25 Co 349/2025 - 267

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a/ [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] b/ [Jméno žalobce B], narozená [datum] oba bytem [Adresa žalobce B] zastoupení advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [datum] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vyklizení nemovitosti a o vzájemném návrhu na zřízení věcného břemene k odvolání a, b/ žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 27. června 2025, č. j. 10 C 185/2022-220 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se až na odvoláním nenapadený výrok IV. potvrzuje s tím, že výrok II. zní: Zřizuje se věcné břemeno – služebnost stezky a cesty ve prospěch vlastníka pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] (rodinný dům) v části obce [adresa], a pozemku p. č. [číslo], vše v k. ú. [adresa], přes část pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [číslo], vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], Geodetické práce [adresa], a ověřeném [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] pod č. [číslo], který je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu. Jde-li o služebnost cesty, zakládá se právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly s hmotností do 3,5 tuny.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl takto: zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek p. č. [číslo] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] a odstranit z něj celistvou betonovou plochu, nacházející se při hranici s pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], jakož i část elektrické přípojky, umístěné na pozemku p. č. [číslo] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] v části od hranice s pozemkem p. č. [číslo] v obci [adresa] a k. ú. [adresa] po sloup elektrického vedení, tvořícího součást rozvodné soustavy elektrické energie, umístěný na pozemku p. č. [číslo] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], a takto vyklizenou nemovitou věc předat žalobcům (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); zřídil věcné břemeno – služebnost stezky a cesty ve prospěch vlastníka pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] (rodinný dům) v části obce [adresa], a pozemků p. č. [číslo] a [číslo] vše v k. ú. [adresa], přes část pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. [číslo], vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], Geodetické práce [adresa], a ověřeném [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] pod č. [číslo], který je nedílnou součástí rozsudku. Jde-li o služebnost cesty, zakládá se právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly s hmotností do 3,5 tuny (bod II.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům úplatu za zřízení služebnosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku ve výši [částka], a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III.); zamítl vzájemný návrh žalované v části, ve které se žalovaná domáhala zřízení služebnosti stezky a cesty obdobně jako je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku také ve prospěch pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (bod IV.); žalobcům uložil solidární povinnost nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované náklady řízení o žalobě na vyklizení pozemku p. č. [číslo], a to ve výši [částka] (bod V.); žalobcům uložil solidární povinnost nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované náklady řízení o vzájemném návrhu na zřízení služebnosti, a to ve výši [částka] (bod VI.); žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobcům, kteří jsou vůči ní oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení o zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty k pozemku ve společném jmění manželů p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a to ve výši [částka] (bod VII.) a žalobcům uložil solidární povinnost nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení státu, a to řízení o zřízení věcného břemene – služebnosti v částce [částka] (bod VIII.).

2. V odůvodnění svého rozsudku prvostupňový soud nejprve reprodukoval procesní podání účastníků, podal přehled provedených důkazů a skutkových zjištění z nich učiněných, citoval dále znění na věc rozhodných zákonných ustanovení. Uzavřel, že a, b/ žalobci (dále také „žalobci“) jsou vlastníky domu č. p. [číslo] s pozemky v k. ú. [adresa]. S výjimkou pozemku p. č. [hodnota], který žalobci nabyli kupní smlouvu již v r. [datum], získali koupí ostatní nemovitosti až v r. [datum]. Zároveň již v r. [datum] bylo žalobcům zřízeno právo osobního užívání pozemku p. č. [číslo] (louka) o výměře 747 m2 k výstavbě rodinného domu. Tento pozemek je v aktuálním komplexu nemovitostí žalobců situován v jižní polovině, tj. v opačném místě než se na severu (severozápadě) nachází inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců je výlučně užívána žalovanou (dříve jejími rodiči), případně pro účely příjezdu např. návštěv či obsluhy automobilem domu žalované č. p. [číslo], přičemž toto užívání není ošetřeno relevantním právním titulem. Okresní soud rozvedl, že nevyhověl žalobě na vyklizení pozemku ze dvou samostatných důvodů, z nichž by obstál každý samostatně. Žaloba je totiž ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) zneužitím vlastnického práva žalobců; dále je důvodem zamítnutí vyklizovací žaloby vyhovění vzájemnému návrhu žalované na zřízení služebnosti.

3. Ve vztahu ke zneužití vlastnického práva v podobě podání vyklizovací žaloby (jakožto prvnímu důvodu) okresní soud učinil následující skutkové a právní závěry. Žalovaná se vlastníkem komplexu nemovitostí na listu vlastnictví (dále jen „LV“) č. [hodnota], mezi něž patří i dům č. p. [číslo] jako součást st. p. č. [hodnota], stala až v r. [datum] na podkladě rozhodnutí z pozůstalostního řízení. V té době již betonová plocha zpevněného příjezdu na pozemku žalobců existovala, avšak i před zbudováním betonu (v r. [datum]) již na inkriminované části předmětného pozemku žalobců byla zpevněná plocha – navážka šotoliny. Okresní soud nepovažoval za prokázané tvrzení žalobců, že neplatná nájemní smlouva z r. [datum] byla mezi rodiči žalované a žalobci uzavřena výslovně pro účely ošetření užívání inkriminované části předmětného pozemku žalobců. Žalovaná tvrdila opak – totiž, že se tato smlouva týkala jen přesahů stavby kůlny atd. na zcela jiném místě pozemku p. č. [číslo] a pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobců. Tuto verzi okresní soud měl za pravděpodobnější z důvodu obsahu „smlouvy o nájmu“ ze dne [datum], kde se výslovně uvádí, že předmětem nájmu je okrajová část pozemku č. [hodnota] (na něm žádná vybetonovaná plocha otcem žalované zbudována nebyla, jde o pozemek sousedící s pozemky žalované na jižní, nikoliv severovýchodní – kde je inkriminovaná část předmětného pozemku žalobců – hranici) a č. [číslo] (předmětný pozemek žalobců). Pokud smlouva uváděla tuto kombinaci pozemků, navíc jednotné číslo „okrajová část“, pak je podstatně pravděpodobnější, že šlo o problematické místo hranice pozemku, ohledně něhož bylo následně vedeno řízení u tamního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a v jehož výsledku bylo deklarováno vlastnické právo žalobců k pozemkové části, nacházející se v jednolitém útvaru u hranic p. č. [hodnota] a tehdejší p. č. [hodnota], tj. vůbec ne na inkriminované části předmětného pozemku žalobců. Krom toho ze zápisu z jednání ze dne [datum] se podává, že o režimu nájmu se uvažovalo na zastavěné části pozemků žalobců – zjevně zastavěné kůlnou atd., nikoli ve vztahu k vjezdu na předmětném pozemku žalobců a na pozemku p. č. [číslo] (rovněž ve vlastnictví žalobců). Uvedená zjištění mimo jiné podporují závěr o tom, že žalobci nikdy před výzvou ze dne [datum] nebrojili výslovně proti užívání inkriminované části předmětného pozemku, toto tolerovali, a to dokonce i po r. [datum], kdy – podle shodného tvrzení procesních stran – rodiče žalované přestali za užívání pozemků žalobců (byť dle názoru okresního soudu šlo o jinou část) platit nájemné. Každopádně nebylo prokázáno, že by žalobci před výzvou ze dne [datum] vůči rodičům žalované nebo přímo vůči žalované dávali najevo nesouhlas s užíváním předmětného pozemku žalobců k příjezdu k domu č. p. [číslo], natož aby vyžadovali zanechání užívání, vyklizení pozemku (ať již od šotoliny či betonu z let [datum]).

