10 C 169/2020 - 1408

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [jméno FO] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Změna žaloby ze dne 19. 10. 2023 a ze dne 24. 10. 2023 (s upřesněním ze dne 19. 12. 2023) se připouští.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“): 1) Žalovaná [Anonymizováno] IČO [IČO] spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to - [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], - [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], - p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. 2) Žalobce je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona o půdě a má nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jemu nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, a to na základě rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 24. 11. 1998 zn. [Anonymizováno], ze dne 5. 3. 1999 zn. [Anonymizováno], ze dne 12. 3. 1999 zn. [Anonymizováno], ze dne 20. 4. 1999 zn. [Anonymizováno], ze dne 18. 1. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 7. 3. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 19. 9. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 19. 9. 2000 zn. [Anonymizováno] ze dne 14. 12. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 9. 7. 2001 zn. [Anonymizováno], ze dne 9. 7. 2001 zn. [Anonymizováno], ze dne 6. 3. 2002 zn. [Anonymizováno], a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 15. 11. 2011 č. j. [Anonymizováno] 3) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci následující pozemky, které žalobce přijímá do svého vlastnictví: - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], v hodnotě 40 897 Kč, - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], v hodnotě 21 204 Kč, - p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], v hodnotě 18 424 Kč, - část z pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 1 171 m2 v k. ú. [adresa], a to část oddělenou geometrickým plánem č. [hodnota] vypracovaným společností [právnická osoba], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v němž je oddělená část označená jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 830 m2, v hodnotě 15 936 Kč, - p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], v hodnotě 32 245,20 Kč [právnická osoba] 696 Kč. Výše uspokojeného restitučního nároku žalobce převedením výše uvedených náhradních pozemků činí celkem 252 402,20 Kč.

III. Žaloba o nahrazení projevu vůle žalované se zamítá ohledně žalobcem požadovaných pozemků: - p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], - části pozemku aktuálně zapsaného v katastru nemovitostí jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2 v k. ú. [adresa], a to části o výměře 10 749 m2, zbývající po oddělení pozemku vymezeného jako pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 476 m2 v k. ú. [adresa] geometrickým plánem č. [hodnota] vypracovaným společností [právnická osoba]

IV. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce 34% nákladů řízení, a to konkrétně ve výši 85 996 Kč.

Odůvodnění

1. V řízení byla projednávána žaloba ze dne 15. 9. 2020, podaná shora uvedeným žalobcem a též další žalobkyní – matkou žalobce [jméno FO], narozenou 23. 2. 1927. Usnesením ze dne 15. 2. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 9. 3. 2022, rozhodnuto mj. o tom, že v řízení bude pokračováno již jen s žalobcem [jméno FO] jako právním nástupcem původní spolu-žalobkyně [jméno FO] (když došlo k převodu práv této žalobkyně na žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] darovací smlouvou z 26. 2., resp. 11. 3. 2021). Pro odůvodnění tohoto rozhodnutí proto bude nadále případně uváděn jen tento žalobce a zmiňovány úkony jím učiněné, byť část z nich byla před tím učiněna i spolu-žalobkyní [jméno FO] (dále případně jen „právní předchůdkyně žalobce“ nebo „matka žalobce“). Jednalo se o žalobu na nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků podle § 11 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále v odůvodnění jen „zákona o půdě“). Pokud jde o náhradní pozemky, k nimž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle, pak po řadě procesních usnesení o připuštění změn žalob či o částečném zastavení řízení ohledně určitých pozemků (zejména usnesení vyhlášené u jednání 18. 3. 2021, usnesení č. j. 10 C 169/2020-601 ze dne 16. 6. 2021, usnesení ze dne 5. 4. 2022, vyhlášené u jednání 2. 6. 2022, ze dne 13. 9. 2022, ze dne 21. 11. 2022 – ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2023, další usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 14. 2. 2023, a konečně též rozhodnutí obsažené ve výroku I. tohoto rozsudku, mající charakter usnesení) se žalobce domáhal pozemků uvedených ve výroku I. 3), dále ve výroku II. (případně tam vymezených částí některých z pozemků).

2. Usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. 10 C 169/2020-1322 soud vyloučil k samostatnému projednání řízení o nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků v k. ú. [adresa] – p. č. [Anonymizováno], a dále v k. ú. [adresa] – p. č. [hodnota]. Důvodem bylo, že ohledně těchto pozemků je u žalované vedeno řízení pod zn. [Anonymizováno] o nároku původního vlastníka [Anonymizováno] (resp. jeho právních nástupců), které bylo přerušené, avšak příslušným správním orgánem byla pravomocně vyřešena v neprospěch původního vlastníka otázka jeho státního občanství, dalo se tedy předpokládat v blízké době rozhodnutí o restitučním nároku původního vlastníka, čímž by byla vyřešena předběžná otázka pro soudem projednávanou věc (existence překážky pro vydání předmětných pozemků podle § 6 odst. 1 písm. a) zák. č. 503/2012 Sb.). Ohledně zmíněných pozemků tak bylo nepříhodné vyčkávat na výsledek zmíněného řízení značky PÚ – [Anonymizováno] i ve vztahu k řízení o ostatních žalobcem požadovaných pozemcích.

3. Žalobce tvrdil, že žalobci jsou na základě rozhodnutí žalované (případně jejího právního předchůdce), uvedených ve výroku I. 2) tohoto rozsudku oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě a ve spojení s jeho ustanovením § 11, § 14 odst. 1 (věta druhá) a § 17 odst. 3 písm. b) mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky nevydané z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Právní předchůdce žalobců – otec žalobce a manžel původní žalobkyně [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], [datum] a zemřelý [datum] – uplatnil vůči žalované restituční nárok již v roce 1992, žalovaná však o něm rozhodovala po dobu 19 let a po celou dobu evidovala nárok každého z žalobců v nesprávné výši pouhých 60 869 Kč, z čehož po částečném finančním uspokojení (ve výši 56 958 Kč) eviduje dále v nesprávné výši 3 911 Kč pro každého z žalobců. Žalobci byli ze strany Spolku pro ochranu zájmu restituentů upozorněni, že žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat nároky restituentů ve správné výši, tyto nároky mnohonásobně podhodnocuje. Konkrétně od roku 2008 přitom žalovaná ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a využívá ji k ocenění restitučních nároků. Ve vztahu k žalobcům však takto nepostupovala, ačkoli se žalobci obrátili na žalovanou s požadavkem na zaevidování restitučního nároku ve správné výši právě s odkazem na konkrétní územně plánovací dokumentaci; zároveň se žalobci přihlásili do veřejné nabídky o hodnotnější pozemek, aby alespoň částečně uspokojili svůj nárok ve výši, která jim skutečně náleží. Žalovaná odmítla opravu ocenění nároku žalobců a jejich přihlášky do veřejné nabídky zneplatnila z důvodu nedostatečné výše nároku. Proto si následně žalobci aktivně – aby nahradili činnost žalované – nechali zpracovat znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2018 znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (pozn. soudu – dále případně jen „znalecký posudek žalobce“), která ocenila restituční nárok každého z žalobců tak, že po započtení shora uvedené částečné finanční úhrady činí 738 774 Kč, což je oproti žalovanou evidovanému nároku (3 911 Kč) pouhá 0,5 % této částky. I po doručení znaleckého posudku žalobce zneplatnila žalovaná druhou přihlášku žalobců do veřejné nabídky s odkazem na nedostatečnou výši restitučního nároku. Žalobci poukázali na názory Nejvyššího soudu ČR, podle nichž nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí žalovaná přesouvat na oprávněné osoby, jestliže tak činí, dopouští se svévole a jediným způsobem, jak oprávněné osoby se mohou domoci splnění svého nároku, je podání žaloby projednávaného charakteru; přitom odmítáním zaevidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši postupuje žalovaná tak, že vylučuje oprávněnou osobu z účasti ve veřejných nabídkách (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], či [spisová značka]). U všech pozemků, které žalobce požadoval po výše zmíněných připuštěných změnách žaloby a jejich částečných zpětvzetí, považoval za splněné podmínky pro jejich bezúplatný převod dle zákona o půdě.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, ocenění nároku žalobce bylo ze strany žalované (jejího předchůdce) provedeno správně, většina nároků byla oceněna před více než 10 lety, od té doby žalobci ničeho dlouhodobě – až do roku 2018 – nenamítali, naopak přijali finanční plnění, kromě nároků z rozhodnutí č. j. PÚ [Anonymizováno][Anonymizováno] (oceněných na 3 910,65 Kč) došlo již k vypořádání žalobců formou finanční náhrady. Ocenění provedené znaleckým posudkem žalobce označila žalovaná za nesprávné, poukázala na to, že s ohledem na značná jeho pochybení nechala zpracovat Oponentní znalecký posudek znaleckého ústavu [jméno FO] [Anonymizováno], a. s., IČO [IČO], nicméně i přesto žalovaná setrvala na tom, že zcela původní ocenění restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně je správně. Dále žalovaná vyzdvihla, že žalobci byli po dlouhou řadu let neaktivní, neúčastnili se veřejných nabídek, zcela pasivní byly po dobu téměř sedmi let od vydání posledního z rozhodnutí žalované, uvedených ve výroku I. 2) tohoto rozsudku. Jejich snaha o přecenění restitučního nároku těsně před podáním žaloby je účelovou záležitostí (v tomto ohledu bylo odkázáno na rozhodnutí NS ČR – např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Ve vztahu k pozemkům, které po procesních úkonech žalobce a rozhodnutích soudu o nich zůstaly předmětem řízení žalovaná v některých případech (jak budou blíže soudem zmíněny u jednotlivých pozemků ve skutkových zjištěních a v závěrech o jejich ne-/převoditelnosti jako pozemků náhradních) uváděla skutečnosti pro vyloučení pozemků z převodu nebo pro jejich nevhodnost převodu.

5. Ve vztahu k dřívějšímu pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (o výměře 60 139 m2) nárokoval žalobce nahrazení projevu vůle k oddělené části tohoto pozemku, a to podle verze žaloby z 15. 9. 2020 konkrétně k části označené nově jako p. č. [Anonymizováno] (o výměře 11 225 m2) podle geometrického plánu č. [hodnota], vyhotoveného společností [právnická osoba] V průběhu řízení – usnesením vyhlášeným u jednání 2. 6. 2022 – soud připustil změnu žaloby ze dne 7. 2. 2021 a 8. 3. 2022, podle které se žalobce částí pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] domáhal podle jiného, novějšího GP, a to č. [hodnota] stejným zpracovatelem; v něm korespondovalo výše uvedené pozemkové parcele č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2 vymezení dvou pozemků, a to pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 10 749 m2 a pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 476 m2. Zároveň byl novějším geometrickým plánem vymezen pozemek [Anonymizováno] o výměře 3 816 m2 a p. č. [Anonymizováno] o výměře 6 872 m2 (v předchozím GP totožně vymezené, avšak označené jako p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], takto jsou pozemky aktuálně zapsané i v KN). Konečně výrokem I soud rozhodl o změně žaloby, kterou žalobce navrhl podáními či při jednání z dat ve výroku uvedených. Podstatou změny žaloby bylo, že žalobce jednak změnil označení pozemků požadovaných v k. ú. [adresa], vymezených geometrickým plánem (dále jen „GP“) zpracovatele [právnická osoba], č. [hodnota]-[Anonymizováno] a tímto GP (označených jako pozemky p. č. [Anonymizováno] (o výměře 3 816 m2) a p. č. [Anonymizováno]o výměře 6 872 m2), na aktuální označení takových pozemků o shodné výměře dle katastru nemovitostí – tj. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]. Zároveň oproti požadavku na převod náhradního pozemku označeného a vymezeného GP č. [hodnota] jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 10 749 m2 pozměnil žalobu tak, že de facto požadoval přisouzení zemského povrchu o stejné výměře a vyznačení jako dle citovaného GP, avšak s ohledem na to, že podstatná část takto vymezeného zemského povrchu je aktuálně v katastru nemovitostí zapsána jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2 (zjevně dle GP vyhotoveného [právnická osoba] pod č. [hodnota]), požadoval, aby z této pozemkové části mu byla přisouzena část, která původně následujícím GP č. [hodnota] byla označena právě p. č. [Anonymizováno], tj. korespondující tomu, co z aktuálně zapsaného pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2 zbyde po oddělení žalobcem nepožadované části o výměře 476 m2 (vyznačené GP [Anonymizováno] jako v katastru nemovitostí nezapsaná p. č. [Anonymizováno]). Jelikož se změna žaloby týkala pouze uvedení v soulad požadavku žalobce s aktuálním označením pozemků v katastru nemovitostí, byla změna žaloby dle § 95 o. s. ř. připuštěná. Opačnému rozhodnutí nenasvědčovalo pravidlo hospodárnosti řízení, neboť stále je rozhodováno o dříve projednávaných částech zemského povrchu. Dlužno dodat, že oba zmíněné GP byly vyhotoveny pro účely restitučních nároků oprávněných osob v soudních řízeních (u zdejšího soudu mimo nadepsané věci též sp. zn. [spisová značka] ve věci příbuzných shora nadepsaného žalobce), a to vždy k oddělení částí (oprávněnými osobami požadovaných jako náhradních) původního pozemku v k. ú. [adresa] p. č. [Anonymizováno] o výměře 60 139 m2. V obou GP byla použita jiná číslování oddělených částí pozemku p. č. [Anonymizováno] přičemž při porovnání těchto GP a tam uvedených výměr je zcela zjevné, že aktuálně zapsaná pozemková parcela p. č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2 dle GP č. [hodnota] koresponduje zcela parcelám p. č. [Anonymizováno] (o výměře 10 749 m2, požadovaná žalobcem po celou dobu řízení, včetně změny žaloby) a p. č. [Anonymizováno] (o výměře 476 m2) dle GP č. [hodnota].

