejich manželství. Svůj případ žalobce komparuje s případem pana [jméno FO], kterému hrozil trest 2 až 8 let a 1 až 5 let, jeho trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce, také se jednalo o politika (senátora), obě kauzy byly medializované a u obou došlo ke zničení politické a profesní kariéry. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 29 C 207/2017-286 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2023, č. j. 91 Co 16/2022-330 a nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21, přiznal nemajetkovou újmu v celkový výši 1 102 500 Kč (81 250 Kč přiznáno žalovanou, zbývající část soudem), tedy částku 17 500 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání. Příčinná souvislost byla shledána i v případě, kdy politik sám odstoupil z funkce (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/2018 nebo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 20 Co 339/2021-481). Z citovaného nálezu vyplývá, že soudy běžně přiznávají odškodnění nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně. V rozsudku Městského soud v Praze ze dne 19. 4. 2012, č. j. 22 Co 120/2012-40, bylo žadateli přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč měsíčně. Žalobci, byť nebyl stíhán vazebně, hrozil reálně nepodmíněný trest odnětí svobody (trestní sazba 3-10 let u trestného činu dle § 158 odst. 2 tr. zákona a 2-8 let u trestného činu dle § 255 odst. 3 tr. zákona). Z titulu nemajetkové újmy požaduje přiznání odškodnění ve výši 13 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání (vycházeje z citovaných případů a kauzy pana [jméno FO]), po zaokrouhlení částku 850 000 Kč, v níž je zahrnuto i odškodnění osob žalobci blízkých. Namítá, že komparativní případy předložené žalovanou nejsou použitelné, zejména k ukládaným (podmíněným) trestům a výši škody, neboť u žalobce bylo vyloučeno uložení podmíněného trestu, hrozila škoda ve výši téměř 15 mil. Kč a také, že výše přiznaného odškodnění odporuje ústavnosti (ekonomické realitě; viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 379/23 ze dne 24. 4. 2024). Příslušenství z obou žalovaných částek žalobce požaduje ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatil postupem dle § 14 z. č. 82/1998 Sb. (k uplatnění došlo 12. 12. 2022), tedy ode dne 13. 6. 2023.

3. Žalovaná navrhovala, aby ve zbývající části, ve které nárok žalobce uspokojen nebyl, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. K projednání žádosti žalobce došlo 6. 9. 2023, kdy žalovaná konstatovala, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a vyplatila žalobci odškodnění ve výši 664 627 Kč spočívající v obhajném ve výši 464 627 Kč a nemajetkové újmě ve výši 200 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že ve věci byly splněny podmínky pro přiznání účelně vynaložených nákladů právního zastoupení, tj. hotových výdajů a odměny za zastupování určené advokátním tarifem. Na náhradě nákladů obhajoby žalovaná přiznala 86 úkonů právní služby (vyjma stížnosti proti UZTS ze dne 14. 12. 2016, vyjádření ze dne 13. 10. 2017 a účasti u hlavního líčení ze dne 5. 3. 2021), 88 režijních paušálů, cestovné, promeškaný čas ponížený o přestávky při hlavních líčeních a celkem tak přiznala 464 627 Kč (z požadovaných 468 835 Kč). Náklady vynaložené za znalecké posudek (112 167 Kč) a odborné vyjádření (20 000 Kč) přiznány nebyly, neboť nebyly shledány jako účelně vynaložené. Znalecký posudek nebyl použit v souvislosti s vyhlášením zprošťujícího rozhodnutí. Z odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 3. 2021, [číslo jednací] vyplývá, že závěry znaleckého posudku nejsou pro soud prvního stupně použitelné z důvodu smluv uzavřených mezi spřízněnými osobami a dále nedostatečného srovnávacího materiálu. Nepoužitelnost posudku zčásti způsobil sám žalobce, který poskytl nevhodné smlouvy a zčásti žalobcem zvolený znalec, za jehož práci nemůže být žalovaná odpovědná. Žalovaná původně neměla za osvědčenou existenci odborného vyjádření, když toto nebylo ani nalezeno v předmětném spise. V souvislosti s tímto vyjádřením odkazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu [adresa] ze dne 29. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], ze kterého vyplývá, že odborné vyjádření krajský soud pro nadbytečnost zamítl a k důkazu nebylo provedeno. K ušlému zisku žalobce sám uvedl, že bylo dne 13. 12. 2016 pozastaveno členství až do pravomocného rozhodnutí v trestní věci, jenž však nebylo nikterak specifikované a že ke dni 31. 10. 2018 byl valnou hromadou [právnická osoba]. odvolán z důvodu nezařazení na kandidátku pro volby 2018, přičemž valnou hromadnou bylo odvoláno všech 11 členů dozorčí rady. S ohledem na uvedené nemá žalovaná za prokázanou výši ušlého zisku (vznik škody), ani příčinnou souvislost s naříkaným řízením (sp. zn. [spisová značka]), ale pouhý hypotetický (spekulativní) závěr pro případ možné kandidatury žalobce, proto nelze považovat nárok žadatele za důvodný. Dále doplnila, že volební preference KSČM ve [adresa] od roku 2002 stále klesají (2002 zisk 10 mandátů, 2006 zisk 5 mandátů, 2010 zisk 5 mandátů, 2014 zisk 6 mandátů, 2018 zisk 3 mandátů a v roce 2022 bez mandátu). Žalovaná má tak vážnou pochybnost, zdali by byl žalobce v případě kandidatury zvolen. Sporuje tvrzení žalobce, že by byl nucen rezignovat, když z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žalobce svůj mandát v roce 2018 dokončil. Žalované není známo, proč žalobce na kandidátní listině v roce 2018 postaven nebyl, když jeho spolustraník a spoluobžalovaný [jméno FO] na kandidátní listině byl. Ani v případě členství žalobce v dozorčí radě společnosti [právnická osoba] nebyl žalobce nucen rezignovat, neboť došlo k odvolání všech členů, přičemž žádný další člen nebyl v rámci naříkaného jednání trestně stíhán. Následně byli nově zvoleni 3 „staronoví“ a 3 zcela noví členové. Rozhodnutí jediného společníka neobsahuje důvody odvolání žalobce a dalších 2 členů. Z ničeho nelze dovodit, že by žalobce byl znovu zvolen.

4. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalovaná zopakovala zákonné podmínky a judikaturou dovozená kritéria, které je nezbytné tvrdit a prokázat. V rámci předběžného projednání žádosti od žalobce žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žadatele být trestně stíhán jinak, než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Žalobce byl stíhán za trestné činy s trestní sazbou od tří do deseti let, tedy za závažnou trestnou činnost, nikoli však do té míra jako trestné činy proti životu a zdraví. Žalobce je osobou bezúhonnou. Délka řízení činila celkem 6 let a 6 měsíců od 15. 11. 2016 (vydání usnesení o zahájení trestního stíhání) do 13. 6. 2023 (doručení rozhodnutí NS ČR). Řízení probíhalo dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím a jednou před Nejvyšším soudem. Vrchním soudem v Olomouci bylo rozhodováno toliko procesně o návrhu na odnětí věci z důvodu tvrzené podjatosti odvolacího senátu. Věc bylo složitá jak skutkově, tak i právně. Bylo zapotřebí vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem a výslech desítek svědků. Proběhlo celkem 19 hlavních líčení. Nebyla shledána nepřiměřená délka řízení (nebyly zjištěny nedůvodné průtahy ani žalobce nikterak nezapříčinil délku řízení). Zásah do soukromého a rodinného života žalobce nijak nekonkretizuje. Zásah do politického života také není nijak konkretizován vyjma uplatnění nároku z ušlého zisku. Nezařazení na kandidátku KSČM pro volby do obecního zastupitelstva v roce 2018 z důvodu trestního stíhání lze označit za spekulativní tvrzení žalobce. Na členství v dozorčí radě není právní nárok, proto nelze opět s jistotou tvrdit, že pokud by žalobce byl zvolen zastupitelem, že by nebyl z dozorčí rady odvolán. U žalobce se nejednalo o první trestní stíhání, neboť v době nynějšího trestního stíhání byl stíhán i v dalším řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu trestního řízení žalobce využil práva nevypovídat, čímž nenapomohl orgánům činným v trestním řízení, aby řízení bylo skončeno dříve. Zásah do profesního života není nijak konkretizován. Negativní publicita mezi advokáty a odbornou veřejností také nebyla doložena, když měl žalobce pozastavenou činnost již od 31. 12. 2002, tj. cca 14 let před zahájením trestního stíhání. Zásah do společenského života není nijak konkretizován. Žalovaná sporuje příčinnou souvislost mezi zdravotním stavem žalobce a trestním řízením, když tato z lékařských zpráv nevyplývá. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Žalovaná za ni nikterak neodpovídá. Nutno upozornit, že žalobce jako nominant strany do zastupitelstva a do rady [název] musí strpět větší míru zásahu do svého soukromí a také z důvodu nakládání s finančními prostředky města. Poškození dobrého jména včetně ponižujícího provedení identifikačních úkonů PČR (vzorky, focení) žalobce nijak nekonkretizuje. K otázce pozastavení členství v KSČM a nezařazení žalobce na kandidátku v roce 2018 se žalovaná již vyjádřila shora. K okolnostem vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaná poukazuje na nesrovnalosti s cenou pozemků, podávání žádostí ještě před vyhotovením územní studie včetně okruhu osob zájemců z prostředí známých od různých osob z magistrátu, jakož i časovou osu zasíťování pozemků. Po zvážení všech okolností včetně komparace s obdobnými případy (vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 171/2021, 15 C 174/2016, 45 C 136/2021 a 26 C 137/2021 následně vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 177/2023 a dále sp. zn. 10 C 168/2020 ve spojení se sp. zn. 69 Co 98/2022; vedeném u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 108 C 125/2021 spolu s rozhodnutím odvolacího soudu pod sp. zn. 71 Co 348/2022; vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 225/2015 a 7 C 226/2015 ve spojení s rozsudky Okresního soudu v Ostravě pod č. j. 11 C 203/2017-137 a 57 Co 291/2017-162) žalovaná přiznala žalobci na přiměřeném zadostiučinění částku 200 000 Kč. Současně žalobce netvrdí takové skutečnosti, pro které by měla být přiznaná částka přehodnocena. Výši žalobcem uplatněného zadostiučinění považuje žalovaná za nedůvodnou, excesivně nepřiměřenou a vybočující z rámce výše peněžitého zadostiučinění v obdobných sporech.

