10 C 163/2019-284

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce], [obec] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa], [obec] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o žalobě o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované spočívající v přijetí návrhu smlouvy v tomto znění: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem [adresa žalované], [IČO], jako převodce, a [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [adresa žalobce] (dále jako nabyvatel 1), a [celé jméno žalobkyně], rozená [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa žalobkyně] (dále jako nabyvatel 2), společně též nabyvatelé, uzavírají dle § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb., v platném znění, tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemku:

1. Převodce spravuje mimo jiné tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] orná půda o výměře 3 732 m2, v k.ú. [obec], [územní celek], [list vlastnictví], vedený u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, a - pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře 2 366 m2, v k.ú. [obec], [územní celek], [list vlastnictví], vedený u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník, které jsou ve vlastnictví České republiky.

2. Převodce převádí touto smlouvou ve smyslu ustanovení § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb., v platném znění, bezúplatně do podílového spoluvlastnictví nabyvatelů [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], které jsou ve vlastnictví České republiky, a nabyvatelé tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají, a to tak, že nabyvatel 1) [celé jméno žalobce] v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny k celku pozemků a nabyvatelka 2) [celé jméno žalobkyně] v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny k celku pozemků.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 26 937,37 Kč k rukám právního zástupce žalobců, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.7.2019 domáhali, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu tzv. náhradních pozemků uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku ohledně pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobci uvedli, že jsou oprávněnými osobami, neboť jsou právními nástupci původní oprávněné osoby, své matky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], která uplatnila u žalované, resp. její právní předchůdkyně, již dne 29.11.1991 restituční nárok na navrácení nemovitého majetku v k.ú. [obec]. Žalobci dále uvedli, že rozhodnutím Pozemkového úřadu č.j. P v [obec] [číslo jednací] [číslo] ze dne 19.11.1992 byl oprávněným osobám vrácen nemovitý majetek, a to bývalá zemědělská usedlost v [anonymizováno]. Rozhodnutím Státního Pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. město Prahu ze dne 22.6.2017 sp.zn. SPU [číslo] 2017, ze dne 3.7.2017 sp.zn. SPU [číslo] 2017 a ze dne 30.8.2017 sp.zn. SPU [číslo] 2017 [číslo], pak nebyly oprávněným osobám vydány nemovitosti o výměře 4, [číslo] ha, jejichž vydání se oprávněné osoby dožadovaly. Žalovaná přípisy ze dne 31.7.2017 a ze dne 11.9.2017 potvrdila, že restituční nárok oprávněných osob činí celkem 302 023,38 Kč, z něhož připadá na každého ze žalobců restituční nárok ve výši 25 961,95 Kč, tj. pro oba žalobce celkem 51 923 Kč. Žalobci dále uvedli, že jimi vybrané náhradní pozemky jsou vhodné k vydání oprávněné osobě. Žalobci měli za to, že jednání žalované naplňuje znaky libovůle a liknavosti, neboť o nároku žalobců bylo rozhodnuto po dlouhé době až v druhé polovině roku 2017, přestože výzva k vydání původních pozemků byla učiněna již v roce 1991. Teprve od vydání daného rozhodnutí bylo možné uvažovat o aktivitě žalobců nebo jejich právních předchůdců požadovat náhradní pozemky. Žalobci měli proto za to, že jejich žaloba je oprávněná a odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2811/2018. Žalovaná podle žalobců dosud vydala od roku 1991 většímu počtu oprávněných osob náhradu za nevydaný majetek nebo k tomu byla přinucena rozhodovací praxí soudů a obrana žalované má proto též prvek diskriminace žalobců oproti jiným osobám ve stejném právním postavení. Za svévoli lze považovat i podíl žalované na tzv. restituční tečce, která měla definitivně připravit skupinu oprávněných osob o možnost nahradit ukradený majetek majetkem stejné hodnoty a kvality. V období, kdy stát mimořádně liknavě uspokojoval nároky oprávněných osob podle zákona o půdě, žalovaná převáděla značné množství pozemků na soukromé osoby. Žalobci dále uvedli, že se zúčastnili dvou výběrových řízení, a to dne 30.11.2017, v němž neuspěli a dne 7.2.2018, které bylo zrušeno pro překážku předběžného opatření k vybranému pozemku. Žalobci dále odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 755/06, a uvedli, že ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám vstřícně v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd s tím, že legislativní nedůslednost různého druhu a nepředvídatelnost různých státních orgánů nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Podle žalované v případě žalobců dosud neuplynula dlouhá doba od vzniku jejich nároku v roce 2017. Teprve vydáním rozhodnutí nabyli žalobci právo domáhat se uspokojení svých restitučních nároků způsobem dle zákona, a to účastí ve veřejných nabídkách. Žalovaná v době od vydání předmětných rozhodnutí nabízela v těchto veřejných nabídkách dostatečné množství pozemků v hodnotě odpovídající nárokům každého ze žalobců. Žalobce a) se zúčastnil pouze dvou veřejných nabídek a žalobkyně b) pouze jedné nabídky s tím, že pokud by přístup žalobců byl aktivní, byl by jejich nárok již uspokojen. Žalovaná dále namítala, že žaloba na nahrazení projevu vůle převodem náhradního pozemku je pouze výjimečným postupem za předpokladu, že by žalovaná postupovala vůči žalobcům liknavě a svévolně, k čemuž však nedošlo. Podle žalované za tento postup nelze považovat to, že neučinila žádnou soukromou nabídku náhradních pozemků přímo žalobcům, což by nebylo v souladu se zákonem. Žalovaná považovala podanou žalobu za zneužívání tohoto mimořádného prostředku a za obcházení zákona. Z původního objemu restitučních nároků zbývá vypořádat cca 5 %, z nichž polovinu tvoří nároky osob, které ani přes dvě celostátní dopisové kampaně neprojevili zájem o převod pozemků. Podle žalované by podmínka liknavosti a svévole byla naplněna pouze tehdy, pokud by žalovaná nenabízela pozemky na území České republiky vhodné k zemědělské činnosti schopné ve svém souhrnu uspokojit restituční nárok žalobců v období před podáním žaloby. Žalovaná namítala, že pouze samotná délka restitučního řízení nezakládá liknavost na straně žalované, kdy tuto údajnou liknavost je možné zkoumat pouze v období po vydání, res. po právní moci rozhodnutí o restitučních nárocích oprávněných osob. Žalovaná dále uvedla, že náhradní pozemky vybrané žalobci, a to pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], nejsou vyloučeny z převodu.

