45 C 171/2021-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 100.000,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170.000,00 Kč, spolu s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 100.000,00 Kč od 17.8.2021 do 17.10.2022, a s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 170.000,00 Kč od 17.8.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 180.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 180.000,00 Kč od 17.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 450 000 Kč, způsobené mu v řízení Městského soudu v Praze sp.zn. 4 T 14/2018. Řízení bylo zahájeno dne 8.2.2017 usnesením o zahájení trestního stíhání policejního orgánu PČR – NCOZ SKPV, odbor ZHTČ, 2. oddělení, č.j.: NCOZ -194/ 2017 -412202 pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze z dne 1.9.2020, kterým byl rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 4 T 14/2018 ze dne 31.8.2019 v celém rozsahu zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 21. 8. 2018 č. j. VZV 11/2017-148, odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Během trestního stíhání měl žalobce problémy v rámci rodiny, kdy se příbuzní obávali trestněprávních následků, měl problémy zdravotní, kdy trpěl nespavostí a obavami o svůj další osud, měl problémy se svým zaměstnáním, kdy se mu nedařilo sehnat odpovídající práci své kvalifikaci, a pokud se zdálo, že se mu to zdařilo, tak trestní stíhání (a s tím spojená publikace podezření ze spáchání trestné činnosti) mu zabránilo, aby takové zaměstnání obdržel. Zásadní dopady na celoživotně budovanou prestiž a společenský kredit žalobce pak měla trvale vedená mediální kampaň, která žalobce prezentovala jako jedince, který se dopustil zvláště závažného zločinu a v tomto smyslu byla zejména Vrchním státním zastupitelstvím zcela záměrně a programově zdůrazňována domnělá společenská škodlivost jeho jednání. Drtivá většina bývalých kolegů a známých žalobce se tak jednoznačně v důsledku tohoto neopodstatněného obvinění, vyvarovala jakéhokoli kontaktu s ním. Tato společenská izolace měla a podnes má negativní dopady nejen na osobu žalobce, ale stejně tak i na jeho nejbližší okolí, tedy rodinné příslušníky. V rámci medializace dané kauzy byly v této souvislosti uváděny i jiné kauzy (např. machinace s naftou v rámci [anonymizována tři slova], ukončení inkasa faktur za pronájem volné skladovací kapacity u [právnická osoba] či zmanipulované případy soudce JUDr. [příjmení]) a v této souvislosti byl rovněž žalobce zobrazen na doprovodných záběrech. Trestní stíhání mělo dopad na kariéru žalobce, přestože úspěšně prošel výběrovým řízením na pozici ředitele [anonymizováno 9 slov], nebyla s ním pracovní smlouva uzavřena právě s ohledem na trestní stíhání. Žalobce přitom přinejmenším posledních dvacet let kontinuálně zastával významné výkonné a zejména řídící pozice v systému státní správy, opakovaně také jako reprezentant České republiky v mezinárodních strukturách (OSN a NATO). Nebýt daného trestního stíhání, pokračoval by žalobce ve svém kariérním postupu a téměř jistě by pozici úspěšně vykonával do současnosti, protože vrcholové vedení [anonymizováno], které v roce 2017 rozhodovalo o výsledku výběrového řízení setrvalo beze změny do dnešních dnů. Trestní stíhání bylo spojeno nejen s ekonomicko-sociálními dopady, ale také významnou společenskou dehonestací, které byl žalobce vystaven, byť nadále setrval v pracovním poměru u VoZP, avšak již ve výkonné pozici projektového manažera této instituce. Žalobce tak v důsledku nezákonného trestního stíhání utrpěl nemajetkovou újmu, kterou vyčíslil na částku 450.000,00 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 16.2.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na zadostiučinění ve výši 450.000 Kč s příslušenstvím, které mu mělo vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 14/2018. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 2. 2022. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla pro předčasnost, protože ve věci dosud probíhalo dovolací řízení. Žalovaná stručně shrnula průběh řízen s tím, že toto bylo zahájeno ve vztahu k žalobci dne 8.2.2017 usnesením o zahájení trestního stíhání a dosud neskončilo, protože Nejvyšší státní zastupitelství v Brně podalo proti zprošťujícímu rozhodnutí z dne 1.9.2020 ohledně žalobce a spoluobviněného dovolání v jejich neprospěch a dovolací řízení dosud neskončilo. Protože žalované nebyl poskytnut spis, nemohla se blíže vyjádřit k jednotlivým skutečnostem ze spisu. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Podáním ze dne 18.10.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částečnou úhradu uplatněného nároku ze strany žalované, a to co do částky 100 000 Kč, když tuto částku mu žalovaná dne 17.10.2022 uhradila.

4. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 9.2.2021 žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené nezákonným trestním stíháním ve věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 14/2018, a to ve výši 450 000 Kč.

5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 18.2.2021 byl žalobce informován, že 16.2.2021 byla doručena Ministerstvu spravedlnosti jeho žádost o předběžné projednání nároku, obsahově totožného jako se žalobou.

6. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ze dne 15.12.2021 byl žalobce informován, že 16.2.2021 byla doručena jeho žádost o předběžné projednání nároku ve věci nezákonného trestního stíhání.

7. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.9.2021 byl žalobce informován, že 16.2.2021 bylo doručeno podání, týkající se přiměřeného zadostiučinění nezákonného trestního stíhání.

8. Dle informace Ministerstva spravedlnosti ze dne 5.4.2021 byl žalobce informován, že 16.2.2021 bylo doručeno jeho podání, týkající se předběžného projednání nároku na přiměřené zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání, přičemž toto podání je třeba doplnit o tvrzení a důkazy o zásahu do jednotlivých sfér žalobce.

9. Stanoviskem z 10.2.2022 byl nárok žalobce žalovanou vypořádán s tím, že dovolací řízení u Nejvyššího soudu nebylo dosud ke dni vypořádání skončeno a nárok je tak předčasný.

10. Usnesením Policie ČR ze dne 8.2.2017, č.j. NCOZ-194-8/TČ-2017-412202 bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení]. V případě žalobce byl tento viněn ze zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 písmeno b) trestního zákoníku a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 3 trestního zákoníku.

11. Usnesením Nejvyššího státního zastupitelství sp.zn. 2 NZT 8/2017 – 34 ze dne 30.6.2017 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozhodl ve věci obviněných [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] o zamítnutí stížností obou obviněných proti zahájení trestního stíhání.

12. Dle obžaloby Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 21.8.2018, č.j. VZV 11/2017 – 148 se obžalovaní [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] měli dopustit zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a dále zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku.

13. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019, č.j. 4 T 14/2018 byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, a odsouzen k odnětí svobody v trvání 3 let, se zkušební dobou na 5 let, a rovněž s povinností uhradit majetkovou škodu ve výši 49.659.840,00 Kč České republice – Správě státních hmotných rezerv, zatímco druhý obžalovaný, Ing. [jméno] [příjmení] byl zproštěn obžaloby.

14. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 7 To 44/2020 ze dne 1.9.2020 bylo rozhodnuto o částečném zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019 č.j. 4T 14/2018 – 2966, a sice ohledně obžalovaného [celé jméno žalobce] v celém rozsahu, a znovu bylo rozhodnuto tak, že [celé jméno žalobce] byl zproštěn obžaloby.

