10 C 153/2019 - 447

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČ [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČ [IČO] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 415 372,43 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 243 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši: - 8,5% ročně z částky 49 610 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení, - 9% ročně z částky 48 400 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 48 400 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 48 400 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 48 400 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 172 162,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši: - 9% ročně z částky 23 573,22 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, - 9% ročně z částky 25 627,80 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 16 209,16 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 30 433,92 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 43 239,35 od 16. 3. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 33 078,98 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně 18% nákladů řízení, a to konkrétně ve výši 50 902 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit státu na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení 2 917 Kč.

V. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit státu na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení 4 198 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení 415 372,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši: - 8,5% ročně z částky 49 610 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení, - 9% ročně z částky 71 973,22 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, - 9% ročně z částky 25 627,80 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 16 209,16 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 78 833,92 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 91 639,35 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, - 9,75% ročně z částky 81 478,98 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) tvrdila, že účastnice dne 30. 12. 2017 uzavřely Smlouvu o obchodním zastoupení (pozn. soudu - dále v odůvodnění případně jen „Smlouva z 30. 12. 2017“), podle které žalobkyně řádně a včas plnila a posléze vystavila faktury na smluvní odměnu a dopravné, avšak žalovaná na některé z faktur žalobkyni nezaplatila – celkem částku 339 054,10 Kč. Uvedený dluh však žalovaná uznala dne 13. 2. 2019 a zavázala se jej uhradit do 28. 2. 2013, nicméně – a až po zaslání předžalobní výzvy z 5. 3. 2019 – uhradila 15. 3. 2019 jen částky 2 x 48 400 Kč na faktury č. [hodnota] a č. [hodnota]. Dále žalovaná žalobkyni nezaplatila za žalobkyní poskytnuté plnění částky 91 639,35 Kč (vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2019, se stanovenou splatností k 15. 3. 2019) a 81 478,98 Kč (vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2019, se stanovenou splatností k 15. 4. 2019).

2. Žalovaná již v rámci vyjádření k návrhu žalobkyně při podání odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nedluží žalobkyni tvrzenou peněžitou částku. Uznání dluhu z 13. 2. 2019 nebylo podepsáno žalovanou (jejím statutárním zástupcem nebo osobou oprávněnou žalovanou zavazovat), navíc nemohl být uznán závazek, který nevznikl. Žalovaná sice připustila, že mezi účastnicemi byla dne 30. 12. 2017 uzavřena Smlouva o obchodním zastoupení i to, že žalobce podle této smlouvy VYKONÁVAL pro žalovanou ČINNOST OBCHODNÍHO ZÁSTUPCE, ale odměna za tuto činnost byla sjednána provizním způsobem – 3% až 10% z ceny prodaného zboží nebo provedených prací – a provize obsahovala i úplnou náhradu všech obvyklých nákladů vynaložených zástupcem na jeho činnost. Žalovaná však označenými fakturami jednak neúčtuje provizi (odměnu), ale opakovaně (za jednotlivé měsíce) paušální částku 40 000 Kč, což je v rozporu se smlouvou, podle níž paušální částka 40 000 Kč žalobkyni přísluší pouze jednou (jednorázově); na opakované účtování paušální částky žalobkyni vůbec nevznikl nárok. Nárok na úhradu cestovních nákladů žalobkyni sice dle smlouvy vznikal, avšak [dle § 2500 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)] pouze v případě, kdy jí vznikl nárok na provizi, tj. v závislosti na uskutečněných obchodech, ovšem v předmětných případech žalobkyně nárok na provizi ani neuplatnila. Navíc provize měla dle smlouvy zahrnovat i úplnou náhradu obvyklých nákladů žalobkyně (s výjimkou výslovně uvedených cestovních nákladů dle blíže nespecifikované vyhlášky MPSV), která tak nemůže zvlášť požadovat např. náhradu snídaně pro 2 osoby, ubytování v hotelu, parkovné.

3. V dalším průběhu řízení pak žalobkyně skutkově doplnila, že uznání dluhu ze dne 13. 2. 2019 podepsal za žalovanou [jméno FO]. [jméno FO], který se při tom prezentoval jako k tomuto jednání oprávněným, faktury v uznání uvedené překontroloval a na základě toho byl dluh uznán. Ostatně, žalovaná již dříve – např. dne 1. 10. 2018 a 20. 10. 2018 písemně uznala jiné své dluhy vůči žalobkyni (jinými uznáními případně i vůči jiným věřitelům), dluhy z některých faktur (v řízení neuplatněné č. 12/2017, 9/2018) i opakovaně, přičemž na základě uvedených dvou uznání dluhu, které podepsal za žalovanou ředitel [jméno FO]. [jméno FO], žalovaná žalobkyni i plnila. Nárok žalobkyně na paušální měsíční částku byl sjednán již předchozí smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017 (tehdy na 30 000 Kč), měsíční nárok vyplývá i ze shodně formulované příslušné části textu následující Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017, podle níž má obchodní zástupce dále nárok na vyplácení paušální částky na pokrytí nákladů spojených s obchodní činností vyvíjené ve prospěch zastoupeného ve výši 40 000 Kč bez DPH, přičemž paušální částka byla splatná k 25. dne v měsíci počínaje lednem 2018; krom toho byla Smlouva uzavřena na dobu neurčitou. Náklady na cestovné, pohonné hmoty či ubytování představovaly mimořádné výdaje, na jejich náhradu měla žalobkyně nárok podle ujednání z října 2017 mezi ní a ředitelem žalované [jméno FO]. [jméno FO]. Podáním ze 7. 7. 2020 žalobkyně doplnila, že žalovaná žalobkyni zaplatila vyúčtované paušální částky za měsíce červenec 2017 až září 2017 (č. [hodnota]). Od října 2017 žalobkyně začala fakturovat i za náklady nad rámec paušální částky, přičemž žalovaná na část faktur také plnila ([hodnota], a dále částečně – částkami 2 x po 48 400 Kč – na předmětné faktury č. [hodnota] a [hodnota]). Dále žalobkyně tvrdila (a to i ve spojení s jednotlivými předmětnými fakturami), že předmětnými fakturami a) č. [hodnota] ze dne 28. 12. 2017 vyúčtovala (na základě již dřívější Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017) 49 610 Kč (včetně DPH v sazbě 21 %) se splatností k 14. 1. 2018, a to za smluvní odměnu ve výši 6 % ze zakázky [Anonymizováno] (v částce 41 000 Kč bez DPH); díky této zakázce zajišťované žalobkyní bylo možno pro žalovanou navýšit cenu o 12,100 EUR, navíc vyinkasovala o 320 000 Kč více než měla b) č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2018 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně dopravních nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 71 973,22 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 10. 2018, z toho (před započtením DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za září 2018 a dopravné za září 2018 dle přiloženého výkazu jízd v částce 19 482 Kč, c) č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2018 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně dopravních nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 74 027,80 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 12. 2018, z toho (před započtením DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za listopad 2018 a dopravné za listopad 2018 dle přiloženého výkazu jízd v částce 21 780 Kč; již dle prvotních tvrzení žalobkyně bylo na tuto fakturu žalovanou částečně placeno 15. 3. 2019 částkou 48 400 Kč, a to na paušální částku d) č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2018 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně dopravních nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 64 609,16 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 1. 2019, z toho (před započtením DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za prosinec 2018 a dopravné za prosinec 2018 dle přiloženého výkazu jízd v částce 13 396 Kč; již dle prvotních tvrzení žalobkyně bylo na tuto fakturu žalovanou částečně placeno 15. 3. 2019 částkou 48 400 Kč, a to na paušální částku e) č. [hodnota] ze dne 31. 1. 2019 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně dopravních nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 78 833,92 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 2. 2019, z toho (před započtením DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za leden 2019 a dopravné za leden 2019 dle přiloženého výkazu jízd v částce 25 152 Kč, f) č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2019 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 91 639,35 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 3. 2019, z toho (před započtením DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za únor 2019, dopravné za únor 2019 dle přiloženého výkazu jízd v částce 25 656 Kč, ubytování [Anonymizováno] v částce 1 212 Kč, ubytování [Anonymizováno] v částce 1 200 Kč, ubytování [Anonymizováno] v částce 7 402 Kč a [Anonymizováno] v částce 265 Kč, g) č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2019 vyúčtovala (na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 paušální částku včetně nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťovanou činností) 81 478,98 Kč (včetně DPH) se splatností 15. 4. 2019, z toho (před započtení DPH) paušální částku ve výši 40 000 Kč za březen 2019, dopravné za březen 2019 dle přiloženého výkazu jízd v částce 17 382 Kč a náklady spojené s výstavou [Anonymizováno] v částce 9 956 Kč. Dopravné (případně ubytování a parkovné) bylo účtováno jak za cesty ze sídla žalobkyně v [jméno FO] do sídla žalované v [adresa] (k jednáním tam konaným), dále za cesty žalobkyně na jednání žalobkyně (zastupující žalovanou) v různých místech a na různých akcích (např. výstava [adresa], konference galvanotechnických prvků v [adresa] od 4. 2. do 5. 2. 2019, výstava v [Anonymizováno] od 26. 2. do 27. 2. 2019). Dále žalobkyně zdůraznila, že 2 z předmětných faktur – č. [hodnota] a č. [hodnota] byly uznány opakovaně, a to písemně 15. 9., 1. 10. a 20. 10. 2018 ředitelem [jméno FO]. [jméno FO] jako oprávněnou osobou.

4. Žalovaná v dalším průběhu řízení doplnila, že odměnu (provizi) žalobkyně vyúčtovala pouze fakturou č. [hodnota] (6% ze zakázky [Anonymizováno]). Zopakovala, že žalobkyni podle Smlouvy z 30. 12. 2017 vůbec nevznikl nárok na každoměsíční účtování paušální odměny 40 000 Kč (oproti textu smlouvy z 30. 6. 2017 totiž Smlouva z 30. 12. 2017 neobsahovala ujednání o měsíční odměně 40 000 Kč a její splatnosti k 25. dni v měsíci, a pokud přesto žalovaná takové částky vyplatila 7 x, konkrétně v měsících únor až srpen 2018, učinila tak vzhledem k nefunkčnosti kontrolních složek žalované a za situace přátelských vztahů mezi žalobkyní a některými pracovníky žalované, dále bez právního důvodu; s touto argumentací pak žalovaná uplatnila námitku započtení částky 280 000 Kč vůči nároku žalobkyně. Specifikovala-li žalovaná v podání ze dne 2. 7. 2020, že částku 40 000 Kč uhradila celkem 8x (platbou částky 64 261,89 Kč dne 20. 2. 2018 na fakturu číslo [hodnota], a dále v platbě ze dne 5. 4. 2018 a 2. 5. 2018 vždy po částkách 32 019,02 Kč na fakturu číslo [hodnota], v platbě ze dne 10. 5. 2018 v částce 30 000 Kč a z 14. 6. 2018 v částce 32 208,50 Kč fakturu číslo [hodnota], v platbách ze dne 11. 7. 2018 v částce 46 459,90 Kč a ze dne 23. 8. 2018 ve výši 30 000 Kč na fakturu číslo [hodnota], platbami ve výši 50 000 Kč dne 10. 9. 2018 a ve výši 23 776,44 Kč dne 30. 11. 2018 na fakturu číslo [hodnota], platbou ve výši 73 722,88 Kč dne 11. 10. 2018 na fakturu číslo [hodnota], platbou částky 67 254,22 Kč dne 30. 11. 2018 na fakturu [hodnota], platbou 75 879,10 Kč dne 30. 1. 2019 na fakturu číslo [hodnota] a platbou částky 79 639,78 Kč dne 30. 1. 2019 na fakturu číslo [hodnota]), pak ale celkovou částku použitou k započtení – 280 000 Kč – výslovně nenavýšila.

5. Každá z účastnic řízení předložila k důkazu svoji verzi Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017, obě smlouvy se lišily v textu, zejména pokud jde o formulaci nároku žalobkyně na paušální částku 40 000 Kč na pokrytí nákladů žalobkyně (ve verzi žalobkyně – opětující se měsíční plnění, ve verzi žalované – jednorázová platba), dále ve výslovné úpravě nároku žalobkyně na náhradu cestovních nákladů (ve verzi žalobkyně vůbec neuvedeno). Žalobkyně popřela, že by její jednatel podepsal verzi smlouvy předloženou žalovanou, tato verze není projevem smluvních stran a jejímu obsahu nekoresponduje praxe stran. Žalovaná popřela pravost podpisu zejm. za ni (resp. za obě strany) na verzi smlouvy předložené žalobkyní, dále dle ní zřejmě nebyla podepsána dne 30. 12. 2017, ale vznikla až následně a se záměrem přivodit žalobkyni úspěch ve věci, neobsahuje shodnou a srozumitelně vyjádřenou vůli stran. Pokud jde o okolnosti uzavření smluv o obchodním zastoupení, tvrdila žalobkyně, že první smlouva z 30. 6. 2017 byla sepsána v pracovně [jméno FO]. [jméno FO], který ji osobně podepsal za žalovanou, za žalobkyni ji podepsal jednatel [jméno FO]. [jméno FO]. V prosinci 2017 byl jednatel žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] požádán o podepsání ukončení první smlouvy a o podepsání další Smlouvy ze dne 30. 12. 2017. K podepsání nové Smlouvy došlo s ohledem na okolnost, že oproti první smlouvě byla upravena procentuální výše provize. Smlouva ze dne 30. 12. 2017 byla opět podepsána v pracovně [jméno FO]. [jméno FO] za přítomnosti jeho a jednatele žalované [jméno FO]. [jméno FO], oběma uvedenými osobami; nikdo další nebyl přítomen přímo u podpisu smlouvy, avšak o podpisu obou smluv byla informována asistentka [jméno FO]. [jméno FO], jelikož tiskla smlouvy k podpisu. Oproti tomu žalovaná neuvedla skutková tvrzení o okolnostech podpisu verze Smlouvy z 30. 12. 2017, pouze s odkazem na vyžádané písemné stanovisko – tehdejšího prokuristy [jméno FO]. [jméno FO] uvedla, že tento odmítl, že by existovaly dvě různé verze Smlouvy z 30. 12. 2017.

6. Žalovaná – s odkazem na verzi Smlouvy z 30. 12. 2017 předloženou žalobkyní a spornost tvrzení žalobkyně o ujednání z října 2017 mezi ní a ředitelem žalované [jméno FO]. [jméno FO] o hrazení cestovného (a dalších nákladů) nad rámec paušální částky 40 000 Kč – vyhodnocovala, že žalobkyni dle této verze Smlouvy z 30. 12. 2017 nevznikal jakýkoli nárok na náhradu cestovného, ubytování, parkovného, protože veškeré náklady zahrnovala procentuální provize, případně paušální částka 40 000 Kč. Podle verze Smlouvy žalované sice měla žalobkyně, pokud jde o náklady, dostat vedle jednorázové paušální částky 40 000 Kč také náhradu cestovného dle jednotlivých cest (ne však nákladů ubytování, snídaní, parkovného), zároveň ale žalovaná pro obě verze připomněla i argumentaci ustanovením § 2500 o. z. o vzniku nároku obchodního zástupce na náklady (vedle sjednané provize) jen za situace, kdy mu vznikne nárok na provizi, kterou však žalobkyně nevyúčtovala za celý rok 2018 a 2019.

7. Po části provedeného dokazování (zejm. výslechy jednatele žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], tehdejšího prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO] v rámci jednání 18. 3. 2021) žalovaná namítala, že žalobkyně není věcně legitimována pro uplatnění předmětných nároků. Činnost jejího jednatele [jméno FO]. [jméno FO] pro žalovanou totiž měla znaky závislé práce dle § 2 odst. 1 zákoníku práce, nikoli znaky obchodního zastoupení žalované žalobkyní jako nezávislou podnikatelkou. Nedošlo (snad jen s výjimkou zakázky Technomir) ke zprostředkování žádného konkrétního obchodu, přičemž ovšem provizí náležející obchodnímu zástupci je odměna závislá právě na hodnotě uzavřených obchodů (§ 2499 odst. 3 o. z.), tj. nárok na ni vzniká až v kauzalitě mezi činností obchodního zástupce a výsledkem této činnosti. Dle provedeného dokazování ale na straně žalobkyně ve většině předmětných případů neexistuje žádný hmatatelný výsledek její činnosti jako nezávislého podnikatele zavázaného dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet, proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na provizi. Smlouvy o obchodním zastoupení byly simulované, zakrývaly skutečný vztah mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] a fakturované částky představují odměnu za jeho činnost coby fyzické osoby působící – ve výkonu práce charakteru závislé (která dle kogentních ustanovení zákoníku práce – konkrétně § 3 – může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu) – jako vedoucí obchodního oddělení žalované v [adresa]. Jeho činnost zdaleka přesahovala činnosti, jež by odpovídaly postavení obchodního zástupce, neboť se aktivně podílel na vedení společnosti, úkoloval zaměstnance žalované a řešil interní otázky.

8. Skutková tvrzení a důkazní návrhy žalované ohledně charakteru činnosti jednatele žalované [jméno FO]. [jméno FO] jako závislé práce pro žalovanou (a o tzv. Švarc systému) soud připustil, a to i přes námitku žalobkyně, že k tomu došlo v rozporu se zásadou koncentrace řízení do prvního jednání [§ 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)], jelikož žalovaná s tvrzeními o Švarc systému přišla – účelově a přes to, že je musela znát již dříve – až poté, kdy u Smlouvy z 30. 12. 2017 předložené žalovanou bylo prokázáno falsum podpisu jednatele žalobkyně. Soud totiž postupoval ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., tedy dle jedné z výjimek uvedených v závěru ust. § 118b odst. 1, a na základě možného jiného právního hodnocení nároků vůči žalované (a je nerozhodné, že k tomuto jinému právnímu hodnocení dala podnět žalovaná) jednak zohlednil její tvrzení a odkazy na již provedené výslechy (viz předchozí odstavec), ale též žalovanou vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o skutečném úmyslu žalované a jednatele žalobkyně sjednat právní poměr o jeho závislé činnosti (práci) pro žalovanou a o faktické realizaci takové vůle (o výkonu závislé práce jednatele žalobkyně [jméno FO] pro žalovanou ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, dle pokynů žalované, jménem žalované, v pracovní době a na pracovišti atd.). K tématu možného posouzení činnosti jednatele žalobkyně jako závislé práce pro žalovanou, resp. naopak – k posouzení právního poměru účastnic jako poměru ze smlouvy o obchodním zastoupení, měla možnost uvádět (ještě po koncentraci řízení) skutková tvrzení a důkazní návrhy i žalobkyně.

9. Žalovaná poté doplnila, že na vůli lze usazovat v podstatě pouze dle jejího projevu. Právní jednání označené jako Smlouva o obchodním zastoupení bylo domluveno mezi pouze dvěma osobami – [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]; z výpovědí obou dle žalobkyně jednoznačně plyne, že u [jméno FO]. [jméno FO] se mělo jednat o závislou práci pro žalovanou, pouze z neznámých důvodů byla tato vůle zastřena smlouvou o obchodním zastoupení ([jméno FO]. [jméno FO] vypověděl, že „pracoval“ pro EPRONU, sám zmiňoval pracovní smlouvu, to, že svoji činnost vnímá jako práci, nikoli vlastní podnikání, dále to, že se viděl s [jméno FO]. [jméno FO] 70x denně). Slyšená svědkyně [jméno FO] (sekretářka) vypověděla, že zakládala pracovní smlouvu [jméno FO]. [jméno FO]. Také zápisy z porad žalované dokládají, že v roce 2017 v nich není o [jméno FO]. [jméno FO] zmínka, naopak v zápisech z roku 2018 a 2019 je jeho jméno velmi často uvedeno; je zde uváděn jako fyzická osoba, nikoli jako zástupce žalobkyně; samotná přítomnost [jméno FO]. [jméno FO] jako fyzické osoby na jednáních vedení žalované implikuje skutečnost, že [jméno FO]. [jméno FO] byl součástí interní organizační struktury společnosti žalované. Ohledně dalšího možného dokazování žalovaná zmínila svědky [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] (dříve navržené již žalobkyní zejm. k její činnosti pro žalovanou) a e-maily mezi [jméno FO]. [jméno FO] a zákazníky žalované – k prokázání, že [jméno FO]. [jméno FO] s nimi jednal jako zástupce žalované, nikoli zástupce žalobkyně. Námitku žalované, že jednatel žalobkyně i prokurista žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] vypověděli, že neměli vůli uzavírat pro působení jednatele žalobkyně [jméno FO] ve společnosti žalované pracovní poměr, označila žalovaná jako bez možnosti obstát – s ohledem na ustanovení zákoníku práce o zákazu obcházení jeho kogentních ustanovení, včetně § 3. Po kompletně provedeném dokazování žalovaná shrnula, že [jméno FO]. [jméno FO] ani v nejmenším nevystupoval jako nezávislý podnikatel, nenesl žádné podnikatelské riziko (byl vyplácen měsíčně, měl zajištěné potřeby a prostředky pro výkon práce, naopak stál uvnitř organizační struktury žalované jako součást jejího vedení, přijímal pokyny od interních zaměstnanců a orgánů, zároveň udílel pokyny, měl vliv na jiné než obchodní záležitosti (podílel se na přijímání zaměstnanců, vyjadřoval se k otázkám prodeje majetku, podílel se na plánování ve společnosti). [jméno FO]. [jméno FO] konal práci převážně v sídle zaměstnavatele a na jeho náklady, měl zaměstnanecké benefity (využíval vnitropodnikové dopravy - vozidla žalované, např. 17. 12. 2018 vůz Octavia reg. zn. [SPZ] 39 za účelem vyzvednutí smluvního partnera žalované na letišti), stravování v závodní jídelně. Práci vykonával osobně (na poradách uváděn jako „[jméno FO]. [jméno FO]“, nikoli „[jméno FO] [právnická osoba].“), obchodní případy realizoval přímo na účet žalované, nevystupoval jako mezičlánek mezi žalovanou a jejími zákazníky. Za jeho práci ve faktickém (pracovní smlouvou nepodloženém) pracovním poměru sice náleží odměna, ale musí se jí domáhat on jako fyzická osoba, nikoli žalobkyně (která žádné obchodní zastoupení pro žalovanou nevykonávala a nemohl jí tak vzniknout nárok na odměnu), byť je [jméno FO]. [jméno FO] jejím jediným společníkem. Žalovaná připustila své pochybení v tom, že špatně nastavila kontrolní mechanismy a umožnila jednak, aby u ní docházelo k obcházení zákoníku práce, dále to, aby si jednatel žalobkyně jako vedoucí obchodního oddělení kontroloval faktury vystavené žalobkyní a prokurista žalované [jméno FO]. [jméno FO] umožnil jejich proplácení i s vyúčtovanými cestovními náhradami, ačkoli to pravá Smlouva z 30. 12. 2017 neumožňovala.

10. Oproti tomu žalobkyně namítala, že Smlouvu o obchodním zastoupení sepsala a předkládala žalovaná, obsahově i názvem je zřejmé, že jde o tuto smlouvu a že vůle stran nesměřovala k tomu, aby šlo o smlouvu pracovní. Osoby, které smlouvu podepisovaly, jsou vzdělané, byly si vědomy obsahu a významu uzavírané smlouvy. Krom toho o vůli účastnic nesjednávat zaměstnanecký poměr jednatele žalobkyně svědčí jednak jeho výpověď, kdy výslovně uvedl, že zaměstnancem být každopádně nechtěl, dále výpověď [jméno FO]. [jméno FO], jenž uvedl, že smlouva o obchodním zastoupení byla pro žalovanou výhodnější. Žalobkyně provozovala svoji činnost prostřednictvím jednatele a společníka [jméno FO]. K důkazu žalobkyně navrhovala své účetnictví za předmětné období k prokázání, že jednatel a společník žalobkyně prováděl práci i za svou společnost. Podle smluv o obchodním zastoupení žalobkyně dlouhodobě fakturovala a žalovaná faktury akceptovala a proplácela, nenamítala ničeho o „švarcsystému“. [jméno FO]. [jméno FO] vystupoval jako jednatel žalobkyně, avšak zástupci žalované při jednání účastnic logicky neoslovovali žalobkyni, ale jejího jednatele, který byl také uváděn na zápisech z porad; aktuální poukaz žalované na to, že v zápisech nebylo uváděno přímo značení žalobkyně jako společnosti, jednající [jméno FO]. [jméno FO], považuje žalobkyně za přehnaný formalismus. Oproti tomu žalobkyně poukazovala na e-mailové zprávy. Žalobkyně popírala, že by její jednatel stál uvnitř organizační struktury žalované. Tento nepodléhal pokynům vedení společnosti v režimu nadřízenosti a podřízenosti. Účastnice si dle § 2489 o. z. podávaly informace a diskutovaly o nich, žalobkyně jako obchodní zástupkyně (jednající svým jednatelem) dbala pokynů žalované a referovala jí o výsledcích své činnosti, vše se dělo tak, že se jednatel žalobkyně osobně dostavoval do sídla žalované. Jednateli žalobkyně nebyla stanovena pracovní doba tak, jak určují požadavky pro závislou práci, obchodní zastoupení nevykonával v místě žalované; neužíval prostředky patřící žalované, užíval vlastní vůz, neměl zaměstnanecké benefity – nárok na dovolenou. Zaměstnancem s pozicí, kterou v řízení ohledně jednatele žalobkyně tvrdí žalovaná, vykonával pan [jméno FO]. Žalobkyně sporovala pravost zápisů z porad, které její jednatel neviděl a nikdy nepodepisoval, poukázala přitom na okolnost, že žalovaná v řízení předložila padělané listiny (pozn. soudu – míněna Smlouva z 30. 12. 2017 ve verzi žalované, Dodatek č. 1 ze dne 1. 9. 2017 ke smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017). Zdůraznila, že zápisy nepředstavují doslovný záznam průběhu porad. Pokud žalobkyně občas zasáhla do jiných oblastí, činila tak z nutnosti řešit – za účelem uzavření kontraktů – složitost technologií žalované, jednat o ceně s ohledem na poptávku a nabídku (pro ten účel měla být jednotná cenová politika žalované). Pokud jednatel žalobkyně v rámci komunikace s vedením žalované navrhoval cokoli personálního, činil tak ze své dobré vůle a s ohledem na fakt, že to (personální kapacita) úzce souviselo s termíny dodání. Zároveň žalobkyně proti verzi, že by mezi jejím jednatelem a žalovanou mělo jít o pracovní poměr, argumentovala tím, že v předmětné době žalobkyně prostřednictvím svého jednatele realizovala a vedla projekty na provizní bázi i s dalšími společnostmi, jímž následně fakturovala ([právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a. s. atd.). Žalobkyně tak nebyla finančně závislou na žalované. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkové okolnosti.

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně (č. l. 46 – 47) bylo prokázáno, že žalobkyně vznikla již 7. 2. 2017 (s původním obchodním označením [právnická osoba].), jejím předmětem podnikání jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, předmětem činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Společníkem žalobkyně k datu jejího vzniku 7. 2. 2017 byla jen společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], tato jen do 21. 6. 2017, od 21. 6. 2017 [jméno FO]. [jméno FO], a to výlučně. Jednatelem jako statutárním orgánem byli zapsáni [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (oba s dnem vzniku funkce 7. 2. 2017 a zánikem funkce k 1. 6. 2017), dále od 1. 6. 2017 dosud jen [jméno FO]. [jméno FO]. V předmětné době uzavření Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 (stejně tak předchozí smlouvy ze 30. 6. 2017) byl jediným společníkem a jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO].

12. Výpisem z obchodního rejstříku žalované (č. l. 48 – 55) bylo prokázáno, že prokuristou byl zapsán od 8. 7. 2014 do 23. 3. 2019 [jméno FO]. [jméno FO]. V předmětné době uzavření obou Smluv o obchodním zastoupení – z 30. 6. i z 30. 12. 2017 – byli předsedou představenstva [jméno FO]. [jméno FO] (vznik funkce 30. 10. 2014, zánik 30. 10. 2019), členy představenstva pak [jméno FO]. [jméno FO] (30. 10. 2014 – 24. 10. 2018), [jméno FO] (30. 10. 2014 – 30. 10. 2019). Až k 31. 7. 2019 vzniklo členství v představenstvu členovi [tituly před jménem] [jméno FO], počínaje 1. 11. 2019 vznikla funkce předsedy představenstva [jméno FO]. [jméno FO] a místopředsedy představenstva [jméno FO]. [jméno FO]. Od 8. 7. 2014 je jednání za společnost zapsáno tak, že za ní jedná představenstvo, a to buď společně všichni členové představenstva, anebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písemně pověřen. Podepisování za společnost se uskutečňuje tak, že buď společně všichni členové představenstva, nebo společně předseda nebo místopředseda a jeden člen představenstva, a nebo samostatně jeden člen představenstva, který k tomu byl představenstvem písmeně pověřen, připojí podpis k názvu společnosti či otisku razítka společnosti.

13. Ze Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 (ve verzi předložené žalobkyní – v originále jako příloha C přílohové obálky), přičemž o této verzi bylo poté písmoznaleckým posudkem prokázáno, že obsahuje pravý vlastnoruční podpis jednatele žalobkyně a pravděpodobně pravý vlastnoruční podpis prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO]) bylo zjištěno, že ji jako zastoupená uzavřela žalovaná a jako obchodní zástupce žalobkyně (v záhlaví smlouvy nebylo o žádné z nich uvedeno, kdo za ně jedná, avšak údaje o jednajících osobách byly uvedeny v závěru textu smlouvy, kde byly zachyceny také podpisy jednajících osob). Obchodní zástupce se zavázal pro žalovanou jejím jménem a na její účet vyvíjet činnosti směřující k uzavírání kupních smluv na prodej zboží žalované a smluv o dílo prováděných žalovanou, získávat a předávat žalované objednávky zboží a na provedení díla od třetích osob. Smlouva se týkala veškerých prací a výrobků v plném rozsahu vyráběných či prováděných žalovanou. Podle textu smlouvy žalovaná žalobkyni k činnostem podle této smlouvy výslovně zmocnila. Dále se žalobkyně jako zástupce zavázala nabízet zboží a práce a přijímat pro žalovanou objednávky – jen v rozsahu, skladbě a za podmínek (včetně cenových), stanovených zastoupenou vždy dle posledního pokynu, který byl žalobkyni jako zástupci sdělen či doručen písemně. Žalobkyně měla průběžně informovat žalovanou o své činnosti a svoji obchodní činnost koordinovat s činností žalované, podle jejích pokynů vyřizovat jejím jménem reklamace. Za činnosti žalobkyně se žalovaná zavázala vyplácet žalobkyni provizi ve výši 3 – 10% z ceny prodaného zboží nebo provedených prací, a to na základě objednávek získaných žalobkyní, do jednoho týdne od zaplacení zboží či práce zákazníkem žalobkyni; při částečném plnění ze strany zákazníka měla být provize vypočtena a zaplacena jen z takové části. Stanovení výše provize mělo být projednáváno jednotlivě a mělo se odvíjet od celkové výše zakázky. Provize měla zahrnovat úplnou náhradu všech obvyklých nákladů vynaložených žalobkyní na její činnost podle této smlouvy a její odměnu za účast při vyřizování reklamací. Zároveň ale bylo ujednáno, že žalobkyně má dále nárok na vyplácení paušální částky na pokrytí nákladů spojených s obchodní činností vyvíjené ve prospěch žalované ve výši 40 000 Kč bez DPH, která byla splatná vždy k 25tému dni měsíce na základě vystavené faktury, a to počínaje měsícem leden 2018. Smlouva byla uzavřena s platností od 1. 1. 2018 na dobu neurčitou, bylo možné ji bez udání důvodů kteroukoli ze stran vypovědět, přičemž výpovědní lhůta činila 3 měsíce s počátkem k prvnímu dni měsíce následujícího po doručení výpovědi.

14. Z verze Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017 předložené žalovanou (č. l. 9, resp. v originále příloha č. 1 přílohové obálky) soud zjistil, že se obsahově od verze předložené žalobkyní liší toliko v odstavci, který se týkal paušální částky za činnost vyvíjenou žalobkyní ve prospěch žalované. I v této verzi však byl uveden u této částky pojem, že žalobkyně má nárok na vyplácení (tj. nikoli „vyplacení“ jako jednorázový pojem odpovídající dokonavému tvaru slovesa), nicméně zde nebylo uvedeno, že paušální částka má být splatná k 25tému dni měsíce. Zároveň v této verzi smlouvy bylo za výší paušální částky 40 000 Kč uvedeno „a na náhradu za cestovní náklady dle vyhlášky MPSV zúčtované zvlášť dle jednotlivých cest na základě vystavené faktury a to počínaje měsícem leden 2018“. Samostatnou větou pak bylo doplněno, že žalobkyně je plátcem DPH a částky se rozumějí bez DPH. Soud k této verzi Smlouvy z 30. 12. 2017 zdůrazňuje, že dle znaleckého dokazování nebyla opatřena pravým podpisem jednatele žalobkyně; podpis prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO] byl pravděpodobně jeho pravým podpisem.

15. Byl-li proveden důkaz také Dodatkem č. 1 ze dne 28. 3. 2018 ke Smlouvě o obchodním zastoupení ze 30. 12. 2017 (č. l. 127, totéž příloha I žalobkyně z přílohové obálky), pak zjištění o tom, že se účastnice shodly s účinností od 1. 4. 2018 změnit ustanovení Smlouvy o výši provize – na novou výši 1% - 7% z ceny prodaného zboží nebo služeb, pak pro celkové hodnocení věci a skutkové závěry nejde o podstatné zjištění, jelikož žalobkyně v řízení neuplatnila nárok na jakoukoli provizi.

16. Pokud soud provedl důkaz předchozí Smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017 (č. l. 56, resp. originál – příloha č. 2 v přílohové obálce), pak z ní zjistil, že její text byl de facto shodný s textem Smlouvy ze dne 30. 12. 2017, samozřejmě s tou výjimkou, že smlouva z 30. 6. 2017 byla uzavřena s platností a účinností již od 1. 7. 2017; byla sjednána též na dobu neurčitou, s možností bezdůvodné výpovědi. Další odlišností bylo, že výše paušální částky na pokrytí nákladů žalobkyně spojených s její obchodní činností vyvíjenou ve prospěch žalované činila tehdy jen 30 000 Kč bez DPH, na druhé straně výše provize byla sjednána procentuálně vyšším rozmezím – od 5 do 15% z ceny prodaného zboží nebo provedených prací. Zmiňovaná Smlouva ze dne 30. 6. 2017 byla ukončena k 31. 12. 2017, jak soud zjistil z Dohody o skončení smlouvy o obchodním zastoupení z data z 30. 12. 2017 (příloha žalobkyně „J“ a žalované – č. 4), v níž bylo jen stručně pojednáno, že účastnice uzavřely tuto dohodu tak, že se Smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi stranami 30. 6. 2017 ukončuje k 31. 12. 2017; Dohodu podepsal za žalovanou prokurista [jméno FO]. [jméno FO], za žalobkyni jednatel [jméno FO]. [jméno FO]. Z Dodatku ke smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017, datovaného dne 1. 9. 2017 (příloha č. 3 přílohové obálky) bylo zjištěno, že jednak zachycovala informaci žalobkyně, že tato se stala plátcem DPH, žalovaná se zavázala vyplácet žalobkyni náhradu na cestovní náklady dle vyhlášky MPSV, zúčtované zvlášť u jednotlivých cest. Uvedená listina však nebyla shledána pravou, pokud jde o podpis jednatele žalobkyně, který jednak popřel pravost svého podpisu, zároveň je podstatné, že znaleckým posudkem (byť bez předchozího zadání soudu, avšak na základě zkoumání znalce ohledně srovnávacího materiálu) bylo prokázáno, že podpis u označení jednatele žalované skutečně není jeho pravým podpisem.

17. S ohledem na to, že každá z účastnic označila sporným nejméně jeden z podpisů na dvou verzích Smlouvy ze dne 30. 12. 2017 (resp. žalovaná v případě verze předložené žalobkyní oba podpisy), zadal soud znalci [tituly před jménem] [jméno FO] (obor písmoznalectví – specializace ruční písmo, obor kriminalistika – specializace expertiza ručního písma) zpracování znaleckého posudku k určení, zda na těchto dvou verzích Smlouvy jsou pravé podpisy jednak jednatele žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], jednak prokuristy (ředitele) žalované [jméno FO]. [jméno FO]. Jako srovnávací materiál pro zpracování posudku soud označil v usnesení č. j. 10 C 153/2019-168 ze dne 9. srpna 2021 řadu listin (v naprosté většině v originálním vyhotovení) předložených oběma stranami, když při tomto ztotožnění srovnávacího materiálu bylo vycházeno zejména ze stanovisek jednatele žalobkyně a prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO] (při jednání z 18. 3. 2021) ohledně jejich prohlášení o uznání podpisu za vlastní na jednotlivých listinách (šlo o listiny uznání dluhu, předmětné i další faktury, dodatek z 28. 3. 2018 ke Smlouvě ze 30. 12. 2017, dohodu o skončení smlouvy o obchodním zastoupení atd.). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotovil přesvědčivý, precizně zpracovaný znalecký posudek č. 205/15/2021 (č. l. 182 – 208), obsahující také veškeré podstatné náležitosti posudku včetně výčtu podkladů (mezi něž znalec oproti zadání soudu zahrnul i Dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017 – příloha č. 3 žalované, jenž soud do srovnávacího materiálu nezahrnul právě proto, že jednatel žalobkyně výslovně sporoval pravost podpisu u jeho jména na této listině – a zabýval se prozkoumáním i podpisu na tomto dokumentu). V obsáhle zpracovaném nálezu popsal znalec výsledky optického zkoumání sporných podpisů, vyhodnocení jejich zpracovatelnosti a adekvátnosti srovnávacích podpisů, obsáhle též popsal zkoumání srovnávacích i sporných podpisů. V rámci standardně v oboru písmoznalectví používaných závěrů na stupnici od „jednoznačně pravého podpisu“ po „jednoznačně padělek“ (se čtyřmi stupni ve směru kladného i záporného závěru, a s mezi tím stojícím stupněm v podobě, kdy nelze o pravosti podpisu objektivně rozhodnout) pak učinil závěr, že podpis předpokládaného znění „[jméno FO]“ (jednatel žalobkyně) je pravým spontánním podpisem [jméno FO]. [jméno FO] pouze na verzi Smlouvy z 30. 12. 2017, předložené k důkazu žalobkyní, zatímco na verzi předložené žalovanou není pravým podpisem [jméno FO]. [jméno FO] a jedná se o (pozn. soudu – dle výše uvedené stupnice „jednoznačný“) padělek typu napodobeniny vzoru, vyhotovený zřejmě metodou tzv. z volné ruky podle vizuální předlohy. Soud podotýká, že shodný závěr o padělku podpisu [jméno FO]. [jméno FO] znalec učinil i na jím vybrané listině – Dodatku ze dne ke Smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 30. 6. 2017 (tj. na listině, kterou soud z výše uvedených důvodů vůbec nezařazoval mezi srovnávací materiál). Ohledně podpisů [jméno FO]. [jméno FO] za žalovanou vyhodnotil znalec u obou verzí smluv (a ostatně též u Dodatku), že jde o pravděpodobně pravý spontánní podpis této osoby (na stupnici závěrů ve směru kladného závěru o pravosti podpisu jde o druhý ze čtyř stupňů od nultého, v němž o pravosti podpisu objektivně rozhodnout nelze). Z podnětu žalované pak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedený znalecký posudek písemně doplnil tak, že jednak k dotazu, zda při zkoumání srovnávacího materiálu znalec zaznamenal i některé další podpisy jednatele žalobkyně, které by bylo možné označit za sporné, že se zabýval – nad rámec zadání soudu – právě podpisy na Dodatku ke smlouvě o obchodním zastoupení (příloha 3), neboť podpis u označení příjmení „[jméno FO]“ v Dodatku nezapadal do jinak přirozené variability srovnávacích podpisů [jméno FO]. [jméno FO]. Ostatní (soudem určené) srovnávací podpisy [jméno FO]. [jméno FO] shledal znalec jako věrohodný referenční vzorek vykazující mezi sebou vzájemnou integritu rukopisu téže osoby a žádný z nich tedy nebylo třeba vyřadit nebo jej považovat za sporný. Dále uvedl, že v současnosti není možné objektivně znalecky odpovědět na druhou z otázek žalované, totiž o vymezení časového období, kdy došlo k padělaným podpisům jednatele žalobkyně na předložených dokumentech (zejm. na dotaz, zda byly listiny podepsány ve stejný okamžik nebo v delším časovém rozsahu). Znalec sice uvedl, že tato otázka je mimo specializaci ruční písmo z oboru písmoznalectví, ale že spadá do kompetence v oboru kriminalistika – specializace odvětví zkoumání dokladů a písemností. Vzhledem k tomu, že však znalec pracoval přes 25 let (a do roku předcházejícího zpracování posudku) v Kriminalistickém ústavu Policie ČR (10 let jako vedoucí oddělení grafických analýz) a musel ze své pozice zpracovávat odborné odpovědi na podobné dotazy, je jako znalec v dalším svém oboru kriminalistiky s takovou problematikou podrobně obeznámen a může tudíž objektivně konstatovat, že v současné době neexistuje ani metoda, ani metodika, která by dokázala přesně znalecky stanovit dobu podepsání dokumentu moderními psacími prostředky (např. kuličkové či keramické pero).

18. Ze všech předmětných faktur, zmíněných v tvrzeních žalobkyně [(odst. 3 odůvodnění rozsudku, písm. a) až g)] soud zjistil skutečnosti ve shodné části odůvodnění uvedené jako tvrzení ohledně vyúčtovaného předmětu plnění, částek, dat vystavení faktur i žalobkyní stanovených dat splatnosti atd. Krom toho soud stručně poznamenává, že žalobkyně k fakturám (s výjimkou č. [hodnota]) vždy připojila také „Výkaz jízd [jméno FO] [právnická osoba]., obchodní zastoupení [právnická osoba].“, které se vždy týkaly vozidla [Anonymizováno] 1,2 TSI, přičemž např. v září 2018 byly zaznamenány cesty [jméno FO] – [adresa] – [jméno FO], [jméno FO] – [adresa]), několikrát cesty [jméno FO] – [adresa] nebo obráceně, případně cesty z [adresa] a případně zpět; v konkrétních datech byly vždy u jednotlivých jízd zaznamenány i subjekty, ke kterým zjevně cesta směřovala ([Anonymizováno] atd.). Obdobné údaje obsahovaly i další výkazy jízd za listopad a prosinec 2018, leden – březen 2019, tedy v listopadu 2018 o cesty z [jméno FO] do [adresa] (v některých případech opakovaně) na jednání s firmami [Anonymizováno], atd., v prosinci 2018 šlo např. o cesty z [jméno FO] do [adresa] atd., v lednu 2019 o cesty do výše uvedených měst, dále do [adresa], v únoru 2019 taktéž – resp. dále do [adresa], do [adresa] a [adresa], konečně v březnu 2019 znovu do [adresa] (resp. z něj do [jméno FO]), do [adresa] (několikrát) atd.

19. Z důkazů žalobkyně – listin označených jako „Uznání dluhu“ (předmětné z 13. 2. 2019 – č. l. 30, originál ověřené kopie jako příloha A, z 15. 9. 2018 – příloha B, 1. 10. 2018 – č. l. 17, z 20. 10. 2018 – č. l. 18, přičemž datum poslední z uvedených listin bylo ve zřetelné formě zjištěno z žalobkyní předloženého originálu při jednání 18. 6. 2020) soud zjistil, že listiny byly formulované de facto shodným způsobem, kdy v úvodu byla jako dlužník označena žalovaná (a to s výjimkou předmětné listiny ze 13. 2. 2019, kde jednající osoba za žalovanou nebyla vůbec uvedena) – zastoupená [jméno FO]. [jméno FO], věřitelem byla označena žalobkyně. Listiny obsahovaly vyjádření, že žalovaná uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni, následovaly částky celkové výše dluhu a označení vzniku dluhu tak, že tento vznikl z důvodu neplnění smluvních povinností, případně z důvodu neuhrazených faktur, které byly svým číslem, vyfakturovanou hodnotou včetně DPH, splatností a obdobím (měsíce a roku), za které byla fakturace vystavena, přehledně uvedeny v následujících tabulkách. Dále text pokračoval tím, že se žalovaná jako dlužník zavázala dluh uhradit žalobkyni do určitého data (s výjimkou listiny z 20. 10. 2018, kde tato věta byla přeškrtnuta a opatřena podpisem obdobným tomu, jak byl podpis zachycen v závěru listiny u ředitele žalované [jméno FO]. [jméno FO]. Vždy bylo také uvedeno, že smluvní vztah, kterým byla dojednána dodávka služeb mezi dlužníkem a věřitelem, je dán smlouvou ze dne 30. 12. 2017. S výjimkou předmětného „Uznání dluhu“ ze dne 13. 2. 2019 byly ostatní listiny opatřeny v závěru u pojmu „[jméno FO]. B. [jméno FO], ředitel [právnická osoba].“ vlastnoručním podpisem [jméno FO]. [jméno FO], zatímco u předmětné listiny z 13. 2. 2019 byl v jejím závěru umístěn pouze otisk razítka žalované a pojem jejího označení. V předmětné listině z 13. 2. 2019 byly v tabulce faktur uvedeny faktury č. [hodnota] v částkách bez jakékoli úhrady 49 610 Kč, 71 973,22 Kč, 74 027,80 Kč, 64 609,16 Kč a 78 833,92 Kč. Těmto částkám zcela odpovídaly výše nesplacených zůstatků v posledním ze sloupců tabulky, tyto zůstatky byly ručně odškrtnuty a poblíž celkové sumy zůstatku 339 054,10 Kč byl umístěn nečitelný vlastnoruční podpis, zjevně odlišný od podpisů prokuristy [jméno FO]. [jméno FO] na ostatních shora uvedených listinách „Uznání dluhu“, přičemž o tomto podpise vypověděl svědek [jméno FO]. [jméno FO], že jde o jeho podpis. Dále bylo z listin „Uznání dluhu“ datovaných dnem 1. 10. 2018 a 20. 10. 2018 zjištěno, že v tabulce označujících jednotlivou fakturaci byly uvedeny také dvě z předmětných faktur – č. [hodnota] (částka 49 610 Kč) a 18014 (částka 71 973,22 Kč).

20. Výpisy z účtu žalované č. [hodnota] u [Anonymizováno] (č. l. 61 až 73) žalovaná prokázala, že žalobkyni na účet č. [č. účtu] plnila na faktury a částky uvedené v odst. 4 odůvodnění rozsudku (ohledně námitky žalované k započtení); účelnost plateb na uvedené faktury vyplývá z variabilních symbolů plateb, korespondujících číslům faktur (s výjimkou faktury č. [hodnota], když takovým číslem jako VS nebyla označena žádná platba, a to ani z 30. 1. 2019, přičemž ovšem u platby z 30. 1. 2019 byla jako VS uvedena faktura č. [hodnota], kterou bylo vyúčtováno podstatně méně, než činila platba - 153 098,88 Kč, a fakturou č. [hodnota] bylo prokázáno, že žalobkyně účtovala celkem za paušální částku a dopravné za srpen 2018 částku 75 879,10 Kč včetně DPH; z uvedeného je tak zřejmé, že platbou z 30. 1. 2019 nebyla hrazena jen částka z faktury [hodnota], nýbrž mohla být hrazena též částka z faktury [hodnota]). Ostatně – přijetí plnění od žalované na faktury č. [hodnota] (a částečné též na předmětné [hodnota]) shodně tvrdila i žalobkyně. Soud poznamenává, že byl proveden důkaz i částí ze zmiňovaných faktur (č. [hodnota], z nichž bylo zjištěno, že – tak jako předmětné faktury vystavené v roce 2018 – uváděly jako důvod fakturace Smlouvu o obchodním zastoupení z 30. 12. 2017 a paušální částku 40 000 Kč včetně dopravních nákladů (v individuálních výších, dle připojeného výkazu jízd).

21. Ze zápisů z jednání datovaných 18. 9. 2017 a 12. 10. 2017 bylo zjištěno, že jde o zápisy nikým neautorizované, pokud v závěru zápisů byl uveden monogram „[Anonymizováno]“, pak lze usuzovat, že byly vytvořeny jednatelem žalobkyně [jméno FO]. Šlo o jednání jednak ve firmě [adresa] (s [jméno FO]) ohledně spolupráce uvedené firmy a žalované při vývoji, výrobě a dodávkách nabíjecích stanic pro elektroautomobily v rámci tendrů ČEZ, E-On, státní správy atd., přičemž jednatel žalované během jednání mj. prezentoval schopnost žalované upravit stávající modulové řešení dle požadavků projektu i schopnost výroby větších sérií dle požadavku trhu atd. V případě data 12. 10. 2017 šlo o jednání v [adresa] za účasti [jméno FO] ohledně spolupráce s žalovanou, která měla být nositelem zakázky „Experimentální zdroj [právnická osoba] [adresa]“.

22. Listinou vyhotovenou jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] ke 4. 1. 2018 (č. l. 91 – 92) bylo doloženo, že pro [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] vyhotovil „sumarizaci otevřených a nesplněných úkolů z roku 2017“, rekapituloval snahy ohledně nabídnutých řešení či dosažení spolupráce s firmami [právnická osoba], [jméno FO] [právnická osoba] [adresa], [právnická osoba] atd. Uvedeny byly i dle pisatele nutné činnosti či aktivity ve vztahu k těmto firmám.

23. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně o přehledu obchodních partnerů (případně společností, u nichž bylo o získání zakázek usilováno), s nimiž žalobkyně jednala, byl k důkazu předložen soupis těchto subjektů označený jako „[Anonymizováno]“, obsahoval celou řadu subjektů označených jednak částečně označením souhlasným s údaji v předchozím odstavci odůvodnění, dále však i řadou dalších názvů ([jméno FO] [adresa], [právnická osoba], [právnická osoba], [jméno FO] atd.).

24. Dopisem z 30. 3. 2018 (č. l. 88 – 89) bylo prokázáno, že byl vyhotoven jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] vůči žalované (specificky pak vůči označenému řediteli [jméno FO]. [jméno FO] a na základě požadavku, tlumočenému [jméno FO]. [jméno FO] dne 29. 4. 2018, [jméno FO]. [jméno FO] jako předsedy dozorčí rady ohledně zprávy o jeho činnosti. V úvodu bylo poznamenáno ke stavu obchodní činnosti k 1. 8. 2017, že v textu zprávy uvedeno, jaké jsou poznatky pisatele ohledně toho, čím žalovaná nedisponuje ve své obchodní činnosti, jakož i hodnocení stavu výroby, dále pisatel definoval stávající pozici žalované z pohledu konkurence na trhu. Ohledně shrnutí výsledků obchodní činnosti bylo odkázáno na přiloženou tabulku, ohledně popisu ostatních aktivit byly uvedeny budoucí předpoklady pisatele (jako jedna z cest vedoucích k rozvoji bylo prezentováno zlepšení komunikace s odběrateli, technický rozvoj a podpora ve formě fungujícího servisu i rozšíření trhu, a to prostřednictvím smluvních partnerů s tím, že se připravuje smluvní zajištění činnosti na blíže uvedených trzích. V pasáži ohledně mj. spolupráce bylo vypočteno, že v úseku „Trakce“ bylo projednáno s odběratelem IBG dodávání ze strany žalované, ale aktuálně není co nabídnout, dále proběhla jednání s výrobcem baterií a zástupcem v ČR [jméno FO], byla uzavřena dohoda (o náhradě části zdrojů Schuster zdroji žalované) a v dubnu 2018 realizována první dodávka ve vztahu ke [Anonymizováno], s partnerem [Anonymizováno] byla projednána dohoda o montáži dodaných komponent a v řešení je první poptávka, ve vztahu k [Anonymizováno] probíhá příprava jednání o případné spolupráci, ohledně [Anonymizováno] byla podepsána NDA, probíhá jednání o strojní výrobě atd., v přípravě je osazování tištěných spojů atd. Ohledně rozvaděčů NN bylo s firmou [jméno FO] ujednáno navázání na předcházející dodávky pro [jméno FO], ohledně firmy [právnická osoba] je v řešení dodávání atypických strojně zpracovaných dílů.

25. E-mailovou korespondencí (č. l. 393 – 400, 122) bylo prokázáno, že pokud [jméno FO]. [jméno FO] (jednatel žalobkyně) komunikoval z adresy [e-mail], případně z adresy [e-mail], pak v uvedených případech korespondenci ukončoval svým jménem a údajem o společnosti žalobkyně jako obchodního zastoupení žalované a o sídle žalobkyně (např. 29. 9. 2018 vůči představitelům žalované ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], 24. 9. 2018 vůči [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba], 13. a 26. 8. 2018 ve vztahu k [jméno FO] ohledně zakázky u společnosti [právnická osoba], 11. 2. 2019 ve vztahu k žalované ([jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO], dále vůči společnosti [právnická osoba] atd.).

26. Potvrzením společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], ze dne 22. 6. 2020 (č. l. 122 p. v.) bylo zjištěno, že tato společnost vystavila potvrzení, že [jméno FO]. [jméno FO] reprezentoval společnost žalované na stánku společnosti vystavující uvedené potvrzení, a to při Veletrhu [adresa], konaném ve dnech 19. – 22. 3. 2019 za účelem prezentace společného projektu „DC nabíjecí stanice“.

27. Ze „Zápisů z porad vedení“ (č. l. 327 – 376) soud zjistil, že obsahovaly údaje o přítomných osobách, mezi nimiž byl uveden i [jméno FO]. [jméno FO] a ohledně něhož bylo např. zaznamenáno, že je nutné vypracovat finanční výhled a jednat s bankou, řešit se školou praxi nových mladých potencionálních pracovníků, že pověřil [jméno FO] další inzercí nabídky nových pracovních míst (zápis z 8. 1. 2018), že je nutné s [jméno FO]. [jméno FO] zpracovat plán vývoje (zápis 15. 1. 2018), že informoval, že „nepřistoupili na výraznou slevu, kterou po nás požadovala firma [právnická osoba]“, doporučoval zbavit se nepotřebných nemovitostí (zápis 22. 1. 2018), navrhoval prodat pohledávky (zápis 19. 2. 2018), apeloval na přítomné, aby objednávky procházely přes obchodí oddělení, zdůrazňoval potřebnost mj. vytvořit jednotný sazebník činnosti, ale též informoval o svých dalších obchodních aktivitách (zápis 26. 2. 2018), poukazoval na problém financí na nákup materiálu a na problém nedostatku lidských zdrojů (zápis 23. 4. 2018), hovořil o žalované jako „naší firmě“ či o jejích výrobcích jako „našich výrobcích“ (např. zápis z 28. 5. 2018, 18. 6. 2018), apeloval na zlepšení komunikace se všemi, případně mohl konstatovat zodpovědnost (otázkou je, zda přímo úkoloval) [jméno FO]. [jméno FO] ohledně určitých obchodních partnerů (zápis z 28. 5. 2018), vyjadřoval se k personálním záležitostem (informování pracovníků o současné situace firmy – zápis z 25. 6. 2018), informoval „splnění úkolů z minulého týdne“ (zápis z 2. 7. 2018), bylo o něm ze strany [jméno FO]. [jméno FO] sděleno, že odpovídá za cenovou politiku a že přes něj mají chodit všechny objednávky, dále že spolu s [jméno FO]. [jméno FO] si navzájem nemají zasahovat do svých pravomocí (zápis z 9. 7. 2018), obdobně zápis ze 6. 11. 2018, kde již p. [jméno FO] namísto ing. [jméno FO] nařizoval, že veškeré nabídky půjdou přes [jméno FO]. [jméno FO], případně že odpovídá ve vztahu ke konkrétně uvedeným firmám ([právnická osoba] – zápis 10. 9. 2018), bylo ohledně něj určeno, že je zástupem v době nepřítomnosti [jméno FO] (zápis ze 6. 11. 2018), že s ním bude [jméno FO] každou poradu detailně konzultovat výrobní plán (zápis ze 13. 11. 2018), že jemu (a [jméno FO] jako řediteli) mají být domluveny schůzky s možnými novými pracovníky a že navrhoval prodat VN zkušebnu (zápis z 20. 11. 2018), že spolu s [jméno FO]. L. [jméno FO] má vytvořit plán práce pro konstrukci (zápisy ze 3. 1., 15. 1. a 22. 1. 2019), že má společně s p. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] zvážit využití agenturních pracovníků (zápis z [právnická osoba]. 2019), že u jeho jména bylo zaznamenáno, že od 1. 3. 2019 má probíhat zaškolení nových pracovníků (zápis z 19. 2. 2019), že žádal o respektování nařízení z porady 9. 7. 2018 o tom, že má odpovídat za cenovou politiku, mají přes něj jít všechny objednávky a o nezasahování si do pravomocí mezi [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] (zápis z 6. 3. 2019), že byl žádán [jméno FO], aby se on (a taktéž [jméno FO]. [jméno FO]) vyjádřil k současné nabídce volných pracovních míst na úřadu práce. Uvedené zápisy byly v závěru označeny tak, že je vyhotovila (zapsala) [jméno FO] a schválil je „ŘAS“ – zjevně ředitel akciové společnosti, tj. žalované – [jméno FO]. [jméno FO] (jehož podpis byl u jména připojen), resp. počínaje zápisem z 6. 11. 2018 jeho nástupce na pozici ředitele – [jméno FO], případně výjimečně (zápis z 19. 2. 2019) [jméno FO]. [jméno FO] (zápisy z 19. 2. 2019, 6. 3. 2019 – který však [jméno FO]. [jméno FO] nepodepsal, z 29. 4. 2019).

28. Ze zápisů z Technických porad datovaných 7. 2. 2019 a 11. 2. 2019 bylo zjištěno, že ohledně přítomnosti zahrnovali uvedení jednatele žalobkyně vedle dalších osob (z toho zjevně i působících u žalované – např. [jméno FO] a [jméno FO]), že tyto zápisy jednatel žalobkyně také vyhotovil. Obsahem porady byla mj. seznámení s výsledkem jednání, případně s postupem prací u společností [právnická osoba], či s průběhem účasti na aktivu galvanizérů v [adresa] 5. 2. 2019. Uvedeno bylo mj. i to, že [jméno FO]. [jméno FO] např. neprodleně dořeší obchodní stránku zajištění konkrétních modulů a požadavek na dodávku kompletní nabíjecí stanice, případně projedná s vedením společnosti zajištění finančních prostředků pro výrobu modulů. Při poradě 11. 2. 2019 byly řešeny i záležitosti pro potřeby výstavy [adresa].

29. Listinou označenou jako „Vnitropodniková doprava měsíc prosinec 2018“ bylo doloženo, že zaznamenávala v tabulce údaje o využití 5 různých vozidel žalované, přičemž v případě vozidla 3L5 66-39 „[Anonymizováno]“ bylo u dat 17. – 19. 12. nejprve zaznamenáno „letiště [jméno FO].“, což bylo přeškrtnuto, vedle bylo doplněno „vyzvedne [jméno FO]. [jméno FO]“ a „odvézt [jméno FO].“.

30. Za neautorizované formulářové listiny (zjevně vytvořené ve formuláři využívaném již v 80. letech minulého století) o „přehledu vydaných poukázek na závodní stravování“ za měsíc 10/17 soud zjistil, že ohledně osob [jméno FO] byly jednak zaznamenány v konkrétně uvedených dnech tabulky vydané poukázky, dále též v další pasáži jejich počet, cena poukázky, celkem placená částka, jakož i vlastnoruční podpis (případně podpis zastoupení) u uvedených osob. S výrazným odstupem řady nevyužitých řádků tabulky bylo v kolonce „Jméno strávníka“ uvedeno „[Anonymizováno] – [jméno FO]“, ve sloupcích o dnech údajně vydaných poukázek bylo zaznačeno 7 případů s různými časovými odstupy, avšak jakýkoliv údaj nebyl vyplněn v dalších sloupcích (počet dnů, cena poukázky, celkem placená částka ani podpis strávníka).

31. Listinou označenou jako Předávací protokol z 23. 5. 2019 bylo prokázáno, že zachycovala zápis vyhotovený jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] o tom, že na základě obdrženého rozhodnutí představenstva společnosti byla ukončena obchodní činnost společnosti žalobkyně ke dni 22. 5. 2019. Rekapitulovány byly k uvedenému datu „Otevřené obchodní případy“, a to mj. ve vtahu k [Anonymizováno] – mj. dořešit objednávky, [Anonymizováno] – dořešit konkrétní dodávky, [jméno FO] (hotova cenová nabídka, technická specifikace atd., uzavření jednání je předpokládáno v horizontu 4 – 6 týdnů), [Anonymizováno] (projednat další formu spolupráce), G [Anonymizováno] (předjednána prezentace u Kovofiniš a ostatních hlavních výrobců galvanických linek), dále ve vztahu k [Anonymizováno] [adresa] (ověření stavu nabídky), [Anonymizováno] (např. dořešení financování, schválení dokumentace a příprava na kontrolní den) atd.

32. Předžalobními výzvami a podacími stvrzenkami spolu s plnou mocí udělenou žalobkyní právní zástupkyni [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 27 – 29, 35 – 39) bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k plnění na základě Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017, a to v prvním případě částky 339 054,10 Kč korespondencí z 5. 3. 2019 (odesláno 8. 3. 2019) – se specifikací, že jde o dluh uznaný ke dni 13. 2. 2019. Dále korespondencí odeslanou 26. 4. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou jednak opětovně k plnění předešle uvedeného dluhu s odkazem na Uznání dluhu ze 13. 2. 2019, zohlednila přitom ovšem, že po předchozí výzvě od žalované obdržela dvakrát částku 48 400 Kč dne 15. 3. 2019 – na faktury č. [hodnota] a [hodnota]; dále nově vyzvala žalovanou, aby jí uhradila částky vyúčtované dalšími fakturami – č. [hodnota] (částka 91 639,35 Kč) a č. [hodnota] (81 478,98 Kč). Celkem tak touto výzvou žalobkyně požadovala po žalované částku 415 372,43 Kč.

33. Soud provedl důkaz také výpovědí jednatele žalobkyně (§ 126 odst. 4 a § 131 o. s. ř.). V rámci první výpovědi 18. 3. 2021 jednak byl jednatel slyšen zejm. k okolnostem podpisu Smlouvy ze dne 30. 12. 2017, přičemž však s ohledem na výsledky znaleckého dokazování, z něhož jednoznačně vyplynulo, že verze této Smlouvy nebyla opatřena pravým podpisem jednatele žalobkyně nemá soud za to, že by pro účely skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci bylo nezbytné zmíněnou část výpovědi uvádět. Nicméně jednatel v rámci této výpovědi mj. uvedl, že s [jméno FO]. [jméno FO] seděli od sebe asi 5 metrů a vídali se odhadem 70 krát za den, dále že ohledně důvodů pro podpis další smlouvy ze dne 30. 12. 2017 [jméno FO]. [jméno FO] jednateli žalobkyně zmiňoval, že se tak má stát na přání [jméno FO]. [jméno FO] „ukončit jeho pracovní smlouvu“, až k dotazu soudu ohledně charakteru smlouvy pak opravil, že šlo o smlouvu o obchodním zastoupení a o uzavření takové smlouvy nové. Také uvedl, že mu není známo, že by „na obchodní zastoupení“ vykonával u žalované činnost v dané době také někdo další. Ohledně něj bylo původně míněno, že bude v kanceláři v [jméno FO], bude podávat reporty atd., ale obchodní oddělení žalované mělo v té době mělo jen jednoho člověka, záležitostí k řešení byla řada, proto jednatel pak přesídlil do [adresa] a zde tzv. chodil do práce, věnoval se i marketingu a technickému rozvoji. To, že tak činil prostřednictvím své s. r. o. bylo proto, že to takto bylo již v červnu 2017 nastaveno, neví přesně kým, tak nějak to vyplynulo. Nabídku dostal již asi 2 roky před tím, s [jméno FO]. [jméno FO] se léta znali, jednatel žalobkyně nechtěl být zaměstnancem – v podstatě jím nebyl již od počátku 90. let. Ohledně vůle účastnic při sjednávání odměňování, a to případně bez ohledu na text smluv, uvedl jednatel, že v tomto vztahu nebyly aplikovatelné provozní principy odměňování, konkrétně pak uvedl, že byla domluvena paušální měsíční částka a náklady na dopravu, dále pokud se k tomu připojily další náklady – např. za ubytování – pak podléhaly schválení vedení společnosti žalované (dle jednatele šlo nejprve o [jméno FO]. [jméno FO], pak o jeho nástupce [jméno FO]).

34. Poté, kdy soud připustil další skutková tvrzení obou stran ohledně ne -/závislosti práce (činnosti) jednatele žalobkyně či žalobkyně ve vztahu k žalované, byl dodatečně znovu vyslechnut jednatel žalobkyně (jednání 6. 6. 2023). Nejprve uvedl, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena toliko Smlouva o obchodním zastoupení, šlo o jediný právní vztah mezi účastnicemi. Jednatel nikdy nebyl u žalované zaměstnán a nikdy jej to ani nenapadlo. Právní vztah žalobkyně a žalované dle něj nešlo považovat za zaměstnanecký poměr mezi jednatelem a žalovanou, jelikož jednatel neměl žádné zaměstnanecké benefity - pravidelný plat, dovolenou, nemocenskou, dále neměl pracovní dobu, místo pro výkon své práce. Pokud jde o stravování namítané žalovanou údajně v její jídelně, pak dle jednatele žalovaná žádnou svoji jídelnu neprovozovala a neměla ji, šlo pouze o výdejnu jídla, kam se jídlo objednalo, dodalo a distribuovalo, a to např. i cizím osobám. Jednatel někdy takovou možnost využil, neměl však žádné stravenky nebo něco podobného. Podle jednatele tento určitě nestál ve struktuře společnosti, neměl nadřízení či podřízené. K podstatě obchodního zastoupení uvedl jednak, že žalovaná měla část výroby tvořenou katalogovými produkty, dále část na záložní zdroje napájení pro armádu, energetiku apod., dále část ohledně zdrojů pro technologické procesy; každá z těchto částí měla svého vedoucího a též obvyklé zákazníky, ale druhá a třetí část výroby měla zakázkový charakter. Jednatel měl tedy sehnat nové zákazníky, dále zjistit, kam se ubírá trh, přinést informace o tom jakož i o přáních zákazníků, měl připravovat technické a cenové nabídky, vždy za součinnosti s vedoucími jednotlivých úseků, toto pak odprezentovat zákazníkům. Vozidlo používal vždy svoje, případně motocykl; služební vozidlo nikdy nevyužil, protože k tomu neměl školení řidičů, vozidlo mu nepatřilo. Porad vedení se účastnil často, požadavek vedení žalované na jeho účast vycházel z toho důvodu, že na poradách bylo možné velmi rychle řešit technické problémy, které souvisely se zakázkami, přičemž pro získávání zakázek byla podstatná rychlost nabídky, příznivá cena – toto vše bylo možné na poradách operativně řešit, posléze se připravovala konkrétní kalkulace, na tom jednatel pracoval například s [jméno FO]. [jméno FO]. Bez takového spojení s žalovanou a technickým oddělením nebylo možné vykonávat činnost obchodního zástupce, jelikož cena byla otázkou 40% úspěšnosti nabídky zákazníkům, technické řešení pak 60% úspěšnosti. K některým ze zápisů z porad vedení (odst. 28 odůvodnění rozsudku) jednatel k dotazu zástupce žalované uvedl, pokud šlo o „pravomoci, které nebyly respektovány“ (zápis ze 6. 3. 2019), že mu principiálně vadilo, pokud přišel k žalované, že zde byla zaběhnutá praxe, kdy ve výrobních linkách pracovali stálí lidé řadu let – vedoucí měli osobní vazby navázané s tehdejšími zákazníky, avšak jednatel žalované měl za to, že není možné, po vyjednání určité ceny se zákazníkem na základě takových osobních vazeb a třeba jen telefonického rozhovoru cenu poté snížit. K výslovnému dotazu na to, do jakých pravomocí nemělo být (slovy zápisu) zasahováno, uvedl, že toto v podstatě neví – neví, co tím myslela zapisovatelka Gábina, ale domnívá se, že šlo právě o problematiku snižování cen, které byly před tím vyjednané. Podle jednatele žalobkyně neměl tento u žalované žádné pravomoci. Pokud se vyjadřoval k výrobním otázkám ohledně linky Elos, pak šlo dle něj o jediný případ, kdy řešil otázku výroby, neboť se stávalo při cestě k zákazníkovi, že na výrobku vznikaly určité bublinky. Jednatel dále uvedl, že se nevyjadřoval k prodeji nemovitostí žalované ani neřešil prodej pohledávek K dotazu na řešení otázek ohledně zaměstnanců žalované jednatelem žalobkyně (přijímání, propouštění, školení) jednatel vysvětlil, že jestliže se k tomu vyjadřoval, pak to bylo pouze v souvislosti se zakázkami, ohledně níž u žalované chyběli lidé. Jestliže mu byl předestřen zápis z porady 6. 11. 2018, pak k dotazu ohledně vysvětlení, proč jej ředitel označil za svého nástupce v době své nepřítomnosti, jednatel žalobkyně uvedl, že toto vůbec nechápe, ředitel [jméno FO] dle něj ani neměl žádný „jmenovací dekret“, takový neměl ani jednatel, rovněž neměl žádné zplnomocnění. Cenové záležitosti – konkrétně cena u ostatních subjektů – měly vliv na zakázku zajišťovanou žalobkyní pro žalovanou; podle jednatele šlo o takové fungování, kdy pokud se u žalované určila např. konkrétní cena ohledně jejího výrobku, ale jiný výrobce nabízel nižší, pak hledali cesty k řešení. Situace, kdy žalovaná dojednala zakázku s jiným subjektem bez využití obchodního zastoupení žalobkyní, byly důvodem mnoha sporů. Jednatel žalobkyně nechtěl, aby se stávalo, že bude poskytován odhad ceny telefonicky, toto dle něj bylo důvodem údajů v zápisech z porad, že vše má jít přes něj, snažil se, aby žalovaná vydělala víc než např. prostřednictvím nabídek ceny učiněných tzv. napřímo. K zápisu z 6. 3. 2019 (ohledně okolnosti, kdy bylo uvedeno, že požadoval, aby přes něj chodily i všechny objednávky, nikoli nabídky) a dotazu, proč by jednatel či žalobkyně – bez výhradního obchodního zastoupení – měli mít přístup ke všem objednávkám žalované, jednatel jednak poukázal na to, že obchodní oddělení mělo pouze jednoho pracovníka, a zejména, že pro úspěšné fungování obchodní činnosti bylo nutné znát bonitu klientů tak, aby bylo možné zaujmout příslušnou obchodní a cenovou politiku. K dotazu na to, z jakého důvodu žalobkyně neúčtovala za roky 2018 a 2019 žádnou provizi jednatel vypověděl, že mezi ním a vedením žalované došlo – dohodou, o níž bylo prokázáno, že nebyla zfalšovaná – k domluvě, jak bude jeho činnost hodnocena; také zmínil, že bylo velmi těžké rozlišit, kde byl objem jeho činnosti a práce u jednotlivých zakázek vyšší a kde nižší; všechny zakázky se „nabíraly“ jménem žalované, často šlo o týmovou práci.

35. Z korespondence [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 5. 8. 2020 (č. l. 145) adresované vůči žalované (k rukám předsedy dozorčí rady [jméno FO]) soud zjistil, že šlo o reakci [jméno FO]. [jméno FO] na dopis žalované obsahující žádost o vyjádření se [jméno FO]. [jméno FO] ke smluvnímu vztahu ke společnosti žalobkyně, konkrétně pak na dotaz žalované, zda mohou existovat dvě různé smlouvy z data 30. 12. 2017. ing. [jméno FO] v odpovědi uvedl, že musí konstatovat, že 30. 12. 2017 podepsal pouze jednu smlouvu a citovaný dotaz mu připadá nelogický, nevidí důvod, proč by podepsal dvě různé smlouvy.

36. Svědek [jméno FO]. [jméno FO], prokurista žalované (v této funkci od 8. 7. 2014 do 23. 3. 2019 – viz odstavec 13 odůvodnění) ve své první výpovědi 18. 6. 2020 (pozn. soudu - zejména k návrhu žalobkyně ohledně tvrzení o oprávnění svědka uznat dluhy žalované) uvedl, že dle něj dal u žalované výpověď asi až v listopadu 2018; kromě prokuristy měl i funkci ředitele. Z těchto pozic jednal s obchodními partnery žalované. Nejprve uvedl, že ale konkrétně uznání dluhu „asi nedělal“, že dluhy patrně mohl uznávat [jméno FO]. [jméno FO] z ekonomického úseku, resp. po odchodu svědka nový ředitel [jméno FO]. [jméno FO]. Svědek ale sám upozornil, že spoustu věcí si již nepamatuje. Uvedl také, že dle něj se u žalované obecně dluhy neuznávaly, jen se případně podepisovaly faktury, avšak po předložení listin „Uznání dluhu“ z 15. 9. 2018 (originál z přílohové obálky) a dále z 1. 10. 2018 a 20. 10. 2018 (originálu), tyto poznal a podpisy na nich uznal za své; rozpor mezi tím a předchozí výpovědí vysvětlil tím, že si na podepisování uznání dluhu na počátku výpovědi nepamatoval. Tato uznání podepsal proto, že faktury v nich kontroloval, a byly v pořádku; faktury se dle něj skládaly ze dvou částí, byl zde paušál za měsíc a část za zařízené zakázky. Pokud byla svědkovi předložena listina Uznání dluhu ze 13. 2. 2019 (na č. l. 30, odst. 20 odůvodnění rozsudku), pak o ní svědek uvedl, že zde jeho podpis není. Nevěděl, kdo za žalovanou mohl uznávat dluhy po listopadu 2018.

37. V druhé svědecké výpovědi (pozn. soudu - dle důkazního návrhu pro účely prokázání okolností vzniku a pravosti různých verzí Smlouvy z 30. 12. 2017 předložených každou z účastnic) [jméno FO]. [jméno FO] jednak potvrdil, že se na žádost dozorčí rady žalované a poté, kdy mu zaslala kopie obou verzí Smlouvy z 30. 12. 2017, vyjádřil dopisem z 5. 8. 2020 (odst. 36 odůvodnění rozsudku, č. l. 145) k důvodům existence těchto dvou verzí. U jednání měl po předložené obou verzí za to, že jeho pravým podpisem je podpis na verzi předložené žalovanou příloha 1 v přílohové obálce (pozn. soudu - na ní je ovšem dle znaleckého dokazování nepravý podpis jednatele žalobkyně); usuzoval tak i z toho, že dle něj Smlouva z 30. 12. 2017 byla koncipována shodně jako smlouva z 30. 6. 2017 – tj. upravovala nárok obchodního zástupce na provizi, na měsíční paušál za obchodní činnost a náhradu za cestovní náklady dle příslušné vyhlášky. Naopak uvedl, že jeho podpisem není podpis na verzi Smlouvy z 30. 12. 2017 předložené žalobkyní (příloha C v přílohové obálce; k tomu dle znaleckého dokazování vyplynulo ovšem, že se o pravý spontánní podpis prokuristy žalované jedná). Ke smlouvě z 30. 6. 2017 uvedl, že v září 2017 k ní byl sjednán dodatek kvůli náhradě cestovních nákladů (pozn. soudu - ovšem ten dle znaleckého posudku nebyl opatřen pravým podpisem jednatele žalobkyně, který ostatně uvedl v rámci čtení tohoto dodatku k důkazu, že na něm jeho podpis obsažen není), a následně se vše koncem roku upravilo v nové smlouvě. Svědek vyhotovoval text Smlouvy dle „nějakého standardního vzoru“, o obsahu textu s jednatelem žalobkyně diskutovali, ten měl výhrady k paušální částce. Podle svědka byl jednatel společnosti [jméno FO] od počátku roku 2018 odměňován tak, že měl 40 000 Kč na paušál („samozřejmě měsíční, přece tam někdo v jeho pozici nebude pracovat za 40 000 Kč ročně“), pak procenta ze zakázek a budou-li, pak cestovní náklady. Náklady na cestovné byly schvalovány, platily se za ujeté km autem, ing. [jméno FO] to dával ke schvalování svědkovi, svědek je někdy neschválil, pak byla vystavena nová fakturace. Proplácely se i náklady na ubytování a na stravné nikoli. Správnost účtování před proplácením kontroloval ing. [jméno FO], a to i podle smlouvy, vše se posílalo i dozorčí radě; resp. pokud bylo stravné součástí ubytování, pak bylo žalovanou schváleno - žalobkyně či ing. [jméno FO] se účastnil zahraničních cest, podle svědka šlo o jednu cestu do Německa. Žalovaná konala porady minimálně jednou týdně, ing. [jméno FO] se jich účastnil, zápisy se z nich dělaly. Svědek někdy jezdil s ing. [jméno FO] za zakázkami, při těchto cestách se někdy použilo svědkovo služební vozidlo, někdy vozidlo ing. [jméno FO]. Na zakázce ve vztahu [právnická osoba] se ing. [jméno FO] podílel zásadně už od počátku, kdy zakázku získal, pak ji vedl, zařídil certifikáty, dopravu, vše potřebné – nešlo o nic jednoduchého. Ohledně zprostředkování něčeho dalšího pro žalovanou svědek uvedl, že rozjetých záležitostí byla řada, ale jak ing. [jméno FO] skončil, tak se to dle svědka neuzavřelo. K důvodnosti placení paušální částky v takovém případě svědek uvedl, že paušál měl za to, že pracoval v [Anonymizováno] a sháněl zakázky, pracoval na řadě projektů, bylo to tedy za jeho práci. Jeho práce nepodléhala tomu, aby byl zaměstnancem např. v obchodním odd., protože smlouva o zastoupení byla pro žalovanou výhodnější a s [jméno FO]. [jméno FO] se o tom vzájemně dohodli. Svědek nepovažuje za divné, že [jméno FO]. [jméno FO] byl proplácen paušál, vždyť pracoval pro žalovanou i 4 – 5 dnů týdně, bydlel v [adresa], a nevidí žádný zásadní rozdíl v tom, že jej ho takto odměňovali, jestliže práci poskytoval. Ke změně smlouvy v prosinci 2017 dal impulz [jméno FO]. [jméno FO] s tím, že se mu nevyplatí dělat za paušál 30 000 Kč měsíčně. Nebylo předem dáno, co bude nová smlouva obsahovat, nebylo to nadiktováno jen jednou stranou. Bavili se se svědkem o tom, říkali si své připomínky, každý měl možnost se vyjádřit. [jméno FO]. [adresa] do vzniku obsahu smlouvy nijak nezasahoval. Pokud svědek uvedl, že „dali jsme do smlouvy také ty cestovní náklady, což bylo podle dodatku někdy ze září“, pak soud zdůrazňuje, že tato verze Smlouvy z 30. 12. 2017 dle znaleckého dokazování není opatřena pravým podpisem jednatele žalobkyně.

38. Byl-li svědek vyslýchán ještě 6. 6. 2023 k tématu případné závislé práce jednatele žalobkyně pro žalovanou a zastření pracovněprávního vztahu mezi ním a žalovanou smlouvou o obchodním zastoupení, pak uvedl, že mu to není známo; že mu není známo, že by [jméno FO]. [jméno FO] chtěl být zaměstnancem žalované a že podle něj žalovaná neměla zájem podílet se na tzv. Švarc systému ani nechtěla skrýt pracovní poměr jednatele žalobkyně. Ohledně údaje v zápisu z porady 9. 7. 2018 (č. l. 40) svědek k dotazu, proč se měl [jméno FO]. [jméno FO] zodpovídat za cenovou politiku a jaké byly jeho pravomoci, uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] byl zodpovědný za obchodní oddělení, byl zodpovědný za obchodní činnost. Měl shánět zakázky, kontrolovat cenovou úroveň, i toto měl dle svědka činit jako obchodní zástupce. Nad rámec smlouvy, která byla podepsána mezi svědkem a [jméno FO]. [jméno FO], nebylo nic domluveno ohledně jeho odměňování. Svědek nejprve ohledně toho, zda měl [jméno FO]. [jméno FO] např. evidovat pracovní dobu, docházku, zda toto bylo nějak kontrolováno, zda dostával nějaké pokyny, úkoly, uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] kontroloval on, aby byl v práci, „ne že by si tam chodil, jak chtěl“. Na druhé straně ale uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] neměl pracovní dobu zaměstnance 40 týdně, protože nebyl zaměstnán, neměl ani „píchací“ kartu jako jiní zaměstnanci To, že v předchozí části výpovědi uvedl, že [jméno FO] kontroloval, zda je v práci, vysvětlil tím, že spolu měla domluvu, navíc fakturoval za práci, tak aby ji také odvedl. [jméno FO]. [jméno FO] určitě neměl pokyn odpracovat 40 hodin týdně, svědek neví o tom, že by [jméno FO]. [jméno FO] měl nějaké zaměstnanecké benefity.

39. Z výslechu svědka [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že u žalované je v pozici pověřeného řízením ekonomického úseku (asi od r. 2002, možná již od devadesátých let 20. století). Ze své pozice neměl oprávnění jednat za žalovanou s věřiteli či dlužníky, náplní jeho práce bylo vést účetnictví. Poznal svůj podpis u tabulky na listině „Uznání dluhu“ z 13. 2. 2019 (č. l. 30), připojil jej tam proto, že jej [jméno FO]. [jméno FO] (jednatel žalobkyně) požádal, aby zkontroloval údaje v tabulce. Svědek údaje porovnával se saldokontem v počítači, zjistil shodu a odškrtnul to v tabulce. Neřešil obsah celého textu listiny ani to, že je napsána jako „uznání dluhu“. Zabýval se jen čísly, a jelikož není jednatel, uvedl podpis jen u kontrolovaných čísel, ne někde jinde a za žalovanou. Svědek za žalovanou nikdy žádné uznání dluhu nepodepsal. Všechny faktury v této listině uvedené byly zaneseny do účetnictví žalované, byl uplatněn odpočet DPH, nejsou dosud uhrazené. K úhradě nedošlo z toho důvodu, že svědek nedostal pokyn – od vedení žalované (ředitele či jednatele) – k proplacení. Praxe ohledně pokynů byla spíše taková, že než že by dostal pokyn, co se výslovně proplatit nemá, dostával případně spíše pokyn fakturu proplatit. V letech 2017 – 2019 se osoby na pozici ředitele měnily, byl tam [jméno FO]. [jméno FO], pak nějaký krizový manažer, chvíli také – v době, kdy šel [jméno FO]. [jméno FO] do důchodu – nikdo. Statutárním zástupcem byl dle svědka asi [jméno FO]. [adresa], s nímž komunikoval přes e–mail. Svědek nevěděl, zda byly nějaké faktury žalovanou žalobkyni vráceny nebo namítány. Podle něj mohlo vrátit či namítat fakturaci obchodní oddělení. Výpověď svědka [jméno FO] soud vyhodnotil jako věrohodnou; svědek neměl dopředu konkrétní představu, co má být důvodem jeho výslechu, nikdo jej kvůli tomu nekontaktoval, natož, aby jej instruoval. Pouze z předvolání mu bylo zřejmé projednávání kauzy [jméno FO]. [jméno FO], ale nic bližšího.

40. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že u žalované pracovala jako asistentka ředitele od srpna 2017. Nebyla však nijak angažována do jednání ve vztahu mezi žalovanou a [jméno FO]. [jméno FO], neúčastnila se toho; jen fungovala na poradách vedení jako zapisovatelka. Smlouvu mezi žalovanou a ing. [jméno FO] jen zakládala, a to na žádost [jméno FO]. [jméno FO], do archivu mezi „ostatní pracovní smlouvy“. Nebyla schopna časově určit, kdy jí [jméno FO]. [jméno FO] smlouvu k založení předal, smlouva „už musela být v běhu“, když svědkyně k žalované nastoupila, protože [jméno FO]. [jméno FO] sem již dojížděl. Neví, zda zakládala pouze jednu verzi smlouvy nebo vícero; je možné, že ji ještě také kopírovala. Ve společnosti žalované chystal smlouvy, a to „smlouvy s externími zaměstnanci“, buď ing. [jméno FO], nebo ing. [jméno FO]. Pokud byla svědkyně tázána na téma zaměstnanců a pracovních smluv, uvedla sice, že má představu, že v případě ing. [jméno FO] šlo o pracovní smlouvu, ale připustila, že ji nikdy nečetla. Výpověď svědkyně soud považuje za věrohodnou, byť sama (bez dotazování soudu či stran) začala vypovídat o smlouvě mezi žalovanou a [jméno FO]; to osvětlila sice tím, že již dříve ve firmě slyšela, že se „tato věc“ řeší, ale její výpověď nepůsobila naučeně, ovlivněně; po poučení o křivé výpovědi přitom svědkyně na počátku výslechu uvedla, že ji kvůli výpovědi nikdo nekontaktoval.

41. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že „pracoval jako ředitel“ u žalované od srpna 2017 do ledna 2018 (pozn. soudu – v tomto směru se svědek zjevně mýlil, když soud odkazuje na zjištění ze zápisů z porad v odstavci 28 odůvodnění, v jeho závěru, v nichž plyne, že svědek [jméno FO] začal působit jako ředitel žalované později, jelikož podepisoval zápisy z porad až počínaje 6. 11. 2018, zatímco na zápisu z 10. 9. 2019 byl ještě uveden [jméno FO]. [jméno FO]), na žádost a nabídku pana [jméno FO]. Uvedl, že se zná i s jednatelem žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], „byli kolegové“, [jméno FO] měl svoji firmu, byl to „obchodní partner“. Svědek nepodepisoval s [jméno FO] smlouvu za žalovanou, to učinil [jméno FO]. [jméno FO] s vědomím [jméno FO]. [jméno FO] „osobně se svojí firmou“ zajišťoval zakázky pro žalovanou, měl shánět zákazníky, kteří by měli zájem výrobky žalované. Smluvní stranou ve vztahu k žalované byl dle svědka „pan [jméno FO] jako představitel své firmy“, svědek vnímal činnost [jméno FO]. [jméno FO] s jeho firmy jako činnost jedné osoba, jedné firma, šlo dle něj o totéž. Na obchodním úsek žalované byl jen jeden člověk - [jméno FO], měl na starost např. fakturaci a nepodílel se na činnosti [jméno FO]. [jméno FO]; vedle toho [jméno FO]. [jméno FO] jako „ičař“ – zástupce firmy žalobkyně. Žalovaná měla zakázky za částky okolo 18 000 000 Kč, potřebovala mít ale obrat okolo 60 000 000 Kč; situace nebyla dobrá a z toho vznikal mezi [jméno FO] a [jméno FO] spor. Při konání porad svědek vnímal, že dle [jméno FO] [jméno FO] neplnil podmínky smlouvy, nenaplnil očekávání v objemu zakázek. I svědek byl u žalované jako „ičař“, nebyl zaměstnancem žalované, byla to dle něj taková zvláštnost u žalované. Podle svědka asi nebyla vůle ze strany žalované, aby byl svědek jejím zaměstnancem; bylo mu nabídnuto, aby „pracoval na IČO“. Ohledně vůle žalované zaměstnat jednatele žalobkyně [jméno FO] svědek uvedl, že toto nezná přesně, ale asi zde vůle byla, ale on na to nepřistoupil. Ve vztahu k tématu, jak svědek vnímal podstatu činnosti [jméno FO]. [jméno FO] či jeho firmy např. z hlediska její organizace, zda šlo ze strany žalované o nějaké úkolování, vztah nadřízenosti, svědek sice uvedl, že „nadřízený pochopitelně byl [jméno FO]“, po něm svědek – tj. obecně ředitel, ale na druhé straně uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] při činnosti spočívající ve shánění zakázek pro žalovanou nikdo neúkoloval, bylo to celé v jeho režii, zajišťoval si to sám, neměl žádné limity. Vedle toho se na zabezpečování zakázek měli podílet [jméno FO] a [jméno FO] měl na starosti část koncepce, dělal usměrňovací stroje, s [jméno FO] spolupracoval, tlačil ho k tomu, aby připravil výrobek pro trh elektromobilů. V době působení svědka jako ředitele žalované mohl za žalovanou podepisovat pan [adresa], případně ředitel, který si to nechal schvalovat před podpisem od [jméno FO]. [jméno FO] mohl samostatně podepisovat jen částky, na kterých byla domluva, že mohou odejít bez souhlasu majitele firmy. Ve vztahu mezi účastnicemi probíhalo měsíční vyúčtovávání, [jméno FO]. [jméno FO] vystavoval faktury. Svědek však neznal podrobnosti domluvy stran ohledně toho, co bude účtováno. Kontrola faktur byla prováděna [jméno FO], který je dával [jméno FO] k proplacení. [jméno FO] fakturoval dle smlouvy částku pevně stanovenou a [adresa] ji případně upravoval dle výsledků, někdy je neproplatil. Svědek se za společnost žalobkyně nesetkal s někým jiným než s [jméno FO]. [jméno FO], který byl v sídle žalované většinou 3 dny v týdnu, se svědkem „bydleli ve stejném domě, chodili většinou na 7 hodin a byli zde do 17 či 18 hodin“, [jméno FO]. [jméno FO] většinou od úterý do čtvrtka, nebo pátku – nepřítomnosti měl kvůli nutnému jednání se zákazníky, kvůli pracovním cestám. Svědek neví, zda v případě, kdy [jméno FO]. [jméno FO] jednal s obchodními partnery žalované, jednal za žalovanou nebo za žalobkyni; vizitky měl ale ve vztahu k oběma společnostem. Vypověděl-li svědek, že [jméno FO]. [jméno FO] neměl podřízené, zjevně tím myslel podřízené ve společnosti žalobkyně, jelikož doplnil, že „tam byl za firmu sám“. Úkoloval maximálně konstruktéry kvůli výrobkům. [jméno FO] měl svoji kancelář tak, že se nejprve kanceláři střídal se svědkem, pak měl svoji. Vybavení v kanceláři bylo firemní, počítače měl [jméno FO] možná svůj, telefon měl určitě svůj; sekretářku neměl, pokud potřeboval něco poslat, používal sekretářku ředitele. Pokud byli přímo v sídle žalované, chodili na obědy do její jídelny. Výpověď svědka [jméno FO] soud vyhodnotil jako věrohodnou. Svědek sice uvedl, že asi rok před podáním výpovědi jej „o tomto procesu“ informoval jednatel žalobkyně, ale na druhé straně jím nebyl ovlivněn, protože mu jednatel neuvedl žádné podrobnosti nad rámec toho, že říkal, že bude vyžadovat dlužnou částku, protože „tam byl a zaslouží si odměnu“. Svědecká výpověď s sebou nenesla žádné známky toho, že by svědek některé z účastnic či jejich představitelů stranil 42. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že s ohledem na to, že do roku 2021 pracoval u žalované (nastoupil v roce 1982, jako ředitel ji provedl privatizací, od roku 1993 působil jako vedoucí technického rozvoje) si vyslechl určití informace o sporu. Jednatele žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] znal jako zástupce firmy [právnická osoba], s níž žalovaná v 90. letech hodně obchodovala. Později byl svědek informován [jméno FO]. [jméno FO], že tento by jej chtěl jako „obchoďáka“ do obchodního oddělení, šlo o dobu, kdy u žalované byla snaha o obstarání co největšího množství zakázek, a to i o (pozn. soudu - předmětnou) dobu od počátku roku 2018 do poloviny roku 2019. O charakteru vztahu mezi [jméno FO]. [jméno FO] či společností žalobkyně na jedné straně a na druhé straně žalované nejsou svědkovi známy podrobnosti. Ví však – mj. z toho, že [jméno FO]. [jméno FO] nechodil pravidelně „do práce“ – že [jméno FO] nebyl zaměstnancem, naopak [Anonymizováno] fakturoval. O tom, zda u žalované byla vůle, aby byl [jméno FO] jejím zaměstnancem, svědek nic netuší. Svědek jako vedoucí technického rozvoje s [jméno FO] spolupracoval, na všechny případy, které [jméno FO]. [jméno FO] obstarával, řešil technické podklady, cenové nabídky, což pak [jméno FO] prezentoval zákazníkům; to si svědek ještě před výpovědí ověřoval ze svého počítačového adresáře „[jméno FO]“ (podklady pro jednání, které vedl [jméno FO] se zákazníky), údaje má k dispozici i po odchodu od žalované, protože používal externí harddisk. K tématu, zda [jméno FO]. [jméno FO] někdo úkoloval, svědek uvedl, že [jméno FO] „byl ve spojení s ředitelem“, detailně ale neví. Každopádně ale [jméno FO] sám přicházel s tím, že kontaktoval nějakého zákazníka, sám vyjížděl za zákazníky a něco jim nabízel. Je sice možné, že byl zároveň na poradách vyzván, aby nějakého zákazníka navštívil, pokud se měl pohybovat někde poblíž, ale gró bylo v tom, že kontaktoval či vyjížděl za zákazníky sám. Ohledně odměňování svědek ví, že tam byla nějaká měsíční částka; na poradách se někdy řešilo, že něco nemá zaplaceno, říkával, že takto se to nedá dělat, když neodstane zaplaceno. Svědkovi nebylo nic známo o organizačním řešení, kdy [jméno FO] používal své vozidlo a vyúčtovával cestovní výdaje, o to se nezajímal. O zakázce [Anonymizováno] svědek ví, že šlo o jednu z těch, kde [jméno FO]. [jméno FO] sjednával podmínky, byť šlo již o dřívějšího zákazníka, nikoli o tzv. zakázku na zelené louce. Za společnost žalobkyně svědek registroval vystupovat patrně jen [jméno FO]. [jméno FO]. U žalované byl přítomen každý týden, z něho i vícekrát. Mezi sebou řešili svědek a [jméno FO]. [jméno FO] záležitosti buď na poradách, nebo e-mailem. Svědek měl nejvyššího nadřízeného ředitele. [jméno FO]. [jméno FO] měl podle svědka také „nadřízeným ředitele“, ale „jako stranu smlouvy“. [jméno FO] spolupracoval s ekonomem, konstruktéry - zejména [jméno FO]. V těchto vztazích bylo dle svědka do jisté míry přítomno úkolování, které vyplývalo to z toho, že [jméno FO]. [jméno FO] měl představu, co by zákazníkům nabídl, a technické oddělení to třeba ještě nemělo technicky dořešené. Svědek byl v jednom případě společně s [jméno FO]. [jméno FO] na výstavě v [adresa], v jednom stánku, zde určitě [jméno FO]. [jméno FO] vystupoval jako zástupce žalované. Ohledně toho, zda se [jméno FO]. [jméno FO] prezentoval v e-mailech vůči obchodním partnerům žalované jako zástupce [jméno FO] technik nebo zástupce žalované, svědek uvedl, že dle něj vystupoval jako zástupce žalované. V sídle žalované „si [jméno FO]. [jméno FO] mohl sednout“ (svědek neuvedl výslovně, že [jméno FO]. [jméno FO] zde měl svoji kancelář), ale nosil si určitě svůj notebook. Určitě neměl sekretářku; pokud potřeboval nějaké služby sekretářky, např. uvařit kávu – asi to řešila sekretářka ředitele. Nad formou vztahu [jméno FO]. [jméno FO] a žalované svědek v danou dobu nepřemýšlel, nehodnotil, zda nejde o Švarc systém. Svědek jen z toho, že naprostou většinu zakázek žalovaná fakturovala přímo konečnému zákazníkovi, dovozoval, že [jméno FO]. [jméno FO] zastupoval žalovanou; i když nevyloučil, že někdy jednal za sebe. Soudu nevznikly pochybnosti o věrohodnosti svědka, který sice v rámci svého pracovního působení v minulosti vyslechl o sporu určité informace, ale přímo kvůli výpovědi jej nikdo nekontaktoval.

43. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že do konce roku 2021 pracoval po dobu 10-12 let u žalované na obchodním úseku jako referent. Ke svému vnímání působení [jméno FO]. [jméno FO], případně společnosti žalobkyně u žalované svědek uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] bral jako externího spolupracovníka (tj. svědkem míněno, že „neměl zaměstnaneckou smlouvu“ s žalovanou), který měl na starost určitý segment trhu a s nímž svědek jako jediný pracovník („zaměstnanec na plný úvazek“) na obchodním oddělení často spolupracoval, řešili aktualizace ceníků, marketing. [jméno FO]. [jméno FO] dělal obchodní zastoupení, jednal se zákazníky. Že [jméno FO]. [jméno FO] není zaměstnancem, svědkovi patrně řekl sám jmenovaný, případně to ví od tehdejšího ředitele [jméno FO]. Svědkovi je také známo, že [jméno FO]. [jméno FO] si fakturoval vůči žalované na základě nějaké smlouvy, v měsíční frekvenci. [jméno FO]. [jméno FO] používal soukromé vozidlo a notebook [jméno FO]. [jméno FO] řešil zakázkovou výrobu, cestoval za zákazníky, zatímco svědek měl na starost shánění zákazníků v menší míře, naopak prodával sériové výrobky ze skladu a na základě poptávky zákazníků, kteří žalovanou oslovovali na bázi e-shopu. Svědek jednal ve vztahu ke společnosti žalobkyně určitě jen s [jméno FO]. [jméno FO], nikoho jiného z té společnosti nezná, dle jeho představ představovala žalobkyně „jen jednu osobu“. [jméno FO]. [jméno FO] býval v místě žalované zpravidla každé pondělí, kdy bývaly porady vedení. Jinak býval často na služebních cestách za zákazníky, ze kterých spolu se svědkem komunikovali, ale bývaly týdny, kdy byl v místě žalované i 3-5 dnů. Po telefonu byli se svědkem v téměř denním kontaktu. Na poradách vedení byl [jméno FO]. [jméno FO] proto, že referoval jednotlivé obchodní případy, byl zde spolu se svědkem za obchodní oddělení. Svým nadřízeným svědek sice označil jednak [jméno FO]. [jméno FO], jednak ale [jméno FO]. [jméno FO]. Na vysvětlenou, proč svědek označil [jméno FO] jako svého „nadřízeného“, uvedl, že tak činil ve výpovědi avšak jen proto, že měl více kontaktů, více jezdil k zákazníkům, přivážel různé poznatky, přinášel dobré obchodní nápady, kdežto k dotazu, jaké mu [jméno FO]. [jméno FO] dával úkoly, uvedl, že jejich vztah nevnímal jako vztah podřízeného a nadřízeného, ale jako spolupráci. Za nadřízeného vůči [jméno FO]. [jméno FO] by svědek považoval asi [jméno FO]. [jméno FO] – asi podle smlouvy, kdy se zpovídal jemu. Pokud byl svědek přítomen nějakému jednání [jméno FO]. [jméno FO] ve vztahu k třetím osobám, pak [jméno FO] vystupoval spíše jako externí zástupce žalované než zástupce žalobkyně. Svědek nevnímal, že by tu [jméno FO] působil výslovně jen o své vlastní vůli, byly o tom i zápisy z porad, mohlo se to tak stát, že se [jméno FO] se svědkem bavil o nějakém přiděleném úkolu do [jméno FO]. [jméno FO] či vedení, mohlo jít o dokončení určitého obchodního případu, nebo navázání kontaktů s jinými zákazníky. Podle svědka možná [jméno FO]. [jméno FO] měl kancelář v části personálního oddělení. Věrohodnost výpovědi svědka [jméno FO] dle názoru soudu nebyla snížená. Svědek sice měl před podáním výpovědi představu o existenci sporu, jelikož ještě před ukončením svého působení u žalované (před koncem roku 2021) vnímal (zaznamenal na poradách) spory o zaplacení peněz [jméno FO]. [jméno FO], dále i proto, že někteří jiní bývalí zaměstnanci žalované již před ním vypovídali, ale svědek se s nimi nebavil o žádných podrobnostech. [jméno FO]. [jméno FO] jej také kvůli výpovědi neoslovoval.

44. Soud neprovedl některé z navržených důkazů: - výslechy svědků [jméno FO] (k praxi uznávání závazků žalovanou i vůči jiným jejím věřitelům), [jméno FO] (ke sjednání spolupráce žalované, za níž jednala žalobkyně, se společností [právnická osoba] při konání výstavy [adresa]) a doplňující výslechy [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] (za účelem zjištění osoby, která opatřila nepravým podpisem jednatele žalobkyně smlouvy předložené žalovanou), neboť žalobkyně, která tyto důkazy navrhla, od nich později podáním z 22. 11. 2022 ustoupila (u doplňujících výslechů mj. s ohledem na v řízení vypracovaný písmoznalecký posudek) - výslech svědka [jméno FO], jelikož žalobkyně od důkazního návrhu v podání z 16. 3. 2020 posléze ustoupila podáním ze dne 6. 5. 2020 - účetnictvím žalované za roky 2017, 2018 a 2019 (resp. upřesněno na 2018, 2019) dle návrhu žalobkyně a k tvrzení o provedení řady plateb ze strany žalované dle zvyklostí mezi stranami a k tomu, že žalovaná zanesla do účetnictví i předmětné faktury; uvedený důkaz soud neprovedl již jen proto, že mezi účastnicemi bylo nesporným uskutečnění řady plateb podle jiných než předmětných faktur žalobkyně (viz odst. 3 odůvodnění rozsudku), dále proto, že z výslechu svědka [jméno FO]. [jméno FO] vyplynulo, že většina předmětných faktur (uvedených na listině „Uznání dluhu“ ze 13. 2. 2019) byla zanesena do účetnictví žalované 45. Pro právní posouzení projednávané věci soud využil zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), oboje ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017.

46. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 téhož ustanovení má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Podle § 558 odst. 1 o. z. se v právním styku s podnikatelem výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

47. Podle § 2483 odst. 1 o. z. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle odst. 2 téhož ustanovení smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2486 o. z. nemá obchodní zástupce právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu. Podle § 2489 odst. 1 o. z. obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Podle odst. 2 téhož ustanovení obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů. Podle § 2490 o. z. je-li ujednáno právo obchodního zástupce uzavírat obchody jménem zastoupeného, lze takové obchody uzavřít jen za obchodních podmínek určených zastoupeným, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem. Podle § 2499 odst. 1 o. z. nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů; nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného. Podle odst. 3 každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize. Podle § 2500 o. z. se má za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené s obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi. Podle § 2501 odst. 1 o. z. má obchodní zástupce právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy. Podle § 2519 odst. 1 o. z. jsou zakázána ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo 2498. Podle odst. 2 téhož ustanovení se k ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se nepřihlíží.

48. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 1 o. z. se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle odst. 2 plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 582 odst. 1 o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Podle odst. 2 není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona (pozn. soudu - tj. část o relativních majetkových právech, z toho i o závazcích z právních jednání).

49. Podle § 2 odst. 1 ZP je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle odst. 2 téhož ustanovení musí být závislá práce vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Podle § 3 ZP závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy.2) Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

50. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

51. Ke skutkovým a právním závěrům uvádí soud následující.

52. Na základě provedeného znaleckého dotazování soud jednoznačně vyhodnotil, že pravá Smlouva z 30. 12. 2017, tj. podepsaná oprávněnými osobami (za žalobkyni jejím jednatelem [jméno FO]. [jméno FO] a za žalovanou tehdejším prokuristou [jméno FO]. [jméno FO]) byla v té verzi, kterou v řízení předložila žalobkyně. Ohledně dílčích skutkových zjištění z této Smlouvy z 30. 12. 2017 – jejích ujednání – pak soud odkazuje na odstavec 14 odůvodnění rozsudku. Přitom nad rámec tohoto jednoznačného závěru o pravosti podpisu jednatele žalobkyně a pravděpodobné pravosti podpisu prokuristy [jméno FO]. [jméno FO] je uváděno, že okolnosti vzniku jednotlivých verzí Smluv o obchodním zastoupení a jejich podepisování nebyly osvětleny ani výpovědí svědkyně [jméno FO], která těmto úkonům nebyla přítomna, pouze „smlouvu mezi žalovanou a [jméno FO]. [jméno FO]“ na žádost [jméno FO]. [jméno FO] zakládala, možná ji kopírovala. Také to nebylo osvětleno výpovědí osob, které smlouvu podepsaly, tj. z výpovědi [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO].

53. Předmětnou a pravou Smlouvu z 30. 12. 2017 (shodně jako u předchozí smlouvu z 30. 6. 2017) soud po provedeném dokazování nevyhodnotil jako právní jednání, které mělo zastírat údajný pracovně právní vztah mezi jednatelem žalobkyně jako fyzickou osobou (zaměstnancem) a mezi žalovanou jako zaměstnavatelem. Předesíláno je, že žalovaná původně (viz odst. 2 odůvodnění) připouštěla, že žalobkyně podle uvedených smluv (resp. konkrétně podle Smlouvy z 30. 12. 2017) skutečně vykonávala pro žalovanou činnost obchodního zástupce. Za zásadní soud považuje zjištěnou skutečnost – vyplývající z výpovědí jednajících osob, tj. jednatele žalobkyně a prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO] – že právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou byl oběma stranami vědomě, svobodně a s jasným úmyslem neuzavřít právní poměr v pracovně právním režimu sjednán právě jako smlouva o obchodním zastoupení. Tento právní poměr tak nebyl založen na jakémkoli donucení jednatele žalobkyně jako fyzické osoby, kterého by se vůči němu dopustila žalovaná za účelem vymoci si jiný než pracovní právní vztah. Dokonce nevyšlo z dokazování najevo ani to, že by sjednání právě smlouvy o obchodním zastoupení bylo podmínkou kladenou ze strany žalované vůči jednateli žalobkyně pro to, aby mohl – prostřednictvím své s. r. o. – pro žalovanou vykonávat sjednanou činnost. Jednatel žalované coby fyzická osoba nebyl před uzavřením obou smluv u žalované v žádném jiném poměru, tím spíše v poměru pracovně právním, aby bylo možné vyhodnotit, že si žalovaná uzavření smlouvy o obchodním zastoupení s žalobkyní, jejímž jediným jednatelem a společníkem byl [jméno FO]. [jméno FO], vynucovala pro účely, aby [jméno FO]. [jméno FO] v (neexistující) pracovně právním poměru vůči žalované mohl zůstat. [jméno FO]. [jméno FO] jako jediný jednatel a společník žalobkyně nebyl závislý na příjmech od žalované, jestliže žalobkyně provozovala i další činnost vůči dalším subjektům.

54. Soud je toho názoru, že je v takovém případě třeba respektovat svobodnou vůli účastnic sjednat právě smlouvu o obchodním zastoupení a nikoliv smlouvu, která by byla podkladem pro pracovněprávní vztah jednatele žalobkyně a žalované (ať již by šlo přímo o pracovní smlouvu, případně dohodu o provedení práce – viz § 3 ZP). Obě strany tak zjevně činily i s vědomím ekonomických či daňových důsledků sjednání smlouvy o obchodním zastoupení (k tomu viz výpověď [jméno FO]. [jméno FO], že zaměstnán být jednoznačně nechtěl, též výpověď [jméno FO]. [jméno FO], že smlouva o obchodním zastoupení byla pro žalovanou výhodnější).

55. Byl-li jednatel žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] po celou rozhodnou dobu jediným jejím jednatelem a společníkem, pak jednak je zcela pochopitelné, že pracovníci žalované či osoby, které u ní vykonávaly činnost, vnímali žalobkyni a [jméno FO]. [jméno FO] jako „jednu osobu, jednu firmu“ (např. svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], dále též výpověď [jméno FO]. [jméno FO], že jej u žalované samozřejmě neoslovovali „[jméno FO]“. Také z tohoto pohledu pochopitelné, že nikoliv označení názvu žalobkyně, ale pouze uvedení jména jejího jednatele se objevovalo na zápisech z porad, případně na listinách, které jednatel žalobkyně vyhotovoval (viz zjištění v odstavci 28, 22, 23 odůvodnění).

56. Pro podporu závěru soudu o tom, že smlouva o obchodním zastoupení neměla zastírat vůli účastnic (resp. vůli jejího jednatele jako fyzické osoby a žalované) fakticky sjednat pracovněprávní poměr, je připomínáno zjištění z obou předmětných smluv, že sice byly uzavřeny na dobu neurčitou, avšak s možností je kdykoliv, a zejm. bez jakéhokoliv důvodu vypovědět kteroukoliv ze stran. Dále též to, že [jméno FO]. [jméno FO] neuzavřel předmětné smlouvy jako podnikající fyzická osoba, smlouva byla uzavřena jeho právnickou osobou, která byla založena ještě před uzavřením první smlouvy o obchodním zastoupení. Zásadní součást činnosti obchodního zastoupení – totiž činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodu zastoupeným nebo k ujednání obchodu jeho jménem a na jeho účet - navíc nepatří mezi typické výkony, které lze vykonávat jen v pracovněprávním vztahu, nýbrž spíše naopak. Přitom i - v pojetí shodnosti vnímání osoby žalobkyně a osoby jejího jediného jednatele a společníka [jméno FO]. [jméno FO] osobami či zaměstnanci působícími u žalované – [jméno FO]. [jméno FO] prostřednictvím své společnosti měl jako zásadní část své činnosti právě shánění dalších zákazníků pro žalovanou, jednání s nimi, přičemž toto bylo z jeho strany vykonáváno samostatně, bez pokynů či úkolů žalované. K tomu soud odkazuje na výpovědi svědků [jméno FO] – že [jméno FO]. [jméno FO] byl zodpovědný za obchodní činnost, měl shánět zakázky, kontrolovat cenovou úroveň, a toto činit v rámci činnosti obchodního zástupce. Dále jde o výpověď svědka [jméno FO] – podle kterého měl [jméno FO] svoji firmu a byl „obchodním partnerem“ žalované, „osobně se svojí firmou měl zajišťovat zákazníky pro žalovanou, shánět je“. Také z výpovědi svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že svědek věděl, že [jméno FO] nebyl zaměstnancem, že ale obstarával „případy“, pro které svědek řešil technickou stránku věci jako vedoucí technického oddělení, že [jméno FO] to „poté prezentoval zákazníkům“, dále ostatně též to, že údaje o takové činnosti [jméno FO]. [jméno FO] měl svědek v počítači v adresáři „[jméno FO]“ tj. přímo pod označením žalobkyně, že [jméno FO] sám přicházel s tím, že kontaktoval nějakého zákazníka, sám vyjížděl za zákazníky a něco jim nabízel, přičemž toto bylo také základem jeho činnosti. Rovněž svědek [jméno FO] vnímal žalobkyni a [jméno FO]. [jméno FO] jako jednu osobu, přičemž [jméno FO]. [jméno FO] dle něj „dělal obchodní zastoupení, jednal se zákazníky, nebyl zaměstnancem“.

57. Uvedený závěr o neprokázání tvrzení žalované, že účastnice smlouvou o obchodním zastoupení zastíraly faktický pracovněprávní poměr mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou, soud učinil i přes fakt, že sám jednatel žalované ve své první výpovědi zmiňoval „pracovní smlouvu“, to „že se i 70x za den potkával s [jméno FO]. [jméno FO]“, jelikož posléze a také v další své výpovědi jednoznačně uvedl, že šlo o předmětnou smlouvu o obchodním zastoupení, že nechtěl být zaměstnancem žalobkyně, když obecně nebyl v zaměstnaneckém vztahu již od počátku devadesátých let minulého století, to že by byl u žalované zaměstnancem, jej nikdy nenapadlo. Soud sice vnímá i výpověď [jméno FO]. [jméno FO], který uváděl, že paušální náhrada 40 000 Kč byla sjednána jako „samozřejmě měsíční s tím, že někdo v pozici [jméno FO]. [jméno FO] přece nebude pracovat za 40 000 Kč ročně“, dále „že paušál měl za to, že pracoval v [Anonymizováno], na řadě projektů, bylo to za jeho práci“, jelikož [jméno FO]. [jméno FO] zároveň uvedl, že tato činnost [jméno FO]. [jméno FO] (pozn. soudu – připomínáno je, že shodnost mezi ním a osobou žalobkyně byla obecně vnímána řadou osob u žalované, tj. zjevně i [jméno FO]. [jméno FO]) nepodléhala tomu, aby [jméno FO]. [jméno FO] byl zaměstnancem obchodního oddělení, o tom se společně vzájemně dohodli; i před uzavřením Smlouvy z 30. 12. 2017 se o jejím obsahu bavili, říkali se své připomínky, každý z nich měl možnost se vyjádřit. Z toho tedy také plyne, že šlo o svobodnou vůli a že zejm. [jméno FO]. [jméno FO] jako fyzická osoba – tj. ten subjekt, na nějž je mířena ochrana zákazem závislé práce mimo pracovněprávní vztah (§ 3 ZP) – nebyl jakkoli přímo či nepřímo nucen coby jediný jednatel a společník žalobkyně za ni uzavřít právě předmětnou smlouvu o obchodním zastoupení. Soud opakuje, že vůle účastnic podle těchto zjištění svobodně a záměrně – a s vědomím možnosti uzavřít pracovně právní vztah (který ostatně u žalované byl sjednán s řadou jejích zaměstnanců) - směřovala k tomu, aby mezi nimi vznikl právní poměr z předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, nikoli pracovně právní vztah, na jehož vzniku oboustranně nebyl zájem.

58. Uvedla-li svědkyně [jméno FO], že podle ní šlo mezi žalovanou a [jméno FO]. [jméno FO] o pracovní smlouvu, pak ale šlo o pouhou domněnku svědkyně, neboť tato zároveň připustila, že smlouvu nikdy nečetla. Také její vyjádření o „externích“ zaměstnancích, mezi něž zjevně mínila i jednatele žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], nasvědčuje tomu, že v jeho případě nešlo o pracovněprávní vztah s žalovanou.

59. Soud nemá – na rozdíl od žalované - za to, že by pracovněprávní poměr mezi [jméno FO]. [jméno FO] a žalovanou mělo dokládat to, že měl od žalované zajištěné prostředky pro výkon práce, že by významnou měrou využíval vnitropodnikové dopravy, že by se stravoval v závodní jídelně atd. Uvedené záležitosti totiž nebyly buď vůbec prokázány, resp. ne v takové intenzitě, aby bylo možné z toho dovozovat zastření pracovněprávního poměru mezi účastnicemi. O stravování v jídelně žalované nelze hovořit k tomu viz důkaz listinou v odstavci 31, z níž je zřejmé, že [jméno FO]. [jméno FO] nebyly vydány jakékoliv poukázky na stravování, nebylo zaznačeno, že by za nějaké takové poukázky hradil adekvátní cenu, čímž soud považuje taktéž za pravdivou a věrohodnou část výpovědi jednatele žalobkyně, že tento pouze v občasných případech využil možnost objednat si do výdejny jídla – dle něj navíc nešlo o závodní stravování žalobkyně, ale výdejnu jídla de facto pro kohokoliv – a takto oběd odebrat. Také údajné využívání vnitropodnikové dopravy, nemá soud v podstatě za prokázané, žalovaná o tom označila důkazu listinu v odstavci 30 odůvodnění, podle ní by mělo jít o jeden jediný případ, navíc v listině bylo přeškrtáváno a přepisováno a uvedené údaje lze vyložit i tak, že služebním vozidlem SPZ [SPZ] měl zajistit odvoz [jméno FO] z letiště „[jméno FO].“. Okolnost, že i [jméno FO]. [jméno FO], který je podle přepisovaného zápisu měl z letiště přivést použil totéž služební vozidlo, nelze při přepisování zápisu a údajů o dvou osobách zajišťujících přepravu, jednoznačně učinit. Oproti tomu bylo řadou důkazů prokázáno, že jednatel žalobkyně využíval vlastní vozidlo (jeho výpověď – odst. 35 odůvodnění, Výkazy jízd ohledně vozidla [adresa], odst. 19 odůvodnění, nepřímo též výpověď svědka [jméno FO] – viz odst. 38, 39 to s ohledem na to, že uváděl, že žalobkyni resp. [jméno FO]. [jméno FO] byly vypláceny cestovní náhrady, dále výpověď svědka [jméno FO] – odst. 42, že shánění zakázek pro žalovanou bylo v celé režii [jméno FO]. [jméno FO]). Dále řadou důkazů bylo prokázáno, že jednatel žalobkyně využíval vlastních prostředků pro činnost žalobkyně (výpověď svědka [jméno FO] ohledně počítače [jméno FO]. [jméno FO], jisté prohlášení ve výpovědi svědka [jméno FO] a [jméno FO] o tom, že [jméno FO] si nosil svůj notebook), že neměl „pracovní dobu, taková mu nebyla nijak evidována (výpověď svědka [jméno FO], výpověď jednatele žalobkyně, výpověď svědka [jméno FO]); pokud před tím [jméno FO]. [jméno FO] vypověděl, že [jméno FO]. [jméno FO] kontrolovat on – „aby byl v práci, ne že by si tam chodil, jak chtěl“ pak ale k upřesňujícímu dotazu uvedl, že neměl pracovní dobu jako zaměstnanec, protože zaměstnán nebyl, neměl ani kartu pro evidenci pracovní doby, svědek jej „kontroloval“ s ohledem na to, že měli mezi sebou domluvu a za práci bylo fakturováno – tak, aby byla také odvedena.

60. Soud ani nezjistil, že by měl jednatel žalobkyně zaměstnanecké benefity v podobě dovolené (viz výpověď jednatele dále též výpověď svědka [jméno FO], který si takových benefitů nebyl vědom).

61. Vyhodnocení ze strany žalované, že [jméno FO]. [jméno FO] byl součástí vedení žalované, že přijímal pokyny od interních zaměstnanců a zároveň jim pokyny udílel, soud rovněž nesdílí v tom směru, že by mělo jít o takovou formu uvedených záležitostí, jež by představovala důkaz o zastřeném pracovněprávním poměru mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou, resp., že by to dokládalo okolnost, že žalobkyně nevystupovala ve vztahu mezi účastnicemi jako nezávislý podnikatel. Ze Smlouvy z 30. 12. 2017 o obchodním zastoupení se podává, že žalobkyně se zavázala pro žalovanou jejím jménem a na její účet vyvíjet činnosti směřující k uzavírání kupních smluv nebo smluv o dílo, přitom k takovým činnostem žalovaná žalobkyni smlouvu výslovně zmocnila. Žalobkyně se ale také zavázala průběžně informovat žalovanou o své činnosti a koordinovat svoji obchodní činnost s činností žalované, a to podle jejích pokynů, nabízet zboží a práce i přijímat pro žalovanou objednávky měla žalobkyně jen v rozsahu, skladbě a za podmínek (včetně cenových) stanovených vždy dle pokynů žalované. V rámci takto vymezeného obsahu vztahu účastnic pak dle názoru soudu jemu koresponduje zjištěný skutkový vztah o tom, že jediný jednatel a společník žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO] se účastnil porad vedení žalované, v rámci nich – pro naplnění povinnosti nabízet zboží a práce podle pokynů žalované (týkajících se jak skladby - pod čímž lze chápat i technické řešení – cenových podmínek atd.) – vyslovoval své poznatky a názory právě např. ohledně cenových otázek, konzultoval technické řešení atd. z tohoto pohledu pak je třeba vnímat ve výpovědi jednatele obsažené vysvětlení, že k otázkám cenovým, personálním, technickým se vyjadřoval prioritně za účelem toho, aby měl dostatek informací pro nové zákazníky, včetně informací o technickém řešení a ceně, dále z toho důvodu, že měl zájem pro účely obstarávání nových zákazníků na tom, aby byla personálně obsazena příslušná výroba. Prvek typického vztahu pracovněprávní nadřízenosti a podřízenosti mezi žalovanou a [jméno FO]. [jméno FO] nebyl soudem shledán, jelikož z řady důkazů vyplynulo, že bylo-li svědky popisováno, že „nadřízeným“ [jméno FO]. [jméno FO] byl [jméno FO]. [jméno FO], pak při bližším vysvětlení však bylo zjištěno, že tento vztah byl vnímán jako vztah „stran smlouvy“ – zjevně smlouvy o obchodním zastoupení, nikoliv pracovněprávní smlouvě (výpověď [jméno FO] o [jméno FO] firmě jako obchodním partnerovi, výpověď svědka [jméno FO], že vztah uvedených osob nevnímal jako podřízeného a nadřízeného, ale jako spolupráci).

62. Smlouvou obchodního zastoupení (ať z 30. 6. nebo z 30. 12. 2017) bylo výslovně ujednáno, že žalobkyně bude činnost obchodního zástupce – směřující k uzavírání kupních smluv a smluv o dílo – vykonávat jménem a na účet žalované, k takovým činnostem pak uzavřenou smlouvou žalovaná žalobkyni výslovně zmocnila. Tomu pak koresponduje zjištění z emailové korespondence (odst. 26), podle níž jediný jednatel a společník žalobkyně v této korespondenci připojoval označení žalobkyně právě jako obchodního zástupce žalované. Na druhé straně uvedenému písemnému smluvnímu ujednání neodporuje ani to, kdy podle některých svědků [jméno FO]. [jméno FO] vystupoval jako zástupce žalované ([jméno FO]. [jméno FO] – ohledně působení na výstavě v [adresa], výpověď svědka [jméno FO]), jelikož tito svědci nevypovídali o písemné formě jednání a zároveň uváděli, že [jméno FO]. [jméno FO] a žalobkyni vnímali jako totéž, proto nelze souhlasit s tím, že by [jméno FO]. [jméno FO] vystupoval jako fyzická osoba jednající jménem žalované (a z toho dovozovat, že jako faktický zaměstnanec vykonával jejím jménem práci v podřízeném vztahu); naopak to svědčí o tom, že jednal jako jednatel žalobkyně v souladu se smlouvou – jménem žalované.

63. Následně soud vyhodnotil, že Smlouvou ze dne 30. 6. 2017 a Smlouvou z 30. 12. 2017 (u druhé z nich ve verzi předložené žalobkyní, tj. opatřené pravým podpisem jednatele žalobkyně a pravděpodobně pravým podpisem prokuristy žalované [jméno FO]. [jméno FO]) bylo prokázáno sjednání nároku žalobkyně, a to v prvém případě pro v řízení podstatný nárok na smluvní odměnu – provizi – v rozmezí od 5% do 15% z ceny prodaného zboží, ve druhém případě pak podstatný nárok žalobkyně na měsíční vyplácení paušální částky 40 000 Kč na pokrytí nákladů spojených s obchodní činností vyvíjené ve prospěch zastoupené žalované. Soud má přitom za to, že vznik nároku na tuto paušální částku nákladů nebyl vázán na výsledek činnosti žalobkyně, prováděné v rámci zastoupení, nýbrž jen na činnost samotnou. To, že žalobkyně vykonávala prostřednictvím svého jednatele a společníka činnost obchodního zástupce i v předmětných měsících září až prosinec 2018 a leden až březen 2019 má soud za prokázané důkazy v podobě výpovědi jednatele žalobkyně, dále výkazy jízd k jednotlivým fakturám (odstavec 19, zjištění o řadě jízd jednatele žalobkyně k celé řadě zákazníků), potvrzení společnosti [právnická osoba]. (odstavec 27) ostatně též zápisy z porad (odstavec 28). Proto je nerozhodná námitka žalované, že žalobkyně – ve vztahu k nárokům na paušální částku ve fakturách pod písmeny b) až g) v odst. 3 odůvodnění – údajně žádného výsledku (v podobě obstarání zabezpečení smlouvy kupní či smlouvy o dílo s konkrétním zákazníkem) pro žalovanou nedosáhla. V tomto směru soud zároveň připomíná ustanovení § 2483 odst. 1 o. z. (jemuž ostatně korespondovalo ujednání smlouvy) o závazku obchodnímu zástupce vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodu zastoupeným, jakož i toliko dispozitivní charakter § 2500 o. z. (k tomu viz absence zákazu ujednání odchylujících se právě od § 2500 o. z., zjevná z § 2519 o. z.). Účastnice tak mohly – přičemž také tak učinily – ve smlouvě ujednat nárok žalobkyně na pravidelnou měsíční paušální částku 40 000 Kč na úhradu nákladů činnosti žalobkyně bez toho, aby taková paušální částka byla ve vzniku nároku na ni vázána na vznik nároku na provizi obchodního zástupce, tj. na výsledek činnosti obchodního zástupce v podobě skutečně získané příležitosti uzavřít určitý druh obchodu nebo v podobě samotného ujednání obchodu jménem a na účet zastoupeného.

64. Soud proto shledal žalobu důvodnou jednak v nároku žalobkyně na odměnu (provizi) vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] ve výši včetně DPH 49 610 Kč se splatností ke 14. 1. 2018, a to ve vztahu k zakázce [Anonymizováno]. Žalovaná uskutečnění činnosti – soudem vyhodnocené jako činnosti žalobkyně coby obchodního zástupce – de facto konkrétně nesporovala, navíc jde o prokázanou záležitost výpovědí svědka [jméno FO], jakož i výpovědí svědka [jméno FO]. Kromě prokázání skutkového a právního titulu (v druhém případě jde o sjednaný nárok obchodního zástupce dle smlouvy o obchodním zastoupení - § 2483 o. z.) k tomuto nároku soud poukazuje na to, že nárok z této faktury byl písemně uznán prokuristou [jméno FO]. [jméno FO] také listinami z 1. 10. a 20. 10. 2018, byť o významu tohoto uznání má soud pochybnosti s ohledem na to, že i sám svědek [jméno FO] nejprve uvedl, že u žalované se obecně dluhy neuznávaly.

65. V případech částek vyúčtovaných dalšími fakturami [odst. 3 písm. b) až g)] soud žalobu shledal opodstatněnou pouze co do částek paušální náhrady výdajů žalobkyně, tj. včetně DPH šlo o 48 400 Kč z každé z faktur. Nárok vyplývá ze Smlouvy z 30. 12. 2017 o obchodním zastoupení, tak jak shora soud vyhodnotil platné ujednání účastnic o takovém nároku žalobkyň. K tomu se poznamenává, že jestliže takovýto nárok účastnice ve smlouvě jednoznačně upravily, pak soud pro odepření tohoto národu žalobkyni neshledal důvod v tom, že smlouva v předchozí pasáži uváděla, že provize zahrnuje i veškerou náhradu všech obvyklých nákladů. Účastnicím muselo být zřejmé, že výslovně ujednávají nárok žalobkyně na paušální částku 40 000 Kč měsíčně bez DPH.

66. Uvedený nárok na měsíční částku (s DPH) ve výši 48 400 Kč žalovaná dosud neuhradila z titulu 4 faktur [hodnota], celkem tak jde o 193 600 Kč, spolu s částkou 49 610 Kč podle faktury č. [hodnota] proto soud žalobě vyhověl celkem co do částky 143 210 Kč. Úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970) byl přisouzen od data splatnosti těchto uvedených faktur (k tomu údaje v odst. 3 písm. a), d) až g)). Naopak žalobě nemohlo být vyhověno ohledně žádných požadavků žalobkyně na zaplacení cestovních náhrad vyúčtovaných fakturami pod písmeny b) – g) a příslušenství k nim (úrok z prodlení), jelikož uvedené nároky jsou v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 30. 12. 2017, podle níž buď takové nároky spadaly pod paušální částku 40 000 Kč měsíčně, případně mohly být součástí provize, kterou však žalobkyně v řízení neuplatnila.

67. Soud poznamenává, že pokud žalobkyně zdůraznila, že z předmětných faktur – č. [hodnota] byla uznána opakovaně, a to písemně 15. 9., 1. 10. a 20. 10. 2018 ředitelem [jméno FO]. [jméno FO], pak je nutné každopádně vyhodnotit ve vztahu k faktuře [hodnota] a v ní obsaženému požadavku na náhradu dopravného ve výši 19 482 Kč (bez DPH), že žalovaná prokázala, že na náhradu za dopravné nemohl žalobkyni nárok dle Smlouvy ze dne 30. 12. 2017 vzniknout, jelikož jej vůbec neupravovala; zakládala totiž žalobkyni právo na paušální náhradu nákladů v měsíční částce 40 000 Kč, případně náhrada nákladů měla být obsažena v provizi. Neexistující nárok nebylo možné platně uznat, i kdyby [jméno FO]. [jméno FO] byl k uznání oprávněn, resp. žalovaná vyvrátila právní domněnku o existenci dluhu v době uznání.

68. Platné uznání dluhu ze strany žalované listinou ze dne 13. 2. 2019 (tj. dluhů vyúčtovaných fakturami žalobkyně č. [hodnota]) nebylo žalobkyní prokázáno, a to přes poučení o důsledcích v podobě možnosti neúspěchu ve věci, uděleném při 1. jednání 18. 6. 2020. Skutkový a právní závěr o platnosti takového uznání soud nemohl učinit na základě žádného z jednotlivých důkazů žalobkyně (samotná listina z 13. 2. 2019, výslechy svědků [jméno FO] – jenž uvedl, že nebyl oprávněn a nemínil za žalovanou podpisem uznat dluhy z těchto faktur, pouze kontroloval jejich shodnost se saldo kontem žalované), ani za kombinace dílčích zjištění z nich Uznání dluhu jako jednostranné právní jednání utvrzující existující závazek má zákonem stanovenou písemnou formu (§ 2053 o. z.), avšak s ohledem na ustanovení § 582 odst. 2 o. z., tj. k tomu, že je upraveno ve čtvrté části občanského zákoníku, by nebylo možné neplatnost uznání pro nedostatek formy namítnout, jestliže by již došlo k plnění závazku (což v daném případě nastalo u části závazků žalované, vyúčtovaných žalobkyní fakturami č [hodnota]). V projednávané věci ovšem skutkové okolnosti nesvědčí pro aplikaci ustanovení § 582 odst. 2 o. z., jelikož z důvodu absence podpisu jako projevu jednání osoby oprávněné za žalovanou dluhy uznávat tato listina není faktickým právním úkonem, tudíž ani uznáním dluhu. Zároveň žalobkyně vůbec netvrdila, že by dluhy z předmětných faktur (obsažených v listině ze 13. 12. 2019) byly – bez písemné formy – uznány oprávněnou osobou žalované. Ostatně o platnosti zásadnějšího předmětného „uznání dluhu“ (vztahující se k dluhům vyúčtovaných fakturami žalobkyně č. [hodnota] a [hodnota]) by nemohla svědčit ani případná praxe žalované uznávat své závazky prostřednictvím podpisu uznávacích prohlášení ředitelem [jméno FO]. [jméno FO], i kdyby taková praxe byla v řízení zjištěna, jelikož toto „uznání“ bylo opatřeno nikoli jeho podpisem, nýbrž – a pouze u tabulky s výčtem faktur – podpisem [jméno FO]. [jméno FO].

69. Námitka žalované k započtení částek 7 x 40 000 Kč nebyla s ohledem na závěr o platné sjednání nároku žalobkyně na měsíční paušální částku náhrad nákladů spojených s její činností obchodního zástupce shledána opodstatněnou.

70. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve výrocích III. až V. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve vztahu mezi účastnicemi bylo úspěšnější žalobkyni (při přisouzení 59% jistiny předmětu řízení) vůči méně úspěšné žalované (ubránila se žalobě v rozsahu 41% jistiny) podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu 18% nákladů řízení, které soud v plné výši vypočetl na celkem 282 789,40 Kč (soudní poplatek 16 616 Kč, zaplacená záloha 9 000 Kč na znalecké dokazování a náklady právního zastoupení 257 173,40 Kč), tj. z 18% jde o částku (po zaokrouhlení na celé koruny) 50 902 Kč. Náklady právního zastoupení 257 173,40 Kč byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě (dle § 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok ve výši dále uvedených jistin) 415 372,43 Kč činí odměna advokátky za jeden úkon 9 980 Kč (§ 7 bod 6 AT). V posuzovaném případě se tato výše odměny týká 9 úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení z 18. 2. 2018, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 4 písemná podání ve věci samé – 30. 10. 2019, 7. 7. 2020, 7. 4. 2021 a 2. 3. 2023, dále další 2 porady mezi právní zástupkyní a žalobkyní – dne 5. 9. 2019 a 2. 2. 2023, a konečně jednání 14. 9. 2023; § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT]. Se 4 úkony právní služby v podobě jednání trvajících 2 započaté dvouhodiny (18. 6. 2020, 18. 3. 2021, 10. 2. a 6. 6. 2023) se odměna 9 980 Kč dvojnásobí na 19 960 Kč, zatímco u 4 úkonů je pouze poloviční 4 990 Kč [podání ze dne 16. 3. 2020, 6. 5. 2020, 24. 11. a 1. 12. 2022 týkající se jen doplňujících údajů ke svědkům, včetně toho, k čemu mají být slyšeni, či stanovisek o ne-/trvání na již dříve uvedených důkazních návrzích v podobě zejm. výslechu svědků; § 11 odst. 1 písm. d) a contrario, odst. 2 a 3 AT]. V případě předžalobní výzvy z 5. 3. 2019 byla tarifní hodnotou částka 339 054,10 Kč, proto odměna za tento úkon činí 9 660 Kč, v případě další předžalobní výzvy tarifní hodnota představovala 173 118,33 Kč (oproti předchozí výzvě z 5. 3. 2019 žalobkyně nově uplatnila nárok jen na tuto částku jako součet pohledávek vyúčtovaných fakturami č. [hodnota] a [hodnota] se splatností po datu vyhotovení první předžalobní výzvy; tedy úkon právní služby byl účelný jen ve vztahu k částce 173 118,33 Kč) a odměna advokátky tudíž dosahuje 7 560 Kč (§ 7 bod 5 AT). Celkově tak odměna advokátky za 19 úkonů dosáhla 206 840 Kč (9 x 9 980 + 4 x 19 960 + 4 x 4 990 + 9 660 + 7 560). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z výše uvedených 19 úkonů – vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) – tj. celkem 5 700 Kč. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 44 633,40 Kč [0,21 x (206 840 + 5 700)].

71. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V projednávané věci soud neměl žádné indicie pro to, aby vyhodnotil, že jsou u některé z účastnic splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto jestliže státu vznikly náklady řízení v podobě výplaty znalečného nekrytého zálohami účastnic – konkrétně ve výši 7 115 Kč, pak podle míry jejich hrubého neúspěchu (u žalobkyně 41%, u žalované 59%) mu musel soud ve smyslu citovaného ustanovení výroky IV. a V. uložit účastnicím povinnost k náhradě takových nákladů, konkrétně pak u žalobkyně jde o částku 2 917 Kč a u žalované o 4 198 Kč.

72. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastnic (k nimž ostatně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění nebylo ostatně ničeho tvrzeno) žádné relevantní důvody.

Poučení