10 C 198/2021-400

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 7 750 937 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15. 10. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 69 063 Kč od 15. 10. 2021 do 22. 11. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 7 670 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 10. 2021 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 204 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se podanou žalobou domáhá nároků v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo vůči žalobci jakožto právnické osobě vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce předně uvádí, že naříkané trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání z 11. 3. 2015 toto trvalo do pravomocného skončení řízení 5 let a 7 měsíců, nicméně dle žalobce je třeba zohlednit již dobu od 19. 3. 2013, kdy došlo k prohlídce jiných prostor, konkrétně prostor žalobce, tedy je třeba odškodnit dobu 7 let a 7 měsíců, neboť již od této doby žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení. Dále se žalobce domáhá odškodnění újmy vyvolané samotným vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce jakožto právnické osoby, přičemž za toto označuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 3. 2015, rozšířené usnesením ze dne 8. 6. 2015, na základě kterých bylo vedeno proti žalobci trestní stíhání pro pokračující přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 a), 2 a) tr. zák. Žalobce uvádí, že byl obžaloby zproštěn s právní mocí k 15. 10. 2020 a že trestní stíhání vyvolalo újmu na straně žalobce, kterou je třeba odškodnit finančně, k čemuž žalobce uvádí, že neexistuje srovnatelný případ, tedy je třeba vyjít z ekonomické reality ČR a shledat odškodnění ve výši spravedlivé, kterou žalobce shledává v částce 7 280 000 Kč. Žalobce poté v obecné rovině popisuje zásahy do dobré pověsti a jména, dále nemožnosti čerpání bankovních produktů, ztráty důvěry dlouhodobých obchodních partnerů, poklesu zájmu o servisní služby a pokles marží na servisní činnosti a prodej náhradních dílů a prodej vozidel. Dále žalobce popisuje ztížení chodu společnosti, ztrátu důvěry obchodních partnerů, ztížení vyjednávací pozice při jednání s věřiteli, a zejména pak dopady, které u žalobce byly vyvolány medializací trestního stíhání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 11. 1. 2022. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalobci omluvila. Finanční zadostiučinění žalobci neposkytla, neboť nemá zásahy do osobnostní sféry žalobce za dostatečně určitě tvrzené nebo přičitatelné státu. Pokud jde o odškodnění újmy vyvolané délkou řízení, pak žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce za délku řízení, kterou počítá od usnesení o zahájení trestního stíhání, odškodnila částkou 69 063 Kč, která byla žalobci vyplacena.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil, a to dne 14.4.2021.

4. Jelikož žalovaná žalobkyni po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku dne 22. 11. 2021 uhradila celkově částku 69 063 Kč, na náhradě újmy vyvolané nepřiměřenou délkou řízení, vzala žalobkyně žalobu částečně, co do této částky, zpět a soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 12. 4. 2022. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že dne 11. 3. 2019 vznikla [právnická osoba] [název sportovního klubu] [anonymizována dvě slova], jejímž jediným společníkem je společnost [právnická osoba] Soud má z tohoto výpisu za zjištěné, že tato společnost byla založena v průběhu trestního řízení a že jejím předmětem podnikání bylo poskytování a zprostředkování pojištění a spotřebitelských úvěrů.

9. Z bankovního výpisu z 22.11.2021 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci tohoto dne částku 69 063 Kč, tedy má soud za zjištěné, že tohoto dne byla žalovanou žalobci uhrazena v této výši částka odpovídající odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení.

10. Z článku na [anonymizováno] [webová adresa]„ [anonymizováno 12 slov] [datum], [anonymizováno 5 slov] [webová adresa]„ [ulice] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]“ [anonymizováno] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [webová adresa],„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [webová adresa]„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [datum]„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [webová adresa]„ [příjmení] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [webová adresa]„ [příjmení] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [datum], soud zjistil, že média v obecné rovině informovala o tom, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání v souvislosti s tím, že [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] rámci této medializace bylo zmiňováno i stanovisko žalobce, který uváděl, že o [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Konkrétně z článku na webu [webová adresa] z [datum], pak soud zjistil, že toto médium [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. Z tohoto článku však nebylo možno zjistit, že by se v tomto směru skutečně policie či jiné orgány činné v trestním řízení k trestnímu stíhání a skutkům, které jsou přičítány žalobkyni, skutečně vyjádřila. Soud tak ze souhrnu těchto článků mohl pouze zjistit, že média informovala v obecné rovině o tom, že je trestní řízení vedeno, co je jeho předmětem, v čem spatřuje obžaloba spáchání trestné činnosti, a informovala i o tom, jaké je stanovisko žalobkyně, tedy že popírá, že by se jednalo o trestnou činnost přímo společnosti, nýbrž že jde o pochybení konkrétních zaměstnanců.

11. Z článku ze serveru [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována čtyři slova] [datum], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno 6 slov], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“ [anonymizováno] [datum], [anonymizována čtyři slova]„ [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [datum], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [webová adresa] [anonymizováno] [datum], [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizováno] [datum]„ [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [rok]“, [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov], [anonymizována čtyři slova]“, [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizováno] [datum]„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Z těchto článků však bylo možné pouze zjistit, že média obecně informovala o tom, že proběhla prohlídka těchto jiných prostor, avšak média sama uváděla, že státní zástupce i policie se k věci odmítli vyjadřovat. Z těchto článků tak nebylo možno dovodit, že by došlo k pochybení ve vztahu k médiím ze strany orgánů činných v trestním řízení, tedy že by došlo k medializaci předmětné domovní prohlídky z [datum], která by byla přímo přičitatelná státu.

