25 Co 112/2024 - 1582

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 28. 12. 2023 č. j. 10 C 169/2020-1408 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV a v části výroku II, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [hodnota]/9 v katastrálním území [adresa] a p. č. [hodnota]/4 v katastrálním území [adresa], potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem připustil změnu žaloby ze dne 19. 10. 2023 a ze dne 24. 10. 2023 s upřesněním ze dne 19. 12. 2023 (výrok I). Nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v hodnotě 40.897 Kč, p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v hodnotě 21.204 Kč, p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v hodnotě 18.424 Kč, části z pozemku p. č. [hodnota] o výměre 1 171 m2 v k. ú. [adresa], a to část oddělenou geometrickým plánem č. [hodnota] vypracovaným společností [právnická osoba], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v němž je oddělená část označená jako p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 830 m2, v hodnotě 15.936 Kč, p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v hodnotě 32.245,20 Kč a 123.696 Kč s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku žalobce převedením uvedených náhradních pozemků činí celkem 252.402,20 Kč (výrok II). Zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované ohledně žalobcem požadovaných pozemků p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], části pozemku aktuálně zapsaného v katastru nemovitostí jako p. č. [hodnota] o výměře 11 225 m2 v k. ú. [adresa], a to části o výměře 10 749 m2, zbývající po oddělení pozemku vymezeného jako pozemek p. č. [hodnota] o výměře 476 m2 v k. ú. [adresa] geometrickým plánem č. [hodnota] společností [právnická osoba] (výrok III). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce 34 % nákladů řízení, a to konkrétně 85 996 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Žalobce a též jeho matka [jméno FO] podali u okresního soudu dne 15. 9. 2020 žalobu o nahrazení projevu vůle. Usnesením ze dne 15. 2. 2022 č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 9. 3. 2022, bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno již jen s žalobcem [jméno FO] jako právním nástupcem původní spolužalobkyně [jméno FO] (došlo k převodu práv této žalobkyně na žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] darovací smlouvou ze dne 11. 3. 2021). Nadále tedy bude v odůvodnění uváděn jen jako žalobce a zmiňovány úkony jím učiněné, byť část z nich byla předtím učiněna i spolužalobkyní [jméno FO] (právní předchůdkyně žalobce). Žalobce tvrdil, že žalobci jsou na základě rozhodnutí žalované (případně jejího právního předchůdce) a to rozhodnutí [Anonymizováno] dne 24. 11. 1998 zn. [Anonymizováno], ze dne 5. 3. 1999 zn. [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 1999 zn. [Anonymizováno], ze dne 20. 4. 1999 zn. [Anonymizováno], ze dne 18. 1. 2000 zn. [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 19. 9. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 19. 9. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 14. 12. 2000 zn. [Anonymizováno], ze dne 9. 7. 2001 zn. [Anonymizováno], ze dne 9. 7. 2001 zn. [Anonymizováno], ze dne 6. 3. 2002 zn. [Anonymizováno] a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 15. 11. 2011 zn. [spisová značka] oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě a ve spojení s jeho ustanovením § 11, § 14 odst. 1 (věta druhá) a § 17 odst. 3 písm. b) mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky nevydané z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Právní předchůdce žalobců – otec žalobce a manžel původní žalobkyně [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený 6. 7. 1919 a zemřelý 1. 5. 1994 – uplatnil vůči žalované restituční nárok již v roce 1992, žalovaná však o něm rozhodovala po dobu 19 let a po celou dobu evidovala nárok každého z žalobců v nesprávné výši pouhých 60 869 Kč, z čehož po částečném finančním uspokojení (ve výši 56 958 Kč) eviduje dále v nesprávné výši 3 911 Kč pro každého z žalobců. Žalobci byli ze strany Spolku pro ochranu zájmu restituentů upozorněni, že žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat nároky restituentů ve správné výši, tyto nároky mnohonásobně podhodnocuje. Konkrétně od roku 2008 přitom žalovaná ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od [Anonymizováno] a využívá ji k ocenění restitučních nároků. Ve vztahu k žalobcům však takto nepostupovala, ačkoli se žalobci obrátili na žalovanou s požadavkem na zaevidování restitučního nároku ve správné výši právě s odkazem na konkrétní územně plánovací dokumentaci; zároveň se žalobci přihlásili do veřejné nabídky o hodnotnější pozemek, aby alespoň částečně uspokojili svůj nárok ve výši, která jim skutečně náleží. Žalovaná odmítla opravu ocenění nároku žalobců a jejich přihlášky do veřejné nabídky zneplatnila z důvodu nedostatečné výše nároku. Proto si následně žalobci aktivně – aby nahradili činnost žalované – nechali zpracovat znalecký posudek č. [spisová značka] ze dne 18. 5. 2018 znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], která ocenila restituční nárok každého z žalobců tak, že po započtení shora uvedené částečné finanční úhrady činí 738 774 Kč, což je oproti žalovanou evidovanému nároku (3 911 Kč) pouhá 0,5 % této částky. I po doručení znaleckého posudku žalobce zneplatnila žalovaná druhou přihlášku žalobců do veřejné nabídky s odkazem na nedostatečnou výši restitučního nároku. Žalobce poukázal na názory Nejvyššího soudu ČR, podle nichž nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí žalovaná přesouvat na oprávněné osoby, jestliže tak činí, dopouští se svévole a jediným způsobem, jak oprávněné osoby se mohou domoci splnění svého nároku, je podání žaloby projednávaného charakteru; přitom odmítáním zaevidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši postupuje žalovaná tak, že vylučuje oprávněnou osobu z účasti ve veřejných nabídkách.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že ocenění nároku žalobce bylo ze strany žalované (jejího předchůdce) provedeno správně, většina nároků byla oceněna před více než 10 lety, od té doby žalobci ničeho dlouhodobě – až do roku 2018 – nenamítali, naopak přijali finanční plnění, kromě nároků z rozhodnutí č. j. [spisová značka] (oceněných na 3 910,65 Kč) došlo již k vypořádání žalobců formou finanční náhrady. Ocenění provedené znaleckým posudkem žalobce označila za nesprávné, poukázala na to, že s ohledem na značná jeho pochybení nechala zpracovat Oponentní znalecký posudek znaleckého ústavu [jméno FO]., IČO [IČO], nicméně i přesto žalovaná setrvala na tom, že zcela původní ocenění restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně je správně. Dále žalovaná vyzdvihla, že žalobci byli po dlouhou řadu let neaktivní, neúčastnili se veřejných nabídek, zcela pasivní byli po dobu téměř sedmi let od vydání posledního z rozhodnutí žalované. Jejich snaha o přecenění restitučního nároku těsně před podáním žaloby je účelovou záležitostí.

4. Okresní soud uvedl, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná je vlastníkem a [právnická osoba] má příslušnost hospodařit s majetkem státu ve vztahu ke všem požadovaným náhradním pozemkům. Žalobce (i jeho právní předchůdkyně) je oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zákona o půdě jako dědic původní oprávněné osoby – [Jméno zainteresované osoby 0/0] (nar. 16. 7. 1919), který v zákonné lhůtě uplatnil restituční nárok a zemřel v průběhu restitučního řízení – dne 1. 5. 1994, jeho oprávnění plyne z rozhodnutí žalované či jejího předchůdce tak, jak jsou tato rozhodnutí specifikována ve výroku II. rozsudku, přičemž podle těchto rozhodnutí žalobci (resp. jeho právní předchůdkyni) a to v uvedených ideálních podílech k celku toho kterého pozemku, nebyly vydány pozemky pro překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a žalobcům za ně příslušela náhrada dle § 11 odst. 2, § 17 případně § 16 zákona o půdě. Cena pozemků, ohledně nichž bylo žalobě výrokem I vyhověno, činí dle nesporného tvrzení účastníků 40.897 Kč u pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], 21.204 Kč u p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], 18.494 Kč u p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], 15.936 Kč u p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v části oddělené geometrickým plánem č. [hodnota] o výměře 830 m2 označené i nadále jako p. č. [Anonymizováno] 32.245,20 Kč u p. č. [právnická osoba].696 Kč u p. č. [Anonymizováno] Mezi účastníky je tedy nesporné, že výše ceny náhradních pozemků, které byly rozhodnutím okresního soudu žalobci přisouzeny, tudíž i výše takto uspokojeného restitučního nároku činí celkem 252.402,20 Kč.

5. Při posouzení charakteru pozemků v k. ú. [adresa] (ohledně nichž bylo rozhodnuto o jejich nevydání žalobci) v době jejich přechodu na stát vyšel okresní soud ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 19. 6. 2018 č. j. [spisová značka], z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa] s přilehlými částmi území [adresa] na jih od tělesa státní dráhy [adresa], návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa] návrhu na změnu a doplnění přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa], pro části území [adresa]) z opatření Útvaru hlavního architekta [Anonymizováno] leteckých snímků (ortofomap) [adresa]. Ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, tzn. posudku č. 498/6/2018 ze dne 18. 5. 2018, vypracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem], bylo zjištěno, že splňuje náležitosti znaleckého posudku dle § 127a odst. 1 o.s.ř. Dále bylo zjištěno, že znalkyně určila administrativní cenu nemovitostí, a to všech pozemků uvedených v rozhodnutích o nevydání pozemků (a to i žalobcům). Nad rámec toho se znalecký posudek týkal i nevydaného pozemku z rozhodnutí [Anonymizováno] z 19. 3. 2001, které se nevztahuje na žalobce, nýbrž jen na [jméno FO] a [jméno FO], konkrétně části par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 9 000 m2. Znalkyně vycházela z podkladů o přechodu vlastnického práva k odňatým pozemkům na stát, když k tomu došlo ke dni 9. 12. 1949 (trhová smlouva uložená k uzavření rozsudkem pro zmeškání Krajského soudu v [adresa] zn. [spisová značka] ze dne 9. 12. 1949), ke dni 1. 1. 1950 (výměry Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 9. 12. 1949, č. 59657/49-IX/B-21 a ze dne 27. 1. 1950, č. [hodnota] dále ke dni 1. 12. 1952 (výměr Ministerstva paliv a energetiky z 1. 12. 1952, č. [hodnota]), dále ke dni 22. 4. 1953 (usnesení Lidového soudu trestního v Praze o propadnutí majetku [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 22. 4. 1953, č. j. [spisová značka], ke dni 13. 2. 1964 (usnesení Státního notářství [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j.[Anonymizováno][spisová značka] ohledně dědictví po [jméno FO]). Ve vztahu k posouzení charakteru odňatých pozemků ke dni jejich odnětí vycházela znalkyně ze zdrojů Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, kde byla dohledána územně plánovací dokumentace regulující území v době přechodu vlastnického práva, ortofotografické letecké snímky Prahy zachycující lokalizaci a podobu nové výstavby v období mezi lety 1945 až 1953 a 1953 až 1957, využila veškeré dobové podklady, které se podařilo získat dále od [právnická osoba], jakož i od uvedeného Institutu. Znalkyně tedy vycházela ze všech návrhů přehledných regulačních a zastavovacích plánů, které jsou zmíněny ve zjištěních soudu z údajů Institutu, dále vycházela z legendy k přehledným regulačním a zastavovacím plánům hl. m. Prahy z listopadu 1930, z ortofotografických leteckých snímků zachycujících postup výstavby v katastrálním území [adresa] v letech 1953 a v tomtéž území jakož i v k. ú. [adresa] v letech 1953 až 1975 – oboje v souladu s regulačním plánem. V úvahu vzala i obsah jednotlivých titulů, na základě kterých přešlo vlastnické právo na stát, jakož i územního rozhodnutí Odboru výstavby a vodního hospodářství rady ÚNV hl. m. Prahy ze dne 24. 8. 1959, č. j. [spisová značka], k zápisu z jednání mezi KNV [adresa], ČSSS a [jméno FO] o vyvlastnění ze dne 20. 9. 1950. Znalkyně přehledně v posudku (část III) rozčlenila pro každý jednotlivý odňatý pozemek příslušný regulační plán ke dni v posudku uvedenému datu přechodu vlastnického práva na stát. Vysvětlila, že regulační plány Státní regulační komise pro hl. m. Prahu a okolí byly vydávány v třicátých letech 20. století na základě zák. č. 88/1920 Sb., platily až do šedesátých let 20. století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací podle zákona č. 84/1958, o územním plánování. Do doby faktického nahrazení se však tyto regulační plány plně využívaly v územních řízeních i za účinnosti zák. č. 84/1958 Sb. V předmětném území [adresa] nebyla pro rozhodné období přechodu na stát (9. 12. 1949 až 13. 2. 1964) dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace než regulační plány uvedené shora (a též ve zjištění soudu ze sdělení Institutu). Uvedené plány byly potvrzené patřičným způsobem, a to plán pro obec [adresa] SRK 000855 Ministerstvem veřejných prací dne 8. 5. 1936, plán pro území [adresa] (a část dalších částí [Anonymizováno]) SRK 000470 Ministerstvem veřejných prací dne 15. 6. 1932 a plán pro území [adresa] (atd.) SRK 002770 Ministerstvem veřejných prací roku 1938. Nevydané části odňatých pozemků byly individuálně ohodnoceny v části IV posudku, a to podle § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy zejména tak, že cena jednoho m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada v [Anonymizováno] činí 250 Kč. Znalkyně touto částkou ocenila PK parcely (v plném rozsahu nevydané výměry šlo o pozemky původní [Anonymizováno], které podle výše zmíněných regulačních plánů spadaly do funkčních ploch určených pro zástavbu, když v posuzovaném případě se jednalo o funkční plochy určené k zastavění bytovými nebo rodinnými domy a komunikacemi (činžovní domy v blocích a rodinné domy v zahradách, hřiště), a dále průmyslovou výrobou a komunikacemi (tovární a sídlištní plochy). Přitom zákresy jednotlivých PK parcel do regulačních plánů jsou zaznamenány v přílohách posudků č. 1 až 97. U parcel, které zčásti spadají do plochy určené k zastavění a zčásti nikoliv (parcely původní PK [Anonymizováno], byly takto zakresleny i nevydané či vydané parcely dle katastru nemovitostí, čímž byla doměřena výměra spadající do zastavitelné či naopak nezastavitelné plochy regulačního plánu. Parcely nebo části parcel, které nebyly dle regulačních plánů určeny k zastavění vůbec, byly oceněny jako zemědělská půda dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 182/1988 Sb. cenou 3 Kč/m2 (týká se v posudku uvedených výměr částí parcel [Anonymizováno], vyhodnocených jako nestavebních, a dále celé nevydané výměry pozemků vyhodnocených jako nestavebních – pozemky [Anonymizováno]. Rozdělení jednotlivých ploch na stavební a nestavební bylo provedeno podle legendy k přehlednému regulačnímu a zastavovacímu plánu hl. m. Prahy a používaných regulativů funkčního a prostorového uspořádání území [Anonymizováno]. Celková cena nevydaných pozemků byla znalkyní stanovena na 24 173 898 Kč. Při zohlednění jednotlivých ideálních podílů žalobce a jeho právní předchůdkyně tak, jak byly uvedeny v dílčích rozhodnutích o nevydání jednotlivých pozemků, pak z uvedené částky přísluší na ocenění restitučních nároků žalobce a jeho právní předchůdkyně ze všech zmíněných rozhodnutí částka 795 731,71 Kč pro každého z žalobců.

6. Žalovaná nechala zpracovat ke znaleckému posudku žalobce oponentní posudek – č. [hodnota] zpracovatele – znaleckého ústavu [jméno FO] Z tohoto posudku okresní soud zjistil, že rovněž splňuje náležitosti znaleckého posudku dle § 127a odst. 1 o. s. ř. Ústav se zabýval v podstatě shodnou otázkou jako znalecký posudek žalobce, tzn. oceněním nevydaných pozemků dle restitučních rozhodnutí uvedených v odst. 3 odůvodnění, a to taktéž dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. – ocenění ve stavu ke dni odnětí pozemků státem. Dále se zabýval zhodnocením věcné správnosti a úplnosti znaleckého posudku žalobce. Vedle zmíněných restitučních rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků byly pro zpracování znaleckého posudku žalované podkladem také usnesení Lidového soudu trestního v Praze o propadnutí majetku [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 22. 4. 1953, č. j. [Anonymizováno], usnesení SN [adresa] – východ ze dne 24. 6. 1966, č. j. [spisová značka] ohledně dědictví po [jméno FO] a zápis z jednání mezi KNV [adresa], ČSSS a [jméno FO] o vyvlastnění ze dne 20. 9. 1950. Podkladem byly všechny tři návrhy přehledných regulačních a zastavovacích plánů zmíněné ve zjištěních soudu ze sdělení Institutu i v podkladech znaleckého posudku žalobce, dále identifikace odňatých pozemků dle platného stavu katastrální mapy k 1. 5. 2019, ortofoto leteckého snímkování, mapy pozemkového katastru a katastru nemovitostí. Ústav popsal, že předmětné nevydané pozemky byly analyzovány podle dostupných historických podkladů, zejm. dobových map, platných regulačních plánů a snímků leteckého mapování dostupných pro relevantní dobu let 1945-1942. Ohledně obce [adresa] byl zmíněný návrh na změnu a doplnění přehledného regulačního a zastavovacího plánu schválen v roce 1934 a potvrzen v roce 1936, platný byl do 1. 8. 1959 do nabytí platnosti vyhl. č. 144/1959 Ú.l. Pro k. ú. [adresa] byly pozemky pro zástavbu a využití regulované zbývajícími 2 zmíněnými regulačními plány, přičemž první z nich byl schválen v roce 1928, druhý 1936, oba pozbyly platnosti rovněž k datu 1. 8. 1959. Dne 22. 4. 1964 byl usnesením vlády č. 223 schválen Směrný plán hl. m. Prahy. Na rozdíl od znaleckého posudku žalobce Ústav při určení ceny odňatých pozemků, určených pro stavbu nebo ke zřízení zahrady, použil v řadě případů (konkrétně zaznamenáno dílčím způsobem u jednotlivých pozemků v tabulce na straně 26 – 31 posudku) také srážky dle přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb., konkrétně srážku 60 % dle položky č. 1.1 v tabulce I vyhlášky z důvodu stavební nesrostlosti s Prahou, jakož i srážky ve výši 10 %, 5 %, 7 %, 8 % dle položky č. 2.-5. cit. tabulky (z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci, nemožnosti napojení na veřejný vodovod, na veřejnou kanalizaci, na rozvod elektřiny nebo pro vzdálenost k takovému zdroji větší než 200 metrů), a konečně 2 % dle položky 6.2 (není-li v místě národní výbor). I Ústav však řadu nevydaných pozemků ocenil jako pozemky stavební, případně z části stavební a z části nestavební (byť s odchylkami ve výměrách oproti znaleckému posudku žalobce) – pozemky [Anonymizováno] (zde však např. v plné výměře 9 000 m2, kdežto znalecký posudek žalobce konkrétně tento pozemek ocenil jako stavební toliko v rozsahu 4 650 m2, proto se cena tohoto pozemku v znaleckém posudku žalobce pojila s částkou 1 175 550 Kč, kdežto ve znaleckém posudku žalované s částkou 2 250 000 Kč), [Anonymizováno]. Ústav určil celkovou cenu odňatých a nevydaných pozemků na 15 575 186,66 Kč, z toho pak pro každého z žalobců – i po zohlednění jejich ideálních podílů – na částku 620 635,39 Kč. Ve vztahu k posouzení znaleckého posudku žalobce se Ústav vyjádřil kriticky pro oblast klasifikace konkrétních pozemků v rozčlenění na druh stavební a nestavební, neboť má za to, že tato byla provedena, sice na základě regulačních plánů, ale bez dodržení dobově platných definic stavebního pozemku. Podle Ústavu veškeré pozemky odňaté po roce 1959 byly takto znaleckým posudkem žalobce posuzovány na základě již neplatné územně plánovací dokumentace, přičemž neobstojí ani argument, že po roce 1959 stavební úřady při vydávání územních rozhodnutí leckdy akceptovaly již neplatné regulační plány. Dále podle Ústavu v znaleckém posudku žalobce došlo k tomu, že při odměřování plochy částí pozemků v mapách (přílohy 6 – 9, 11) jsou podloženy více mapovými listy, případně tyto přílohy jinak upraveny. Zdůrazněna byla absence aplikace srážek podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky na jinak plošně použitou jednotkovou cenu stavebního pozemku 250 Kč/m2.

7. Okresní soud konstatoval, že s ohledem na odlišnosti mezi oceněním odňatých pozemků oběma uvedenými znaleckými posudky bylo namístě provést výslech zpracovatelek posudků. Se souhlasem stran byl takový postup nahrazen čtením protokolu o výslechu znalkyň, provedeném v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Z výslechu zpracovatelky znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že jako stavební pozemek zohlednila takový, který skutečně byl zastavěn, nebo dle územně plánovací dokumentace k zastavění určen, přičemž zohledňovala dokumentaci existující k datu přechodu odňatých pozemků na stát. Prvořadě šlo o příslušné regulační a zastavovací plány. Sazbou 250 Kč za m2 jako stavební ocenila tedy veškeré, které byly vedeny v této dokumentaci v plochách pro zástavbu, ostatní ocenila jako zemědělské (3 Kč za m2). Neuvažovala zohlednění BPEJ, jelikož v době přechodu na stát tato jednotka ještě nebyla evidována. Ohledně pozemku PK [Anonymizováno] šlo o dílčí ocenění části tohoto pozemku jako stavebního a části nikoli, a to na základě sestavení tří různých podkladů pro [adresa] – z přehledných a regulačních zastavovacích plánů, do kterých byla promítnuta mapa PK a aktuální mapa katastru nemovitostí. Podle znalkyně proto z uvedeného pozemku bylo 4 650 m2 charakteru stavebního, kdežto zbytek nestavební. Naopak u pozemku [Anonymizováno] znalkyně při výslechu vyhodnotila, že došlo k pochybení při zařazení části do charakteru nestavebního pozemku; s ohledem na přímou přilehlost ke komunikaci, resp. pod komunikací, měl i tento pozemek být posouzen jako stavební za částku 250 Kč m2. Avšak u pozemků [Anonymizováno] setrvala znalkyně na tom, že nebyly v plochách určených k zastavění. Dále [tituly před jménem] [jméno FO] vyložila, že se zabývala otázkou uplatnění srážek dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Poukázala na písemný posudek a argumentaci z něj pro neuplatnění srážky spojené s tzv. stavební nesrostlosti, k této srážce také vyzdvihla, že samotná srostlost nebyla v oceňovací vyhlášce blíže definována a že ve výše citovaném opatření ÚHA z 20. 7. 1989, vymezujícím, které části nejsou s územím hl. m. Prahy stavebně srostlé, není kritériem nesrostlosti jakákoli vzdálenost od staveb. Podle znalkyně jsou všechny předmětné odňaté pozemky již v území stavebně srostlém s územím [Anonymizováno]. K tomu připojila mimo jiné letecký snímek z roku 1953, z něhož je zobrazením zástavby území hl. m. Prahy (v levé části snímku na č. l. – západně od [adresa]) zřejmé, že [adresa] byly s územím hl. m. Prahy skutečně srostlé (oproti např. území části [adresa], ještě podstatně vzdálenější, a to na východ nejen o území hl. m. Prahy, nýbrž od samotných [adresa]). Důvodnou neshledala znalkyně ani srážku kvůli absenci přístupu po zpevněné komunikaci, neboť tato byla přinejmenším plánována dle územně plánovací dokumentace, dále vycházela znalkyně z ortofotomap – již z roku 1945 a z roku 1953, z nichž jsou existující komunikace zjevné, stejně jako provedená zástavba – a to byla-li taková situace u území [adresa], pak tím spíše na území [adresa]. Ani srážky pod položkami 35 citované přílohy (kompletní zasíťování) znalkyně neuplatnila, a to jednak s argumentací, že oceňovací vyhláška hovoří o tom, že „v místě není“ možnost napojení na kanalizaci atd., nikoliv, že by taková absence možnosti napojení byla souvztažná přímo k oceňovanému pozemku. Ačkoliv znalkyně spolu se spolupracovníky nedohledala konkrétní doklady o realizovaném zasíťování, pak vzhledem k tomu, že pozemky byly v takových částech Prahy, kde už v době odnětí existovala zástavba, neshledala důvod k aplikaci ani uvedených srážek. Znalkyně sice připustila, že neměla k dispozici ani žádný přímý důkaz, že by přímo na pozemcích již jednotlivé sítě byly (např. dokumentaci od Pražských vodovodů a kanalizací), postupuje však tak, že pokud si není stoprocentně jistá, že je důvod pro aplikaci srážek, pak je neaplikuje. Znalkyně uvedla, že měla k dispozici vyjádření Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy k funkčnímu využití pozemků. Vyloučila, že by ji někdo do zpracování posudku zasahoval, nezasílala ani koncept ke konzultaci objednateli – advokátní kanceláři, v níž působí zástupce žalobkyň, posudek byl hrazen osobou, pro kterou byl fakticky zpracováván, a jež je uvedena v posudku jako faktický objednatel – [jméno FO] (právní předchůdce žalobce). Na posudku spolupracoval architekt [jméno FO], který měl na starosti sestavování příloh k posudku ze shora uvedených tří podkladů (protínání zobrazovacích údajů z katastrálních map, ortofotomap a územně plánovací dokumentace). Platnou územně plánovací dokumentaci měli k žádosti znalkyně obstarávat právníci, komunikovali též s Institutem plánování a rozvoje.

8. Zpracovatelka znaleckého posudku žalované [tituly před jménem] [jméno FO] také vysvětlila, že pro roztřídění pozemků dle jejich charakteru bylo určující jejich datum odnětí státem. Následně k těmto datům znalkyně (zjevně se spolupracovníky) považovala za prvotní kritérium, zda byly jako stavební vedeny v katastru nemovitostí. Při absenci takového údaje vycházeli z leteckých snímků a historických ortofotomap, dále hledali též podklady pro to, zda podle těchto zdrojů byly na pozemcích stavby, či zda šlo o funkční celek se stavbou na jiném pozemku. Následujícím kritériem bylo posouzení, jak k datu odnětí jednotlivých pozemků byl chápán termín „stavební pozemek“. U pozemků odňatých do roku 1959 se řídili obsahem jednotlivých regulačních plánů. Jestliže tyto dle znalkyně následně pozbyly platnosti, pak zpracovatelé vycházeli z ortofotomap a leteckých snímků. U pozemků odňatých v období po roce 1959 do roku 1964 dle znalkyně již nebylo možné zohlednit regulační plány z předchozích let, jelikož přestaly být platné, což dle znalkyně je třeba dovodit z vyhl. č. 144/1959 Sb., která zavedla definici stavebního pozemku jako místa určeného ke stavbě územním rozhodnutím. Podle znalkyně předchozí regulační plány mohly být podkladem pro stavbu i po roce 1959, nicméně dle ní bylo zásadním vydání územního rozhodnutí. V případech předmětných pozemků odňatých po roce 1959 zpracovatelé znaleckého posudku žalované při posuzování charakteru odňatých pozemků (v kategorii stavební/nestavební) jako podklad žádali informace od Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, který sdělil, že v 50. a 60. letech se zaváděly platné stavební odvody nahrazující předchozí regulační plány; zpracovatelé se Institutu však nedotazovali přímo na charakter jednotných odňatých pozemků v období od roku 1959 do roku 1964. Různé jednotkové ceny za m2 nestavebních pozemků v stejném druhu (např. – role, podle propočtu soudu z údajů na straně 26-30 znaleckého posudku žalované v rozmezí cca od 0,56 Kč do 5,80 Kč) odůvodnila znalkyně na obsáhlou přílohu na č. l. 9 oceňovací vyhlášky a tam uvedené sazby, navíc použila i patřičné BPEJ udávaných v pětimístném kódu (příloha posudku na č. l. 241-255 a vydané roztřídění či oznámení Magistrátu hl. m. Prahy), ovšem okamžik zavedení uvedených BPEJ znalkyně neznala. Podkladem pro zjištění okolností pro aplikaci srážek dle § 14 a přílohy 7 oceňovací vyhlášky byly výlučně historické ortofotomapy a letecké snímky; znalkyně připustila, že k dispozici ve vztahu i k pozemkům v [adresa] měli tyto podklady z let 1945 a 1954, které nemohou zobrazit stav přesně k datu odnětí, respektive pokud si zpracovatelé ověřovali stav pozemku i z pozdějších podkladů – pak ne všechny se staly součástí posudku. Pokud jde o užití srážky z důvodu stavební nesrostlosti, znalkyně vyložila, že bylo obtížné dohledat definování tohoto pojmu; využity proto ze strany zpracovatelů byly až podklady nalezené z období roku 1994 (jejichž zdroj však nebyla při výslechu schopna sdělit), podle nichž se samostatným sídlem nebo částí obce, které nejsou s obcí stavebně srostlé, rozumí obytné objekty, ležící ve větší vzdálenosti než 300 m mezi pozemkem a souvisle zastavěnou částí obce. Srážku za stavební nesrostlost zpracovatelé znaleckého posudku žalované aplikovali na každý jednotlivý pozemek zvlášť, a to na jeho celek. Dle leteckých snímků byly pozemky, u kterých byly srážky aplikovány, dle znalkyně i v době odnětí zemědělsky obhospodařované (šlo o obdělávaná pole, dle znalkyně k nim ani mapy sítí neexistovaly). K tomu zdůraznila, že jestliže měli pochybnosti o tom, zda byly pozemky zasíťované (např. kvůli sousedství se zasíťovaným pozemkem), pak srážky použity nebyly. Zároveň ale uvedla, že srážku v rozsahu 30 % s odkazem na položky 2 až 10 přílohy 7 oceňovací vyhlášky využili i tehdy, jestliže shledali splněné i jen jedno kritérium (např. absenci kanalizace). Znalkyně zdůraznila, že územní (regulační) plán z 30. let 20. století nebyl použit jako podklad pro posuzování stavební srostlosti a zasíťování, jelikož dle zpracovatelů by v opaku nešlo o správný postup – charakter a stav pozemku dle nich nelze posoudit podle územně plánovací dokumentace s myšlenkou, že někdy v budoucnu bude území zastavěno. Pozemek [Anonymizováno] byl v celé výměře 9 000 m2 oceněn jako stavební, a to na podkladě leteckého snímku z roku 1962 (ve znaleckém posudku žalované strana 193 dole), kde již tento pozemek (odňatý až v únoru 1964) byl zachycen jako součást zástavby. Pozemek [Anonymizováno] (odňatý v roce 1950, proto zpracovatelé znaleckého posudku žalované vzali v úvahu regulační plán z roku 1936) byl částečně oceněn v plochách stavebních, částečně v nestavebních, jelikož dle nich v době odnětí pravděpodobně nebyl zastavěn – šlo o pole či louku (z toho důvodu aplikována též srážka 60 % za stavební nesrostlost, 30 % ve vztahu k ostatní srážce), přitom nevydaná část uvedeného pozemku ani nepřiléhala k cestě (uplatněna srážka pro absenci přístupu po zpevněné komunikaci).

9. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná v řešení a uspokojení restitučního nároku žalobců postupovala liknavě a svévolně. Žalobce i jeho právní předchůdkyně – resp. před nimi jejich právní předchůdce otec [Jméno zainteresované osoby 0/0] – usilují (usilovali) o uspokojení restitučního nároku od roku 1992. Samotné správní řízení dle zákona o půdě, jehož výsledkem bylo až v roce 2011 vydané poslední rozhodnut č. j. [spisová značka], trvalo neúměrně dlouho. Poté o liknavosti a svévoli žalované vypovídá její přístup k ocenění restitučního nároku žalobců, v rámci čehož žalovaná dlouhodobě a setrvale zůstává na názoru o nutnosti ocenit nevydané pozemky jako pozemky zemědělské, byť ve vlastních rozhodnutích vyhodnotila tytéž pozemky jako určené k zástavbě a zastavěné (v čemž spatřila zákonný důvod jejich nevydání). Na tomto postoji žalovaná nic nezměnila ani v průběhu soudního řízení, ačkoli si sama nechala vypracovat oponentní znalecký posudek, a uvedený postoj nezměnila ani po závěrech tohoto posudku, který rovněž – po vyhodnocení charakteru řady odňatých pozemků coby stavebních – určil celkovou výši restitučního nároku každého z žalobců mnohonásobně vyšší částkou 620 635 Kč, než kterou žalovaná dlouhodobě eviduje a v řízení prezentuje (60 868,97 Kč, resp. ve zbývající - finančně neuspokojené - části cca 3 911 Kč). Při takovém přístupu žalované k ocenění nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně, a to byť tito požádali o přecenění nároku až v roce 2018, byla předem k neúspěchu odsouzena snaha žalobců domoci se náhradních pozemků v rámci veřejných nabídek. Z tohoto pohledu pak účast žalobců v takových nabídkách byla zbytečná i jako kritérium jejich aktivity pro posouzení oprávněnosti projednávané žaloby. Ostatně, restituční předpisy jakkoli neupravují povinnost, resp. ani aktivitu oprávněné osoby v úsilí o zjištění správného ocenění restitučního nároku; to je nepochybně věcí žalované, nadané – na rozdíl od oprávněných osob – odborným aparátem i snazším přístupem k historickým materiálům, z nichž se podklady pro ocenění restitučního nároku podávají. Při takto vyhodnoceném liknavém přístupu žalované se žalobce a jeho právní předchůdkyně jako oprávněná osoba může domáhat převodu konkrétních náhradních pozemků – i bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Žalobce již od počátku řízení tvrdil, že celkový restituční nárok jeho a jeho právní předchůdkyně představuje podle znaleckého posudku žalobce částku u každého z nich 795 731,71 Kč. Finančně byl restituční nárok každého žalobce uspokojen částkou 56 958,32 Kč, proto před soudními řízeními činil cca 738 774 Kč (v součtu za žalobce i jeho právní předchůdkyni činil 1 477 548 Kč). Pravomocnými rozhodnutími jiných soudů získal žalobce a jeho právní předchůdkyně na uspokojení restitučního nároku celkem 981 553,94 Kč. Žalobci (a jeho právní předchůdkyni) tudíž zbývá do uspokojení restitučního nároku – se zohledněním jím tvrzené výše původního nároku celkem 495 994,06 Kč. Žalovaná oproti tomu nadále setrvávala na stanovisku, že správné ocenění celkového restitučního nároku žalobce je dáno oponentním znaleckým posudkem, podle něhož celkově šlo o 620 635,39 Kč pro žalobce a stejnou částku u jeho právní předchůdkyně. Po zohlednění peněžitého uspokojení (56 958,32 Kč), pravomocně vydaných pozemků v jiných soudních řízení by tedy žalobci a jeho právní předchůdkyni zbývalo na restitučním nároku jen 145 800,81 Kč. Okresní soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004 sp. zn. IV. ÚS 176/03 obsahující názor, že za odňaté pozemky je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, byť pozemky byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, a to za situace, že v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace, pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby (v odkazovaném případě šlo o sídliště) a po odkoupení byla výstavba realizována bezprostředně (shodně též závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2008, ze dne 6. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018 či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017). Význam existence územně plánovací dokumentace jako předurčujícího faktoru ke stavebnímu využití odňatých pozemků a tím determinující okolnosti pro jejich hodnotu ke dni přechodu na stát (tzn. posuzování záležitostí významných pro úsudek o tom, zda se u odňatých pozemků jednalo o pozemky stavební) vyzdvihl Nejvyšší soud opakovaně také v rozhodnutích ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013 nebo ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2637/2013. Okresní soud dospěl v prvé řadě k závěru, že je správné ocenění nejhodnotnějších pozemků odňatých předchůdcům žalobce a jeho předchůdkyně [jméno FO], a to pozemků [adresa] tak, jak bylo provedeno znaleckým posudkem žalobce, tzn. v částkách 3 371 250 Kč, 2 477 250 Kč a 1 622 000 Kč za celek, tudíž v případě podílu 1/20 u každého z žalobců jde o částky 168 562,50 Kč, 123 862,50 Kč a 81 100 Kč. Oproti tomu oponentní znalecký posudek uvedené pozemky ocenil částkami toliko 943 950 Kč, 693 630 Kč a 454 160 Kč, tudíž podíl každého z žalobců 1/20 by představoval ocenění částky restitučního nároku částkami 47 197,50 Kč, 34 681,50 Kč, 22 708 Kč. Jelikož okresní soud považoval za správné ocenění dle znaleckého posudku žalobce, je nutné výši nároků žalobce a jeho právní předchůdkyně stanovenou oponentním znaleckým posudkem navýšit (ve vztahu k uvedeným třem pozemkům) ještě o dalších 268 938 Kč (součet mezi rozdíly v cenách pozemků stanovených znaleckým posudkem žalobce a znaleckým posudkem žalované, tzn. součet částek 121 365 Kč, 89 181 Kč a 58 392 Kč). Správnost závěrů znaleckého posudku žalobce je založena především na hodnocení, že všechny 3 uvedené pozemky byly i dle zjištění soudu ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 19. 6. 2018, č. j. [spisová značka] určeny k zastavění průmyslovou výrobou. K jejich odnětí došlo k datům 1. 1. 1950 a 22. 4. 1953, tudíž je jednoznačné, že je na místě k datu jejich odnětí obsah územně plánovací dokumentace vzít v úvahu, i pokud by byl připuštěn právní názor na platnost územně plánovací dokumentace vzniklé ve 30. letech 20. století tak, že uplynula změnou právní úpravy po 1. 1. 1959, resp. po 1. 8. 1959 [názoru na nemožnost zohlednění této územně plánovací dokumentace datem 1. 8. 1959 okresní soud ostatně nepřisvědčil, a to i z toho důvodu, že v opačném pojetí by počínaje uvedeným datem nemohly být jako stavební charakterizovány žádné odňaté pozemky do doby, než pro příslušné území byly zavedeny platné stavební obvody, nebo vydáno územní rozhodnutí (příp. do přijetí směrného územního plánu pro hl. m. Prahu v roce 1964)]. Za situace skutkového zjištění, že uvedená územně plánovací dokumentace určila zmiňovaný způsob využití pozemků [Anonymizováno] pro stavby průmyslové výroby, dále, že k realizaci účelu následně také došlo, je nepochybně namístě, aby předmětné tři odňaté pozemky byly nejen oceněny jako stavební jednotkovou sazbou 250 Kč/m2, v čemž se ostatně znalecké posudky shodovaly, nýbrž (zde již oproti závěrům znaleckého posudku žalované) aby u nich současně nebyly využity k ponížení uvedené základní jednotkové ceny srážky dle přílohy č. 7 tabulky I atd. oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. Již při plánování realizace takového využití, (neřkuli při faktické realizaci) bylo již bráno v úvahu, že objekty pro průmyslovou výrobu budou muset být vybaveny (či pro jejich provoz bude muset být vybudováno) patřičné zasíťování i napojení na komunikace. Jde o logickou a opodstatněnou úvahu, kterou je namístě přijmout; oproti ní ostatně i znalkyně zpracovávající oponentní znalecký posudek připustila, že z její či ze strany jejích kolegů obstarané podklady nemohou podrobně zobrazit stav přesně k datu odnětí, pokud jde o hodnocení stavu pozemků ke dni odnětí. S ohledem na to pro charakter pozemku a jeho ohodnocení je pak třeba takové okolnosti zohlednit tak, že nedojde k aplikaci srážek ani za přístup po nezpevněné komunikaci, ani za nemožnost napojení místa (nikoli jen samotného pozemku, jak přiléhavě zmínila zpracovatelka znaleckého posudku žalobce) na veřejný vodovod či na veřejnou kanalizaci. Okresní soud měl dále za to, že část obce [adresa] byla stavebně srostlá s územím hl. m. Prahy, tudíž nepřipadá v úvahu nejvýraznější srážka dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky z jednotkové ceny 250 Kč/m2, tj. srážka v rozsahu 60 % z ceny. Přiklonil se v tomto směru taktéž k hodnocení zpracovatelky znaleckého posudku žalobce, a to za využití zjištění z Opatření Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy, z něhož plyne, že mezi samostatnými sídly nebo částmi, která nejsou se souvisle zastavěným územím hl. m. Prahy stavební srostlé, nejsou obsaženy ani část [adresa], zejm. však část [adresa], ke které příslušejí zmíněné pozemky [Anonymizováno] Ostatně znalkyně zpracovávající oponentní znalecký posudek připustila své pojetí, že je obtížné dohledat definování pojmu stavební nesrostlosti, přičemž zdroj podkladů z roku 1994 (o němž uváděla, že obsahuje pravidlo, podle kterého je samostatné sídlo či část obce se samotnou obcí stavebně nesrostlé, jde-li o obytné objekty ležící ve větší vzdálenosti než 300 metrů mezi pozemkem a souvisle zastavěnou částí obce) nedokázala blíže specifikovat. V této souvislosti okresní soud připojil k citované judikatuře také rozhodnutí citovaná na uvedené téma, případně na téma flexibilnějšího přístupu k posuzování původní povahy odňatých pozemků zohledněním různých relevantních okolností podle kontextu každého jednotlivého případu (nikoli ulpívání jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce pro uznání pozemků coby stavebních), např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 22 Co 112/2021-1116, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 127/2012, ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 527/2013. Nad rámec shora uvedeného okresní soud zdůraznil, že skutkový a právní závěr o ocenění původně odňatého pozemku PK č. [hodnota] (role) v k. ú. [adresa] v celku jako stavebního pozemku a bez uplatnění jakékoli srážky – tj. na částku 3 371 250 Kč (z čehož vyplývá odpovídající podíl 1/20 pro žalobce a stejný podíl pro jeho právní předchůdkyni – 168 562,50 Kč) – byl učiněn v řízení o žalobě jejich příbuzných, konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a dalších, přičemž tento závěr nedoznal žádné změny v odvolacím řízení ani v dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (ukončeným usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. [spisová značka]). Ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak žalobce může důvodně očekávat, že alespoň ohledně tohoto pozemku bude v obdobném, jím vedeném, řízení rozhodnuto na základě stejného dílčího závěru o ocenění uvedeného odňatého pozemku. Dovolací soud v citovaném usnesení připomněl to, že odvolací soud (tzn. v odkazovaném případě Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 20. 4. 2021, č. j. [spisová značka]) zjistil, že pozemek PK č. [hodnota] byl územně plánovací dokumentací již delší dobu začleněn do ploch určených pro uskutečnění průmyslové výstavby, v rámci níž byla plánována i výstavba komunikací a inženýrských sítí – odpadu, vodovodu a elektřiny, přičemž neshledal ani důvody pro srážku podle položky č. 1 přílohy oceňovací vyhlášky, když [adresa] jako část obce [adresa], byly stavebně srostlé s hl. m. Prahou, a zdůraznil, že z regulačních plánů a ortofotomap, které byly zohledněny ve znaleckém posudku žalobce, plyne, že se jednalo o zástavbu navazující na již existující zástavby; zmíněný odvolací soud již sám při zohlednění § 13 o. z. neshledal žádné okolnosti, pro které by mělo být ocenění nároku za nevydání PK č. [adresa] odlišné oproti jinému dalšímu řízení shodných restituentů, vedenému nejprve u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud v citovaném usnesení č. j. [spisová značka] také připomněl, že se sám otázkou ocenění nevydané části pozemku PK č. [hodnota] v k. ú. [adresa] již zabýval v předchozím usnesení ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], jímž aproboval závěr odvolacího soudu založený na zjištění, že tato část pozemku byla určena k pozdější výstavbě továrny a pozemní komunikace v Praze, jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě, pročež pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7 uvedené vyhlášky zjevně nebylo místa. Pozemky [adresa] pak z hlediska zejména účelového určení daného územně plánovací dokumentací z 30. let 20. století, stejně jako z hlediska blízké lokalizace k [Anonymizováno], by měly být hodnoceny adekvátním způsobem obdobně jako [Anonymizováno]. Vzhledem k podrobným zjištěním ohledně zobrazení faktického stavu pozemku [adresa] (letecký snímek z roku 1962, str. 193 oponentního znaleckého posudku, z něhož plyne – jak vyzdvihla zpracovatelka tohoto posudku, že citovaný pozemek byl již v roce pořízení leteckého snímku, tzn. cca 2 roky před rozhodným datem odnětí 13. 2. 1964 výrazně zastavěn) naopak soud vyhodnotil, že tento pozemek je správně oceněn oponentním znaleckým posudkem. Jde přitom o další z nejrozsáhlejších pozemků – s výměrou 9 000 m2, který (zde bez aplikace srážek i oponentním znaleckým posudkem) při jednotkové ceně 250 Kč/m2 představuje částku 2 250 000 Kč (oproti ohodnocení ze strany znaleckého posudku žalobce na částku toliko 1 175 500 Kč), čemuž koresponduje ocenění restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně u tohoto pozemku částkou 2x 56 250 Kč (oproti údaji ze znaleckého posudku žalobce 2x 29 388,75 Kč).

11. Okresní soud tedy uzavřel, že k částce, kterou žalovaná uvažuje dle oponentního znaleckého posudku jako představující zbývající výši restitučního nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně – 145 800,81 Kč – je nutné vzhledem k (nejméně shora uvedeným případům) oponentním znaleckým posudkem nesprávně jako nestavebních oceněných pozemků přičíst ještě částku nejméně 2x 268 938 Kč. Nad rámec toho by bylo možné vyhodnotit, že k částce, kterou žalobce uvažuje jako jemu (a jeho právní předchůdkyni) zbývající neuspokojenou část restitučního nároku (495 994,06 Kč) je možné přičíst ještě nejméně 2x 26 861,25 Kč. Zbývající restituční nárok žalobce (ve spojení s nárokem jeho právní předchůdkyně) tak ke dni vydání rozsudku je oceněn částkou nejméně 549 716,56 Kč (495 994,06 Kč + 2x 26861,25 Kč (příp. až 683 676,81 Kč – jako součet 145 800,81 Kč a 2x 268 938 Kč), což postačuje na to, aby žalobci bylo tímto rozhodnutím vyhověno ohledně nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků uvedených ve výroku I. bod 1 rozsudku. Je-li totiž celková hodnota pozemků, o kterých bylo v žalobě vyhověno, v – mezi účastníky nesporné – částce 252 402,20 Kč, pak s přihlédnutím k uvedeným závěrům o ocenění restitučního nároku žalobce každopádně postačuje jeho dosud neuspokojený nárok pro vyhovění žalobě. Žalobě bylo vyhověno ohledně pozemků, u kterých nebyla žalovaným sporována vhodnost k převodu a absence zákonných překážek k převodu (pozemků p. č. [adresa], p. č. [adresa] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]) a dále ohledně pozemků, u kterých okresní soud dospěl k závěru, že pozemky jsou vhodné k převodu (nově vzniklá p. č. [Anonymizováno] o výměře 830m2 v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota] a pozemky p. č. [adresa]). Okresní soud též rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Řídil se základní zásadou úspěšnosti účastníka ve věci, tuto posuzoval podle hodnoty pozemků (376 535,79 Kč), o kterých bylo meritorně rozhodnuto. Žalobce byl ve vztahu k této hodnotě úspěšný ohledně pozemků oceněných na 252 402,20 Kč (67 % předmětu řízení), zatímco v hodnotě 124 133,59 Kč byl v řízení neúspěšný (33 %). Čistý úspěch žalobce proto představuje 34 % a v tomto rozsahu okresní soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení.

12. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výrokům II a IV, podala žalovaná odvolání. Namítala, že okresní soud se nevypořádal s jejími námitkami týkajícími se nesprávného postupu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], při vypracování znaleckého posudku. Ve vztahu k tomuto posudku zejména namítala, že nesprávný postup znalkyně spočívá v tom, že neaplikovala žádné srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. a že při posuzování srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, konkrétně při posuzování srážky za stavební (ne)srostlost, aplikovala vyhlášku Ministerstva financí č. 178/1994 Sb. o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů, která nabyla účinnosti až dne 1. 11. 1994 a která tedy v době odnětí pozemků nebyla účinná. Pouze z důvodu procesní opatrnosti si nechala žalovaná zpracovat oponentní znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [jméno FO] nicméně trvala a trvá na svém vlastním původním ocenění restitučního nároku žalobce. Okresní soud sice připustil výslech znalkyně a oponentního znalce, resp. nahradil výslech čtením protokolu o jejich výslechu provedeném v rámci souvisejícího řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka], avšak dostatečně se nezabýval rozdíly ve výpovědích obou znalců. Určení přesné výše restitučního nároku je však zcela zásadní pro určení rozsahu, v jakém je zbývající restituční nárok žalobce stále ještě možné uspokojit s ohledem na jeho dřívější částečné uspokojení prostřednictvím finančních náhrad v režimu § 16 zákona o půdě nebo pravomocného vydání náhradních pozemků v paralelně vedených řízeních o žalobě o nahrazení projevu vůle žalované. Nesouhlasila ani s tím, že by postup žalované měl být shledán liknavým či svévolným. V této souvislosti uvedla, že žalobce se od roku 2002, kdy mu byla vyplacena poslední finanční náhrada za jeho restituční nárok, do roku 2011, kdy mu bylo doručeno poslední rozhodnutí pozemkového úřadu a následně od roku 2011, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí pozemkového úřadu do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem, nezajímal o svůj restituční nárok. Až v roce 2018 se obrátil na žalovanou s tím, že jeho původně oceněný restituční nárok, se kterým souhlasil a za který přijal finanční náhrady, byl údajně oceněn nesprávně a své tvrzení opřel o znalecký posudek. Nesouhlasila ani s tím, že by pozemky p. č. [adresa] a pozemek [adresa] byly vhodné k převodu. Konečně namítala, že okresní soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když žalobci neměly být s ohledem na rozsah jeho úspěchu ve věci náklady řízení přiznány a okresní soud též nesprávně stanovil tarifní hodnotu, z níž vycházel při určení odměny právního zástupce žalobce. V této souvislosti zdůraznila, že okresní soud vycházel z hodnoty pozemků, o kterých bylo meritorně rozhodnuto, avšak určení výše neuspokojeného restitučního nároku žalobce není penězi ocenitelné. Kromě toho okresní soud nezohlednil skutečnost, že žalobce zavinil zastavení řízení ve vztahu k dvanácti pozemkům, když v tomto rozsahu postupně vzal žalobu zpět. V rozsahu dvou pozemků byla žaloba zamítnuta. Žalobce tak byl v řízení úspěšný jen co do vydání šesti pozemků z dvaceti požadovaných, tedy byl v řízení spíše neúspěšný. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta, event. aby byl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II a IV zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

13. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadených výrocích jako věcně správného. Zdůraznil, že pokud se týká rozdílu mezi znaleckým posudkem žalobců a oponentním znaleckým posudkem v otázce aplikace srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020 č. j. [spisová značka], který se výslovně aplikací srážek v případě rodiny žalobce zabýval a dospěl k závěru, že aplikace srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky není v tomto konkrétním případě namístě. [adresa] byly jako část obce již v době odnětí pozemku stavebně srostlé s hlavním městem Prahou a zároveň z předložených regulačních plánů vyplývá, že v rámci plánované výstavby, ze které má být vycházeno, je zcela zřejmé, že je plánovaná také výstavba komunikací a inženýrských sítí – odpadu, vodovodu a elektřiny. Krajský soud neshledal podmínky pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky, neboť není možné provést ocenění posuzovaného odňatého pozemku podle regulačních plánů jinak než má být vycházeno z budoucího určení pozemku k plánované výstavbě, včetně toho, že v rámci výstavby je plánována i výstavba komunikací a inženýrských sítí – odpadu, vodovodu a elektřiny. Nejvyšší soud pak v rámci odmítnutí dovolání žalované v usnesení ze dne 8. 7. 2020 č. j. [spisová značka] uvedl, že nemá pochybnosti o správnosti odborných závěrů obsažených v posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Zdůraznil též, že výše restitučního nároku byla pouze předběžnou otázkou, kterou si okresní soud posoudil a na základě znaleckého posudku a oponentního znaleckého posudku zcela správně dospěl k závěru, že zbývající výše restitučního nároku žalobce bez dalšího postačuje k převodu všech žalobcem v tomto řízení požadovaných pozemků.

14. Předně je třeba uvést že u odvolacího jednání konaného dne 26. 9. 2024 vzal žalobce žalobu v části výroku II, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [hodnota] k. ú. [adresa], p. č. [adresa] a p. č. [adresa] zpět a žalovaná se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasila.

15. Krajský soud tedy ve smyslu § 222a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek okresního soudu v části výroku II, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], p. č. 13/1 v k. ú. [adresa] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

16. Krajský soud poté jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející v mezích odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

17. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které vzhledem k odvolacím námitkám žalované doplňuje pouze následujícím způsobem.

18. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce (i jeho právní předchůdkyně [jméno FO]) jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. jako dědicové původní oprávněné osoby – [Jméno zainteresované osoby 0/0] (narozený [datum], zemřelý [datum]). Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj nárok na vydání pozemků již v roce 1992 a o jeho nároku bylo rozhodnuto naposledy rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2011, tzn. od žádosti právního předchůdce žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako oprávněné osoby do vydání rozhodnutí uplynulo 19 let. Dle ustálené judikatury však delší doba, po níž nebylo restitučnímu nároku vyhověno, sama o sobě bez dalšího nedokládá, že si Státní pozemkový úřad počíná nekorektně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3452/2017). Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jež se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a), je třeba mít za výjimečné opatření, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní Státního pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; podle ustálené judikatury uspokojení nároku na převod pozemků do veřejné nabídky nezahrnutých je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Judikatura je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce [právnická osoba] ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku (tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 837/2017, ze dne 3. 8. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 8. 7. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1969/2020, ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 28 Cdo 3562/2020, ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 155/2016, ze dne 12. 9. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2119/2017 a ze dne 8. 11. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3313/2017). Žalobce se hlásil do veřejných nabídek dne 23. 4. 2018 a dne 12. 6. 2018 (resp. před podáním žaloby). Žalovaná ho však vyřazovala z účasti ve veřejných nabídkách z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku. Žalobce tedy neměl jinou možnost, než podat žalobu o nahrazení projevu vůle. Dne 18. 4. 2018 požádal žalovanou o přecenění restitučního nároku, avšak bezvýsledně. Žalovaná totiž uznávala nárok žalobce a jeho právní předchůdkyně u každého pouze ve výši 3.911 Kč (evidovala výši restitučního nároku u každého z nich původně 60.868,97 Kč a po částečném uspokojení ve výši 56.958,32 uznávala ke dni podání žaloby jejich nárok pouze ve výši 3.911 Kč pro každého z nich). Přecenění nároku žalobce odmítala, neuznávala jeho nárok dle znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 18. 5. 2018 ve výši 795.731,71 Kč pro každého z nich. Na svém postoji nezměnila nic ani v průběhu řízení, přestože si nechala vypracovat znalecký posudek znaleckým ústavem [jméno FO], a. s., dle něhož byla stanovena výše restitučního nároku pro žalobce i jeho právní předchůdkyni [jméno FO] pro každého částkou 620.635,39 Kč. Za této situace, pokud žalovaná přecenění nároku žalobce odmítala, bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků (cena odňatých pozemků dle znaleckého posudku znaleckého ústavu předloženého žalovanou mnohonásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou), následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nároky žalobce byly deklarovány již rozhodnutím Pozemkového úřadu z roku 2011), nelze než ve shodě s okresním soudem uzavřít, že postup žalované byl liknavý až svévolný.

19. Odvolací soud poukazuje i na ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že stejným nárokům jiných restituentů (resp. spoluvlastníků shodných nevydaných pozemků v k. ú. [adresa], v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], a to pozemků nevydaných dle totožných rozhodnutí), již bylo soudy vyhověno, přičemž postup žalované ve vztahu k žalobcům byl shledán liknavým a svévolným a zároveň bylo konstatováno, že je-li cena žalobci požadovaných náhradních pozemků nižší, než je cena dle znaleckého posudku znaleckého ústavu [jméno FO], a. s., je řešení otázky přesné výše zbylého restitučního nároku ve vztahu k výsledku řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu předmětných pozemků irelevantní.

20. Též při posouzení výše restitučních nároků žalobce (resp. i jeho právní předchůdkyně) odvolací soud stejně jako okresní soud v souladu s ustanovením § 13 o. z. přihlížel ke skutkovým a právním závěrům, jež byly učiněny soudy ve skutkově i právně obdobných věcech v jiných řízeních, týkajících se rodiny žalobců. Například lze uvést řízení vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020 č. j. [spisová značka] odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020 č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud se v tomto usnesení mj. zabýval hodnocením posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], včetně otázky aplikace srážek ve smyslu přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky. Dospěl k závěru, že odvolací soud se nikterak nezpronevěřil judikatuře Nejvyššího soudu, přihlížel-li při řešení otázky aplikace srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ke skutkovým zjištěním o tom, že odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě továrny a pozemní komunikace XY, jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě, pročež zde pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7 uvedené vyhlášky zjevně nebylo místa. Stejný názor zaujal i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 11. 2021, jímž odmítl dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021 č. j. [spisová značka] týkající se rodiny žalobců. Žalobce tak měl i v daném řízení legitimní očekávání, že soudem bude uvedená předběžná otázka posouzena stejně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008 sp. zn. II. ÚS 2742/07). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, tzn. v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby, lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky stavební ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020 ze dne 11. 3. 2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1065/2020).

21. Okresní soud proto nepochybil, pokud vycházel při ocenění restitučního nároku žalobce ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], (pokud jde o pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota]), neboť odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě stavbami průmyslové výroby v Praze, jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě, pročež zde zjevně nebylo místa pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.

22. Pokud jde o převoditelnost pozemků p. č. [adresa] a p. č. [adresa], mezi účastníky bylo nesporné, že uvedené pozemky jsou k převodu vhodné. Stejně tak byla nesporná hodnota těchto pozemků, a to hodnota pozemku p. č. [Anonymizováno] 40.897 Kč a hodnota pozemku p. č. [Anonymizováno] 21.204 Kč.

23. Dle žalobců, kteří vycházeli ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 18. 5. 2018, činil restituční nárok žalobce 795.731 Kč a restituční nárok jeho právní předchůdkyně [jméno FO], který získal na základě smlouvy o darování restitučních nároků podle zákona o půdě, též 795.731 Kč, tzn. celkový restituční nárok žalobce činil 1.591.462 Kč. Před podáním žaloby byl restituční nárok žalobce uspokojen co do výše 56.958 Kč a stejně tak restituční nárok jeho právní předchůdkyně byl uspokojen ve stejné výši, tzn. žalobce byl před podáním žaloby uspokojen co do 113.916 Kč. Celkem měl žalobce restituční nárok poté, kdy byl částečně žalovanou před podáním žaloby uspokojen, ve výši 1.477.546 Kč (tzn. 1.591.462 Kč – 113.916 Kč). Mezi účastníky bylo nesporným, že nárok žalobce byl po podání žaloby uspokojen co do částky 1.407.714,69 Kč (rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 5. 2020 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2020 č. j. [spisová značka] byl uspokojen co do 103.729 Kč a shodnou částkou byla uspokojena i jeho právní předchůdkyně [jméno FO], rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 19. 10. 2021 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 4. 2022 č. j. [spisová značka] byl uspokojen co do částky 145.614,88 Kč, rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. 12. 2022 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 5. 2023 č. j. [spisová značka] byl uspokojen co do částky 120.621 Kč, rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 21. 4. 2022 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] – pobočky v [adresa] ze dne 23. 5. 2023 č. j. [spisová značka] a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023 č. j. [spisová značka] byl uspokojen co do částky 163.492,90 Kč a rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2024 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 6. 2024 č. j. [spisová značka] byl uspokojen co do částky 770.527,91 Kč). Nevypořádaný restituční nárok žalobce tedy činí 69.831,31 Kč, přičemž hodnota vydávaných pozemků je pouze 62.101 Kč. Vycházeje tedy ze znaleckého posudku znalkyně [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], nebude vydáním náhradních pozemků nárok žalobce přečerpán.

24. Dle znaleckého posudku předloženého žalovanou vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], výše restitučního nároku žalobce činila 620.635,39 Kč a výše restitučního nároku jeho právní předchůdkyně [jméno FO] též částku 620.635,39 Kč. Restituční nárok žalobce i restituční nárok [jméno FO] byl již před podáním žaloby částečně uspokojen ve veřejných nabídkách ve výši 56.958,32 Kč u žalobce a u [jméno FO] též ve výši 56.958,32 Kč. Celkem tedy činil neuspokojený restituční nárok žalobce při podání žaloby 563.677,07 Kč a stejně tak restituční nárok jeho právní předchůdkyně 563.677,07 Kč, tzn. dle žalované, resp. dle znaleckého posudku jí předloženého, měl žalobce neuspokojený restituční nárok v době podání žaloby celkem ve výši 1.127.354,14 Kč (tzn. 563.677,07 Kč x 2). K této částce však je třeba přičíst ještě částku nejméně 2x 268.938 Kč, celkem tedy 537.876 Kč (jedná se o pozemky [adresa], které byly znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] oceněny jako stavební, avšak znaleckým posudkem [právnická osoba] byly oceněny jako nestavební a okresní soud výši nároků žalobce a jeho právní předchůdkyně [jméno FO] stanovenou oponentním znaleckým posudkem navýšil ve vztahu k uvedeným třem pozemkům o dalších 2x 268.938 Kč, přičemž v tomto smyslu lze odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Celkem tedy má žalobce dle znaleckého posudku předloženého žalovanou s připočtením hodnoty pozemků p. č. [hodnota], jak byly oceněny znaleckým posudkem žalobce, neuspokojený restituční nárok ve výši 1.665.230,75 Kč. Mezi účastníky bylo nesporným, že nárok žalobce byl dosud uspokojen pravomocnými rozsudky co do výše 1.407.714,69 Kč, tzn. jeho neuspokojený restituční nárok ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu činí 257.516 Kč. Převodem náhradních pozemků v hodnotě 62.101 Kč tedy nebude restituční nárok žalobce přečerpán.

25. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a vzhledem k tomu, že jde o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jejíž předmět je penězi ocenitelný, je třeba pro účely stanovení tarifní hodnoty vycházet z hodnoty předmětu sporu, tzn. z výše ceny požadovaných pozemků (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. 28 Cdo 6064/2017, ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. 28 Cdo 2545/2022). S ohledem na charakter daného řízení (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) za určující pro rozhodování o nákladech řízení nelze považovat okolnost, že se okruh konkrétních pozemků požadovaných k převodu v průběhu řízení měnil. Řadu zákonných překážek či nevhodnost takových pozemků k vydání nemohou oprávněné osoby při podání žaloby znát a nelze jim klást k tíži částečné zpětvzetí žalob. Pro rozhodnutí o nákladech řízení je relevantní skutečnost, zda byla žaloba úspěšná co do základu, tedy zda byla žaloba podána oprávněně a žalovaná vůči žalobci vystupovala svévolně a liknavě.

26. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku IV a v části výroku II, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. [adresa] a p. č. [adresa], jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

27. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ve smyslu § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Odvolací soud aplikoval citované ustanovení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak vzhledem k okolnostem dané věci. Předně zástupce žalobce až u jednání odvolacího soudu dne 26. 9. 2024 sdělil, že nárok žalobce již byl v mezidobí od vydání rozsudku okresního soudu částečně uspokojen rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2024 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 6. 2024 č. j. [spisová značka] co do částky 770.527,90 Kč. Toto sdělení učinil až při odvolacím jednání dne 26. 9. 2024, přestože rozsudek Krajského soudu v [adresa] byl vydán již dne 26. 6. 2024. Jednání odvolacího soudu tedy muselo být odročeno, a to pouze z důvodu ověření skutečností tvrzených žalobcem. Kromě toho žalobce stále tvrdil, že výše jeho neuspokojeného restitučního nároku postačuje k vydání pozemků p. č. [adresa] a p. č. [adresa], avšak to z tvrzení žalobce ohledně výše uspokojení jeho nároku jednotlivými pravomocnými rozsudky nevyplývalo. Až na opakovanou výzvu odvolacího soudu žalobce sdělil, že rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 21. 4. 2022 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] – pobočka v [adresa] ze dne 23. 5. 2023 č. j. [spisová značka] nebyl uspokojen jeho nárok ve výši 507.867,80 Kč, jak žalobce dosud tvrdil, ale rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2023 č. j. [spisová značka] byly uvedené rozsudky částečně zrušeny ohledně pozemků v hodnotě 344.367,54 Kč a věc byla vrácena Okresnímu soudu ve [adresa] k novému rozhodnutí, z čehož vyplývá, že pravomocně čerpaná částka žalobce činí pouze 163.492,90 Kč. Bez této skutečnosti by byl jeho restituční nárok vydáním náhradních pozemků přečerpán. Žalobce však uvedenou skutečnost sdělil až na základě výzev odvolacího soudu. Ve smyslu § 150 o. s. ř. tedy nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.