5. Podáním doručeným soudu dne 19. 9. 2023 spolu s vyjádřením u jednání dne 19. 4. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 668 835 Kč spolu s příslušenstvím sestávající z nákladů obhajoby ve výši 468 835 Kč a částečné náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, neboť žalovaná provedla částečnou úhradu dlužné částky ve výši 664 627 Kč dne 8. 9. 2023, tedy až po podání žaloby. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 668 835 Kč s příslušenstvím zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

6. Žalobce podáním doručením soudu dne 16. 5. 2024 změnil žalobu, kdy nárok z titulu ušlého zisku za výkon funkce člena zastupitelstva za období od listopadu 2018 do listopadu 2022 rozšířil na částku 7 572,70 Kč měsíčně, celkem po dobu 4 let na částku 363 489 Kč, přičemž původně požadoval 133 968 Kč (navýšení o 229 521 Kč). Současně v tomtéž podání učinil zpětvzetí u nároku na ušlý zisk za výkon funkce člena dozorčí rady městské společnosti [právnická osoba] za totožné období, kdy žalobce zjistil, že měsíční odměna ve výši 11 000 Kč je superhrubá mzda, kdežto čistá mzda činí 7 570 Kč. Původně požadoval 528 000 Kč, nově žádá 363 360 Kč, tedy o 164 640 Kč méně. Celkově z titulu ušlého zisku žalobce požadoval rozšíření žaloby o částku 64 881 Kč. Změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu u jednání konaného dne 17. 6. 2024.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil: - Z odborného vyjádření [jméno FO] dne 8. 11. 2018 spolu s fakturou č. 201808 ze dne 13. 11. 2018, že žalobce prostřednictvím svého zástupce požádal [jméno FO] o zpracování odborného vyjádření ke vhodnosti použití statistických metod použitých ve znaleckém posudku č. C 1658 zpracovaném ÚSI VUT a následně za službu vyfakturoval částku 20 000 Kč splatnou dne 27. 11. 2018. - Z faktury [jméno FO] č. 17010297 ze dne 5. 10. 2017 a č. 18010432 ze dne 5. 12. 2018 včetně přehledu poskytnutých služeb spolu s poštovní poukázkou typu A ze dne 2. 10. 2017 a ze dne 13. 12. 2018, že [jméno FO] poskytoval žalobci právní služby včetně služeb s tím souvisejících (cestovné, telekomunikační služby apod.) v srpnu až září 2017 a dále v listopadu 2018, které vyúčtoval částkou 125 392 Kč a 186 432 Kč. Žalobce provedl úhradu těchto služeb dne 12. 10. 2017 a 13. 12. 2018. - Z faktury č. 87/2017 společnosti [právnická osoba]. ze dne 5. 10. 2017, že společnost [právnická osoba] vyfakturovala zástupci žalobce znalecký posudek ve věci prodeje trestního řízení proti obžalovanému [jméno FO] v hodnotě 112 167 Kč se splatností 30. 10. 2017. - Z dopisu ze dne 8. 12. 2016 s dopisem ze dne 13. 1. 2017, že KSČM pozvala žalobce na zasedání pléna OV KSČM dne 13. 12. 2016, kde se bude projednávat jeho členství. Následně na zasedání OV KSČM bylo rozhodnuto dne 13. 12. 2016 o pozastavení členství žalobce v KSČM z důvodu probíhajícího trestního stíhání, a to až do pravomocného rozhodnutí v této věci. - Z kandidátní listiny 2018-2022, že v roce 2018 na kandidátní listině pro volby do zastupitelstva města [adresa] za KSČM byl na umístěn [jméno FO] (na 11. místě), kdežto žalobce nikoli. - Z přehledu umístění kandidátů za KSČM v komunálních volbách 2002, 2006, 2010 a 2014, že žalobce se v komunálních volbách v roce 2002 umístil na 4. místě, v roce 2006 na 2. místě, v roce 2010 na 3. místě a v roce 2014 na 4. místě. - Z výsledků obecních voleb do zastupitelstva v letech 2002, 2006, 2010, 2014, 2018 a 2022, že v roce 2002 KSČM získala 22,13 % hlasů (10 mandátů), 2006 získala 12,77 % hlasů (5 mandátů), 2010 získala 12,25 % hlasů (5 mandátů), 2014 získala 10,87 % hlasů (6 mandátů), 2018 získala 7,11 % hlasů (3 mandáty) a v roce 2022 získala 3,66 % (bez mandátu). - Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], že žalobce byl členem dozorčí rady městské společnosti [právnická osoba] období od 19. 12. 2014 do 31. 10. 2018. - Ze zápisu z jednání Rady [adresa] ze dne 6. 11. 2018, že primátor města jako jediný společník (akcionář) odvolal všech 6 členů dozorčí rady společnosti [právnická osoba] (mj. žalobce) ke dni 31. 10. 2018 a od 1. 11. 2018 jmenoval nové členy dozorčí rady, přičemž tři z nich zůstali stejní a tři byli zcela noví. - Z lékařských zpráv ze dne 25. 3. 2020 a 24. 4. 2020, že žalobce trpí atopickým ekzémem rukou (chronicky). - Z úředního záznamu Policie České republiky ze dne 6. 4. 2017, že dne 6. 4. 2017 byly v budově PČR [adresa] provedeny identifikační úkony u žalobce, a to popis, kriminalistická fotografie, daktyloskopické otisky a sběr biologického materiálu (ústní stěr). - Z přípisu žalované ze dne 13. 12. 2022, že žalovaná potvrdila, že dne 12. 12. 2022 byla doručena žalobcova žádost týkající se projednávané věci ([spisová značka]) a poskytla žalobci obecné poučení. - Ze stanov společnosti [právnická osoba] že dozorčí rada jako kontrolní orgán má sedm členů, kteří volí ze svého středu předsedu a místopředsedu. Členy dozorčí rady volí a odvolává valná hromada. Funkční období je pět let. Opětovná volba je možná. Člen dozorčí rady může ze své funkce odstoupit na základě prohlášení. Dozorčí rada zasedá nejméně jednou měsíčně. Dále stanovy sdělují podmínky pro svolání a průběh zasedání a její usnášeníschopnost. - Ze stanoviska žalované ze dne 6. 9. 2023, že žalovaná přiznala žalobci za nezákonné trestní stíhání náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 464 627 Kč (z celkově požadovaných 468 835 Kč) a přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (z požadovaných 850 000 Kč), celkem vyplatila žalobci částku 664 627 Kč. Zcela neuspokojené zůstaly nároky na náhradu nákladů za znalecké zkoumaní (112 167 Kč) a odborné vyjádření (20 000 Kč) a dále náhrada ušlého zisku za funkci člena zastupitelstva (133 968 Kč) a člena v dozorčí radě (528 000 Kč). - Ze spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka], zejména z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 11. 2016 (č. l. 117) včetně doručenky (č. l. 162), stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 12. 2016 (č. l. 209), protokolu o výslechu žalobce ze dne 6. 4. 2017 (č. l. 329 verte), vyjádření dle § 33 odst. 1 ze dne 13. 10. 2017 (č. l. 2272), obžaloby (č. l. 2062), protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 10. 2017 (č. l. 2318 verte), závěrečné řeči státního zástupce ze dne 4. 2. 2019 (č. l. 3118) a ze dne 28. 1. 2021 (č. l. 3784), usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2020 (č. l. 3369), protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 3. 2021 (č. l. 3817), rozsudku okresního soudu ze dne 5. 3. 2021 (č. l. 3827), usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2022 (č. l. 4436) a usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 19. 4. 2023 (č. l. 4601) včetně doručenky, že trestní stíhání proti mj. i žalobci bylo zahájeno usnesením ze dne 15. 11. 2016, které bylo žalobci doručeno dne 6. 12. 2016, za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) a pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a dále za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. tr. zákona, čímž byla způsobena škoda nejméně ve výši 9 957 270 Kč. S touto částkou se k trestnímu řízení připojila i poškozená ([název]). Dne 14. 12. 2016 podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž se domáhal jeho zrušení. Před policejním orgánem dne 6. 4. 2017 shodně jako u hlavního líčení před soudem konaného dne 18. 10. 2017 žalobce využil svého práva a odmítl vypovídat. Dne 29. 6. 2017 byla podána u Okresního soudu [adresa] obžaloba, přičemž se nejedná o první stíhání žalobce, který již byl u zdejšího soudu stíhán i v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 17. 10. 2017 podal žalobce v trestní věci vyjádření (dle § 33 odst. 1 trestního řádu), kde ve vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, shodně jako u jednání konaného dne 5. 3. 2021 v rámci své závěrečné řeči. Státní zástupce, jak u jednání konaného dne 4. 2. 2019, tak i u jednání konaného dne 28. 1. 2021, ve svých závěrečných řečech shodně navrhoval pro všechny obžalované trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců nepodmíněně a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávního celku na dobu 10 let včetně úhrady škody [právnická osoba], kterou navýšil na 14 693 340 Kč. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 12. 2. 2019 byli obžalovaní zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu [adresa] ze dne 29. 1. 2020 byl napadený rozsudek zrušen a vrácen k novému rozhodnutí. Odvolací soud taktéž zamítl návrh na doplnění dokazování odborným vyjádřením [jméno FO] předloženým žalobcem pro nadbytečnost. Okresní soud [adresa] rozsudkem ze dne 5. 3. 2021, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2022, zprostil všechny obžalované podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. K posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] soud uvedl, že ze šesti použitých kupních smluv jsou čtyři nevhodné z důvodu spřízněnosti osob a zbylé dvě k porovnání nedostatečné, a proto je posudek nepoužitelný a soud z něj nevycházel. Usnesením Krajského soudu [adresa] ze dne 28. 