4. Prvostupňový soud dále uvedl, že požadavek na vyklizení byl vznesen v souvislosti s požadavkem na vyklizení pozemku, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem pod č. j. [spisová značka] (pozn. odvolacího soudu: jde o rozsudek ze dne [datum] ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o určení vlastnictví, vedený mezi týmiž účastníky řízení /při jejich shodném procesním postavení/, jenž nabyl právní moci dne [datum]). Jako alternativa ke splnění povinnosti žalované betonovou plochu odstranit byl vznesen návrh na to, aby žalovaná tuto část předmětného pozemku žalobců odkoupila od žalobců za [částka]. Uvedený požadavek měl okresní soud za zcela nepřiměřený (částka [částka] za předmětnou část pozemku žalobců je zcela neadekvátní, což vyplývá i ze znaleckého posudku). Okresním soudem zevrubně popsané celkové počínání žalobců v uplatňování ochrany vlastnického práva k nepatrné části celkové výměry jejich pozemků (v rozsahu 0,658 % k celku, přičemž jde o nepravidelný útvar vzdáleně připomínající obdélník, o výměře 10,7 m2) dle něj představuje zneužití vlastnického práva dle ust. § 8 o. z. Pokud žalobci od r. [datum], kdy kupní smlouvou nabyli předmětný pozemek (a dle slov a/ žalobce nevěděli, že k pozemku přísluší i inkriminovaná část zavezená již tehdy šotolinou pro zpevnění příjezdu k domu rodičů žalované), tj. k době podání žaloby téměř 30 let fakticky předmětnou část neužívali, naopak ji sami zcela oddělili vzrostlým živým plotem v rozsahu ještě větším než je hranice, pak si lze stěží představit racionálnost současné vize a/ žalobce, že oněch 10,7 m2 vybetonované plochy připlotí ke zbytku předmětného pozemku žalobců o rozloze 546 m2 a k dalším pozemkům – o celkové výměře přes 1.600 m2. Přičlenění takto dlouhodobě nevyužívané nepatrné plochy celkové rozlohy pozemků žalobců, navíc nacházející se za letitým, vzrostlým a udržovaným živým plotem -odděleně od zbytku plochy pozemku žalobců, nepřinese žalobcům žádný zásadní prospěch. Naopak vyklizení této plochy by znamenalo pro žalovanou zamezení přístupu, zejména příjezdu k jí vlastněnému domu. Obdobně okresní soud uvažoval i o požadavku žalobců na odstranění elektro přípojky. Ta je totiž umístěna na sloupu elektrického vedení, ze kterého každopádně vedou dráty přes pozemek žalobců na jih od sloupu; za této situace je tudíž zjevné, že sloup zde umístěn zůstane.

5. Druhým důvodem zamítnutí žaloby je podle okresního soudu vyhovění vzájemnému návrhu žalované na zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty po inkriminované části předmětného pozemku žalobců v rozsahu stanoveném geometrickým plánem. Podmínky pro takové zřízení jsou splněné dle ust. § 1029 odst. 1 a 2 o. z., jelikož žalovaná nemá jiný přístup mezi domem č. p. [číslo] a jej obklopujícími pozemky k veřejně přístupné komunikaci na p. č. [číslo]. To okresní soud zjistil místním šetřením a je to zřejmé i z ortofoto mapy. Prvostupňový soud neměl zřízenou služebnost svým charakterem a dopadem za takovou, která by představovala jen pohodlnější spojení pro žalovanou. Připomněl, že garáž je součástí jejího domu a že je běžné současné užívání rodinného domu s garáží včetně možnosti sem přijet vozidlem. Svažitost terénu zjištěná při místním šetření pak neskýtá možnost jiné varianty. Žalovaná vůbec nemá přístup ke svému domu ze světových stran západ, jih, východ, neboť její pozemky jsou zde obklopeny zahradami jiných vlastníků dalších rodinných domů (včetně žalobců), není zde vůbec možné realizovat přístup ke komunikaci. Svažitost terénu od komunikace pokračující z p. č. [číslo] západně na p. č. [číslo] neumožňuje zbudování rozumného sjezdu z komunikace p. č. [číslo] k domu žalované. Žalované se netýká vyloučení možnosti povolení nezbytné cesty soudem dle ust. § 1032 odst. 1 o. z. Okresní soud připomněl, že situování domu a částečné odebrání zeminy v terénu bylo realizováno v době, kdy žalované bylo méně než 3,5 roku. Žalované tudíž nelze přičítat k tíži situování domu (s odebráním části zeminy ze svahu) a posléze příjezdové cesty s využitím části v rozsahu cca 10 m2 mimo pozemky, které byly jejím rodičům poskytnuty do dočasného užívání pro účely výstavby domu. Navíc rodiče žalované byli limitováni elektrickým vedením vysokého napětí na samotné hranici pozemku p. č. [číslo]. Žalobci přes poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“) u jednání dne [datum], nedoplnili tvrzení a důkazy o tom, že by si žalovaná přímo hrubou nedbalostí či úmyslně způsobila nedostatek přístupu k domu č. p. [číslo] a k pozemkům jej obklopujícím. Okresní soud tedy vzájemné žalobě na povolení nezbytné cesty v rozsahu požadovaném žalovanou vyhověl s tím, že jde o omezení žalobců jako vlastníků p. č. [číslo] minimální a nadto korespondující skutečnému stavu téměř 30 let trvajícímu, který žalobci umocnili mj. zřízením a dlouholetým pěstováním živého plotu a s tím spojenou absencí faktického užití inkriminované části pozemku služebného. Úplata dle ust. § 1030 odst. 1 o. z. koresponduje zjištěním ze znaleckého posudku. Že by žalobcům v důsledku povolení služebnosti stezky a cesty soudem vznikla jiná újma, než která by byla krytá úplatou, žalobci netvrdili. Výjimkou z vyhovění vzájemnému návrhu žalované byl pozemek p. č. [číslo] o rozloze pouhých 6 m2 při severovýchodní hranici souboru nemovitostí žalované, neboť přes něj přístupová cesta vůbec nevede; jde o součást skalky při oplocení přilehlém ke komunikaci na p. č. [číslo]. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 148 odst. 1 OSŘ, k tomu připojil výpočet výše jednotlivých náhrad.

6. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali žalobci, přičemž u odvolacího jednání upřesnili, že jejich odvolání nesměřuje vůči pro ně příznivému výroku pod bodem IV. rozsudku okresního soudu. Závěry okresního soudu podle nich neodpovídají provedenému dokazování. Zdůraznili, že vlastnické právo k pozemku p. č. [číslo] nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Následně zjistili, že rodiče žalované, coby tehdejší vlastníci sousedního domu, realizovali na počátku r. [datum] vybetonování příjezdu ke svému domu, přičemž tento příjezd vybetonovali rovněž na části jejich pozemku, a to právě pozemku p. č. [číslo]. Tato skutečnost byla důvodem, pro který žalobci začali se sousedy věc řešit a pro který došlo k uzavření smlouvy o nájmu pozemku, jíž žalobci s rodiči žalované podepsali dne [datum]. Žalobci nepovažují za podstatnou otázku platnosti této smlouvy. Smlouva dosvědčuje, že oběma tehdejším stranám bylo zřejmé a jasné, že příjezd k domu rodičů žalované byl vybetonován na pozemku ve vlastnictví žalobců a že právě a jedině tuto skutečnost si chtěli postavit najisto, čemuž odpovídá i výše sjednaného nájemného, které činilo více než symbolickou [částka] ročně. Konečně i ze všech podání, která žalobci učinili v rámci předchozí soudního řízení, vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] je zřejmé, že jejich snahou a cílem bylo narovnání průběhu celé hranice mezi jejich pozemky a pozemky žalované, tedy včetně části pozemku p. č. [číslo] „zastavěného“ betonovou plochou. V tomto kontextu nemůže obstát závěr okresního soudu, dle kterého byla jediným důvodem uzavření smlouvy existence stavby kůlny ve vlastnictví žalované, resp. jejich právních předchůdců na pozemku žalobců. Tato kůlna totiž na svém místě stála již od 70. let dvacátého století a ve vztahu k ní nedošlo na přelomu let [datum] a [datum] k žádné události, která by byla „spouštěčem“ jednání a uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum]. Není pravdou, že by žalobci před datem [datum] proti užívání předmětné části pozemku p. č. [číslo] žalovanou nijak nebrojili a že by tak více než 30 let tuto část svého pozemku fakticky neužívali. Předchozí řízení, kde již v tam podané žalobě žalobci uváděli jako důvod jejího podání existenci betonové plochy na jejich pozemku, bylo zahájeno v r. [datum]. Tomu předcházelo několik let trvající se dohadování, a to jak v rovině vzájemné, tak v rovině řízení před správními orgány. Opomenout nelze ani to, že právní předchůdci žalované do r. [datum] řádně plnili závazky, plynoucí právě z nájemní smlouvy ze dne [datum]. Závěr, že vyklizení předmětné části sporného pozemku p. č. [číslo] by pro žalovanou znamenalo zamezení příjezdu k domu, učinil okresní soud pouze na základě své úvahy a po provedení místního šetření bez jakéhokoli odborného posouzení věci. Komplex pozemků ve vlastnictví žalované přitom přiléhá k veřejně přístupné komunikaci v délce společné hranice cca 40 metrů a sjezd z této komunikace na pozemky žalované je možné vybudovat v podstatě kdekoli na této hranici. O tom jednoznačně svědčí fotodokumentace pořízená okresním soudem při místním šetření. Pro výškové poměry navíc existuje technické řešení vybudováním sjezdu tak, aby to odpovídalo technickým normám. Okresní soud proto neměl dle názoru žalobců vyhovět vzájemnému návrhu žalované. Zachování stávajícího připojení domu žalované přes pozemek žalobců je podle odvolatelů bezpochyby pohodlnějším, ale rozhodně ne jediným možným řešením. Jako jediné je však na úkor žalobců, když omezuje jejich vlastnické právo k předmětné části pozemku p. č. [číslo]. Rozhodně snahou a zájmem žalobců nebylo jakékoli zneužívání svého vlastnického práva. Žalobci navrhli ze všech těchto důvodů rozsudek okresního soudu (vyjma výroku pod bodem IV.) změnit tak, že jejich žalobě bude vyhověno a vzájemná žaloba bude zamítnuta.

7. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jej potvrdit. Měla za to, že soud prvního stupně v průběhu řízení velmi pečlivě provedl veškeré předložené důkazy a po jejich objektivním zhodnocení ve všech jejich souvislostech ve věci správně rozhodl. Žalovaná v následně připojeném sdělení (viz založeno na č. l. 256 a násl. spisu) uvedla, že po vyhlášení rozsudku okresního soudu došlo z moci úřední k realizaci revize údajů v katastru nemovitostí, týkající se nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], tj. nemovitostí ve vlastnictví žalované, neboť byl zjištěn nesoulad údajů zapsaných v katastru se skutečným stavem. Popsanou revizí katastru nemovitostí byly dotčeny pouze panující pozemky, tj. pozemek č. [číslo] a pozemek [číslo], které byly sloučeny spolu s pozemkem č. [číslo] a č. [číslo] do jednoho pozemku, nyní evidovaného pod č. [číslo] tj. pod číslem shodným s panujícím pozemkem, vše ve vlastnictví žalované. Předmětná revize katastru, provedená z moci úřední, nijak neovlivnila rozsah věcného břemene zatěžujícího část povinného pozemku, tedy že tato povinnost žalobců strpět výkon služebnosti stezky a cesty na části pozemku č. [číslo], jak je vymezeno v citovaném geometrickém plánu, zůstala nedotčena. V případě, že by byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen, měl by být podle žalované v této souvislosti ve výroku II. rozsudku zohledněn současný stav, jak je nyní zapsán v katastru nemovitostí po provedené revizi, tedy nechť je zřízeno věcné břemeno – služebnost stezky a cesty ve prospěch vlastníka pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [číslo] (rodinný dům) v části obce [adresa], a pozemku p. č. [číslo], vše v k. ú. [adresa], přes část pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání podaly osoby k tomu oprávněné, včas a že se jedná o odvolání přípustné (ust. § 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nedotčeného výroku pod bodem IV., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (ust. § 212 a § 212a OSŘ), při jednání (ust. § 214 odst. 1 OSŘ) – za omluvené neúčasti b/ žalobkyně (ust. § 101 odst. 3 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání a, b/ žalobců není opodstatněné.

9. Jak již bylo shora avizováno, podaným odvoláním nebyl napaden výrok IV. rozsudku okresního soudu, který tak nabyl samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (ust. § 159, § 206 odst. 2 a § 212 OSŘ).

10. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Prvostupňový soud podle ust. § 6, § 120 a § 153 odst. 1 OSŘ úplně a řádně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 OSŘ a vyvodil z nich adekvátní právní závěry. Na přiléhavé odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí proto odvolací soud pro jeho věcnou správnost odkazuje a k odvolacím námitkám žalobců zaujímá následující stanovisko.

11. Podle ust. § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Podle odst. 2 téhož ustanovení vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.

12. Podle ust. § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

13. Podle ust. § 1274 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Podle odst. 2 téhož ustanovení služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

14. Podle ust. § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. Podle odst. 2 téhož ustanovení ve služebnosti cesty není obsaženo právo průhonu. Podle odst. 3 téhož ustanovení osoba, které přísluší služebnost cesty, přispívá poměrně k udržování cesty včetně lávek a mostů. Vlastník služebného pozemku přispívá, jen když tato zařízení užívá.

15. Podle ust. § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

16. Podle ust. § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Podle odst. 2 téhož ustanovení vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne. Podle odst. 3 téhož ustanovení plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

17. Podle ust. § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a/ převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b/ způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c/ žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

18. Podle ust. § 1040 odst. 1 o. z. kdo neprávem věc zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Žalobci okresnímu soudu v rámci své odvolací argumentace vytýkají nesprávnost skutkových zjištění jako důsledek vadného hodnocení důkazů, a to ve vztahu k výkladu smlouvy o nájmu pozemku ze dne [datum], k jednání žalobců před datem [datum] a k závěru o zamezení příjezdu k domu žalované bez jakéhokoli odborného posouzení věci; dále nesouhlasí se závěrem prvostupňového soudu o zneužívání vlastnického práva.

21. Žalobci v odvolání proti rozsudku okresního soudu předně brojí proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem, pokládají jej za nesprávné a předkládají hodnocení vlastní. Podle ust. § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

22. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce – soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných, než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

23. Z precizně zpracovaného odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud své úvahy založil na skutečnostech, které vyplynuly z podrobně provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nepominul zahrnout do rámce svých úvah všechny provedené důkazy a přihlédl i k argumentaci uplatněné účastníky řízení. Žalobci proti skutkovým závěrům okresního soudu v podstatě staví vlastní skutkovou verzi, opírající se o jimi samotnými provedené hodnocení důkazů. Sami přitom při hodnocení důkazů vychází pouze z některých z nich, popř. z částí těchto důkazů; vůbec pak neberou v úvahu vzájemnou souvislost mezi jednotlivými provedenými důkazy.

24. Žalobci ve svém odvolání, jak již bylo shora avizováno, výslovně zpochybňovali skutkové závěry vztahující se k výkladu smlouvy o nájmu pozemku ze dne [datum], k jednání žalobců před datem [datum] a k závěru o zamezení příjezdu k domu bez jakéhokoli odborného posouzení věci. K těmto mezi účastníky sporným skutečnostem provedl okresní soud zevrubné dokazování; závěry okresním soudem vyvozené z nájemní smlouvy a místního ohledání mají v důkazech oporu, skutkové závěry okresního soudu jsou podrobně a logicky odůvodněné. Okresní soud interpretoval nájemní smlouvu (při vědomí její neplatnosti), když výklad smlouvy prováděný účastníky byl odlišný. Na základě provedeného dokazování posoudil, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž přihlížel k vůli účastníků a k jazykovému vyjádření úkonu. Jeho postup byl plně souladný s rozhodovací činností dovolacího soudu (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/98).

25. Ohledně závěru o zneužití vlastnického práva pak odvolací soud připomíná, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) uvedl, že – cit.: „… zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.“ Dále poznamenal, že – cit.: „… za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu [k tomu srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 89], resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto (k tomu srovnej Melzer, F. – Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1–117. 1. vydání Praha: Leges, 2013, str. 162), který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany [k tomu srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 89–90; Melzer, F. – Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1–117. 1. vydání. Praha: Leges, 2013, str. 163].“ Dovolací soud ve své judikatuře připustil i zcela výjimečné odepření ochrany výkonu vlastnického práva. Tak např. v usnesení ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1308/2016, či v rozsudku ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1341/2017, Nejvyšší soud vysvětlil, že zamítnutí vlastnické žaloby pro zneužití práva připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného. Obdobně v minulosti Nejvyšší soud i Ústavní soud nahlížely na zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, publikovaný v Soudních rozhledech č. 4/2001, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 528/99), s tím, že judikaturu přijatou k rozporu s dobrými mravy podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (pozn. odvolacího soudu: jde o občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013), lze – jde-li o zneužití práva – přiměřeně aplikovat i na výklad § 8 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014).

26. Při přezkumu závěru okresního soudu je třeba vzít v úvahu, že je v této věci vedeno řízení ohledně nároku žalobců na ochranu jejich vlastnického práva. Možnost zamítnout žalobu pro zjevné zneužití práva je v takovém řízení oproti jiným případům velmi omezená, resp. měla by být zcela výjimečná. Odvolací soud je však s prvostupňovým soudem zcela zajedno v tom, že v posuzované věci výkon práva žalobců na ochranu vlastnictví je způsobilý vážně poškodit žalovanou jako uživatelku nepatrné části pozemku žalobců, aniž by žalobcům jako vlastníkům přinesl odpovídající prospěch; vyhovění žalobě by se přitom dotýkalo zvlášť významného zájmu žalované – přístupu k její nemovitosti.

