10 C 195/2023 - 135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku [adresa] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a argumentace účastníků I.1 Tvrzení a argumentace žalobce 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku [adresa] (dále též „Pozemek 2“), která je v terénu vymezena oplocením tvořícím funkční celek s pozemkem [adresa], obec [adresa] (dále též „Pozemek 1“).

2. Dle žalobních tvrzení je žalobce vlastníkem Pozemku 1 a jako vlastník sousedního Pozemku 2 je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Část Pozemku 2 vymezená oplocením však tvoří funkční celek s Pozemkem 1 a dle názoru žalobce došlo k vydržení vlastnického práva k této části pozemku: Již předchozí vlastník Pozemku 1, otec žalobce [právnická osoba], užíval rovněž vydrženou část Pozemku 2, která od počátku tvořila s Pozemkem 1 funkční celek. Smlouvou z [datum] pak otec žalobci Pozemek 1 daroval se všemi součástmi a příslušenstvím v rozsahu podle současného stavu. Žalobce tak přijal do vlastnictví Pozemek 1 v hranicích vymezených oplocením zahrnujícím rovněž část Pozemku 2. Dle názoru žalobce tak již jeho otec vydržel vlastnické právo k části Pozemku 2, dosud však existuje rozpor mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. I.2 Tvrzení a argumentace žalovaného 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a ve věci uvedl, že žalobu je předně třeba považovat za účelovou. Žalobce v roce 2022 navrhoval žalovanému směnu, v jejímž rámci by žalovaný na žalobce převedl část Pozemku 1 – to žalovaný odmítl s tím, že by směna zabránila napojení pozemku [Anonymizováno] na pozemní komunikaci. Uvedený návrh žalobce však vyvrací, že by se žalobce domníval, že je vlastníkem předmětné části Pozemku 2. Vědomost žalobce a jeho otce o vlastnictví žalovaného k dané části pozemku lze dovodit též z jejich návrhů na směnu z roku 2013 a 2021. Dle žalovaného je též nepravdivé žalobcovo tvrzení, že sporná část Pozemku 2 byla již v roce 1993 oplocena. Žalovaný též poukázal na to, že poměr velikosti Pozemku 1 a oplocené části Pozemku 2 vylučuje, že by se žalobce mohl oprávněně domnívat, že Pozemek 1 zahrnuje rovněž část Pozemku 2.

4. Údajné vydržení pozemku pak dle žalovaného zpochybňují rovněž historické souvislosti převodů Pozemku 2: v roce 1974 bylo na místě tohoto pozemku i dále směrem na jih od něj pole spadající pod pozemek [Anonymizováno] To otec žalobce [právnická osoba] převedl smlouvou z roku 1978 na stát. Pozemek č. [Anonymizováno] byl poté rozdělen na menší pozemky za účelem výstavby rodinných domů a na místě současného Pozemku 2 byla ponechána část sloužící pro přístup k jednotlivým parcelám. Když pak žalobce obdržel Pozemek 1 darem od svého otce, musel si být vědom, že severní hranice tohoto pozemku a pozemků sousedních tvoří přímku (stejně je tomu ostatně i na druhé straně silnice). O této vědomosti žalobce ostatně svědčí rovněž projektová dokumentace vypracovaná pro žalobce za účelem výstavby jeho rodinného domu. Až po výstavbě tohoto domu dokončené v roce 1995 pak žalobce dle názoru žalovaného pozemek oplotil. Žalobce navíc původně vedl oplocení v místě hranice Pozemku 1 a teprve dodatečně postavil oplocení přehrazující Pozemek 2. Při neoprávněném oplocení části Pozemku 2 si byl žalobce dle žalovaného vědom, že tím brání přístupu na pozemek parc. č. [Anonymizováno] II. Skutkový stav 5. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: II.1 Poloha pozemků 6. Žalobce je vlastníkem Pozemku 1 o výměře 564 m2 a rovněž jím obklopeného pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 209 m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům. Cca na severní straně Pozemek 1 hraničí s cípem rozsáhlejšího Pozemku 2 (celková výměra daného pozemku činí 3 248 m2) zapsaného v katastru nemovitostí jako ostatní plocha s využitím „ostatní komunikace“ ve vlastnictví žalovaného. Také další dva pozemky směrem na západ od žalobcova Pozemku 1 na svých severních stranách hraničí s Pozemkem 2, přičemž severní hranice těchto pozemků je v jedné přímce se severní hranicí žalobcova Pozemku 1. Sporná část Pozemku 2, ohledně níž se žalobce domáhá určení vlastnictví, je tvořena právě tímto „cípem“ a je k žalobcovu Pozemku 1 připlocena. Pro přehledné zobrazení situace lze připojit snímek ortofotomapy s promítnutím katastrální mapy dostupné v katastru nemovitostí: (Prokázáno ortofotomapou z nahlížení do katastru nemovitostí a informacemi z katastru nemovitostí o pozemcích parc. č. [Anonymizováno]).

