10 C 169/2021 - 236

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Bc. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Určuje se, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů (SJM) připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně a) osobní motorové vozidlo tovární značky [jméno FO] 1,3, VIN [VIN kód], RZ [SPZ], b) pohledávka SJM vůči [právnická osoba]., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 14 429,33 Kč.

II. Určuje se, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného a) spoluvlastnický podíl o velikosti 560/10000 k celku stavby č.p. 1611 včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 560/10000 k pozemku parc. č. [číslo], vše zapsáno na LV číslo [hodnota] a LV číslo [hodnota], pro katastrální území [adresa], obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], b) stavba č.p. [číslo] – rodinný dům ve [adresa], stojící na pozemku parc. č. [hodnota], jehož není součástí, katastrální území [adresa], obec [adresa], zapsána u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] včetně vrtané studny a elektro přípojky, c) stavba dvojgaráže, umístěné na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa], jehož není součástí, v k. ú. [adresa], obec [adresa], d) osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb Combi, 2.0, 4x4, [číslo], RZ [SPZ], e) pohledávka SJM vůči Raiffeisen Bank a. s., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 20 301,48 Kč a 369,35 EUR, f) pohledávka SJM vůči Raiffeisen Bank a. s., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 6 521,26 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 2 678 772 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [adresa] na náhradě nákladů státu částku ve výši 11 039,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [adresa] na náhradě nákladů státu částku ve výši 11 039,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou, došlou soudu dne 5.5.2021, domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále SJM) s tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 1.10.2020, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19.11.2020, a po rozvodu se bývalí manželé na vypořádání SJM nedohodli. Předmětem vypořádání SJM učinila jednak movité věci, a to 2 osobní automobily tovární značky [jméno FO], SPZ: [SPZ] a Škoda Superb, SPZ: [SPZ], dále nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl o velikosti 560/10000 k celku stavby č.p. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 560/10000 k pozemku parc. č. 1820/40, (dále byt) v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV číslo [hodnota] a LV číslo [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], stavbu č.p. 313 – rodinný dům ve [adresa], stojící na pozemku parc. č. [hodnota], jehož není součástí, a to včetně vrtané studny a elektro přípojky, v katastrální území a obci [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a stavbu dvojgaráže, umístěné na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa], jehož není součástí, v k. ú. [adresa], obec [adresa], a vypořádání pohledávek účastníků vůči bankám s tím, že ke dni zániku SJM disponovala žalobkyně pohledávkou vůči [právnická osoba]., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 14 429,33 Kč a žalovaný pohledávkami vůči [právnická osoba]. z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 20 301,48 Kč a 369,35 EUR a z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 6 521,26 Kč. Ohledně způsobu vypořádání původně navrhovala, aby do jejího výlučného vlastnictví připadlo vozidlo [jméno FO], pohledávka vůči bance na účtu, vedeném na její jméno, a do výlučného vlastnictví žalovaného ostatní označené věci k vypořádání včetně pohledávek na účtu vůči bankám na jeho jméno s povinností žalovaného vyplatit žalobkyni odpovídající vypořádací podíl, jehož výše bude vypočtena po znaleckém ohodnocení věcí movitých a nemovitých a zjištěných pohledávkách účastníků na účtech vůči bankám. V průběhu řízení svůj návrh na vypořádání ve vztahu k nemovitostem změnila, a to konkrétně ve vztahu k bytu, a navrhovala, aby tento připadl do jejího výlučného vlastnictví, když ostatní nemovité věci jsou umístěny na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalovaného, tudíž ostatní by měly připadnout jemu. V návaznosti na tvrzení žalovaného k vypořádání leasingových splátek na společný závazek SJM zaplacených žalovaným po rozvodu nic nenamítala, avšak ve vztahu k existenci a vypořádání tvrzených vnosů žalovaného do SJM z jeho výlučných prostředků získaných prodejem jeho domu, konkrétně na úhradu půjčky k úhradě kupní ceny bytu ve výši 565 000 Kč a dostavby domu ve výši 1 340 000 Kč, popírala jakékoliv vnosy s odůvodněním, že celá stavba domu i nákup bytu byly financovány z prostředků SJM, neboť na stejný účet byly poukazovány i příjmy účastníků, úvěry ze stavebního spoření z let 2011 - 2013, došlo tedy ke smíšení financí a navíc celá stavba jejich domu byla dokončena a zkolaudována již v roce 2012 a poté se už dodělávaly pouze drobnosti hrazené z příjmů účastníků ze zaměstnání a výběry vyšších částek z účtu v roce 2013 byly použity na běžné náklady domácnosti účastníků.

2. Žalovaný potvrdil, že se po rozvodu s bývalou manželkou na vypořádání SJM nedohodli a souhlasil s tím, že označené movité i nemovité věci a pohledávky vůči bankám jsou skutečně součástí jejich zaniklého SJM. Souhlasil s navrhovaným vypořádáním movitých věcí a pohledávek vůči bankám, avšak ve vztahu k nemovitostem navrhoval, aby veškeré nemovité věci připadly do jeho výlučného vlastnictví, když pozemky pod stavbou domu i garáže jsou v jeho výlučném vlastnictví a při vypořádání bytu by mělo být přihlédnuto k tomu, že žalovaný se výrazným a rozhodujícím způsobem zasloužil o nabytí vlastnictví k bytu, když se podílel svým vnosem z výlučných prostředků získaným z prodeje domu v jeho výlučném vlastnictví o úhradu jeho kupní ceny, a hlavním důvodem koupě bylo zajištění bydlení pro jeho matku, která v prodávaném domě žalovaného do jeho prodeje společně s účastníky bydlela, a v předmětném bytě bydlí dosud. Požadoval rovněž, aby byly vypořádány leasingové splátky v celkové výši 69 885 Kč ze smlouvy, která byla uzavřena za trvání manželství, ovšem po rozvodu tyto splátky v uvedené celkové výši zaplatil výhradně žalovaný. Současně požadoval, aby v rámci vypořádání byly zohledněny vnosy žalovaného z jeho výlučných prostředků, které získal prodejem nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví v roce 2012, kdy kupní cena ve výši 2 280 000 Kč mu byla vyplacena na jeho účet v lednu 2013. Z této částky uhradil dne 14.1.2013 společnou půjčku na byt ve výši 565 000 Kč a zbytek ve výši 1 715 000 Kč použil na potřeby rodiny a zejména dostavbu domu, kdy v rámci dokončení společného domu investoval své výlučné prostředky ve výši 1 340 000 Kč na nákup materiálu a prací při dokončovacích pracích (dlažba včetně pokládky, toalety, koupelny, vnitřní dveře, kuchyň, schody včetně zábradlí a skleněných výplní, vinylové podlahy, žaluzie, OSB desky, omítky venkovní včetně kamenného obkladu a marmolitu na sokl, svody a drenáže, terasa, chodníky, terénní úpravy a opěrná zeď), přičemž tyto investice korespondují s výběry a platbami na účtu žalovaného v roce 2013, který oba manželé užívali společně, oba měli dispoziční právo i náhled na pohyby na tomto účtu. Žalovaný také požadoval, aby jako vnos byly zohledněny jeho prostředky, které použil na nákup vozidla [jméno FO], neboť nákup předchozího vozidla Subaru patřícího do SJM financoval ze svých výlučných prostředků a peníze získané jeho následným prodejem použil na nákup tohoto dalšího vozidla.

3. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti:

4. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že jejich manželství trvalo od 29.7.2000 do 19.11.2020, kdy bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 1.10.2020, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19.11.2020, a po rozvodu se bývalí manželé na vypořádání jejich zaniklého SJM nedohodli. [právnická osoba] jednotlivým uplatněným položkám bylo rovněž z nesporných tvrzení zjištěno, že do společného jmění manželů patří 2 osobní automobily značky [jméno FO], SPZ: [SPZ], který užívá žalobkyně, a Škoda Superb, SPZ: [SPZ], který užívá žalovaný, přičemž jejich současné tržní ceny byly zjištěny ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], konkrétně částka 52 700 Kč u automobilu značky [jméno FO] a 471 000 Kč u automobilu Škoda Superb.

6. Z nesporných tvrzení účastníků a z potvrzení společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že za trvání manželství byla uzavřena úvěrová smlouva č. [číslo] k financování vozidla Škoda Superb, které je součástí vypořádání SJM, a po právní moci rozvodu účastníků žalovaný na splátkách zaplatil celkem částku 69 885 Kč (9 x 7 765 Kč).

7. Z nesporných tvrzení účastníků bylo dále zjištěno, že do SJM patří spoluvlastnický podíl k celku stavby a k pozemku specifikovaný výše (dále byt), který koupili účastníci za částku 595 000 Kč v roce 2012, kdy 30 000 Kč zaplatili jako zálohu z prostředků SJM a zbytek kupní ceny ve výši 565 000 Kč uhradili z půjčky, kterou jim poskytla koncem roku 2012 [jméno FO], což bylo potvrzeno rovněž z její svědecké výpovědí. Z této výpovědi bylo dále zjištěno, že půjčka jí byla vrácena zpět na její účet, a to dne 14.1.2013, což bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného č. [č. účtu] u Raiffeisen Bank a. s. s popisem platby „vrácení půjčky [jméno FO].“ V předmětném bytě od koupě až dosud bydlí matka žalovaného, se kterou do prodeje domu žalovaného v roce 2012 společně bydleli, což mezi stranami nebylo sporné a tato skutečnost byla rovněž potvrzena svědeckou výpovědí matky žalovaného [jméno FO]. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí [jméno FO] ze dne 15.2.2023 byla zjištěna tržní cena tohoto bytu ve výši 1 552 000 Kč.

8. Z nesporných tvrzení účastníků bylo rovněž zjištěno, že do společného jmění patří stavba rodinného domu č.p. 313 stojící na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa] (pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného) zkolaudovaná v roce 2012 včetně vrtané studny a elektro přípojky, které byly vybudovány za trvání manželství účastníků k tomu, aby byly s domem společně užívány, a stavba dvojgaráže zahájené před rokem 2014 dosud nezkolaudované, umístěné na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa] (pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného). Celková tržní hodnota rodinného domu a dvojgaráže jako samostatných staveb, jež nejsou součástí pozemků, na nichž jsou umístěny, včetně vrtané studny, elektro přípojky a terasy navazující na dům, byla zjištěna ze znaleckého posudku z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí [jméno FO] ze dne 15.2.2023 v částce 5 200 000 Kč.

9. Výše pohledávek SJM vůči bankám ke dni zániku SJM (k 19.11.2020) byly zjištěny z výpisu z účtu u bank, vedených na jméno žalobkyně u [právnická osoba]., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 14 429,33 Kč, na jméno žalovaného u Raiffeisen Bank a. s., z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 20 301,48 Kč a 369,35 EUR, a z titulu smlouvy o vedení běžného účtu č. [č. účtu] ve výši 6 521,26 Kč.

10. Ve vztahu k vnosům výlučných prostředků žalovaného do SJM účastníků v průběhu roku 2013, spočívajících konkrétně v úhradě zůstatku půjčky na zaplacení kupní ceny bytu ve výši 565 000 Kč dne 14.1.2013 a úhradě materiálu a prací na dokončení jejich rodinného domu v průběhu roku 2013 ve výši nejméně 1 340 000 Kč bylo dále z nesporných tvrzení účastníků, ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy s datem 2.12.2012 včetně dodatku s datem 16.12.2012, z výpovědí svědka [jméno FO] a z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] u Raiffeisen Bank a. s. zjištěno, že žalovaný prodal nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví za kupní cenu 2 280 000 Kč a tato částka došla na účet žalovaného dne 14.1.2013. Téhož dne 14.1.2013 byla z tohoto účtu převedena částka 565 000 Kč na účet svědkyně [jméno FO] jako vrácení půjčky, což vyplývá i z popisu předmětné platby a z výpovědí této svědkyně potvrzující vrácení půjčky v této výši. Tvrzení žalobkyně o tom, že tato půjčka byla uhrazena z prostředků SJM, když účastníci měli dostatek finančních prostředků k zaplacení půjčky z příjmů ze zaměstnání a z úvěrových prostředků na tomto účtu, získaných v předchozích letech, nebyla žalobkyní prokázána, neboť již samotným výpisem z tohoto účtu k datu 13.1.2013, tedy ke dni předcházejícímu, kdy na tento účet došly výlučné prostředky žalovaného z předmětného prodeje, bylo prokázáno, že zůstatek na tomto účtu činil k 13.1.2013 částku 44 024,64 Kč a na dalším účtu žalovaného č. [č. účtu] činil částku 285,89 EUR, z čehož je zřejmé, že zůstatek půjčky na koupi bytu nemohl být zaplacen z prostředků SJM, ale byl skutečně zaplacen z výlučných prostředků žalovaného, přičemž s tímto závěrem koresponduje i časová následnost splátky půjčky ihned po obdržení kupní ceny. Co se týká dalších vnosů žalovaného v průběhu roku 2013 ve výši nejméně 1 340 000 Kč (z této částky na chodníky a na terénní úpravy těchto pozemků včetně opěrné zídky vybudovaných na pozemcích žalovaného v jeho výlučném vlastnictví tvrzená investice cca 120 000 Kč), tyto byly prokázány jednak výpisy z účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., kdy na tomto účtu jsou v roce 2013 evidovány jak hotovostní výběry ve vyšších částkách, tak bezhotovostní platby týkající se nákupu [právnická osoba], přičemž použití těchto prostředků na „dodělávky jejich domu“ byly prokázány výpovědí žalovaného, která zcela koresponduje s výpisy z účtu a tyto důkazy vyvracejí tvrzení žalobkyně o tom, že dům byl zcela dokončen bez drobností již v roce 2012 a vybrané hotovosti z účtu v průběhu roku 2013 spotřebovali účastníci na běžné potřeby rodiny. Jednalo se o vysoké částky hotovosti vybírané z předmětného účtu jednorázově, v celkové ve výši 1 200 000 Kč (17.1.2013 – 500 000 Kč, 1.2.2013 - 400 000 Kč, 29.3.2012 - 200 000 Kč, 12.9.2013 - 100 000 Kč) a bezhotovostní platby za [právnická osoba] ve výši cca 180 000 Kč, z čehož je zřejmé, že se nejednalo o uspokojování běžných potřeb rodiny a dokončování drobných nedodělků stavby. Nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k předmětnému účtu přístup a měla přehled o transakcích na něm, byla na něj poukazována i její mzda v průměrné výši v daném období cca 16 000 Kč, z čehož je zřejmé, že její mzda zcela jistě nestačila k pokrytí těchto nákladů na dostavbu domu v roce 2013 a zmíněné úvěrové prostředky z minulých let byly již spotřebovány dříve, o čemž svědčí i stav zůstatku na předmětném účtu k 13.1.2013. Z výše uvedeného, kdy soud nezohlednil jako vnos do dostavby domu tvrzené investice do úprav pozemků ve výlučném vlastnictví žalovaného (chodníky v částce 40 000 Kč, terénní úpravy v částce 50 000 Kč a opěrnou zeď v částce 30 000 Kč), když se nejednalo o vnos do SJM, ale na výlučný majetek žalovaného, vzal za prokázány vnosy žalovaného do dostavby domu v SJM účastníků ve výši 1 200 000 Kč 11. Při hodnocení splnění povinnosti tvrzení a důkazní ve vztahu k vnosům soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2022, sp.zn. [spisová značka], kdy v řízení o vypořádání SJM nelze vždy trvat na podrobném vyúčtování všech dílčích investic, vynaložených v rámci vnosu, neboť ze sporu o vypořádání SJM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výdaje s jejich účelovým určením se spolehlivým závěrem, neboť je obtížné přesné vyčíslení nákladů na dostavbu domu, zejména pokud probíhala v době funkčního manželství, svépomocí a manželé neměli důvod uchovávat všechny doklady a dokumentovat provedené práce a vyplacené částky. Soud tedy postupoval dle úvahy ve smyslu §136 o.s.ř., kdy v daném řízení byly prokázány investice žalovaného na úhradu společného závazku při koupi bytu ve výši 565 000 Kč a dostavbu domu ve výši 1 200 000 Kč, přičemž k valorizaci těchto vnosů, navrhovanou žalovaným, soud již další dokazování neprováděl s odkazem na výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, neboť valorizaci je možno zohlednit pouze, pokud se tak účastníci dohodli ať už před vynaložením vnosu nebo kdykoliv později, přičemž v daném případě žádná taková dohoda neexistovala.

12. Tvrzený vnos žalovaného na nákup vozidla [jméno FO] z prostředků, získaných prodejem předchozího vozidla Subaru v SJM účastníků, jež mělo být zakoupeno z výlučných prostředků žalovaného, soud nezjišťoval, neboť prostředky získané prodejem vozidla Subaru, jež do jeho prodeje bylo součástí SJM, jsou již prostředky patřícími do SJM, tedy finanční prostředky získané prodejem věci patřící do SJM patří do SJM, nejednalo by se tedy o vnos výlučných prostředků žalovaného.

13. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že manželství účastníků trvalo od 29.7.2000 do 19.11.2020 a po rozvodu se bývalí manželé na vypořádání SJM nedohodli. Za trvání manželství do společného jmění nabyli 2 osobní automobily, kdy automobil značky [jméno FO] v hodnotě 52 700 Kč dosud užívá žalobkyně, a automobil značky Škoda Superb v hodnotě 471 000 Kč užívá žalovaný. K financování vozidla Škoda Superb byla za trvání manželství uzavřena úvěrová smlouva a po rozvodu žalovaný na splátkách zaplatil celkem částku 69 885 Kč. Předmětem SJM je rovněž spoluvlastnický podíl k celku stavby a k pozemku specifikovaný výše (byt), který koupili účastníci v roce 2012 za částku 595 000 Kč, kdy zůstatek kupní ceny ve výši 565 000 Kč uhradili z půjčky, kterou vrátili 14.1.2013 z výlučných prostředků žalovaného. Od koupě bytu až dosud bydlí v bytě matka žalovaného, se kterou účastníci do prodeje domu žalovaného v roce 2012 společně bydleli a který žalovaný částečně mj. získal od své matky. Současná tržní cena tohoto bytu činí 1 552 000 Kč. Do společného jmění patří rovněž stavba rodinného domu č.p. 313 stojící na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa] (pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného) zkolaudovaná v roce 2012 včetně vrtané studny a elektro přípojky, které byly vybudovány za trvání manželství účastníků k tomu, aby byly s domem společně užívány, a stavba dvojgaráže zahájené před rokem 2014 dosud nezkolaudované, umístěné na pozemku parc. č. [hodnota] ve [adresa] (pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného). Celková tržní hodnota rodinného domu a dvojgaráže jako samostatných staveb, včetně vrtané studny, elektro přípojky a terasy navazující na dům, činí 5 200 000 Kč. Žalovaný z prodeje domu ve výlučném vlastnictví získal dne 14.1.2012 částku 2 280 000 Kč a téhož dne z této částky splatil půjčku na pořízení bytu ve výši 565 000 Kč a na dostavbu nového domu účastníků v průběhu roku 2013 použil částku 1 200 000 Kč. Výše pohledávek SJM vůči bankám ke dni zániku SJM (k 19.11.2020) vedených na jméno žalobkyně z titulu smlouvy o vedení běžného účtu činily 14 429,33 Kč, na jméno žalovaného z titulu smlouvy o vedení běžného účtu představovaly částky 20 301,48 Kč, 369,35 EUR a 6 521,26 Kč.

14. Podle § 740 zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku - dále o.z.) nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

15. Podle § 742 odst.1, odst.2 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

16. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

17. Podle § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

18. V daném případě se účastníci po rozvodu nedohodli na vypořádání, proto na návrh manželky přistoupil k vypořádání soud.

19. Ohledně vypořádání movitých věcí – aut, nebyl mezi stranami spor a soud podle jejich shody přikázal předmětné automobily do vlastnictví tak, jak je od rozvodu dosud užívají, tedy žalobkyni vozidlo [jméno FO] v určené tržní hodnotě 52 700 Kč a žalovanému vozidlo Škoda Superb v hodnotě 471 000 Kč.

20. Stejně soud dle shodného návrhu účastníků vypořádal i pohledávky SJM vůči bankám a pohledávky ve výši zjištěné ke dni zániku SJM přiznal účastníkům, na jejichž jména byly vedeny účty, tj. žalobkyni přiznal pohledávku ve výši 14 429,33 Kč a žalovanému zbývající pohledávky v celkové výši 36 558,70 Kč (20 301,48 Kč + 6 521,26 Kč + 9 736 Kč - 369,35 EUR při kursu k 19.11.2020 ve výši 26,360 Kč za 1 Euro).

21. Pokud se jedná o vypořádání nemovitých věcí, ve vztahu ke stavbě domu a dvojgaráže, včetně vrtané studny a elektro přípojky, soud rovněž akceptoval stanovisko stran ohledně vypořádání, když tyto stavby jsou umístěné na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalovaného, dům a garáž jsou ve smyslu přechodných ustanovení občanského zákoníku samostatnými věcmi, jež nejsou součástí pozemků, na nichž jsou umístěny (§ 3055 občanského zákoníku - zákona č. 89/2012 Sb.), přitom není právně významné, zda tyto stavby byly již zkolaudovány. Vlastníky elektrické přípojky jsou ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2010, sp.zn. 22 Cdo 4420/2009 rovněž účastníci, kteří uhradili náklady na její zřízení, patří tedy do SJM a byla vypořádána tak, že připadne žalovanému, neboť elektro přípojka je samostatnou věcí, není součástí pozemku, ale byla vybudována za účelem užívání nově budovaného rodinného domu, který byl přikázán žalovanému, stejně jako vrtaná studna, která je rovněž považována za samostatnou věc ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2002, sp.zn. 22 Cdo 37/2000 , když byla vybudována účastníky za trvání manželství k zásobování vodou budovaného nového domu účastníků, a obě stavby slouží k tomu, aby byly s domem užívány, tvoří jeho příslušenství. Při vypořádání bytu soud vycházel z toho, že účastníci předmětný byt s prvotním záměrem kupovali pro bydlení matky žalovaného, neboť tato s nimi bydlela do té doby, než účastníci postavili nový dům a starý dům prodali, přičemž právě matka žalovaného svůj podíl na starém domě převedla do vlastnictví žalovaného a jeho prodejem již neměla zajištěno bydlení. Bylo by i v rozporu s dobrými mravy přikázat byt do vlastnictví žalobkyně, když předmětný byt slouží k bydlení osoby, která se výrazným způsobem podílela na zlepšení dofinancování společně budovaného domu účastníků. Z výše uvedeného tedy soud rozhodl o přikázání bytu do výlučného vlastnictví žalovaného. Tímto žalovaný získal do výlučného vlastnictví nemovitosti v celkové hodnotě 6 752 000 Kč.

22. Pokud se po rozvodu na zaplacení společného dluhu podílí pouze jeden z manželů ze svých výlučných prostředků, v daném případě na zaplacení leasingových splátek v celkové výši 69 885 Kč je nutno k této skutečnosti přihlížet při rozhodování o vypořádacím podílu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 14/2006, 22 Cdo 5386/2008).

23. V daném vypořádání soud neshledal důvody pro disparitu podílů a postupoval dle § §742 odst.1 písm. a) o.z., kdy podíly obou manželů mají být stejné s přihlédnutím k vnosům a plněním na společný dluh po zániku SJM dle §742 odst.1 písm. c) o.z.

24. Pokud jde o způsob výpočtu podílů účastníků soud postupoval ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (22 Cdo 3779/2014, 22 Cdo 4509/2011) tak, že od celkové vypořádávané hodnoty SJM ve výši 7 326 688 Kč (nemovitosti v hodnotě 6 752 000 Kč + movité věci 523 700 Kč + pohledávky 50 988,07 Kč) odečetl vnosy v celkové výši 1 834 885 Kč (výlučné prostředky z prodeje domu ve výši 1 200 000 Kč + splátka půjčky na byt ve výši 565 000 Kč + leasingové splátky 69 885 Kč), čímž dospěl k částce 5 491 803 Kč. Podíl, představující polovinu z této částky ve výši 2 745 901,50 Kč by měl připadnout žalobkyni a žalovanému podíl s připočtením jeho vnosu a leasingových splátek ve výši 4 580 786,50 Kč. Žalobkyni podle výše uvedeného vypořádání připadlo vozidlo v hodnotě 52 700 Kč a pohledávka v hodnotě 14 429,33 Kč, tedy celkem hodnota ve výši 67 129,33 Kč, přitom její podíl by měl činit 2 745 901, 50 Kč, žalovaný má tedy žalobkyni na vypořádací podíl zaplatit po zaokrouhlení na celé koruny částku 2 678 772 Kč. Žalovaný získal věci a pohledávky SJM v hodnotě 7 259 558,70 Kč, jeho odpovídající podíl při započtení vnosů má činit 4 580 786,50 Kč, měl by tedy žalobkyni zaplatit částku 2 678 772 Kč, což po zaokrouhlení odpovídá vypořádacímu podílu.

25. Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu dle § 160 odst.1 o.s.ř., s ohledem na výši vypořádacího podílu, soud prodloužil na 30 dnů, když má za to, že tato lhůta je dostatečná, neboť soudní spor trval již dlouho a žalovaný se mohl připravit k tomu, že bude plnit vyšší částku.

26. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 5.4.2022, sp. zn. IV. ÚS 404/2022, dle kterého v případě vypořádání SJM nebo spoluvlastnictví, má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť jde o řízení zvláštní povahy, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv účastníka, nejde o klasické sporné řízení, účastníci jsou vzájemně v postavení procesní pozici žalobce i žalovaného, nehledě na to, kdo žalobu podal. Volba konkrétního vypořádání je v konečném důsledku na úvaze soudu, přičemž se v daném případě nejedná o výjimku (např. obstrukční chování účastníka, nezájem o vyřešení nebo šikanózní výkon práva), zmiňovanou v daném rozhodnutí.

27. Dále soud rozhodl o nákladech státu dle § 148 odst.1 o.s.ř., kdy Česká republika v souvislosti se znaleckými posudky vyplatila na znalečném částku 22 079 Kč, u žádného z účastníků nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, výsledek řízení byl ve prospěch obou účastníků, proto bylo každému z nich uloženo zaplatit státu polovinu z těchto nákladů, tedy konkrétně částku 11 039,50 Kč.

Poučení