6. Shodná tvrzení účastníků, která tak soud mohl podle § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) brát za svá skutková zjištění, se týkala následujících skutečností: - že žalovaná je vlastníkem a SPÚ má příslušnost hospodařit s majetkem státu ve vztahu ke všem požadovaným náhradním pozemkům, ohledně nichž po procesních rozhodnutích soud vydal rozhodnutí meritorní (uvedené ve výroku I a II rozsudku) - žalobce (i jeho právní předchůdkyně) je oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zákona o půdě jako dědic původní oprávněné osoby – [Jméno zainteresované osoby 0/0] (nar. 16. 7. 1919), který v zákonné lhůtě uplatnil restituční nárok a zemřel v průběhu restitučního řízení – dne 1. 5. 1994; jeho oprávnění plyne z rozhodnutí žalované či jejího předchůdce tak, jak jsou tato rozhodnutí specifikována ve výroku I. 2) tohoto rozsudku, dále, že podle těchto rozhodnutí žalobci (resp. i jeho právní předchůdkyni, a to v uvedených ideálních podílech k celku nemovitosti – toho kterého pozemku) nebyly vydány pozemky níže uvedené: rozhodnutí ze 4. 11. 1998, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/140, k. ú. [adresa] – dle PK části p. č. [hodnota] o výměře 5 478 m2 (dle KN částí p. č. [hodnota] dle PK části p. č. [hodnota] o výměře 937 m2; pozemky (ideální 1/7 příslušející původně [jméno FO] jako matce předchůdce žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeného [datum]) přešly jako odúmrť do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno], spolu s odmítnutím dědictví v tísni, což oprávněné osoby doložily čestným prohlášením) a nebylo možné je vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (zastavěná plocha obytným družstevním domem s nezbytným zázemím, objektem [právnická osoba] a jeho technickým zázemím, a dále komunikací) a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 5. 3. 1999, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/8, k. ú. [adresa] – ideální části pozemku dle PK p. č. [hodnota] o výměře 456 m2 (dle KN p. č. [Anonymizováno]); vlastnictví přešlo na stát na základě zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě), pozemek nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 12. 3. 1999, zn. PÚ [Anonymizováno] podíl každého z původních žalobců 1/40, k. ú. [adresa] – dle PK části pozemků p. č. [hodnota] celé parcely p. č. 148/1 – 4 450 m2 (dle KN celá p. č. [hodnota], část p. č. [Anonymizováno]), částí p. č. [Anonymizováno], celé parcely č. parc. [Anonymizováno], části p. č. [hodnota], celé parcely č. [Anonymizováno] a části p. č. [hodnota]; vlastnictví přešlo na stát na základě zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě), pozemky nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 20. 4. 1999, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – dle PK část p. č. [Anonymizováno] o výměře 12 403 m2; vlastnictví přešlo na stát na základě zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě), pozemky nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 18. 1. 2000, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – dle PK části p. č. [hodnota]; vlastnictví přešlo na stát na základě zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě a také usnesení Lidového soudu trestního v Praze o propadnutí majetku [Jméno zainteresované osoby 0/0] (§ 6 odst. 1 písm. a) a b) zákona o půdě; pozemky nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (zastavěnost areálem [právnická osoba].) a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí ze 7. 3. 2000, zn. PÚ [Anonymizováno] podíl každého z původních žalobců 1/40, k. ú. [adresa] – dle PK části pozemků p. č. [hodnota], celá [Anonymizováno] – 4 450 m2 (dle KN celá p. č. [hodnota], část p. č. [Anonymizováno], celé parcely p. č. [hodnota], části pozemků p. č. [hodnota] a celé parcely p. č. [Anonymizováno] pozemky přešly do vlastnictví státu podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě) a nebylo možné je vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 19. 9. 2000, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – ideálních 6/10 pozemku dle PK p. č. [hodnota] – stavební, s hospodářským stavením č. p. [Anonymizováno]; pozemek – resp. jeho ideální 1/2 příslušející původně [jméno FO] jako matce předchůdce žalobců [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozeného [datum] – přešel do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno], spolu s odmítnutím dědictví v tísni, což oprávněné osoby doložily čestným prohlášením), dále ideální 1/10, příslušející původně [jméno FO], přešla na stát na základě usnesení Lidového soudu trestního ze dne 22. 4. 1953, č. j. [Anonymizováno], kterým by jeho majetek zabrán tak, jak vymezuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o půdě; za pozemek žalobcům příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z rozhodnutí z 19. 9. 2000, zn. [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/40, k. ú. [adresa] – ideální jedna polovina dle PK část p. č. [Anonymizováno]; pozemek přešel do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. D [Anonymizováno], spolu s odmítnutím dědictví v tísni, což oprávněné osoby doložily čestným prohlášením), jeho původní výměra činila 40 272 m2, přičemž po přechodu ideální pozemku na stát jako odúmrť byl následně pozemek č. par. [Anonymizováno] o výměře toliko 5 616 m2 převeden rozhodnutím ONV [adresa] – východ ze dne 21. 4. 1967, č. j. [Anonymizováno] do správy MNV v [adresa]; pozemek nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 14. 12. 2000, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/140, k. ú. [adresa] – dle PK p. č., [Jméno zainteresované osoby 0/0] § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno], spolu s odmítnutím dědictví v tísni, což oprávněné osoby doložily čestným prohlášením) a nebylo možné je vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (zastavěná plocha převážně bytovou zástavbou, občanskou vybaveností a komunikacemi) a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 9. 7. 2001, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – PK p. č. [hodnota]; pozemky přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy trhové, přičemž vůle k jejímu uzavření byla nahrazena rozsudkem pro zmeškání Krajského soudu v Praze zn. [Anonymizováno] z 9. 12. 1949 mezi původními vlastníky (kteří s převodem nesouhlasili) a [Anonymizováno]., které měly pozemky ve faktické držbě již podle výměru ONV v [Anonymizováno] ze dne 29. 4. 1948, č. j. [Anonymizováno] (tj. přechod na stát dle § 6 odst. 1 písm. k), resp. i písm. r) zákona o půdě); pozemky nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (zastavěnost továrními areálovými komplexy) a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 9. 7. 2001, zn. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – PK části p. č. [hodnota]; zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě a nebylo možné je vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 6. 3. 2002, zn. PÚ [Anonymizováno], a z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] – podíl každého z původních žalobců 1/140, ve vztahu k ideálnímu podílu 3/7 nemovitostí, jednak v k. ú. [adresa] – a to dle PK část p. č. [hodnota], celá parcela p. č. [hodnota], části parcel č. [hodnota], celku parcel č. [hodnota], a jednak v k. ú. [adresa] – dle PK část p. č. [Anonymizováno] a celé parcely č. [hodnota], pozemky přešly do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. l) zákona o půdě (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno], spolu s odmítnutím dědictví v tísni, což oprávněné osoby doložily čestným prohlášením), pozemky nebylo možné vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (zastavěná plocha převážně bytovou zástavbou, občanskou vybaveností a komunikacemi) a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě rozhodnutí z 15. 11. 2011, č. j. PÚ [Anonymizováno] – podíl každého z původních žalobců 1/20, k. ú. [adresa] – dle PK část p. č. [hodnota] (3485 m2) pozemky přešly do vlastnictví státu na základě zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě nebylo možné je vydat pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (zastavěnost stavbami trvalými, plochy s nimi bezprostředně související a nezbytně nutné pro provoz výrobního areálu, a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě 7. Shodná tvrzení účastníků spočívala také v tom, že žalovaná dlouhodobě evidovala výši restitučních nároků dle shora uvedených rozhodnutí o nevydání pozemků u každé z původních žalobců jen v částce 60 868,97 Kč, přičemž žalobce i jeho právní předchůdkyně obdrželi finanční náhradu k uspokojení restitučního nároku zatím pouze ve výši (každý) 56 958,32 Kč, tudíž žalovaná eviduje ve vztahu k nim restituční nárok neuspokojený co do částky 2x 3 910,65 Kč – celkem 7 821,30 Kč. Obě procesní strany tato nesporná tvrzení navíc podpořily přehledy nároků a plnění, vyhotovených žalovanou, žalovaná nadto popsala vydání směnek žalobcům v období od 20. 2. 2001 do 27. 11. 2002 a dílčí uspokojení nároků žalobců z jednotlivých rozhodnutí - viz č. l. 372 – 374 p. v. spisu); s ohledem na toto shodné skutkové stanovisko soud nečinil zjištění z některých provedených důkazů (např. z prohlášení žalobců o žádosti o finanční náhradu či z žalovanou předložených směnek).

8. Účastníci se skutkově shodli (zejm. prohlášení účastníků u jednání 2. 6. 2022) též na ceně některých náhradních pozemků, konkrétně šlo o tyto případy: - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] – 40 897 Kč - p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] – 21 204 Kč - p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] – 18 424 Kč - z p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] část oddělená geometrickým plánem č. [hodnota] o výměře 830 m2 a označená i nadále jako p. č. [Anonymizováno] – 15 936 Kč (stanovisko žalobce z jednání ze dne 14. 2. 2023, v souladu s ním pak obsah znaleckého posudku předloženého žalovanou speciálně pro tuto oddělenou část pozemku – ZP č. [hodnota] zpracovatele [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 2. 2023, čtený v řízení k důkazu) - oddělených částí z původního pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (o původní výměře 60 139 m2), a to částí dle geometrického plánu č. [hodnota] vyhotovitele [právnická osoba] označených jako p. č. [Anonymizováno] (výměra 3 816 m2) a p. č. [Anonymizováno] (výměra 6 872 m2), když jde o v průběhu soudního řízení do katastru nemovitostí zaznačené pozemky právě již uvedeného označení a výměry – 32 245,20 Kč a 123 696 Kč, stejně jako na tom, že u pozemků p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nejsou dány zákonné překážky bezúplatného převodu na žalobce, stejně tak nejde o pozemky, ve vztahu ke kterým by určité okolnosti způsobovaly nevhodnost k převodu (bez výslovných zákonných překážek převodu).

9. Konečně mezi účastníky bylo v závěru řízení (k datu jednání 19. 10. 2023) nesporné také to, že k uvedenému datu činil v ostatních řízeních u jiných soudů uspokojený restituční nárok žalobce (případně ve spojení s uspokojením nároků jeho právní předchůdkyně [jméno FO]) částku 981 553,94 Kč. Jednalo se o výsledek pravomocně skončených řízení u OS [adresa] (sp. zn. [spisová značka], nárok uspokojen ve výši 2 x 103 729 Kč), OS [adresa] (sp. zn. [spisová značka], nárok uspokojen v částce 145 614,88 Kč a v částce 120 621 Kč) a OS [adresa] (sp. zn. [spisová značka], nárok uspokojen v částce 507 860,06 Kč). Tento stav zůstal nezměněn do doby vyhlášení odůvodňovaného rozsudku (dne 28. 12. 2023), přičemž s přihlédnutím k ocenění restitučního nároku žalobce (ve spojení s nárokem jeho předchůdkyně [jméno FO]) znaleckým posudkem žalobce, tj. k ocenění ve výši celkem 1 477 548 Kč (již se zohledněním vyplacených finančních náhrad oběma těmto oprávněným osobám – 2 x 56 958 Kč), by proto výše neuspokojeného nároku žalobce před vyhlášením tohoto rozhodnutí činila 495 994,06 Kč. Jestliže by se zohlednil Oponentní znalecký posudek žalované, podle něhož celková výše restitučního nároku žalobce (a jeho právní předchůdkyně [jméno FO], a to opět po zohlednění vyplacených finančních náhrad 2 x 56 958 Kč) činila 1 127 354,78 Kč, pak by výše neuspokojeného restitučního nároku žalobce dle tohoto ocenění představovala před vyhlášením odůvodňovaného rozsudku částku 145 800,81 Kč.

10. K ostatním právně významným tvrzením, která byla mezi stranami sporná [zejm. ocenění odňatých pozemků, liknavost a svévole žalované oproti aktivitě žalobce (a jeho právní předchůdkyně) převoditelnost žalobcem vybraných náhradních pozemků] provedl soud dokazování listinami, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti.

11. Podle sdělení Institutu plánování a rozvoje [Anonymizováno] (dále v odůvodnění rozsudku případně jen „Institut“) ze dne 19. 6. 2018, č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že ohledně funkčního využití jednotlivých pozemků v k. ú. [adresa], ve vztahu k nimž bylo rozhodnuto o jejich nevydání oprávněným osobám – žalobcům (odstavec 3 odůvodnění rozsudku) k datům jejich převodu na stát v letech 1949, 1950, 1953 a 1964, archivuje a eviduje tento Institut originály níže uvedené dokumentace, podle nichž lze vyhodnotit, že předmětné pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly k rozhodnému datu 1. 1. 1950 určeny k souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi, k rozhodnému datu 22. 4. 1953 i 13. 2. 1964 byl určen k zastavění také pozemek par. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a konečně pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly k rozhodným datům převodu na stát určeny k zastavění průmyslovou výrobou (vše podle dochovaného regulačního plánu „Návrh na změnu a doplnění přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa] [[Anonymizováno]] měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno]). Podle shodného regulačního plánu byly jako částečně zastavitelné a částečně nezastavitelné určeny pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (k datu 9. 12. 1949), pozemky par. č. PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (k datu 1. 1. 1950), pozemek par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (rozhodné datum 13. 2. 1964) a par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (rozhodné datum 22. 4. 1953). Dále pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly k rozhodnému datu 13. 2. 1964 určeny k souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi, rovněž pozemek par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byl k rozhodnému datu 1. 12. 1952 určen k zastavění průmyslovou výrobou (vše dle dochovaného regulačního plánu „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa] s přilehlými částmi území [adresa] – [adresa] na jih od tělesa státní dráhy [adresa] [[Anonymizováno]] měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno]). Podle shodného regulačního plánu byl částečně zastavitelný a částečně nezastavitelný pozemek par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (k datu 13. 2. 1964, částečně zastavitelný sportovištěm). K souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi byly k rozhodnému datu 13. 2. 1964 určeny také pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (vše dle dochovaného regulačního plánu „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa]) měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno]). Podle regulačních plánů „Návrh na změnu a doplnění přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa] [[Anonymizováno] měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno] a „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa] měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno] nebyly k zastavění k rozhodným datům určeny předmětné odňaté pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (datum 9. 12. 1949), pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (rozhodné datum 1. 1. 1950) jakož ani pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (rozhodné datum 13. 2. 1964). K souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi byly k rozhodnému datu 13. 2. 1964 určeny také pozemky par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (vše dle dochovaného regulačního plánu „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa]) měřítko 1:2880“, inv. č. [Anonymizováno]). Dále bylo z uvedeného sdělení zjištěno, že rozsah a charakter zastavitelnosti pozemků lze ověřovat také on-line v mapové aplikaci „Regulační plány státní regulační komise 1920-1939“. Pokud jde o územní plány [Anonymizováno], pak dle sdělení stejného Institutu jsou zaznamenány tyto plány počínaje schválením dne 22. 4. 1964 – Směrný územní plán hlavního města [adresa] (usnesením vlády ČSR č. [hodnota]) a následující z roku 1976, 1986, případně revize z roku 1971 a dále v letech 1994 ([adresa] využití ploch, stabilizovaná území), 1999 a 2009 ([právnická osoba] sídelního útvaru [Anonymizováno]).

12. Z Opatření [Anonymizováno]) k aplikaci ustanovení § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1998 Sb. na území [Anonymizováno] soud zjistil, že ÚHA stanovil jako orgán územního plánování na území [Anonymizováno] podle § 2 odst. 1 písm. a), § 142 zák. č. 50/1976 Sb., a to k provedení § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. a její přílohy č. [hodnota], 1. tabulka samostatná sídla nebo části, které nejsou se souvisle zastavěným územím [Anonymizováno] stavebně srostlé, ačkoli se nacházejí na správním území [Anonymizováno]. Tato sídla či části byly vymezeny jednotlivě pro [adresa] až 6, 8 až 10, přičemž v rámci nich nejsou uvedeny části [adresa] a ani [adresa] (pozn. soudu – tj. části, ve kterých se nacházejí předchůdci žalobkyň odňaté a následně jemu ani žalobkyním nevydané pozemky).

13. Dále soud k důkazu zhlédl letecké snímky (ortofotomapy) [adresa], a to z roku 1945 a 1953, z nichž je zřejmé umístění řady odňatých pozemků v místech pozdější stavební zástavby, příp. nacházejících se v těsné souvislosti, resp. územní blízkosti prostor pro zástavbu.

14. Ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, tj. posudku č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2018, zpracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] (dále jen „znalecký posudek žalobce“) soud jednak zjistil, že splňuje náležitosti znaleckého posudku dle § 127a odst. 1 o.s.ř. Dále bylo zjištěno, že znalkyně určila administrativní cenu nemovitostí, a to všech pozemků uvedených v rozhodnutích o nevydání pozemků (a to i žalobcům) – viz odst. 6 odůvodnění rozsudku. Nad rámec toho se znalecký posudek žalobce týkal i nevydaného pozemku z rozhodnutí [Anonymizováno] z 19. 3. 2001, které se nevztahuje na žalobce, nýbrž jen na [jméno FO] a [jméno FO], konkrétně části par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 9 000 m2. Znalkyně vycházela z podkladů o přechodu vlastnického práva k odňatým pozemkům na stát, když k tomu došlo ke dni 9. 12. 1949 (trhová smlouva uložená k uzavření rozsudkem pro zmeškání Krajského soudu v Praze zn. [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 1949), ke dni 1. 1. 1950 (výměry Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 9. 12. 1949, č. [Anonymizováno] a ze dne 27. 1. 1950, č. [hodnota]), dále ke dni 1. 12. 1952 (výměr Ministerstva paliv a energetiky z 1. 12. 1952, č. [hodnota]), dále ke dni 22. 4. 1953 (usnesení Lidového soudu trestního v Praze o propadnutí majetku [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 22. 4. 1953, č. j. [Anonymizováno]), ke dni 13. 2. 1964 (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno] ohledně dědictví po [jméno FO]). Ve vztahu k posouzení charakteru odňatých pozemků ke dni jejich odnětí vycházela znalkyně ze zdrojů Institutu plánování a rozvoje hl[Anonymizováno], kde byla dohledána územně plánovací dokumentace regulující území v době přechodu vlastnického práva, ortofotografické letecké snímky [Anonymizováno] zachycující lokalizaci a podobu nové výstavby v období mezi lety 1945 až 1953 a 1953 až 1957, využila veškeré dobové podklady, které se podařilo získat dále od Archivu Magistrátu [Anonymizováno], jakož i od uvedeného Institutu. Ohledně vlastních skutkových zjištění soudu v tomto směru lze ostatně odkázat na odstavec 11 odůvodnění, kde soud ze stanoviska zmiňovaného Institutu o začlenění předmětných odňatých pozemků do funkčních ploch územně plánovací dokumentace taková zjištění učinil. Znalkyně tedy vycházela ze všech návrhů přehledných regulačních a zastavovacích plánů, které jsou zmíněny ve zjištěních soudu z údajů Institutu, dále vycházela z legendy k přehledným regulačním a zastavovacím plánům [Anonymizováno] z listopadu 1930, z ortofotografických leteckých snímků zachycujících postup výstavby v katastrálním území [adresa] v letech 1953 a v tomtéž území jakož i v k. ú. [adresa] v letech 1953 až 1975 – oboje v souladu s regulačním plánem. V úvahu vzala i obsah jednotlivých titulů, na základě kterých přešlo vlastnické právo na stát (viz výše), jakož i územního rozhodnutí Odboru výstavby a vodního hospodářství rady ÚNV [Anonymizováno] ze dne 24. 8. 1959, č. j. [Anonymizováno], k zápisu z jednání mezi KNV [adresa], [Anonymizováno] a [jméno FO] o vyvlastnění ze dne 20. 9. 1950. Znalkyně přehledně v posudku (část III) rozčlenila pro každý jednotlivý odňatý pozemek příslušný regulační plán ke dni v posudku uvedenému datu přechodu vlastnického práva na stát. Vysvětlila, že regulační plány Státní regulační komise pro [Anonymizováno] a okolí byly vydávány v třicátých letech 20. století na základě zák. č. 88/1920 Sb., platily až do šedesátých let 20. století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací podle zákona č. 84/1958, o územním plánování. Do doby faktického nahrazení se však tyto regulační plány plně využívaly v územních řízeních i za účinnosti zák. č. 84/1958 Sb. V předmětném území [adresa] a [Anonymizováno] nebyla pro rozhodné období přechodu na stát (9. 12. 1949 až 13. 2. 1964) dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace než regulační plány uvedené shora (a též ve zjištění soudu ze sdělení Institutu v odst. 11 odůvodnění). Uvedené plány byly potvrzené patřičným způsobem, a to plán pro obec [adresa] [Anonymizováno] Ministerstvem veřejných prací dne 8. 5. 1936, plán pro území [adresa] (a část dalších částí Prahy) [Anonymizováno] Ministerstvem veřejných prací dne 15. 6. 1932 a plán pro území [adresa] (atd.) [Anonymizováno] Ministerstvem veřejných prací roku 1938. Nevydané části odňatých pozemků byly individuálně ohodnoceny v části IV posudku, a to podle § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy zejm. tak, že cena jednoho m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada v hl. m. Praze činí 250 Kč. Znalkyně touto částkou ocenila PK parcely (v plném rozsahu nevydané výměry šlo o pozemky původní [Anonymizováno] které podle výše zmíněných regulačních plánů spadaly do funkčních ploch určených pro zástavbu, když v posuzovaném případě se jednalo o funkční plochy určené k zastavění bytovými nebo rodinnými domy a komunikacemi (činžovní domy v blocích a rodinné domy v zahradách, hřiště), a dále průmyslovou výrobou a komunikacemi (tovární a sídlištní plochy). Přitom zákresy jednotlivých PK parcel do regulačních plánů jsou zaznamenány v přílohách posudků č. [hodnota]. U parcel, které zčásti spadají do plochy určené k zastavění a zčásti nikoliv (parcely původní [Anonymizováno]), byly takto zakresleny i nevydané či vydané parcely dle katastru nemovitostí, čímž byla doměřena výměra spadající do zastavitelné či naopak nezastavitelné plochy regulačního plánu. Parcely nebo části parcel, které nebyly dle regulačních plánů určeny k zastavění vůbec, byly oceněny jako zemědělská půda dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 182/1988 Sb. cenou 3 Kč/m2 (týká se v posudku uvedených výměr částí parcel [Anonymizováno], vyhodnocených jako nestavebních, a dále celé nevydané výměry pozemků vyhodnocených jako nestavebních – pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Rozdělení jednotlivých ploch na stavební a nestavební bylo provedeno podle legendy k přehlednému regulačnímu a zastavovacímu plánu [Anonymizováno] a používaných regulativů funkčního a prostorového uspořádání území [Anonymizováno].

15. Celková cena nevydaných pozemků byla znalkyní stanovena na 24 173 898 Kč. Při zohlednění jednotlivých ideálních podílů žalobce a jeho právní předchůdkyně tak, jak byly uvedeny v dílčích rozhodnutích o nevydání jednotlivých pozemků (odst. 6 odůvodnění), pak z uvedené částky přísluší na ocenění restitučních nároků žalobce a jeho právní předchůdkyně ze všech zmíněných rozhodnutí částka 795 731,71 Kč pro každého z žalobců.

16. Žalovaná nechala zpracovat ke znaleckému posudku žalobce oponentní posudek – č. [hodnota] zpracovatele – znaleckého ústavu [jméno FO]. (dále jen „znalecký posudek žalované“ nebo “oponentní znalecký posudek“). Z tohoto posudku soud zjistil, že rovněž splňuje náležitosti znaleckého posudku dle § 127a odst. 1 o. s. ř. Ústav se zabýval v podstatě shodnou otázkou jako znalecký posudek žalobce, tj. oceněním nevydaných pozemků dle restitučních rozhodnutí uvedených v odst. 3 odůvodnění, a to taktéž dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. – ocenění ve stavu ke dni odnětí pozemků státem. Dále se znalecký posudek žalované zabýval zhodnocením věcné správnosti a úplnosti znaleckého posudku žalobce. Vedle zmíněných restitučních rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků byly pro zpracování znaleckého posudku žalované podkladem také usnesení Lidového soudu trestního v [Anonymizováno] o propadnutí majetku [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 22. 4. 1953, č. j. [Anonymizováno], usnesení SN [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [Anonymizováno] ohledně dědictví po [jméno FO] a zápis z jednání mezi KNV [adresa], [Anonymizováno] a [jméno FO] o vyvlastnění ze dne 20. 9. 1950. Podkladem byly všechny tři návrhy přehledných regulačních a zastavovacích plánů zmíněné ve zjištěních soudu ze sdělení Institutu (odst. 5 odůvodnění) i v podkladech znaleckého posudku žalobce, dále identifikace odňatých pozemků dle platného stavu katastrální mapy k 1. 5. 2019, ortofoto leteckého snímkování, mapy pozemkového katastru a katastru nemovitostí. Ústav popsal, že předmětné nevydané pozemky byly analyzovány podle dostupných historických podkladů, zejm. dobových map, platných regulačních plánů a snímků leteckého mapování dostupných pro relevantní dobu let 1945-1942. Ohledně obce [adresa] byl zmíněný návrh na změnu a doplnění přehledného regulačního a zastavovacího plánu schválen v roce 1934 a potvrzen v roce 1936, platný byl do 1. 8. 1959 do nabytí platnosti vyhl. č. 144/1959 Ú.l. Pro k. ú. [adresa] byly pozemky pro zástavbu a využití regulované zbývajícími 2 zmíněnými regulačními plány, přičemž první z nich byl schválen v roce 1928, druhý 1936, oba pozbyly platnosti rovněž k datu 1. 8. 1959. Dne 22. 4. 1964 byl usnesením vlády č. [hodnota] schválen Směrný plán [Anonymizováno]. Na rozdíl od znaleckého posudku žalobce Ústav při určení ceny odňatých pozemků, určených pro stavbu nebo ke zřízení zahrady, použil v řadě případů (konkrétně zaznamenáno dílčím způsobem u jednotlivých pozemku v tabulce na straně 26 – 31 posudku) také srážky dle přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb., konkrétně srážku 60 % dle položky č. 1.1 v tabulce I vyhlášky z důvodu stavební nesrostlosti s [Anonymizováno], jakož i srážky ve výši 10 %, 5 %, 7 %, 8 % dle položky č. 2.-5. cit. tabulky (z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci, nemožnosti napojení na veřejný vodovod, na veřejnou kanalizaci, na rozvod elektřiny nebo pro vzdálenost k takovému zdroji větší než 200 metrů), a konečně 2 % dle položky 6.2 (není-li v místě národní výbor). I Ústav však řadu nevydaných pozemků ocenil jako pozemky stavební, případně z části stavební a z části nestavební (byť s odchylkami ve výměrách oproti znaleckému posudku žalobce) – pozemky [Anonymizováno] (zde však např. v plné výměře 9 000 m2, kdežto znalecký posudek žalobce konkrétně tento pozemek ocenil jako stavební toliko v rozsahu 4 650 m2, proto se cena tohoto pozemku v znaleckém posudku žalobce pojila s částkou 1 175 550 Kč, kdežto ve znaleckém posudku žalované s částkou 2 250 000 Kč), [Anonymizováno]. Ústav určil celkovou cenu odňatých a nevydaných pozemků na 15 575 186,66 Kč, z toho pak pro každého z žalobců – i po zohlednění jejich ideálních podílů – na částku 620 635,39 Kč.

17. Ve vztahu k posouzení znaleckého posudku žalobce se Ústav vyjádřil kriticky pro oblast klasifikace konkrétních pozemků v rozčlenění na druh stavební a nestavební, neboť má za to, že tato byla provedena, sice na základě regulačních plánů, ale bez dodržení dobově platných definic stavebního pozemku. Podle Ústavu veškeré pozemky odňaté po roce 1959 byly takto znaleckým posudkem žalobce posuzovány na základě již neplatné územně plánovací dokumentace, přičemž neobstojí ani argument, že po roce 1959 stavební úřady při vydávání územních rozhodnutí leckdy akceptovaly již neplatné regulační plány. Dále podle Ústavu v posudku žalobce došlo k tomu, že při odměřování plochy částí pozemků v mapách (přílohy 6 – 9, 11) jsou podloženy více mapovými listy, případně tyto přílohy jinak upraveny. Zdůrazněna byla absence aplikace srážek podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky na jinak plošně použitou jednotkovou cenu stavebního pozemku 250 Kč/m2.

18. S ohledem na odlišnosti mezi oceněním odňatých pozemků oběma uvedenými znaleckými posudky bylo namístě provést výslech zpracovatelek posudků. Se souhlasem stran byl takový postup nahrazen čtením protokolu o výslechu znalkyň, provedeném v rámci řízení sp. zn. [spisová značka].

19. Z výslechu zpracovatelky tohoto posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že jako stavební pozemek zohlednila takový, který skutečně byl zastavěn, nebo dle územně plánovací dokumentace k zastavění určen, přičemž zohledňovala dokumentaci existující k datu přechodu odňatých pozemků na stát. Prvořadě šlo o příslušné regulační a zastavovací plány. Sazbou 250 Kč za m2 jako stavební ocenila tedy veškeré, které byly vedeny v této dokumentaci v plochách pro zástavbu, ostatní ocenila jako zemědělské (3 Kč za m2). Neuvažovala zohlednění BPEJ, jelikož v době přechodu na stát tato jednotka ještě nebyla evidována. Ohledně pozemku PK [Anonymizováno] šlo o dílčí ocenění části tohoto pozemku jako stavebního a části nikoli, a to na základě sestavení tří různých podkladů pro [adresa] – z přehledných a regulačních zastavovacích plánů, do kterých byla promítnuta mapa PK a aktuální mapa katastru nemovitostí. Podle znalkyně proto z uvedeného pozemku bylo 4 650 m2 charakteru stavebního, kdežto zbytek nestavební. Naopak u pozemku PK [Anonymizováno] znalkyně při výslechu vyhodnotila, že došlo k pochybení při zařazení části do charakteru nestavebního pozemku; s ohledem na přímou přilehlost ke komunikaci, resp. pod komunikací, měl i tento pozemek být posouzen jako stavební za částku 250 Kč m2. Avšak u pozemků PK [Anonymizováno] (setrvala znalkyně na tom, že nebyly v plochách určených k zastavění. Dále ing. [jméno FO] vyložila, že se zabývala otázkou uplatnění srážek dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Poukázala na písemný posudek a argumentaci z něj pro neuplatnění srážky spojené s tzv. stavební nesrostlosti, k této srážce také vyzdvihla, že samotná srostlost nebyla v oceňovací vyhlášce blíže definována a že ve výše citovaném opatření ÚHA z 20. 7. 1989, vymezujícím, které části nejsou s územím [Anonymizováno] stavebně srostlé, není kritériem nesrostlosti jakákoli vzdálenost od staveb. Podle znalkyně jsou všechny předmětné odňaté pozemky již v území stavebně srostlém s územím [Anonymizováno]. K tomu připojila mimo jiné letecký snímek z roku 1953, z něhož je zobrazením zástavby území [Anonymizováno] (v levé části snímku na č. l. – západně od [adresa]) zřejmé, že [adresa] byly s územím [Anonymizováno] skutečně srostlé (oproti např. území části [adresa], ještě podstatně vzdálenější, a to na východ nejen o území [Anonymizováno] nýbrž od samotných [adresa]). Důvodnou neshledala znalkyně ani srážku kvůli absenci přístupu po zpevněné komunikaci, neboť tato byla přinejmenším plánována dle územně plánovací dokumentace, dále vycházela znalkyně z ortofotomap – již z roku 1945 a z roku 1953, z nichž jsou existující komunikace zjevné, stejně jako provedená zástavba – a to byla-li taková situace u území [adresa], pak tím spíše na území [adresa]. Ani srážky pod položkami 3-5 citované přílohy (kompletní zasíťování) znalkyně neuplatnila, a to jednak s argumentací, že oceňovací vyhláška hovoří o tom, že „v místě není“ možnost napojení na kanalizaci atd., nikoliv, že by taková absence možnosti napojení byla souvztažná přímo k oceňovanému pozemku. Ačkoliv znalkyně spolu se spolupracovníky nedohledala konkrétní doklady o realizovaném zasíťování, pak vzhledem k tomu, že pozemky byly v takových částech Prahy, kde už v době odnětí existovala zástavba, neshledala důvod k aplikaci ani uvedených srážek. Znalkyně sice připustila, že neměla k dispozici ani žádný přímý důkaz, že by přímo na pozemcích již jednotlivé sítě byly (např. dokumentaci od Pražských vodovodů a kanalizací), postupuje však tak, že pokud si není stoprocentně jistá, že je důvod pro aplikaci srážek, pak je neaplikuje. Znalkyně uvedla, že měla k dispozici vyjádření Institutu plánování a rozvoje [Anonymizováno] k funkčnímu využití pozemků. Vyloučila, že by ji někdo do zpracování posudku zasahoval, nezasílala ani koncept ke konzultaci objednateli – advokátní kanceláři, v níž působí zástupce žalobkyň, posudek byl hrazen osobou, pro kterou byl fakticky zpracováván, a jež je uvedena v posudku jako faktický objednatel – [jméno FO] (pozn. soudu právní předchůdce žalobkyně). Na posudku spolupracoval architekt Michalčík, který měl na starosti sestavování příloh k posudku ze shora uvedených tří podkladů (pozn. soudu protínání zobrazovacích údajů z katastrálních map, ortofotomap a územně plánovací dokumentace). Platnou územně plánovací dokumentaci měli k žádosti znalkyně obstarávat právníci, komunikovali též s Institutem plánování a rozvoje.

20. Zpracovatelka oponentního znaleckého posudku – [tituly před jménem] [jméno FO] také ona vysvětlila, že pro roztřídění pozemků dle jejich charakteru bylo určující jejich datum odnětí státem. Následně k těmto datům znalkyně (zjevně se spolupracovníky) považovala za prvotní kritérium, zda byly jako stavební vedeny v katastru nemovitostí. Při absenci takového údaje vycházeli z leteckých snímků a historických ortofotomap, dále hledali též podklady pro to, zda podle těchto zdrojů byly na pozemcích stavby, či zda šlo o funkční celek se stavbou na jiném pozemku. Následujícím kritériem bylo posouzení, jak k datu odnětí jednotlivých pozemků byl chápán termín „stavební pozemek“. U pozemků odňatých do roku 1959 se řídili obsahem jednotlivých regulačních plánů. Jestliže tyto dle znalkyně následně pozbyly platnosti, pak zpracovatelé vycházeli z ortofotomap a leteckých snímků. U pozemků odňatých v období po roce 1959 do roku 1964 dle znalkyně již nebylo možné zohlednit regulační plány z předchozích let, jelikož přestaly být platné, což dle znalkyně je třeba dovodit z vyhl. č. 144/1959 Sb., která zavedla definici stavebního pozemku jako místa určeného ke stavbě územním rozhodnutím. Podle znalkyně předchozí regulační plány mohly být podkladem pro stavbu i po roce 1959, nicméně dle ní bylo zásadním vydání územního rozhodnutí. V případech předmětných pozemků odňatých po roce 1959 zpracovatelé oponentního znaleckého posudku při posuzování charakteru odňatých pozemků (pozn. soudu v kategorii stavební/nestavební) jako podklad žádali informace od Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, který sdělil, že v 50. a 60. letech se zaváděly platné stavební odvody nahrazující předchozí regulační plány; zpracovatelé se Institutu však nedotazovali přímo na charakter jednotných odňatých pozemků v období od roku 1959 do roku 1964. Různé jednotkové ceny za m2 nestavebních pozemků v stejném druhu (např. – role, podle propočtu soudu z údajů na straně 26-30 oponentních znaleckého posudku v rozmezí cca od 0,56 Kč do 5,80 Kč) odůvodnila znalkyně na obsáhlou přílohu na č. l. 9 oceňovací vyhlášky a tam uvedené sazby, navíc použila i patřičné BPEJ udávaných v pětimístném kódu (příloha posudku na č. l. 241-255 a vydané roztřídění či oznámení Magistrátu hl. m. Prahy), ovšem okamžik zavedení uvedených BPEJ znalkyně neznala. Podkladem pro zjištění okolností pro aplikaci srážek dle § 14 a přílohy 7 oceňovací vyhlášky byly výlučně historické ortofotomapy a letecké snímky; znalkyně připustila, že k dispozici ve vztahu i k pozemkům v [adresa] měli tyto podklady z let 1945 a 1954, které nemohou zobrazit stav přesně k datu odnětí, respektive pokud si zpracovatelé ověřovali stav pozemku i z pozdějších podkladů – pak ne všechny se staly součástí posudku. Pokud jde o užití srážky z důvodu stavební nesrostlosti, znalkyně vyložila, že bylo obtížné dohledat definování tohoto pojmu; využity proto ze strany zpracovatelů byly až podklady nalezené z období roku 1994 (jejichž zdroj však nebyla při výslechu schopna sdělit), podle nichž se samostatným sídlem nebo částí obce, které nejsou s obcí stavebně srostlé, rozumí obytné objekty, ležící ve větší vzdálenosti než 300 m mezi pozemkem a souvisle zastavěnou částí obce. Srážku za stavební nesrostlost zpracovatelé oponentního posudku aplikovali na každý jednotlivý pozemek zvlášť, a to na jeho celek. Dle leteckých snímků byly pozemky, u kterých byly srážky aplikovány, dle znalkyně i v době odnětí zemědělsky obhospodařované (šlo o obdělávaná pole, dle znalkyně k nim ani mapy sítí neexistovaly). K tomu zdůraznila, že jestliže měli pochybnosti o tom, zda byly pozemky zasíťované (např. kvůli sousedství se zasíťovaným pozemkem), pak srážky použity nebyly. Zároveň ale uvedla, že srážku v rozsahu 30 % s odkazem na položky 2 až 10 přílohy 7 oceňovací vyhlášky využili i tehdy, jestliže shledali splněné i jen jedno kritérium (např. absenci kanalizace). Znalkyně zdůraznila, že územní (regulační) plán z 30. let 20. století nebyl použit jako podklad pro posuzování stavební srostlosti a zasíťování, jelikož dle zpracovatelů by v opaku nešlo o správný postup – charakter a stav pozemku dle nich nelze posoudit podle územně plánovací dokumentace s myšlenkou, že někdy v budoucnu bude území zastavěno. Pozemek PK [Anonymizováno] byl v celé výměře 9 000 m2 oceněn jako stavební, a to na podkladě leteckého snímku z roku 1962 (v oponentním znaleckém posudku strana 193 dole), kde již tento pozemek (odňatý až v únoru 1964) byl zachycen jako součást zástavby. Pozemek PK [Anonymizováno] (odňatý v roce 1950, proto zpracovatelé oponentního posudku vzali v úvahu regulační plán z roku 1936) byl částečně oceněn v plochách stavebních, částečně v nestavebních, jelikož dle nich v době odnětí pravděpodobně nebyl zastavěn – šlo o pole či louku (z toho důvodu aplikována též srážka 60% za stavební nesrostlost, 30% ve vztahu k ostatní srážce), přitom nevydaná část uvedeného pozemku ani nepřiléhala k cestě (uplatněna srážka pro absenci přístupu po zpevněné komunikaci).

21. Výzvou z 18. 4. 2018 bylo doloženo, že [tituly před jménem] [jméno FO] se jako představitel rodiny [jméno FO] (včetně žalobců) domáhal vůči žalované (SPÚ Krajský pozemkový úřad pro [Anonymizováno] ocenění restitučního nároku rodiny [jméno FO] (rozhodnutí zmíněná také ve výroku I. tohoto rozsudku o nevydání pozemků) podle soudobé územně plánovací dokumentace (s odkazem na návrhy regulačních plánů zmíněné v odstavci 11 odůvodnění). Obdobnou výzvu vůči žalované zaslali mj. žalobce a jeho právní předchůdkyně prostřednictvím svého právního zástupce také 30. 5. 2018, zde už zmínili znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] s tím, že každému z žalobců přísluší restituční nárok ve výši 738 867 Kč. Žádostí ze 4. 9. 2019 pak mj. žalobce žádal žalovanou, aby ve vztahu k uspokojení restitučních nároků mj. žalobců přihlédla prozatímně alespoň ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne 31. 7. 2019, který byl zpracován k zadání zástupce žalované (oponentní znalecký posudek), a podle něhož činí ocenění restitučních nároků každého z žalobců 620 635 Kč.

22. Pro posouzení oprávněnosti žaloby vzal soud v potaz zejména následující právní úpravu. Podle § 4 odst. 1, 3 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku, před vydáním rozhodnutí, přechází nárok na dědice. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě nelze pozemky vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Za zastavenou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Podle § 11 odst. 2 zák. o půdě v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. 6. 1991 a za podmínek stanovených zvláštním předpisem. Podle § 11 odst. 3 zák. o půdě je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu, a to v případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část – mimo jiných případů – je na území pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně. Podle § 11a odst. 1 zák. o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě věřených nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení sestavuje pozemkový úřad veřejné nabídky jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu dle § 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně souvisejících zákonů. Podle § 11a odst. 13 zák. o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako pozemky stavební. Ustanovení § 6 vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst. 11.

23. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., zákona o Státním pozemkovém úřadu ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozsudku nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb. (tj. zák. o půdě), anebo zákona č. 44/1988 Sb. převádět zemědělské pozemky, - na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu7) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto (písm. a), přičemž poznámka č. 7 pod čarou zmiňuje mezi jinými právními předpisy mj. zákon o půdě – jeho § 9) - dle písm. b) bod 4. pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury (s odkazem na poznámku č. 8, v níž je výslovně zmíněn zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentaci nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury (opět s odkazem na stavební zákon); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

24. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce a jeho právní předchůdkyně jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě jako dědicové původní oprávněné osoby (§ 4 odst. 4 zákona o půdě), jejich restituční nároky plynou z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] – Pozemkového úřadu a Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] uvedených ve výroku I 2) výroku rozsudku. Pozemky uvedené v odstavci 6 odůvodnění přešly do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. a), b), k), l) resp. i r) zákona o půdě (v podrobnostech viz údaje o době způsobu přechodu na stát u jednotlivých rozhodnutí v odstavci 6 odůvodnění), nebylo lze je vydat z důvodu zastavěnosti, proto žalobci (nejen ve vztahu k jeho nárokům, ale též k nárokům jeho právní předchůdkyně) přísluší nárok na náhradní pozemek dle § 11a odst. 1 zák. o půdě. Restituční řízení však bylo zahájeno již v devadesátých letech minulého století, kdy se poprvé právní předchůdce žalobců ucházel o restituci výše uvedených (následně nevydaných) pozemků v k. ú. [adresa].

25. Soud na rozdíl od pohledu žalované vyhodnotil, že žalovaná v řešení a uspokojení restitučního nároku žalobců postupovala liknavě a svévolně. Je třeba připomenout, že žalobce i jeho právní předchůdkyně – resp. před nimi jejich právní předchůdce otec [Jméno zainteresované osoby 0/0] – usilují (usilovali) o uspokojení restitučního nároku od roku 1992. Samotné správní řízení dle zákona o půdě, jehož výsledkem bylo až v roce 2011 vydané poslední rozhodnut č. j. [Anonymizováno], trvalo neúměrně dlouho. Poté o liknavosti a svévoli žalované vypovídá její přístup k ocenění restitučního nároku žalobců, v rámci čehož žalovaná dlouhodobě a setrvale zůstává na názoru o nutnosti ocenit nevydané pozemky jako pozemky zemědělské, byť ve vlastních rozhodnutích vyhodnotila tytéž pozemky jako určené k zástavbě a zastavěné (v čemž spatřila zákonný důvod jejich nevydání). Na tomto postoji žalovaná ničeho nezměnila ani v průběhu soudního řízení, ačkoli si sama nechala vypracovat oponentní znalecký posudek, a uvedený postoj nezměnila ani po závěrech tohoto oponentního znaleckého posudku, který rovněž – po vyhodnocení charakteru řady odňatých pozemků coby stavebních – určil celkovou výši restitučního nároku každého z žalobců mnohonásobně vyšší částkou 620 635 Kč, než kterou žalovaná dlouhodobě eviduje a v řízení prezentuje (60 868,97 Kč, resp. ve zbývající - finančně neuspokojené - části cca 3 911 Kč). Při takovém přístupu žalované k ocenění nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně, a to byť tito požádali o přecenění nároku až v roce 2018 (viz zjištění odst. 21 odůvodnění rozsudku), byla předem k neúspěchu odsouzena snaha žalobců domoci se náhradních pozemků v rámci veřejných nabídek. Z tohoto pohledu pak účast žalobců v takových nabídkách byla zbytečná i jako kritérium jejich aktivity pro posouzení oprávněnosti projednávané žaloby. Ostatně, restituční předpisy jakkoli neupravují povinnost, resp. ani aktivitu oprávněné osoby v úsilí o zjištění správného ocenění restitučního nároku; to je nepochybně věcí žalované, nadané – na rozdíl od oprávněných osob – odborným aparátem i snazším přístupem k historickým materiálům, z nichž se podklady pro ocenění restitučního nároku podávají.

26. Při takto vyhodnoceném liknavém přístupu žalované se žalobce a jeho právní předchůdkyně (nyní již jen předchůdce) jako oprávněná osoba může domáhat převodu konkrétních náhradních pozemků – i bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem [Anonymizováno]

27. Žalobce již od počátku řízení tvrdil, že celkový restituční nárok jeho a jeho právní předchůdkyně představuje podle znaleckého posudku žalobce částku u každého z nich 795 731,71 Kč. Finančně byl restituční nárok každého žalobce uspokojen částkou 56 958,32 Kč, proto před soudními řízeními činil cca 738 774 Kč (v součtu za žalobce i jeho právní předchůdkyni - 1 477 548 Kč). Pravomocnými rozhodnutími jiných soudů (odst. 9 odůvodnění rozsudku) získal žalobce a jeho právní předchůdkyně na uspokojení restitučního nároku celkem 981 553,94 Kč. Žalobci (a jeho právní předchůdkyni) tudíž zbývá do uspokojení restitučního nároku – se zohledněním jím tvrzené výše původního nároku (podpořenu znaleckým posudkem žalobce) celkem 495 994,06 Kč.

28. Žalovaná oproti tomu nadále setrvávala na stanovisku, že správné ocenění celkového restitučního nároku žalobkyň je dáno oponentním znaleckým posudkem, podle něhož celkově u každé z žalobkyň šlo o 620 635,39 Kč. Po zohlednění peněžitého uspokojení (56 958,32 Kč), pravomocně vydaných pozemků v jiných soudních řízení by tedy žalobci a jeho právní předchůdkyni zbývalo na restitučním nároku jen 145 800,81 Kč.

29. Soud dospěl po skutkové a právní stránce k závěru, že nejen s přihlédnutím k znaleckému posudku žalobce, ale i po zohlednění oponentního znaleckého posudku dosud neuspokojený nárok žalobce postačuje k tomu, aby soud mohl v projednávané věci žalobci vyhovět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004 sp. zn. [Anonymizováno] obsahující názor, že za odňaté pozemky je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, byť pozemky byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, a to za situace, že v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace, pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby (v odkazovaném případě šlo o sídliště) a po odkoupení byla výstavba realizována bezprostředně (shodně též závěry Nejvyššího soudu ČR v usnesení z 9. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka], ze dne 6. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka] či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Význam existence územně plánovací dokumentace jako předurčujícího faktoru ke stavebnímu využití odňatých pozemků a tím determinující okolnosti pro jejich hodnotu ke dni přechodu na stát (tj. posuzování záležitostí významných pro úsudek o tom, zda se u odňatých pozemků jednalo o pozemky stavební) vyzdvihl Nejvyšší soudu ČR opakovaně také v rozhodnutích ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. [spisová značka].

31. V prvé řadě dospěl soud k závěru, že je správné ocenění nejhodnotnějších pozemků odňatých předchůdcům žalobkyň, a to pozemků [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] tak, jak bylo provedeno znaleckým posudkem žalobce – tj. v částkách 3 371 250 Kč, 2 477 250 Kč a 1 622 000 Kč za celek, tudíž v případě podílu 1/20 u každého z žalobců jde o částky 168 562,50 Kč, 123 862,50 Kč a 81 100 Kč. Oproti tomu oponentní znalecký posudek uvedené pozemky ocenil částkami toliko 943 950 Kč, 693 630 Kč a 454 160 Kč, tudíž podíl každého z žalobců 1/20 každé z žalobkyň by představoval ocenění částky restitučního nároku částkami 47 197,50 Kč, 34 681,50 Kč, 22 708 Kč. Jelikož soud – jak bude níže uvedeno – považuje za správné ocenění dle posudku žalobce, je nutné výši nároků žalobkyň stanovenou oponentním znaleckým posudkem navýšit (ve vztahu k uvedeným třem pozemkům) ještě o dalších 268 938 Kč (součet mezi rozdíly v cenách pozemků stanovených znaleckým posudkem žalobce a oponentním posudkem žalované, tj. součet částek 121 365 Kč, 89 181 Kč a 58 392 Kč). Správnost závěrů znaleckého posudku žalobkyň je založena především na hodnocení, že všechny 3 uvedené pozemky byly i dle zjištění soudu ze sdělení Institutu plánování a rozvoje [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2018, č. j. 6 743/2018 určeny k zastavění průmyslovou výrobou. Připomínáno je, že k jejich odnětí došlo k datům 1. 1. 1950 a 22. 4. 1953, tudíž je jednoznačné, že je na místě k datu jejich odnětí obsah územně plánovací dokumentace vzít v úvahu, i pokud by byl připuštěn právní názor na platnost územně plánovací dokumentace vzniklé ve 30. letech 20. století tak, že uplynula změnou právní úpravy po 1. 1. 1959, resp. po 1. 8. 1959 [názoru na nemožnost zohlednění této územně plánovací dokumentace datem 1. 8. 1959 soud ostatně nepřisvědčuje, a to i z toho důvodu, že v opačném pojetí by počínaje uvedeným datem nemohly být jako stavební charakterizovány žádné odňaté pozemky do doby, než pro příslušné území byly zavedeny platné stavební obvody, nebo vydáno územní rozhodnutí (příp. do přijetí směrného územního plánu pro [Anonymizováno] v roce 1964)]. Za situace skutkového zjištění, že uvedená územně plánovací dokumentace určila zmiňovaný způsob využití pozemků [Anonymizováno] pro stavby průmyslové výroby, dále, že k realizaci účelu následně také došlo, je nepochybně namístě, aby předmětné tři odňaté pozemky byly nejen oceněny jako stavební jednotkovou sazbou 250 Kč/m2, v čemž se ostatně znalecké posudky shodovaly, nýbrž (zde již oproti závěrům oponentního znaleckého posudku) aby u nich současně nebyly využity k ponížení uvedené základní jednotkové ceny srážky dle přílohy č. 7 tabulky I atd. oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. Již při plánování realizace takového využití, (neřkuli při faktické realizaci) bylo již bráno v úvahu, že objekty pro průmyslovou výrobu budou muset být vybaveny (či pro jejich provoz bude muset být vybudováno) patřičné zasíťování i napojení na komunikace. Jde o logickou a opodstatněnou úvahu, kterou je namístě přijmout; oproti ní ostatně i znalkyně zpracovávající oponentní znalecký posudek připustila, že z její či ze strany jejích kolegů obstarané podklady nemohou podrobně zobrazit stav přesně k datu odnětí, pokud jde o hodnocení stavu pozemků ke dni odnětí. S ohledem na to pro charakter pozemku a jeho ohodnocení je pak třeba takové okolnosti zohlednit tak, že nedojde k aplikaci srážek ani za přístup po nezpevněné komunikaci, ani za nemožnost napojení místa (nikoli jen samotného pozemku, jak přiléhavě zmínila zpracovatelka znaleckého posudku žalobkyň) na veřejný vodovod či na veřejnou kanalizaci. Soud má dále za to, že část obce [adresa] byla stavebně srostlá s územím hl. m. Prahy, tudíž nepřipadá v úvahu nejvýraznější srážka dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky z jednotkové ceny 250 Kč/m2, tj. srážka v rozsahu 60% z ceny. Přiklonil se v tomto směru taktéž k hodnocení zpracovatelky znaleckého posudku žalobce, a to za využití zjištění z Opatření Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy, citovaného v (odst. 15 odůvodnění), z něhož plyne, že mezi samostatnými sídly nebo částmi, která nejsou se souvisle zastavěným územím [Anonymizováno] stavební srostlé, nejsou obsaženy ani část [adresa], zejm. však část [adresa], ke které příslušejí zmíněné pozemky [Anonymizováno]. Ostatně znalkyně zpracovávající oponentní znalecký posudek připustila své pojetí, že je obtížné dohledat definování pojmu stavební nesroslosti, přičemž zdroj podkladů z roku 1994 (o němž uváděla, že obsahuje pravidlo, podle kterého je samostatné sídlo či část obce se samotnou obcí stavebně nesrostlé, jde-li o obytné objekty ležící ve větší vzdálenosti než 300 metrů mezi pozemkem a souvisle zastavěnou částí obce) nedokázala blíže specifikovat.

32. V této souvislosti soud připojuje k judikatuře citované v předcházejícím odstavci také rozhodnutí citovaná na uvedené téma, případně na téma flexibilnějšího přístupu k posuzování původní povahy odňatých pozemků zohledněním různých relevantních okolností podle kontextu každého jednotlivého případu (nikoli ulpívání jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce pro uznání pozemků coby stavebních), samotnými žalobkyněmi, např. rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 14. 9. 2021, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka], ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. [spisová značka].

33. Nad rámec shora uvedeného v předchozím odst. odůvodnění je možné ještě poznamenat, že skutkový a právní závěr o ocenění původně odňatého pozemku PK č. [hodnota] (role) v k. ú. [adresa] v celku jako stavebního pozemku a bez uplatnění jakékoli srážky – tj. na částku 3 371 250 Kč (z čehož vyplývá odpovídající podíl 1/20 pro každou z žalobkyň – 168 562,50 Kč) – byl učiněn v řízení o žalobě příbuzných žalobkyň, konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO], ing. [jméno FO] a dalších, přičemž tento závěr nedoznal žádné změny v odvolacím řízení ani v dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka] (ukončením usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. [spisová značka]). Ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) tak žalobkyně mohou důvodně očekávat, že alespoň ohledně tohoto pozemku bude v obdobném, jimi vedeném, řízení rozhodnuto na základě stejného dílčího závěru o ocenění uvedeného odňatého pozemku. Dovolací soud v citovaném usnesení připomněl to, že odvolací soud (to jest v odkazovaném případě Krajský soud v [Anonymizováno] v rozsudku ze dne 20. 4. 2021, č. j. [spisová značka]) zjistil, že pozemek PK č. [hodnota] byl územně plánovací dokumentací již delší dobu začleněn do ploch určených pro uskutečnění průmyslové výstavby, v rámci níž byla plánována i výstavba komunikací a inženýrských sítí – odpadu, vodovodu a elektřiny, přičemž neshledal ani důvody pro srážku podle položky č. [hodnota] přílohy oceňovací vyhlášky, když [adresa] jako část obce [adresa], byly stavebně srostlé s [Anonymizováno], a zdůraznil, že z regulačních plánů a ortofotomap, které byly zohledněny ve znaleckém posudku (pozn. nadepsaného soudu – ve znaleckém posudku žalobce), plyne, že se jednalo o zástavbu navazující na již existující zástavby; zmíněný odvolací soud již sám při zohlednění § 13 o. z. neshledal žádné okolnosti pro které by mělo být ocenění nároku za nevydání PK č. [hodnota] v k. ú. [adresa] odlišné oproti jinému dalšímu řízení shodných restituentů, vedenému nejprve u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nejvyšší soud v citovaném usnesení č. j. [spisová značka] také připomněl, že se sám otázkou ocenění nevydané části pozemku PK č. [hodnota] v k. ú. [adresa] již zabýval v předchozím usnesení ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], jímž aproboval závěr odvolacího soudu založený na zjištění, že tato část pozemku byla určena k pozdější výstavbě továrny a pozemní komunikace v [Anonymizováno], jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě, pročež pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. [hodnota] uvedené vyhlášky zjevně nebylo místa. Pozemky [Anonymizováno] v [adresa] pak z hlediska zejm. účelového určení daného územně plánovací dokumentací z 30. let 20. století, stejně jako z hlediska blízké lokalizace k PK [Anonymizováno], by měly být hodnoceny tudíž adekvátním způsobem obdobně jako PK [Anonymizováno].

34. Vzhledem k podrobným zjištěním soudu ohledně zobrazení faktického stavu pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (letecký snímek z roku 1962, str. 193 oponentního znaleckého posudku, z něhož plyne – jak vyzdvihla zpracovatelka tohoto posudku, že citovaný pozemek byl již v roce pořízení leteckého snímku, tj. cca 2 roky před rozhodným datem odnětí 13. 2. 1964 výrazně zastavěn) naopak soud vyhodnotil, že tento pozemek je správně oceněn znaleckým posudkem oponentním. Jde přitom o další z nejrozsáhlejších pozemků – s výměrou 9 000 m2, který (zde bez aplikace srážek i oponentním znaleckým posudkem) při jednotkové ceně 250 Kč/m2 představuje částku 2 250 000 Kč (oproti ohodnocení ze strany znaleckého posudku žalobce na částku toliko 1 175 500 Kč), čemuž koresponduje ocenění restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně u tohoto pozemku částkou 2x 56 250 Kč (oproti údaji ze znaleckého posudku žalobce 2x 29 388,75 Kč).

35. Ze závěrů uvedených v odst. 29 až 34 odůvodnění tedy plyne, že k částce, kterou žalovaná uvažuje dle oponentního znaleckého posudku jako představující zbývající výši restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně – 145 800,81 Kč – je nutné vzhledem k (nejméně shora uvedeným případům) oponentním posudkem nesprávně jako nestavebních oceněných pozemků přičíst ještě částku nejméně 2x 268 938 Kč. Nad rámec toho by bylo možné vyhodnotit, že k částce, kterou žalobce uvažuje jako jemu (a jeho právní předchůdkyni) zbývající neuspokojenou část restitučního nároku (495 994,06 Kč) je možné přičíst ještě nejméně 2x 26 861,25 Kč. Zbývající restituční nárok žalobce (ve spojení s nárokem jeho právní předchůdkyně) tak dle názoru soudu ke dni vydání odůvodňovaného rozsudku je oceněn částkou nejméně 549 716,56 Kč (495 994,06 Kč + 2x 26861,25 Kč (příp. až 683 676,81 Kč – jako součet 145 800,81 Kč a 2x 268 938 Kč), což postačuje na to, aby žalobci bylo tímto rozhodnutím vyhověno ohledně nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků uvedených ve výroku I. bod 1 tohoto rozsudku. Je-li totiž celková hodnota pozemků, o kterých bylo v žalobě vyhověno, v – mezi účastníky nesporné – částce 252 402,20 Kč, pak s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům o ocenění restitučního nároku žalobce každopádně postačuje jeho dosud neuspokojený nárok pro vyhovění žalobě.

36. Ve vztahu k možnosti převodu jednotlivých žalobcem požadovaných náhradních pozemků byla učiněna dále uvedená skutková zjištění, skutkové a právní závěry. Před jejich prezentací je vhodné zmínit judikaturní závěry zejm. Nejvyššího soudu ČR, dlouhodobě zastávané pro posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Zmínit lze např. usnesení z 26. 4. 2007, sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek z 10. 9. 2018, sp. zn. 2729/2018, a citovat z nich, že „Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.“ 37. Nejprve soud připomíná shodné tvrzení ohledně pozemků p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], že tyto jsou na žalobce jako oprávněnou osobu převoditelné bez zákonných překážek a okolností, které by je činily k převodu nevhodnými; mezi účastníky byla také shodná skutková tvrzení o ceně těchto náhradních pozemků v částkách 40 897 Kč, 21 204 Kč a 18 424 Kč (viz odst. 8 odůvodnění).

38. Pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] Žalovaná namítala ohledně původně žalobcem celého pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 1 171 m2, že jej nelze na žalobce převést, jelikož tento pozemek tvoří jedinou přístupovou cestu k nemovitosti nacházející se na pozemku st. p. č. [hodnota] ve stejném k. ú. Žalobce následně k této námitce nechal zpracovat příslušný oddělovací geometrický plán – č. [hodnota], jenž z původního pozemku vyčlenil pozemek o výměře 830 m2 pod dosavadním označením 13/1 tak, aby lokalizace namítané přístupové cesty byla mimo požadovanou pozemkovou část. Z Pachtovní smlouvy č. [spisová značka] uzavřené dne 11. 5. 2015 mezi žalovanou (SPÚ) jako propachtovatelem a [právnická osoba]., IČO [IČO] (pachtýř) soud zjistil, že pachtýři byl propachtován mj. předmětný pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to o výměře 1 171 m2, spolu s celou řadou dalších pozemků v k. ú. [adresa], za účelem provozování zemědělské činnosti. Smlouva byla uzavřena od 20. 5. 2015 na dobu neurčitou. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-11/2023 soud zjistil, že oddělená část z tohoto pozemku dle [Anonymizováno] o výměře 830 m2 je situována dle územního plánu obce v plochách smíšených výrobních, druhem jde podle údajů v katastru nemovitostí o trvalý travní porost, na kterém fakticky nejsou trvalé porosty. Cena pozemku dle oceňovacího předpisu (vyhl. č. 182/1988 Sb.) byla snížena o 4% z důvodu nepříznivých docházkových vzdáleností od pozemku náležejícího k rodinnému domu nebo určeného k výstavbě rodinného domu – více než 1,5 km. Z výše citovaného [Anonymizováno] v porovnání s ortofotomapou (např. na str. 5-7 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]) má soud za zjištěné, že poté, kdy žalobce změnil ohledně původního pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] o výměře 1 171 m2 svůj požadavek na pozemek z něho oddělený o výměře 830 m2 nebrání vydání tohoto pozemku žalobci okolnost, že by přes požadovaný pozemek vedla přístupová cesta k domu na p. č. [hodnota], neboť z uvedených materiálů je zřejmé, že tato přístupová cesta je zcela zabezpečená na zbývající části původního pozemku p. č. [Anonymizováno], a to části označené nyní jako pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 341 m2. Na základě uvedeného proto ohledně nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 830 m2 v k. ú. [adresa] soud neshledal žádné překážky k převodu ani nevhodnost tohoto pozemku k převodu, proto v této části žalobě vyhověno. Převodu nebrání ani fakt, že oddělená část pozemku (de facto celý původní pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 1 171 m2) je propachtována společnosti [právnická osoba]. na dobu neurčitou. Žalobce v tomto směru pouze vstoupí do práv a povinností propachtovatele.

39. Pozemek p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (po oddělení pozemku vymezeného jako p. č. [Anonymizováno] o výměře 486 m2 v k. ú. [adresa] geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným společností [právnická osoba]) Žalovaná po celou dobu řízení namítala, že žádný z uvedených pozemků není vhodný k převodu na žalobce, a to konkrétně u pozemku p. č. [Anonymizováno] z důvodu, že se nachází v ochranném pásmu veřejně prospěšné stavby – železničního koridoru [Anonymizováno] – optimalizace a dílčí přeložka jednokolejné železniční trati, elektrizace, úsek hranice SK/LK – [adresa]. Podle žalované pak má vlastník v ochranném pásmu dráhy dle zákona o drahách musí strpět vstup na pozemek za účelem oprav a údržby dráhy, za účelem odstraňovaní následků nehod, za účelem provedení opatření k zabránění sesuvů půdy či kamení k zajištění bezpečnosti dráhy atd. Existence ochranného pásma dráhy (železničního koridoru) zatíží vlastníka tohoto pozemku v takové míře, že pozemek nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Pozemek p. č. 284/20 se nachází v lokalitě Z17 plocha výroby a skladování, jde o území určené k rozšíření průmyslového areálu výrobního podniku [právnická osoba]. Pozemek p. č. [Anonymizováno] to i po oddělení pozemku p. č. [Anonymizováno] (pozemek o výměře 476 m2 dle [Anonymizováno]) je nadále zasažen stavbou dopravní infrastruktury, a to konkrétně koridorem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury ([adresa]), tudíž jej nelze převést ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě. Dle nejaktuálnější územně plánovací dokumentace – 1. aktualizace ZÚR, vydané 30. 3. 2021 s účinností od 27. 4. 2021 (pozn. soudu – vydána usnesením Krajského úřadu [Anonymizováno] pod č. [Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2021, č. l. 1299-1302, dále případně jen Aktualizace ZÚR [Anonymizováno]), tj. po vydání [právnická osoba] obce [adresa] z 10. 11. 2011 (který tak již není aktuální) – došlo k rozšíření územní rezervy na samotnou dopravní plochu, pozemek p. č. [Anonymizováno] je tak k převodu nevhodný. Žalobce s argumentací žalované nesouhlasil, ochranné pásmo dráhy netvoří překážku převodu pozemků (nejde o takovou limitaci, aby náhradní pozemek nešlo zemědělsky obhospodařovat – odkázal na usnesení NS ČR ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Koridor veřejně prospěšné stavby je zanesen pouze v zásadách územního rozvoje Libereckého kraje, navíc nelze s přesností určit, kudy vede proto ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] nejde o zákonnou výluku z převodu tohoto pozemku dle § 6 odst. 1, písm. b), zák. č. 503/2012 Sb. Z Aktualizace ZÚR [Anonymizováno] soud zjistil, že hlavním cílem vymezení dopravních ploch a koridorů nadmístního významu je vytvořit podmínky pro optimální dopravní obslužnost [Anonymizováno], napojení významných sídel na nadřazenou dopravní síť a omezení sídel dopravou. Upřesněn byl koridor kapacitní silnice [Anonymizováno], a to kapacitní úsek [adresa] – hranice [Anonymizováno] a územní rezerva pro tento úsek kapacitní silnice, přičemž pro územně plánovací dokumentaci dotčených obcí byly zadány úkoly v podobě zajištění územní ochrany koridoru vymezením územní rezervy, dále upřesnění stabilizování a řešení územní souvislosti vedení koridoru. Z vyjádření (podaného z hlediska územního plánování) dne 24. 11. 2021 [právnická osoba] [adresa], Odborem rozvoje města pod zn. [Anonymizováno] soud k pozemkům p. č. [Anonymizováno] (3 816 m2), [Anonymizováno] (6 872 m2) a [Anonymizováno](11 225 m2), vzniklým z původního pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 60 139 m2 geometrickým plánem č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2020, že podle platného územního plánu obce [adresa] vydaného 10. 11. 2011 (účinnost k 26. 11. 2011) jsou pozemky p. č. [Anonymizováno] vedené v kategorii „plochy s rozdílným způsobem využití“ jako plochy zemědělské, zatímco pozemek p. č. [Anonymizováno] jako plocha výrobní a skladování – Z17; v rámci „druhu plochy“ jde u všech 3 pozemků o plochu nezastavitelnou, avšak na pozemek p. č. [Anonymizováno] zasahuje na východní část pozemku územní rezerva [Anonymizováno] pro plochu DS – plochy dopravní infrastruktury – silniční, ochrana výhledové trasy koridoru severní varianty komunikace [Anonymizováno]. Z textové části územního plánu obce [adresa] bylo zjištěno, že pro plochu [Anonymizováno] má být respektován stabilizovaný průmyslový areál na východním okraji [adresa] a umožněn jeho další rozvoj směrem k železniční trati. Z výše uvedeného stanoviska MěÚ [adresa] zn. [Anonymizováno] a jeho příloh včetně výřezů územního plánu obce [adresa], případně obrazových výřezů Aktualizace ZÚR [Anonymizováno] kraje pak soud zjistil, že informace z [právnická osoba] obce [adresa] již nejsou od 27. 4. 2021 zcela aktuální, právě s ohledem na nabytí účinnosti Aktualizace ZÚR [Anonymizováno] kraje. Podle citované aktualizace je totiž koridor územní rezervy [Anonymizováno] pro silnici [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) širší, zároveň se nejedná již jen o pouhou územní rezervu, ale už přímo o dopravní plochu vedenou jako veřejně prospěšná stavba. Obec tak bude povinna bez zbytečného odkladu uvést územní plán do souladu s Aktualizací ZÚR [Anonymizováno] kraje, přičemž do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou s Aktualizací v rozporu. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 952-967) soud zjistil, že se týkal pozemku (odděleného z pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 60 139 m2) označeného jako p. č. [Anonymizováno] geometrickým plánem č. [hodnota] o výměře 10 749 m2 (pozn. soudu – tj. jde o shodnou pozemkovou část, jako je aktuálně v katastru nemovitostí zapsán pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 11 225 m2, pokud by z něj byl oddělen pozemek označený geometrickým plánem č. [hodnota] o výměře 476 m2). [tituly před jménem] [Anonymizováno] ocenil uvažovaný pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 10 749 m2 částkou 90 829,05 Kč a uvedl, že pozemek je situován v uzavřeném výrobním areálu, není na něj možný přístup, ten by byl možný pouze z areálu – případně přes soukromé pozemky. Nicméně jde o pozemek situovaný v zemědělských plochách.

40. Výše uvedená zjištění ze stanoviska MěÚ [adresa], odboru rozvoje města nepředstavují dle soudu výluku v převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb. ohledně pozemků p. č. p. č. [Anonymizováno] (a to ani ochranné pásmo dráhy) a p. č. [Anonymizováno] (v tomto případě převodu nebrání ani zařazení do [Anonymizováno] - „plochy výroby a skladování“; okolnost, že v územně plánovací dokumentaci je zaznamenána možnost průmyslového areálu v odkazované lokalitě, nenaplňuje zákonnou výluku dle § 6 odst. 1, písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., protože nejde o určení k zastavění veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury; je zde pouze potencionální možnost využití, bez existence patřičného správního rozhodnutí k realizaci, navíc nikoliv veřejně prospěšné, stavby). Proto ohledně těchto pozemků soud žalobě vyhověl.

41. Soud naopak shledal nevhodným k převodu pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to i ve vztahu k omezení, které žalobce formuloval způsobem uvedeným ve výroku III., druhá odrážka, tj. za pomoci dalšího (v řízení původně předkládaného geometrického plánu č. [hodnota], jímž byl z původního p. č. [Anonymizováno] o výměře 60 139 m2 vymezen pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 476 m2 – de facto na východní části právě nyní v katastru nemovitostí zapsaného pozemku p. č. [Anonymizováno] tak, že dle žalobce představuje pozemek p. č. [Anonymizováno] akceptaci stavu, kdy dle stanoviska [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního se k této části zemského povrchu vztahuje rozhodnutí o umístění stavby (případně územní souhlas k zastavění) veřejně prospěšnou stavbou. V aktuální situaci jde o skutečnost, kdy na východní část pozemku [Anonymizováno] zasahuje územní rezerva pro plochu dopravní infrastruktury – silniční (výhledová trasa koridoru severní varianty komunikace [Anonymizováno]), která dle Aktualizace ZÚR [Anonymizováno] kraje může doznat se značnou mírou pravděpodobnosti změny v podobě rozšíření tohoto koridoru, přičemž nepůjde jen o pouhou územní rezervu, ale už přímo o dopravní plochu vedenou jako veřejně prospěšná stavba (v tom případě by již výslovně šlo o zákonnou výluku z převodu na oprávněnou osobu, a to podle § 6 odst. 1, písm. b) zák. č. 503/2012 Sb.). Krom toho – jak bylo zjištěno ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (č. [hodnota]) – pak tento pozemek je situován v uzavřeném výrobním areálu a není na něj přístup jinak, než přes soukromé pozemky. Uvedené skutečnosti dle názoru soudu představují okolnosti, pro něž je pozemek p. č. 284/21 (opět soud opakuje – i po omezení vyjádřené žalobcem ve formulaci petitu převzatého do výroku III., druhá odrážka tohoto rozsudku) nevhodný k převodu na žalobce coby oprávněnou osobu. Vzhledem k tomu soud v tomto ohledu žalobě částečně nevyhověl.

42. Ohledně pozemku p. č. [hodnota] k. ú. [adresa] soud vyšel ze svých vlastních skutkových zjištění, která učinil v jiné projednávané věci sp. zn. [spisová značka], a která pro účely tohoto řízení zjistil ze svého rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 9. května 2022 (č. l. 1197 – 1209). Konkrétně je ohledně tohoto pozemku uváděno: - žalovaná (i v nyní projednávané věci) namítala vyloučení z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., neboť vydaný územní plán určuje tento pozemek (jejich část) k zastavění stavbou – golfovým hřištěm, pozemek funkčně souvisí s golfovým areálem ve vlastnictví třetí osoby – společnosti [právnická osoba]; krom toho se nachází v zastavitelném území města [adresa] a jsou určené k zastavění, jak plyne ze sdělení [právnická osoba] [adresa] z 5. 4. 2017, dále dle žalované nevhodnost převodu spočívá i v existenci věcného břemene zřídit a provozovat vodárenské zařízení včetně jeho příslušenství, dále právo vstupu a vjezdu - pozemek nebyl pro účely řízení sp. zn. [spisová značka] oceňován žalovanou, resp. ocenění z její strany nebylo zadáno; podle znaleckého posudku ústavu [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] však soudem zjištěná cena činí 47 506 Kč - podle údajů z veřejně dostupné části katastru nemovitostí jde o druh pozemku o trvalý travní porost o výměře 14 774 m2 - soud zjistil, že je pravdou, že město [adresa] ve sdělení ze dne 5. 4. 2017 (jako v příloze k stanovisku [Anonymizováno] – č. l. 404 - 405) skutečně uvedlo, že tento pozemek se podle schváleného územního plánu nachází v zastavitelném území obce/v zastavitelné ploše a je určen k zastavění stavbou; ovšem z vyjádření [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního úřadu a životního prostředí ze dne 25. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno] soud na druhou stranu učinil zcela aktuální zjištění, které údaje ze sdělení města [adresa] datované dne 5. 4. 2017 částečně mění, neboť tento stavební úřadu (který dle svého výslovného vyjádření pořídil v souladu se zák. č. 183/2006 Sb. [právnická osoba] [adresa]) uvedl, že mimo jiné tento pozemek s řadou dalších – p. č. [hodnota] jsou dle platného územního plánu [adresa], pořízeného zmiňovaným úřadem součástí nezastavěného území ve funkčním využití „plochy rekreace se specifickým využitím – plochy golfu (RX)“. V této funkční ploše pak je dle podmínek pro využití stanoveno přípustné využití mj. drobným mobiliářem doplňujícím vybavení golfového hřiště (např. lavičky, osvětlení, odpadkové koše, informační tabule, atd.), zavlažovací systémy, objekt pro cvičné odpaliště (maximálně s jedním nadzemním podlažím a zastavěnou plochou 250 m2), dětská hřiště, otevřené nekryté sportovní plochy, drobná architektura a vodní prvky, stavby a zařízení související technické infrastruktury - ze sdělení [právnická osoba] [adresa], odboru rozvoje, správy majetku, investic a ekonomiky ze dne 30. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], že předmětný pozemek spolu s pozemky uvedenými v předchozí odrážce (a též pozemek p. č. [hodnota]) nejsou dle platného územního plánu ani dle rozhodnutí o umístění stavby určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami; uvedený úřad jako silniční správní úřad však ohledně pozemku p. č. [hodnota] potvrdil, že je na něm místní komunikace, přičemž vlastník pozemku nepožádal o omezení provozu na této komunikaci, tudíž se jedná o místní komunikaci, která slouží místní dopravě na území obce, přičemž je rozhodnutím úřadu ze dne 22. 4. 2003 zařazena do pasportu místních komunikací jako místní komunikace III. třídy č. [hodnota]; ve vztahu k pozemkům p. č. [hodnota], k předmětnému p. č. [hodnota] bylo zprávou téhož úřadu prokázáno, že jsou využívány stavbou golfového hřiště a jsou součástí golfového areálu - ze zprávy společnosti [právnická osoba], že na všech výše uvedených pozemcích, včetně předmětného, má umístěnou stavbu golfového hřiště, přičemž i na sousedních pozemcích dlouhodobě plánuje výstavbu, za tím účelem jedná s žalovaným o odprodeji pozemků p. č. [hodnota]; při vydání těchto pozemků oprávněným osobám by došlo k blokaci projektů.

43. Soud i v projednávané věci – shodně jako ve výše uvedené věci sp. zn. [spisová značka] – vyhodnotil, že všechny pozemky v k. ú. [adresa] uvedené shora, včetně předmětného p. č. [hodnota], nejsou vhodné k převodu na žalobce jako náhradní. U pozemků sice není výslovně dána výjimka z převoditelnosti podle § 6 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb. (např. proto, že by byly určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo jimi již zastavěném), nicméně je soud skutečně považuje za převodu nevhodné. Je tomu tak z důvodu zjištění jednak ohledně p. č. [hodnota], který je užívaný jako součást komunikační sítě obce [adresa], slouží místní dopravě, výslovně je veden v pasportu místních komunikací jako komunikace III. třídy č. [hodnota]. Zároveň pozemky p. č. [hodnota], předmětný p. č. [hodnota] jsou již využívány stavbou golfového hřiště a jsou součástí golfového areálu, současně všechny uvedené pozemky jsou dle platného územního plánu města [adresa] ve funkčním využití „plochy rekreace se specifickým využitím – plochy golfu, přičemž je na ní přípustné zbudování i staveb představujících vybavení golfového hřiště (zastavěná plocha až 250 m2), včetně dětských hřišť, sportovních ploch atd. Pozemky tedy zjevně neslouží a nemají sloužit zemědělskému obhospodařování, ale specifikovanému sportovnímu využití pro veřejnost. Podobnost v charakteru a způsobu využití se situací, kdy jiné pozemky jsou součástí lyžařského areálu (k tomu viz hodnocení u pozemků ve [Anonymizováno], včetně odkazu na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]) je zcela zjevná. Resp. v případě golfového areálu je zemědělské obhospodařování vyloučeno tím spíše, že sezónnost sportovní aktivity je soustředěna na období, které se kryje s obdobím zásadních zemědělských prací. Soud proto žalobě nevyhověl ve vztahu k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] z důvodu nevhodnosti k převodu na oprávněnou osobu.

44. Soud tedy rekapituluje, že žalobě vyhověno ohledně pozemků, u kterých nebyla žalovaným sporována vhodnost k převodu a absence zákonných překážek k převodu (p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]), dále ohledně pozemků, u kterých soud přes námitky žalované vyhodnotil, že pozemky jsou vhodné k převodu (nově vzniklá p. č. [Anonymizováno] o výměře 830 m2 v k. ú. [adresa] dle GP č. [hodnota] a pozemky p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]). Hodnota pozemků činí 252 402,20 Kč. Ve zbytku však byla žaloba zamítnuta.

45. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Soud se řídil základní zásadou úspěšnosti účastníka ve věci, tuto posuzoval podle hodnoty pozemků (376 535,79 Kč), o kterých bylo meritorně rozhodnuto (§ 142 odst. 1 – 3 o. s. ř., k tomu viz také rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]). Žalobce byl ve vztahu k této hodnotě úspěšný ohledně pozemků oceněných na 252 402,20 Kč (67% předmětu řízení), zatímco v hodnotě 124 133,59 Kč byl v řízení neúspěšný (33%). Čistý úspěch žalobce proto představuje 34%, a v tomto rozsahu proto soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení Náklady řízení žalobce jsou představovány náklady právního zastoupení 252 929 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 376 535,79 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle k bezúplatnému převodu pozemků, jejichž hodnota byla v řízení jednoznačně zjištěna, přičemž tarifní hodnotou pak je výše tohoto ocenění ve vztahu k pozemkům, o kterých soud odůvodňovaným rozsudkem meritorně rozhodl, tj. právě uvedená částka 376 535,79 Kč) činí odměna advokáta za jeden úkon 9 820 Kč (§ 7 bod 6). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 20 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, 11 písemných podání ve věci samé – ze dne 11. 3. 2021, 16. 3. 2021, 14. 6. 2021, 2. 7. 2021, 2. 9. 2021, 30. 5., 30. 8. a 28. 11. 2022, 6. 3., 30. 3. a 24. 10. 2023, účast u 6 jednání dne 18. 3. 2021, 2. 6. a 13. 9. 2022, 14. 2., 19. 10. a 19. 12. 2023; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) AT), když s jednoduchou předžalobní výzvou k plnění se však pojí jen polovina odměny, celkem 191 490 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 20 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 6 000 Kč (20 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě k jednáním (z [adresa] a zpět) - celkem 3 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 7 942,22 Kč za (advokátem ve vyúčtování uvedených) 5 jízd z [adresa] a zpět, ve vzdálenosti zpravidla 222 km (v případě 13. 9. 2022 – 221,8 km). V případě advokátem požadované první náhrady cestovních výdajů ve vztahu k jízdě na jednání 2. 6. 2022 vozem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] s průměrnou spotřebou 6,7 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km [§ 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.] a při ceně benzinu za jeden litr (prezentované advokátem ve vyúčtování) 40,50 Kč činí cestovné 602,40 Kč. Cestovné ve vztahu k jízdě na jednání na 13. 9. 2022 dosáhlo částky 1 516,22 Kč, vozem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] s průměrnou spotřebou 4,8 litrů/100 km (při metodice určení spotřeby paliva – norma EU 136/2014W – jde o třetí údaj v bodě 27 velkého TP), při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km a při ceně benzinu 95 oktanů za jeden litr 44,50 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb.). Konečně cestovné k 3 jednáním v roce 2023 vozem uvedeným v předchozím odstavci odůvodnění činilo celkem 4 780,20 Kč (3x 1 593,40 Kč), a to při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně benzinu 95 oktanů za jeden litr 41,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 43 896,77 Kč [0,21 x (191 490 + 6 000 + 3 600 +7 942,22 Kč)]. Z výše uvedených nákladů řízení žalobce, vyčíslených celkem na 252 929 Kč představuje 34%, které bude žalovaná povinna žalobci nahradit, částku (po zaokrouhlení na celé Kč) 85 996 Kč.

46. Lhůta k plnění povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení byla stanovena obvyklá – 3 dny od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část souvětí před středníkem, o. s. ř.). Platebním místem pro náhradu nákladů řízení byl ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. určen právní zástupce žalobce.

Poučení