10 C 157/2018-120

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] soudců Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa svědkyně, žalovaného, svědka, žalované a žalobkyně] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa svědkyně, žalovaného, svědka, žalované a žalobkyně] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. března 2021, č. j. 10 C 157/2018 - 86, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo stavební 155 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], rodinný dům, pozemku parcelní číslo stavební 225 – druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, technické vybavení, která není zapsána na listu vlastnictví, a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice na listu vlastnictví [číslo] pro obec Liběšice, katastrální území Liběšice u Litoměřic.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení svého vlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku parcelní číslo stavební 155 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] v obci a části obce Liběšice, rodinný dům, pozemku parcelní číslo stavební 225 – druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, která není zapsána na listu vlastnictví a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, vše evidováno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice na listu vlastnictví [číslo] pro Obec Liběšice, katastrální území Liběšice u Litoměřic (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je žalobce výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo stavební 155 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] v obci a části obce Liběšice, rodinný dům, pozemku parcelní číslo stavební 225 – druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, která není zapsána na listu vlastnictví a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, vše evidováno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice na listu vlastnictví [číslo] pro Obec Liběšice, katastrální území Liběšice u Litoměřic. Uvedl, že žalobce dne [datum] uzavřel s žalovanými kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nemovitostí ve výroku I. uvedených. Vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice ze dne 26. 5. 2017, pod č. j. V-4257/2017-506. Žalobce (Obec Liběšice) zveřejnil vyvěšením od [datum] do [datum] na úřední desce obecního úřadu záměr shora popsané nemovitosti prodat. Prodej výše citovaných nemovitostí byl schválen zastupitelstvem obce na zasedání zastupitelstva konaném [datum], a to usnesením následujícího znění: Zastupitelstvo obce schvaluje prodej domu [adresa] se stavební [parcelní číslo] zastavěná plocha nádvoří, výměra 523 m a pp [číslo] ostatní plocha, výměra 164 m a st. p. č 225 zastavěná plocha, výměra 8 m, vše v k. ú. [obec] za cenu [částka] panu [celé jméno svědka]. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že kupní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalobcem a žalovanými je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť uzavření této smlouvy nebylo schváleno zastupitelstvem obce. Usnesení zastupitelstva obce schválilo prodej předmětných nemovitostí [celé jméno svědka], zatímco kupní smlouva byla uzavřena mezi obcí a jeho rodiči [jméno] a [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že předmětná kupní smlouva je s ohledem na uvedené skutečnosti neplatná, nemohlo na jejím základě dojít ke změně vlastnictví k předmětným nemovitostem a žalovaní se tak nemohli stát jejich vlastníky. S ohledem na skutečnost, že v katastru nemovitostí jsou vedeni jako výluční vlastníci předmětných nemovitostí právě žalovaní, je dán naléhavý právní zájem na určení výlučného vlastnictví žalobce. Toto určení je nezbytné pro to, aby Katastrální úřad vyznačil žalobce jako výlučného vlastníka předmětných nemovitostí namísto žalovaných. Při prodeji předmětných nemovitostí došlo k více nestandardním jevům a pochybením, například podle článku III kupní smlouvy měla být uhrazena kupní cena před podpisem smlouvy, tato podmínka nebyla splněna a kupní smlouva neměla být rovněž z tohoto důvodu podepisována. Žalovaní kupní cenu uhradili až dne [datum] tedy více jak 3 roky po uzavření kupní smlouvy.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, neboť mají za to, že předmětné nemovitosti nabyli v souladu se zákonem a zejména v dobré víře a mají za to, že kupní smlouva je platným právním jednáním.