3. Okresní soud v Berouně žalobu nejprve zamítl rozsudkem ze dne 29.11.2019, č.j. 10 C 163/2019-186, s odůvodněním, že žalovaná nepostupovala vůči žalobcům liknavě a svévolně, přestože o jejich nároku bylo rozhodnuto až v roce 2017, neboť o nároku oprávněných osob bylo převážně rozhodnuto již v letech 1992 a 1994, a v roce 2017 bylo rozhodnuto o pouze zbývající malé části nevydaných pozemků. Žalobci ani netvrdili, že by jejich nárok byl žalovanou nesprávně oceněn a ani v tomto směru žalovaná nepostupovala vůči žalobcům svévolně nebo liknavě a přes výzvu soudu podle ust. § 118a o.s.ř. neprokázali, že vůči nim žalovaná postupovala svévolně a liknavě. Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil svým rozsudkem ze dne 26.5.2020, č.j. 23 Co 33/2020-211 Nejvyšší soud pak svým rozsudkem ze dne 11.11.2020, č.j. 28 Cdo 2760/2020-241, obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že oprávněné osoby uplatnili svůj nárok u žalované již v roce 1991 a tento nárok dosud nebyl regulérním způsobem uspokojen, a„ přestože délka řízení před pozemkovým úřadem bez dalšího (sama o sobě) nemusí zakládat mimořádnost okolností odůvodňujících převod konkrétních pozemků nezařazených do veřejné nabídky žalované oprávněným osobám, nelze přehlížet, že o nevydání odňatých pozemků pro zákonné překážky bylo v posuzovaném případě rozhodnuto až v roce 2017, tedy po 26 letech, přičemž restituční nárok“ žalobců dosud nebyl uspokojen. Protože se žalobci domáhali svého nároku cestou veřejných nabídek v roce 2017, byli dostatečně aktivní, a tedy podle závěrů Nejvyššího soudu žalovaná vůči žalobcům postupuje svévolně a liknavě. Nejvyšší soud v tomto směru odkázal i na své rozhodnutí ze dne 15.7.2020, sp.zn. 28 Cdo 1587/2020 a neuložil soudu I. stupně, aby některou ze stran poučil podle ust. § 118a o.s.ř. a doplnil své dokazování. Soud proto ve věc znovu posoudil a ve světle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu rozhodl.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a že restituční nárok každého ze žalobců činí 25.961,95 Kč (viz rovněž přípisy přípisů ze dne 31.7.2017, sp.zn. SZ SPU [číslo] 2017, ze dne 11.9.2017, sp.zn. SZ SPU [číslo] 2017 a ze dne 11.9.2017, sp.zn. SZ SPU [číslo] 2017 a tabulky nároků vybraných oprávněných osob - žalobců), s tím, že nárok žalobců vyplývá z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne 22.6.2017, sp. zn. SPU [číslo] 2017 (dále jen„ rozhodnutí ze dne 22.6.2017“), ze dne 3.7.2017, sp. zn. SPU [číslo] 2017 (dále jen„ rozhodnutí ze dne 3.7.2017“) a ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. SPU [číslo] 2017 [číslo] (dále jen„ rozhodnutí ze dne 30.8.2017“) (viz rovněž citovaná rozhodnutí spolu s přílohami). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že se žalobce a) [celé jméno žalobce] účastnil dvou veřejných nabídek a to dne 4.10.2017 a dne 18.12.2017. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalobkyně b) se účastnila jedné veřejné nabídky, a to veřejné nabídky 18.12.2017. Účastníci rovněž učinili nesporným, že se žalobci neúčastnili jiných veřejných nabídek. Nesporné bylo mezi účastníky rovněž to, že žalovaná spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], a že tyto pozemky nejsou vyloučeny z převodu na oprávněné osoby. Soud vzal tato nesporná tvrzení účastníků za svá skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z výše uvedených rozhodnutí soud dále zjistil, že právní předchůdkyně žalobců, [jméno] [příjmení], matka žalobců (jak vyplývá z nesporných prohlášení účastníků), uplatnila spolu s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nárok na vrácení původních pozemků již dne 29.11.1991, a teprve rozhodnutím ze dne 22.6.2017 nebyl každému ze žalobců vydán podíl na pozemcích o velikosti [číslo], a to dle PK [anonymizováno 8 slov], to vše v k.ú. [obec] o celkové rozloze pozemků 2, [číslo] ha. Rozhodnutím ze dne 3.7.2017 nebyl každému ze žalobců vydán podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc.č. dle PK [číslo] o rozloze 2, [číslo] ha v k.ú. [obec] a rozhodnutím ze dne 30.8.2017 nebyl každému ze žalobců podíl o velikosti 1/6 na pozemku parc.č.st. dle PK 134 a pozemku parc.č. dle PK [číslo], o celkové rozloze 0, [číslo] ha, to vše v k.ú. [obec].

6. Z protokolu z vyhodnocení výzvy ze dne 30.11.2017, výzvy k podání nabídky nároku na převod pozemku ze dne 30.11.2017, žádosti oprávněné osoby o převod zemědělského pozemku ze dne 3.10.2017 spolu s podacím lístkem a nabídkovým listem ze dne 30.11.2017 soud zjistil, že se žalobce a) neúspěšně přihlásil do veřejné nabídky pozemků a požádal o převod zemědělského pozemku v k.ú. [obec] u [obec], neboť zvítězil zájemce s vyšší nabídkou na převod pozemků.

7. Ze žádosti oprávněné osoby ze dne 15.12.2017 a ze dne 9. 3. 2021 spolu s plnou mocí, výzvy k podání nabídky ze dne 22.1.2018 a nabídkového listu ze dne 7.2.2018 vyplývá, že se oba žalobci přihlásili do veřejné nabídky a požádali o převod zemědělského pozemku v k.ú. [obec], přičemž žalobcům byla žalovanou učiněna výzva k podání nabídky, neboť o pozemek požádalo více zájemců. Pozemek však byl následně stažen z veřejné nabídky pozemků, neboť Okresní soud v Domažlicích rozhodl o vydání předběžného opatření na žalobci vybraný pozemek, jak je zřejmé z průvodního dopisu ze dne 7.2.2018 a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30.1.2018, č.j. 4 C 18/2018-95.

8. Přehled účasti klienta ve veřejných nabídkách pozemků ke dni 19.3.2019 a ze dne 9. 3. 2021 týkající se žalobce a) a tabulka přehledu úspěšnosti podávaných žádostí potvrzuje, že se žalobce a) neúspěšně přihlásil do dvou veřejných nabídek, s to v roce 2017. Přehled účasti klienta ve veřejných nabídkách pozemků ke dni 18.5.2018 týkající se žalobkyně b) a tabulka přehledu úspěšnosti podávaných žádostí pak potvrzuje, že se žalobkyně b) neúspěšně přihlásila do jedné veřejné nabídky rovněž v roce 2017.

9. Ze seznamu pozemků zařazených do nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. na území České republiky podle stavu ke dni 19.3.2019 a ke dni 9.3.2021 vyplývá, že od 19.9.2017 žalovaná učinila jednu veřejnou nabídku v roce 2017 dne 20.11.2017, čtyři veřejní nabídky v roce 2018, a to dne 12.1.2018, 23.3.2018, 25.5.2018 a 5.11.2018, tři veřejné nabídky v roce 2019 dne 8.3.2019, 3.6.2019 a 9.9.2019 a tři veřejné nabídky v roce 2020 dne 6.3.2020, 29.5.2020 a 7.9.2020, v nichž nabízela celkem 766 pozemků v hodnotě, na kterou by dosáhl každý ze žalobců s ohledem na výši jejich restitučních nároků.

10. Z rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] – Okresního pozemkového úřadu ze dne 19.11.1992, č.j. 623/91-1227-666, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení] uzavřela se žalovanou dne 28.5.1992 dohodu o vydání původních nemovitostí, a to celkem 15 pozemků o výměře [číslo] ha. Z odůvodnění pak vyplývá, že pozemky v držení ZD [obec], které nebyly vydány tímto rozhodnutím, měly být řešeny samostatným rozhodnutím. Mezi účastníky bylo pak nesporné, že o nevydaných pozemcích, které byly uvedeny v dohodě v rozhodnutí ze dne 19.11.1992, č.j. 623/91-1227-666, pak bylo rozhodnuto v letech 1992 a 1994 s výjimkou pozemku parc.č. st. 134, o kterém bylo rozhodnuto až rozhodnutím žalované ze dne 30.8.2017. Soud vzal rovněž tato nesporná tvrzení účastníků za svá skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř.

11. Z výpisu z technologického centra Ministerstva vnitra týkající se [jméno] [příjmení], přípisu ze dne 22.3.2017 a přípisu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28.3.2017 vyplývá, že matka žalobců zemřela dne [datum] a soud k žádosti žalované sdělil, že jejími dědici jsou žalobci. Z výpisu z technologického centra ve věci [jméno] [příjmení], přípisu ze dne 21.3.2017 a přípisu Okresního soudu v Děčíně ze dne 29.3.2017, výpisu z technologického centra ve věci [jméno] [příjmení] a přípisu ze dne 22.3.2017 a přípisu Okresního soudu v Lounech ze dne 30.3.2017 vyplývá, že na základě šetření žalované bylo zjištěno, že i další oprávněné osoby zemřely, tedy [jméno] [příjmení] dne 25.4.2009 a [jméno] [příjmení] dne 29.1.2012, a žalované bylo sděleno, které osoby jsou jejich dědici.

12. Ze znaleckého posudku [číslo] 2019 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 30.4.2019 a jeho příloh vyplývá, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je ve vlastnictví státu je ornou půdou o výměře 3 732 m2, a jeho hodnota činí 11 196 Kč.

13. Podle znaleckého posudku [číslo] ze dne 27.5.2016 vypracovaného znalkyní [jméno] [příjmení], prohlášení znalkyně ze dne 7.5.2019 a z příloh posudku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je ve vlastnictví státu, a jedná se o trvalý travní porost o výměře 2 366 m2. Hodnota tohoto pozemku činí 11 518,20 Kč Pachtovní smlouvou č. [anonymizováno] má soud za prokázané, že tento pozemek je propachtován fyzické osobě za účelem provozování zemědělské činnosti.