15. Rozhodnutím Nejvyššího státního zastupitelství 2 NZO 5013/2020 – 29 ze dne 11.11.2020 bylo podáno dovolání v neprospěch [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.9.2020 sp.zn. 7 To 44/2020, kterým byl z podnětu odvolání obviněného [celé jméno žalobce] a dcery tohoto obviněného, částečně zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019, a to ohledně obviněného [celé jméno žalobce] v celém rozsahu s tím, že obviněný [celé jméno žalobce] byl zproštěn obžaloby.

16. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2022 čj. 5 Tdo 99/2021 – 3272 bylo dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.9.2020, sp.zn. 7 To 44/2020 (tzn. ve věci tedy vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 4 T 14/2018), podané v neprospěch obviněných [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] odmítnuto.

17. Dle strukturovaného životopisu žalobce tento [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [ulice] [země] ([anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]), [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. 18. [výpis článků v médiích] [anonymizováno 7 slov] [příjmení] [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno 8 slov] [datum], [anonymizována tři slova] [webová adresa], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. 19. [anonymizována čtyři slova] [webová adresa], [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno 6 slov] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno]“, [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [právnická osoba]. [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno], [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. 20. [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]„ [ulice] [anonymizována dvě slova]: [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. 21. [anonymizováno 9 slov]„ [název soudu] [anonymizováno 11 slov] [datum], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. 22. [anonymizováno 5 slov] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

23. Dopisem z 13.1.2021 Mgr. [jméno] [příjmení] jménem [anonymizováno 5 slov] potvrdil, že se žalobce v dubnu 2017 zúčastnil výběrového řízení na pozici [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov], přičemž z výběrového řízení vyšel vítězně a uvedená pracovní pozice mu byla nabídnuta s tím, že naplnil představy o manažerovi, který bude kompetentní v otázkách ekonomického řízení organizační složky státu a samostatné rozpočtové kapitoly. Byť byl o zahájení trestního stíhání vůči osobě žalobce byl [anonymizováno] informován, bylo původní rozhodnutí změněno, což bylo oznámeno žalobci a zdůvodněno v osobním rozhovoru s Mgr. [jméno] [příjmení]. Hlavním důvodem tehdejší změny rozhodnutí bylo, že si vzhledem k nejistotě výsledku trestního řízení nemůžou dovolit nést politické a mediální riziko spojené s angažováním na klíčovou pozici de facto ekonomického ředitele. Rozhodnutí nebylo snadné a lidsky [anonymizováno 5 slov] velice mrzelo, ale nebylo by odpovědné vůči veřejné instituci, která pro svůj rozvoj potřebuje určitou míru stability, v tehdejší situaci tuto pracovní pozici žalobci nabídnout. Závěrem vyjádřil potěšení, že trestní řízení pro žalobce dopadlo příznivě.

24. Stanoviskem – doprojednání ze dne 13.10.2022 žalobci Ministerstvo spravedlnosti mimo jiné sdělilo, že úřad považuje za nesporné, že žalobci bylo nabídnuto pracovní zařazení v rámci [anonymizováno 5 slov] a jeho zaměstnání však bylo odmítnuto z důvodu vedeného trestního stíhání. Žadatel byl po celou dobu zaměstnancem [anonymizována dvě slova] a nebyl s ním po dobu trestního stíhání rozvázán pracovní poměr z důvodu probíhajícího předmětného trestního stíhání. Další pracovní zásahy nebyly dostatečně tvrzeny a prokázány. Rovněž, co se týče medializace, žalovaná vzala v potaz skutečnost, že žadatel byl jmenovitě uváděn v mediálních článcích. Tuto učinila nespornou, nicméně odkázala na zásadu veřejnosti trestního řízení. Co se týče dalších zásahů, ty nebyly v daném případě žadatelem tvrzeny, či prokázány. S ohledem na to tedy žalovaná konstatovala, že žalobci byla přiznána tedy částka 100 000 Kč, kterou tedy považuje za adekvátní. Rovněž se žalobci omluvila za vydání nezákonného rozhodnutí.

25. Dle Likvidační doložky ze dne 14.10.2022 byla žalobci vyplacena částka 100 000 Kč Ministerstvem spravedlnosti.

26. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že si v rámci své přípravy na ústní jednání s nechutí oživil své vzpomínky na dané trestní řízení, v němž byl neprávem vykreslován jako pachatel zvláště závažného trestného činu. Řízení trvalo pro žalobce pět a půl roku, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu obdržel v srpnu letošního roku, čímž se teprve pro něj věc uzavřela. Přesto v něm zůstal pocit křivdy a faktické stigmatizace. Nyní je mu 59 let a nejen kvůli tomu, ale také s ohledem na trestní stíhání je na trhu práce zcela neuplatnitelný. Kauza jej i jeho rodinu zasáhla v rovině duševního zdraví, byť se neobrátil na odborníka z oboru psychologie či psychiatrie. Jako bývalý voják je vycvičen ve zvládání psychické zátěže, přesto pro něj bylo velice náročné vyrovnat se s frustrací a ostrakizací, které byl vystaven prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků či způsobu vyjadřování dozorujícího státního zástupce. Ten trval na obvinění žalobce a uložení trestu v dolní hranici rozpětí 6-12 let s náhradou škody státu ve výši 50 000 000 Kč, ačkoliv již mu muselo být zřejmé, že je obvinění liché. Pokud jde o náhradu škody, kauza de facto pokračuje v civilním řízní, v němž je Správou státních hmotných rezerv požadována náhrada škody ve výši 247 000 000 Kč, byť tuto výši označil již nalézací trestní soud za chiméru, ke které není možné žádným důkazním prostředkem dojít. Výsledek civilního řízen je tak nejistý. Žalobce zdůraznil, že celý život pracoval pro stát, byl vychován k oddanosti ke státu a konstatoval, že se mu stát odměnil kriminalizací jeho osoby, čímž jeho celoživotní práci zdiskreditoval. V této souvislosti označil omluvu žalované za neoprávněné trestní stíhání za nedostatečnou s tím, že hodlá požadovat omluvu i od konkrétní médií, která jej během kauzy systematicky očerňovala. Pokud jde o pozici ředitele odboru provozu a digitalizace Úřadu pro studium totalitních režimů, ta byla de facto ukončena na základě určité gentlemanské dohody. Navzdory tomu, že byl budoucí zaměstnavatel upozorněn na probíhající stíhání, informoval žalobce až po jeho úspěšném absolvování výběrového řízení, že vhodného kandidáta nevybral. Mezi oběma tak došlo k dohodě, že žalobce na pozici nenastoupí, protože by tím mohla být poškozena pověst [anonymizováno] v médiích. Současně však tím byla definitivně znemožněna významná šance žalobce zachovat kontinuitu ve svém profesním příběhu a pokračovat v kariéře, na kterou má dlouholetou kvalifikaci. V této souvislosti tak žalobce ocenil přístup současného generálního ředitele [anonymizována dvě slova], který jej i přes trestní stíhání ponechal na pozici projektového manažera. Další kariérní postup žalobce považuje za vyloučený, protože v příštím roce dosáhne věku 60 let, tedy věk spojený spíše s odchodem do důchodu, změna pozice tak již nemá smysl. Co se týče dopadů trestního stíhání na rodinu žalobce, jeho matka se dosud léči antidepresivy, atmosféra v rodině byla těžká, ačkoli všichni od počátku kauzu považovali za vykonstruovanou. Žalobce v této souvislosti vyjádřil podezření, že musel někomu tzv.„ hodně překážet“. Co se týče přátel, celá řada z nich se od žalobce odklonila, zůstalo jen několik, kteří byli přesvědčeni o jeho nevině. Totéž se týkalo i jeho dětí a tehdejší manželky, se kterou se žalobce během trestního stíhání rozvedl. Příležitostně byla kauza rodinným příslušníkům připomenuta okolím, což pro ně, jako nezúčastněné osoby, muselo být velmi bolestivé. Žalobce měl celý život úzký kontakt s prostředím Ministerstva obrany. Jeho kolegové začali obezřetní v kontaktu s ním, nevítali jeho telefonáty a jakýkoli společenský kontakt, byť to přímo nikdo neřekl. Žalobce však v atmosféře medializace dané kauzy, vnímal úbytek společenských kontaktů, ubylo pozvánek na schůzky. V této souvislosti doplnil, že zřejmě Vrchnímu státnímu zastupitelství muselo velmi záležet na výsledku kauzy, protože ji výslovně zmínila i paní vrchní státní zástupkyně [příjmení] v souvislosti se svým úmyslem nechat prošetřit nejen rozsudky soudce [příjmení], ale také ostatní rozsudky Vrchního soudu. Žalobce tak již neobdržel pozvánku na společenské večery, typu armádní ples, ples generálního štábu nebo sdružení zbrojních uskupení, kam i s ohledem na své dlouholeté působení v Bruselu patřil. Sociální kontakty tohoto typu pominuly. Žalobce doplnil, že postrádá ze strany státu sebereflexi ve vztahu k lidem, kteří se dostali do jeho soukolí. Nalézací soud v podstatě vyhlásil likvidační rozsudek, když mu uložil mimo jiné povinnost uhradit škodu ve výši cca 50 000 000 Kč, protože se dopady takového rozhodnutí nutně musely týkat i celé jeho rodiny. Žalobce měl důvodnou obavu, že v případě potvrzení uvedeného rozsudku, ztratí jeho rodina střechu nad hlavou.