7. Sporná část Pozemku 2 má výměru 165 m2 a byla přesněji zaměřena geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota], který současně připravil její případné přečíslování na pozemek parc. č. [Anonymizováno] (prokázáno geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]). II.2 Historický vývoj tvaru a číslování pozemků 8. Historicky (od roku 1968, kdy byl proveden první zápis do katastru nemovitostí po uzavření pozemkové knihy) se na místě současných Pozemků 1 i 2 i okolních pozemků nacházel pozemek [Anonymizováno]. Ten měl ke dni [datum] výměru 4 920 m2 a byl ve vlastnictví žalobcova otce, [právnická osoba] (prokázáno sdělením [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], ze dne [datum], na č. l. 72 spisu, historickou katastrální mapou a dopisem katastru nemovitostí [adresa] z [datum] včetně přílohy – srovnávacího sestavení parcel).

9. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] a československý stát (zastoupený [Anonymizováno]) Smlouvu o převodu nemovitostí, kterou [právnická osoba] převedl na stát „nemovitosti zapsané v evidenci listu vlastnictví č. [hodnota] pro kat. území [adresa], a to nezastavěný stavební pozemek č. [Anonymizováno] o výměře 4 120 m2 (sic!).“ Kupní cena činila [částka] (prokázáno smlouvou o převodu nemovitostí z [datum]).

10. Menší část původního pozemku č. [Anonymizováno] o výměře 800 m2 zůstala vedena ve vlastnictví [právnická osoba] st. Následně byla tato část v roce 1980 vymezena geometrickým plánem ve výměře 785 m2 a přečíslována na pozemek [Anonymizováno].

11. Větší část původního pozemku č. [Anonymizováno] o výměře 4 120 m2 byla po uzavření smlouvy z roku 1978 v katastru zapsána do vlastnictví státu a následně v roce 1980 rozdělena na řadu menších pozemků určených z většiny k zástavbě a přečíslována. Nynější sporná část pozemku dle tohoto nového číslování tvořila součást pozemku [Anonymizováno] a nacházela se (obdobně jako v současnosti) severně od pozemku žalobcova otce [Anonymizováno].

12. Geometrický plán z roku 1980 zobrazoval nové rozdělení pozemků na místě někdejšího pozemku č. [Anonymizováno] konkrétně následovně: (Prokázáno sdělením [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], ze dne [datum], na č. l. 72 spisu, geometrickým plánem [adresa] z února 1980 č. [hodnota], dopisem předsedy [adresa] z [datum].)

13. V lednu 1995 byla geometrickým plánem zaměřena stavba na žalobcově Pozemku 1 a část parcely přímo pod touto stavbou byla přečíslována na pozemek parc. č. [Anonymizováno] (prokázáno geometrickým plánem [adresa] s.p. pro vyznačení stavby na parcele č. [Anonymizováno] z [datum], č. [hodnota]). Podle tohoto geometrického plánu byl [datum] v katastru nemovitostí zapsán tvar Pozemku 1, jak je zde veden až dosud (prokázáno sdělením [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], ze dne [datum], na č. l. 72 spisu).

14. K roku 1993, 1995, stejně jako později k roku 1996 se v místě sporné části současného Pozemku 1 nacházely v souběžných pruzích části pozemků parc. č. [Anonymizováno] obě ve vlastnictví žalovaného. Pro přehlednost lze připojit výřez z geometrického plánu z roku 1996: 15. (Prokázáno situačním nákresem [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] z května 1993, geometrickým plánem [adresa]. pro vyznačení stavby na parcele č. [Anonymizováno] z [datum], č. [hodnota] a geometrickým plánem č. [hodnota] ze [datum]).

16. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] zanikl až v roce 2022, kdy byly pozemky sloučeny do současného Pozemku 2, tj. pozemku parc. č. [Anonymizováno] (tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná). II.3 Stav pozemků vyplývající z dostupných historických leteckých či satelitních snímků 17. V roce 1975 (před převodem části pozemku na stát) se v místě tehdejšího rozsáhlého pozemku č. [Anonymizováno] nacházelo jednolité pole. V roce 1989, stejně jako 1991 se na místě žalobcova Pozemku 1 nacházelo pole, na sousedních pozemcích byly postaveny domy. Sporná část Pozemku 2 přiléhala k tomuto poli a zatímco v roce 1989 tvořila jeho jednolitou součást, v roce 1991 nebyla obdělána a pravděpodobně sloužila jako přístupová cesta. V roce 1994 již na Pozemku 1 stál žalobcův dům, v dané době však ještě nebylo z leteckých snímků místa patrné připlocení sporné části Pozemku 2 k Pozemku 1. V roce 1997, resp. 2002 již naproti tomu připlocení patrné bylo. 1975: 1989: 1991: 1994: 1997: 2002: (Prokázáno leteckými snímky z roku 1975, z roku 1989, z roku 1991, z [datum], z [datum], z [datum]) II.4 Další okolnosti relevantní pro posouzení dobré víry žalobce 18. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] a žalobce ve formě notářského zápisu darovací smlouvu, kterou [právnická osoba] žalobci daroval Pozemek 1 „se všemi stavbami a přístavbami, součástmi a příslušenstvím v rozsahu dle současné stavu“ a žalobce tento dar přijal (prokázáno notářským zápisem notářky [tituly před jménem] [právnická osoba] z [datum], č. [Anonymizováno].

19. Mezi lety 1993 a 1995 žalobce na Pozemku 1 vystavěl rodinný dům. Ten byl zkolaudován rozhodnutím z [datum] (prokázáno informačním výpisem [právnická osoba]).

20. V době výstavby rodinného domu žalobce také postavil plot, kterým je do současnosti k Pozemku 1 připlocena sporná část Pozemku 2. V dané době také žalobce z katastru nemovitostí zjistil, že jako vlastník pozemku severně od Pozemku 1 je veden žalovaný (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce).

21. Při jednání zastupitelstva [adresa] žalobcova dcera za přítomnosti žalobce v rámci debaty o možnosti vydržení sporných pozemků uvedla, že sporné pozemky rodina [jméno FO] užívala po celou dobu a oplocené je to od roku 1996 a v případě soudního sporu se bude rodina odkazovat na mimořádné vydržení podle občanského zákoníku (prokázáno videozáznamem z jednání zastupitelstva ze [datum]).

22. V květnu 1993 vyhotovil projektant [tituly před jménem] [jméno FO] pro žalobce jako investora do projektové dokumentace ke stavbě rodinného domu situační nákres zachycující plánované umístění rodinného domu na Pozemku 1, v němž byl rovněž zachycen tvar a poloha jednotlivých pozemků odpovídající tehdejšímu stavu dle katastru nemovitostí. Žalobce dům v dané době stavěl svépomocí a projektovou dokumentaci předával stavebnímu úřadu sám (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce a situačním nákresem [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] z května 1993).

23. V roce 2001 strýc žalobce [jméno FO] prováděl přístavbu suterénu svého rodinného domu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] sousedícím s žalobcovým Pozemkem 1. Součástí projektové dokumentace byl i situační výkres, z nějž bylo mimo jiné zřejmé, že severní hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno] a sousedícího žalobcova Pozemku 1 jsou v jedné přímce (prokázáno situačním výkresem k přístavbě suterénu rodinného domu z [Anonymizováno]).