4. Okresní soud po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že dům [adresa] v [obec], užívali žalovaní už od roku 1997 jako nájemníci. Dům byl hodně zničený, prakticky nedošlo k řádné údržbě od roku 1945. Přízemí bylo neobyvatelné, v prvním patře byla voda zavedena pouze do jedné místnosti, WC bylo suché na pavlači, nebyla tam koupelna a podobně. Žalovaní si pronajali dům s tím, že provedou nějaké opravy, aby se tam dalo žít. Do domu investovali, a protože chtěli rekonstruovat dům dál, požádali obec o odprodej všech nemovitostí. Obec nechala vypracovat od znalce [jméno] [příjmení] znalecký posudek na cenu těchto nemovitostí a znalec zjistil cenu předmětných nemovitostí ve výši [částka], když tato cena byla zjištěna kombinací nákladového a výnosového způsobu. Znalecký posudek byl pořízen [datum]. Obec pak zveřejnila záměr prodat předmětné nemovitosti a tento byl vyvěšen na její úřední desce v době od [datum] do [datum]. Dne [datum] se konalo mimořádné zasedání zastupitelstva obce Liběšice, které mimo jiné konstatovalo, že Obec Liběšice zveřejnila záměr prodat dům [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, výměra 523 m a p. p. [číslo] ostatní plocha, výměra 164 m a st. [parcelní číslo] zastavěná plocha, výměra 8 m, vše v k. ú. [obec] za cenu [částka]. V domě bydlí manželé [celé jméno žalovaného], kteří dům rekonstruovali na vlastní náklady, a tudíž mají přednostní právo dům koupit. O koupi dále projevila zájem paní [příjmení] z [obec]. Usnesení: zastupitelstvo obce schvaluje prodej domu [adresa] se st. [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, výměra 523 m a p. p. č [číslo] ostatní plocha, výměra 164 m a st. [parcelní číslo] zastavěná plocha, výměra 8 m, vše v k. ú. [obec] za cenu [částka] panu [celé jméno svědka]. Zastupitelstvo pak vydalo usnesení: Zastupitelstvo obce schvaluje prodej domu čp 117 se stavební [parcelní číslo] zastavěná plocha nádvoří, výměra 523 m a pp [číslo] ostatní plocha, výměra 164 m a st. p. č 225 zastavěná plocha, výměra 8 m, vše v k. ú. [obec] za cenu [částka] panu [celé jméno svědka]. Kupní smlouva byla uzavřena [datum], když touto kupní smlouvou obec Liběšice prodala předmětné nemovitosti [jméno] a [jméno] [příjmení] (žalovaným) za dohodnutou cenu [částka], která byla řádně zaplacena. Tato listina obsahovala i potvrzení žalobce, že obec Liběšice, jako účastník smlouvy, záměr obce prodat nemovitosti smlouvou převáděné, v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích řádně zveřejnila vyvěšením na úřední desce obecního úřadu od [datum] do [datum], před projednáním v zastupitelstvu obce konaném [datum], kterým byl prodej nemovitostí schválen. Předmětná kupní smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. V rámci hospodaření Obce Liběšice Krajský úřad Ústeckého kraje za rok 2017, kromě jiného zjistil riziko neplatnosti této předmětné kupní smlouvy, když podle jeho názoru byla smlouva uzavřena v rozporu se schváleným usnesením zastupitelstva obce. Následně zastupitelstvo obce při dvou jednáních o problému hovořilo, avšak s nulovým výsledkem. Obec nakonec [datum] podala předmětnou žalobu k soudu. Mezi účastníky pak byla sporná prakticky pouze právní stránka věci, když žalovaní považovali smlouvu za bezvadnou a platnou, kdežto žalobce v souladu se zjištěním kontrolního orgánu Krajského úřadu v [obec] tvrdil, že smlouva je neplatná od samého počátku vzhledem k tomu, že smlouva nebyla řádně schválena zastupitelstvem obce, respektive, že došlo ke schválení prodeje za uvedenou částku [celé jméno svědka], synovi žalovaných, nikoliv žalovaným, s kterými posléze byla kupní smlouva uzavřena.

5. Při právním hodnocení se okresní soud zabýval pouze posouzením, zda předmětná kupní smlouva je neplatná, a to proto, že byla uzavřena s jinými osobami, než schválilo zastupitelstvo obce. Okresní soud uvedl, že § 41 zákona o obcích, který upravuje právní jednání obce, dle komentáře systému ASPI (doc. JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], JUDr. Bc. [jméno] [příjmení] [jméno]) je třeba vzít v úvahu, že s rekodifikací soukromého práva došlo také ke změnám pojetí platnosti právních jednání. Ustanovení § 586 občanského zákoníku vychází z priority relativní neplatnosti právního jednání. Podle ustanovení § 588 OZ se za absolutně neplatné považují ta právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům nebo která odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek. V reakci na tuto změnu zákonodárce doplnil § 41 obecního zřízení o odstavec 3, kterým prakticky vymezil zvláštní případy absolutní neplatnosti či právních jednání učiněných obcí. Dle okresního soudu je tak zřejmé, že účelem zákona o obcích je bránit oprávněné zájmy obce, například před nevhodným nakládáním s majetkem obce, což znamená zcizení či prodej jiných nemovitostí než těch, o kterých bylo rozhodnuto zastupitelstvem obce a za cenu nižší než byla zastupitelstvem obce schválena, popřípadě jiné osobě, než jak bylo schváleno zastupitelstvem. Okresní soud v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, a to usnesení sp. zn. I. ÚS 2384/11 ze dne [datum], kde v bodě 21 Ústavní soud uvedl, že závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo pro jeho obcházení se nicméně musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Především je nutné se vždy ptát po účelu zákonného příkazu či zákazu, čímž je, jak bylo výše vyjádřeno, ochrana majetku obce před neodpovědným jednáním jednotlivce, i když jak starosta nemohl a nemůže sám vytvářet vůli obce tam, kde již tato vůle byla v zásadních bodech vytvořena, nelze upřít právo, aby v intencích takto projevené vůle jednal. Tímto relativně samostatným jednáním je však třeba rozumět takové úkony, které nezahrnují podstatné náležitosti smlouvy, k jejímuž uzavření dala v souladu se zákonem o obcích souhlas místní rada nebo zastupitelstvo. Jiný výklad by v takové situaci mohl být považován za přehnaně formalistický, když by navíc z hlediska zmíněného účelu schvalování právního úkonu obce zastupitelstvem, a to i s ohledem na požadavek ochrany soukromoprávních vztahů a smluvní volnosti stran, postrádal smysluplné nebo rozumné odůvodnění.

6. Okresní soud pak vycházeje ze skutkových zjištění shora uvedených, a to konkrétně ze zápisu jednání obecního zastupitelstva, ve kterém je uvedeno, že„ v domě bydlí manželé [celé jméno žalovaného], kteří dům rekonstruovali na vlastní náklady a tudíž mají přednostní právo dům koupit“. Na to bylo vydáno usnesení, kterým zastupitelstvo obce schválilo prodej předmětných nemovitostí za cenu [částka] (tak jak bylo uvedeno ve vyhlášeném záměru obce podle znaleckého posudku) a to panu [celé jméno svědka]. K takto formulovanému usnesení je dle okresního soudu zřejmě vedla určitá žádost manželů [příjmení], kteří požádali o prodeji nemovitosti s tím však, aby nemovitosti byly„ napsány“ na jejich syna [celé jméno svědka]. Od schválení tohoto usnesení, respektive zasedání zastupitelstva a uzavření smlouvy pak uplynula řada let, když smlouva byla uzavřena až v roce 2017, a to z důvodu na straně obce, když tato podle vyjádření tehdejší starostky, musela řešit„ důležitější věci a na tuto smlouvu se pozapomnělo“. Při jejím sepisu pak žalovaní pouze požádali, aby jako kupující byli uvedeni oni nikoliv syn. Toto umožnila za obec jednající starostka obce. Okresní soud tedy dospěl k závěru, že při jednání zastupitelstva byla jednoznačná vůle zastupitelstva prodat dům manželům [příjmení], když tam byl přímo uveden i důvod, tzn. rekonstrukce domu na vlastní náklady, z čehož zastupitelstvo dovozovalo jejich přednostní právo na nákup, když je proto prakticky upřednostnilo oproti žadatelce [příjmení] z [obec]. V usnesení, které pak bylo vyhlášeno, se tato vůle zastupitelstva projevila s tou úpravou, že dům bude prodán synovi žalovaných [jméno]. Dle okresního soudu, že v této záměně v osobách na straně kupujícího, nelze spatřovat neplatnost této smlouvy, neboť je zřejmé, že prodej manželům [příjmení] byl vůlí v minulosti rozhodujícího zastupitelstva. Z kontextu jednání je zcela zřejmé, že dům zastupitelstvo mělo vůli prodat manželům [příjmení]. Takto projevená vůle zastupitelstva není ani v rozporu s hlavními zásadami zákona o obcích a potažmo zásadou dobrých mravů podle občanského zákoníku, neboť při výkladu předmětných ustanovení zákona o obcích, zejména o neplatnosti právního úkonu podle § 41 zákona o obcích je nutné nahlížet optikou § 38 a § 39 zákona o obcích když hlavní účel, který spočívá v ochraně majetku obce před neodpovědným jednáním jednotlivce, zabránění prodeje za nevýhodných podmínek, za podmínek nerovných či v rozporu s dobrými mravy nebyl nijak porušen či obejit. Jiný výklad by v takové konkrétní situaci mohl být dle okresního soudu považován za přehnaně formalistický. Žalovaní při podpisu smlouvy navíc byli v dobré víře, že byly splněny všechny právní povinnosti pro to, aby smlouva byla platná (zveřejnění, schválení zastupitelstvem), když smlouva obsahovala i tuto doložku obce. Proto okresní soud žalobu zamítl a zcela úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a uvedl, že se závěry okresního soudu nesouhlasí. Zdůraznil, že žalobce je územním samosprávným celkem a je tedy veřejnoprávním subjektem. Z tohoto důvodu pak je třeba jeho právní úkony posuzovat dle speciálního zákona o obcích a v něm obsažených zákonných podmínek při vyjádření průjevu vůle obce a převodu vlastnictví obce. Žalobce opětovně popsal průběh převodu vlastnictví obce na žalované a zdůraznil, že okresní soud svým rozhodnutím připustil stav, kdy bez ohledu na projev vůle vyjádřený v usnesení zastupitelstva obce, je starosta oprávněn ignorovat toto usnesení a může prodat majetek obce komukoliv podle svého uvážení. Dle žalobce je tak kupní smlouva absolutně neplatná. Pokud okresní soud pro odůvodnění svého závěru o platnosti kupní smlouvy citoval rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2384/11, jde dle žalobce o rozhodnutí, které na posuzovaný případ nelze použít, resp. ze závěrů Ústavního soudu, lze spíše dovodit, že starosta může ve výjimečných případech činit úkon nechválený zastupitelstvem, ale toliko v nepodstatných náležitostech smlouvy. Zde však starosta uzavírající kupní smlouvu změnil osobu kupujícího a to žalobce považuje za podstatný zásah do vůle zastupitelstva. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobce vyhověl.

8. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Dle jejich závěru není vadou kupní smlouvy to, že byla na straně kupující uzavřena s jinou osobou, než o které rozhodlo zastupitelstvo, kdy žalovaní byli osobou blízkou k osobě, které se zastupitelstvo rozhodlo nemovitosti prodat. Žalovaní v nemovitosti bydlí od roku 2005 nebo 2006, provedli v ní rozsáhlé investice. V zásadě odkázali na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a svá předešlá vyjádření ve věci. Zdůraznili, že nemovitosti zakoupili v dobré víře a tvrzenou neplatnost kupní smlouvy nezpůsobili, když i zásada vyjádřená v ust. § 574 obč. zák. hovoří o tom, že právní jednání mají být posuzována jako spíše platná než neplatná. Dle žalovaných je výklad učiněný žalobcem přehnaně formalistický. Žalovaní dále odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 87/04, sp. zn. IV. ÚS 576/2000 a II. ÚS 721/2000, ze kterých dle žalovaných vyplývá věcná správnost napadeného rozhodnutí. Závěrem pak žalovaní uvedli, že z prohlášení žalobce uvedeného v čl. 7 kupní smlouvy lze dovodit, že si žalovaní ověřili splnění podmínek prodeje dle zákona o obcích.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění - dále jen„ o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

10. Podle § 2079 odst. 1 z. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen OZ) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 2128 odst. 1 OZ, při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560 odstavec 1 první věta.

12. Podle § 560 OZ písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

13. Podle § 38 odst. 1 první a druhá věta zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (dále jen zákon o obcích), majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.

14. Podle § 39 odst. 1 zákona o obcích, záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hodnotnou nemovitou věc nebo právo stavby nebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo staveb pozemků ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni při zveřejnění záměru.

15. Podle § 41 odst. 1, 2 zákona o obcích, podmiňuje-li tento zákon platnost právního jednání obce předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se listina o tomto právním jednání doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny. Je-li jistina touto doložkou obcí opatřena má za to, že povinnost předchozího zveřejnění, schválení nebo souhlasu byla splněna. Právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce jsou bez tohoto schválení neplatná.

16. Podle § 41 odst. 3 zákona o obcích, k neplatnosti právního jednání z důvodů stanovených v odstavci 2 a v § 38 odstavec 4 a § 39 odstavec 1 a 2 přihlédne soud i bez návrhu.

17. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem dospěl k odlišnému právnímu závěru, kdy žalovanými citovaná rozhodnutí ústavního soudu nelze na projednávaný případ použít. Je tomu tak proto, že v nich Ústavní soud posuzoval platnost, resp. neplatnost právních úkonů učiněných starostou bez schválení radou obce (II. ÚS 87/04), kdy původní nájemní smlouva byla řádně schválena a starosta při sjednávání dodatku k nájemní smlouvě jednal v mezích radou projevené vůle a to pouze ve vztahu k vedlejšímu ujednání ve smlouvě. V dalším případě pak Ústavní soud považoval za neplatný úkon starosty obce, který bez souhlasu zastupitelstva avaloval směnku (IV. ÚS 576/2000).

18. Naopak (s ohledem na právní názor žalovaných, že toto rozhodnutí podporuje jejich závěr) Ústavní soud pak v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 721/2000 dospěl k závěru, že starosta obce podle dřívější ani současné úpravy nemohl a nemůže vytvářet sám vůli obce, ale pouze mohl a může tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Rozhodnutí obecního zastupitelstva podle § 36a zákona č. 367/1990 Sb. je třeba v daných souvislostech považovat za zákonem stanovenou podmínku právního úkonu (conditio legis). Jakkoli tedy obecné právní vědomí přisuzuje starostovi obce rozsáhlá oprávnění, opak byl a je skutečností. Starosta obce tedy nemohl platně učinit úkon závažným způsobem ohrožující majetek obce bez platného rozhodnutí obecního zastupitelstva, případně rady obce. Obce jsou veřejnoprávními korporacemi, a pokud jednají ve věcech práva soukromého, nelze tvoření a projevy jejich vůle mechanicky posuzovat stejně, jako by šlo např. o obchodní společnosti. Vzhledem k tomu, že oprávnění obecního zastupitelstva dle § 36 zákona č. 367/1990 Sb., bylo zákonem taxativně vymezené a zároveň výhradní, nemohou být třetí osoby při právních úkonech dle cit. ustanovení na pochybách, že o takovém právním úkonu musí napřed kladně rozhodnout obecní zastupitelstvo. A protože již od dob starých Římanů platí, že "Ignorantia iuris non excusat", je v bytostném právním zájmu třetích osob, aby si ověřily, že při daném právním úkonu byla splněna jedna ze zákonem stanovených podmínek jeho vzniku. Toto rozhodnutí je použitelné i za účinnosti zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, kdy pouze zastupitelstvo obce má vyhrazeno rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí (§ 85 odst. 1 písm. a/ zákona č. 128/2000 Sb., o obcích)

19. Odvolací soud shledává kupní smlouvu, na základě které žalobce převedl své vlastnické právo na žalované absolutně neplatnou. Již samotný postup obecního zastupitelstva, které ve svém usnesení na jedné straně konstatuje, že žalovaní během let investovali do převáděných nemovitostí a na straně druhé je bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění rozhoduje o jejich prodeji osobě třetí (která ani závaznou nabídku k jejich koupi nečiní), kdy je třeba neopomenout ani skutečnost, že zde byla další zájemkyně paní [příjmení], je v zásadě chybný. Pokud však i přesto obecní zastupitelstvo rozhoduje o prodeji nemovitostí panu [jméno] [celé jméno žalovaného], bylo na starostovi obce, aby takto vyjádřenou vůli zastupitelstva respektoval, tj. s panem [celé jméno svědka] uzavřel kupní smlouvu. Rovněž žalovaní se nemohou dovolávat dobré víry v jednání starosty, kdy to byli oni, kteří projevili zájem o koupi nemovitostí a žádali, aby kupní smlouva,,byla uvedena na syna [celé jméno svědka]“ a následně, aniž by si aktivně zjišťovali, jaký byl výsledek jednání zastupitelstva, uzavírají jako kupující kupní smlouvu.

20. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 4255/2009 uvedl, že v případě převodu obecního nemovitého majetku je esenciální, aby byl co do předmětu a případně co do obcí stanovených podmínek převodu zajištěn věcný soulad mezi zákonem publikovaným záměrem obce a (v tomto případě) zamýšlenou věcně právní dispozicí s obecním nemovitým majetkem, dále soulad mezi rozhodnutím zastupitelstva o předmětném právním úkonu (prodeji nemovitého majetku příslušnému subjektu za stanovených podmínek) a starostou obce uzavřenou (podepsanou) převodní smlouvou. Jestliže starostou uzavřená převodní smlouva coby právní úkon nekoresponduje s obsahem vydaného rozhodnutí zastupitelstva k uzavření takového právního úkonu a týká se přitom podstatných náležitostí daného právního úkonu (určení druhé smluvní strany, převáděných nemovitostí, výše kupní ceny, případně podmínek převodu publikovaných v záměru a posléze obecním zastupitelstvem schválených v rámci rozhodnutí o příslušném majetkoprávním úkonu obce), jde o věcný nesoulad mezi oznámením záměru, resp. rozhodnutím zastupitelstva obce a uzavřenou převodní smlouvou, tedy o situaci, kdy zastupitelstvem obce projevená vůle formou schválení daného právního úkonu je odlišná od obsahu převodní smlouvy, kterou za obce uzavřel (projevil navenek) její starosta.

21. Přitom zpravidla platí, že smlouva, která je v rozporu se zákonem, je objektivní skutečností, jež nemá právní následky zamýšlené smluvními stranami, bez ohledu na to, která ze smluvních stran smlouvu uzavřela v dobré víře (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Odon 53 [číslo], a ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1659/97, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 32 Cdo 4123/2010, příp. usnesení Ústavního soudu ze dn [datum], sp. zn. II. ÚS 31/05). Zpravidla proto, že v případě, kdy zákonné omezení směřuje pouze vůči jedné straně smlouvy, je třeba považovat smlouvu za neplatnou pouze výjimečně, a to tehdy, kdy by to bylo neslučitelné se smyslem a účelem daného zákonného omezení, přičemž zákonná úprava dotčená takovou smlouvou by nemohla bez tohoto obstát (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010). O takovou situaci jde právě i v případě nakládání s obecním (nemovitým) majetkem, neboť procedura, jež předchází obcí zamýšlenému majetkoprávnímu úkonu, stejně jako procedura utváření její vůle coby vůle veřejnoprávní korporace až po proceduru spojenou s vyjádřením této vůle formou učiněného právního úkonu (od [datum] právního jednání) starostou (místostarostou) obce je upravena obecním zřízením, přičemž každá potencionální, tím spíše smluvní strana má objektivně zachovanou možnost ještě před uzavřením příslušného právního úkonu s obcí zjistit (ověřit si), zda právní úkon, jenž za obec činí její starosta (místostarosta), skutečně odpovídá (je v souladu) s vůlí obce tak, jak je zachycena (obsažena) v přijatém usnesení jeho zastupitelstva. Pokud takové elementární prověření druhá smluvní strana neučiní, nemůže se pochopitelně později dovolávat, že smlouvu o převodu nemovitosti uzavírala s obcí v dobré víře, že zákonem stanovené podmínky pro předmětný majetkoprávní úkon ze strany obce byly v daném případě splněny (srov. rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 999/2015).

22. Odvolací soud tedy shledal neplatným právní jednání prodávajícího, tj. žalobce, neboť za něj navenek jednající starosta jednal v rozporu s vůlí vyjádřenou v usnesení zastupitelstva a prodal nemovitosti jiné než v zápisu zastupitelstva uvedené osobě (žalovaným).

23. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) a určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo stavební 155 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], rodinný dům, pozemku parcelní číslo stavební 225 – druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, technické vybavení, která není zapsána na listu vlastnictví, a pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice na listu vlastnictví [číslo] pro obec Liběšice, katastrální území Liběšice u Litoměřic.

24. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů pak rozhodl tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit zcela úspěšnému žalobci (§ 224 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) částku [částka]. Tato částka sestává z nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka], které jsou tvořeny odměnou za celkem 7 úkonů právní služby (1 úkon po [částka] dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu) ve výši [částka], sedmi režijními paušály ve výši [částka] (§ 13 odst. 1,3 advokátního tarifu), jízdným ve výši [částka] (celkem 4 jízdy k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 44 km), náhrady za ztrátu promeškaného času v rozsahu 8 půlhodin ve výši [částka] (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu), daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem je pak tvořena dvěma úkony právní služby ve výši [částka] (1 úkon po [částka] dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu), dvěma režijními paušály ve výši [částka] (§ 13 odst. 1,3 advokátního tarifu), jízdným ve výši [částka] k jednání odvolacího soudu na trase [obec] a zpět v délce 92 km, náhradou za ztrátu promeškaného času v rozsahu 4 půlhodin ve výši [částka] (§ 14 odst. 1,3 advokátního tarifu), daní z přidané hodnoty ve výši [částka] a soudním poplatkem z odvolání ve výši [částka].