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že obvyklá cena pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] činí 11 196 Kč a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] činí 11 518 Kč. Soud vzal i tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

15. Soud s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů zamítl veškeré další důkazní návrhy, zejména výslech žalobce, neboť je považoval za nadbytečné.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobců uplatnila dne 29.11.1991 nárok na vydání původních pozemků, a o tomto nároku bylo rozhodnuto z části v roce 1992 rozhodnutím právní předchůdkyně žalované, která uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o vydání části pozemků, a dále rozhodnutími z let 1992 a 1994. Poté co právní předchůdkyně žalobců zemřela, bylo v roce 2017, tedy po 26 letech po podání žádosti, rozhodnuto o zbývající části nevydaných pozemků. Z provedených důkazů je dále zřejmé, že restituční nárok každého ze žalobců činí 25 961,95 Kč. Žalobce a) se neúspěšně účastnil dvou veřejných nabídek, přičemž pokud jde o první z nich, pak neuspěl s ohledem na nedostatečnou výši nabídky, a pokud jde o druhou veřejnou nabídku, pak ta byla stažena s ohledem na soudem vydané předběžné opatření týkající se pozemku vybraného žalobcem a). Žalobkyně b) se neúspěšně účastnila jedné veřejné nabídky.

17. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), dle něhož je oprávněnou osobou státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 4 odst. 2 písm. c) téhož zákona platí, že zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské Federativní Republiky děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Podle § 6 odst. 1 písm. k ) budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

18. Podle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

19. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 2 sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad, a to jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 11a odst. 13, 1. a 3. věta zákona ve znění účinném ke dni podání žaloby, tj. ke dni 1.1.2013, cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Podle ustanovení § 14 odst. 1, 2. věta zákona oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

20. Podle § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 9). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Podle § 30 zákona se pro postup podle části druhé tohoto zákona za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyni žalobců [jméno] [příjmení] byly odňaty pozemky, a že jmenovaná řádně a včas uplatnila nárok na vydání těchto pozemků dne 29.11.1991 O tomto nároku bylo z části rozhodnuto v letech 1992 a 1994. Poté co [jméno] [příjmení] zemřela, a jejími dědici se stali žalobci, přešel její restituční nárok na oba žalobce, kteří se tak stali oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Žalovaná pak v roce 2017 rozhodla třemi rozhodnutími o nevydání zbývající části odňatých pozemků, tedy až po uplynutí 26 let od podání žádosti, a to tak, že rozhodnutím ze dne 22.6.2017 nebyl každému ze žalobců vydán podíl na pozemcích o velikosti [číslo] na pozemku dle PK [anonymizováno 8 slov], to vše v k.ú. [obec], rozhodnutím ze dne 3.7.2017 podíl o velikosti [číslo] na pozemku dle PK [číslo] v k.ú. [obec] a rozhodnutím ze dne 30.8.2017 nebyl každému ze žalobců vydán podíl o velikosti 1/6 na pozemku parc.č.st. dle PK [číslo] a pozemku parc.č. dle PK [číslo], to vše v k.ú. [obec]. Jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2020, č.j. 28 Cdo 2760/2020-241, takovýto postup žalované, kdy žalobci čekali na rozhodnutí o nevydání zbývajících výše uvedených pozemků 26 let, je liknavým a svévolným postupem žalované vůči žalobcům. Ani v současné době, tedy po uplynutí dalších čtyř let pak není uspokojen podíl každého ze žalobců na nevydaných pozemcích ve výši 25 961,95 Kč. Žalobci byli dostatečně aktivní, když žalobce a) se neúspěšně účastnil dvou veřejných nabídek v roce 2017 a žalobkyně b) jedné veřejné nabídky v roce 2017.

22. Z těchto důvodů jsou žalobci oprávněni domáhat se touto žalobu nahrazení projevu vůle žalované, aniž by jím vybrané pozemky musely být dříve zahrnuty do veřejné nabídky (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 3767/2009). Žalobci se mohli účastnit veřejných nabídek až od roku 2017 a veřejné nabídky z tohoto pohledu nebyly učiněny v dostatečné kvalitě a kvantitě, jak je zřejmé.

23. Pokud žalovaná argumentovala usnesením Ústavního soudu ze dne 29.1.2021, sp.zn. II. ÚS 2032/20, který byl vydán ve věci žalobců jako stěžovatelů v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu Praha – západ o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku pod sp.zn. 16 C 56/2018, pak z bodu 15. rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud nezasahoval do provedených skutkových zjištění a hodnocení důkazů a vycházel ze skutkové situace zjištěné soudem prvního stupně a odvolacího soudu v daném řízení.

24. Protože nárok každého ze žalobců nebyl vyčerpán co do částky ve výši 25 961,95 Kč, jsou žalobci oprávněni vybrat si náhradní pozemky, což v tomto řízení učinili. Pokud jde o vybrané pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [obec], z provedených důkazů vyplývá, že ohledně nich nebrání žádné překážka dle § 11 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu k tomu, aby je bylo možné vydat žalobcům. Pokud de o to, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] j propachtován fyzické osobě za účelem provozování zemědělské činnosti, není tento smluvní vztah zákonnou překážkou pro vydání pozemku a bude na žalobcích, aby si smluvní vztahy se třetími osobami následně upravili. S ohledem na to, že celková hodnota obou pozemků činí celkem 22 714,20 Kč, nepřesáhne tato částka nárok žalobců.

25. Soud proto ve výroku I. rozsudku žalobě vyhověl, když přiznal každému ze žalobců nárok na vydání náhradních pozemků v celkové výši 11 357,10 Kč (jedna polovina pro každého ze žalobců z částky 22 714,20 kč), kdy ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebyl nárok žalobců přečerpán. Soud doplňuje, že vycházel z aktuálního stavu a ceny tzv. náhradních pozemků, neboť to odpovídá spravedlivému uspořádání, vzhledem k tomu, že„ Cena původních pozemků je určena podle § 28a zákona o půdě s tím, že při stanovení ceny pozemku, za který má být vydán náhradní pozemek, se vychází ze stavu ke dni jeho přechodu na stát. Náhrady se poskytují v takto určené výši. To platí nejen pro poskytování finančních náhrad za odňaté pozemky, ale i v případě, kdy je oprávněným osobám poskytnut náhradní pozemek.“ (viz rozsudek sp.zn. 28 Cdo 1189/2010). V tomto směru lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5721/2017.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci měli ve věci plný úspěch. Při stanovení výše náhrady nákladů vycházel soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 28 Cdo 2040/2017 – 437, z hodnoty předmětu řízení, tj. z hodnoty sporných pozemků, a contrario k ust. § 9 odst. 3, písm. b) zákona č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“). Žalobcům vznikly náklady jejich právního zastoupení, přičemž právní zástupce žalobců oba žalobce považoval za jediného klienta s ohledem na jeho vyúčtování doručené soudu dne 16.3.2021 (viz komentář ASPI k ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ vyhláška“)). Náklady žalobců představují mimosmluvní odměnu za 9 úkonů právní služby po 2 020 Kč, když základem pro výpočet je hodnota všech soudem vydaných pozemků, a to dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, podání ze dne 5.1.2019, 2 x ústní jednání dne 29.11.2019, které přesáhlo dvě hodiny, odvolání z 8.1.2020, ústní jednání dne 19.5.2020, dovolání z 23.7.2020 a účast na jednání dne 12.3.2021 Náklady dále představují náhradu hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 29.11.2019 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 501,03 Kč (osobní automobil Hyundai Santa Fe, spotřeba dle TP: 9,1 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 33,60 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,10 Kč km podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., počet km 70), a za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 21.3.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 481,26 Kč (osobní automobil Hyundai Santa Fe, spotřeba dle TP: 9,1 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo nafta motorová, cena 27,20 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., počet km 70), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 4 675,09 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 26 937,37 Kč. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobcům odměnu za podání námitek do protokolace ze dne 8.6.2020 a s tím spojenou paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když námitky žalobců nebyly shledány odůvodněnými, jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30,.7. 2020, č.j. 23 Co 33/2020-228. Vzhledem k tomu, že žalobci byli ve sporu zastoupeni advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení