10 C 185/2022 - 220

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vyklizení nemovitosti a o vzájemném návrhu na zřízení věcného břemene takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] a odstranit z něj celistvou betonovou plochu, nacházející se při hranici s pozemky p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], jakož i část elektrické přípojky, umístěné na pozemku p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] v části od hranice s pozemkem p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] po sloup elektrického vedení, tvořícího součást rozvodné soustavy elektrické energie, umístěný na pozemku p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] a takto vyklizenou nemovitou věc předat žalobcům.

II. Zřizuje se věcné břemeno – služebnost stezky a cesty ve prospěch vlastníka pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] (rodinný dům) v části obce [adresa], a pozemků p. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], přes část pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [hodnota], vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], Geodetické práce [adresa] a ověřeném [tituly před jménem] [jméno FO] dne 13. 6. 2022 pod č. [hodnota], který je nedílnou součástí rozsudku. Jde-li o služebnost cesty, zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly s hmotností do 3,5 tuny.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům úplatu za zřízení služebnosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku ve výši 26 370 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Vzájemný návrh žalované se zamítá v části, ve které se žalovaná domáhala zřízení služebnosti stezky a cesty obdobně jako je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku také ve prospěch pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa].

V. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované náklady řízení o žalobě na vyklizení pozemku p. č. [hodnota], a to ve výši 17 658,40 Kč.

VI. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované náklady řízení o vzájemném návrhu na zřízení služebnosti, a to ve výši 50 558,40 Kč.

VII. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobcům, kteří jsou vůči ní oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení o zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty k pozemku v společném jmění manželů p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a to ve výši 12 494 Kč.

VIII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení státu, a to řízení o zřízení věcného břemene – služebnosti v částce 11 588 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl jednak nárok žalobců podle žaloby podané dne 10. 10. 2022 na vyklizení nemovitosti – v podrobnostech tak, jak vyplývá z obsahu výroku I tohoto rozsudku. Dalším předmětem řízení byl vzájemný návrh žalované podaný 25. 1. 2023 (a s postupným upřesněním učiněným pozdějšími podáními, případně u jednání) na zřízení věcného břemene (služebnosti) cesty, jak vyplývá částečně ve výroku II, částečně ve výroku IV tohoto rozsudku. Kromě toho se žalovaná domáhala zřízení věcného – služebnosti stezky a cesty k dalšímu pozemku žalobců p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (ohledně tohoto nároku však bylo řízení usnesením z 24. 1. 2024, č. j. 10 C 185/2022-87 zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby). Žalobci ke svému nároku tvrdili, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále případně jen "předmětný pozemek žalobců"), oproti tomu žalovaná je vlastníkem souboru nemovitostí (včetně domu č. p. [hodnota]) zapsaných na LV číslo [hodnota] ve shodném katastrálním území, přičemž soubor prostřednictvím pozemku žalované p. č. [hodnota] přiléhá k předmětnému pozemku žalobců. Ze strany právních předchůdců žalované byl v minulosti v roce 1996 k domu č. p. [hodnota][Anonymizováno]vybudován na předmětném pozemku žalobců betonový příjezd. Bezprostředně po vybudování betonové plochy upozornili žalobci rodiče žalované, že je sjezd vybudován na předmětném pozemku žalobců). Příjezd se nachází jednak na pozemcích (nyní ve vlastnictví žalované) p. č. [hodnota], a k účelové komunikaci situované na pozemcích p. č. [hodnota] (ve vlastnictví žalobců) a p. č. [hodnota] (vlastnictví obce) je napojení realizováno formou celistvé betonové plochy ve tvaru trojúhelníku o výměře přibližně 9,65 m, umístěné právě na předmětném pozemku žalobců. Dále má žalovaná na předmětném pozemku žalobců (původně však žalobci tvrdili, že na pozemku p. č. [hodnota]) umístěnou elektro přípojku. Podle žalobců je popsaný stav je účastníkům mnoho let dobře znám, ohledně faktického užívání i další části pozemku p. č. [hodnota] ze strany žalované, respektive jejích právních předchůdců, bylo vedeno zdejším soudem již řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Kvůli užívání částí předmětného pozemku žalobců právními předchůdci žalované došlo v minulosti k uzavření jakési smlouvy o nájmu pozemků při domu p. č. [hodnota] v [adresa], datované dne 14. 3. 1997. Označená dohoda neupravovala ovšem zcela určitě předmět nájmu, a proto je neplatná. S ohledem na uvedenou situaci se žalobci rozhodli ji řešit soudním sporem ve výše uvedené věci sp. zn. [spisová značka], kde se domáhali určení vlastnického práva k původním částem svého – předmětného – pozemku [hodnota], byli částečně úspěšní , když pozemková část, u níž bylo určeno vlastnické právo žalobců, byla označena nově jako p. č. [hodnota]. Dále žalobci v žalobě tvrdili, že se v současné době (tj. při podání žaloby v říjnu 2022) rozhodli oplotit celý svůj předmětný pozemek v jeho existujících hranicích a jeho část, na níž je doposud umístěna předmětná betonová plocha, fakticky přičlenit k zahradě. Při jednání 29. 8. 2024 žalobce a) doplnil, že nechce mít na pozemku nějaký roh, který nemůže využívat, navíc chce dům převést na dceru, proto nechce, aby takovéto problémy řešila ona. V minulosti inkriminovanou část pozemku fakticky nevyužívali, nevěděli ani, že patří k předmětnému pozemku žalobců, který zakoupili až poté kdy měli postavený dům. V době koupě předmětného pozemku žalobců byla na inkriminované části již plocha ze šotoliny; žalobce pak na okraji ve směru ke zbylé části předmětného pozemku žalobců položil obrubníky Žalobci žalovanou k vyklizení vyzvali je výzvou z 20. 8. 2022, avšak bez úspěšně.

2. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby o vyklizení předmětného pozemku žalobců. Poukázala na to, že žalobci nabyli předmětný pozemek kupní smlouvou až ze dne 26. 2. 1996, zatímco rodičům žalované byl již 6. 5. 1974 přidělen do osobního užívání pozemek p. č. [hodnota] k výstavbě rodinného domu (krom toho byli rodiče žalované oprávněni se souhlasem MNV v [adresa] k užívání pozemků p. č. [hodnota], dne 3. 10. 1974 bylo rozhodnuto o přípustnosti stavby tohoto domu, stavba byla v roce 1975 započata a kolaudačním rozhodnutím z 30. 11. 1978 bylo povoleno její užívání – s č. p. [hodnota]. Poté došlo k zaměření stavby na pozemku p. č. [hodnota], čímž byla vyměřena nová parcela st. č. [hodnota]. Již při výstavbě domu č. p. [hodnota] byla vybudována příjezdová cesta k němu (a k st. p. č. [hodnota]) – přes pozemky p. č. [hodnota] (v dočasném užívání rodičů) od obecní komunikace, tj. od pozemku [hodnota] v tehdy platném geometrickém vymezení; zpevněný povrh na této komunikaci byl posléze vybudován začátkem 80. let minulého století ze stany MNV. Žalovaná se vlastníkem domu č. p. [hodnota] a pozemků stala až po smrti otce [právnická osoba] ([datum], usnesení zdejšího soudu č. j. [spisová značka]). Pokud žalobci nabyli předmětný pozemek kupní smlouvou až z února 1996, pak z ní vyplývá, že pozemek nabyli se všemi právy a povinnostmi, dále, že se se stavem pozemku seznámili, tj. i v hranicích, v kterých se při koupi nacházeli; již v té době si byli plně vědomi i existence příjezdové cesty. Žalovaná (předtím její předchůdci) užívá předmětnou trojúhelníkovou plochu na předmětném pozemku žalobců jako jediný možný příjezd k domu č. p. [hodnota], kde bydlí se svojí matkou a dcerou, tato plocha bezprostředně navazuje na veřejně přístupnou komunikaci na pozemcích p. č. [hodnota]; o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. č. [hodnota] (ve vlastnictví žalobců) ostatně bylo vydáno deklaratorní rozhodnutí ve správním řízení u [právnická osoba] v [adresa] (rozhodnutí ze 14. 8. 2019, potvrzené Krajským úřadem [adresa] kraje z 27. 11. 2019 č. j. [spisová značka]/[adresa]). Žalovaná popírala, že by se smlouva o nájmu pozemku při domu č. p. [hodnota] ze dne 14. 3. 1997 (navíc neplatná kvůli vymezení předmětu nájmu) týkala předmětné části pozemku p. č. [hodnota] tj. plochy s příjezdem. Později doplnila, že dohoda výslovně měla řešit problém věcí – na v dolní okrajové části pozemku p. č. [hodnota] (tehdy ve vlastnictví rodičů žalované) umístěných kůlny, králíkárny a plotu – přesahujících na pozemky žalobců – p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] (předmětný pozemek žalobců). Taková vůle byla dále potvrzena při osobním jednání dne 15. 4. 2015, když žalobci výslovně souhlasili s užíváním částí jak předmětného pozemku žalobců p. č. [hodnota], tak p. č. [hodnota] pro vjezd k domu č. p. [hodnota] v rozsahu, jak byly doposud užívány rodiči žalované. Dále žalovaná poukázala na to, že jiném sporu účastníků, zahájeném ze stany žalobců a vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], měli žalobci pouze částečný úspěch, proto jim (ani žalované) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Výsledek sporu ve spojení s dalším postupem žalobců má však dle žalované zásadní význam pro „důvodnost“ podání nyní projednávané žaloby. Žalobci se totiž po skončení uvedeného řízení domáhali vůči žalované výzvou k vyklizení pozemku, jehož vlastnické právo jim bylo ve věci sp. zn. [spisová značka] deklarováno (k nově vytyčenému pozemku p. č. [hodnota], pak v souvislosti s tím nabídli žalované odprodej předmětné části předmětného pozemku žalobců, tj. části s příjezdovou cestou, žalované za cenu 200 000 Kč, což představuje cca 20 000 Kč za m2. Pokud se žalovaná vůči takové ceně ohradila, pak ji žalobci vysvětlili, že do částky 200 000 Kč zahrnují také náhradu nákladů řízení ze sp. zn. [spisová značka], včetně náhrady za svoji ztrátu času se sporem spojenou. Žalovaná poukázala i na to, že (jediný) přístup k domu č. p. [hodnota] byl ze strany žalobců dlouhodobě (již i rodičům žalované) tolerován; ostatně podél hrany zpevněné plochy na předmětném pozemku p. č. [hodnota] je dlouhodobě vybudován obrubník. K němu žalovaná po námitce žalobců upřesnila, že nemínila, že by tento obrubník zbudovali žalobci; byl osazen již počátkem 80. let minulého století, přičemž žádný z předchozích vlastníků předmětného pozemku p. č. [hodnota] (MNV [adresa]) k tomuto řešení příjezdu k domu č. p. [hodnota] ničeho nenamítali. V době, kdy žalobci získali do svého vlastnictví předmětný pozemek p. č. [hodnota] zde obrubník včetně zpevněné příjezdové plochy byl umístěn již minimálně 16 let. Nad obrubníkem je umístěno oplocení a za ním vzrostlý živý plot. Je tak zřejmé, že žalobci při osazování tohoto plotu neměli žádnou potřebu předmětnou část pozemku p. č. [hodnota] užívat, byli srozuměni se stavem, ve kterém pozemek zakoupili. Nynější žalobou prezentovaný údajný záměr žalobců „připlotit“ předmětnou část předmětného pozemku žalobců (přičlenit jej ke sbíhající části předmětného pozemku žalobců) představuje fakticky sledování jediného cíle – způsobit nevratnou újmu žalované (v podobě pozbytí jediného příjezdu k domu, včetně realizace zásobování uhlím, dřevem, materiálem na údržbu a opravu domu) a získat odškodnění za údajnou újmu, která jim, dle jejich názoru, byla způsobena vynaložením nákladů v souvislosti s řízením ve věci sp. zn. [spisová značka]. Příjezd se na předmětné části pozemku p. č. [hodnota] nachází již desítky let, z doby, kdy žalobci nebyli vlastnící tohoto pozemku, a předchozí vlastníci proti tomuto příjezdu nic nenamítali. Vše uvedené tak činí žalobu účelovou, jsoucí projevem zneužívání vlastnického práva ze strany žalobců. Ohledně elektropřípojky poukázala žalovaná na to, že v daném místě byla vybudována v 70. letech minulého století v souvislosti se stavbou rodinného domu, způsob vybudování odpovídal tehdejšímu běžnému provedení. Až do výzvy žalobců před podáním žaloby v této věci nebylo ani z jejich strany nikdy nic k umístění elektropřípojky vytýkáno. Předmětná elektropřípojka je umístěna v těsné blízkosti – cca 30 cm – sloupu elektrického vedení (v ochranném pásmu dle § 46 zák. č. 428/2000 Sb.). Je tvořena kovovou trubkou o průměru 3 cm, přičemž při vrcholu této trubky, v níž je uložen elektrický kabel, je instalována pojistková skříňka; nic z uvedeného nijak nezatěžuje a neomezuje předmětný pozemek žalobců. Požadavek žalobců na odstranění elektropřípojky považuje žalovaná za projev nesnášenlivosti vůči její osobě.

3. Stran vzájemného návrhu na zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty argumentovala žalovaná tím, že předmětná část předmětného pozemku žalobců je jedinou příjezdovou cestou k domu, jiná vyhovující komunikační alternativa nebyla zjištěna ani v rámci výše uvedeného správního řízení. Od poloviny 90. let minulého století až do smrti otce žalované v roce 2016 (tj. více než 20 let) žalobci nebránili rodičům žalované užívat předmětnou část předmětného pozemku žalobců jako cestu nezbytnou k příjezdu; až po smrti otce začali žalobci činit kroky ke zmaření tohoto způsobu příjezdu. Žalované nezbývá, než žádat o zřízení nezbytné cesty dle § 1029 a násl. občanského zákoníku. Zmíněná část předmětného pozemku žalobců je pro žalobce zcela nevyužitelná (nebyla – ostatně ani jejich předchůdci – z jakéhokoliv důvodu – nikdy užívána, dále viz tvrzení o ohraničení této části od ostatní plochy předmětného pozemku cca 2 m vysokým živým plotem nasázeným samotnými žalobci), zřízením nezbytné cesty budou co nejméně obtěžováni a jejich pozemek bude co nejméně zasažen.

4. Žalobci navrhli vzájemnou žalobu zamítnout. Jednak – ohledně žalovanou původně též požadovaného služebného pozemku p. č. [hodnota] – poukázali na nesporný fakt o vydání správního rozhodnutí o osvědčení existence veřejně přístupné účelové komunikace na tomto pozemku. Proti zřízení nezbytné cesty věcným břemenem (služebnosti) na p. č. [hodnota] (předmětný pozemek žalobců) namítali nesouhlas s údajnou neexistencí jiné alternativy přístupu k domu žalované p. č. [hodnota], neboť komplex pozemků žalované přiléhá jednou svou hranicí, a to celkem v délce asi 30 metrů, k veřejné komunikaci na p. č. [hodnota] ve vlastnictví města [adresa]. I proto již předchůdcům žalované nic nebránilo k umístění domu č. p. [hodnota] při jeho výstavbě tak, aby se jeho základová deska neocitla cca 3 metry pod úrovní zmíněné komunikace; volba umístění stavby domu byla jen na nich, a jestliže pak přinesla komplikaci s vybudováním sjezdu k domu, je tato komplikace jen důsledkem předchozích rozhodnutí rodičů žalované. Nemůže však jít o důvod pro zřízení věcného břemene, kterým by bylo zásadně zasaženo do vlastnického práva žalobců k inkriminované části předmětného pozemku žalobců. Vedle toho žalobci poznamenali, že pokud v minulosti tolerovali užívání předmětné části pozemků, pak to bylo na základě „nájemní“ smlouvy, pak tu však předchůdci žalované přestali plnit. Po právní stránce žalobci připomněli mj. § 1032 občanského zákoníku o tom, že nezbytnou cestu nelze zřídit tam, kde si ten, kdo o nezbytnou cestu žádal, způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně, resp. tehdy, žádá-li se nezbytná cesta pouze za účelem pohodlnějšího spojení. Dále doplnili, že je zcela nepochopitelný odkaz žalované na údajnou cestu na pozemku p. č. 20/1, který s nachází mimo lokalitu domu účastníků. Ještě v podání z 19. 2. 2024 žalobci uváděli, že „smlouva o nájmu“ z 14. 3. 1997 se dle nich týkala dvou staveb neoprávněně umístěných na předmětném pozemku žalobců a na pozemku žalobců p. č. [hodnota] – jednak předmětné vybetonované části předmětného pozemku žalobců, dále stavby kůlny na pozemku p. č. [hodnota]. Živý plot přiléhající k vybetonované části předmětného pozemku žalobců vysázeli žalobci cca před 6-7 lety v souvislosti s jiným sousedským sporem (projednávaném pak pod sp. zn. [spisová značka]), přičemž oplocení těsně před tímto živým plotem je jen provizorním. Pokud v tomto stanovisku z 19. 2. 2024 bylo uváděno, že žalobci rozhodně neinstalovali pod tímto oplocením betonové obrubníky, tyto byly instalovány naopak ze strany předchůdců žalované při budování samotné betonové plochy na příjezdu, pak jde o tvrzení rozporné s tím, co uvedl později žalobce u jednání 29. 8. 2024 (viz odst. 3 odůvodnění). Až v podání z 15. 6. 2024 žalobci uvedli, že jediným důvodem pro uzavření nájemní smlouvy dne 14. 3. 1997 bylo vybetonování příjezdu k domu – tehdy rodičů žalované – v roce 1996. V souvislosti s tím zopakovali, že před rokem 1996 se žádná betonová plocha na inkriminované části předmětného pozemku žalobců nevyskytovala. Žalobci při jednání dne 18. 5. 2023 (v rámci snahy soudu o smírném řešení soudu smírné věci a vyjednávání stran) výslovně uvedli, že přenechání předmětné části předmětného pozemku žalobců č. 34/5 za částku neméně 160 0000 Kč (což představovalo z pohledu žalobců jejich maximální kompromis oproti původně požadované částce 200 000 Kč) má skutečně představovat určitou kompenzaci jisté újmy žalobců, a to i za historii předchozího sporu a jeho výsledku, dále za určité příkoří, které vnímají po dobu cca 20 let v jimi tvrzené absenci jakékoliv snahy a aktivity žalované či jejích právních předchůdců, jež by vedla k vyřešení nesrovnalostí ohledně vedení hranice, umístění věcí na pozemku žalobců, jakož i za určitý vývoj v řešení vztahů mezi účastníky po pravomocném skončení řízení ve věci sp. zn. [spisová značka].

5. Žalovaná popřela údajnou volbu jejich rodičů v umístění stavby rodinného domu cca 3 metry pod úrovní ostatních pozemků, jakož i to, že by bezprostřední sousedství pozemku žalované s místní komunikací na p. č. [hodnota] (přes délku cca 30 metrů) skýtalo dostatek prostoru k vybudování příjezdu k domu žalované. Umístění stavby domu v době výstavby bylo limitováno vedením vysokého napětí (35 kV) tudíž bylo nutné stavbu umístit tak, aby byly dodrženy předepsané podmínky pro ochranné pásmo, stavba tak byla umístěna cca 3 metry pod úrovní ostatních pozemků (pozn. soudu – u místního ohledání žalovaná doplnila, že tato vzdálenost byla zachována zejm. od místa natažených drátů vysokého napětí); nešlo o žádnou svévolnou stavební činnost a rozhodnutí rodičů se zaviněným důsledkem takové svévole v podobě komplikací při vybudování sjezdu k domu. Vybudování příjezdu k rodinnému domu č. p. [hodnota] přímo z místní komunikace není technicky možné z důvodu příkrosti svahu, přesahující sklon 15 % (podle žalované se pozemek p. č. [hodnota] v celé délce své hranice s pozemkem p. č. [hodnota], zahrnující místní komunikaci, prudce svažuje) proto byl ostatně příjezd zbudován po pozemcích p. č. [hodnota] (tehdy dočasné užívání rodičů žalované), a k veřejné komunikaci na p. č. [hodnota]. K významu pozemku p. č. [hodnota] žalovaná doplnila, že v 70. letech minulého století – při počátku výstavby domu č. p. [hodnota] jejími rodiči – v daném místě žádná oficiální cesta neexistovala, stavební parcely byly vyměřeny na „zelené louce“, avšak cesta k nim vedla jak přes pozemek p. č. [hodnota], tak p. č. [hodnota]. Setrvala na tom, že k rozestavěnému domu č. p. [hodnota] byl možný příjezd z pozemku [hodnota] (což má dokládat snímek pozemkové mapy z 15. 3. 1973, geometrický plán č. [hodnota] na zaměření pozemku p. č. [hodnota], geometrický plán č. [hodnota] na zaměření pozemku p. č. [hodnota], dále GP č. [hodnota] pro oddělení pro cestu, na základě kterého vznikl pozemek p. č. [hodnota], případně pro dokreslení též měřičský náčrt č. [hodnota], pro k. ú. [adresa] – stav v roce 1990). Žalovaná také podotkla, že od roku 2000 bydlela v [adresa], za rodiči pouze dojížděla a vztahy mezi nimi a sousedy (žalobci) neřešila; rodiče jí říkávali, že je to jejich věc. Do domu se pak nastěhovala až v roce 2015 po smrti svého bratra.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkové okolnosti.

7. Z příslušných výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], a to pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. [hodnota], a dále pozemků (v druhu trvalý travní porost) p. č. [hodnota] o výměře pouhých 6 m2, p. č. [Anonymizováno] (711 m2), p. č. [Anonymizováno] (56 m2) a p. č. [Anonymizováno] (128 m2). Zároveň bylo zjištěné, že nabývacím titulem výlučného vlastnického práva žalované bylo usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví ze 2. 8. 2016 č. j. [spisová značka]. Naopak žalobci jsou dle LV č. [hodnota] ze stejného k. ú. vlastníky v režimu SJM pozemků st. p. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno], dále pozemků (druhu trvale travní porost) p. č. [Anonymizováno] (30 m2), [Anonymizováno] (192 m2), [Anonymizováno] (546 m2), [Anonymizováno] (595 m2) a [Anonymizováno] (92 m2).

8. Podle snímku pozemkové mapy z 15. 3. 1973 (č. l. 24) je zjevné, že v tehdejší době byl v takové mapě zaznamenán pozemek [Anonymizováno] přičemž pozemek [Anonymizováno] byl v jižní části zapuštěn svým jihozápadním cípem do hranice pozemků [Anonymizováno] a p. č. [hodnota].

9. Podle rozhodnutí bývalého ONV [adresa] ze dne 6. 5. 1974, č. j. [spisová značka].už soud zjistil, že vůči právnímu předchůdci žalované (otci) [právnická osoba] narozenému 22. 11. 1944 (tehdy svobodný) bylo vydáno rozhodnutí o přidělení pozemku, a to konkrétně pozemku č. kat. [Anonymizováno] (louka) o výměře 800 m2 (ve vlastnictví státu a správě MNV [adresa]) do osobního užívání k výstavbě rodinného domku. Právní moci rozhodnutí vzniklo otci žalované právo, aby s ním MNV [adresa] uzavřel dohodu o zřízení práva osobního užívání k uvedenému pozemku. Dle obsahu rozhodnutí bylo toto vydáno na doporučení uvedeného MNV, při čemž stavební parcela byla rozměřena Střediskem geodézie [adresa] – geometrickým plánem ze dne 4. 4. 1973 č. zak. [spisová značka]. Územní rozhodnutí na uvedený pozemek vydal Obor výstavby ONV [adresa] dne 18. 10. 1972 pod č. j. [spisová značka].

10. Z dohody o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání, datované 28. 12. 1976, č. j. [spisová značka] považuje dosud za prokázané, že MNV v [adresa] přenechal rodičům žalované k dočasnému užívaní pozemky p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to na dobu neurčitou. Podle dohody ze 4. 3. 1978 č. j. [spisová značka]. bylo zjištěno, že uvedeného dne byla o přenechání pozemků č. kat. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] k dočasnému užívaní uzavřena tato dohoda znovu, když doba užívání byla sjednána nově na 5 let, po uplynutí doby bylo možné dohodu znovu obnovit.

11. Dne 30. 11. 1978 vydáno kolaudační rozhodnutí, a to Odborem výstavby a územního plánování ONV [adresa] pod č. j. [spisová značka], ohledně stavby na pozemku p. č. [Anonymizováno] (před tím povolené dle rozhodnutí ze 3. 10. 1974). Kolaudační rozhodnutí směřovalo již vůči oběma rodičům žalované jako manželům, bylo jím povoleno užívání rodinného domu o 1 bytové jednotce; stavba již tehdy obsahovala mj. garáž a 3 sklady.

12. Z dohody z 3. 8. 1978 o zřízení práva osobního užívání pozemku označené sp. zn. [spisová značka], uzavřené mezi [adresa] národním výborem v [adresa] a žalobci, bylo zjištěno, že uvedený MNV zřídil žalobcům právo osobního užívání pozemků p. č. [Anonymizováno], louka o výměře 747 m k výstavbě rodinného domu.

13. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že rodiče žalované a žalobci podepsali 14. 3. 1997 listinu nazvanou „smlouva o nájmu pozemku při domu č. p. [Anonymizováno] [adresa]“. V listině byli rodiče žalované označeni jako nájemci, žalobci jako pronajímatelé, předmět nájmu jako okrajová část pozemku na k. ú. [adresa] a [Anonymizováno]. Podle údajů o podmínkách nájmu byla uvedena doba nájmu na neurčito, výše a splatnost nájemného – 1 Kč za jeden rok, splatnost do 15. 12. v roce s tím, že pokud nebude zaplaceno do 31. 3. běžného kalendářního roku, měla nastat domněnka, že smlouva končí dohodou. Vyklizení pozemku mělo být provedeno do 30 dnů od uplynutí výpovědní lhůty. Obě strany měly obdržet jedno vyhotovení smlouvy, všechny uvedené fyzické osoby smlouvu podepsaly. Mezi účastníky v rámci řízení došlo ke skutkové shodě, že podle této „nájemní smlouvy“ přestali rodiče žalované hradit „nájemné“ cca v roce 2004, nájemné pak nebylo nijak oficiálně vymáháno.

14. Ze zápisu o jednání mezi žalobci (tehdy zastoupenými advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]), manželi [jméno FO] (rodiči žalované), zastoupenými [tituly před jménem] [jméno FO] (zástupkyní žalované) a „civilním“ geometrem [jméno FO], sepsaném ručně 15. 4. 2015 (dále též z přepisu tohoto zápisu) soud zjistil, že v něm byla prezentována ochota a připravenost stran řešit dohodou záležitost průběhu hranice mezi pozemky žalobců – předmětným pozemkem p. č. [Anonymizováno] a též pozemkem p. č. [hodnota] na jedné straně, na druhé straně pozemky rodičů žalované p. č. [hodnota], [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]. Ohledně žalobce a) bylo uvedeno, že má záměr docílit toho, aby došlo k opravě platné katastrální mapy dle původních plánů, kterými byly výše zmíněné pozemky rozděleny, konkrétně pak i podle vymezení nemovitostí v nabývacích titulech. Rodiče žalované se zavázali k tomu poskytnout součinnost a dali najevo vědomost o tom, že část stavby kůlny (vybudované začátkem 80. let v době, kdy žalobci nebyli vlastníky sousedního pozemku) stojí na jejich pozemku p. č. [Anonymizováno] (předmětný) a p. č. [hodnota]; zavázali se též v těchto místech do doby k vyřešení nápravy hranic nechovat žádná zvířata. Užívání zastavěné části mělo být řešeno v režimu nájmu 1000 Kč ročně, přičemž byl uveden údaj o 3,5 m2. V bodu 4 zápisu bylo uvedeno „[jméno FO] jsou oprávněni užívat vjezd na parcely [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (ve vlastnictví [jméno FO]) v rozsahu, jak užívali doposud“.

15. Podle rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odboru dopravního ze dne 14. 8. 2019, č. j.: [spisová značka] soud zjistil, že bylo vydáno ve správním řízení zahájeném k návrhu žalobce a), jehož účastníky dále byly manželka žalobce [žalobkyně b)] a žalovaná, předmětem pak otázka existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Správní řízení bylo iniciováno žalobcem za účelem vydání rozhodnutí, že se na pozemku p. č. [Anonymizováno] uvedená komunikace nenachází. Výroková část rozhodnutí jednoznačně uváděla, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, přičemž se na tomto pozemku nachází od roku 1979. Z návrhu žalobce bylo patrné, že se korespondencí s městem [adresa] od roku 1999 snažil řešit situaci formou zpoplatnění užívání, dále též uvedením právních vztahů v soulad se zákonem. Správní orgán již 19. 2. 2019 pod č. j. [spisová značka] určil, že se na dotčeném pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále případně jen VPÚ komunikace), avšak uvedené rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno nadřízeným správní orgánem. Příslušný správní orgán se poté věcí znovu zabýval, vyžádal si všechny dokumenty týkající se stavby č. p. [Anonymizováno] (vlastnictví žalované). Z územního rozhodnutí zjistil, že bylo vydáno společné pro 8 rodinných domů podél komunikace; komunikace končila na hranici s předmětným pozemkem – později ve vlastnictví žalobců – p. č. [Anonymizováno] z těchto podkladů správní úřad vodítko k řešení případu neshledal. Připomněl nutnost naplnění 4 určujících znaků pro deklaraci existence VPÚ komunikace, a to dle zákona o pozemních komunikacích i dle judikaturních závěru soudů rozhodujících spory o existenci VPÚ komunikace v rámci správního řízení. Konkrétně – 1. zřetelnost komunikace v terénu a její užívání chodci i vozidly, 2. plnění účelu pro spojení jednotlivých nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo pro potřeby jejich vlastníků nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, 3. souhlas vlastníka s užíváním pozemku jako komunikace neomezeným okruhem okresního osob a 4. plnění nutné komunikační potřeby. Z ohledání místa na dotčeném pozemku shledal správní orgán to, že se zde komunikace fyzicky nachází, je zpevněná štěrkovým povrchem až po hranici pozemku p. č. [Anonymizováno], přičemž takto zpevněná na uvedeném pozemku tvoří jeden funkční celek s pozemní komunikací na dalších pozemcích (konkrétně na p. č. [Anonymizováno]); proto – pokud by správní orgán popřel existenci VPÚ komunikace na dotčeném pozemku p. č. 34/5, pak by odpadl smysl užívání navazujícího pozemku p. č. 34/11 ve stejném k. ú. Správní orgán shledal zřejmost komunikace na p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jak v době ohledání, tak jej konstatoval z dřívějšího užívání vozidly k dopravnímu využití. Shledal tak splnění znaků ad 1. i ad 2. pro určení existence VPÚ komunikace. Poukázal také na svědeckou výpověď svědka [jméno FO], se vzpomínkami staršími více než 40 let (pozn. soudu – podle data vydání rozhodnutí tedy z doby ještě i před rokem 1979) o existenci znaků cesty, byť tehdy nezpevněné, na uvedených pozemcích v takto minulé době, což bylo rozhodující pro časové určení vzniku právního stavu existence VPÚ komunikace na dotčeném pozemku p. č. [Anonymizováno].

16. Stran souhlasu vlastníka [žalobce a), případně žalobkyně b)] správní orgán připomněl tvrzení žalobce a), že souhlas s užíváním pozemku jako komunikace nikdy nedal, naopak s užíváním vyslovil kvalifikovaný nesouhlas. Správní orgán však zjistil, že naopak dlouhodobě docházelo k veřejnému užívání třetími osobami pro komunikační potřeby, vycházel konečně z přípisů samotného žalobce a) datovaných 1. 1. 1999, 1. 6. 2001, 20. 7. 2009 a 20. 4. 2010, kde žalobce upozorňoval na neoprávněné užívání dotčeného pozemku a snažil se situaci řešit buď návrhem nájmu nebo odprodejem za tržní cenu; z toho sice dle správního orgánu vyplýval nesouhlas s užíváním dotčeného pozemku p. č. [Anonymizováno], avšak ve smyslu zákona o pozemních komunikacích je užívání účelových komunikací bezplatné, jedinou zákonnou možností dle správního orgánu proto byl odprodej pozemku městu [adresa], k čemuž nedošlo. Je nelogické, aby žalobce vlastnil pozemek pod pozemní komunikací, když z toho nemá žádný užitek. K vyřešení otázky souhlasu žalobce jako vlastníka dotčeného pozemku s jeho užíváním pro komunikační potřebu si správní úřad vyžádal informaci od katastrálního úřadu, z níž zjistil, že žalobce nabyl pozemek p. č. [Anonymizováno] (pozn. soudu – v soudním řízení předmětný pozemek) a dotčený pozemek p. č. [Anonymizováno] se všemi součástmi a příslušenstvím dle kupní smlouvy z 26. 2. 1996. Přitom z ortofotomapy k roku 1988 plyne jednoznačná zřejmost již tehdy existující pozemní komunikace na dotčeném pozemku. Správní úřad tak považoval za jisté, že navrhovatel nabyl pozemek v době, kdy již komunikace existovala. Pokud dřívější majitel dotčeného pozemku strpěl vznik VPÚ komunikace, tedy mlčky s jejím zřízením souhlasil, a naopak proti jejímu zřízení nijak aktivně nevystupoval, nemůže současný majitel [žalobce a), případně žalobkyně b)] tento souhlas odebrat. I uvedenou skutečnost považoval správní úřad za potvrzenou výslechem svědka [jméno FO] o tom, že předchozí majitel nijak nebránil užívání komunikace na dotčeném pozemku.

17. Další znak VPÚ komunikace – existence naléhavé a ničím nenahraditelné komunikační potřeby a plnění této funkce pro majitele sousedních nemovitostí – shledal správní orgán rovněž naplněný. Výslovně zmínil sjezd z VPÚ komunikace, situované na p. č. [Anonymizováno], na pozemek ve vlastnictví žalované (pozn. soudu – zjevně následně i po předmětném pozemku žalobců), když tento sjezd existuje a tvoří ničím nenahraditelnou komunikační potřebu. Žádnou jinou alternativu komunikačního přístupu k domu žalované ani správní orgán jako existující možnost neshledal. Poukázal na ohledání domu žalované, zmínil své zjištění – pozemek žalované je po celé délce hranice s komunikací oplocen, rodinný dům se nachází cca 3 metry pod úrovní komunikace (pozn. soudu – zjevně míněno od VPÚ komunikace na pozemku p. č. [Anonymizováno], jakož i na dotčeném pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno]) a přístupová komunikace tj. pokračující zpevněná cesta – navazující na zpevněný sjezd situovaný na předmětném pozemku žalobců – po pozemcích samotné žalované (nejprve na p. č. [Anonymizováno], poté [Anonymizováno] až p. č. [Anonymizováno]) k domu klesá. Mimo úvahy správního posouzení ponechal správní orgán otázku, zda je s ohledem na výškový rozdíl podlahy rodinného domu a úrovně VPÚ komunikace technicky možné vytvořit alternativní sjezd k rodinnému domu žalované. Spor o takové alternativní napojení považoval správní orgán za občanskoprávní, řešitelný v příslušném řízení. Jinak správní orgán neshledal nutnou komunikační potřebu pro jiné osoby (případně vlastníky jiných pozemků), neboť ti mají sjezdy řešeny jinak (pozn. soudu – zjevně míněno jinam, než na pozemek p. č. [Anonymizováno]).

18. V předchozím odstavci zmíněné rozhodnutí MěÚ [adresa] z 14. 8. 2019 bylo přes podané odvolání žalobce a) potvrzeno a jeho odvolání z 28. 8. 2019 bylo zamítnuto – rozhodnutím Krajského úřadu [adresa] kraje, Odboru dopravy ze dne 27. 11. 2019, č. j. [spisová značka]. I odvolací správní orgán shledal naplněné znaky existence veřejně přístupné účelové komunikace na dotčeném pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno], což podrobně odůvodnil. Jinak neshledal opodstatněné námitky žalobce a), které se týkaly např. nezohlednění připomínek žalobců v prvoinstančním řízení, dále námitky o nerespektování zákonů ze strany rodičů žalované a umístění zpevněné plochy na pronajatý pozemek (to s ohledem na fakt, že nešlo o předmět správního řízení), námitky ohledně délky hranice pozemků ve vlastnictví žalované s veřejnou komunikací a o výškovém rozdílu mezi uvedenými, námitky ohledně ceny při případném prodeji dotčeného pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] městu [adresa] atd.

19. Soudu i účastníkům je známo rozhodnutí z předchozího sporu týchž účastníků, a to rozsudek č. j. [spisová značka] ze dne 9. března 2021 (vydaný soudkyní, která rozhoduje i nyní projednávanou věc). Rozsudkem bylo částečně vyhověno žalobě týchž žalobců na deklaratorní určení vlastnického právo k (pro účely uvedeného řízení) nově vytyčenému pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 30 m2 (žalobci nejprve požadovali určení vlastnictví k pozemku o výměře 52 m2). Dle geometrického plánu č. [hodnota] vyhotoveného 27. 10. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO] (nedílná součást citovaného rozsudku č. j. [spisová značka]) přitom pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 30 m2 je situován v odlišné části souboru pozemků žalobců, než kde se nachází pro nynější řízení (sp. zn. [spisová značka]) rozhodná část předmětného pozemku žalobců p. č. 34/5. Pozemkovou část označenou v řízení sp. zn. [spisová značka] jako pozemek p. č. [Anonymizováno] nabyli žalobci – podle tehdejších katastrálních operátů – jako součást pozemků kupními smlouvami z roku 1993 (nabyli pozemek p. č. [hodnota] o výměře 194 m2 v k. ú. [adresa]) a z roku 1996 [tou nabyli mj. pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 624 m2 (spolu s pozemkem p. č. [Anonymizováno] o výměře 95 m2, s pozemkem st. p. č. [hodnota] o výměře 77 m2 a rozestavěnou stavbu na tomto stavebním pozemku)]. V odkazované věci soud dospěl na podkladě znaleckých posudků ke skutkovému závěru, že je možné objektivně zjistit hranice pozemků, které žalobci nabyli kupními smlouvami v roce 1993 a v roce 1996 a že takto nabyli i části zemského povrchu – nově vytyčený pozemek p. č. [Anonymizováno] o výměře 30 m2 (oproti údajům katastru nemovitostí v době před vydání zmiňovaného rozsudku šlo o oddělenou část z pozemku evidovaného ve vlastnictví žalované p. č. [hodnota]). Obnova katastrálního operátu následně (po uzavřených smlouvách) provedená v roce 2003 nemohla mít vliv na hmotně právní vztahy žalobců, založené výše citovanými kupními smlouvami. Citovaným rozsudkem soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení s (stručně vyjádřeno) odůvodněním, že žalobci se již v počátku řízení a po jeho podstatnou část domáhali určení vlastnického práva k pozemku o rozloze 52 m2, kdežto v konečném rozhodnutí jim bylo vyhověno – na základě změny žaloby přednesené v posledním jednání – jen ohledně výměry 30 m2. Žalovaná se naopak žalobě ubránila v rozsahu 22 m2 výměry pozemku oproti požadované výměře 52 m2. Rozsudek č. j. [spisová značka] byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 12. 2021 č. j. [spisová značka], a to jak v meritu věci (k odvolání žalované), tak ve výroku o nákladech řízení, když odvolací soud neshledal opodstatněnou argumentaci žalobců, že by šlo o spor o průběhu hranice mezi pozemky; nešlo o spor, kde by rozhodnutí (o rozsahu určovaného vlastnictví) záviselo na úvaze soudu či znaleckém posudku, přičemž žalobci se domáhali určení vlastnictví původně k pozemku (resp. jimi označeným vícerým pozemkům) ve větší výměře, než jak nakonec (po jejich změně žaloby) uspěli.

20. Výzvou z – v korespondenci uvedeno, že 27. 3. 2019, avšak účastníci učinili skutkově nesporné, že šlo o datum jiné, a sice – 9. 2. 2022, doručenou (dle shodného stanoviska stran) zástupkyni žalované, má soud za zjištěné, že žalobci prostřednictvím svého zástupce odkazovali na výsledek sporu vedeného zdejším soudem pod [spisová značka] – na jednoznačné vyřešení dřívějšího sporu účastníků o vedení hranice mezi jejich pozemky a na to, že se na pozemku žalobců (podle výsledků zmíněného řízení nově označeného jako p. č. [Anonymizováno]) nachází stavba zahradního domku a uskladněné věci žalované. Dále uváděli, že se na předmětném pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] nachází betonový (či jinak zpevněný) vjezd do garáže žalované. Byly vzneseny požadavky na odstranění zahradního domku z pozemku p. č. [Anonymizováno] do 31. 3. 2022, a pokud jde o předmětný pozemek p. č. [Anonymizováno] (zpevněný vjezd na jeho části), pak byl vznesen návrh na odprodej této části pozemkové parcely ze strany žalobců žalované za částku 200 000 Kč, při nezájmu o takové řešení požadovali žalobci odstranění zpevněného vjezdu z jejich pozemku p. č. [Anonymizováno].

21. Korespondencí z 28. 2. 2022 žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně reagovala na požadavek žalobců na odstraněné stavby kůlny z pozemku p. č. [Anonymizováno], a to jednak ochotou odstranění, zároveň určitými požadavky na součinnost (se současným vyjádřením názoru, že lhůtu pro vyklizení stanovenou žalobci nemůže žalovaná být schopna realizovat). Také vznesla své požadavky odvíjející se od tvrzení, že žalobci nectí hranici mezi pozemkem p. č. [Anonymizováno] a předmětným pozemkem č. [Anonymizováno] např. záborem v podobě navážky, nevhodným vysázením keřů přesahujících do pozemku p. č. [Anonymizováno] žalované, ponecháním přerůstání větví borovice na zmíněný pozemek žalované. Konečně však k nabídce na odkup předmětné části předmětného pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] za částku 200 000 Kč oponovala žalovaná tím, že navrhovaná cena představuje cca 19 050 Kč za m2, což je nabídka absolutně nepřijatelná, která neodpovídá srovnatelným pozemkům v dané lokalitě. Žalovaná vyjádřila preferenci pro smírné řešení věci odkupem předmětné části pozemku p. č. [Anonymizováno], avšak za cenu realitě odpovídající.

22. Z korespondence zástupce žalobců ze dne 10. 3. 2022 soud zjistil, že jde-li o řešení možného odkupu části předmětného pozemku žalobců, na které je umístěný betonový sjezd, bylo žalované sděleno, že žalobci nepřipouštěli jakoukoliv debatu ohledně ceny. Přímo prezentovali, že případný prodej předmětné části pozemku ve prospěch žalované bude realizován pouze za předpokladu, že prostřednictvím sjednané kupní ceny budou žalobcům kompenzovány náklady, které byli nuceni po několik let vynakládat k obnově svých vlastnických práv, protože žalovaná neměla žádnou vůli věc řešit mimosoudní cestou. Specifikováno bylo, že požadovaná částka 200 000 Kč je složena z částky ve výši přibližně 165 000 Kč a představuje souhrn výdajů žalobců za právní a geodetické služby vynaložené v rámci sporů. Dále zohledňuje i určitou kompenzaci za částky, které s řešením sporů měli samotní žalobci. Cena za samotný pozemek byla potom ze strany žalobců stanovena částkou 10 000 Kč (jednotková 1 000 Kč za m2).

23. Podle korespondence z 20. 8. 2022 (č. l. 5) soud zjistil, že právní zástupce žalobců sděloval za své klienty žalované, že se na ni obrací s ohledem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. [spisová značka]. Připomněl, že spor účastníků o to, kde se nachází hranice mezi pozemky a komu která část ze sporných pozemků patří, byl citovanými rozsudky ukončen – vymezením nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno] geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] (č. [hodnota]) ve vlastnictví žalobců. Ve zbývajícím průběhu hranice nedošlo k žádné změně, stav je zachován tak, jak je zaznamenán v platné katastrální mapě. Jelikož právnímu stavu neodpovídá faktický stav, protože na předmětném pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] se nachází betonový (jinak zpevněný) vjezd do garáže žalované, část elektro přípojky představována pojistkovou skříňkou na sloupu elektrického vedení stojícím na označeném pozemku a přívodním kabelem (v počátku průběhu uložení v uvedeném pozemku). S poukazem na to, že v uplynulém období se nepodařilo nalézt oboustranně přijatelné řešení, které by znamenalo nastolení souladu faktického a právního stavu, žalobci touto korespondencí vyzvali žalovanou k vyklizení pozemku p. č. [Anonymizováno] (a to způsobem de facto shodným jako následně uplatnili v projednávané věci). K vyklizení stanovili žalobci lhůtu do 2. 9. 2022.

24. Ze stanoviska [právnická osoba]. podaného dne 8. 10. 2022 na žádost žalobce a) lze zjistit, že přípojka ve vlastnictví distributora končí hlavní pojistkovou skříní (ta může být např. na sloupu, případně pilíři či fasádě domu), zatímco kabel od této hlavní pojistkové skříně a elektroměrovým rozvaděčem je pak v majetku zákazníka.

25. Soud provedl dokazování také geometrickými plány, výkazy výměr a náčrty, předloženými žalovanou k tvrzení o návaznosti pozemků, ohledně nichž rodiče žalované v 70. letech minulého století uzavřeli dohody o užívání, tj. pozemků tehdy p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], bezprostředně na pozemku p. č. [Anonymizováno] (na kterém dle tvrzení žalované byla tehdy situována přístupová cesta k uvedeným pozemkům a stavěnému domu rodičů žalované). Z těchto důkazů (např. geometrický plán ze zaměření k datu 4. 6. 1980, dále geometrický plán z roku 1972, č. l. 99 a geometrický plán pro zaměření pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] atd.) je taková situace skutečně patrná, nelze z nich však objektivizovat, že na pozemku [Anonymizováno] se skutečně nacházela přístupová cesta (naopak v uvedených plánech je cesta konkrétně vytyčována mezi tehdejšími pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], s novým označením pro tuto cestu – p. č. [Anonymizováno]).

26. Pokud účastníci předložili pro projednávanou věc fotografie předmětné lokality (např. č. l. 9-13, 102-115 atd.), pak s ohledem na provedení místního šetření soud věnoval pozornost ke zjištění skutkových okolností přímo z tohoto místního šetření. Nicméně při něm zjistil, že účastníky předložené fotografie korespondují stavu na místě. Nad rámec aktuálních fotografií byl proveden důkaz fotografií z doby útlého dětství bratra žalované, ze snímku je patrné, že již v té době od domu vedla zpevněná cesta směrem k inkriminovanému místu na pozemku – nyní p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobců.

27. Situování betonové plochy na části předmětného pozemku žalobců bylo pro soud zřejmé z vícerých důkazů – ze samotného GP, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, dále z místního ohledání, případně z nedůkazního prostředku, jímž je – to však veřejně pro každého dostupná (čímž se dle § 120 o. s. ř. stává skutečností, kterou není třeba prokazovat) – ortofoto mapa předmětné lokality. Z posledního zdroje v kombinaci s údaji o výměrách jednotlivých pozemků na LV č. [hodnota] soud zjistil, že soubor nemovitostí žalobců – pozemků s domem č. p. [Anonymizováno] představuje plochu 1 626 m2, jde o nepravidelný útvar vzdáleně připomínající obdélník, jehož delší rozměr je situován ve směru sever – jih. Zhruba uprostřed tohoto „obdélníku“ je umístěn dům č. p. [Anonymizováno] (součást pozemku st. p. č. [hodnota]). Sousedství souboru pozemků žalobců a souboru pozemků žalované je umístěno víceméně v severozápadní části souboru pozemků žalobců, a to v necelé polovině délky západní hranice. Pokud jde o předmětnou část předmětného pozemku žalobců o výměře (dle nesporných stanovisek stran, přijatých na podkladě výkazu výměr zpracovaného autorkou geometrického plánu vytyčujícího tímto rozsudkem zřízenou služebnost) 10,7 m2, pak tato se nachází zcela v severozápadním rohu souboru pozemků žalobců. Má trojúhelníkový tvar, přičemž nejdelší strana trojúhelníku na severovýchodě přiléhá k malé části (úzkému výběžku) pozemku p. č. [Anonymizováno], na níž byla určena existence veřejně přístupné účelové komunikace. Tedy v tomto místě pak již soubor pozemků žalobců nikam nepokračuje, jde o jeho hraniční část.

28. Při místním šetření bylo soudem zjištěno (žalobci nesporováno), že žalovaná nemá z místní komunikace přístup a příjezd ke svému domu ze světových stran západ, jih a východ. Příjezd k domu č. p. [Anonymizováno] na st. p. č. [hodnota], v němž je situována i garáž s vjezdem (směřovaným na severovýchod), je možný jen ze severovýchodního cípu souboru pozemků žalované (fotografie na CD č. l. 134 – zejm. s koncovkou č. [hodnota]), a to z veřejné komunikace (z její části situované na severovýchodě od domu žalované, a to na pozemcích [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) nejprve přes předmětnou část předmětného pozemku žalobců, posléze po pozemcích žalované p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kde je zpevněná cesta až ke garáži; terén se zde výrazně svažuje. Ještě výraznější terénní rozdíl mezi úrovní komunikace (pokračující na pozemku p. č. [Anonymizováno], jenž přiléhá k souboru pozemků žalované na severní hranici p. č. [Anonymizováno] v ostrém rohu p. č. [Anonymizováno] a na severní hranici p. č. [Anonymizováno] k souboru pozemků žalované) a základovou částí domu žalované je situován na severu a severozápadě od domu (foto s koncovkou č. [hodnota] a [Anonymizováno], dále např. [Anonymizováno]). V této části bylo soudem při místním ohledání zjištěno, že i sousední dům na pozemku st. p. č. [hodnota] je výrazně v nižší terénní úrovni, než je úroveň komunikace na pozemku p. č. [Anonymizováno] (zejm. foto č. [hodnota]), když rozdíl je patrný z vysoké zídky, která ohraničuje parkovací stání, vybudované u tohoto sousedního domu k úrovni komunikace (dle výpovědi svědkyně [jméno FO] sousedé kvůli parkovacímu stání sem materiál navezli, zatímco před zídkou je zřejmý původní sklon terénu). Do zahrady žalované na pozemku p. č. [Anonymizováno] je ze severu a z komunikace nad severovýchodním rohem domu zbudován přístup pro pěší, přičemž pro příkrost terénu zde je několik schodů (foto zejm. č. [hodnota]). Při místním šetření bylo také zjištěno, že na samotné hranici mezi pozemkem žalované p. č. [Anonymizováno] a komunikací na p. č. [Anonymizováno] – přímo v linii plotu tvořeného kovovými kůly a dřevěnými laťkami –- je umístěn sloup elektrického vedení vysokého napětí (zejm. foto 1723, dále též 1722, 1724, obdobně fotografie žalované na č. l. 105-107), přičemž severně od domu žalované – a zjevně částečně nad pozemkem p. č. [Anonymizováno] jsou situovány elektrické dráty, a to nejen ty, které vedou ke sloupu na předmětném pozemku žalobců [Anonymizováno], kde je umístěna inkriminovaná elektro přípojka žalované. Z místního ohledání (viz např. foto č. [hodnota], ostatně i fotky účastníků – č. l. 12, 109) bylo zjevné, že na jižní straně od betonové plochy na předmětném pozemku žalobců, a to bezprostředně u ní na obrubníkem mají žalobci umístěn delší pás (přesahující délku přilehlé strany betonové plochy) vzrostlého živého plotu z tújí o výšce nad průměrnou lidskou postavou. Z ohledání, z veřejně dostupné ortofotomapy, jakož i z fotografie na titulní straně znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 149 vpravo, posudek viz dále – zpracovaný pro účely tohoto řízení ke stanovení ocenění zřízeného věcného břemene) je zřejmé, že tento vzrostlý živý plot celkově tvoří homogenní pás o délce cca 18 m. To je odhad soudu podle toho, že hranice vytyčeného věcného břemene na té straně trojúhelníkového tvaru, která přiléhá k živému plotu žalobců, je předmětným geometrickým plánem č. [hodnota]-25/2022 zaměřena na 5,93 m, přičemž cca další dva takové délkové díly po mírném zabočení (v tupém úhlu) pokračují podél hranice předmětného pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] a jejich pozemku p. č. [Anonymizováno] s umístěnou veřejně přístupnou účelovou komunikace. Podél linie živého plotu jsou umístěné též kovové kůly, na hranici s předmětnou částí předmětného pozemku žalobců pak těsně před živým plotem mají žalobci ještě provizorní oplacení z horizontálně upevněných dřevěných latí.

29. Z výslechu svědka [jméno FO] (ročník [Anonymizováno]), provedeného na místě samém, soud zjistil, že účastníky zná cca 50 let (žalovanou od narození); dříve rekreačně pobýval v chalupě č. p. [Anonymizováno], nyní zde cca 13 let bydlí trvale. Svědek od žalované ví, že k problému ohledně pozemků a výjezdu od domu „přišla jako slepej k houslím“. Ohledně stavu terénu v inkriminovaném místě pozemku žalobců a žalované svědek nevypověděl příliš přesvědčivě. Uváděl, že si s odstupem času příliš na situaci nevzpomene. Vnímal ale, že se zde začaly stavět domy, před tím bylo místo zarostlé a byl zde i určitý rigol, který svědek dle stavu namístě a dle orotofotomapy situoval od sloupu elektrického napětí směrem severně od pozemků žalované i pozemku p. č. [Anonymizováno] žalobců.

30. Z výpovědi svědka [jméno FO] (ročník [Anonymizováno]) nebyly zjištěny konkrétní skutkové okolnosti o tom, zda příkrost svahu nad domem žalované směrem k nynější cestě na pozemku p. č. [Anonymizováno] (případně k nynějšímu pozemku p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) byla v době výstavby domu nyní ve vlastnictví žalované jejími rodiči shodná jako je současná příkrost; svědek si uvedené přesně nevybavil. Uvedl ale, že zde nějaký svah byl – na tehdejším poli, než se začalo v místě stavět.

31. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], matky žalované soud zjistil, že v době před zahájením výstavby [Anonymizováno] byl směrem ke stavbě břeh, který manžel svědkyně ještě v některých místech trochu odbagroval [zejm. za garáží směrem k severu, tj. k nynější komunikaci (foto č. [hodnota]), dále též na severozápadě od domu]. Naopak v místě, kde se nachází přístup pro pěší ze současné silnice na p. č. [Anonymizováno], musel být materiál ještě navážen. O konkrétním umístění domu rozhodovalo, že zde bylo ochranné pásmo vysokého napětí, dům byl postaven cca 6-8 m od elektrického vedení, bylo o tom vydáno i nějaké rozhodnutí. Vedení vysokého napětí nedovolovalo umístění domu blíže k nynější komunikaci V době stavby domu a až do roku 1997 neměli rodiče žalované automobil (v roce 1997 si jej pořídil jejich syn). Na počátku výstavby domu rodičů žalované nebyl na jimi užívané pozemky zřízen nějaký nájezd obdobný tvarem nynější vybetonované ploše na předmětném pozemku žalobců. Ale přes prostor nynější vybetonované plochy části předmětného pozemku žalobců byla od počátku řešena problematika zásobování materiálem na stavbu, poté např. domu uhlím, protože tento způsob příjezdu k pozemkům a domu byl logický. Rodiče žalované také měli zato, že jde o obecní pozemek, a to i v době, v roce 1996 nebo 1997 předmětnou plochu předmětného pozemku žalobců vybetonovali. S žalobci manžel žalobkyně, který zbudoval betonovou plochu, patrně nijak toto betonování neřešil. Před vybetonováním měli na inkriminovaném místě rodiče žalované plácek se štěrkem. Svědkyně si přesně nevybavila, kdy žalobci začali nesouhlasit s umístěním betonového zpevnění na předmětné části pozemku žalobců, domnívá se, že to bylo až po smrti manžela svědkyně.

32. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu], zpracovaného pro účely tohoto řízení na základě zadání soudu znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] (znalecký obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti) – dále případně jen „Znalkyně“, soud zjistil, že obvyklá cena zřízeného věcného břemene podle výroku II. tohoto rozsudku je k datu 23. 1. 2025 celkem 26 370 Kč. Soud shledal znalecký posudek úplný, přesvědčivě a logicky zdůvodněný, zpracovaný na podkladě porovnávací metody s využitím konkrétních případů prodeje podobných pozemků, případně s úpravou za pomoci cenotvorných koeficientů. Ani účastníci nevznesli proti posudku námitky, nežádali, aby Znalkyně posudek ústně doplnila či blíže vysvětlila. Jinak je z posudku zcela zřejmé, že pro určení aktuální obvyklé ceny za zřízení předmětné služebnosti stezky a cesty přes inkriminovanou část předmětného pozemku žalobců Znalkyně postupovala tak, že nejprve určila na základě porovnávací metody obvyklou cenu za 1 m2 předmětného pozemku žalobců, dospěla k částce 2 218 Kč. Z toho pak určila roční místně obvyklé nájemné za 1 m2 – a to výpočtem 5 % z obvyklé ceny pozemku, a následně roční užitek, poté pak hodnotu věcného břemene (služebnosti) 26 370 Kč. Znalkyně podrobně provedla místní šetření, v posudku vyložila příslušný místopis i celkový popis nemovité věci (předmětného pozemku žalobců). Prohlídkou zjistila, že dostupná dokumentace pozemku a evidovaný stav neodpovídá skutečnosti, kdy pozemek není využíván jako travní porost ani hospodářsky, nýbrž slouží (ostatně nesporná skutečnost mezi stranami) pro přístup a příjezd k rodinnému domu č. p. 46 nyní ve vlastnictví žalované. K metodám a postupu v ocenění věcného břemene připomněla příslušnou právní úpravu ve vyhlášce č. 370/2024 Sb. a v zákoně č. 151/1997 Sb. K podstatě stanovení užitku z věcného břemene vyzdvihla nezbytnost správného stanovení místně obvyklého nájemného, které (jak soud zmínil výše) provedla porovnávací metodu za využití nejprve stanovení obvyklé ceny pozemků – 6 vzorků z k. ú. [adresa], též za využití cenotvorných koeficientů.

33. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).

34. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Podle odst. 2 téhož ustanovení vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. Podle § 1274 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Podle odst. 2 téhož ustanovení služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. Podle odst. 2 téhož ustanovení ve služebnosti cesty není obsaženo právo průhonu. Podle odst. 3 téhož ustanovení osoba, které přísluší služebnost cesty, přispívá poměrně k udržování cesty včetně lávek a mostů. Vlastník služebného pozemku přispívá, jen když tato zařízení užívá.

35. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Podle odst. 2 téhož ustanovení vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne. Podle odst. 3 téhož ustanovení plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

36. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo neprávem věc zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

37. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

38. Po skutkové a právní stránce soud učinil tyto závěry.

39. Žalobci jsou vlastníky domu č. p. [Anonymizováno] s pozemky v k. ú. [adresa], a to prvořadě předmětného pozemku žalobců, dále pozemků uvedených v závěru odst. 7 odůvodnění, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro uvedené k. ú. S výjimkou pozemku p. č. [hodnota], který žalobci nabyli kupní smlouvu již v roce 1993, získali koupí ostatní nemovitosti až v roce 1996 (viz zjištění v odst. 19 odůvodnění z rozsudku č. j. [spisová značka]). Zároveň již v roce 1978 bylo žalobcům zřízeno právo osobního užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] (louka) o výměře 747 m2 k výstavbě rodinného domu. Tento pozemek je v aktuálním komplexu nemovitostí žalobců (k tomuto souboru a jeho popisu viz odst. 27) situován v jižní polovině, tj. v opačném místě než se na severu (severozápadě) nachází inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců.

40. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců je výlučně užívána žalovanou (dříve jejími rodiči), případně jistě i pro účely příjezdu např. návštěv či obsluhy automobilem domu žalované č. p. [Anonymizováno], přičemž toto užívání není ošetřeno relevantním právním titulem. Z toliko takto úzce uvedeného skutkového stavu by se jevilo, že žalobci jsou ve smyslu § 1040 o. z. oprávněni požadovat po žalované, aby tuto část předmětného pozemku žalobců vyklidila (což je alternativa nároku k v citovaném ustanovení upraveného práva vlastníka na vydání movité věci neprávem zadržované třetí osobou, a to alternativa pro věc nemovitou). Pokud však soud důkladně posoudil veškerou argumentaci žalobců, tak obranu žalované, zároveň vzal-li v úvahu její vzájemný návrh na zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty korespondující užívané části předmětného pozemku žalobců, pak nemohl žalobě vyhovět. Předesíláno je, že se tak stalo ze dvou samostatných důvodů, z nichž by obstál každý samostatně, a sice po vyhodnocení, že žaloba na vyklizení předmětné části předmětného pozemku žalobců je ve smyslu § 8 o. z. zneužitím vlastnického práva žalobců, dále také s ohledem na vyhovění vzájemnému návrhu žalované na zřízení služebnosti.

41. Ve vztahu k hodnocení o zneužití vlastnického práva žalobců v podobě podání vyklizovací žaloby soud učinil tyto skutkové a právní závěry. Žalovaná se vlastníkem komplexu nemovitostí na LV č. [hodnota] (mezi něž patří i dům č. p. [Anonymizováno] jako součást st. p. č. [hodnota]) stala až v roce 2016 na podkladě rozhodnutí z pozůstalostního řízení (viz zjištění v odst. 7 odůvodnění). V té době již betonová plocha zpevněného příjezdu na předmětném pozemku žalobců k nemovitostem (nejprve k pozemku p. č. nyní [Anonymizováno], poté v pokračování na pozemek p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] se součástí – domem č. p. [Anonymizováno]) již existovala (matka žalované připustila zbudování betonu v roce 1996 či 1997, což de facto koresponduje tvrzení žalobců), avšak i v předcházející době před rokem 1996 na inkriminované části předmětného pozemku žalobců byla zpevněná plocha – navážka šotoliny (výpověď matky žalované, tvrzení žalobce a) z jednání 29. 8. 2024 – viz závěr odst. 1 odůvodnění). Ostatně žalobce při jednání 29. 8. 2024 uvedl, že zde tato šotolinová úprava byla již v době, kdy pozemek p. č. [Anonymizováno] (předmětný pozemek žalobců) zakoupili smlouvou z roku 1996. To, že příjezd k pozemkům nyní ve vlastnictví žalované, tehdy ve vlastnictví jejich rodičů, byl situován uvedeným způsobem v podstatě již od výstavby domu č. p. [Anonymizováno], svědčí také výpověď matky žalobkyně (o přivážení materiálu na stavbu), fotografie z doby dětství bratra žalované (70. léta minulého století, viz závěr odst. 26). Pro výstavbu domu č. p. [Anonymizováno] byl již v roce 1974 otci žalované přidělen do osobního užívání pozemek č. kat. [Anonymizováno] (důkaz v odst. 9), v roce 1976 a 1978 byly poskytnuty rodičům žalované k dočasnému užívaní i pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (též [Anonymizováno]) – tehdy ve značení p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Ke kolaudaci domu č. p. [Anonymizováno] včetně garáže došlo v roce 1978 (listopad) – viz důkazy v odst. 10 a 11. Z uvedeného je zřejmé, že žalované v době výstavby a kolaudace domu bylo maximálně 3,5 roku (k okamžiku kolaudace). Již zde soud podotýká, že žalovaná zjevně jakýmkoliv způsobem nemohla ovlivnit situování domu na pozemku přenechaném do užívání jejím rodičům k výstavbě domu – na pozemku p. č. [Anonymizováno]. Soud připomíná vyjádření žalobce a) z jednání 29. 8. 2024, že v době zakoupení předmětného pozemku žalobců nevěděli, že by inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců k němu přináležela, už na ní byla navezená šotolina, žalobci tuto část svého pozemku nikdy fakticky nevyužívali, na její okraj ve směru ke zbylé části předmětného pozemku žalobců položil žalobce obrubníky, před více než 6 – 7 lety zde došlo k vysazení živého plotu z tújí, který je navíc podstatně delší, než je hranice inkriminované části předmětného pozemku žalobců a zbylé části tohoto pozemku (k tomu viz závěr odst. 28 o zjištěních soudu stran rozsahu, charakteru, podoby živého plotu).

42. Soud nepovažuje za prokázané, navíc až v průběhu řízení změněné, tvrzení žalobců, že neplatná nájemní smlouva z roku 1997 (odst. 13 odůvodnění) byla mezi rodiči žalované a žalobci uzavřena výslovně pro účely ošetření užívání inkriminované části předmětného pozemku žalobců. K tomu soud jednak opakuje, že samotná změna stanoviska žalobců k tomu, čeho se měla (jde-li o určité části pozemků žalobců a rodičů žalované) týkat, činí jejich pozdější tvrzení o tom, že tato smlouva byla uzavřena jedině z důvodu řešení užívání vybetonovaného příjezdu (zřízeno otcem žalované v roce 1996/1997). Žalovaná tvrdila opak – totiž, že se tato smlouva týkala jen přesahů stavby kůlny atd. na zcela jiném místě pozemku p. č. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobců. Tuto verzi soud považuje za pravděpodobnější. Je to dáno obsahem „smlouvy o nájmu“ z 14. 3. 1997 (odst. 13), kde se výslovně uvádí, že předmětem nájmu je okrajová část pozemku č. [hodnota] (na něm totiž žádná vybetonovaná plocha otcem žalované zbudována nebyla, jde o pozemek sousedící s pozemky žalované na jižní, nikoliv severovýchodní – kde je inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců – hranici) a č. [Anonymizováno] (předmětný pozemek žalobců). Pokud smlouva uváděla tuto kombinaci pozemků, navíc jednotné číslo „okrajová část“, pak je skutečně podstatně pravděpodobnější, že šlo o problematické místo hranice pozemků, ohledně něhož bylo následně vedeno řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] a v jehož výsledku bylo deklarováno vlastnické právo žalobců k pozemkové části nacházející se v jednolitém útvaru u hranic p. č. [hodnota], [Anonymizováno] a tehdejší p. č. [hodnota], tj. vůbec ne na inkriminované části předmětného pozemku žalobců. Krom toho ze zápisu z jednání 15. 4. 2015 (odst. 14) se podává, že o režimu nájmu se uvažovalo na zastavěné části pozemků žalobců – zjevně zastavěné kůlnou atd., nikoli ve vztahu k vjezdu na předmětném pozemku žalobců a na pozemku p. č. [Anonymizováno] (rovněž ve vlastnictví žalobců). Uvedená zjištění mimo jiné podporují závěr o tom, že žalobci nikdy před výzvou z 9. 2. 2022 (odst. 20) nebrojili výslovně proti užívání inkriminované části předmětného pozemku žalobců, toto tolerovali, a to dokonce i po roce 2004, kdy – podle shodného tvrzení stran – rodiče žalované přestali za užívání pozemků žalobců (byť dle názoru soudu šlo i jinou část) platit nájemné. Každopádně v projednávané věci nebylo prokázáno, že by žalobci před výzvou z 9. 2. 2022 vůči rodičům žalované nebo žalované dávali najevo nesouhlas s užíváním předmětného pozemku žalobců k příjezdu k domu č. p. [Anonymizováno], natož aby vyžadovali zanechání užívání, vyklizení pozemku (ať již od šotoliny či betonu z let 1996/1997).

43. Připomínán je výsledek řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] (odst. 19) podle níž žalobci jen z části uspěli v požadavku na deklaratorní určení vlastnického práva k pozemkové části situované na zcela odlišném místě souboru nemovitostí žalobců, než je inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců, a to včetně nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Je zcela zjevné, a to z korespondence samotných žalobců odkazujících právě na výsledek sporu [spisová značka] (viz odst. 20 i 22), že žalobce k požadavku na vyklizení inkriminované části předmětného pozemku žalobců inspiroval a motivoval právě výsledek zmíněného řízení. Požadavek na vyklizení byl vznesen v souvislosti s požadavkem na vyklizení pozemku, o němž bylo rozsudkem č. j. [spisová značka] deklaratorně určeno vlastnické právo žalobců. Jako alternativa ke splnění povinnosti žalované betonovou plochu odstranit byl vznesen návrh na to, aby žalovaná tuto část předmětného pozemku žalobců odkoupila od žalobců za 200 000 Kč, což jak v korespondenci z 10. 3. 2022, tak v rámci samotného předmětného řízení (viz závěr odst. 4) žalobci považovali za kompenzaci jak nákladů na spor sp. zn. [spisová značka], tak případně na historii „příkoří“ trvajícího 20 let v podobě absence snahy a aktivity žalované a jejích právních předchůdců k vyřešení nesrovnalostí ohledně hranic pozemků. Uvedený požadavek považuje soud za zcela nepřiměřený (uvedená částka 200 000 Kč za předmětnou část pozemku žalobců je zcela neadekvátní, což vyplývá i ze znaleckého posudku Znalkyně, která se zde zabývala i cenou za metr čtverečný předmětného pozemku žalobců, dospěla k částce 2 218 Kč, zatímco žalobci požadovali cca 19 050 Kč). Nelze ani akceptovat úvahu žalobců, že byli oprávněni k takové kompenzaci, neboť to neodpovídá výsledku soudního řízení sp. zn. [spisová značka], když jejich nároky stran rozsahu pozemku, k němuž požadovali určit vlastnické právo, byly přemrštěné; samotné žalované s uvedeným řízením rovněž vznikly náklady při obraně vůči takovým nárokům žalobců, musela je nést ze svého. V této souvislosti pak nelze odhlédnout v širším kontextu ani od neúspěšných požadavků žalobců stran na inkriminovanou část předmětného pozemku žalobců navazujícího pozemku p. č. [Anonymizováno], kde jej žalovaná z části užívá, neboť se zde nachází veřejná prospěšná účelová komunikace, k níž (a z níž ke svému domu jako jedinou možnou verzi) má žalovaná přístup od domu č. p. [Anonymizováno]. Žalobci přitom vůbec neuspěli v požadavku, aby ve správním řízení bylo určeno, že se na p. č. [Anonymizováno] taková komunikace nenachází (odst. 15). Popsané celkové počínání žalovaných v uplatňování ochrany svého vlastnického práva k nepatrné části celkové výměry jejich pozemků (0,658 %, k tomu viz výměra věcného břemene 10,7 m2 a celková výměra pozemků žalobců 1626 m2 – odst. 27 odůvodnění) proto dle soudu představuje zneužití jejich vlastnického práva dle § 8 o. z. Jako neracionální motivaci žalobců zakrývající spíše dle názoru soudu zamýšlenou „satisfakci“ žalobců je třeba hodnotit v řízení prezentované důvody, kterými – navíc osobně jen žalobce a), když žalobkyně b) se aktivně vůbec řízení neúčastnila (nebyla přítomna na jednání ani místním ohledání) – obhajuje požadavek na vyklizení předmětné části předmětného pozemku žalobců. Pokud žalobci od roku 1996, kdy kupní smlouvou nabyli předmětný pozemek žalobců (a dle slov žalobce a) nevěděli, že k pozemku přísluší i inkriminovaná část zavezená již tehdy šotolinou pro zpevnění příjezdu k domu rodičů žalované), tj. k době podání žaloby téměř 30 let fakticky předmětnou část neužívali, naopak ji sami zcela oddělili vzrostlým živým plotem v rozsahu ještě větším než je hranice, pak si lze stěží představit racionálnost současné vize žalobce a), že 10,7 m2 vybetonované plochy připlotí ke zbytku předmětného pozemku žalobců o rozloze 546 m2 a k dalším pozemkům – o celkové výměře přes 1600 m2. Přičlenění takto dlouhodobě nevyužívané nepatrné plochy celkové rozlohy pozemků žalobců, navíc nacházející se za letitým, vzrostlým a udržovaným živým plotem odděleně od zbytku plochy pozemku žalobců, nepřinese žádný zásadní prospěch žalobcům. Naopak vyklizení této plochy by znamenalo pro žalovanou zamezení přístupu, zejména příjezdu k domu.

44. Obdobně soud uvažoval i o požadavku žalobců na odstranění elektro přípojky, navíc za situace, že je umístěna na sloupu elektrického vedení, ze kterého každopádně vedou dráty přes pozemek žalobců na jih od sloupu (např. foto č. l. 109), je zjevné, že sloup zde umístěn zůstane.

45. Jak soud poznamenal výše, závěry v odst. 41 – 44 o zneužití vlastnického práva žalobců v podobě požadavku na vyklizení inkriminované části předmětného pozemku žalobců představují dle § 8 o. z. samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.

46. Druhým důvodem je vyhovění vzájemného návrhu na zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty po inkriminované části předmětného pozemku žalobců v rozsahu stanovené geometrickým plánem (výrok II. tohoto rozsudku). Podmínky pro takové zřízení jsou splněné dle § 1029 odst. 1, 2 o. z., jelikož žalovaná nemá jiný přístup mezi domem č. p. [Anonymizováno] a jej obklopujícími pozemky k veřejné přístupné komunikaci na p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. To soud zjistil místním šetřením (odst. 28) je to zřejmé i z ortofoto mapy. Soud nepovažuje zřízenou služebnost za takovou, která by představovala jen pohodlnější spojení pro žalovanou. Připomínána je garáž jako součást domu, běžné současné užívání rodinného domu s garáží včetně možnosti sem přijet vozidlem. Svažitost terénu zjištěná při místním šetření neskýtá možnost jiné varianty. Žalovaná vůbec nemá přístup ke svému domu ze světových stran západ, jih, východ, neboť její pozemky jsou zde obklopeny zahradami jiných vlastníků dalších rodinných domů (včetně žalobců), není zde možné realizovat vůbec přístup ke komunikaci. Svažitost terénu od komunikace pokračující z p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] západně na p. č. [Anonymizováno] neumožňuje zbudování rozumného sjezdu z komunikace p. č. [Anonymizováno] k domu žalované.

47. Žalované se netýká vyloučení možnosti povolení nezbytné cesty soudem dle § 1032 odst. 1 o. z., na které poukazovali žalobci – hrubé či úmyslné způsobení si nedostatku přístupu tím, kdo o nezbytnou cestu žádá. Soud připomíná, že situování domu a částečné odebrání zeminy v terénu (které sice připustila matka žalované) bylo realizováno v době, kdy žalované bylo méně než 3,5 roku. Žalované tudíž nelze přičítat k tíži situování domu (s odebráním části zeminy ze svahu) a posléze příjezdové cesty s využitím části v rozsahu cca 10 m2 mimo pozemky, které byly jejím rodičům poskytnuty do dočasného užívání pro účely výstavby domu. Navíc lze podotknout, že rodiče žalované skutečně byli limitováni elektrickým vedením vysokého napětí na samotné hranici pozemku p. č. [Anonymizováno] (viz výpověď matky a fotografie zmíněné v odst. 28). Na uvedeném nic nemění to, že žalovaná neprokázala, že původně existovala jakási cesta na pozemku tehdejším p. č. [Anonymizováno] (k tomu viz odst. 25). Krom toho soud podotýká, že žalobci přes poučení soudem, udělené podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u jednání dne 29. 8. 2024, nedoplnili tvrzení a důkazy o tom, že by přímo žalovaná si hrubou nedbalostí či úmyslně přímo způsobila nedostatek přístupu k domu č. p. [Anonymizováno] a pozemkům jej obklopujícím.

48. Soud tedy vzájemné žalobě na povolení nezbytné cesty v rozsahu požadovaném žalovanou vyhověl podle § 1029 o. z. V rozsahu jde o omezení žalobců jako vlastníků p. č. [Anonymizováno] minimální (a korespondující skutečnému stavu téměř 30 let trvajícímu, který žalobci umocnili mj. zřízením a dlouholetým pěstováním živého plotu a absencí faktického užití inkriminované části pozemku služebného). Pozemek žalobců tak bude zasažen co nejméně, nemění se také míra obtěžování žalobců v důsledku realizace práv žalované ze služebnosti. K tomu ji soud nad rámec zákonného rozsahu vyplývajícího z ustanovení § 1274 a § 1275 o. z. specifikoval stran nosnosti vozidel, jimiž může být po služebném pozemku ježděno.

49. Úplata stanovená výrokem III tohoto rozsudku a dle § 1030 odst. 1 koresponduje jednoznačným zjištěním soudu ze znaleckého posudku Znalkyně (odst. 32, částka 26 370 Kč). Že byl žalobcům v důsledku povolení služebnosti stezky a cesty soudem vznikla jiná újma, než která by byla krytá úplatou, žalobci netvrdili.

50. Výjimkou z vyhovění vzájemnému návrhu žalované byl pozemek p. č. [Anonymizováno] o rozloze pouhých 6 m2 při severovýchodní hranici souboru nemovitostí žalované, neboť přes něj přístupová cesta vůbec nevede, jde o součást skalky při oplocení přilehlém ke komunikaci na p. č. [Anonymizováno].

51. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve výrocích V až VIII tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Nejprve soud podotýká, že předmětem řízení byla jednak žaloba žalobců, zároveň ale vzájemný návrh žalované. Rozhodnutí o nákladech řízení se pak musí vztahovat dílčím způsobem na tyto samostatné části předmětu řízení, čemuž odpovídají výroky V až VII.

52. Při rozhodování o právu na náhradu nákladů řízení vzal soud v úvahu zejm. dále citovaná ustanovení procesní úpravy.

53. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

54. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník).

55. Pokud jde o žalobce, ti nebyli v meritorním rozhodnutí na konci řízení vůbec úspěšní, naopak žalovaná se plně ubránila žalobě o vyklizení předmětného pozemku žalobců a ve zcela převažující míře byla úspěšná ohledně vzájemného návrhu na zřízení věcného břemene – služebnosti cesty a stezky ve prospěch předmětného pozemku žalobců (p. č. [Anonymizováno]. Při závěru o zcela převažující úspěšnosti žalované ve věci jejího vzájemného návrhu soud vycházel z úvahy, že žalovaná požadovala zřídit věcné břemeno ve prospěch celkem [hodnota] pozemků ve svém výlučném vlastnictví – p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], jejichž celková výměra dle LV č. [hodnota] představuje v součtu 845 m2, přičemž soud žalobě nevyhověl (výrok IV) pouze ohledně pozemku žalované p. č. [Anonymizováno] s výměrou zanedbatelných 6 m2. Z porovnání těchto výměr je zřejmé na první pohled, že neúspěch žalované je skutečně zcela nepatrný. Proto soud výrokem V a VI tohoto rozsudku přisoudil podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. žalované plné právo na náhradu nákladů řízení ohledně obou částí řízení, o kterých bylo výrokem I až IV vydáno meritorní rozhodnutí, vůči žalobcům, kteří jsou jako manželé zavázáni společně a nerozdílně. K podrobnému odůvodnění výše přisouzených nákladů řízení soud odkazuje na níže uvedené odstavce odůvodnění.

56. Soud vzal však v potaz, že původně byl předmětem řízení také nárok žalobkyně na zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty k dalšímu pozemku žalobců, a sice p. č. [Anonymizováno]. Ve vztahu k tomuto nároku však žalovaná vzala žalobu zpět bez toho, že by ke zpětvzetí vzájemného návrhu došlo pro chování žalobců, čímž z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení. Ve smyslu výše citovaného ust. § 146 odst. 2 (věta druhá) o. s. ř. proto vzniká žalované procesní povinnost (uložená rozhodnutím soudu ve výroku VII tohoto rozsudku) nahradit žalobcům účelně vynaložené náklady řízení, spojené s řízením o této dílčí části vzájemného návrhu žalované. Tyto náklady jsou představovány (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř., když žalobci sami neuplatnili své vlastní náklady, jejich vznik se nepodává ani z obsahu spisu) náklady právního zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), konkrétně ve znění před 1. 1. 2025, jelikož všechny adekvátní úkony k této části předmětu řízení byly učiněny před tímto datem. Při tarifní hodnotě 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. c) AT, jelikož předmětem řízení bylo zřízení věcného břemene) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 500 Kč (§ 7 bod 5. AT), resp. při zastoupení 2 osob celkem 4 000 Kč (§ 12 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024). Advokát ohledně této části předmětu řízení v řízení učinil celkem 3 úkony, jelikož řízení v této části bylo zastaveno usnesením z 24. 1. 2024 (pravomocným ke dni 14. 2. 2024), posléze se již další úkony (počínaje vyjádřením žalobců z 19. 2. 2024) nemohly týkat takového předmětu řízení. Konkrétně tak jsou adekvátní úkony právní služby v podobě převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalobců ze 7. 3. 2023 ke vzájemnému návrhu a účasti u jednání dne 18. 5. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT]. Vzhledem k přehledu provedených úkonů 3 pak celková odměna advokáta dosáhla částky 12 000 Kč (3 x 4 000 Kč).

57. Dále na nákladech právního zastoupení žalovaných jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z uvedených 3 úkonů vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 900 Kč. Jestliže však uvedené úkony byly učiněny jako společné i pro další 2 předměty řízení v podobě žaloby na vyklizení a vzájemného návrhu na zřízení věcného břemene – služebnosti k pozemku p. č. 34/5, pak z těchto hotových výdajů připadá do povinnosti žalované k nahrazení nákladů řízení jen 1/3 z nich, tj. částka 300 Kč.

58. K nákladům právního zastoupení přísluší (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě k jednání (z [adresa] a zpět) v trvání 2 půlhodin po 100 Kč/půlhodina; celkem náhrada za ztrátu času činí 200 Kč, z toho na třetinový předmět řízení připadá částka (po zaokrouhlení na celé Kč) 67 Kč. Konečně v nákladech právního zastoupení jde o cestovní výdaje advokáta 381 Kč za jízdu z [adresa] a zpět, ve vzdálenosti 44 km vozem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] s průměrnou spotřebou 7,83 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 44,10 Kč [§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb.], resp. 1/3 z toho – částka 127 Kč. Advokát žalobců netvrdil (a nedoložil), že je plátcem DPH.

59. Právo na náhradu nákladů řízení bylo tedy žalobcům přisouzeno v částce 12 494 (12 000 + 300 + 127 + 67) Kč.

60. Náklady za právní zastoupení žalované (když ani ona neuplatnila žádné další náklady, s výjimkou soudního poplatku za vzájemný návrh) byly určeny podle obsahu spisu a advokátního tarifu ve znění účinném taktéž ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, tj. ve znění včetně vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025.

61. Náklady řízení žalované ve vztahu k žalobě žalobců na vyklizení předmětného pozemku (výrok V) sestávají jen z nákladů právního zastoupení 17 658,40 Kč. Při tarifní hodnotě 10 000 Kč v době do 31. 12. 2024 a 30 000 Kč v době počínaje 1. 1. 2025 (§ 9 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl nárok na vyklizení pozemku, když takový nárok je penězi neocenitelný) činí odměna advokátky za jeden úkon před 1. 1. 2025 částku 1 500 Kč a od 1. 1. 2025 částku 2 300 Kč (§ 7 bod 4, 5). Advokátka v řízení učinila ohledně tohoto předmětu řízení 7 úkonů do 31. 12. 2024 a 2 úkony od 1. 1. 2025 [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 24. 1. 2023, účast u jednání dne 18. 5. 2023, vyjádření ve věci samé z 20. 2. 2024, účast u jednání 16. 5. 2024 a 29. 8. 2024, účast u místního ohledání dne 29. 8. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), dále od 1. 1. 2025 šlo o účast u jednání 19. 6. a u vyhlášení rozhodnutí 27. 6. 2025; s posledním z úkonů se však pojí jen polovina odměny]. Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna dosáhla částky 13 950 Kč (7 x 1 500 Kč + 1,5 x 2 300 Kč). Na nákladech právního zastoupení běžně jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 7 úkonů učiněných do 31. 12. 2024 vždy po 300 Kč, dále s 2 úkony od 1. 1. 2025 po 450 Kč. Časově první tři uvedené úkony (převzetí v zastoupení, vyjádření k žalobě, spojené s podáním vzájemného návrhu, jakož i jednání 18. 5. 2023) však byly učiněny jako společné i pro další dva předměty řízení (vzájemná žaloba o věcné břemeno ve vztahu k pozemku p. č. 34/9 a vzájemná žaloba o věcné břemeno ve vztahu k pozemku p. č. 34/5), proto se z celkové výše paušálů za tyto úkony (900 Kč) do nákladů řízení o žalobě na vyklizení započítá jen 1/3, tj. 300 Kč. U všech ostatních 6 úkonů se do nákladů řízení započte paušální náhrady, neboť druhá polovina přísluší pro řízení o věcném břemeni k p. č. 34/5 (vzájemný návrh o zřízení věcného břemene k pozemku p. č. 34/9 již projednáván nebyl). Z celkové výše paušální náhrady u takových úkonů, tj. z částky 2 100 Kč (4 x 300, 2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 AT) činí částku 1 050 Kč.

62. K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby. V plném rozsahu advokátka strávila při cestě k 1 jednání (z [adresa] do [adresa] a zpět) 4 půlhodiny, při cestě k místnímu ohledání (z [adresa] do [adresa] a zpět) 2 půlhodiny, a to do 31. 12. 2024 po 100 Kč/půlhodina, od 1. 1. 2025 pod 150 Kč/půlhodina (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT). Celkem náhrada za ztrátu času činí v souvislosti s jednáním 18. 5. 2023 částku 400 Kč, avšak z toho se do nákladů této části řízení započítává jen 1/3, tj. 133 Kč; ve zbytku jde o náhradu za ztrátu času celkem 2 200 Kč (16. 5. a 29. 8. 2024 vždy po 400 Kč k jednání, 29. 8. 2024 po 200 Kč k místnímu ohledání, 19. 6. a 27. 6. 2025 po 600 Kč k jednání a vyhl. rozsudku), z toho (když druhá přísluší pro řízení o zřízení věcného břemene, představuje 1 100 Kč.

63. Cestovní výdaje advokátky byly spojené s užitím vozidla [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] s průměrnou spotřebou 6,2 litrů/100 km, a to při jízdě k jednání z [adresa] do [adresa] a zpět ve vzdálenosti vždy 52 km, při cestě k místnímu ohledání [adresa] a zpět do sídla AK – 40 km. Jízdné k jednání 18. 5. 2023 činilo celkem 403,30 Kč (při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně benzínu za jeden litr 41,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.), z toho při tehdejších 3 předmětech řízení činí 1/3 pro náhradu nákladů řízení o žalobě na vyklizení částku 134,50 Kč. Jízdné ke 2 jednáním v roce 2024 (16. 5, 29. 8.) činilo celkem 828,80 Kč a k místnímu odhledání dne 29. 8. 2024 částku 319 Kč (při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně benzínu za jeden litr 38,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.), do nákladů řízení pak přísluší z toho – 414,40 Kč a 159,50 Kč. Jízdné za 2 cesty v roce 2025 (k jednání dne 19. 6. a vyhlášení rozsudku dne 27. 6.) činí celkem 824 Kč (při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km a při ceně benzínu za jeden litr 35,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb.), z toho polovina 417 Kč.

64. Na nákladech řízení žalované v zřízení věcného břemene k pozemku p. č. 34/5 (výrok VI) jsou tyto představovány jednak soudním poplatkem 5 000 Kč, dále složenou (a poté zcela využitou) zálohou na znalečné 16 000 Kč, a konečně náklady právního zastoupení 29 558,40 Kč. Při tarifní hodnotě 35 000 Kč v době do 31. 12. 2024 a 65 000 Kč v době počínaje 1. 1. 2025 (§ 9 odst. 3 písm. c) AT, neboť předmětem řízení bylo zřízení věcného břemene) činí odměna advokátky za jeden úkon učiněný do 31. 12 2024 celkem 2 500 Kč a od 1. 1. 2025 částku 3 700 Kč (§ 7 bod 5). Přehled 9 úkonů je shodný jako v řízení o vyklizení nemovitosti, připojil se k nim ještě úkon po 2 500 Kč z 15. 5. 2023 (písemné vyjádření toliko ohledně zřízení věcného břemene). Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna dosáhla částky 25 550 Kč (8 x 2 500 Kč + 1,5 x 3 700 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s úkonem z 15. 5. 2020 v plné výši 300 Kč, zatímco v ostatních případech jde o příslušný podíl z paušální náhrady tak, jak ji soud určil už u řízení o vyklizení nemovitosti, tj. v částce 1 350 Kč. Rovněž podíl ze ztráty času činí shodně jako u řízení u vyklizení nemovitosti částku 1 233 Kč, podíl na jízdném pak 1 125,40 Kč.

65. Podle § 149 o. s. ř. jsou účastníci povinni vzájemně si nahradit náklady řízení k rukám právních zástupců protistrany.

66. Jestliže v řízení o vzájemném návrhu žalované na zřízení věcného břemene k povinnému pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno] byli žalobci ve zcela přepažující míře neúspěšní, uložil jim soud výrokem VIII dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (dle něhož má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) povinnost k náhradě nákladů řízení státu 11 588 Kč. Jde o znalečné ve vztahu k posudku o ocenění zřízeného věcného břemene, vyplacené ze státních prostředků poté, kdy na celkové znalečné 27 588 Kč nepostačila záloha složená žalovanou ve výši 16 000 Kč. Žalobci netvrdili, ani se ze spisu nepodává, že by u nich byli předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

67. Lhůta k plnění předmětu řízení (u žalované – úplaty za zřízení služebnosti) i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla všem účastníkům stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž tito ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdili) žádné relevantní důvody.