47 Co 80/2024 - 511

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [právnická osoba] IČ [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [jméno] sídlem [adresa] Semily proti žalované: [právnická osoba], IČ [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 415 372,43 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 5. října 2023, č. j. 10 C 153/2019-447 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje a ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 172 162,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 573,22 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 25 627,80 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 16 209,16 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, ve výši 9, 75 % ročně z částky 30 433,92 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 43 239,35 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 33 078,98 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení před okresním soudem ve výši 257 173,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení ve výši 7 115 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení před krajským soudem ve výši 26 983 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 243 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 610 Kč od 15. 1. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 48 400 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 48 400 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 48 400 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení a 9,75 % ročně z částky 48 400 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení. Ve výroku II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 172 162,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 573,22 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 25 627,80 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 16 209,16 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 30 433,92 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 43 239,35 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení a 9,75 % ročně z částky 33 078,98 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení. Výrokem III bylo žalované uloženo do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 50 902 Kč. Ve výroku IV okresní soud uložil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit státu na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení 2 917 Kč. Ve výroku V byla žalovaná zavázána povinností do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit státu na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení 4 198 Kč.

2. Okresní soud se zabýval existencí pohledávky žalobkyně na zaplacení nároků z uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví zjistil, že pravou smlouvu o obchodním zastoupení ze dne [datum] předložila žalobkyně. Podle smlouvy se žalobkyně jako obchodní zástupkyně zavázala pro žalovanou vyvíjet činnosti směřující k uzavírání kupních smluv na prodej zboží žalované a smluv o dílo prováděných žalovanou, získávat a předávat žalované objednávky zboží a na provedení díla od třetích osob. Za činnosti žalobkyně se žalovaná zavázala vyplácet žalobkyni provizi ve výši 3 – 10 % z ceny prodaného zboží nebo provedených prací, a to na základě objednávek získaných žalobkyní, do jednoho týdne od zaplacení zboží či práce zákazníkem žalobkyni; při částečném plnění ze strany zákazníka měla být provize vypočtena a zaplacena jen z takové části. Stanovení výše provize mělo být projednáváno jednotlivě a mělo se odvíjet od celkové výše zakázky. Provize měla zahrnovat úplnou náhradu všech obvyklých nákladů vynaložených žalobkyní na její činnost podle této smlouvy a její odměnu za účast při vyřizování reklamací. Zároveň bylo ujednáno, že žalobkyně má dále nárok na vyplácení paušální částky na pokrytí nákladů spojených s obchodní činností vyvíjené ve prospěch žalované ve výši 40 000 Kč bez DPH, která byla splatná vždy k 25. dni měsíce na základě vystavené faktury, a to počínaje měsícem leden 2018. Smlouva byla uzavřena s platností od [datum] na dobu neurčitou. Žalovaná v řízení předložila smlouvu o obchodním zastoupení také datovanou [datum]. Podle znalce však tato smlouva neobsahovala pravý podpis jednatele žalobkyně. Okolnosti vzniku jednotlivých verzí smluv okresní soud nezjistil.

3. Okresní soud k námitce žalované nedovodil, že by smlouva o obchodním zastoupení zastírala pracovně právní vztah mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně. Žalobkyně žalovanou obchodně zastupovala už podle smlouvy z [datum]. Okresní soud z výpovědi jednatele žalobkyně a prokuristy žalované [jméno] zjistil, že jejich úmyslem bylo uzavřít smlouvu o obchodním zastoupení. Z textu smlouvy vyplynulo, že byla vypověditelná kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu. Smlouva byla uzavřena mezi právnickými osobami. Jednatel žalobkyně vykonával činnost podle smlouvy samostatně a bez pokynů žalované, neměl danou pevnou pracovní dobu, používal vlastní auto a počítač, nečerpal dovolenou. To vyplynulo i z výpovědi svědka [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno]. Jednatel žalobkyně v e-mailové komunikaci připojoval označení žalobkyně jako obchodní zástupkyně žalované.