27. Nálezem sp.zn. II. ÚS 2175/16 ze dne 13.3.2018 Ústavní soud rozhodl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.1.2015 čj. 19 C 6/2012 – 138, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2015 čj. 54 Co 203/2015-156, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2016 č.j. 30 Cdo 493/2016 – 168, bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci, či nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, přičemž se jedná o případ ústavní stížnosti JUDr. [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.1.2015 čj. 19 C 6/2012 – 138. V daném případě Ústavní soud konstatoval, že stěžovatel byl trestně stíhán pro pokus trestného činu poškozování věřitele, a to od 14.1.2002 do 25.5.2011, přičemž k ukončení trestního stíhání došlo v důsledku pravomocného zproštění obžaloby s tím, že tedy skutek, jehož se stěžovatel dopustil, není trestným činem. Stěžovatel se posléze v odškodňovacím řízení domáhal přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč, kterou odůvodnil mimo jiné délkou trestního stíhání, tedy více než 9 let, a pozastavením výkonu advokacie na dobu téměř dvou let. Dle Ústavního soudu Ministerstvo spravedlnosti již vyplatilo stěžovateli v rámci předběžného projednání nároku částku 115 000 Kč Obvodní soud pro Prahu 2 následně rozsudkem ze dne 11.3.2014 pod č.j. 19 C 6/2012 – 102 přiznal stěžovateli další zadostiučinění ve výši 71.680,00 Kč s tím, že tento výrok tedy nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci. Odvolací soud poté napadeným rozsudkem potvrdil výroky II. a III., jež byly napadeny odvoláním s tím, že konstatoval, že částka 200 000 Kč je v dané věci odpovídající satisfakcí za nezákonné trestní stíhání. Při tomto hodnocení přitom vycházel především ze srovnání s obdobnými případy, které byly v soudní praxi řešeny. Jedním z klíčových případů, se kterým byl případ stěžovatele srovnáván a na jehož základě byla výše zadostiučinění určena, byla věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 19 C 304/2011 Ústavní soud dále konstatoval, že protiústavním, v daném případě byl shledán postup soudů, vedoucí k určení výše peněžitého zadostiučinění, a nešlo např. o zrušení v důsledku„ pouhého“ procesního pochybení, které by nesouviselo s meritem věci. Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 19 C 304/2011 sice nebyla jedinou, se kterou byla výše peněžitého zadostiučinění srovnávána, šlo však i podle Městského soudu v Praze o jednu ze dvou nejpodobnějších věcí, kdy druhou byl případ„ advokáta a pedagoga Univerzity Karlovy v [obec]“, k němuž se Ústavní soud dále vyjadřoval. Jednalo se o věc, ve které byl tamní poškozený stíhán osm let a bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 360 000 Kč. Obecné soudy však v daném případě nezmínily, jaké okolnosti tohoto případu odůvodňovaly přiznání zadostiučinění téměř dvakrát vyšší, než v případě stěžovatele, navíc za kratší trestní stíhání. Jediným zmíněným faktorem byla vysoká medializace případu, ovšem není jasné, jakým způsobem byl vzat v úvahu, a navíc byl v případě stěžovatele Obvodní soud pro Prahu 2 velmi zdrženlivý stran přičítání medializace k tíži státu. Obdobnými nedostatky trpělo i porovnávání případu stěžovatele s případy dalšími. Nalézací soud v zásadě v každém případě zmínil délku trestního stíhání, výši přiznaného zadostiučinění a určitý specifický aspekt případu, srovnání jednotlivých případů s přihlédnutím ke kritériím vyplývajícím z judikatury Nejvyššího soudu však materiálně neprovedl.