24. V roce 2013 právní zástupkyně žalobcova otce [právnická osoba] navrhla Úřadu městské části [adresa] směnu jiných pozemků ve vlastnictví žalobcova otce užívaných jako veřejná komunikace za část pozemků parc. č. [Anonymizováno] o výměře cca 600 m2 bezprostředně sousedící s pozemkem žalobcova otce parc. [hodnota] a pozemkem žalobce parc. č. [Anonymizováno] (část navrhovaná k výměně zjevně zahrnovala i nynější spornou část Pozemku 2, pozn. soudu). Dodala, že danou část pozemků [právnická osoba] pravidelně udržuje, jedná se o pozemky, které byly původně vlastnictvím jeho rodiny, avšak z osobních důvodů [právnická osoba] nezažádal o jejich restituci (prokázáno návrhem na směnu pozemků z [datum]).

25. V roce 2021, po smrti žalobcova otce, navrhla právní zástupkyně žalobce a jeho sestry [jméno FO] [adresa] směnu pozemků v jejich vlastnictví zastavěných veřejnou komunikací za část pozemků parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného o výměře cca 350 m2 (zahrnující též nynější spornou část Pozemku 2, pozn. soudu). Ke svému dopisu připojila též orientační plán zachycující na výřezu z katastrální mapy část pozemků navrhovanou ke směně (prokázáno žádostí o směnu pozemků z [datum]).

26. V roce 2022 právní zástupce žalobce a jeho sestry [jméno FO] vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalovanému vznikat užíváním zmíněných pozemků žalobce a jeho sestry zastavěných veřejnou komunikací bez právního důvodu. V této souvislosti současně zástupce poznamenal, že žalobce a jeho sestra jsou ochotni se vzdát svých nároků v případě, že bude mezi stranami uzavřena směnná smlouva, jejímž předmětem bude směna těchto jiných pozemků vlastněných žalobcem a sestrou za část žalovaným vlastněného Pozemku 2, nacházející se mezi pozemky žalobce (Pozemek 1) a jeho sestry (pozemek parc. č. 102). Předmětem navrhované směny tedy měla být přibližně současná sporná část Pozemku 2 (pozn. soudu) (prokázáno opětovnou výzvou k úhradě dluhu z [datum]).

27. Spornou část Pozemku 2 i jeho navazující nezpevněnou část (sahající naopak k části zastavěné zpevněnou komunikací Mezi [adresa]) rodina žalobce dlouhodobě udržuje; navazující nezpevněná část je využívána jako cesta (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce a výpověďmi svědků [jméno FO] [adresa] [jméno FO]). II.5 Hodnocení důkazů a další provedené důkazy 28. Shora uvedené listinné důkazy soud hodnotil jako plně věrohodné, neboť v řízení nevyšel najevo žádný důvod o jejich pravdivosti pochybovat.

29. Účastnickou výpověď žalobce a výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] soud hodnotil jako pouze částečně věrohodné a vyšel z nich pouze v rozsahu, v němž byly alespoň nepřímo podpořeny i obsahem dalších provedených důkazů, tj. v rozsahu výše uvedených skutkových zjištění. Při hodnocení uvedených výpovědí totiž soud musel přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce má přímý zájem na výsledku řízení a v pozici svědků vystupovali žalobcovi blízcí příbuzní (sestra a strýc), přičemž v řízení vyšlo najevo, že spory se žalovaným ohledně pozemků jsou v žalobcově rodině aktivně probírány a také emotivně prožívány, a svědci jsou nadto vlastníky pozemků v blízkém okolí Pozemků 1 a 2. I u svědků proto lze vycházet z toho, že mají v určité míře zájem na úspěchu žalobce v řízení. Všechny tři výpovědi se nadto i u velmi dávných událostí shodovaly v detailech, u nichž je nepravděpodobné že by je žalobce i oba svědci shodně a nezávisle na sobě nesli v paměti a spontánně o nich vypověděli.

30. S ohledem na uvedené soud neuvěřil výpovědi žalobce v tom: - že již v roce 1978 si žalobcům otec při převodu pozemku dojednal podmínku, že mu zůstane příjezdová cesta, neboť tam jezdil s traktorem, vozili mu koks a vyváželi žumpu, - že v roce 1985 si žalobcův otec postavil provizorní plot v místě, v němž žalobce postavil plot na stálo, - že po revoluci bylo žalobci z úřadu naznačeno, že si část Pozemku 2 až k silnici může oplotit, neboť je pozemek jeho.