4. Okresní soud dále dovodil, že podle smlouvy nebyl nárok žalobkyně na měsíční vyplácení paušální částky 40 000 Kč vázán na výsledek činnosti žalobkyně. Provádění sjednané činnosti žalobkyní od září do března 2019 okresní soud zjistil z výpovědi jednatele žalobkyně, z výkazů jízd k jednotlivým fakturám, z potvrzení společnosti [právnická osoba] a ze zápisů z porad u žalované. Účastnice mohly ve smlouvě ujednat nárok žalobkyně na pravidelnou měsíční paušální částku 40 000 Kč na úhradu nákladů činnosti žalobkyně bez toho, aby taková paušální částka byla vázána na vznik nároku na provizi (§ 2519 o. z.).

5. Podle okresního soudu žalobkyni vznikl nárok na odměnu (provizi) vyúčtovanou fakturou č. [číslo] ve výši včetně DPH 49 610 Kč se splatností ke [datum] (zakázka [právnická osoba]), což vyplynulo i z výpovědí svědka [jméno FO] a svědka [jméno]. Nárok z této faktury byl písemně uznán prokuristou [jméno], také listinami z [datum]. V případech částek vyúčtovaných dalšími fakturami č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo] okresní soud shledal žalobu opodstatněnou pouze co do částek paušální náhrady výdajů žalobkyně, tj. včetně DPH ve výši 48 400 Kč z každé z faktur. Uvedený nárok na měsíční částku (s DPH) ve výši 48 400 Kč žalovaná neuhradila z titulu 4 faktur [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], celkem tak jde o 193 600 Kč, spolu s částkou 49 610 Kč podle faktury č. [číslo] proto okresní soud žalobě vyhověl celkem co do částky 143 210 Kč. Úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970) byl přisouzen od data splatnosti těchto uvedených faktur.

6. Okresní soud zamítl žalobu ohledně nároku žalobkyně na zaplacení cestovních náhrad. Cestovní náhrady měly být podle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] hrazeny v rámci paušální částky 40 000 Kč měsíčně, případně mohly být součástí provize, kterou však žalobkyně v řízení neuplatnila.

7. Podle okresního soudu žalovaná prokázala neexistenci nároku žalobkyně na cestovní náhrady. Tím vyvrátila právní domněnku o existenci dluhu v době uznání dluhů [jméno] ve dnech [datum].

8. Žalobkyně neprokázala uznání dluhu žalovanou dne [datum]. Uznání dluhu nebylo podepsáno. Svědek [jméno] nebyl podle své výpovědi oprávněn uznávat dluhy žalované a nemínil za žalovanou podpisem uznat dluhy z uvedených faktur, pouze kontroloval jejich shodnost se saldo kontem žalované. Přestože žalovaná do [datum] částečně plnila na faktury č. [číslo] a č. [číslo], nemělo takové placení podle okresního soudu účinky uznání dluhu, neboť nárok na náhradu cestovného nevznikl.

9. Námitka žalované k započtení částek 7 x 40 000 Kč nebyla s ohledem na závěr o platné sjednání nároku žalobkyně na měsíční paušální částku náhrad nákladů spojených s její činností obchodního zástupce shledána opodstatněnou.

10. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl ve výroku II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení státu rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti výroku II a IV rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně doložila dlouhodobost vztahu mezi ní a žalovanou. Cestovní náhrady byly žalovanou žalobkyni dlouhodobě hrazeny, a to na základě smlouvy. To bylo prokázáno i výpověďmi svědků. I svědek [jméno] potvrdil, že veškeré faktury jím byly zkontrolovány a zaneseny do účetnictví žalované a bylo zaúčtováno i DPH. Okresní soud neprovedl důkaz účetnictvím žalované navržený žalobkyní. Pokud žalovaná faktury neakceptovala, měla je vrátit žalobkyni. Jednatel žalobkyně popsal ve své výpovědi postup odměňování včetně nákladů na dopravu a ubytování. To potvrdil ve své výpovědi i svědek [jméno] a [jméno]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a plném rozsahu vyhověl žalobě. Žalobkyně žádala plnou náhradu nákladů řízení.

12. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila. Vyúčtování ani doklady o provedených platbách nejsou právním důvodem plnění, ale prokazují pouze to, že žalovaná žalobkyni plnila. Zaúčtování faktur [jméno] do účetnictví žalované nemá právní účinky uznání dluhu. Důkazem účetnictví nelze prokázat žádnou skutkovou okolnost rozhodující pro výsledek sporu. Neexistující dluh nemohl za žalovanou uznat ani [jméno]. [jméno] vypovídal dvojznačně, když sám uvedl, že do sídla žalované docházel do práce a měl s žalovanou pracovní smlouvu. Vzhledem k majetkovému zájmu je svědecká výpověď [jméno] nevěrohodná. Žalovaná navrhla, aby odvolání žalobkyně bylo odmítnuto pro absenci zákonných náležitostí.

13. Proti výroku I, III a V rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že žalobkyni bylo bez právního důvodu uhrazeno i dopravné v celkové výši 201 641 Kč (s DPH) účtované fakturami žalobkyně č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo], ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo], znějící na částku 76 459,90 Kč, se splatností dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum] a č. [číslo] ze dne [datum]. Podle závěrů okresního soudu tato částka hrazena být neměla. Žalovaná po vydání rozsudku okresního soudu dne [datum] započetla svoji pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 201 641 Kč proti pohledávce žalobkyně na zaplacení částky 243 210 Kč s příslušenstvím. V souladu s § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání. Pohledávky žalobkyně se staly splatnými od [datum] do [datum], pohledávky žalované vznikaly postupně v období od [datum] do [datum]. Pohledávka žalobkyně zanikla započtením. Okresní soud nepřesvědčivě odůvodnil svůj závěr, že smlouvou o obchodním zastoupení nebyl zastřen pracovně právní vztah mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně. Konal-li jednatel žalobkyně pro žalovanou závislou práci, nemohl tak činit jinak než v pracovním poměru, byť by i jeho vůle byla jiná. Kogentní normy pracovního práva toto neumožňují. Žalovaná navrhla, aby krajský soud napadené výroky rozsudku okresního změnil a žalobu zamítl.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalované nikoli.

15. Okresní soud se zabýval nároky žalobkyně vyplývajícími ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. Žalobkyně požadovala podle smlouvy zaplatit provizi, paušální smluvní odměny a dopravné. Žalovaná v odporu nesporovala smluvně ujednaný nárok žalobkyně na provizi, paušální částku za obchodní činnost ve výši 40 000 Kč a náhradu za cestovní náklady dle vyhlášky MPSV. Namítla však, že žalobkyně neúčtovala nárok na provizi. Smluvenou jednorázovou paušální odměnu ve výši 40 000 Kč žalovaná žalobkyni zaplatila. Na cestovní náhrady měla žalobkyně nárok pouze pro případ nároku na provizi (§ 2500 o. z.). Proti žalobkyní předloženému uznání závazku ze dne [datum], [datum] a [datum] žalovaná namítla, že závazek žalované nevznikl a uznání dluhu ze dne [datum] nebylo podepsáno oprávněnou osobou.

16. Okresní soud správně zkoumal pravost podpisů na smlouvách o obchodním zastoupení ze dne [datum], které byly předloženy žalobkyní i žalovanou v odlišném znění. S ohledem na závěry znalce správně dovodil, že pravá smlouva je ta, která byla předložena žalobkyní.

17. Nic nelze vytknout ani závěru okresního soudu, že žalovaná neprokázala, že smlouva o obchodním zastoupení zastírala pracovněprávní vztah mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a jednatelem žalobkyně jako zaměstnancem.

18. Podle § 3 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „z. p.“) může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

19. Podle § 2 odst. 1 z. p. je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle odst. 2 závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

20. Podle § 6 z. p. je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

21. Nejprve krajský soud zdůrazňuje, že předmětná smlouva o obchodním zastoupení byla uzavřena mezi dvěma obchodními společnostmi, což z principu pracovní smlouva vylučuje.

