10 C 151/2023 - 257

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované], [Adresa žalované] o 3.000 EUR + 17.000 EUR - náhrada nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3 000 EUR se zamítá.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 17 000 EUR se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou z 20. 4. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 3 000 EUR coby bolestného a částky ve výši 17 000 EUR coby přiměřeného zadostiučinění za další nemajetkovou újmu s následujícím odůvodněním. Dne 15. 4. 2019 byl žalobce vzat do vazby ve Věznici Ostrov, kde podstoupil vstupní lékařskou prohlídku prováděnou zaměstnancem žalované [jméno FO]. Na výsledné křivce grafu vyšetření EKG, které bylo součástí této prohlídky, sice ošetřující lékař zvýraznil EKG změny, žalobce však neodeslal na žádné specializované vyšetření, ani mu nenasadil speciální léky (např. na vysoký tlak). Žalobce se od počátku svého pobytu ve vazbě cítil slabý, dýchavičný, točila se mu hlava, na jeho stížnosti však nebylo adekvátně reagováno. Dne 20. 8. 2021 prodělal infarkt, po němž byl operován ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V průběhu roku 2022 si žalobce vyžádal EKG snímek ze vstupního vyšetření a jím oslovení lékaři potvrdili, že zde uvedené změny odpovídají infarktu proběhlému před nástupem do věznice. Pokud by zaměstnanec žalované postupoval dne 15. 4. 2019 při vstupní lékařské prohlídce lege artis a odeslal žalobce k vyšetření u kardiologického specialisty, mohlo dojít k řádnému poučení žalobce ohledně režimových opatření i k nasazení léků, jejichž užíváním by se dalo druhému infarktu předejít. V souvislosti s prodělaným druhým infarktem a jemu předcházejícími bolestmi uplatnil žalobce bolestné ve výši 3 000 EUR (coby nejnižší možné částky za utrpěnou bolest, když znalecký posudek na vyčíslení bolestného nebylo možné s ohledem na situaci žalobce nacházejícího se v dlouhodobém trestu odnětí svobody nechat zpracovat). Částku ve výši 17 000 EUR požadoval žalobce v souvislosti s dlouhodobými duševními útrapami (úzkostné stavy z častého bušení srdce, vysokého tlaku, bolesti na hrudi, strach o život), které se nedají podřadit pod bolestné a ztížení společenského uplatnění, jako tzv. další nemajetkovou újmu.