31. Rovněž soud neuvěřil výpovědi svědkyně [jméno FO] v tom: - že již v 70. letech při převodu pozemků bylo žalobcovu otci řečeno, že si může cestu zahradit, že je jeho, což si otec vymínil proto, že tam jezdil s traktorem a potřeboval, aby tam projelo auto s fekálním vozem, a že tato skutečnost pouze nebyla zapsána do katastru, - že otec doma mluvil o tom, že to je jeho, že toto otci říkali i dva bývalí starostové, - že v roce 2013 nebo 2014 s právničkou zjistili, že žalovaný je zapsán v katastru jako vlastník nezastavěné cesty severně od pozemků žalobce a pana [jméno FO], nicméně až kolem roku 2020 zjistili, že je zapsán rovněž jako vlastník připlocené části Pozemku 2.

32. Stejně tak soud neuvěřil ani výpovědi svědka [jméno FO] v tom, že: - V roce 1978 žalobcův otec uzavřel ústní dohodu, podle níž bylo podmínkou prodeje, že mu zůstane Pozemek 1 včetně sporné části Pozemku 2, neboť potřeboval, aby se tam vytočilo auto s koksem a později i fekální vůz, - Že v roce 1985 žalobcův otec postavil provizorní plot, kterým připlotil spornou část Pozemku 2 k Pozemku 1.

33. Uvedené skutečnosti však současně soud s ohledem na níže rozvedené právní posouzení věci z většiny nepovažuje za rozhodné pro výsledek řízení.

34. Soud provedl k důkazu rovněž dopis předsedy [adresa] z [datum], dopis předsedy [adresa] z [datum], dopis [adresa] z [datum], hospodářskou smlouvou z [datum], ohlášení nových staveb k zápisu do katastru nemovitostí z [datum] včetně příloh, potvrzení pro evidenci nemovitostí č. [hodnota], náčrt evidovaný katastrem nemovitostí pod [Anonymizováno], snímek pozemkové mapy z roku 1974 a snímek státní mapy z roku 1974, 1980, 1986, 1989, 1992 a 1998. Z těchto důkazů však nezjistil nic relevantního pro rozhodnutí ve věci. II.7 Závěr o skutkovém stavu 35. Na podkladě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

36. Žalobcův otec [právnická osoba] byl k roku 1978 vlastníkem pozemku v k. ú. [adresa] o výměře 4 920 m2, na němž se nacházelo pole. V uvedeném roce převedl písemnou smlouvou větší část tohoto pozemku na stát, který pozemek dále rozparceloval na menší stavební pozemky a pozemky tvořící komunikace. Ve vlastnictví žalobcova otce zůstal pouze menší pozemek o výměře cca 800 m2. V roce 1993 žalobcův otec tento pozemek daroval žalobci, který na něm vystavěl rodinný dům. Kolem roku 1994, 1995 či 1996 žalobce k pozemku také připlotil spornou část Pozemku 2 nacházející se o rozloze cca 165 m2 nacházející se severně od jeho pozemku zapsanou v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. O tomto zápisu žalobce věděl, neboť v dané době stavěl svépomocí podle projektové dokumentace, která tvary pozemků zachycovala a sám nesl na stavební úřad tuto projektovou dokumentaci. V letech 2013, 2021 a 2022 žalobcova rodina opakovaně navrhovala žalovanému možnost směny jiných pozemků za pozemky žalovaného zahrnující též spornou část Pozemku 2.

III. Právní posouzení

37. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že žalobu neshledal důvodnou, neboť žalobce spornou část pozemku připlotil a následně užíval s vědomím, že se jedná o vlastnictví žalovaného, a tedy s nepoctivým úmyslem. Byla tak vyvrácena dobrá víra žalobce představující podmínku možného vydržení daného pozemku. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů: III.1 Relevantní právní úprava 38. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („obč. zák.“) je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

39. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

40. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

41. Podle § 989 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“) vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

42. Podle § 991 o. z. je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

43. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

44. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

45. Podle § 994 o. z. se má za to, že je držba řádná, poctivá a pravá.

46. Podle § 1089 odst. 1 o. z. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví Podle odst. 2 tohoto ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

47. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

48. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

49. Podle § 1092 o. z. se do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

50. Podle § 1095 o. z., upravujícího tzv. mimořádné vydržení, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

51. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. III.2 Relevantní judikatura 52. Rozhodovací praxe soudů se v kontextu úpravy účinné do 31. 12. 2013 i v současnosti účinné úpravy již opakovaně zabývala situacemi „připlocení“ části cizího pozemku, tedy jejího oplocení společně s pozemkem vlastním. V této souvislosti mimo jiné Nejvyšší soud konstatoval, že nabude-li někdo vlastnické právo k pozemku a při tom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí i držby části sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným“ (viz rozsudek z 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005). V případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je právním titulem držby nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující […] Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4663/2010). Pro naplnění podmínek oprávněné držby tedy není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytýčení jeho hranice (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3079/2014, usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2555/2024, či nález Ústavního soudu z 16. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4365/12). Absence povinnosti držitele seznámit se s katastrální mapou či výměrou hranic však neznamená, že je pro úvahu o vydržení vlastnického práva bez významu okolnost, že držitel má přímou možnost se s těmito podklady seznámit, protože je má ve své dispozici. Skutečnost, že držitel disponoval geometrickým plánem s vyznačením jasného průběhu hranice pozemku, je skutečností objektivně způsobilou narušit dobrou víru držitele (viz usnesení Nejvyššího soudu z 6. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3815/2023).

53. Důkazní břemeno ohledně vyvrácení dobré víry žalobce je přitom v tvrzení na žalovaném (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu z 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2567/2019).

54. Hodnocení dobré víry (a omluvitelnosti omylu) je vždy věcí individuálního posouzení a soud musí vzít v potaz veškeré okolnosti, za nichž byla držba uchopena a vykonávána (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3410/2011, či za účinnosti aktuální úpravy usnesení z 26. 3. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2721/2024). Z hlediska existence dobré víry držitele – a tedy omluvitelnosti omylu osoby, která si připlatila část cizího pozemku ve smyslu odkazované judikatury – pak může být relevantních více kritérií: - Zda držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (viz citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4663/2010); - poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (viz rozsudek Nejvyššího osudu z 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98); judikatura přitom v tomto směru toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2010); - tvar skutečně vlastněného pozemku (viz citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4663/2010); - konfigurace hranice v terénu (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1240/2004) a přehlednost terénu (viz citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1096/2010).

55. Jak Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení z 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1992/2023, Starší judikatura v poměrech obč. zák., týkající se oprávněnosti držby a dobré víry držitele, je použitelná i nadále pro výklad pojmu poctivá držba ve smyslu platného občanského zákoníku.

56. Dobrá víra zaniká zpravidla v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu náleží. Při hodnocení dobré víry je vždy nutné brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo náleží (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, či výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2721/2024).

57. Rozhodovací praxe soudů se pak zabývala rovněž výkladem institutu mimořádného vydržení ve smyslu výše citovaného § 1095 o. z. V této souvislosti především vysvětlila, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu“. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak). podmínkou mimořádného vydržení přitom je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

58. K otázce započítání držby právního předchůdce judikatura dále zdůraznila, že nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Samotné nabytí vlastnického práva vydržením u právního předchůdce účastníka, který se v soudním řízení domáhá určení svého vlastnického práva, nezakládá bez dalšího závěr o vlastnickém právu takového účastníka. Jestliže soudy učiní závěr, že vlastnické právo nabyl vydržením právní předchůdce účastníka, který se určení svého vlastnického práva domáhá, je závěr o vlastnickém právu takového účastníka podmíněn uvedením právní skutečnosti (smlouva, vydržení, nabytí v rámci dědického řízení apod.), na základě které vlastnické právo následně od svých právních předchůdců, kteří ho vydrželi, nabyl (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1484/2011; shodný závěr za účinnosti aktuální úpravy pak Nejvyšší soud vyslovil např. v usnesení z 20. 5. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1156/2025). III.3 Aplikace obecných východisek na projednávaný případ 59. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce nevydržel vlastnické právo ke sporné části Pozemku 2, a to řádně ve smyslu § 134 obč. zák. či § 1089 odst. 1 o. z., ani mimořádně ve smyslu § 1095 o. z.