12. Z výpovědi svědka [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Pokud jde o zásahy vyvolané čistě skutečností, že společnost žalobce byla trestně stíhána, pak tyto se projevily ve vztahu ke korporátní klientele žalobce, a to zejména v souvislosti s tím, [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 12 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok], [anonymizováno 6 slov] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Z výpovědi svědka rovněž nebylo možno zjistit konkrétní informace o nerealizovaných korporátních změnách, v tomto směru bylo možno pouze zjistit, že nikoliv společnost žalobce, ale majitel celého holdingu nemohl realizovat korporátní změny, zahrnující i společnost žalobce, a že z tohoto důvodu majitel celého holdingu nerealizoval plánovanou restrukturalizaci, ale naopak po skončení trestního stíhání přistoupil k prodeji celého podniku (toto svědek ale nedával do souvislosti s trestním stíháním). Z výpovědi svědka má soud rovněž za zjištěné, že společnost žalobce v důsledku trestního stíhání vynakládala vyšší prostředky na komunikaci s veřejností v souvislosti s trestním stíháním. Pokud jde období před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, pak soud zjistil pouze to, že celá kauza byla v obecné rovině medializována. Z výpovědi svědka nebylo možno zjistit konkrétní ekonomické dopady trestního stíhání do sféry žalobce, pouze výše popsané zásahy vyvolané tím, že ve vztahu ke korporátní klientele musel žalobce celou situaci vysvětlovat, což s sebou neslo zvýšené úsilí či komplikace v této části podnikání.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Rovněž z výpovědi tohoto svědka soud zjistil, že společnost žalobce byla v důsledku trestního stíhání v obecné rovině zasažena na svém dobrém jménu v tom směru, že ve vztahu ke korporátní klientele, což činilo zhruba 90 % jejího obratu, musela společnost v důsledku trestního stíhání toto opakovaně vysvětlovat tak, aby si udržela svou pozici ve vztahu k těmto klientům. A soud rovněž uvěřil tomu, že došlo ke krátkodobému propadu obchodních výsledků ve vztahu ke korporátním klientům, tyto se však podařilo záhy obnovit. Soud má za zjištěné, že hlavní propad nastal v roce [rok], a poté nastávaly dílčí výkyvy v souvislosti s jednotlivými úkony v rámci trestního řízení. Ani z výpovědi tohoto svědka nebylo možno zjistit konkrétní údaje ohledně ekonomických dopadů trestního stíhání pro žalobce. Z výpovědi tohoto svědka rovněž soud zjistil, že pokud jde o retailové, tj. běžné zákaznické vztahy, pak tyto trestním stíháním narušeny nebyly, když pro tuto klientelu byla zásadním skutečnost, že došlo k předmětnému skutku, [anonymizována čtyři slova], nikoliv to, že společnost je trestně stíhána. Z výpovědi svědka bylo rovněž ve výše uvedeném smyslu rovněž možno zjistit, že společnost byla trestním stíháním zasažena, pokud šlo o zvýšené úsilí nutné k udržení dosavadní důvěry bank a leasingových společností. Z výpovědi tohoto svědka soud nezjistil, že by došlo k medializaci, která je přičitatelná státu, a soud nezjistil ani konkrétní informace ohledně ovlivnění restrukturalizace koncernu zahrnující společnost žalobce či založení [právnická osoba] [název sportovního klubu] [anonymizována dvě slova] Ani z výpovědi tohoto svědka soud nezjistil zásahy, které by byly vyvolány před zahájením trestního stíhání s výjimkou obecné medializace v důsledku prohlídky jiných prostor [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]. Sám svědek byl v rámci trestního stíhání rovněž obviněn, jeho trestní stíhání bylo zastaveno v prosinci roku 2021 pro promlčení; soud neměl pro tuto skutečnost pochyby o svědkem poskytnuté svědectví.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Svědkyně působila v pozici jednatelky společnosti od roku 2016 a rovněž z její výpovědi bylo možno zjistit, že od roku 2016 se trestní stíhání ve sféře žalobce projevilo tím, že bylo poškozeno dobré jméno společnosti v důsledku trestního stíhání ve vztahu ke korporátní klientele a obecně úvěrovým institucím. Konkrétní informace ohledně jednotlivých zásahů z výpovědi svědkyně zjistit možno nebylo. Dále bylo možno zjistit v obecné rovině, že došlo k poklesu marží v době trestního stíhání, ať už za prodej či servis vozidel, avšak trestní stíhání bylo jenom jednou z příčin. Zásadním zjištěním z výpovědi této svědkyně je pak skutečnost, že společnost [právnická osoba] byla založena v roce 2019, a to v návaznosti na rozhodnutí ÚOHS, kde došlo k uzavření dohody o narovnání v rámci zcela jiného řízení, které nesouviselo s tímto řízení trestním, a že založením této společnosti reagovala korporátní struktura právě na toto rozhodnutí ÚOHS. Soud v tomto směru z výpovědi této svědkyně zjistil, že trestní stíhání nebylo hlavní příčinou pro založení této společnosti, spíše se založení této společnosti sekundárně hodilo i z důvodu toho, že je společnost stíhána. V kombinaci s tím, že společnost byla založena až v roce 2019 a trestní stíhání zahájeno již v roce 2015 pak soud má za prokázané, že trestní stíhání nemohlo být hlavní příčinou, pro kterou byl tento financující subjekt založen. Z výpovědi svědkyně pak nebylo možné zjistit konkrétní dopady do běžné zákaznické struktury žalobce, ani dopady personální. Z výpovědi svědkyně, pokud jde o korporátní změny, bylo možno pouze zjistit to, že její otec jakožto bývalý majitel celého holdingu, chtěl realizovat restrukturalizaci těchto společností, což i v důsledku trestního stíhání nakonec neproběhlo; nicméně nebyly zjištěny konkrétní zásahy ve vztahu k žalobci, ale pouze ve vztahu k tehdejšímu majiteli celého holdingu.

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do sféry žalobce, soud toto konkrétně rozvádí v rámci právního posouzení nároku na odškodnění újmy vyvolané stíháním níže a na toto plně odkazuje. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

16. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

17. Soud ve věci nehodnotil výpis z obchodního rejstříku žalobce, neboť tohoto nebylo pro zjištění skutkového stavu třeba. Dále soud duplicitně nehodnotil listiny z trestního spisu, když k důkazu byl proveden trestní spis celý. Dále soud nehodnotil výroční zprávu žalobce, včetně zprávy nezávislého auditora, rozvahy, výkazy zisku a ztráty a přehledy o změnách vlastního kapitálu a přehledy o peněžních tocích žalobce za roky 2015 až 2018, neboť z těchto listinných důkazů bylo možno zjistit pouze ekonomické údaje o stavu společnosti žalobce k tomuto datu, žalobce však netvrdil konkrétní skutková tvrzení, která by bylo možno z těchto listinných důkazů zjistit; zejm. netvrdil, že by některé z těchto zachycených ukazatelů doznaly relevantní změny a dokládaly konkrétní zásahy vyvolané trestním stíháním. Soud rovněž nehodnotil tabulkové přehledy žalobce k poklesu marží na [anonymizováno 12 slov] přehled žalované k těmto ekonomickým tvrzením ze strany žalobce, a to z důvodu, že se nejednalo o listinné důkazy, ale o vizualizovanou formu tvrzení té které ze stran sporu. Soud dále nehodnotil ani čestná prohlášení paní [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], neboť z těchto nebylo možno učinit autentický závěr o skutečnostech v nich uvedených (žalobce poté navrhl tyto osoby přímo k výslechu jakožto svědky).

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 540 000 Kč. K dotazu soudu na jednání konaném dne 11.4.2022 žalobce uvedl, že se domáhá nepřiměřené délky trestního řízení, které bylo zahájeno usnesením z 11.3.2015, a to až do doby jeho pravomocného skončení. Žalobce však má za to, že je třeba zohlednit i dobu od 19.3.2013, neboť toho dne došlo k prohlídce jiných prostor, konkrétně provozoven žalobce, a již od této doby tak žalobce úkorně vnímal délku řízení.

22. Žalovaná žalobci na tento nárok uhradila (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku) finanční odškodnění ve výši 69 063 Kč dne 22. 11. 2021. Podáním ze dne 30.3.2022 vzal žalobce na tomto nároku žalobu co do částky 69 063 Kč zpět a v této části bylo řízení zastaveno.

23. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

25. K tomuto soud doplňuje, že s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21 ze dne 18. 1. 2022, neshledal v souzeném případě důvody, pro které by bylo třeba odškodnění přiznat žalobci i za celou dobu trestního řízení předcházející vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud totiž považuje náhradu za škodu či přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání za výjimku z obecného pravidla, podle kterého se nahrazuje újma vzniklá až po zahájení trestního stíhání. Jinými slovy, k možnosti tvrzení a prokázání škody vzniklé před zahájením trestního stíhání (a s tím souvisejícímu otevření prostoru pro zjišťování skutkového stavu věci) je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem, pouze při existenci konkrétních – výjimečných – okolností (v tamním případě šlo o újmu vzniklou v důsledku sebevraždy manželky stěžovatele a poškození jeho zdraví před vydáním rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a to několik málo dní před vydání usnesení).

26. Soud na jednání konaném dne 11.4.2022 žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že nastaly skutečnosti odůvodňující přiznání zadostiučinění za délku řízení i za dobu před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce k tomuto uvedl, že toto je odůvodněno tím, že 19.3.2013 byla provedena prohlídka jiných prostor, konkrétně provozovny žalobce, což žalobce úkorně vnímal, a že tato záležitost byla masivně medializována. Soud tak v tomto ohledu uvádí, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení v tom směru, že nastaly skutečně výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání zadostiučinění za délku řízení ještě předtím, než toto bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání. Samotný fakt, že došlo k realizaci prohlídky jiných prostor, ani skutečnost, že tuto média v obecné rovině medializovala, takovýmito výjimečnými okolnostmi nejsou, resp. nikterak nedotvrzují, jak se žalobce mohl obávat výsledku trestního řízení, které proti němu ještě nebylo v té době vůbec zahájeno.

27. Soud proto při posouzení délky řízení vyšel z výše citované judikatury považující za okamžik zahájení trestního řízení pro účely posouzení délky řízení vydání, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání.

28. Soud předně poukazuje na to, že žalobce se, pokud jde o odškodnění újmy vyvolané nepřiměřenou délkou naříkaného řízení, domáhal výslovně délky řízení od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání z 11. 3. 2015, přičemž v tomto ohledu měl za to, že újma vyvolaná délkou takto zahájeného řízení by ve vztahu k němu měla být odškodněna již od období před formálním zahájením trestního řízení, konkrétně od 19. 3. 2013, kdy proběhla prohlídka jiných prostor, tj. provozoven žalobce.

29. Soud v tomto ohledu uzavírá, že z provedeného dokazování se podává, že v předchozích fázích tohoto trestního řízení bylo ještě zahájeno trestní stíhání ve vztahu k žalobci usnesením ze dne 26. 4. 2014, doručeným žalobci 6. 5. 2014, které však bylo zrušeno usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 7. 7. 2014, tedy řízení ve vztahu k žalobci zde probíhalo 2 měsíce. A dále bylo zahájeno trestní stíhání ve vztahu k žalobci ještě usnesením z 31.10.2014, doručeným 7. 11. 2014, které bylo zrušeno usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] z 20. 1. 2015, tedy tato část trestního řízení ve vztahu k žalobci trvala zhruba 2,5 měsíce. Jak uvedeno výše, žalobce odškodnění za tato trestní řízení, resp. jeho část předmětem žaloby neučinil, nedomáhal se toho, že by v této fázi nastal nesprávný úřední postup - nicméně pro úplnost soud uvádí, že dobu dvou a dvou a půl měsíců vedení trestního řízení na základě předmětných usnesení, než tato byla ve vztahu k žalobci zrušena, nelze považovat pro níže detailněji rozebranou složitost celého předmětu řízení za nepřiměřeně dlouhou a soud tak uzavírá, že ani v této části, resp. částech trestního řízení odpovědnostní titul neshledal.

30. Předmětné trestní řízení tak s ohledem na výše uvedené ve vztahu k žalobci trvalo od 12. 3. 2015 (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 3. 2015) a trvalo do 15. 10. 2020 (právní moc výroku IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2020, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn). Naříkané řízení tak trvalo 5 let a 7 měsíců, což je doba ještě přiměřená.

31. K uvedenému závěru vede soud komplexní vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak kritéria písmene b) - složitosti řízení ve spojení s kritériem d) - postupu orgánu veřejné moci během řízení.

32. Naříkané trestní řízení totiž bylo nadstandardně skutkově složitým, neboť ve vztahu ke všem obviněným bylo předmětem zjišťování celkem 228 dílčích skutků, které se týkaly neoprávněného nakládání s komponenty do vozidel. Tato nadstandardní skutková složitost předmětu řízení se projevila zejména tím, že jak policie, tak soud se musel zabývat stovkami listin a prověřovat skutky ve vztahu ke každé ze stovek movitých věcí. Ve věci rovněž bylo již ve fázi přípravného řízení slyšeno přes 50 osob a i v rámci řízení soudního bylo slyšeno více jak 10 svědků. Dále byly ve věci zpracovány 2 znalecké posudky a další 2 znalecké posudky předložili účastníci řízení. Řízení bylo dále nadstandardně procesně složitým. Toto bylo úzce spojeno se skutkovou složitostí věci, tedy na procesní složitosti věci se promítlo zejména množství svědků, které slyšela policie v rámci přípravného řízení nebo soud v rámci hlavních líčení. Na procesní složitost věci mělo rovněž zásadní vliv to, že účastníci řízení trvali na tom, aby soud slyšel kompletně veškeré odposlechy, které byly policií pořízeny, což bylo předmětem hned několika hlavních líčení. Soud nedospěl k závěru, že by řízení bylo zvýšenou měrou složitější po stránce právní, ani že by na délku řízení měl vliv počet soudních instancí, když ve vztahu k žalobci rozhodoval pouze jednou soud prvé instance. Kritérium skutkové složitosti věci a procesní složitosti věci tak odůvodňuje celkovou dobu řízení jakožto přiměřenou, neboť při takto nadstandardně skutkově i procesně náročném řízení nebylo možno očekávat skončení řízení v době kratší.

33. Pokud jde o kritérium postupu orgánů činných v trestním řízení, pak v naříkaném trestním řízení soud shledal pouze jedno období, a to konkrétně od 25. 4. 2018, kdy byl zadán druhý ze znaleckých posudků, do 31. 1. 2019, kdy byl tento posudek teprve soudu dodán, tedy kdy znalkyni [titul]. [jméno] [příjmení], která zpracovávala znalecký posudek z oboru ekonomiky, jehož předmětem bylo posouzení účetnictví obžalovaného [příjmení] v letech 2011 2013, trvalo celkem 9 měsíců. Znalkyně se v tomto případě musela vyjádřit k účetnictví tohoto obžalovaného, tedy nebylo nutno, aby se vyjadřovala ke všem dílčím skutkům, nicméně i tak bylo toto znalecké zkoumání zatíženo tím, že znalkyně musela prostudovat spis, který v té době čítal již více než 8 000 stran. V tomto dílčím období tak soud shledal ojedinělý průtah v trestním řízení, nicméně pro tento soud nedospívá k závěru, že by bylo již celkovou dobu trestního řízení nutno považovat za nepřiměřeně dlouhou. Ve zbytku totiž řízení, ať už přípravné řízení před Policií České republiky, která zahájila trestní stíhání usnesením z 11. 3. 2015 a návrh na podání obžaloby je podáván již 21. 9. 2015, či ve fázi řízení soudního celkově probíhalo plynule, bez dalších i jen dílčích průtahů a ve snaze dosáhnout ukončení řízení v době co nejkratší. Hlavní líčení byla nařizována plynule, k odročení došlo pouze v souvislosti se žádostmi vícero obhájců, a poté jednou v souvislosti s koronavirovými opatřeními. Ani ve zbývajícím postupu orgánů činných v trestním řízení, a to jak policie, tak soudu, nelze shledat skutečnosti, pro které by bylo nutno dospět k závěru o nesprávném úředním postupu, který by měl negativní vliv na délku řízení. Soud v tomto ohledu nepřisvědčil ani námitce žalobce, že 18 skutků, které se přímo žalobce týkaly, měly být vyloučeny do samostatného řízení, čímž by došlo k výraznému urychlení řízení ve vztahu k žalobci. Z obsahu naříkaného spisu se totiž nepodává, že by toto jednak kdokoli z obžalovaných žádal, zejména je však patrné, že orgány činné v trestním řízení se zabývaly všemi skutky komplexně, tedy včetně skutků, pro něž bylo vedeno řízení i ve vztahu k žalobci, který byl však primárně stíhán za pochybení, která měla nastat v souvislosti s tím, že dostatečně nevykonával dohledovou činnost. Tedy z obsahu naříkaného řízení se podává, že jednak provedené dokazování ve vztahu k žalobci nebylo možno jednoduše oddělit od zbývajících skutků. Zde soud odkazuje, například na rozsáhlá znalecká zkoumání, pokud jde o hodnotu jednotlivých komponent vozidel, které byly zjišťovány prvním znaleckým posudkem. Dále pak bylo ve vztahu k žalobci právě nutno komplexně vyhodnotit souhrn všech skutků (nejen oněch 18) tak, aby mohl být učiněn relevantní závěr ohledně toho, zda žalobce dostál svým kontrolním povinnostem ve vztahu či porovnáním s průběhem skutků ostatních. Tedy ani v nevyloučení věci k samostatnému řízení ve vztahu k žalobci soud neshledává podklad pro závěr o nesprávném úředním postupu. Soud neshledal průtah ani v období od 14. 3. 2016, kdy bylo zadáno vypracování znaleckého posudku znalci [titul]. [příjmení], do 6. 12. 2016, kdy tento znalec posudek soudu předkládá a kdy tedy vypracování znaleckého posudku trvalo 9 měsíců. V tomto konkrétním případě je délka zpracování znaleckého posudku plně vyvážena skutkovou složitostí předmětu znaleckého zkoumání, kdy se znalec musel vyjádřit k hodnotě věcí, respektive prospěchu jednotlivých obžalovaných ve vztahu ke všem 228 skutkům a věcem, které v těchto skutcích figurovaly. Dobu 9 měsíců pro vypracování takto skutkové komplikovaného posudku je třeba považovat za přiměřenou.

34. Soud tedy uzavírá, že celkovou dobu řízení jakožto přiměřenou odůvodňuje kritérium skutkové a procesní složitosti věci, pro které nebylo možno očekávat skončení řízení v době dřívější, právě v kombinaci s kritériem postupu orgánů činných v trestním řízení v průběhu celého řízení, kdy v tomto soud, až na ojedinělou výjimku při vypracování druhého znaleckého posudku, neshledal žádná pochybení.

35. Závěr o přiměřenosti celkové délky řízení pak nevyvrací ani kritérium písmene c) - jednání poškozeného, když z naříkaného spisu se podává, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel ani negativně ani pozitivně, tedy zejm. nelze uzavřít, že by řízení neskončilo dříve i přes snahy žalobce o jeho urychlení (soud tyto neshledal).

36. Pokud jde o zbývající kritérium písmene e) - významu řízení, pak soud i při zohlednění toho, že trestní řízení je řízením s typově zvýšeným významem, uzavírá, že čistě ani pro tento typově zvýšený význam řízení nelze dospět k závěru o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to zejména při zohlednění toho, že samotná povaha řízení, tedy to, že žalobce byl trestně stíhán a že k tomuto došlo nezákonně, je zohledněna ve vztahu k žalobci i v rámci druhého z uplatněných nároků za odškodnění újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí. Tedy ani pohledem toho, že se jednalo o řízení trestní, nelze ještě shledat celkovou dobu za nepřiměřenou.

37. Soud tak uzavírá, že není splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, když v naříkaném trestním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

38. Žalobce se žalobou na tomto nároku domáhal původně částky 540 000 Kč, žalovaná dobrovolně plnila částku 69 063 Kč, a z důvodu absence odpovědnostního titulu tedy soud žalobu ve zbývajícím žalobním požadavku co do částky 470 937 Kč zamítl.

39. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 7 280 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

40. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

41. Nezákonným rozhodnutím tak je (žalobcem výslovně označené) usnesení Policie ČR z 11.3.2015, čj. KRPA [číslo] [rok] [číslo], a usnesení Policie ČR z 8.6.2015, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], kterými bylo zahájeno, respektive rozšířeno již zahájené trestní stíhání (mimo jiné) žalobce pro pokračující přečin podílnictví dle § 214 odst. 1 a), 2 a) trestního zákoníku. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.7.2020, sp.zn. [spisová značka], jehož výrokem IV. byl žalobce dle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby zproštěn, přičemž tento výrok nabyl právní moci dne 15.10.2020.

42. Zde pro úplnost soud uvádí, že žalobce se nedomáhal nemajetkové újmy za vydání prvních dvou usnesení o zahájení trestního stíhání z 26. 4. 2014 a 31. 10. 2014, která byla rovněž pro nezákonnost zrušena.

43. V otázce odškodnění nemajetkové újmy právnické osoby, vyvolané nezákonným rozhodnutím, jímž bylo trestní řízení vůči právnické osobě zahájeno, pak soud vyšel ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3274/2021 ze dne 24. 2. 2022.

44. Předně i pro nemajetkovou újmu způsobenou právnické osobě platí § 2894 odst. 2 o.z., kdy zvláštním zákonem je i zde § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Ochrana (dobré) pověsti je chápána jako ústavní hodnota bez ohledu na to, zda jde o pověst osoby fyzické či právnické. Nejvyšší soud vychází z východiska, že pověst právnické osoby představuje jedno z práv osobní povahy právnických osob, toto je nezcizitelné a sleduje osud právnické osoby (např. NS sp zn. 23 Cdo 5173/2017, sp. zn. 30 Cdo 149/2010). Judikatura ESLP při výkladu čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod sice zdůrazňuje, že povaha práva právnických osob na dobrou pověst a jeho rozsah jsou diskutabilní a že je rozdíl mezi dobrou pověsti právnické osoby a jednotlivce, přičemž u právnické osoby nelze dovozovat vliv na její důstojnost, a tedy ani morální rozměr tohoto práva (srov. rozsudek ze dne 8. 10. 2019 ve věci 15449/09, Margulev proti Rusku), členské státy však mají prostor pro uvážení rozdílu mezi zájmy společnosti na komerční reputaci a pověstí jednotlivce a jeho společenským postavením; a Nejvyšší soud pak v tomto ohledu zopakoval, že zák. č. 82/1998 Sb. mezi fyzickými a právnickými osobami zásadní (až na níže uvedené) rozdíl nečiní.

45. Nejvyšší soud se odškodněním nemajetkové újmy právnických osob zabýval již v souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy vyvolané nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení a s odkazem na stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 uzavřel, že zadostiučinění právnických osob nemusí být nutně nižší než osob fyzických. Dovodil, že přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu se tak v zásadě poskytuje i právnickým osobám, což je judikováno i ESLP. Z rozsudku ESLP ze dne 6. 4. 2000 ve věci Comingersoll S. A. proti Portugalsku, stižnost č. 35382/97, odst. 27 až 36, vyplývá, že při odškodňování těchto nároků právnických osob je třeba přihlížet k jiným faktorům, jako je pověst společnosti, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti a případě (i když v menší míře) úzkost a obtíže způsobené statutárům společnosti. Dle závěrů Nejvyššího soudu tak nezamýšlel ESLP rozlišovat právnické a fyzické osoby při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění a dovodil, že újma způsobená délkou řízení vzniká i osobám právnickým (NS sp. zn. 30 Cdo 3908/2009, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009).

46. Nejvyšší soud tak uzavírá, že spojuje-li judikatura dlouhodobě závěr o vzniku nemajetkové újmy právnické osoby s délkou řízení, je pak nutno dovodit, že nemajetková újma právnické osobě může vzniknout i (proti ní) nezákonně vedeným trestním řízením, tedy z nezákonného rozhodnutí, neboť zde následky mohou být ještě zásadnější.

47. Pro posouzení rozsahu nemajetkové újmy vzniklé nezákonně zahájeným trestním řízení je pak třeba zohlednit v obecné rovině především rozdílnost trestů, které lze oběma osobám uložit. Zásadním je, že právnická osoba sama o sobě nemůže být pojmově postižena trestem odnětí svobody, což je u osob fyzických vnímáno jako hrozba nejpřísnější a nejvíce omezující. Rozdílné jsou dále i možné zásahy, které nezákonné trestní stíhání může vyvolat. U fyzické osoby půjde většinou o zásah do důstojnosti, cti a dobré pověsti, ochrany jména, soukromí, příp. omezení osobní svobody, a dále zásahy do života rodinného a zásahy zdravotní. U právnické osoby pak budou typické zásahy v podobě porušení práva na ochranu názvu, dobré pověsti a soukromí, vyvolání nejistoty v rozhodování, zásahy do řízení společnosti (např. NS sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, 30 Cdo 2116/2021).

48. Na základě tohoto pak Nejvyšší soud uzavřel, že existuje-li odlišná struktura hrozících trestů a jsou-li diametrálně odlišné možné následky nezákonného stíhání ve sféře právnických a fyzických osob, musí toto mít podstatný vliv na existenci nároků na přiměřené zadostiučinění za újmu nezákonným trestním stíháním vyvolanou, a rovněž na výši takového zadostiučinění. U právnické osoby lze proto z těchto důvodů obecně očekávat vznik spíše nižší nemajetkové újmy, než v případě újmy vzniklé za obdobné situace osobě fyzické.

49. Zásadním je však stále vždy zohlednění konkrétních skutečností daného případu, přičemž i v případě odškodnění nemajetkové újmy vyvolané trestním stíháním u právnické osoby bude určujícím povaha trestné činnosti, délka trestního řízení a rozsah zásahů vyvolaných ve sféře právnické osoby. Rovněž bude třeba zohlednit povahu (strukturu) právnické osoby, její dosavadní pověst, délku její činnosti, a to, zda a jak se promítlo vedení trestního řízení do činnosti statutárních orgánů. Prokázané následky bude možno reparovat přiznáním zadostiučinění za nemajetkovou újmu jen v tom rozsahu, v němž se neprojeví současně zmenšením jmění poškozeného. Předmětem zadostiučinění právnických osob za nemajetkovou újmu tedy nemohou být skutečnosti vedoucí k újmě majetkové (tedy ke škodě nebo ušlému zisku).

50. Dovolací soud pak odkázal i v případě odškodnění právnických osob na dříve judikované základy odškodnění nemajetkové újmy vyvolané nezákonným trestním stíháním u osob fyzických: -) I v případě právnických osob se vznik újmy vyvolané nezákonným rozhodnutím nepresumuje a je tento třeba konkrétně tvrdit a prokazovat. Na úrovni skutkových tvrzení tak je třeba újmu nejen pojmenovat, ale konkrétně popsat projevy, nestačí obecná právní kvalifikace. -) Jelikož vznik nemajetkové újmy je prokazatelný obtížně, dovodí jej soud tehdy, pokud jsou prokázány skutečnosti, za nichž by jakákoli jiná osoba v témže postavení tvrzenou újmu způsobenou výkonem veřejné moci mohla vnímat stejně úkorně (např. NS sp. zn. 30 Cdo 3731/2011). Dovolací soud obecně odkazuje i při odškodňování újmy právnické osoby na závěry přijaté ve věci sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, kdy je i zde na soudu, aby podle svého uvážení jednotlivě vymezil sám jinak relativně neurčitou hypotézu § 31a odst. 2 OdpŠk, přičemž musí vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu, zejm. závažnosti nemajetkové újmy a ověřených okolností, za nichž došlo k zásahu do osobnosti (NS sp. zn. 30 Cdo 2290/2007), přičemž zvažovat je nutno vždy individuální zásahy a odškodnění nelze řešit paušálně. -) Při stanovení zadostiučinění (formy, příp. i výše) je třeba nalézt případ shodující se v podstatných znacích, s tím, že pokud toto možné není, je třeba porovnávat odškodnění jiných nemajetkových újem a pečlivě porovnávat společné a rozdílné znaky pro odůvodnění shledané výše finančního zadostiučinění; není-li možné ani to, je třeba přiznat odškodnění odpovídající ekonomické realitě ČR a tomu, co je obecně vnímáno jako spravedlivé (NS sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). -) Je přitom primárně na žalobci, aby srovnávací judikaturou výše uvedeným způsobem přesvědčivě odůvodnil požadovanou výši zadostiučinění. I bez tohoto soud však žalobu nezamítne, porovnání provede, předvídatelně, a to dle soudu známých informací (NS sp. zn. 30 Cdo 303/2019). -) Soudy při stanoveni formy či výše zadostiučiněni vychází i zde zejména z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů do osobností sféry poškozeného. Forma a výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představnou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze, pokud by se finančního odškodnění poškozenému z hlediska obecné slušnosti mělo dostat. -) I ve vztahu k právnickým osobám pak Nejvyšší soud zopakoval, že vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje sféru poškozeného, nicméně spravedlivé stíhání činů pro společnost nebezpečných je klíčovým úkolem právního státu (viz např. ná ÚS sp. zn. Pl US 13/12). Je přitom třeba zohlednit, že samotný fakt, že judikatura dospěla k závěru, že zahájení trestního stíhání, které neskončilo odsouzením, je postaveno na roveň nezákonného rozhodnutí, je závěrem velkorysým, rozšiřujícím výklad OdpŠk (např. NS sp. zn. 30 Cdo 1711/2015). Stát sice tedy zásadně odpovídá osobám, vč. osob právnických, vůči nimž zahájil trestní stíhání, které neskončilo odsouzením, nicméně není tím zároveň založeno, že každé takové osobě náleží odškodnění finanční. A pokud soud shledá nefinanční odškodnění nedostačujícím, pak se tyto předpoklady projeví i ve výši finančního zadostiučinění. -) Odškodnění přitom plní funkci reparační právě a pouze ve vztahu k tvrzené újmě nemajetkové, neslouží k náhradě majetkového úbytku poškozeného, tedy toho, čeho se lze domoci škodními nároky, a odškodnění již vůbec ve vztahu ke státu (svou výší) nemá plnit funkci sankční.

51. Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší soud dovodil, že při posuzování možnosti poskytnout zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou trestním stíháním u právnické osoby představuje zák. č. 82/1998 Sb. lex specialis, který v rozsahu své věcné působnosti vylučuje poskytnutí ochrany dobré pověsti právnické osoby podle„ obecného“ § 135 o. z., stejně jako vylučuje zadostiučinění za nekalosoutěžní jednání. Zákonná úprava náhrady újmy způsobené výkonem veřejné moci, založená čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny, je obsažena právě v zák. č. 82/1998 Sb., jenž v ustanovení § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) definuje odpovědnost státu tak, že stát odpovídá dle této normy právě za újmu, která byla způsobena při výkonu veřejné moci. Právě toto odlišuje odpovědnost vyvolanou nezákonným trestním stíháním, spadajícím pod výkon veřejné moci, od situace, kdy by stát odpovídal za škodu vyvolanou nikoli výkonem veřejné moci; pak by mohlo jít o odpovědnost obecné úpravy deliktního práva či (teoreticky) až nekalosoutěžní.

52. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

53. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

54. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

55. Žalobce byl stíhán pro pokračující trestný čin podílnictví dle § 214 odst. 1 a), 2 a) trestního zákoníku, a to konkrétně za skutky, které měly spočívat v tom, že se do vozidel žalobcem prodávaných montovaly kradené navigace, celkem v 18 případech, na čemž se měl žalobce podílet tím, že nedostatečně vykonával kontrolní činnost. Povaha této trestné činnosti tak byla pro činnost žalobce zásadní, neboť se přímo týkala jeho hlavní podnikatelské činnosti, a tedy povaha této trestné činnosti svědčí o závěru nutnosti finančního zadostiučinění žalobce.

56. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

57. Pokud jde o délku řízení, pak toto trvalo ve vztahu k žalobci 5 let a 7 měsíců, jak soud blíže rozebírá výše. Vzhledem k tomu, že žalobci již bylo na samostatně uplatněném nároku na náhradu újmy způsobené délkou řízení uhrazeno žalovanou 69 063 Kč, pak tímto bylo toto kritérium pro odškodnění nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí již vyčerpáno a čistě pro délku řízení nelze dospět k závěru o nutnosti finančního odškodnění žalobce. Soud však s kritériem délky řízení nadále pracuje jako s jedním z kritérií v rámci porovnávací judikatury při posuzování zásahů vyvolaných trestním řízením ve sféře žalobce.

58. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do sféry poškozeného mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

59. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje sféru trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do sféry poškozeného, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl poškozený obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

60. Žalobce v podané žalobě, a poté k poučení soudu, kterého se mu ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. dostalo na jednání, konaném dne 11.4.2022, po skutkové stránce tvrdil tyto zásahy, které byly vyvolány v jeho sféře trestním stíháním: -) Žalobce byl zasažen na dobrém jménu a pověsti zejména povahou trestného činu podílnictví, pro který byl stíhán, když mu bylo kladeno k tíži, že v rámci servisu montoval do vozidel díly, které pocházejí z trestné činnosti, což se přímo týkalo jedné z hlavních aktivit jeho podnikatelské činnosti. -) Zásah do dobrého jména a pověsti se projevil v poklesu zájmu zákazníků o servisní služby, a dále v poklesu hrubých marží žalobce na servisní činnost, prodeji náhradních dílů a prodeji samotných vozidel. -) Žalobce dále tvrdil, že došlo k problémům při čerpání úvěru u [právnická osoba] a [právnická osoba], které poskytovaly úvěry žalobci za výhodnějších obchodních podmínek, což v souvislosti s trestním řízením ustalo, respektive tyto podmínky již nabídnuty nebyly. -) Žalobce dále tvrdil, že došlo ke ztížení chodu společnosti, což se projevilo zejména zvýšenými náklady a úsilím v oblasti marketingu, reklamy, PR, za účelem obnovení dobrého jména a poškozené pověsti společnosti, a dále tím, že skupina korporací okolo žalobce založila [právnická osoba] [název sportovního klubu] [anonymizována dvě slova], neboť žalobce nemohl již jako dříve poskytovat služby pojišťovnictví a spotřebitelských úvěrů, což bylo podmínkou pro prodej a servis vozů [anonymizováno]. -) Žalobce dále doplnil, že došlo ke komplikacím ohledně důvěry obchodních partnerů [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], neboť v rámci jejich compliance kritérií musel žalobce vysvětlovat, co je předmětem trestního stíhání a že v souvislosti s tímto další spolupráci nic nekomplikuje. -) Dále žalobce poukazoval na to, že případ byl rozsáhle medializován v médiích s celostátním dopadem a o trestním řízení se tak dozvědělo statisíce až milióny osob. -) Žalobce rovněž namítal, že došlo k zásahům ještě před zahájením trestního stíhání, když 19.3.2013 proběhla prohlídka jiných prostor, konkrétně provozovny žalobce, a o tomto média rovněž masivně informovala. Žalobce rovněž tvrdil, že medializace je přičitatelná státu, neboť v článku na serveru [webová adresa] z 9.3.2016 bylo tvrzeno, že policie ví o tom, že žalobce [anonymizováno 8 slov].

61. Takto tvrzené zásahy do osobnostní sféry tedy soud podrobil dokazování.

62. Soud uvádí, že žalobce i přes poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř., které se žalobci dostalo na jednání konaném dne 11.4.2022, neunesl povinnost tvrzení k zásahům do své sféry, pokud jde o pokles hrubých marží na servisní činnost a prodej náhradních dílů v letech 2013 až 2015 o celkovou částku 117 617 000 Kč, a dále pokud jde o pokles hrubé marže za prodej nových vozů [anonymizováno] za dobu trestního řízení o 32 755 000 Kč Ani k poučení soudu žalobce nespecifikoval, jak k této konkrétní částce dospěl, pouze poukázal na svá interní data, která založil v podobě grafu do soudního spisu, nicméně stále se jedná o nedostatečná skutková tvrzení, která nelze podrobit dokazování. Soud se proto tímto tvrzením mohl zabývat pouze obecně v rovině, že dopad trestního stíhání se projevil v tom, že došlo obecně k poklesu požadavku na servisní činnost či prodej náhradních dílů a vozidel jako takových (soud se však nezabýval prokázáním konkrétní tvrzené výše takto způsobené škody). Žalobce rovněž nedoplnil k poučení soudu, jakou konkrétní optimalizaci holdingové struktury žalobce nepodstoupil, když v tomto směru pouze žalobce obecně tvrdil, že se mělo jednat o daňovou optimalizaci, neuvedl však jaká konkrétní změna nebyla v důsledku trestního řízení provedena. Dále žalobce neunesl, i přes poskytnuté poučení, povinnost tvrzení k tomu, ohledně jakých věřitelů došlo ke ztížení jeho vyjednávací pozice, když v tomto směru žalobce ničeho konkrétního nedoplnil.

63. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že zahájení trestního stíhání bylo předmětem obecné medializace a že díky tomuto vešlo toto trestní stíhání ve známost. Toto soud zohledňuje. V řízení však nebylo prokázáno, že by se na této medializaci negativně podílely orgány činné v trestním řízení a že by tato byla přičitatelná státu. Veškerá vyjádření médií, zejména serveru [webová adresa] z 9.3.2016 pouze nekonkrétně uvádí, že policie měla něco sdělit, avšak nebylo prokázáno, že by policie skutečně se nějak vyjádřila k trestním řízení přímo, nebo že by tak učinil státní zástupce či jiný orgán činný v trestním řízení. Samotná medializace je pak důsledkem veřejnosti trestního stíhání, a pokud jde o fázi přípravného řízení, pak nebylo prokázáno, že informace, které měly média k dispozici, by pocházely od orgánů činných v trestním řízení či z jiných důvodů/zdrojů přičitatelných státu. Soud tak s odkazem na judikované závěry uzavírá, že medializace je v tomto případě prostým důsledkem veřejnosti trestního řízení a dále že ani v raných fázích trestního řízení se orgány činné se v trestním řízení nepodílely na iniciaci této medializace, ani se ve vztahu k žalobci v rámci medializace negativně nevyjadřovaly a ani neporušily zásadu presumpce neviny (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011) – tedy má soud za to, že medializací vyvolané následky ve sféře žalobce nejsou v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem (nezákonné rozhodnutí) a nelze tyto přičítat žalované. Pokud pak má žalobce výhrady proti tomu, jak média o této kauze informovala, je třeba se bránit přímo proti těmto médiím a nelze toto suplovat požadavky vnášenými vůči státu.

64. Soud má za zjištěné, že 11.3.2019 byla založena [právnická osoba] [název sportovního klubu] [anonymizována dvě slova], tedy z tohoto lze mít za prokázané, že došlo v době trestního řízení ve fungování koncernu společnosti žalobce, pokud jde o poskytování a zprostředkování pojištění a spotřebitelských úvěrů, ke změně, když za tímto účelem byla zřízena právě tato jiná společnost. Nebylo však v tomto řízení prokázáno, že založení této společnosti by bylo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, když zejména z data založení této společnosti, k čemuž došlo v březnu roku 2019, tedy 4 roky po zahájení trestního stíhání, a zejména s ohledem na výpověď svědkyně [příjmení] soud zjistil, že primární příčinou pro založení tohoto jiného subjektu nebylo trestní stíhání, ale faktory jiné, konkrétně rozhodnutí ÚOHS v jiné kauze nesouvisející s tímto trestním řízením.

65. Z provedeného dokazování se tak podává, že za zjištěný lze mít pouze obecný zásah do dobrého jména a cti žalobce v tom směru, že v důsledku trestního stíhání žalobce ve vztahu ke svým korporátním klientům přestal plnit jejich interní pravidla bezpečnosti (compliance kritéria) a musel tak žalobce věnovat zvýšené úsilí, aby byla zachována či obnovena dodatečně pokleslá obchodní spolupráce. V obecné rovině pak má soud dále za zjištěné, že trestní stíhání se ve vztahu ke korporátní klientele negativně projevilo v dočasném propadu této obchodní spolupráce (prodej aut a náhradních dílů), avšak zejména v období předcházejícím vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, když všichni svědkové toto vázali k období roku 2013 - tedy nelze toto mít za prokázané v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Soud má rovněž za zjištěné, že společnost žalobce věnovala zvýšené úsilí marketingu a PR, neboť se snažila čelit možnému negativnímu dopadu trestního stíhání do pověsti společnosti v očích veřejnosti.

66. Soud v řízení nezjistil, že by trestní stíhání negativně ovlivnilo dobrou pověst žalobce ve vztahu k běžným zákazníkům, fyzickým osobám, neboť tito za primární problém považovali to, že došlo k montáži kradených navigací zaměstnanci žalobce, nikoliv to, že společnost je stíhána. Soud rovněž nezjistil personální změny, které by byly u žalobce vyvolány v důsledku trestního stíhání, ani to, že by se toto projevilo ve vedení společnosti ve vztahu ke statutárním orgánům. Soud nemá rovněž za zjištěné konkrétní ekonomické zásahy, což souvisí i s neunesením břemene tvrzení, jak je toto uvedeno výše. Soud rovněž nezjistil, že by došlo k zásahům v tom směru, že nebyla realizována restrukturalizace celé holdingové společnosti v tom směru, že by se jednalo o újmu vyvolanou na straně žalobce, neboť svědci toto popisovali jakožto újmu vyvolanou na straně majitele celého holdingu, jehož součástí byla i společnost žalobce; nebylo tedy nikterak tvrzeno, natož prokázáno, že by se toto osobnostní sféry žalobce dotklo.

67. Pokud jde o požadavek žalobce na odškodnění újmy vyvolané nezákonným rozhodnutím ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání i za období před zahájením tohoto trestního stíhání, konkrétně za to, že dne 19.3.2013 byla provedena prohlídka jiných prostor, konkrétně provozovny žalobce, pak soud s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 1029/21 žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. na jednání, konaném dne 11.4.2022, a soud uzavírá, že i přes toto poučení žalobce neunesl povinnost tvrzení v tom směru, proč je třeba takto tvrzenou újmu vztáhnout i na období před zahájením trestního stíhání z 11.3.2015. Žalobce v tomto směru pouze uvedl, že daného dne, tj. 19.3.2013, byla realizována předmětná prohlídka jiných prostor a že tato byla masivně medializována. Tyto skutečnost samy o sobě jsou pouze tvrzeními o tom, že byl realizován tento konkrétní úkon v daném trestním řízení, což samo o sobě újmu na straně žalobce, která by odůvodňovala její odškodnění, ještě před zahájením trestního stíhání, neodůvodňuje, a ani tvrzení ohledně rozsáhlé medializace tímto důvodem není, neboť žalobce netvrdil, že by tato medializace byla důsledkem nikoliv řádné činnosti orgánů činných v trestním řízení, ale pouhou obecnou medializací. Soud tedy skutečnost prohlídky jiných prostor z 19.3.213 ani její medializaci v rámci odškodnění nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí nezohledňoval.

68. Za zásadní okolnost, kterou je v daném případě nutno zohlednit však soud považuje skutečnost, že i ve zprošťujícím rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.7.2020 bylo shledáno, že k předmětné trestné činnosti spočívající [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov], avšak za tuto trestnou činnost odpovídají zaměstnanci žalobce ([příjmení]; [příjmení]), kteří zneužili dlouhodobou důvěru právě žalobce. Tato skutečnost pak je zásadní zejména pro to, že žalobce dovozuje újmu jemu způsobenou z toho, že se veřejnost měla díky trestnímu řízení dozvědět o tom, že dochází [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. Nicméně ze závěru rozsudku trestního soudu se podává, že k tomuto skutečně v 18 případech došlo, jakkoliv toto není na trestněprávní rovině přičitatelné žalobci, neboť tento měl kontrolní mechanismy nastaveny, pouze toto nezvládly odhalit či tomu zabránit, tedy žalobci nelze přičítat k tíži, že toto neodhalil. Jako zásadní okolnost trestního řízení je tak tedy třeba zohlednit fakt, že skutky, které byly předmětem stíhání se v provozovnách žalobce skutečně dály a tedy to, že se o tomto dozvěděla veřejnost nelze přičítat trestnímu řízení, ale primárně této protiprávní činnosti zaměstnanců žalobce (není ani relevantním, zda tito byli odsouzeni, podstatné je zjištění, že se skutky, které veřejnost negativně vnímala, staly). Tato skutečnost tak nevešla ve známost díky trestnímu řízení vedenému vůči žalobci, ale primárně díky tomu, že zaměstnanci žalobce skutečně do vozidel prodávaných či servisovaných žalobcem kradené díly montovali, ač bez vědomí žalobce.

69. Pro zásahy do osobnostní sféry žalobce a pro povahu trestné činnosti pak soud dospěl k závěru, že žalobci se má dostat odškodnění finančního.

70. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

71. V posuzovaném případě pak konkrétně soud dospěl porovnáním k závěru, že adekvátní výši zadostiučinění pro žalobce za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí je částka 80 000 Kč.

72. Soud v rámci porovnání vyšel zejména z případu řešeného Městským soudem v Praze pod č. j. 72 Co 7/2021-293. Tamním poškozeným byla rovněž právnická osoba, která byla stíhána po dobu přesahující 5 měsíců pro zvlášť závažný zločin podvodu dle § 209 odst. 5 tr. zákoníku. U tamního poškozeného došlo rovněž k obecné medializaci trestního stíhání a rovněž tamní poškozený musel vysvětlovat trestní stíhání svým obchodním partnerům a zaměstnancům a poskytovat informace o nedůvodnosti trestního stíhání ve vztahu k těmto subjektům. Rovněž tamní poškozený musel v důsledku trestního stíhání řešit marketingové a PR záležitosti se svými poradci. U tamního poškozeného nebylo prokázáno, že by došlo k narušení dobré pověsti v tom směru, že u něj zákazníci odmítali nakupovat. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 50 000 Kč. Tento případ je s případem žalobce porovnatelný v tom směru, že rovněž tamní poškozený byl právnickou osobou a rovněž u zdejšího žalobce došlo k obecné medializaci trestního stíhání a rovněž bylo v obecné rovině prokázáno, že došlo k zásahu do dobrého jména žalobce v tom směru, že trestní stíhání muselo být opakovaně vysvětlováno ve vztahu ke korporátní klientele žalobce. Rovněž zdejší žalobce byl nucen vynakládat zvýšené úsilí a finanční prostředky na marketing a PR. Navíc u zdejšího žalobce v obecné rovině soud uvěřil tomu, že došlo k dočasnému negativnímu ovlivnění ekonomického fungování žalobce právě v důsledku nutnosti vysvětlovat korporátní klientele otázky související s trestním stíháním a s nedůvěrou, která byla vyvolána u těchto klientů ve vztahu k jejich compliance kritériím. Zásahy vyvolané v osobnostní sféře obou poškozených jsou tak srovnatelné, u žalobce zdejšího lze navíc shledat v obecné rovině ještě zásahy ovlivňující ekonomickou činnost žalobce; tamní poškozený byl však stíhán pro závažnější zločin podvodu, než je zločin podílnictví, za který byl stíhán žalobce. Na druhou stranu tamní poškozený byl stíhán (navíc nikoli soudně) pouze dobu necelých pěti měsíců, naproti tomu žalobce zdejší byl stíhán po dobu pěti let a sedmi měsíců, a to i v řízení před soudem. Výrazně delší doba trestního stíhání žalobce a lehce zvýšené zásahy v osobnostní sféře žalobce pak vedou soud k závěru o nutnosti poskytnout žalobci odškodnění vyšší, než je v porovnávaném případě, a to konkrétně částku 80 000 Kč, když navýšení o 30 000 Kč reflektuje zejm. právě výrazně delší dobu vedení trestního řízení avšak za situace, kdy je jinak délka naříkaného řízení ve vztahu k žalobci již odškodněna samostatně (viz výše), přičemž zde je soudem délka řízení zohledňována nikoli jako doba nejistoty ohledně výsledku řízení, ale jako délka po kterou trvají zásahy do osobnostní sféry žalobce, tedy nikoliv újma vyvolaná (pojmově) čistě délkou vedení trestního řízení. To, že žalobci nemá být poskytnuto odškodnění vyšší, pak odůvodňují i další výše zmíněné okolnosti, zejm. pak skutečnost, že k manipulaci s kradenými díly v 18 případech v rámci podnikání žalobce skutečně došlo, tedy nejednalo se o stíhání excesivní a samotný tento skutek sám již do pověsti žalobce negativně zasáhl. Tuto výši odškodnění pak odůvodňuje i porovnání s dalším případem, který založil sám žalobce.

73. Tímto je případ řešený Městským soudem v Praze pod č. j. 23 Co 390/2020-365. Tamní poškozený byl stíhán po dobu sedmi měsíců pro podezření ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, dále účasti na organizované zločinecké skupině v souběhu se závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie. Rovněž u tamního poškozeného byly zjištěny zásahy způsobené obecnou medializací celé kauzy a rovněž tamní poškozený musel opakovaně věc vysvětlovat svým obchodním partnerům. U tamního poškozeného však byl shledán zcela zásadní zásah v té podobě, že mu po dobu 1,5 měsíce byly v rámci trestního řízení obstaveny finanční prostředky ve výši 200 000 000 Kč, což byl znatelný ekonomický zásah, který vedl k nutnosti nouzového financování chodu tamního poškozeného, který na své běžné fungování potřeboval částku přesahující 100 000 000 Kč měsíčně. Tamní poškozený byl rovněž právnickou osobou a bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč. V porovnání s tímto poškozeným byl zdejší žalobce stíhán pro méně závažný trestný čin, což hovoří pro snížení poskytnutého odškodnění. Zdejší žalobce byl stíhán však po dobu výrazně delší, konkrétně pěti let a sedmi měsíců, navíc i soudně, což by hovořilo naopak pro zvýšení poskytnutého odškodnění (avšak za délku řízení byl žalobce odškodněn zvlášť, tedy zde toto kritérium působí pouze dílčím způsobem), avšak za zcela zásadní rozdíl považuje soud zásahy v osobnostní sféře vyvolané u tamního poškozeného a zvláštní okolnosti na straně žalobce. U obou poškozených lze shledat zásahy v obecné rovině v tom směru, že došlo k medializaci kauzy v obecné rovině a že se o tomto trestním stíhání dozvěděli obchodní partneři poškozených. Rovněž oba poškození museli trestní stíhání komunikovat ve vztahu k veřejnosti. Na rozdíl od žalobce zdejšího však byl u tamního poškozeného zjištěn zcela konkrétní a velmi citelný zásah v podobě zajištění finančních prostředků ve výši 200 000 000 Kč na dobu 1,5 měsíce, a právě pro toto kritérium v porovnávaném případě tamní odvolací soud přiznal odškodnění finanční, když soud I. instance poskytl pouze odškodnění nefinanční, a právě pro tento zásah pak odvolací soud v porovnávaném případě zvolil částku 100 000 Kč. Takto zásadní zásah na straně žalobce zdejšího shledat nelze - jak uvedeno, u zdejšího žalobce byly shledány zásahy pouze v obecné rovině, konkrétní zásahy prokázány nebyly. Tento fakt nevyváží ani výrazně delší doba trvání řízení vedeného ve vztahu k žalobci, když za samotnou délku řízení a nejistotu ohledně výsledků řízení byl žalobce odškodněn samostatně. Výrazně nižší zásahy v osobnostní sféře žalobce a zohlednění zvláštních okolností tj. pak skutečnost, že k manipulaci s kradenými díly v 18 případech v rámci podnikání žalobce skutečně došlo, tedy nejednalo se o stíhání excesivní a samotný tento skutek sám již do pověsti žalobce negativně zasáhl, pak tedy vedou soud k závěru, že žalobci se musí i přes delší dobu trvání trestního řízení dostat odškodnění nižšího, než se dostalo poškozenému v posuzovaném případě, a to konkrétně částky 80 000 Kč.

74. Poskytnuté odškodnění ve výši 80 000 Kč pak soud považuje za odůvodněné zejména v kombinaci obou výše citovaných porovnávaných případů. Z těchto je patrné, že žalobci by se mělo dostat odškodnění vyšší, než je tomu v případě prvém, ale naopak nižší, než je tomu v případě druhém, a to z důvodu, které soud výše rozebírá.

75. Závěr o tom, že soudem poskytnuté zadostiučinění ve výši 80 000 Kč není nepřiměřeně nízkým, pak odůvodňuje porovnání i s třetím ze založených případů řešených Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. V tamním případě byl poškozeným [příjmení] [anonymizováno] [obec], který byl stíhán po dobu 2 let a 3 měsíců za podvod, respektive dotační podvod. U tamního poškozeného byly shledány obecné zásahy spočívající v obecné medializaci trestního stíhání, nebylo však prokázáno, že by došlo ke snížení příspěvků či dotací na činnost tohoto subjektu, ani že by zde byl nižší zájem mládeže o sportovní činnost v tomto klubu. Tamnímu poškozenému se dostalo zadostiučinění nefinančního ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy. Ve vztahu k žalobci je nutno uzavřít, že jakkoliv i hokejový klub je právnickou osobou, pak u žalobce šlo o právnickou osobu desítky let podnikající a závislé právě na své reputaci v obchodních kruzích. Rovněž byly u žalobce shledány výraznější zásahy, zejména pokud jde právě o zásahy ve vztahu ke korporátní klientele, když u tamního poškozeného naopak zásahy do jeho hlavní činnosti, tj. výchovy mládeže v rámci sportovní činnosti, prokázány nebyly. Tyto vyšší zásahy na straně žalobce a zejména jiná povaha subjektu žalobce, který je primárně podnikatelem dlouhodobě působícím na trhu, vedou soud k závěru, že žalobci by se mělo dostat zadostiučinění finančního, a to ve výši určené porovnáním se shora uvedenými dvěma případy. Na druhou stranu porovnání s tímto případem soud vede k závěru, že poskytnuté zadostiučinění není nepřiměřeně nízkým, když z tohoto porovnávaného případu se podává, že soudy shledaly za dostatečné i zadostiučinění nefinanční, pokud zásahy na straně právnické osoby nejsou zásadní.

76. Soud proto zvolil jakožto odškodnění částku ve výši 80 000 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a co do částky 7 200 000 Kč na tomto nároku soud žalobu zamítl.

77. Pro úplnost soud uvádí, že k porovnání použil případy stíhání rovněž právnických osob, tedy se soud v rámci porovnání nemusel vypořádávat s porovnáním odškodnění přiznávaného fyzickým osobám a rozlišovat tak zejm. odlišnost možných zásahů a jejich pojmové rozdíly při stanovení adekvátní výše odškodnění za vzniklou újmu.

78. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a dále žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částek, které žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky.

79. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

80. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 100 000 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně plně úspěšný, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví. Soud tak přiznal žalobci plný nárok na náhradu nákladů řízení.

81. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 6x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30. 3. 2022; 3x účast u ÚJ dne 11. 4. 2022, 24. 5. 2022 a 18. 7. 2022; soud nepřiznal odměnu za sdělení adres svědků ze dne 21. 4. 2022), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 37 026 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH (ověřeno přes ARES) Tedy celkem 43 204 Kč s DPH.