22. Okresní soud se přesto zabýval i otázkou, neexistoval-li faktický pracovně právní vztah mezi jednatelem žalobkyně jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem. Z výpovědi jednatele žalobkyně a z výpovědi svědků [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] okresní soud zjistil, že činnost jednatele žalobkyně nenaplňovala znaky závislé práce. Jednatel žalobkyně nepodléhal přímo pokynům žalované, jeho prací bylo samostatně vyhledávat další zákazníky pro žalovanou a vykonávat další obchodní činnost. Jednatel žalobkyně neměl pracovní dobu, neměl nárok na dovolenou, nepoužíval pracovní prostředky žalované. K práci používal vlastní počítač a telefon, za zákazníky jezdil vlastním vozem (odtud požadovaná náhrada cestovného). Skutečnost, že sám jednatel svoji činnost popsal jako pracovní činnost, nemůže sama o sobě vést k závěru o ujednání pracovní smlouvy podle zákoníku práce. Pojem práce je v českém jazyce užíván obecně, nejen pro zaměstnanecké vztahy. Pracovní činnost (práci) vykonává i podnikatel. Smlouva byla vypověditelná oběma stranami i bez důvodu. [jméno] prokázal, že v předmětné době vykonával obchodního zástupce i pro jiné subjekty. Závěr okresního soudu, že smlouva o obchodním zastoupení ze dne [datum] předložená žalobkyní je platná a pracovněprávní vztah nezastírá, je správný.

23. Odvolací soud k průběhu dokazování dále k námitce žalované podotýká, že [jméno] byl jako jednatel žalobkyně správně v souladu s § 126 odst. 4 a § 131 o. s. ř. vyslýchán jako účastník řízení, jak vyplynulo z protokolu o jednání ze dne [datum] a ze dne [datum].

24. Okresní soud se správně zabýval výkladem právního jednání žalobkyně a žalované při uzavření smlouvy o obchodním zastoupení.

25. Podle § 2483 odst. 1 o. z. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle odst. 2 smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

26. Podle § 2500 o. z. má se za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené s obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi.

27. Podle § 2519 odst. 1 o. z. zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo 2498. Podle odst. 2 k ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se nepřihlíží.

28. Smlouva o obchodním zastoupení je obecně smlouvou příkazní. Smlouva musí být uzavřena mezi podnikateli, musí jít o dlouhodobou činnost za úplatu. Jak vyplývá z § 2519 o. z., ujednání způsobu odměňování obchodního zástupce je dispozitivní.

29. Z písemné smlouvy o obchodním zastoupení předložené žalobkyní vyplynulo, že byla ujednána provize ve výši 3 – 10 % z ceny prodaného zboží nebo provedených prací, a to na základě objednávek získaných žalobkyní. Provize měla zahrnovat úplnou náhradu všech obvyklých nákladů vynaložených žalobkyní na její činnost podle této smlouvy a její odměnu za účast při vyřizování reklamací. Zároveň bylo ujednáno, že žalobkyně má dále nárok na vyplácení paušální částky na pokrytí nákladů spojených s obchodní činností vyvíjené ve prospěch žalované ve výši 40 000 Kč bez DPH, která byla splatná vždy k 25. dni měsíce na základě vystavené faktury, a to počínaje měsícem leden 2018.

30. Žalovaná k předložené listině tvrdila, že jejím úmyslem bylo ujednat paušální částku ve výši 40 000 Kč jednorázově a nárok na náhradu za cestovní náklady pouze v případě nároku na provizi.

31. Takový úmysl však jazykovému vyjádření v listině neodpovídá. Jednorázovému nároku na odměnu 40 000 Kč brání výraz „nárok na vyplácení paušální částky“. Byla-li by odměna jednorázová, musel by být v textu uveden „nárok na vyplacení částky“.

32. Z výše uvedeného nadto vyplývá, že se lišila ujednání v písemné smlouvě předložené žalobkyní od úmyslu žalobkyně i žalované při uzavření smlouvy.

33. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

34. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 na rozdíl od právní úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu –důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (§ 35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od [datum] úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

35. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 61/2017 je pro výklad adresovaného právního jednání určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z.

36. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2124/14 se výklad podle úmyslu jednajícího může prosadit i v případech, kdy je pro právní jednání obligatorní písemná forma, přičemž při výkladu písemných právních jednání nelze vycházet pouze ze samotného textu listiny.

37. Okresní soud k úmyslu jednajících při sjednání smlouvy správně vyslechl osoby, které za žalobkyni a žalovanou smlouvu podepsaly. Za žalobkyni jako obchodní zástupkyni jednal její jednatel [jméno]. Za žalovanou jako zastoupenou jednal ředitel a prokurista [jméno]. Oprávnění [jméno] jednat za žalovanou nebylo zpochybněno. Z výpovědi [jméno] okresní soud zjistil, že byla domluvena paušální měsíční částka a náklady na dopravu, dále pokud se k tomu připojily další náklady – např. za ubytování – pak podléhaly schválení vedení společnosti žalované, nejprve šlo o [jméno] pak o jeho nástupce [jméno]. [jméno] neúčtoval v letech 2018 a 2019 provize, neboť se tak žalobkyně s žalovanou dohodly.

38. Z výpovědi svědka [jméno] okresní soud zjistil, že od počátku roku 2018 byla žalobkyně odměňována tak, že její jednatel [jméno] měl nárok na měsíční paušál 40 000 Kč, dále procenta ze zakázek a cestovní náklady. Náklady na cestovné byly schvalovány, platily se za ujeté km autem, [jméno] to dával ke schvalování svědkovi, svědek je někdy neschválil, pak byla vystavena nová fakturace. Proplácely se i náklady na ubytování. Správnost účtování před proplácením kontroloval [jméno], a to i podle smlouvy, vše se posílalo i dozorčí radě; resp. pokud bylo stravné součástí ubytování, pak bylo žalovanou schváleno. Žalobkyně či [jméno] se účastnil zahraničních cest, podle svědka šlo např. o cestu do Německa.

39. Okresní soud přes výše uvedená zjištění vůle jednajících osob dovodil, že podle textu smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] muselo být cestovné buď součástí provize, byla-li by účtována, anebo bylo součástí měsíční náhrady ve výši 40 000 Kč. Proto měl za to, že žalobkyni nevznikl nárok na náhradu cestovného.

40. Krajský soud znovu vyslechl jednatele žalobkyně [jméno] a bývalého prokuristu a ředitele žalované [jméno]. Z obou výpovědí zjistil, že společnou vůlí smluvních stran bylo sjednat za obchodní činnost žalobkyně pro žalovanou měsíční paušální odměnu ve výši 40 000 Kč a po schválení proplacení nákladů na cestovné a ubytování, když žalobkyně konala služební cesty svým autem. Sjednaná provize se odvíjela od uzavřených obchodů. Pro případ, že by žalobkyně účtovala provizi, i tak měla nárok na cestovné. Jednatel žalobkyně vysvětil, že se na uzavírání obchodních vztahů se zákazníky žalované podílelo více osob, proto nebylo možné stanovit jednoznačnou částku, ze které by se mohla počítat provize výhradně pro žalobkyni. Žalobkyně vykonávala i jinou činnost směřující k uzavírání obchodů se zákazníky, např. se podílela na zadávání vývoje výrobků. Proto byla od počátku vztahu domluvena paušální měsíční odměna za činnost žalobkyně ve výši 40 000 Kč + DPH. [jméno] uvedl, že náhrady cestovného byly představenstvem žalované schvalovány i poté, co již svědek nevykonával funkci ředitele žalované.

41. Výpovědi jednajících jsou zásadní pro zjištění jejich vůle při uzavírání smlouvy. Vůle stran při uzavření smlouvy byla shodná. Proto krajský soud dovodil, že vůlí žalobkyně i žalované bylo sjednat nárok žalobkyně na odměnu za vykonávanou činnost ve formě měsíční částky ve výši 40 000 Kč a DPH a náhradu cestovného, ubytování, popř. stravného, pokud budou schváleny žalovanou. Ostatně o ujednání odměňování včetně nároku na náhradu nákladů svědčí i praxe žalobkyně a žalované, kdy ze zápočtu uplatněného žalovanou v odvolacím řízení vyplynulo, že žalovaná proplatila žalobkyni měsíční odměnu 40 000 Kč a 21 % DPH a cestovné podle faktur vystavených žalobkyní č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] se splatností dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum] a č. [číslo] ze dne [datum]. Z toho činily proplacené náklady cestovného za uvedené období roku 2018 částku 201 641 Kč včetně DPH.

42. Okresní soud zjistil, že žalobkyně prokázala nároky účtované fakturami č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum], č. [číslo] ze dne [datum] a č. [číslo] ze dne [datum]. Nároky na cestovné byly prokázány i výkazy jízd žalobkyně, které se týkaly vozidla VW golf 1,2 TSI. Z výpovědi svědků [jméno] a [jméno] vyplynulo, že faktury vystavené žalobkyní byly žalovanou schváleny a zaúčtovány. Nároky z faktur č. [číslo] ze dne [datum] a č. [číslo] ze dne [datum] byly uznány žalovanou. Nároky z faktur č. [číslo], [číslo] a [číslo] byly odsouhlaseny a zaúčtovány dne [datum] (potvrdil [jméno]). Nadto žalovaná na faktury č. [číslo] a č. [číslo] dne [datum] částečně plnila, aniž tvrdila, že s částí fakturované pohledávky těmito fakturami nesouhlasí. Proto takové částečné plnění mělo za následek uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z.

43. Krajský soud uzavírá, že žalobkyně prokázala svoji pohledávku ve výši 415 372,43 Kč s příslušenstvím, proto rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil podle § 219 o. s. ř. Ve výroku II byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo i v této části vyhověno (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.)

44. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval krajský soud znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Žalobkyně má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 16 616 Kč a na zaplacenou zálohu 9 000 Kč na znalecké dokazování (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyni náleží odměna advokáta po 9 980 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání el. pl. rozkazu, 4 vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], 2 porady mezi advokátkou a žalobkyní dne [datum] a [datum], účast u jednání [datum] podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Za jednání trvající déle než 2 hodiny (ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) má žalobkyně právo na odměnu ve výši 19 960 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Podání ze dne [datum], [datum], [datum] [datum] a [datum] odvolací soud nepovažoval za vyjádření ve věci samé, a proto za ně odměnu nepřiznal. Za předžalobní výzvu z [datum] náleží odměna ve výši 9 660 Kč a hotové výdaje 300 Kč, za předžalobní výzvu ze dne [datum] náleží odměna ve výši 7 560 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 7 bod 5 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyni vzniklo právo i na náhradu 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 40 189,80 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkové náklady činily 257 173,40 Kč. Krajský soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady řízení ve výši 257 173,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

45. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo uloženo žalované nahradit státu náklady řízení ve výši 7 115 Kč představující náklady na znalečné.

46. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalované. Podle § 137 odst. 1 má žalobkyně právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 609 Kč. Podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. má žalobkyně právo na náhradu odměny advokáta ve výši 9 980 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč za odvolání a účast u jednání v celkové výši 20 560 Kč. Dále žalobkyně žádala nahradit ztrátu času v souvislosti s cestováním k jednání soudu v rozsahu 6 půlhodin a jízdné ze [adresa] a zpět vozem BMW, RZ [SPZ] s průměrnou spotřebou 5,6 l nafty na 100 km. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas advokátky ve výši 600 Kč. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. má žalobkyně právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 1 140 Kč. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení včetně 21 % DPH ve výši 4 683 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) v celkové výši 26 983 Kč.

Poučení