2. V průběhu řízení uvedl žalobce, že nárok na zaplacení částky 17 000 EUR by bylo možno kvalifikovat i jako náhradu újmy na jeho osobnostních právech, neboť v souvislosti s nesprávným medicinským postupem MUDr. [Anonymizováno] bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, zejména do práva na důstojnost, na nedotknutelnost osoby a její soukromí, tj. i jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí. Žalobce trpěl bolestmi na hrudi, nadměrným bušením srdce, dušností, byl slabý, bez energie, bez chuti k životu a tento stav vyvrcholil i depresemi, úzkostmi, strachem o život i myšlenkami na sebevraždu. Pro případ, že by soud nedovodil příčinnou souvislost mezi postupem non lege artis zaměstnance žalované a škodlivým následkem v podobě druhého infarktu žalobce, a nebyly by tedy splněny podmínky pro shledání odpovědnosti za škodu na zdraví, žádal žalobce o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 17 000 EUR z titulu neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv, přičemž výši tohoto zadostiučinění odvíjel od povahy věci, délky trvání zásahu (29 měsíců) i represivní funkce tohoto zadostiučinění.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že nárok žalobce je promlčený, neboť nebyl nejprve řádně uplatněn u žalované ve lhůtě stanovené zákonem č. 89/1998 Sb., a dále že v dalších řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 nebyl shledán nesprávný medicínský postup lékařů Vězeňské služby Věznice Ostrov. Poté, co žalobce uvedl, že se nedomáhá nároku z titulu nesprávného úředního postupu, nýbrž náhrady škody dle obecných ustanovení a že v paralelních řízeních byl zkoumán nesprávný medicínský postup spočívající v nepředepsání léků na intenzivní bolest, uvedla žalovaná, že protiprávní jednání zaměstnance žalované, vzniklá nemajetková újma i příčinná souvislost nemůže být založená pouze na osobním přesvědčení žalobce a měla by být předmětem znaleckého zkoumání. Po zpracování znaleckého posudku namítala žalovaná nedostatek příčinné souvislosti mezi postupem non lege artis zaměstnance žalované a škodlivým následkem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021 nesouhlasila žalovaná ani se svou odpovědnosti za zásah do osobnostních práv žalobce s tím, že na zavázání poskytovatele zdravotní péče k náhradě škody bez dostatečně zjevné příčinné souvislosti jednání se škodlivým následkem, coby jedné z podmínek obecné odpovědnosti ve smyslu § 420 obč. zák., by bylo možno pohlížet jako na ukládání povinnosti bez náležitého zákonného podkladu vymykajícího se systémové koncepci institutu náhrady škody a přesouvání jej bez náležitého opodstatnění do roviny zcela hypotetické a spekulativní. V daném případě přitom příčinná souvislost prokázána nebyla. Dále žalovaná poukazovala na závěry rozhodnutí 25 Cdo 4162/2017.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl dne 15. 4. 2019 vzat do vazby a umístěn ve Vazební věznici Ostrov. Při vstupní lékařské prohlídce bylo žalobci provedeno vyšetření EKG, na jehož základě vyšetřující lékař konstatoval, že nebyly zaznamenány žádné známky infarktu a na druhou stranu grafu uvedl infarkt negat. Dne 20. 8. 2021 byl žalobce s bolestmi a tlakem na hrudi převezen do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde se podrobil operaci s diagnózou STEMI spodní stěny. Žalobce žalovanou k plnění před podáním žaloby nevyzval.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo dne 15. 4. 2019 ze strany zaměstnance žalované [právnická osoba] Savčice k nesprávnému medicínskému postupu a pokud ano, zda a do jaké míry s tímto nesprávným medicínským postupem souvisí druhý infarkt žalobce v srpnu 2021.

6. Z výslechu svědka [právnická osoba] Savčice soud zjistil, že na konkrétní vstupní vyšetření žalobce si nepamatuje. Obecně se však vyšetření EKG při vstupní prohlídce dělalo, pokud byl k tomu důvod, který vyplýval buď z dokumentace anebo z toho, co uváděl vyšetřovaný. Výsledky měření vyšetření prováděného pomocí klasických elektrod hodnotil sám svědek, a pokud by se zde našla nějaká závažná patologie, následovalo by interní konsilium. Po nahlédnutí do zprávy o vstupním vyšetření a grafu s křivkou obsahujícím zakroužkovaná místa svědek uvedl, že místa označil sám, neboť se mu na křivce něco nezdálo (podle jejího tvaru křivky bylo totiž možno usuzovat na proběhlou koronární příhodu), prodělaný infarkt však vyšetřovaný negoval (zaznamenáno na druhé straně grafu – „infarkt negat.“). V kontextu celého vyšetření svědek uzavřel, že důvody pro nějaký speciální postup (interní konzilium, léčba kardiologem) nebyly dány.

7. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno FO], soud zjistil, že neodesláním žalobce k specializovanému vyšetření kardiologem poté, co při vstupní zdravotní prohlídce dne 15. 4. 2019 lékař MUDr. [jméno FO] rozpoznal možnou proběhlou koronární příhodu (a správně popsal abnormální EKG křivku žalobce), došlo k postupu non lege artis. Postup non lege artis mohl potencionálně ovlivnit medicínský osud žalobce, neboť pokud by byl ve lhůtě 1–2 měsíců od nálezu patologického EKG vyšetřen specializovaným kardiologickým pracovištěm, byla by konstatována diagnóza prodělaného infarktu a žalobce měl být léčen v souladu se zásadami pacienta v druhotné prevenci po infarktu myokardu, včetně předepsání standardních léků (protidestičkový lék, statin, event. jiná hypolipidemická léčba, betablokátor ke snížení spotřeby kyslíku myokardem a léčba ACE inhibitorem). Geneze akutního infarktu myokardu je však multifaktoriální záležitost a kromě preventivní medikace zde hraje roli celá řada dalších patofyziologických mechanismů a rizikových faktorů, a nelze proto jednoznačně odpovědět, že by při optimální terapii podle doporučených postupů k rozvoji druhé akutní koronární příhody nedošlo. Znaleckým posudkem bylo dále zjištěno, že žalobce skutečně v minulosti infarkt myokardu spodní/zadní stěny prodělal, přičemž tato skutečnost byla potvrzena i dopisem MUDr. [jméno FO], z 16. 11. 2022, a dopisem [jméno FO] z 25. 4. 2023, jimž žalobce z výkonu trestu odnětí svobody zaslal graf zachycující výsledky EKG vyšetření ze dne 15. 4. 2019 se žádostí o vyjádření.

8. Z výslechu znalce bylo zjištěno, že druhá akutní koronární příhoda žalobce byla způsobena absencí medikace, diety a režimových opatření z 50 %; druhých 50 % je tvořeno dalšími rizikovými faktory, a to užíváním analgetik, návykových látek a kouřením. Byl-li by řádně odeslán ke speciálnímu kardiologickému vyšetření, dostalo by se mu zde kromě shora uvedené medikace ještě poučení o dietetických a pohybových opatřeních, avšak ani v takovémto případě by se pravděpodobnost vzniku druhého infarktu nesnížila pod 50 %. Dále bylo zjištěno, že stav projevující se bušením srdce, dušností, depresemi i strachem o život popisovaný žalobcem odpovídá neléčenému infarktu myokardu.

9. Z rozhodnutí [právnická osoba] z 29. 12. 2022 bylo zjištěno, že stížnost žalobce proti vyřízení stížnosti podané proti Vězeňské službě ČR při poskytování zdravotních služeb byla shledána nedůvodnou. Žalobce si stěžoval na nedostatečnou lékařskou péči a domáhal se léčby spočívající v předepisování konkrétního léku na chronické bolesti. V rámci šetření této stížnosti byl vypracován odborný posudek MUDr. [jméno FO] z 9. 8. 2022 vypracovaného ve věci stížnosti žalobce bylo zjištěno, že žalobce je pacient s poruchou osobnosti, anamnestických abúzem alkoholu a dalších psychotropních látek, stěžující si na chronické bolesti, jehož trvání na léčbě konkrétním opioidem má rysy závislostního chování.

10. Při svém účastnického výslechu žalobce uvedl, že po vzetí do vazby měl různé zdravotní problémy – pálilo ho na prsou, nemohl dýchat, byl unavený, vyčerpaný a hodně spal, trpěl stavy zmatenosti, potížemi s pamětí a stále trvajícími bolestmi. Lékař jeho potíže odmítl řešit, a protože žalobce nevěděl, co se s ním děje, měl strach o život a zažíval pocity beznaděje a zoufalství až do druhého infarktu v srpnu 2021. Situace se změnila poté, co se mu v nemocnici v Hradci Králové věnovali odborníci, dali mu steny, doporučili léky a dostal dietu. Po 27 měsících věděl, co mu je a začal si dávat pozor, docházel k doktorovi a dodržoval doporučený režim. Uvedené skutečnosti jsou vyvraceny zdravotní dokumentací, která byla přílohou znaleckého posudku prof. [jméno FO]. Z této dokumentace totiž nevyplývá, že by si žalobce při svých pravidelných a častých návštěvách lékaře při pobytu ve vězení stěžoval na stejné zdravotní problémy, jaké udával ve své účastnické výpovědi, uváděl naopak potíže různého druhu (bolest zad, nespavost, bolest dásní, levého kolene, ucha, kožní problémy). Zdravotní záznamy o interní kontrole žalobce z 28. 7. 2022, 20. 7. 2023 a 30. 11. 2023, které rovněž byly přílohou znaleckého posudku, rovněž vyvrací dodržování režimových opatření žalobcem po druhém infarktu, neboť podle nich žalobce při těchto kontrolách udával, že kouří 20 cigaret denně.

11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobce byl dne 15. 4. 2019 vzat do vazby a umístěn ve Vazební věznici Ostrov. Zde mu bylo při vstupní lékařské prohlídce provedeno vyšetření EKG, jehož výsledky interpretoval sám vyšetřující lékař MUDr. [jméno FO], který sice rozpoznal nestandardní výslednou křivku EKG, z níž bylo možné usuzovat na dříve proběhlou koronární příhodu, avšak neindikoval žádný speciální postup (interní konzilium či další specializované vyšetření), a postupoval tak non lege artis. Postup lege artis mohl přitom potencionálně ovlivnit další medicínský osud žalobce v tom směru, že pokud by ve lhůtě 1–2 měsíců od nálezu patologického EKG specializované kardiologické pracoviště diagnostikovalo prodělaný infarktu, byl by žalobce léčen v souladu se zásadami pacienta v druhotné prevenci po infarktu myokardu, včetně předepsání standardních léků (protidestičkový lék, statin, event. jiná hypolipidemická léčba, betablokátor ke snížení spotřeby kyslíku myokardem a léčba ACE inhibitorem) a dostalo by se mu poučení o dietetických a pohybových opatřeních. Dne 20. 8. 2021 byl žalobce s bolestmi a tlakem na hrudi převezen do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde se podrobil operaci s diagnózou STEMI spodní stěny. Tato druhá akutní koronární příhoda žalobce byla způsobena absencí medikace, diety a režimových opatření z 50 %; druhých 50 % je tvořeno dalšími rizikovými faktory, a to užíváním analgetik, návykových látek a kouřením; geneze akutního infarktu myokardu je totiž multifaktoriální záležitostí a kromě preventivní medikace zde hraje roli celá řada dalších patofyziologických mechanismů a rizikových faktorů.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následovně:

14. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Podle § 81 odst. 1 občanského zákoníku je chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vězeňské službě“) Vězeňská služba poskytuje zdravotní služby ve svých zdravotnických zařízeních osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje zdravotní služby u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb. Podle § 23 odst. 5 téhož zákona stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou v souvislosti s plněním jejích úkolů stanovených tímto zákonem. To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala nebo si škodu úmyslně způsobila sama. Podle § 23 odst. 6 téhož zákona náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.

19. V proběhlém řízení bylo prokázáno, že zaměstnanec žalované nepostupoval lege artis, když sice zaznamenal abnormální EKG křivku žalobce, avšak v rozporu s doporučenými postupy jej neodeslal ke specialistovi ani se specialistou situaci nekonzultoval a nepředepsal žalobci léky standardně předepisované po infarktu myokardu. Tento postup non lege artis byl však příčinou následně proběhnuvšího druhého infarktu žalobce pouze z 50 %, a nebyl tedy převažující příčinou škodlivého následku vyžadované judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, podle něhož v bodě 15 – musí být existence příčinné souvislosti prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující, nestačí obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení). Námitku žalobce, že by se padesátiprocentní pravděpodobnost druhého infarktu dále snížila tím, že by se mu v případě postupu lege artis dostalo řádného poučení o režimových opatřeních, která by následně dodržoval, znalec odmítl a soud ji považuje pouze za spekulativní. Z lékařské dokumentace, která je přílohou znaleckého posudku ostatně vyplývá, že žalobce tato omezení nedodržuje ani po druhém infarktu. Jinak řečeno – nelze-li uzavřít, že by případný postup žalované lege artis spočívající v odeslání žalobce ke specialistovi mohl odvrátit škodlivý následek v podobě druhého infarktu žalobce, nemůže soud dovodit příčinnou souvislost mezi postupem non lege artis a škodlivým následkem (jak též vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3332/2020 či z rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 25 Cdo 121/2023). Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ve věci nejsou dány podmínky pro přiznání náhrady škody na zdraví.

20. Soud se dále zabýval otázkou, není-li možné dovodit v souvislosti s prokázaným postupem non lege artis zaměstnance žalované její odpovědnost za zásah do osobnostních práv žalobce a přiznat mu přiměřené zadostiučinění, jak to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soud ČR, a to rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2376/2021 či 25 Cdo 3332/2020 a Ústavního soudu ČR – III. ÚS 176/24, podle níž může být porušení povinnosti poskytovatele postupovat non lege artis zásahem do osobnostních práv odčinitelným přiměřeným zadostiučiněním bez ohledu na to, zda ve výsledku došlo k újmě na zdraví, žalobce požadoval.

21. Žalobce v žalobě uvedl, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným lékařským postupem, přičemž tato újma spočívala jednak v bolestném, jednak v tzv. další nemajetkové újmě za duševní útrapy (žalobce prožíval úzkostné stavy z častého bušení srdce, vysokého tlaku, bolesti na hrudi, strach o život). Po koncentraci řízení a výslechu znalce, z nějž vyplynulo, že příčinná souvislost mezi postupem lege artis a škodlivým následkem není dána, se žalobce na základě totožných skutkových tvrzení začal domáhat nároku vzniklého v režimu ochrany osobnosti. Jak je již uvedeno shora, tvrdil žalobce v této souvislosti, že nesprávným medicinským postupem MUDr. Savčice bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, zejména do práva na důstojnost, na nedotknutelnost osoby a její soukromí, tj. i jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí; žalobce trpěl bolestmi na hrudi, nadměrným bušením srdce, dušností, byl slabý, bez energie, bez chuti k životu a tento stav vyvrcholil i depresemi, úzkostmi, strachem o život i myšlenkami na sebevraždu. Veškerá skutková tvrzení žalobce tak směřovala k tomu, že bylo zasaženo jeho zdraví a popisovala toliko zdravotní následky postupu non lege artis, když z ničeho nebylo možnost dovodit, jakým způsobem bylo konkrétně zasaženo do osobnostních práv. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4162/2017, podle něhož sice může nárok na náhradu škody na zdraví obstát vedle obecného nároku vzniklého v režimu ochrany osobnosti, není však přípustné, aby se osoba dotčená na zdraví pokoušela nárok na ochranu osobnosti nahrazovat či navyšovat své nároky z titulu náhrady škody a jednotlivé nároky nelze zaměňovat. Stejně jako v citovaném rozhodnutí tak i v posuzované věci neodpovídají skutková tvrzení uvedená v žalobě ani v následných podáních žalobce uplatnění nároku z titulu práva na ochranu osobnosti. Byť by se totiž zejména tvrzení žalobce o způsobených duševních útrapách, na jejichž základě se domáhal přiznání tzv. další nemajetkové újmy, snad mohlo jevit jako tvrzení o zásahu do osobnostních práv, má soud zato, že se jedná o podobnost pouze zdánlivou, a konkrétní tvrzení o zásahu do osobnostních práv v daném případě absentují. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 41/2017, upozorňuje soud na skutečnost, že jeho závěry byly revidovány rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. S ohledem na shora uvedené závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4162/2017 se soud blíže nezabýval ani závěry žalobcem namítaného rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 3067/13 zabývajícím se doktrínou „ztráty šance). Soud proto dospěl k závěru, že nelze zvažovat ani přiznání přiměřeného zadostiučinění žalobci z titulu zásahu do jeho osobnostních práv.

22. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl co do požadovaného bolestného i co do náhrady tzv. další majetkové újmy či co do přiměřeného zadostiučinění na základě tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobce.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 700 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 700 Kč představující 300 Kč za každý z devíti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

24. Ve výroku IV. nepřiznal soud státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na znalecký posudek, neboť ve věci neúspěšný žalobce je osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky.

Poučení