6. 2022 bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 4. 2023 odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo žalobci doručeno dne 14. 6. 2023. - Z mediálních zpráv a sociálních sítí založených ve spise na č. l. 137-158 (článek s názvem [název], článek s názvem [název], zpráva z ČT Události ze dne [datum], článek s názvem [název] ze dne 13. 2. 2019, článek s názvem [název], facebookový odkaz ze dne 5. 2. 2019 sdílený [jméno FO], článek s názvem [název] s názvem [název] s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], článek s názvem [název], že tyto jsou zaměřeny zejména na kauzu ul. [název], ale okrajově zmiňují i kauzu čištění příkopů. Textová, ale i grafická část předložených zpráv se zaměřuje zejména na tehdejší primátory. Z celkově dvaceti předložených zpráv je žalobce graficky zachycen okrajově na dvou z nich (10 % předložených případů) a v textové části je výslovně zmíněn ve čtyřech zprávách (20 % předložených zpráv). Autory zpráv jsou jak redaktoři jednotlivých médií, tak i opoziční zastupitelé (bez redakční úpravy). - Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti ze dne 9. 1. 2019 a 12. 11. 2018., evidenčního listu důchodové pojištění za rok 2018 ze dne 13. 11. 2018 a výplatních pásek za období 1-10/2018, že žalobce v období od ledna do října 2018 pobíral měsíčně od společnosti [právnická osoba] superhrubou mzdu ve výši 11 000 Kč, přepočtenou na čistou mzdu ve výši 7 570 Kč měsíčně a dále úhrn zúčtovaných příjmu ze závislé činnosti od Statutárního [adresa] činil za rok 2018 částku 75 727 Kč. - Z návrhu na přikázání věci do přípravného řízení ze dne 2. 4. 2015, že žalobce je v postavení osoby blízké k jednomu policistovi oddělení hospodářské kriminality na Územním odboru [adresa], proto byl podán návrh na přidělení jinému územní odboru z důvodu možné podjatosti. - Ze stanoviska ve věci [číslo] ze dne 19. 9. 2014, že Ministerstvo spravedlnosti ČR vyplatilo za nezákonné trestní stíhání nejvyššímu představiteli Policie ČR, které bylo ztíženo rozsáhlou medializací, částku 600 000 Kč, přesněji 599 200 Kč za 428 dnů, tedy 1 400 Kč za den trvajícího zásahu do jeho práv. Ke značnému zvýšení dochází v případě, kdy je poškozená osoba příslušníkem bezpečnostních sborů. - Z výpisu z obchodního rejstříku Stavebního bytového družstva [adresa], že žalobce byl v období 2000 – 2003 prvním místopředsedou představenstva. - Z rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne 18. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], že příčinou rozpadu manželství [jméno FO] byly rozdílné názory manželů na manželský život, manželé se často hádali, načež jejich komunikace začala váznout a manželka za trvání manželství navázala vztah s jiným mužem. - Z tiskové zpráva [Jméno manželky B] ze dne 12. 10. 2009, výpisu Vlády České republiky za období od 8. 5. 2009 do 13. 7. 2010 a z tiskové zprávy „Ministr vnitra [jméno FO] se ujal úřadu a představil nové náměstky“, že [jméno FO] byl náměstkem ministra vnitra [jméno FO] v období od 8. 5. 2009 do 13. 7. 2010, teda po dobu cca 14 měsíců. - Z výslechu svědkyně [Jméno svědkyně], že je dcerou žalobce, že druhé trestní stíhání po roce 2016 mělo velký dopad na rodinu a psychiku žalobce včetně zdravotních problémů (ekzém, nespavost, podrážděnost). V rodině začala váznout komunikace, vyhýbali se tématu trestního stíhání žalobce, všichni byli ve stresu. S tchýní a tchánem měli rozdílné názory. Žalobce se stranil rodinným oslavám. Nedůvěra okolí vůči žalobci vzrostla, mj. přestali zdravit manželku žalobce, která se jej vždy zastávala. Přátelé a kolegové se mu vyhýbali. Bylo narušeno žalobcovo postavení ve společnosti (advokacii, bytovém družstvu, zaměstnání). Poté se stranil už i sám žalobce. Žalobci hrozilo i riziko existenční, kdy byl nucen prodat chatu, aby měl na platby advokátům. Stěžoval si, že PČR se k němu chovala jako ke zločinci ponižujícím způsobem. Svědkyně byla v práci opakovaně dotazována na otcovo trestní stíhání, nemohla z toho usnout, byla nervózní. Tři kolegyně s ní kvůli tomu přestaly komunikovat. Hádala se i se svým tehdejším manželem, který pracoval na oddělení hospodářské kriminality u Policie ČR a nevěřil v nevinu žalobce, že i jim vydělané peníze mohou souviset s trestním stíháním. Ostatně ani svědkyně s matkou už nevěřily v nevinu žalobce. V roce 2023 se svědkyně se svým manželem rozvedla, neboť měli dlouhodobé neshody ohledně soužití a rozdílných názorů na rodiče vzájemně. - Z výslechu svědka [Jméno svědka], že zná žalobce z politiky. Sám byl v předsednictvu společnosti [právnická osoba] a v politice (zastupitelstvu) je dodnes. Žalobci se podařilo ustát první trestní stíhání (kauza [název]), kde se říkalo, že všechny osvobodí, kdežto v druhé žalobcově kauze (ul. [název]) panoval názor, že budou všichni odsouzeni, a to ze dvou důvodů. Jednak že podatelem byl pan [jméno FO] (jehož otec je krajský soudce) a jednak že zde byli obžalovaní pouze komunisté a sociální demokraté. Medializace vyhovovala politickým oponentům, kteří touto kauzou argumentují dodnes. Pokud by žalobce kandidoval ve volbách 2018, je vysoce pravděpodobné, že by byl v dozorčí radě společnosti [právnická osoba], i kdyby byl v opozici. Členem [právnická osoba] byli vždy nominanti politických stran a uskupení, kteří uspěli ve volbách. Z jakého důvodu nebyl žalobce zařazen na kandidátku mu znáno není. Jen ví, že to mělo souvislost s druhým trestním stíháním. Žalobce byl velice respektovanou osobností a pokud vznikla koalice KSČM a ČSSD, tak díky žalobci, jehož postoj byl pragmatický a nikoli ideologický. Svědek na žalobci nepozoroval po zahájení trestního stíhání změny v chování, ale má za to, že to na něj „padlo“ víc než na ostatní a fyzicky sešel. Svědek si myslí ze své osobní zkušenosti (kdy vykonával funkce na jednotlivých úrovních), že dopady trestního stíhání jsou pro komunálního politika horší, než politika na celostátní úrovni, neboť vztahy jsou více osobní, proto má větší vliv i na dobré jméno a pověst. - Z výslechu žalobce, že v roce 2016 na policii vše vysvětlil a kap. [jméno FO] jej ujišťoval, že nemůže být obviněn jako člen rady za prodej pozemků, k čemuž došlo po několika týdnech. To byl důvod, proč žalobce následně nevypovídal. Ale také z důvodu politického boje. Jakékoli jeho argumenty byly vůči státnímu zástupci irelevantní. Odborná veřejnost žalobci naznačovala, že nemůže být stíhán podruhé, pokud by se něčím neprovinil. Práce médií, která informovala o trestním stíhání jako o korupci žalobce úplně zdrtilo. K pozastavení členství v KSČM došlo proto, že se strana obávala, že by žalobce mohl poškodit její výsledky. Následně žalobce napsal na ÚV KSČM a pozastavení členství bylo zrušeno jemu i panu [jméno FO]. I přesto, že byl žalobce navržen základní organizací na kandidátku, tak OV KSČM jej na kandidátku nezařadil zřejmě proto, že dosáhl zrušení pozastavení členství. Pan [jméno FO] byl přijatelnější pro stranu a nepoškozoval ji tak jako žalobce. Útrapy, které žalobce prožíval, nejsou viditelné. K obnovení advokacie nedošlo, protože se žalobce styděl. Pokud by došlo k obnovení činnosti, vydělával by, ale takto přišel soudními spory o miliony korun. Vnímá to jako ponižující šikanu. Žalobce nikdy nebyl zbabělý či korupční, byl odborně zdatný a opětovně volen. Jako jediný z bývalé KSČ obhájil všechny funkce, protože byl respektovaným odborníkem. Omluva, která mu přišla od žalované, nepovažuje za omluvu, ale jako výsměch, kdy žalovaná nectí presumpci neviny. U prvního trestního stíhání žalobce věděl, že nic neprovedl, že vysoutěžená cena zakázky je cenou obvyklou. U druhého případu to bylo jinak i po ujištění od kap. [jméno FO]. Pokud by žalobce v roce 2018 nebyl zastupitelem z rozhodnutí strany např. z důvodu věku, obnovil by své členství v advokacii. Žalobce byl široce znám i na družstvu (SBD FM) o tisíci členech, byl také členem dozorčí rady Technických služeb. Svému okolí celkem úspěšně podával vysvětlení ohledně prvního stíhání, že je bezdůvodné. Jelikož byli stíhání členové z různých volebních období, volební strany na sebe neútočily. U druhého řízení byli stíhání pouze členové koalice z ČSSD a KSČM, čehož využila opozice k dehonestaci v rámci politického boje. Tehdy ho měli všichni za zločince, což mu dali najevo i policisté při odběru vzorků. Stíháním byl zasažen i rodinný život. Zeť pracoval na oddělení hospodářské kriminality, která jej stíhala. Netvrdí, že by se dcera kvůli němu rozvedla, ale hádali se s manželem. Na žalobcovu manželku jeho stíhání snad nemělo žádný vliv. Žalobce se postupně vyhýbal společenským událostem včetně rodiny. Ze zdravotních problémů má žalobce migrény, tinnitus, ekzém, neurodermitidu, alergii, artrózu 3. stupně. Nepečuje o sebe, neboť je zaneprázdněn trestním stíháním. Začal žít v bublině. Strach z vězení v žalobci zanechal následky. Nikdy nedostal prostor v médiích, ale o kauzu byl enormní zájem, neboť to skončilo na Nejvyšším soudě. Za osobní handicap považuje i členství v KSČM. Pro žalobce je ponižující dokazovat náklady a majetkovou újmu, která mu vznikla.

8. Dále v rámci provedeného dokazování soud nad rámec výše uvedeného předložil stranám i jednotlivá komparativní rozhodnutí předložené účastníky (tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2017, č. j. 15 C 174/2016-362, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 Co 203/2020-408, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 3. 2023, č. j. 45 C 171/2021-79, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2023, č. j. 45 C 136/2021-85, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 8. 2021, č. j. 29 C 207/2017-286 ve spojení s rozsudkem Městského soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 3. 2023, č. j. 91 Co 16/2022-330 a nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21 ze dne 21. 6. 2021, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2023, č. j. 26 C 137/2021-136 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, č. j. 30 Co 177/2023-174, rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 29. 7. 2022, č. j. 108 C 125/2021-221 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 71 Co 348/2022-263, rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 4. 2017, č. j. 7 C 225/2015-85 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2017, č. j. 11 Co 203/2017-137, rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 5. 2017, č. j. 7 C 226/2015-107 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, č. j. 57 Co 291/2017-162 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 10 C 168/2020-192 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 69 Co 98/2022-240), aby se s nimi mohla protistrana řádně seznámit. Relevantnost předložených komparativních rozhodnutí není dána pro skutkovou stránku věci, proto z nich nejsou činěny žádné skutkové závěry, nýbrž pro právního hodnocení předmětného sporu.

9. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky (vyjma zpochybnění věrohodnosti svědka [jméno FO] s ohledem na délku funkčního období na celostátní úrovni), soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (dotaz na příjmy žalobce u Magistrátu města [adresa]), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005. Další navrhované a žalobcem označené důkazy, tj. nahrávka ze zasedání zastupitelstva ze dne 12. 6. 2024, nebyla v řízení provedena k důkazům, neboť žalobce tento důkaz soudu ani nepředložil a následně již netrval ani na jeho provedení. Ostatně i předchozí důkaz měl žalobce obstarat sám, pokud jej chtěl provést, neboť se jedná o jeho příjmy a neměl by touto cestou zneužívat soud.

10. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že usnesením policejního orgánu ze dne 15. 11. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobci pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) a pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a dále pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. tr. zákona, čímž byla způsobena škoda nejméně ve výši 9 957 270 Kč. Žalobci hrozily tresty odnětí svobody v délce od 3 až do 10 let a od 2 až do 8 let. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost. Dne 29. 6. 2017 byla u Okresního soudu [adresa] podána obžaloba (pod sp. zn. [spisová značka]), přičemž tomuto řízení předcházelo jiné probíhající trestní stíhání žalobce taktéž vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (kauza „[název]“). Státní zástupce navrhoval žalobci trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců nepodmíněně a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávného celku po dobu 10 let včetně náhrady škody. Rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 2. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby. K odvolání státního zástupce byl rozsudek odvolacím soudem dne 29. 1. 2020 zrušen a vrácen k novému rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 5. 3. 2021, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2022, Okresní soud [adresa] opětovně zprostil žalobce obžaloby. Další odvolání státního zástupce bylo odvolacím soudem zamítnuto (28. 6. 2022) a dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. 4. 2023, které bylo žalobci doručeno 14. 6. 2023. Žalobce v průběhu řízení, jak před policejním orgánem, tak shodně u hlavního líčení využil svého práva a odmítl vypovídat. Ve věci se vyjádřil až v rámci druhé závěrečné řeči. Trestní stíhání trvalo od 15. 11. 20216 (usnesení o zahájení trestního stíhání) do 28. 6. 2022 (právní moci rozsudku), tedy 5 let a 226 dnů (67,5 měsíce). V průběhu trestního řízení žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení (které již byly téměř v plné výši proplaceny žalovanou), znalecký posudek od společnosti [právnická osoba] ve výši 112 167 Kč (který okresní soud považoval za nepoužitelný a nevycházel z něj, když z šesti předložených smluv byly čtyři zcela nevhodné a zbylé dvě nedostatečné) a odborné vyjádření doc. [jméno FO] ve výši 20 000 Kč (které odvolací soud pro nadbytečnost zamítl). V průběhu trestního stíhání bylo dne 13. 12. 2016 žalobci pozastaveno členství v KSČM z důvodu probíhajícího trestního stíhání. Následně bylo pozastavení zrušeno a žalobce byl společně se spolustraníkem [jméno FO] navržen základní organizací na kandidátku, kdežto hlasováním OV KSČM žalobce vybrán nebyl, a proto nekandidoval v roce 2018 do zastupitelstva [název]. [jméno FO] umístěn na 11. místo kandidátky a následně zvolen. Žalobce současně vykonával funkci člena dozorčí rady v městské společnosti [právnická osoba] v období od 19. 12. 2014 do 31. 10. 2018, kdy došlo k odvolání všech členů dozorčí rady a následnému jmenování nových členů (tři zcela noví a tři původní). Odměna člena zastupitelstva činí 7 572,70 Kč měsíčně a člena dozorčí rady 7 570 Kč měsíčně. Pokud žalobce kandidoval v komunálních volbách, umísťoval se na 2. až 4. místě (2002 čtvrté místo; 2006 druhé místo; 2010 třetí místo a 2014 čtvrté místo) s tím, že KSČM od roku 2002 do 2022 ztrácela podporu voličů (2002 zisk 22,13 % hlasů, tj. 10 mandátů; 2006 zisk 12,77 % hlasů, tj. 5 mandátů; 2010 zisk 12,25 % hlasů, tj. 5 mandátů; 2014 zisk 10,87 % hlasů, tj. 6 mandátů; 2018 zisk 7,11 % hlasů, tj. 3 mandáty a v roce 2022 zisk 3,66 % hlasů, tj. bez mandátu). Do dozorčí rady městské společnosti byli většinou jmenováni nominanti politických stran, kteří uspěli ve volbách, ale místo bylo i pro opozici. Žalobce byl povinen na počátku trestního stíhání podrobit se identifikačním úkonům spočívajícím v popisu, fotografii, otiskům a ústnímu stěru. Stíháním bylo zasaženo do rodinného života žalobce a jeho dcery, kdy docházelo v rodině k hádkám a začala váznout komunikace. Jeho případ původně vyšetřoval policejní orgán, kde pracoval i jeho tehdejší zeť. Manželství jeho dcery s manželem bylo rozvedeno z důvodu rozdílných názorů manželů, hádek a navázání nové známosti ze strany manželky. V průběhu trestního stíhání došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, kdy trpěl atopickým ekzémem rukou, stresem a měl problémy se spaním. Byl podrážděný a vyhýbal se společenským akcím. Žalobce byl v roce 2000 až 2003 místopředsedou představenstva Stavebního bytového družstva [adresa], které má širokou členskou základnu. Následně jej lidé přestali zdravit a vyhýbali se mu. Utrpěla jeho pověst ve společnosti. Členství v advokacii, které má pozastavené již od 31. 12. 2002, žalobce neobnovil. Nekandidoval v roce 2018 do komunálních voleb a nestal se členem dozorčí rady společnosti [právnická osoba]. Trestní stíhání bylo médií označováno jako kauza ul. [název], kde textová i grafická část zpráv se zaměřovala zejména na tehdejšího primátora a jeho předchůdce. Žalobce je v médiích zachycen toliko okrajově (graficky v 10 % případů a textově v 20 % případů). Opozice stíhání využila i v médiích v rámci politického boje. Po skončení trestního stíhání zaslal žalobce dne 12. 12. 2022 Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost o poskytnutí majetkové škody ve výši 1 262 970 Kč i nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Dne 6. 9. 2023 žalovaná vyřídila jeho žádost tím způsobem, že uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla mu náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 464 627 Kč a přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, což mu bylo vyplaceno dne 8. 9. 2023.

11. Soud pro úplnost dodává, že dané řízení je řízením sporným, pro které platí § 101 odst. 1 o. s. ř., tj. že účastníci jsou povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Zákon účastníku ve sporném řízení ukládá povinnost tvrdit všechny potřebné skutečnosti; potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Tato norma zásadně určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, tj. toho, v jehož právním zájmu (z hlediska hmotněprávního) je tvrdit a prokazovat právně významné skutečnosti. Ke skutkovým okolnostem, které nebyly v řízení účastníkem (žalobcem) tvrzeny (např. že by musel prodat chatu, aby měl na náklady obhajoby, že stíhání mělo negativní dopad na pracovní vztahy žalobcovy dcery nebo že okolí přestalo zdravit manželku žalobce, která se jej vždy zastávala apod.), resp. nebyly ani dostatečně konkretizovány i přes poučení soudu (dle § 118a o. s. ř.), nemůže soud přihlédnout a chybějící skutková tvrzení dovozovat až z následně provedeného dokazování, neboť důkazní prostředky slouží k prokázání již tvrzených skutečností.

12. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

16. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk má v trestním řízení především osoba, proti níž se řízení vede (obviněný, obžalovaný, odsouzený), dále zúčastněná osoba a poškozený, ale také i osoby, které jsou oprávněný namísto obviněného zvolit mu obhájce pro trestní řízení (aktivní legitimace). Základní podmínkou objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je a) existence nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody (nemajetkové újmy) a c) příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Jsou případy, kdy po vydání napadeného rozhodnutí se změní situace natolik, že ke změně či zrušení dochází nikoli pro nezákonnost, nýbrž z jiných důvodů (např. zatýkací rozkaz byl zrušen nikoli pro nezákonnost, nýbrž proto, že obviněný byl zadržen a vyslechnut, tedy že pominuly důvody pro vydání). Pak podmínka objektivní odpovědnosti státu za škodu naplněna není. Tento požadavek nelze nahradit ani předběžným posouzením otázky nezákonnosti soudem v odškodňovacím řízení. Specifickým případem je nárok na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. Zde mohou vznikat újmy majetkové (např. náklady obhajoby) či újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit, pokud trestní stíhání bylo zastaveno, postoupeno do přestupkového řízení nebo osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Okolnosti, že trestní stíhání nevyústilo v pravomocné odsuzující rozhodnutí, neznamená, že by bylo možno považovat celé trestní řízení za nezákonné, proto se úkony v něm učiněné nestávají automaticky nesprávnými ve smyslu § 13 OdpŠk nebo nezákonnými podle § 8 OdpŠk, nebyla-li jednotlivá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení předepsaným procesním postupem pro nezákonnost zrušena. Velký senát Nejvyššího soudu i Ústavní soud zprvu vycházeli z podmínky, že soud přizná obviněnému, který byl v trestní věci zproštěn obžaloby nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, náhradu škody (újmy) způsobené nezákonným rozhodnutím jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Později však dospěl k závěru, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání prakticky nikdy nepředstavuje efektivní opravný prostředek, a jeho nevyužití tak nemůže vést ke vzdání se základního práva účastníka podle čl. 36 odst. 3 LZPS (nález pléna ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09). U náhrady ušlého zisku se předpokládá, že poškozený kromě prokázání vzniku škody (coby podmínky odpovědnosti) doloží a prokáže též výši ušlého zisku v rozsahu vyplývajícím z § 28, resp. 29 OdpŠk. Předpokladem je skutečná škoda ve formě ušlého zisku. Paušální částka odstraňuje potřebu dokazování ohledně rozsahu. Nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení dle § 31 OdpŠk může poškozený vůči státu uplatnit jen tehdy, jestliže mu takové náklady skutečně vznikly a nebyly zároveň vypořádány v dotčeném řízení. Ačkoli se dané ustanoven dotýká pouze nákladů zastoupení, dospěla judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016), i v případě nákladů na znalecký posudek předložený i poškozeným k závěru, že takové náklady lze považovat za účelné pouze v rozsahu částky, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního předpisu. Závěr je odůvodněn požadavkem účelnosti vynaložených nákladů řízení, který „není namístě vykládat úspěchem poškozeného v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem (stranou) vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy (orgány činnými v trestním řízení) znalci či znaleckému ústavu přiznána“. (VOJTEK, Petr. § 7, § 8, § 30, § 31. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 88–122, 270-280).

20. Obecné soudy při odškodňování ušlého zisku by neměly nahlížet příliš úzce na otázku příčinné souvislosti, ale měly by zkoumat, zda nebýt trestního stíhání, by mohl stěžovatel s velmi vysokou pravděpodobností v jeho politické kariéře pokračovat, tedy měly by dostatečně zohledňovat konkrétní charakter (konkrétní) veřejné činnosti (konkrétního) poškozeného (k tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 417/21).

21. K výši náhrady za nemajetkovou újmu judikatura uvádí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, postoupením nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

22. Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

23. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a v souladu s dosavadní judikaturou a dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný. Vzhledem k vyplaceným nákladům na obhajobu v téměř plné výši a následnému zpětvzetí se soud již tímto nárokem nezabýval (vyjma příslušenství) a řešil zbývají majetkové nároky, tedy náhradu nákladů za znalecký posudek, odborné vyjádření a otázku ušlého zisku spolu s nemajetkovou újmou za nezákonné trestní stíhání poníženou o vyplacenou částku.

24. Žalobce se svou žalobou domáhal vyjma žalovaných nároků i jejich příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od 13. 6. 2023 do zaplacení. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy byl jeho nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatněn u žalované postupem dle § 14 OdpŠk (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce uplatnil nárok u žalované zákonem stanoveným způsobem podáním ze dne 12. 12. 2022. Žalovaná uznala žalobcům nárok co do částky 664 627 Kč sestávající z 464 627 Kč jako nákladů na obhajobu a 200 000 Kč jako přiměřeného zadostiučiněné za nemajetkovou újmu, která byla žalobci vyplacena dne 8. 9. 2023. Ode dne 13. 6. 2023 má žalobce právo na zákonné příslušenství, neboť stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu se nachází v prodlení (dle § 1970 o. z. ve spojení se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 pod sp. zn. Cpjn 206/2010). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl u žalované úspěšný co do částky 664 627 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky za období od 13. 6. 2023 (prodlení) do 8. 9. 2023 (zaplacení) ve výši 15 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud dlužné příslušenství kapitalizoval a dospěl k částce 24 035,81 Kč sestávající z částky 16 802,94 Kč (kapitalizace z jistiny 464 627 Kč) a částky 7 232,87 Kč (kapitalizace z jistiny 200 000 Kč), tak jak je stanoveno ve výroku II. rozsudku.

25. Podmínky nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním) lze uplatnit pouze tehdy, pokud ve věci existuje nezákonné rozhodnutí, došlo ke vzniku škody (nemajetkové újmy) a byla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. V trestním řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo opakovaně ke zproštění obžaloby. Ve věci je nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 11. 2016. Žalobce se může domáhat náhrady škody (újmy) bez ohledu, zda podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.

26. Žalobce v řízení požadoval proplatit náklady vynaložené na znalecký posudek vypracovaný společností [právnická osoba] ve výši 112 167 Kč, které zaplatil dne 12. 10. 2017 na podkladě faktury č. 87/2017. Z trestního spisu (z rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] na straně 46) bylo zjištěno, že znalecký posudek byl proveden k důkazu, avšak trestní soud konstatoval, že tento byl v řízení nepoužitelný a nevycházel z něj z důvodu, že čtyři žalobcem předložené smlouvy znalci byly označené jako nevhodné, neboť byly uzavřeny mezi spřízněnými osobami a zbývající dvě žalobcem předložené smlouvy nebyly k porovnání dostatečné. Nepoužitelnost byla částečně způsobena žalobcem, který poskytl nevhodný, resp. nedostatečný srovnávací materiál a částečně znalcem.

27. Žalobce požadoval proplatit také náklady vynaložené na odborné vyjádření vypracované [jméno FO] ve výši 20 000 Kč, které zaplatil na základě faktury č. 201808. Z trestního spisu (z usnesení Krajského soudu [adresa] ze dne 29. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] na straně 12) bylo zjištěno, že návrh na doplnění dokazování v podobě odborného vyjádření doc. [jméno FO] byl pro nadbytečnost zamítnut a nebyl tak vůbec proveden k důkazu.

28. Obecně platí, že žalobce (obžalovaný) se může hájit způsobem a prostředky, které uzná za vhodné a nemůže předem vědět, jestli soud jeho důkaz provede a jaké z něj učiní závěry pro věc samou. Proto je nutné se zaměřit na účelnost důkazního prostředku (znaleckého posudku a odborného vyjádření). Není na místě vykládat účelnost úspěchem žalobce (obžalovaného) v řízení, nýbrž tím, zda byl důkaz objektivně způsobilý k tomu, aby žalobci mohl prospět, tedy mohl být vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu, které mohly přispět k vyhlášení zprošťujícího rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016). S ohledem na výše uvedené nebyly splněny podmínky stanovené zákonem (§ 31 OdpŠk), vynaložené náklady nebyly účelné, a proto nárok žalobce ve výši 132 167 Kč nemohl být soudem uznán (část výroku III. rozsudku).

29. Spolu s náhradou nákladů řízení se žalobce domáhal i nahrazení ušlého zisku ve výši 726 849 Kč sestávající z funkce člena zastupitelstva [název] za období 2018 až 2022, tj. 48 měsíců po 7 572,70 Kč měsíčně, po zaokrouhlení 363 489 Kč a z funkce člena dozorčí rady společnosti [právnická osoba] za shodné období 48 měsíců, tj. 363 360 Kč, s odůvodněním, že byl nucen rezignovat na placené funkce výhradně z důvodu předmětného trestního stíhání ([spisová značka]), když druhé trestní stíhání ([spisová značka]) na výkon těchto funkcí vliv nemělo. V řízení se neprokázalo, že by žalobce rezignoval na kteroukoli ze zmíněných funkcí, když jak mandát zastupitele získaný v roce 2014, tak i členství v dozorčí radě řádně dokončil až do říjnový voleb 2018 (do 31. 10. 2018), kdy došlo k uplynutí funkčního období u člena zastupitelstva a s ohledem na nové volby došlo k odvolání celé dozorčí rady a jmenování nové. Trestní stíhání ve věci [spisová značka] bylo zahájeno usnesením ze dne 15. 11. 2016, přičemž v té době již probíhalo předchozí trestní stíhání žalobce vedené taktéž u zdejšího soudu ve věci [spisová značka]. Žalobci přišel zvací dopis na OV KSČM dne 8. 12. 2016 a dne 13. 12. 2016 mu bylo rozhodnutím OV KSČM pozastaveno členství ve straně z důvodu probíhajícího trestního řízení až do pravomocného rozhodnutí v trestní věci, avšak z předloženého důkazu nevyplývá, z důvodu kterého trestního řízení došlo k pozastavení členství, zda z důvodu již probíhajícího řízení ([spisová značka]) nebo čerstvě zahájeného řízení ([spisová značka]), které se nacházelo na samém počátku v doposud neveřejné části (obžaloba napadla až 29. 6. 2017). Následně došlo jak u žalobce, tak i jeho spolustraníka a spoluobviněného [jméno FO] ke zrušení pozastavení členství (rozhodnutím ÚV KSČM), kdy byli oba základní organizací navrženi na kandidátku do komunálních voleb v roce 2018. Následně přes hlasování OV KSČM prošel toliko [jméno FO]. Opět nebylo prokázáno žalobcovo tvrzení, že kvůli pozastavení členství ve straně nemohl kandidovat, když sám docílil jeho zrušení a byl základní organizací na kandidátku navržen. Žalobce, pokud kandidoval, umísťoval se na druhém až čtvrtém místě kandidátky. V poslední volbách 2014 byl nasazen na čtvrtém místě. Volební preference KSČM ve Statutárním městě [adresa] od roku 2002 do 2022 kontinuálně klesají z původních 22,13 % hlasů až ke 3,66 % hlasů. Za situace, že by byl žalobce opětovně umístěn na shodné místo jako ve volbách pro rok 2014, i pro volby nadcházející v roce 2018, tedy na čtvrté místo kandidátky, nelze dospět k závěru, že by byl zvolen, když KSČM v těchto volbách získala toliko 3 mandáty. Ovšem toto je ze strany soudu ryzí spekulace a hypotetický scénář. Soudu není ani známo, z jakého konkrétního důvodu žalobce nebyl dán na kandidátku, když jeho spolustraník a spoluobviněný [jméno FO] kandidátku umístěn byl. Žalobce zprvu tvrdil, že to bylo kvůli pozastavení členství, následně (ve svém výslechu) připustil, že to mohlo být i z důvodů, že poškozoval stranu a nakonec spekuloval i nad možností věku. Avšak žádný z těchto (hypotetických) důvodů v řízení prokázán nebyl, ani nebyla prokázána příčinná souvislost s právě zahájeným řízením nacházejícím se v neveřejné části ([spisová značka]), zejména za situace, kdy následně došlo ke zrušení pozastavení členství. Proto soud, aniž by vycházel z propadajících volebních preferencí, neshledal v žalobcově případě z vícero neznámých důvodů (velmi vysokou) pravděpodobnost (jak vyžaduje Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 417/21) mezi konkrétním trestním řízením ([spisová značka]) a tvrzenou škodou v podobě nemožnosti pokračování žalobcovy kariéry. Z těchto důvodů soud nemohl dospět k jinému názoru, než že nárok žalobce z titulu ušlého zisku za funkci člena zastupitelstva není důvodný.

30. Shodně jako u předchozího nároku soud zastává obdobný názor i k funkci člena dozorčí rady v městského společnosti [právnická osoba], kdy žalobce v řízení žádným způsobem neprokázal, že by měl jakýchkoli právní nárok na funkci člena dozorčí rady v městské společnosti, pokud by nebylo předmětného (konkrétního) trestního stíhání. Z výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že členové [právnická osoba] byli vždy především nominanti politických stran a hnutí, kteří uspěli ve volbách, ale že bylo místo i pro opozici. Ani po provedeném výslechu svědka, nelze s jistotou tvrdit, že pokud by byl žalobce zvolen zastupitelem, že by nebyl z dozorčí rady odvolán, neboť se jedná o ryze hypotetický scénář, když v řízení nebyl prokázán žádní právní titul, na jehož základě by se žalobce stal členem dozorčí rady. Žalobce tak neprokázal příčinnou souvislost mezi ušlým ziskem (za výkon funkce člena v dozorčí radě) a předmětným trestním stíháním ([spisová značka]). Stran výše uvedeného nelze považovat nárok žalobce z titulu náhrady majetkové škody (náklady dokazování a ušlý zisk) nad rámec vyplaceného žalovanou za důvodný (výrok III. rozsudku).

31. Pro úplnost se soud vyjadřuje i k předkládané judikatuře žalobce (zejména nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 417/21), který se domáhá, aby soud k příčinné souvislosti přistupoval neformalisticky. K tomuto lze sdělit, že v komparativních případech předložených žalobce, kde byly přiznány nároky z titulu ušlého zisku, tak se vždy jednalo o takové situace, ve kterých by byl poškozený s vysokou mírou pravděpodobnosti opětovně zvolen do veřejných funkcí, což se v námi posuzovaném případě neprokázalo, neboť soudu není známo, z jakého důvodu žalobce opětovně nekandidoval ve volbách 2018 a žalobce ve svém výslechu nad tímto sám spekuloval (např. z důvodu věku či poškozování strany), proto je zde vážná pochybnost, zdali by byl v případě kandidatury vůbec zvolen.

32. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučiněné za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučiněné se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (dle rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 nebo rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) a stanovit výši zadostiučiněné s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

33. V rámci předběžného projednání žádosti žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žadatele být trestně stíhán jinak, než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a současně mu vyplatila přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. K povaze trestní věci a délce trestního stíhání soud uvádí, že žalobce byl stíhán za trestné činy s trestní sazbou od tří do deseti let a od dvou do osmi let, tedy za závažnou trestnou činnost, nikoli však do té míry jako jsou trestné činy proti životu a zdraví. Žalobce je osobou bezúhonnou. Trestní stíhání trvalo od 15. 11. 2016 (usnesení o zahájení trestního stíhání) do 28. 6. 2022 (právní moci rozsudku), tedy 5 let a 226 dnů (67,5 měsíce); resp. až do 13. 6. 2023 (doručení rozhodnutí NS ČR). Řízení probíhalo dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím a jednou před Nejvyšším soudem. Vrchním soudem [adresa] bylo rozhodováno toliko procesně o návrhu na odnětí věci z důvodu tvrzené podjatosti odvolacího senátu. Věc byla složitá jak skutkově, tak i právně. Bylo zapotřebí vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem a výslech desítek svědků. Proběhlo celkem 19 hlavních líčení. Nebyla shledána nepřiměřená délka řízení (nebyly zjištěny nedůvodné průtahy, ani žalobce nikterak nezapříčinil délku řízení). U žalobce se nejednalo o první trestní stíhání, neboť v době nynějšího trestního stíhání byl stíhán i v dalším řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu trestního řízení žalobce využil práva nevypovídat, čímž na jednu stranu využil svého zákonného práva, ale na druhou stranu tímto způsobem nenapomohl orgánům činným v trestním řízení, aby řízení bylo skončeno dříve.

34. Žalobcem tvrzené jednotlivé dopady konkrétního trestního řízení ([spisová značka]) do osobnostní sféry jsou téměř zcela v rovině obecných tvrzení (či rozporná s jeho výslechem), přičemž k dostatečné konkretizaci skutkových tvrzení nedošlo ani přes poučení soudu.

35. Žalobce uvedl, že újma, která mu byla způsobena má původ toliko v předmětném trestním stíhání ([spisová značka]), že druhé tehdy probíhající trestní řízení ([spisová značka]) nemělo na věc žádný vliv. Zásah do soukromí a rodinného života žalobce nijak nekonkretizuje, toliko obecně konstatuje, že trestním stíháním mu byla způsobena nevyčíslitelná újma, že se uzavřel a vyhýbá se rodinný událostem. Okrajově se zmiňuje o umocnění duševních útrap své manželky [jméno FO], ke které uvedl, že jí trestní stíhání velice zasáhlo, ale zároveň na ní snad nemělo žádný vliv. K dceři [jméno FO] sdělil, že vytýkané řízení na ni mělo vliv zvláště proto, že její manžel byl příslušníkem útvaru policie, do jehož působnosti náležela vytýkaná trestní věc a že to byl i jeden z důvodu rozpadu manželství. Tento důvod rozpadu manželství dcery žalobce se v řízení jednak neprokázal a jednak v rámci účastnického výslechu toto žalobce sám negoval. Jedinou prokázanou zůstala skutečnost, že tehdejší zeť žalobce byl příslušníkem útvaru policie, která byla činná v přípravném řízení (a že došlo k postoupení věci jinému orgánu). U zásahu do politického života žalobce sdělil obecně, že došlo k likvidaci jeho politické kariéry a nárok konkretizoval v rámci uplatnění nároku z titulu ušlého zisku. Nezařazení žalobce na kandidátku KSČM pro volby do obecního zastupitelstva v roce 2018 z důvodu pozastavení členství vlivem konkrétního trestního stíhání ([spisová značka]) nebylo v řízení prokázáno. Na členství v dozorčí radě městské společnosti žalobce taktéž neměl žádný právní nárok, proto nelze s jistotou tvrdit ani to, že pokud by došlo k jeho zvolení v komunálních volbách, že by nebyl dozorčí radou odvolán (viz odstavec 29 a 30). U zásahu do profesního života žalobce zmiňuje negativní publicitu mezi advokáty, právními odborníky a spoluobčany s tím, že nebýt trestního stíhání, obnovil by členství v advokacii. Negativní publicita nebyla prokázána a ani žádná jiná souvislost mezi konkrétním stíháním a neobnovením žalobcova členství v advokacii, když k pozastavení činnosti došlo již 31. 12. 2002, tj. cca 14 let před zahájením stíhání. Zásah do společenského života nebyl žalobcem nijak konkretizován. Příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobce (atopický ekzém rukou) a trestním řízením z lékařských zpráv nevyplývá. Další tvrzené zdravotní komplikace (nervové potíže, zhoršení spánku a obecné zhoršení zdravotního stavu) nebyly prokázány v příčinné souvislosti s trestním řízení. Žalobce namítal, že negativní publicitou vyvolanou státním rozhodnutím stíhat veřejnou známou osobu byla poškozena jeho dobrá pověst, které se těšil po dobu 30 let ve veřejných funkcích. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Nutno upozornit, že žalobce jako veřejně známá osoba (tj. nominant strany do zastupitelstva a do rady [název]) musí strpět větší míru zásahu do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy finančně hospodařil s prostředky města, kde obecně lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobci informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohl se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona (např. zveřejnění dodatečné informace nebo dalších informací ohledně ukončení trestního stíhání). Toto ovšem žalobce ani netvrdí. Žalobce současně ani netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. Ostatně ze všech žalobcem předložených mediálních zpráv vyplývá největší soustředění na primátory Statutárního [adresa] (tehdejšího i jeho předchůdce), ať už v textové či grafické části jednotlivých zpráv. Poškození dobrého jména žalobce blíže neprokazuje. Ponižující provedení identifikačních úkonů nebylo žalobcem blíže konkretizováno, pouze sdělil a v řízení prokázal, že byl proveden odběr vzorků, focení a že byl zaregistrován do databáze PČR. K otázce pozastavení členství v KSČM a nezařazení žalobce na kandidátku v roce 2018 se soud již blíže vyjádřil v odstavci 29, na který pro stručnost odkazuje.

36. Komparativní případy předložené žalobcem soud nepovažuje za přiléhavé, když vycházejí z jiného skutkového základu. U rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, č. j. 22 Co 120/2012-40, byly tvrzeny a prokázány mnohem závažnější dopady do osobnostní sféry tamějšího žalobce (zproštěn výkonu funkce, značné majetkové problémy, omezena možnost uspokojivě vyživovat nezletilé děti, reálná hrozba ztráty zaměstnání se značně omezenou možností uplatnění na trhu práce, nebyl současně stíhán v jiné trestní věci) a jedná se o značně excesivní rozhodnutí. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č. j. 91 Co 16/2022-330 (ve spojení s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21), také nelze označit za přiléhavý, když i v tomto případě byly tvrzeny a prokázány mnohem závažnější dopady do osobnostní sféry tamějšího žalobce, a to jak v soukromém (rodinném), tak profesním (politickém) životě. Tamější žalobce byl dvakrát uznán vinným (žalobce dvakrát zproštěn), byl senátorem a primátorem (žalobce členem zastupitelstva) a nebyl současně stíhán i v jiné trestní věci. Poslední zmíněný případ dle stanoviska ve věci MSP-978/2014 ODSK-ODSK/19 ze dne 19. 9. 2014 také není vhodný a přiléhavý ke komparaci, neboť jde o zcela výjimečnou situaci, kdy tamější stěžoval byl stíhán jako nejvyšší představitel Policie ČR a případ byl rozsáhle medializován. Ani z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/2018 nevyplývá žalobcovo tvrzení, že by se běžně přiznávaly na náhradě nemajetkové újmy částky kolem 10 000 Kč až 16 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání (v posuzovaném případě bylo stěžovateli přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč za každý měsíc stíhání; ostatně nález se zabývá předpoklady majetkové újmy, kde byla prokázána souvislost mezi ukončením politického života a nezákonného trestního stíhání). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 20 Co 339/2021-481 byl taktéž žalobcem citován k prokázání přiznání ušlého zisku a nikoli ke komparaci ohledně nemajetkové újmy.

37. Soud ke komparaci zvolil případy obdobné, zejména případy vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, a to rozsudek ze dne 19. 4. 2017, č. j. 7 C 225/2051-85 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2017, č. j. 11 Co 203/2017-137 a rozsudek ze dne 15. 5. 2017, č. j. 7 C 226/2015-107 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, č. j. 57 Co 291/2017-162 (ale i další případy projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 171/2021, 15 C 174/2016, 45 C 136/2021 nebo 26 C 137/2021). V obou citovaných případech byli tamější žalobci stíhání jako veřejné činné osoby pro trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby, oběma hrozil trest odnětí svobody v délce od tří do deseti let, v prvním případě požadovali škodu 8 milionu Kč (téměř shodnou jako u žalobce), v druhém případě 4,5 milionu Kč, oba byli nepravomocně uznáni vinnými (žalobce byl dvakrát zproštěn). Skutkově se jednalo o obdobné případy, kdy v roce 2006 jako zastupitelé hlasovali při prodeji obecných pozemků (prodej pozemku i starostovi obce a jeho rodině), kdy si sami pozemky ohodnotili a byli stíhání společně s dalšími zastupiteli. Oba měli psychické problémy v podobě nervozity, podrážděnosti, špatného spaní, hádky v rodině, odvrácení části rodiny nebo dokonce odluka z manželčiny strany (což v žalobcově případě tvrzeno nebylo). Do té doby se jednalo o bezúhonné občany. Široká medializace. Trestní stíhání trvalo 3 roky (po kratší dobu než u žalobce). U prvního případu, kde byla prokázána zvýšená medikace (u žalobce zdravotní následky prokázány nebyly) a změna zaměstnání, soud přiznal odškodnění ve výši 90 000 Kč (resp. 35 000 Kč žalovanou a soud přiznal dalších 55 000 Kč). V druhém případě byla přiznána částka 80 000 Kč (35 000 Kč žalovanou a 45 000 Kč soudem). Obecně lze konstatovat, že byť trestní stíhání trvalo po kratší dobu a byla zde absence souběžného trestního řízení (které dle slov žalobce nemělo žádný vliv), tak dopady do osobnostní sféry tamějších žalobců byly celkově závažnější z důvodu po dobu jednoho roku trvajícího nepravomocného uznání vinny a odsouzení, přičemž soudem jim byly přiznány částky ve výši 2 500 Kč a 2 222 Kč za každý měsíc trvání trestního stíhání. Žalovaná vyplatila žalobci na zadostiučinění částku téměř ve výši 3 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání, celkem 200 000 Kč. Případné žalobcem tvrzené, avšak neprokázané dopady do osobnostní sféry již byly kompenzovány v rámci vyplaceného zadostiučinění. Zásahy do osobnostní sféry manželky žalobce nebyly prokázány, ostatně sám žalobce uvedl, že trestní stíhání na ní nemělo snad žádný vliv. U dcery žalobce nebylo prokázáno tvrzení, že jednou z příčin rozvodu by mělo být trestní stíhání žalobce, když příčiny rozvratu manželství byly v rozdílných povahových vlastnostech a nové známosti na straně manželky. Další potenciální zásahy nemohl soud zohlednit, když nebyly žalobcem tvrzeny. Po zvážení všech okolností daného případu považuje soud částku vyplacenou žalovanou na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za více než dostatečnou a neshledává důvody pro další navýšení, proto nárok žalobce jako nedůvodný zamítl (výrok IV. rozsudku).

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

39. Ve sporech o přiměřené zadostiučinění podle § 31a OdpŠk je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci a rozhodováním o výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodování o ní, na rozdíl od posuzování existence újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř., a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 453/22).

40. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobci tak vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 189 681,50 Kč, která je tvořena: - zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč, - odměnou právního zastoupení za 9,5 úkonů právní služby po 13 820 Kč bez DPH dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 advokátního tarifu (příprava a převzetí, žaloba, částečné zpětvzetí a částečná změna žaloby ze dne 19. 9. 2023, 2x jednání ze dne 19. 4. 2024 od 8:00 hod. do 10:50 hod., vyjádření ze dne 16. 5. 2024 po poučení dle § 118a o. s. ř., 2x jednání ze dne 17. 6. 2024 od 8:00 hod. do 12:10 hod. s přestávkou od 9:52 hod. do 10:04 hod., jednání ze dne 1. 8. 2024 a vyhlášení dne 9. 8. 2024), tj. 158 860,90 Kč vč. 21% DPH (tarifní hodnota u nemajetkové újmy 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 10 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. celkem 3 630 Kč vč. 21% DPH, - 4x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět, vždy 700 km tam i zpět (celkem 2 800 km) při průměrné spotřebě 5,9 l BA / 100 km a vyhláškové ceně 38,20 Kč/l (6 310,60 Kč) a amortizaci vozidla 5,60 Kč za km (15 680 Kč), celkem 21 990,60 Kč, - promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za každou cestu k soudu a zpět ve výši 8 půl hodin (dle mapy.cz a google.com/maps) x 4 cesty x 100 Kč = 3 200 Kč, a to rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., která odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, přičemž určené platební místo (k rukám právního zástupce žalobce) vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok V. rozsudku).

41. Za úkon právní služby v podobě předžalobního uplatnění nároku u žalované podáním ze dne 12. 12. 2022 soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 31 odst. 4 OdpŠk a dále soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 16. 1. 2024 a 3. 6. 2024, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když se žalobce vyjádřil toliko obsahově shodně jako ve svých předchozích podáních, ostatně k těmto úkonům nebyl ani soudem vyzván.