28. Nálezem č. III. ÚS 3271/20 ze dne 17.8.2021 Ústavní soud rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2020 č.j. 30 Cdo 1072/2020 – 334, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.10.2019, čj. 54 Co 265/2019 – 295 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.2.2019 č.j. 25 C 218/2017 – 248 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod s tím, že uvedená rozhodnutí byla zrušena. V rámci uvedeného rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že v dané věci Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp.zn. 25 C 218/2017 probíral případ, týkající se nezákonného trestního stíhání tamního poškozeného, který požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 4.500.000,00 Kč, přičemž se jednalo o stěžovatele D. M., který byl obžalován pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c) a odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona, a dále pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákona, spáchaného v jednočinném souběhu a ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami podle § 9 odst. 2 trestního zákona Vedle toho stěžovatel požadoval zaplacení částky ve výši 225 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2015 sp.zn. 46 T 21/2013 byl stěžovatel zproštěn obžaloby, přičemž jeho trestní řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců, a v případě vydání odsuzujícího rozsudku mu hrozil trest odnětí svobody v trvání až 10 let. Obvodní soud v napadeném rozhodnutí zastavil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 60 000 Kč, a následně uložil současné žalované zaplatit stěžovateli částku 140 000 Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V dané věci bylo prokázáno, že celá věc byla ze strany tehdejšího poškozeného řešena s pomocí psychologa. V důsledku trestního stíhání se též značně zúžily jeho sociální kontakty. Značný stres způsobila stěžovateli rovněž předžalobní výzva Úřadu vlády České republiky, podle níž měl stěžovatel ihned zaplatit náhradu škody ve výši 77 000 000 Kč. V době zahájení trestního stíhání pracoval stěžovatel jako advokátní koncipient u obchodní společnosti„ X“. Jelikož se zaměstnavatel stěžovatele ucházel o získání bezpečnostních prověrek za účelem rozvoje svých profesních aktivit, došlo ke dni 10.1.2013 ke skončení pracovního poměru dohodou, a sice z důvodu výslovně uvedeném v žalobě. V rozhodnutí zde uveden, tento důvod, nebyl. Následně stěžovatel pracoval jako právník v další společnosti, přičemž došlo ke snížení jeho finančního ohodnocení. V současné době působí jako advokát. Stěžovatel byl v důsledku nezákonného trestního stíhání negativně zasažen též ve finanční sféře, peněžní prostředky si musel půjčovat od rodičů. Manželka stěžovatele byla trestní kauzou zasažena v období těhotenství. V průběhu trestního řízení se u ní vyvinula těžká deprese, a v důsledku kyberšikany musela ukončit své občanské aktivity, jakož i upustit od případných politických aktivit. Stěžovatel se svou manželkou v důsledku těchto okolností několik let odkládali početí druhého dítěte. V dané věci rovněž byla obsáhlá medializace, kdy byl stěžovatel rovněž zobrazen na fotografiích. Stejně tak byla rovněž obsáhlá medializace věnována i jeho zproštění s tím, že výslovně bylo uváděno, že se stěžovatel stal„ obětním beránkem“. Obvodní soud v dané věci uvedl, že trestní řízení„ nevedlo“ k ukončení kariéry stěžovatele. Došlo pouze po určitou dobu k oddálení kariéry advokáta. Na základě porovnání s jinými případy dospěl obvodní soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 200 000 Kč, přičemž ze strany Ministerstva spravedlnosti již byla stěžovateli vyplacena částka 60 000 Kč. Soud proto vyplatil rozdíl a rovněž přihlédl k tomu, že spoluobžalované v dané věci bylo přiznáno odškodnění v celkové výši 570 000 Kč ve věci 10 C 135/2017, přičemž na rozdíl od této spoluobžalované, soud peněžitou náhradu„ výrazně snižoval“ s ohledem na medializaci zproštění obžaloby stěžovatele a skutečnost, že se stěžovatel, na rozdíl od spoluobžalované úřednice, nenacházel„ ve věku ke konci své profesní kariéry“. Stěžovatel později započal kariéru advokáta, což bylo dalším důvodem pro snížení náhrady nemajetkové újmy. V daném případě stěžovatel naproti tomu poukazoval na, podle jeho názoru obdobný případ P.L., který obdržel náhradu nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč za roční trestní stíhání pro trestný čin pomluvy a zneužití pravomoci úřední osoby. Na tuto námitku obvodní soud reagoval pouze tak, že vzhledem k tomu, že bližší okolnosti uvedeného případu, tzn. zejména konkrétní následky v osobnostní sféře poškozeného, nejsou soudu známy, nelze z tohoto případu vycházet. V obdobné duchu, v podstatě rozhodla i vyšší instance, a sice odvolací soud a dovolací soud. Ústavní soud následně konstatoval, že soudy v prvé řadě nevzaly dostatečně na zřetel odlišnosti případu stěžovatele od trestního stíhání spoluobžalované úřednice, když oběma pravomocně přiznaly, v zásadě stejnou výši náhrady, lišíce se pouze v částce 20 000 Kč. Zejména přitom nezohlednily intenzivní zásad do rodinného života stěžovatele, zakládajícího v té době rodinu, ani předžalobní výzvu na zaplacení částky 77 000 000 Kč, zaslanou právním zástupcem Úřady vlády ČR. Neodůvodněná je pak úvaha obvodního soudu, který oproti odškodnění spoluobžalované úřednice snižoval výši peněžité náhrady z toho důvodu, že se stěžovatel nenacházel v předdůchodovém věku. Lze se naopak důvodně ptát, zda by právě skutečnost, že se stěžovatel nacházel v produktivním věku budování kariéry a zakládání rodiny, do které bylo citelně zasaženo, neměla být důvodem pro zvýšení této částky. Jistou bagatelizací negativních dopadů trestního stíhání stěžovatele je pak konstatování obvodního soudu, že v důsledku jeho trestního stíhání došlo„ pouze“ k oddálení kariéry advokáta po„ určitou“ dobu, ve skutečnosti trvající 5 let.

29. Dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 11 Co 203/2017 – 137 ze dne 24.10.2017 byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19.4.2017 č.j. 7 C 226/2015-85 ve výroku I. potvrzen a ve výroku III. změněn tak, že žalovaná (Ministerstvo spravedlnosti) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24.684,00 Kč. Co se týče výroku I., bylo prvním stupněm rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit tehdejšímu žalobci částku 55 000 Kč, ve výroku II. byla žaloba, týkající se zaplacení částky 210 000 Kč zamítnuta, a ve výroku III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve výši 35.574,00 Kč. V rámci uvedeného rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že částka 55 000 Kč představuje odškodnění, které bylo přiznáno tehdejšímu žalobci, jako advokátovi, kterému byl pozastaven výkon advokacie v důsledku nezákonného trestního stíhání, a sice po dobu přibližně tří let, kdy byla za každý rok řízení přiznána částka 22 000 Kč, za první dva roky v poloviční výši. V daném případě soud vycházel ze srovnávacího případu sp.zn. 12 C 225/2015, vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně, byla tamnímu žalobci přiznána částka 90 000 Kč, jednalo se o případ, kdy mimo jiné utrpěla pověst poškozeného, stal se terčem útoků na majetek, kdy mu bylo poškrábáno auto, nebo ucpán výfuk. Na chodníku se objevil nápis, že je zloděj. Tomuto poškozenému byla přiznána celkem tedy částka 100 000 Kč, zatímco žalobci v posuzované věci bylo přiznáno 90 000 Kč, když okresní soud shledal menší intenzitu zásahů, spočívajících v negativních projevech ze strany občanů obce vůči žalobci, když tento nebyl vystaven poškozování jeho majetku, ani nápisu před domem. Snížení o 10 000 Kč proti srovnávanému případu shledal odvolací soud dostačující. Jednalo se o trestní stíhání, kdy tamnímu žalobci hrozil trest odnětí svobody od tří do deseti let, a náhrada škody přesahující 8 000 000 Kč. Žalobce ve srovnávaném případě byl před Krajským soudem v Ostravě zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. c) trestního zákona, a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona, kterého se měl dopustit v roce 2006, tedy podle starého trestního zákoníku, nikoli podle nového trestního zákona. Trestní sazba, by tam i podle toho trestního zákoníku, byla nižší. Současnému žalobci hrozilo až 12 let právě v důsledku toho trestného činu prvního, toho zneužívání pravomoci.

30. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 7 C 225/2015 – 85, ze dne 19.4.2017 bylo rozhodnuto v prvním stupni o uložení povinnosti žalované zaplatit tamnímu žalobci částku 55 000 Kč, a žaloba byla zamítnuta co do částky 210 000 Kč s tím, že žalovaná tamnímu žalobci již uhradila částku 35 000 Kč, a předmětem řízení nadále zůstalo zaplacení částky 265 000 Kč. Jednalo se o osobu veřejně činnou, trestní sazba byla rovněž 3 – 10 let. Náhrada škody tam hrozila ve výši, přesahující 8 milionů Kč. zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb. hrozil teoreticky až desetiletý trest odnětí svobody. V první instanci byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Délka řízení trvala, ovšem, pouze tři roky, a věc byla, rovněž medializována, šlo o strach žalobce o ztrátu zbrojního průkazu. Tento se živil myslivostí. Dále žalobce byl vyfotografován na průvodních fotografií v rámci medializace. Došlo k narušení vztahu uvnitř rodiny a podobně. Tento případ, se mi také, úplně nejeví, jako možný ke srovnání, nebo tedy přiléhavý, dostatečně, protože ta délka řízení byla tři roky. Byly tam sice, další trestné činy, porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci veřejného činitele, jako v tomto případě, ovšem ta náhrada škody, která tam případně hrozila, byla„ pouhých“ 8 000 000 Kč.

31. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2.8.2019 ve věci 30 Cdo 1141/2018 – 184 bylo rozhodnuto ve věci odškodnění poškozeného za nezákonné trestní stíhání nejprve Okresním soudem v Jihlavě jako soudem I. stupně pod sp.zn. 21 C 167/2015 o zaplacení částky 170 000 Kč s příslušenstvím, a zamítnutí zbývající částky 50 000 Kč s příslušenstvím, a náhradě nákladů řízení s tím, že nalézací soud konstatoval, že žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 6.2.2013, přičemž trestní stíhání tamního žalobce trvalo do 24.9.2014. Soud I. stupně vycházel z částek uvedených žalobcem v žalobě a rozhodl, že žalobci náleží finanční zadostiučinění za poškození dobrého jména v očích veřejnosti ve výši 100 000 Kč, za újmu na psychickém zdraví a pohodě žalobce ve výši 50 000 Kč, na jeho spokojeném rodinném životě ve výši 20 000 Kč, za bránění v obvyklém způsobu života ve výši 20 000 Kč, a za vyčlenění z pracovního kolektivu ve výši 10 000 Kč. Tímto způsobem dospěl soud k částce 200 000 Kč jako přiměřenému zadostiučinění, kterou následně ponížil o částku, kterou již žalovaná poskytla, tedy o částku 30 000 Kč, a poskytl žalobci doplatek. V předmětné věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že„ trestnímu stíhání žalobce byla věnována výrazná mediální pozornost, a to nejen v tisku, ale i v rámci zpravodajství televizních stanic [příjmení] a [příjmení]“, což zohlednil při stanovení zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce. Z dokazování před soudy obou stupňů ovšem nevyplývají žádná skutková zjištění ohledně poskytování informací o trestním stíhání žalobce osobami v postavení orgánů činných v trestním řízení. Nelze tak – na základě dosud zjištěného skutkového stavu – učinit závěr, že enormní zájem médií o věc lze bez dalšího přičítat k tíži žalované. Nejvyšší soud proto uzavřel, že odvolací soud se při řešení otázky vlivu medializace případu na způsobenou nemajetkovou újmu žalobce odchýlil od výše uvedené judikatury, a tudíž i řešení této otázky je z jeho strany nesprávné. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. v plném rozsahu zrušil, a to včetně závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

32. Dle žaloby České republiky – Správy státních hmotných rezerv, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových byla pod sp.zn. 42 C 271/2021 u Obvodního soudu pro Prahu 5 podána proti žalobci a Ing. [jméno] [příjmení] žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 245 038 453,50 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností, který ve stejném rozsahu dle vlastních slov uplatnila i v trestním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze od sp.zn. 4 T 14/2018, které dosud není skončeno s ohledem na podané dovolání. Z toho důvodu rovněž podala návrh na přerušení řízení do doby pravomocného skončení trestní věci.

33. Dle rozsudku č.j. 15 C 174/2016-362 ze dne 16.3.2017 Obvodního soudu pro Prahu 2, byl sice nárok na poskytnutí zadostiučinění před soudem promlčený, nicméně soud jej posuzoval v plné výši, protože žalovaná na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním vyplatila částku 200 000 Kč. Poškozená byla stíhána z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestného činu zpronevěry dle 248 odst.1, odst. 3 písm. c) trestního zákona po dobu 6 let a 7 měsíců. Současně jí hrozila povinnost nahradit poškozenému náhradu škody ve výši 809.119,20 Kč. Stejně jako současný žalobce, nebyla poškozená ve vazbě a došlo k prokazatelným zásahům do všech sfér života poškozené. Tehdejší žalobkyně byla shodně jako současný žalobce stíhána v souvislosti s výkonem svého povolání. Trestní stíhání bylo rovněž jako v případě žalobce medializováno. Na rozdíl od žalobce však nedošlo u poškozené k zásadnímu zásahu v podobě ztráty kariérního postupu. V tomto případě bylo přiznáno odškodnění ve výši 200 000 Kč.

34. Dle rozsudku č.j. 10 C 255/2013 Obvodního soudu pro Prahu 2 hrozilo poškozenému, tři až deset let, byl stíhán pro zneužívání pravomoci veřejného činitele v souběhu s nadržováním. Celkově to řízení trvalo 2056 dnů, tedy něco kolem 5,5 roku, zhruba. Tehdejší poškozený ovšem byl ve vazbě, na rozdíl od našeho poškozeného, a došlo tam k zásahům do všech složek. Tehdejší poškozený byl policista, byl to zastupitel, byl propuštěn ze služebního poměru, byl odškodněn za délku řízení a vazbu, a byla mu přiznána žalovanou částka 132.500,00 Kč, a soudem 167.500,00 Kč, dohromady 300 000 Kč. Co se týká následků, které byly způsobeny trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, pak soud měl za prokázané, že došlo ke ztrátě společenské prestiže žalobce v místě jeho bydliště, k poškození dobrého jména v rámci [obec] ČR, kde působil již od roku 1990 a postupně se svou pílí dopracoval až na služební místo vrchního komisaře, přičemž do zahájení trestního stíhání byl vždy hodnocen jak kolegy, tak nadřízenými velmi kladně, k okamžitému ukončení služebního poměru u Policie ČR a tím i ke ztrátě pravidelného příjmu. V tomto směru lze dopad do profesní sféry poškozeného přirovnat k dopadům do profesní sféry současného žalobce. V daném případě pak však na rozdíl od současného žalobce došlo k poškození především psychického zdraví, kdy žalobce užíval antidepresiva od roku 2007 do roku 2010, čímž došlo i k neschopnosti vykonávat jakékoliv zaměstnání, k narušení rodinné pohody, ke ztrátě přátel a k vyloučení ze společenského života. [ulice] příčinná souvislost mezi úmrtím matky žalobce a jeho syna a trestním stíháním nebyla prokázána.

35. Dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 22 C 103/2015-173, kdy byl stíhaný poslanec za zneužití pravomoci veřejného činitele. Délka řízení byla 6 let, 8 měsíců, byla zohledněna trestní sazba, 3 – 10 let, bylo mu přiznáno odškodnění 70 000 Kč. Stíhání negativně zasáhlo politickou kariéru poškozeného. Stíháním utrpěla do určité míry i politická kariéra žalobce, neboť poté, kdy se KSČM jakožto parlamentní strana, jejíž žalobce byl v době trestního stíhání členem, dověděla o tomto trestním stíhání (nepochybně poté, kdy bylo Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR rozhodnuto o vydání žalobce k trestnímu stíhání), byla tímto rozhodnutím, jakož i pokračujícím trestním stíháním ovlivněna při sestavování kandidátky na další volební období. Negativní vliv pak mělo probíhající trestní stíhání i na vztahy komunálních politiků k žalobci, což bylo rovněž doloženo. Psychická zátěž žalobce byla též spojena s hrozbou dlouhotrvajícího trestu odnětí svobody s ohledem na zákonem stanovenou trestní sazbu (ust. § 158 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. c/ tehdy platného trestního zákona). Na druhé straně však nelze pominout, že přes všechny útrapy, které žalobce v průběhu trestního stíhání prožíval, nemělo pro něj ve všech oblastech trestní stíhání definitivně negativní dopad. Žalobce nadále zůstal členem KSČM a aktivním politikem, ze strany žalobce nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že nezákonné trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho rodinný život. Žalobce např. též nebyl nucen změnit své bydliště, nepotřeboval a ani nyní nepotřebuje péči odborných lékařů (stejně jako současný žalobce), kteří by mu pomáhali se s nastalou situací vyrovnat, nebyl a není omezen jeho standardní společenský život. Rovněž v tomto případě (stejně jako u současného žalobce) došlo k rozsáhlé medializaci, ale mediální obraz žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním byl vytvářen aktivitou samotných médií a zejména aktivitou„ politických vězňů“, kteří médiím o celé kauze poskytovali informace. Negativní společenský postoj, který byl vůči žalobci v době jeho trestního stíhání zaujímán, nebyl ovlivněn pouze tímto trestním stíháním jako takovým, ale nepochybně též povahou povolání, které žalobce před rokem 1989 vykonával, a které je objektivně do současné doby předmětem veřejného odsudku.

36. Dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 157/2012 byla poškozenému přiznána částka 148 500 Kč. V projednávané věci byl bývalý policista stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák. a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí šesti měsíců až tří let nebo zákaz činnosti. Trestní stíhání mělo dopady do osobnostní sféry žalobce- ztráta financí, postavení mimo službu, téměř dva roky nejistoty o svobodu, o práci, zabezpečení rodiny. Nadto se trestnímu stíhání žalobce dostalo velké mediální publicity, ačkoliv to bylo především zapříčiněno tím, že spoluobviněnými byli dva vysoce postavení policisté. Stíhání mělo vliv i na profesi, kdy žalobce jako policista byl po dobu trestního stíhání postaven mimo službu, po zproštění obžaloby musel čelit skutečnosti, že řada kolegů je přesvědčena o jeho vině i nadále a trestním stíháním je ztížen i případný kariérní postup. Lze tak dovodit snížení žalobcovy reputace a dobré pověsti z důvodu vlastního stíhání. Zásah do osobnostní sféry žalobce trval cca 1 rok a 11 měsíců, zásah tak nebyl nijak enormní, avšak nelze hovořit ani o zásahu nějak krátkému. Byl evidován na úřadu práce, byl nucen ukončit služební poměr, a byl také psychiatricky léčen. Žalobce má tři děti, tedy po finanční stránce se jednalo o přežívání. Zdravotní následky z důvodu trestního stíhání žalobce neměl. Žalobce byl vyslýchán orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen„ [příjmení]“), jejich vyšetřovatelé používali tvrdá slova, hrozili mu likvidací v práci, podsouvali mu slova a skutky, které neučinil. Činili na něj nátlak, ze kterého byl vyděšený. Před trestním stíháním u policie sloužil tři roky, po trestním stíhání byl s ostatními spoluobžalovanými vnímán jako skupina vůči ostatním policistům. Většina kolegů se k němu trvale otočila zády.

37. Dle rozsudku ve věci sp.zn. 12 C 73/2014 u Obvodního soudu pro Prahu 2, bylo za stíhání, trvajícím jeden rok a jedenáct měsíců, a bylo přiznáno poškozenému policistovi, který byl stíhán pro zneužití pravomoci veřejné osoby, 100 000 Kč. Došlo k zásahům do společenské sféry, do ekonomických problémů rodiny, a rovněž také byla věc medializována. V projednávané věci byl žalobce stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák. a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí šesti měsíců až tří let nebo zákaz činnosti. Trestní stíhání mělo dopady do osobnostní sféry žalobce- ztráta financí, postavení mimo službu, téměř dva roky nejistoty o svobodu, o práci, zabezpečení rodiny. Nadto se trestnímu stíhání žalobce dostalo velké mediální publicity, ačkoliv to bylo především zapříčiněno tím, že spoluobviněnými byli dva vysoce postavení policisté. Stíhání mělo vliv i na profesi, kdy žalobce jako policista byl po dobu trestního stíhání postaven mimo službu, po zproštění obžaloby musel čelit skutečnosti, že řada kolegů je přesvědčena o jeho vině i nadále a trestním stíháním je ztížen i případný kariérní postup. Lze tak dovodit snížení žalobcovy reputace a dobré pověsti z důvodu vlastního stíhání. Zásah do osobnostní sféry žalobce trval cca 1 rok a 11 měsíců, zásah tak nebyl nijak enormní, avšak nelze hovořit ani o zásahu nějak krátkému. Byl evidován na úřadu práce, byl nucen ukončit služební poměr, a byl také psychiatricky léčen. Žalobce má tři děti, tedy po finanční stránce se jednalo o přežívání. Zdravotní následky z důvodu trestního stíhání žalobce neměl. Žalobce byl vyslýchán orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen„ [příjmení]“), jejich vyšetřovatelé používali tvrdá slova, hrozili mu likvidací v práci, podsouvali mu slova a skutky, které neučinil. Činili na něj nátlak, ze kterého byl vyděšený. Před trestním stíháním u policie sloužil tři roky, po trestním stíhání byl s ostatními spoluobžalovanými vnímán jako skupina vůči ostatním policistům. Většina kolegů se k němu trvale otočila zády.

38. Ve věci sp.zn. 25 C 383/2013 (pozn. soudu - žalovaná nesprávně označila sp.zn. 25 C 373/2013, která byla při ú.j. rovněž avizována) bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 poškozenému přiznáno odškodnění 250 000 Kč za řízení v délce pět let, sedm měsíců a sedmnáct dnů (pozn. soudu – při ú.j. uvedena původní doba, kterou takto nesprávně specifikoval soud I. stupně). V tomto období byl žalobce stíhán pro § 158 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ tehdy platného trestního zákona, byl povinen podrobovat úkonům orgánů činných v trestním řízení, zajišťovat a předkládat argumenty na svou obhajobu, byl stíhán i vazebně, jeho věc byla medializována. Po celou tuto dobu žil žalobce, jakožto bezúhonná osoba, s vědomím tohoto trestního stíhání, a vědomost o tom měla prokazatelně vliv i na jeho okolí. Manželka žalobce v průběhu jeho trestního stíhání prodělala infarkt myokardu, žalobce měl nepochybně obavu nejen o budoucnost svou, ale své rodiny, ztratil mnoho přátel, prakticky zcela ukončil svůj dosavadní poměrně bohatý společenský život, přestal se věnovat svému koníčku – rybaření, byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, kde byl do té doby coby vrchní komisař hodnocen kladně, a byl opakovaně za svou práci odměňován. Z tohoto důvodu byl po určitou dobu evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, což přineslo jeho rodině snížení jejího standardního materiálního zabezpečení. To vše mělo jednoznačný dopad do psychické sféry žalobce, v důsledku čehož byl nucen vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc. Psychická zátěž žalobce byla rovněž spojena s hrozbou dlouhotrvajícího trestu odnětí svobody s ohledem na zákonem stanovenou trestní sazbu (ust. § 158 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ tehdy platného trestního zákona). I přes všechny útrapy popsané shora, které žalobce v průběhu trestního stíhání prožíval, nemělo pro něj ve všech oblastech trestní stíhání definitivně negativní dopad. Žalobci se podařilo vrátit se zpět do původního zaměstnání, nadále žije běžným rodinným životem, nebyl nucen změnit své bydliště, nepotřebuje již nyní péči odborných lékařů, a do určité míry se obnovil i jeho společenský život, neboť nadále udržuje přátelské kontakty s osobami, které jej ani v průběhu trestního stíhání neopustily a snažily se jak jemu tak jeho rodině v tomto období pomáhat.

39. Soud jako irelevantní pro danou věc nehodnotil uplatnění nároku na náhradu škody, označené podatelnou Ministerstva spravedlnosti z 22.2.2021, které se týká jiného poškozeného (Ing. [jméno] [příjmení]), stejně jako uplatnění nároku současného žalobce na náhradu nákladů řízení v dané trestní věci ze dne 7.6.2021, když tyto nejsou předmětem řízení.

40. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

41. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

42. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

43. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

44. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

45. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

46. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

47. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

48. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

49. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

50. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

51. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

52. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

53. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl od 8.2.2017 do 1.9.2020 trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu PČR – NCOZ SKPV, odbor ZHTČ, 2. oddělení, č.j.: NCOZ -194/ 2017 -412202 pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze z dne 1.9.2020, kterým byl rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 4 T 14/2018 ze dne 31.8.2019 v celém rozsahu zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 21. 8. 2018 č. j. VZV 11/2017-148. Je tak nepochybné, že odpovědnostní titul je v daném případě dán.

54. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo po dobu 3 let a 6 měsíců, žalobci s ohledem na vyšetřované trestné činy hrozila trestní sazba 5-12 let. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání zaměstnán na prestižních pozicích včetně reprezentace České republiky v NATO a dalších mezinárodních organizacích, zastupoval jako náměstek ministra obrany apod. Lze uzavřít, že svou kariéru budoval od roku 1985 a každé další pracovní umístění jen rozšiřovalo škálu jeho dovedností a kvalifikace, přičemž bylo možné očekávat alespoň udržení této linie. Jeho kariérní postup žalobce však byl uvedeným trestním stíháním přetržen. Trestní stíhání bylo doprovázeno rovněž vyšším zájmem medií. Z předložených článků je však zřejmé, že media informovala o průběhu trestního stíhání nejen ve smyslu žalobcova obvinění, ale také o jeho osvobození. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by medializace trestního stíhání nebyla jen prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Nelze tak dojít závěru, že byla výslovně či nepřímo porušena presumpce neviny, za kterou by nesl odpovědnost stát. Přesto má soud i z dopisu zástupce [anonymizováno] za prokázáno, že žalobci medializace uvedeného případu ublížila, když se projevila na ztrátě kariérního postupu, když navzdory svým kvalitám a výsledkům ve výběrovém řízení, byl jako kandidát na pozici ředitele [anonymizováno 9 slov] odmítnut právě s odvoláním na probíhající trestní stíhání s odvoláním na pověst budoucího potenciálního zaměstnavatele. V daném případě lze shrnout, že v důsledku daného trestního stíhání došlo k masivnímu zásahu do profesního postupu žalobce, který nejenže nepostoupil v kariérním žebříčku na další příčku, ale již ani s ohledem na svůj věk ztratil perspektivu profesního postupu. Soud rovněž nemá pochyb o tom, že dané trestní stíhání negativně zasáhlo do psychické pohody žalobce a jeho rodiny, intenzitu tohoto zásahu však nelze s ohledem na nedostatek dalších důkazů považovat za více než standartní, když žalobce navzdory k tvrzené medikaci své matky antidepresivy žádné důkazy nenavrhoval, rovněž sám konstatoval, že byť dané řízení pociťoval úkorně, nebyl nucen vyhledat odbornou pomoc. V tomto směru tak lze konstatovat, že žalobce byl paradoxně ke své škodě natolik psychicky silný, že se s průběžným tlakem v souvislosti s trestním stíháním vyrovnal sám. Byť žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že se v době trestního stíhání rozvedl se svou tehdejší manželkou, nejenže tento nedával do souvislosti s trestním stíháním (resp. neoznačil za jeho hlavní příčinu právě trestní stíhání) a toto ani nijak neprokazoval. I potud tak zůstalo toto tvrzení neprokázané. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že nejen trestním rozsudkem, ale i následnou civilní žalobou z trestního stíhání vycházející byl žalobce ohrožen uložením povinnosti k náhradě škody dosahující téměř 50 000 000 Kč, v rámci civilního řízení dokonce 5x vyšší. I tato okolnost tak navyšuje míru intenzity dopadu nezákonného trestního stíhání do života žalobce, když se nejedná o částku v zanedbatelné výši, jejíž případné vymáhání by bez ohledu na majetkové poměry žalobce mohlo být nepochybně znatelným zásahem do běžného života žalobce. V neposlední řadě přihlédl soud i k účastnickému výslechu žalobce, ze kterého jednoznačně vyplynul určitý pocit křivdy, který si žalobce z daného trestního stíhání odnesl. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě odškodnit žalobce peněžitým zadostiučiněním.

55. Při stanovení peněžitého zadostiučinění soud vycházel ze srovnávacích případů, předložených žalovanou. V případě sp.zn. 7 C 226/2015 ([příjmení] [obec]) byl poškozený obviněn rovněž trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. c) trestního zákona, a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona, nicméně jeho čin byl posuzován podle zákona č. 140/1961 Sb., hrozila mu však shodná trestní sazba až 12 let, trestní stíhání trvalo 3 roky, tedy o pětinu kratší (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), současně hrozila možnost náhrady škody 6x nižší než současnému žalobci (důvod pro další navýšení nyní vyplacené částky). V obou případech došlo k medializaci daného případu (bez zjevného excesu), v obou případech šlo o osobu veřejně činnou, ve srovnávaném případě však došlo na rozdíl od současného případu k narušení rodinných vztahů (důvod pro snížení vyplacené částky), naopak nebyl prokázán markantní zásah do profesního života (důvod pro další navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže v případě srovnávaném byla poškozenému částka 90 000 Kč, jeví se odpovídající částka v současném případě trojnásobně vyšší, tedy 270 000 Kč.

56. Případ sp.zn. 21 C 167/2015 ([příjmení] [obec]) nebylo možné v dané věci použít, když v tomto případě byl Nejvyšším soudem rozsudek odvolacího soudu zrušen a vrácen k opětovnému rozhodnutí, výše odškodnění tak nebyla dle uvedeného případu konečná.

57. V případě sp.zn. 15 C 174/2016 ([příjmení] [obec a číslo]) byla poškozená stíhána za stejné trestné činy, hrozila jí shodná trestní sazba, oproti současnému žalobci však jí hrozila povinnost náhrady škody téměř 50x nižší než současnému žalobci (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), zároveň však byla poškozená stíhaná o 70% delší dobu než v případě současného žalobce (důvod pro snížení nyní vyplacené částky). Jestliže v případě srovnávaném byla poškozenému částka 200 000 Kč, jeví se tato částka odpovídající i v současném případě.

58. V případě sp.zn. 10 C 255/2013 ([příjmení] [obec a číslo]) byl poškozený stíhán pro zneužívání pravomoci veřejného činitele v souběhu s nadržováním, hrozila mu trestní sazba až deset let, tedy o pětinu nižší trest (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), řízení však trvalo 5,5 roku, tedy o 30 měsíců delší dobu (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), oba poškození byli zasaženi v profesní oblasti a současně byli stíháni v souvislosti s výkonem své práce, tamní poškozený však byl nucen užívat antidepresiva (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), nehrozila povinnost náhrady škody v nadstandartní výši (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže tamnímu poškozenému byla ve srovnávaném případě poskytnuta částka 300 000 Kč, jeví se tato částka odpovídající i v současném případě.

59. V případě sp.zn. 22 C 103/2015 ([příjmení] [obec a číslo]) byl poškozený stíhán za zneužití pravomoci veřejného činitele, hrozila mu trestní sazba až 10 let, tedy o pětinu nižší trest (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), řízení však trvalo 6 let a 8 měsíců, tedy více než dvojnásobnou dobu (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), oba poškození se s psychickou zátěží vyrovnali sami, medializace srovnávaného případu byla ovlivněna i negativním společenským postojem k minulosti žalobce před rokem 1989 a aktivitou„ politických vězňů“, zatímco v daném případě takto nebyla ovlivněna (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), stejně jako v případě současného žalobce byl poškozený stíhán v souvislosti se svou funkcí či povoláním, na rozdíl od současného žalobce nebyl prokázán žádný zásah do rodinného života (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), nebyl zasažen jeho společenský život na rozdíl od současného žalobce (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), nehrozila povinnost náhrady škody v nadstandartní výši (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže tamnímu poškozenému byla ve srovnávaném případě poskytnuta částka 70 000 Kč, jeví se odpovídající částka v současném případě trojnásobně vyšší, tedy 210 000 Kč.

60. V případě sp.zn. 10 C 157/2012 ([příjmení] [obec a číslo]) byl poškozený stíhán zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák, hrozila mu trestní sazba až 3 roky, tedy 4x méně než současnému žalobci (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), trestní stíhání trvalo cca 23 měsíců, tedy o 1/3 kratší dobu než u současného žalobce (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), v obou případech došlo k zásahům do profesního života, narozdíl od současného žalobce se tamní poškozený psychiatricky léčil (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), nehrozila povinnost náhrady škody v nadstandartní výši (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže tamnímu poškozenému byla ve srovnávaném případě poskytnuta částka 148 500 Kč, jeví se odpovídající částka v současném případě dvojnásobně vyšší, tedy 297 000 Kč.

61. V případě sp.zn. 12 C 73/2014 ([příjmení] [obec a číslo]) byl poškozený stíhán pro zneužití pravomoci veřejné osoby,), trestní stíhání trvalo cca 23 měsíců, tedy o 1/3 kratší dobu než u současného žalobce (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), hrozila mu trestní sazba až 3 roky, tedy 4x méně než současnému žalobci (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), v obou případech došlo k zásahu do profesní sféry poškozených, nehrozila povinnost náhrady škody v nadstandartní výši (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže tamnímu poškozenému byla ve srovnávaném případě poskytnuta částka 100 000 Kč, jeví se odpovídající částka v současném případě trojnásobně vyšší, tedy 300 000 Kč.

62. A konečně v případě sp.zn. 25 C 383/2013 ([příjmení] [obec a číslo]) byl poškozený stíhán pro zneužití pravomoci veřejné osoby, řízení trvalo cca 5 let a 8 měsíců, tedy téměř dvojnásobnou dobu (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), poškozený byl nucen vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc (důvod pro snížení nyní vyplacené částky), došlo k obnovení původních společenských vztahů na rozdíl od současného žalobce (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky), nehrozila povinnost náhrady škody v nadstandartní výši (důvod pro navýšení nyní vyplacené částky). Jestliže tamnímu poškozenému byla ve srovnávaném případě poskytnuta částka 250 000 Kč, jeví se tato částka odpovídající i v současném případě.

63. Jen pro úplnost nutno ještě dodat, že v případě shora uvedených ústavních nálezů Ústavní soud nedal soudům jakýsi návod, jakou částku mají přiznávat za to které řízení, když toto je na úsudku nalézacích soudů, potažmo soudů vyšších instancí. Ústavní soud se prvním případě vyjadřoval ke nedostatečně zdůvodněným snížením přiznané částky ve vztahu k porovnávanému případu, ve druhém případě se vyjadřoval k využitým srovnávacím případům.

64. S ohledem na shora uvedené porovnal soud jednotlivé odpovídající částky a dospěl k závěru, že v daném případě by odpovídající odškodnění mělo představovat částku 270 000 Kč, tedy částka přibližně uprostřed mezi odpovídajícími částkami. Protože již žalovaná na náhradě nemajetkové újmy uhradila žalobci částku 100 000 Kč, přiznal soud žalobci rozdíl mezi odpovídajícím zadostiučiněním dle svého názoru a již přiznaným zadostiučiněním ze strany žalované, a to včetně úroků z prodlení z žalovanou dosud přiznané částky ode dne prodlení do zaplacení a z dosud nevyplaceného rozdílu mezi odpovídající částkou a již přiznaným zadostiučiněním od okamžiku prodlení do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem ad.III zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 11. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 1. 2023, z částky 3 100 Kč za doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 3. 2023 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč.

Poučení