27. V souladu s výše citovaných ust. § 1029 odst. 1 a § 1032 odst. 1 o. z. okresní soud taktéž správně dovodil, že je na místě rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti, neboť žalovaná nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1976/2017 /toto i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz/). Ze znění zákona jasně vyplývá, že překážkou povolení nezbytné cesty není existence jakéhokoliv spojení, ale jen takového, které je dostatečné k tomu, aby na nemovité věci bylo možno řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1873/2020). Pro rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je rozhodné, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku (ust. § 154 odst. 1 OSŘ) v souladu se stavebními předpisy slouží (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). Nelze povolit služebnost nezbytné cesty, pouze pokud by přístup byl pro žalobce (v poměrech posuzované věci rozuměj – pro žalovanou) pohodlnější (resp. výhodnější /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, uveřejněný R 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek/). Odpověď na otázku, zda dosavadní spojení je „dostatečné“, a žaloba na povolení nezbytné cesty tak míří jen k dosažení pohodlnějšího spojení, je na úvaze soudu; není tomu tak, že by existence jakéhokoliv přístupu na pozemek vylučovala zřízení práva cesty. Je třeba vyjít z okolnosti dané věci; úvahu soudů v nalézacím řízení pak může dovolací soud zpochybnit jen tehdy, je-li zjevně nepřiměřená (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018).

28. Rozhodnutí okresního soudu v poměrech dané věci vychází ze zjištění, že předmětné nemovitosti nelze žalovanou řádně užívat, protože nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou. K tomuto závěru dospěl mimo jiné po ohledání místa samého. Soud prvního stupně přitom patřičně zvažoval i jinou možnost spojení nemovitostí žalované s veřejnou cestou. Z důvodu příliš strmého sklonu vyloučil možnost úpravy nemovitostí ke zřízení jiné cesty vhodné pro jízdu motorovým vozidlem. Je tedy zřejmé, že nezbytná cesta nebyla okresním soudem povolena za účelem lepšího spojení předmětných nemovitostí s veřejnou komunikací, nýbrž z důvodu neexistence dostatečného spojení s veřejnou cestou, v důsledku čehož by nebylo možné na předmětných nemovitostech řádně hospodařit.

29. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené prvostupňový rozsudek podle ust. § 219 OSŘ v odvoláním dotčených výrocích jako věcně správný potvrdil; ve výroku II. pak pouze zohlednil výsledky revize katastru nemovitostí, proběhnuvší (až) za doby trvání odvolacího řízení.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, která se ubránila odvolání a, b/ žalobců. Přitom žalovaná vynaložila náklady za své právní zastoupení advokátkou, a to za její zástupkyní pouze nárokovaný jeden úkon právní služby, vykonaný v řízení o vzájemném návrhu na zřízení věcného břemene, a to za úkon – účast advokátky na jednání odvolacího soudu dne [datum] v částce [částka] (dle ust. § 9 odst. 3 písm. c/ ve spojení s ust. § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění /dále jen „AT“/), za jednu paušální náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu náležející v částce [částka] (ust. § 13 odst. 1 a 4 AT), za náhradu za promeškaný čas zástupkyně žalované v souvislosti s poskytnutím právní služby v místě, které není jejím sídlem – konkrétně za čas strávený cestou z [adresa] (sídlo advokátky) do [adresa] (sídlo odvolacího soudu) a zpět v rozsahu 6 půlhodin po [částka], tj. [částka] (ust. § 14 odst. 1 písm. b/, odst. 3 AT) a za náhradu cestovních výdajů vynaložených advokátkou žalované při (za tím účelem ujetých) celkem [hodnota] km, ceně benzínu [částka] za 1 litr, průměrné spotřebě 6,2 l na 100 km, základní náhradě za použití osobního motorového vozidla - 1 km jízdy po [částka] (ust. § 13 odst. 1, 5 ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, § 1 písm. b/, § 4 písm. a/ vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrad za používání silničních motorových vozidel pro r. 2026), tj. [částka]. Povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka], když další nároky v souvislosti s poskytnutou právní službou advokátka žalované výslovně neuplatnila (jinými slovy – ve finanční prospěch žalobců na ně rezignovala) pak byla a, b/ žalobcům – společně a nerozdílně (z titulu jejich postavení coby manželů) uložena s místem plnění k rukám zástupkyně žalované (ust. § 149 odst. 1 OSŘ) v obecné pariční lhůtě k plnění (tj. ve lhůtě totožné, jak o ní rozhodl soud prvního stupně) od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ).

Poučení