60. V řízení bylo prokázáno, že spornou část Pozemku 2 si ke svému Pozemku 1 žalobce připlotil v souvislosti se stavbou svého rodinného domu v přesně nezjištěném okamžiku mezi lety 1994 a 1996. V dané době si však již žalobce nepochybně byl vědom toho, že sporná část Pozemku 2 není součástí Pozemku 1 a v katastru nemovitostí je vedena jako vlastnictví žalovaného. Žalobce měl totiž již od roku 1993 – právě v souvislosti se stavbou svého rodinného domu, kterou prováděl svépomocí – k dispozici jako součást projektové dokumentace nákres projektanta [tituly před jménem] [jméno FO], který v souladu s katastrem nemovitostí zachycoval tvar a konstelaci jednotlivých pozemků v místě. Právě tato konstelace v terénu přitom nedává žádný prostor pro rozumné pochybnosti o tom, zda sporná část Pozemku 2 je, či není součástí Pozemku 1: severní hranice Pozemku 1 (oddělující Pozemek 1 od sporné části Pozemku 2) tvoří přímku se severní hranicí dvou sousedících pozemků směrem na západ. U těchto pozemků přitom jejich severní oplocení této katastrálně evidované hranici pozemků odpovídá. Žalobce pak vybudoval oplocení kolmo ke skutečné hranici pozemků (a kolmo k oplocení sousedících pozemků), tedy severojižním směrem přes Pozemek 2. Při tomto postupu si žalobce musel být nepochybně vědom, že oplocuje pozemek, který není v jeho vlastnictví. O této žalobcově vědomosti pak nepřímo svědčí i pozdější korespondence právních zástupců žalobcova otce, sestry a žalobce samotného, kteří žalovanému a [adresa] navrhovali směnu jiných pozemků žalobcovy rodiny za spornou část Pozemku 2.

61. Popsaný úmyslný postup žalobce pak soud hodnotí jako svévolné a svémocné ujetí se držby ke sporné části Pozemku 2, při němž si žalobce musel být vědom, že postupuje k újmě žalovaného a jeho vlastnického práva. Takový postup pak dle soudu vylučuje možnost nejen řádného, ale i mimořádného vydržení vlastnického práva ke sporné části Pozemku 2 ze strany žalobce.

62. Nad rámec uvedeného soud dodává, že se v řízení podrobněji nezabýval možností vydržení vlastnického práva ke sporné části Pozemku 2 žalobcovým otcem, který zjevně – jak je viditelné ze satelitních snímků – přinejmenším po určitou dobu tuto část používal jako přístupovou cestu k poli nacházejícímu se tehdy na Pozemku 1. Jak totiž plyne z výše citované rozhodovací praxe soudů, pokud by se již žalobcův otec stal vlastníkem sporné části Pozemku 2, nebylo by možno započítat dobu jeho případné dobrověrné držby pro účely posouzení vydržení žalobcem. V takovém případě by totiž žalobce musel disponovat odlišným samostatným nabývacím titulem ke sporné části Pozemku 2. Pokud by přitom vlastníkem sporné části Pozemku 2 byl již žalobcův otec, děděním po smrti otce by se žalobce stal pouhým spoluvlastníkem vedle své sestry, a v nynějším řízení by tak nebyla dána jeho aktivní věcná legitimace.

IV. Závěr a náklady řízení

63. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce nenabyl vlastnické právo ke sporné části Pozemku 2 vydržením, a je-li v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán žalovaný, odpovídá tento zápis skutečnosti. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

64. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný.

65. Náklady žalovaného činí celkem 2 700 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 9 úkonů žalovaného po 300 Kč (vyjádření z [datum], vyjádření z [datum], příprava na jednání, účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření z [datum] a účast při jednání [datum]).

66. Soud žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s advokátním zastoupením žalovaného, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené. V této souvislosti soud připomíná, že podle ustálené rozhodovací praxe soudů u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (srov. např. nález Ústavního soudu z 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19, a tam citovaná rozhodnutí). V nynějším řízení je přitom řešen spor o vlastnictví pozemků, tedy spor z oblasti tvořící vcelku běžnou součást agendy žalovaného; řízení pak nedosahuje ani natolik výjimečné skutkové či právní složitosti, aby odůvodňovala nezbytnost využití služeb advokáta namísto zajištění hájení práv žalovaného jeho vlastními zaměstnanci.

67. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení