10 C 214/2019-182

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa žalovaného a žalobkyně], [obec] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení nezbytné cesty soudem takto:

Výrok

I. Soud zřizuje služebnost nezbytné cesty chůzí a jízdou k zemědělské hospodářské budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle geometrického plánu [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vše v k.ú. [obec] u [obec] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. č. st. 496, vše v k.ú. [obec] u [obec] a to tak a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, Ing. [příjmení] [jméno], CSc., [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] 2021 ze dne 19. 8. 2021pro k.ú. [obec] u [obec], obec Lubná, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v němž je cesta červeně vyšrafována, s tím že toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zem. hosp. budovy bez čp/če postavené na pozemku parc.č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] ve prospěch vlastníka předmětné zemědělské hospodářské budovy a každého jejího dalšího nabyvatele a zatěžuje jako služebné pozemky par. [číslo] parc. č. st. 496 a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele - vlastníka těchto pozemků, a dále soud zřizuje věcné břemeno cesty chůzí a jízdou k zem. hosp. budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] k nadzemním zásobníkům, které jsou součástí předmětné budovy, postaveným na pozemku nyní vedeném v KN jako parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec], tedy ve prospěch předmětné budovy a nadzemních zásobníků po pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a to tak, a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, Ing. [příjmení] [jméno], CSc., [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] 2021 dne [datum] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Lubná, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku a v němž je cesta červeně vyšrafována a dále toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zem. hosp. budovy postavené na pozemku parc. č. st. 496, vniklém dle GP [číslo] a nadzemních zásobníků postavených na pozemku nyní vedeném v KN jako parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a ve prospěch každého dalšího nabyvatele předmětné zem. hosp. budovy a nadzemních zásobníků, které jsou její součástí, toto věcné břemeno cesty zatěžuje jako služebné pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele - vlastníka těchto pozemků, s tím že nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je geometrický plán vyhotovený vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, Ing. [příjmení] [jméno], CSc. [ulice a číslo], [PSČ] [obec] č. plánu [číslo] 2021 pro k.ú. [obec] u [obec] a geometrický plán vyhotovený vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, Ing. [příjmení] [jméno], CSc., [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] 2021 dne [datum] pro k.ú. [obec] u [obec], obec Lubná.

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty dle výroku I. tohoto rozsudku ve výši 155 250 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu tohoto řízení ani nákladů řízení o vydání předběžného opatření.

IV. Česká republika zastoupená Okresním soudem ve [obec] nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zřízení věcného břemene nezbytné cesty – služebnosti cesty, přes shora uvedené pozemky žalovaného, k budově žalobce vzniklé – postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. V žalobě uváděl, že je podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec] ze dne 22. 3. 2017, č.j. 27 Co325/2016 – 299, vlastníkem budovy postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Tato budova v době podání žaloby nebyla vedena v evidenci katastru nemovitostí, následně po podání žaloby byl proveden vklad vlastnického práva k budově bez čp/če, zemědělské stavbě postavené na pozemku p.č. st. 496 k.ú. [obec] u [obec] pro žalobce jako vlastníka na [list vlastnictví]. Předmětná budova slouží – je určena k účelu jako zemědělská stavba, mísírna krmiv pro dobytek, sušička, čistička a sklad obilí a slouží k navážení a vyvážení obilí, venku jsou zásobníky, které jsou podjezdové a pod nimi se nachází cesta – ostatní plocha, zásobníky jsou příslušenstvím předmětné budovy. [příjmení] pozemku p. č. st. 496 v k. ú. [obec] u [obec] a ostatních pozemků zapsaných rovněž na [list vlastnictví] stejného katastrálního území je žalovaný. Jde o pozemky parc. č. st. 496, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše v k.ú. [obec] u [obec]. Až do doby, kdy je podávána tato žaloba žalovaný jako vlastník žalobci v užívání předmětné budovy nebránil. Dne [datum] byla žalovaným na pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], k předmětné budově hromada štěrku a kamení na suti. Hromadu kamení, štěrku a suti žalovaný navezl k budově také dne 25. 7. 2019, a to na stejný pozemek a dne 29. 7. 2019 žalovaný přelepil vrata předmětné budovy i zámky na nich páskou, postavil se před vrata a prohlásil, že si před ně klidně lehne, ať ho pracovníci žalobce klidně přejedou, jinak že se do budovy nedostanou. Před vrata budovy žalovaný natáhl pásku, která se nacházela na rozhraní pozemku parc. č. st. 496,, p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec]. Žalovaný na místě setrvával a trvale bránil žalobci vstoupit do budovy. V té době probíhaly žňové práce a předmětnou budovu družstvo potřebovalo a potřebuje pro sušení, skladování a navážení obilí i jako mísírnu krmiva. Žalovaný rovněž navezl štěrk a odpad na cestu pod podjezdové zásobníky, které žalobce rovněž nutně potřebuje. Hrozilo tedy nebezpečí vzniku vysoké škody a obava z prodlení, neboť dobytek je nutné nakrmit a sklizené obilí sušit, čistit, navážet a vyvážet. Žalobce tedy podal návrh na vydání předběžného opatření u zdejšího soudu, který usnesením ze dne 31. 7. 2019, č.j. 0 Nc 4502/2019 – 43, rozhodl tak že vydal předběžné opatření, kterým uložil žalovanému odstranit překážky na uvedených pozemcích, které zamezují v přístupu a vstupu do zemědělské budovy a k zásobníkům. Žalovanému bylo dále předběžným opatřením uloženo zdržet se jakéhokoliv jednání, které by zamezovalo přístup k předmětné budově a zásobníkům. Současně bylo žalobci uloženo podat do 20 dnů žalobní návrh ve věci samé.

2. Předmětná budova tedy slouží k čištění a sušení obilí a jeho skladování, v budově samotné je příjmový koš, na němž se v době sklizně tvoří hromada obilí a nelze tedy budovou projíždět. [příjmení] nelze projíždět i z důvodu jejího technologického vybavení a nedostatečných poloměrů otáčení do budovy a z budovy jsou tedy potřeba dvě nezbytné cesty přístupu, jedna do vrat budovy [číslo] druhá cesta okolo budovy do vrat [číslo] k nadzemním zásobníkům, ke kterým se nelze dostat skrze budovu. Venku se nachází dvě nádrže na LTO, které se používají k sušení obilovin. K těmto nádržím je nutné zajíždět cisternou k jejich doplnění. Nadzemní zásobníky slouží k uskladnění vyčištěného, usušeného obilí, které se pak převáží do jiných skladových prostor. V severní části zemědělské budovy je mísírna krmiv a klad obilí, kde se míchá krmivo a odtud se rozváží z vrat [číslo] rampy do jednotlivých stájí. Vrata [číslo] slouží k navážení obilí od kombajnu na příjmový koš, t.j k navážení obilí z pole a vyvážení vyčištěného obilí. Aby mohla budova plnit svou funkci, je třeba, aby k ní měl přístup žalobce, jeho zaměstnanci a odběratelé. Vrata [číslo] slouží k naskladňování krmných komponentů a k vyskladňování drobného prodeje obilí odběratelům. K předmětné budově a k zásobníkům a nádržím na LTO není přístup z žádné veřejné komunikace. Žalobce tedy nezbytně potřebuje přístup k budově a do ní vraty [číslo] – 5, jak je tato cesta vyznačena v přiloženém geometrickém plánu. Žalobce i odběratelé se k budově zásobníkům a nádržím musí dostat chůzí i jízdou osobními automobily, nákladními automobily, vysokozdvižnými vozíky, traktory a návěsy, automobilovými návěsy, nakladači a vůbec zemědělskou technikou.

3. Konkrétně k vratům [číslo] k nádržím LTO se lze z veřejné komunikace (pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví obce) dostat pouze na pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalobce a přes něj na pozemek p. [číslo] ve vlastnictví rovněž žalobce a přes něj na pozemek p. [číslo] také ve vlastnictví žalobce, dále jen na pozemek p. [číslo] již ve vlastnictví žalovaného, dále na pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a odtud na pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a přes něj a po něm na pozemek p. č. st. 496 ve vlastnictví žalovaného, na kterém je postavena předmětná hospodářská budova. K vratům [číslo] k nadzemním zásobníkům vede z obecní komunikace na pozemku p. [číslo] nezbytná cesta přes pozemky žalobce p. [číslo] přes pozemky žalovaného p. [číslo] p. [číslo] na pozemek ve vlastnictví žalovaného p. č. st. 496 a dále z této parcely přes pozemky žalovaného p. [číslo] dále přes pozemky žalobce p. [číslo] na obecní pozemek p. [číslo] kde je veřejná cesta.

4. Chybějící přístup k veřejné cestě nezapříčinil žalobce, neboť dřívější předpisy o zemědělském družstevnictví umožňovaly stavět stavby na pozemcích v tzv. družstevním užívání a užívat pozemky sdružené do družstva. Předmětné pozemky žalovaného byly do družstva (právního předchůdce nynějšího žalobce) sdruženy otcem žalovaného a po něm zdědil pozemky žalovaný, který byl rovněž členem družstva až do 25. 12. 2015. Žalobce navrhoval žalovanému, že od něj pozemky odkoupí nebo že mu za přístup zaplatí, k dohodě však nedošlo, návrh ceny žalovaný neakceptoval, navrhl částku v podstatě dvojnásobnou, kterou však již představenstvo žalovaného neodsouhlasilo. Žalobce žalovanému za faktické užívání pozemků platil. V posledních letech to bylo 4 Kč za 1 m2 a 6 Kč za 1 m2 zastavěných pozemků. Od roku 2019 byly požadavky žalovaného v tomto směru pro žalobce nereálné, bylo placeno 6 Kč za 1 m2 za rok. Proběhly dvě platby, za první 4 měsíce roku 2019 žalovaný peníze nepřijal, další platba za prvních 7 měsíců roku 2019 je zatím na poště. Žalobce tedy navrhuje zřízení věcného břemene či služebnosti nezbytné cesty, a pokud jde o výši náhrady, navrhl, aby soud rozhodl dle své úvahy.

5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval zamítnutí žaloby. Nesouhlasil ani se zřízení nezbytné cesty v takovém rozsahu v jaké to navrhuje žalobce, takovou cestu nepovažuje za nezbytnou pro žalobce a výrazně by zasáhla do vlastnického práva žalovaného. Žalobce nedoložil kolaudační rozhodnutí ke stavbě, není tedy zřejmé, zda je žalobkyně vůbec oprávněna předmětné stavby užívat. Žaloba je navíc předčasná, neboť před Městským úřadem v Litomyšli, odborem výstavby a územního plánování doposud probíhá řízení o odstranění staveb žalobce. Na argumentu, že jde o tzv.„ černou“ stavbu dle žalovaného nemění nic ani to, že uvedený správní orgán odstranění stavby nenařídil a jeho rozhodnutí je pravomocné. Žalovaný navíc podal proti rozhodnutí správního orgánu správní žalobu. Žalobce si dle názoru žalovaného navíc způsobil nedostatek přístupu k veřejné komunikaci úmyslně sám, neboť věděl, že staví na pozemcích žalovaného. Takový přístup sice byl před rokem 1989 možný, nicméně dle žalovaného tím došlo ke křivdě a tato křivda se mimo jiné i probíhajícím řízením prohlubuje. Pokud bude žalobce cestu užívat, ztrácejí tím pozemky žalovaného na hodnotě a významu. Pokud by soud nakonec dospěl k závěru, že nezbytnou cestu zřídí, měl by stanovit i částku její údržbu. To, že v současné době cestu udržuje žalobce, žalovanému nezaručuje, že tak bude činit i do budoucna. Pokud jde o historii stavby, žalovaný uvedl, že v roce 1976 bylo tehdy běžným postupem rozhodnuto, že se na pozemcích postaví ocelokolna, což by bylo ještě jakž takž v pořádku. Následně se ale k ocelokolně začaly dolepovat další stavby až do současné podoby. Dnešní„ cesta“ vznikala tak, že se po tudy reálně jezdilo a až tam vznikly koleje, žalobce to zpevnil nějakou sutí, není to tedy řádná cesta jako stavba. Žalovaný dále poukazoval na to, že areál s budovou je oplocen, nemohl by tedy sám cestu běžně užívat. Žalovanému není jasné, proč o tuto stavbu tak bojuje, když má i jiné stavby, kde by mohl využívat k účelům, ke kterým využívá tuto stavbu.

6. Podle § 1029 odst. 1 a 2 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

7. Podle § 1030 odst. 1 a 2 za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.

8. Podle § 1032 odst. 1, písm. a), b), c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro obec Lubná, k. ú. [obec] u [obec] vzal soud za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem zemědělské stavby bez čp/če na parcele p.č. St. 496, která je zapsána na listu vlastnictví [číslo] pro obec Lubná, k. ú. [obec] u [obec].

10. Ze spisu zdejšího soudu 6 C 460/2013 vzal soud za prokázané, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 22. 3. 2017, č.j. 27 Co 325/2016 byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve [obec] ze dne 23. 6. 2016, č.j. 6C 460/2013 – 240, a to ve výroku I. v tom správném znění, že se určuje se, že stavba (hlavní budova) bez č.p./č.e. stojící na pozemku st.p. [číslo] o výměře 2183 m2, který vzniká dle geometrického plánu [číslo] sloučením pozemku st.p. [číslo] dílu„ c“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ a“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ b“ pozemku p.p. [číslo] se součástmi stojícími na p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro žalovaného v částech a výměrách dle GP [číslo] a geodetické dokumentace IG129 [číslo], jež je přílohou tohoto rozsudku, všechny v k. ú. [obec] u [obec], je ve vlastnictví žalobce, dále se určuje se, že budova (příslušenství hlavní budovy) stojící na pozemcích st [parcelní číslo] o výměře 100 m2 a st.p. [číslo] o výměře 277 m2, které vznikají dle geometrického plánu [číslo] (pozemek stavební parcela [číslo] vzniká sloučením dílu„ j“ pozemku p. p. [číslo] dílu„ h“ pozemku p. p. [číslo] které jsou zapsány na [list vlastnictví] pro žalovaného, pozemek stavební parcela [číslo] vzniká sloučením dílu„ u“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ m“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ p“ pozemku p.p. [číslo]), jež je přílohou tohoto rozsudku, všechny nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec], je ve vlastnictví žalobce. Určuje se, že budova (příslušenství hlavní budovy) stojící na pozemku st.p. [číslo] o výměře 84 m2, který vzniká dle geometrického plánu [číslo] sloučením dílu„ q“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ d“ pozemku p.p. [číslo] dílu„ e“ pozemku p.p. [číslo] který je přílohou tohoto rozsudku, pozemky jsou zapsány na [list vlastnictví] pro žalovaného, všechny nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec], je ve vlastnictví žalobce a dále se určuje se, že příslušenství hlavní budovy – vodovod, kabelové vedení NN, plynovod, oplocení a venkovní zpevněné plochy vyznačené v geodetické dokumentaci č. IG129 [číslo] a GP [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], které jsou přílohou tohoto rozsudku, je ve vlastnictví žalobce. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 5. 2017. Tento rozsudek je současně nabývacím titulem žalobce pokud jde o předmětnou budovu.

11. Z ověření zjednodušené dokumentace Městského úřadu v Litomyšli, odboru výstavby a územního plánování, ze dne [datum], spis. zn. SZ MěÚ [obec a číslo], č.j. M [obec a číslo] soud zjistil, že uvedený správní orgán ověřil zjednodušenou dokumentaci (pasport) stavby Posklizňová linka na pozemku st. p. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec]. Stavba obsahuje. Stavba ocelová a zděná, obdélníkového půdorysu o max. rozměrech87,65 x 30,85 m. Stavba slouží pro příjem a čištění obilovin, skladování zrnin, velín. Vně základního půdorysu je kotelna se šikmým podhledem s funkcí střechy. V její bezprostřední blízkosti je vysoká místnost sušárny s výškou 14,70 m dále jsou na stejné straně umístěny menší stavebně otevřené prostory pro pohotovostní nádrž a sklad LTO. Na severovýchodní straně základního půdorysu haly jsou stavebně otevřené prostory vnějších ocelových násypek expedice, půdorysně ohraničené vnějším obrysem betonových patek. Stavba je vybavena technologií dopravy a skladování produktů, tvořených systémem svislých a vodorovných dopravníků, technologií dosoušení, skladování a expedice.

12. Z rozhodnutí Městského úřadu v Litomyšli, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 14. 8. 2019, spis. zn. SZ MěÚ [obec a číslo], č.j. M [obec a číslo] soud zjistil, že uvedený správní orgán rozhodl tak, že se nenařizuje odstranění stavby posklizňová linka a další v areálu ZOD [obec], označená mimo jiné jako ocelokolna o rozměrech cca 88 x 23 a cca 6,8 x 20,9 a výšky 9 m a pouze v části: kancelář, rozvodna, manipulační prostor, sklad obilí, vnější násypky, sušárna, kotelna, pohotovostní nádrže a sklad LTO a technologie posklizňové linky. Z rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru majetkového, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu ze dne 20. 1. 2020, č.j. K [číslo] 2020 OMSŘI/Ma, sp. zn. Sp [číslo] 2019 soud zjistil, že uvedený správní orgán zamítl odvolání žalovaného do shora uvedeného rozhodnutí MěÚ v [obec] s tím, že uvedené rozhodnutí Městského úřadu v Litomyšli, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 14. 8. 2019, spis. zn. SZ MěÚ [obec a číslo], č.j. M [obec a číslo], potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 1. 2020.

13. Při jednání na místě samém soud zjistil, že navržená nezbytná cesta neúplně obkličuje (nejde o uzavřený ovál) stavbu žalobce a vede k tzv. 5 bránám do objektu k nadzemním zásobníkům a k nádržím LTO. Bylo rovněž zřejmé, že v okolí stavby jsou pozemky žalovaného a v blízkém okolí také další stavby žalobce podobného charakteru a stavu.

14. Ze znaleckého posudku soudního znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na nemovitosti a z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské Ing. [celé jméno znalce] vzal soud za prokázané, že cena či hodnota věcného břemene – služebnosti nezbytné cesty chůze a jízdy, tak jak je navržena žalobcem v žalobě (k zemědělské hospodářské budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle geometrického plánu [číslo] 2021, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, vše v k. ú. [obec] u [obec] a to tak a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] 2019 ze dne 16. 8. 2019 pro k. ú. [obec] u [obec], obec Lubná, a v němž je cesta červeně vyšrafována, s tím, že toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zem. hosp. budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] 2021, a ve prospěch vlastníka předmětné zemědělské hospodářské budovy a každého jejího dalšího nabyvatele a zatěžuje jako služebné pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 496 a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele – vlastníka těchto pozemků a dále k zem. hosp. budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. 496, vzniklém dle GP [číslo] 2021 a k nadzemním zásobníkům, které jsou součástí předmětné budovy, postaveným na pozemku nyní vedeném v KN jako parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], tedy ve prospěch předmětné budovy a nadzemních zásobníků po pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec] a to tak, a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem GEODÉZIE SVITAVY, Ing. [příjmení] [jméno], Csc., [ulice a číslo], [obec], č. plánu [číslo] 2019 dne 16. 8. 2019 pro k. ú. [obec] u [obec], obec Lubná, v němž je cesta červeně vyšrafována, s tím, že toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zem. hosp. budovy postavené na pozemku parc. č. st. 496, vniklém dl eGP [číslo] a nadzemních zásobníků postavených na pozemku nyní vedeném v KN jako parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec] a ve prospěch každého dalšího nabyvatele předmětné zem. hosp. budovy a nadzemních zásobníků, které jsou její součástí, toto věcné břemeno cesty zatěžuje jako služebné pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec] a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele – vlastníka těchto pozemků, činí 155 250 Kč. Znalec v posudku vycházel z jednotkové ceny 15Kč m2, což je pří výměře 1 035 m2 15 525 Kč za rok, jedná se tzv. roční užitek oprávněného z věcného břemene. Tato položka se pak dělí mírou kapitalizace, která je dle znaleckého posudku 10 %, tedy [číslo]. Výsledek je 155 250 Kč.

15. Žalobce neměl vůči závěrům znalce, pokud jde o cenu nezbytné cesty námitek. Žalovaný předkládal znalecký posudek Ing. [příjmení], dle kterého výše běžného nájemného pozemků žalovaného za roky 2017 a 2018 činí 89 438 Kč a za roky 2019, 2020, 2021 činí 101 644 Kč. Z tohoto posudku je zřejmé, že znalec neoceňoval služebnost nezbytné cesty ale běžné nájemné z celých pozemků žalovaného, tedy i z daleko větší výměry než soudem ustanovení znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. Ten při vyjádření k tomuto posudku také uváděl, že znalec [příjmení] vycházel v zásadě ze stejných cen stavebních pozemků 250 Kč za 1 m2 a u jednotkové ceny ostatních pozemků vycházel z ceny ještě nižší.

16. Úkolem znalce bylo rovněž stanovit výši odčinění újmy (škody), která zřízením služebnosti žalovanému vznikne (pokud vznikne) s tím, že odčinění újmy může být součástí úplaty. Pokud výše škody, která žalovanému zřízení služebnosti nezbytné cesty vznikne, bude převyšovat úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty, měl znalec toto odčinění újmy určit samostatně. Dále měl znalec stanovit výši případné hrozící škody, která zřízením služebnosti žalovanému může vzniknout a posoudit, zda zřízení služebnosti nezbytné cesty tak jak je žalobcem navrhováno v žalobě je jediným možným přístupem žalobce k budově bez čp/če zem. stav. na parcele St. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec], či zda má žalobce i jiný přístup a zda navrhovaná služebnost není jen přístupem pohodlnějším.

17. Znalec na tyto další otázky odpověděl tak, že dle jeho názoru škoda na pozemcích žalovaného ve smyslu hospodářské či majetkové újmy nevznikne s ohledem na skutečnost, že tyto pozemky nejsou ani jinak využívány. Pokud jde o stanovení výše případné hrozící škody, znalec uvedl, že není schopen objektivně toto posoudit, když není v zadání uvedeno jaká škoda se zde myslí. Soud zde poznamenává, ani soud sám žádnou hrozící škodu neshledával, nemaje však v této problematice zkušeností zadal otázku znalci pro případ, že by tento jako odborník hrozící škodu předpokládal nebo si ji uměl představit. Znalec však takovou škodu zjevně nepředpokládal.

18. Pokud jde o posouzení, zda navržená nezbytná cesta je jediným možným přístupem žalobce k budově, zda má žalobce i jiný přístup a zda navržená nezbytná cesta není jen cestou nejpohodlnější, znalec v posudku odpověděl tak, že návrh trasy považuje za ekonomicky efektivní, navržená trasa je optimální k zajištění přístupu do objektu dle stávajících dispozic. Sám by takovou trasu jako znalec doporučoval. Při své výpovědi znalec připustil, že tato odpověď svědčí zejména provozovateli objektu. Pokud jde o jinou pro majitele pozemků méně zatěžující cestu, napadlo jej pouze takové řešení, podle kterého by provozovatel stavby přesunul technologie v této stavbě tak, aby bylo možno vést cestu uvnitř tohoto objektu. Konkrétně jde o to, že jak pochopil, jde o různé násypníky, ke kterým přijíždějí traktory s vlečkami, nákladní auta, do kterých se nasype nějaký obsah z těchto násypníků, a oni zase odjedou. Pokud by se násypníky přesunuly dovnitř, mohla by vést cesta přímo uvnitř stavby, například uprostřed. Nedokáže však posoudit tu technologickou část. Jeho odhad je takový, že by to bylo pro provozovatele objektu nepoměrně dražší než navržené řešení. Znalec vycházel z toho, že technologická část je v současné době daná. Samozřejmě si dokáže teoreticky představit i situaci, kdy by auta přijížděla k místu násypu a pak zpět odcouvala. Není ale odborník na dopravní stavby, takže neví, jaké typy aut by takto uměly odcouvat a jaká ne. Na tuto otázku by právě byl potřebný a vhodný znalec z oboru těchto dopravních staveb. Pokud žalující strana argumentuje tím, že by se tím, pokud jde o žalovaného, ušetřila pouze část pozemku a to poměrně malá, lze tomu přisvědčit teoreticky by připadalo v úvahu i řešení, že by se objekt objížděl ze středu areálu směrem doprava k násypníkům a zase se vracel. Stejně bude vlastník pozemku i takovým způsobem v podstatě omezen. Pokud jde o šíři navrhované cesty, tak vycházel z obecné úvahy, že žalobce je zemědělský podnik a v zemědělství se používají velká auta, traktory, vlečky a podobně. Když hovořil o tom, že by snad bylo možno vést cestu objektem, vycházel jsem ze znění zákona a z toho, že účelová komunikace může vést i vevnitř objektu, provozovatel ale musí definovat, k čemu má sloužit a za jakých podmínek. Vychází to také z toho, zda je to technologicky možné. Znalec do objektů pouze nahlédl, uvnitř nebyl a technologie žalující strany nepromýšlel. Pokud by k takovému řešení provozovatel objektu přistoupil, jistě by se to neobešlo bez stavebních úprav, které by byly dle názoru znalce značné. Nákladovost takového kroku nedokáže bez vyřešení otázky technologie stanovit. Pro případ varianty„ couvání“ by se, pokud jde o pozemek, ušetřila část od oplocení areálu a dle znalce by to hrubým odhadem mohlo být tak 20 %.

19. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že před tímto řízením bylo řízení o vydání předběžného opatření a k tomu zase došlo poté, co na žalující stranu vznesl požadavek na vyšší nájem za tyto pozemky. Tento požadavek byl odmítnut, a proto učinil kroky, kvůli kterým žalující strana podala návrh na předběžné opatření. Loňského roku přišel žalobce se změnou technologie, která se využívá v nemovitosti. Žalovaný si myslel, že se mu pozemky vrátí do užívání, ale stavební řízení bylo vedeno tak, aby se nestal jeho účastníkem. Žalobce má jiné pozemky a jiné stavby, kde by mohl zřídit tu technologii, kterou v současné době používá v předmětné nemovitosti. Nechápe, z jakého důvodu žalobce trvá na tom, že chce nemovitosti žalovaného užívat. Myslím, že to dělá ze msty, ale nechápe proč. Naopak v celé záležitosti došlo na základě různých křivd, kterých nebylo málo. Nejde jenom o pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, ale i o pozemky okolní, kterých je žalovaný také vlastníkem. Žalovaný s věcným břemenem nesouhlasí. Současně ale, pokud by bylo zřejmé, že zde není ta možnost, že by žalobce pozemky zcela přestal užívat, určitě by žalovaný hledal nějaké řešení, které by bylo schůdné pro obě strany. Pokud jde o znalcem uváděné řešení, že by se cesta zřídila přímo v předmětné budově, tak nevidí důvod, proč by s tímto neměl ve stavební řízení souhlasit, samozřejmě za předpokladu, že by zde definitivně nebyla možnost, že by žalobce pozemky opustil. Těch řešení by ale mohlo být více. Takové řešení by podle něj způsobilo, že nebudou činností žalobce tolik zatěžovány pozemky žalovaného, ale že se i sníží hluk, který vzniká při jeho činnosti. Pokud by auta zajela přímo do této budovy, hluk by jistě nebyl takový, jako když ji ze všech stran objíždějí. Žalovaný má s celým komplexem nemovitostí určitý podnikatelský záměr, jsou to vlastně ideální stavební pozemky, jsou na rovině, a podobně. Pokud jde o ten hluk, tak ono je to více věcí. Například když tam jezdí stroje žalobce s krmnou směsí, tak aby se toho do vlečky vešlo více, jezdí opakovaně kolem dokola, aby se to, co je tam nasypáno, sklepalo a bylo možno tam ještě něco přisypat, u toho to samozřejmě dělá hluk. Když to statutárnímu zástupci žalobce vytýkal, tak jen reagoval, že se to tak dělalo vždycky a bude se to tak dělat i nadále. To se týkalo i jednoho starého stroje, který tam využívají, a je rovněž hlučný. Žalobce nemá zájem na tom ty technologie nějak modernizovat, aby se hluk snížil. Žalovaný je v místě vlastníkem dalších pozemků a nemovitostí, je tam například dům po jeho matce a užívání všech těchto nemovitostí, činnost žalobce zhoršuje, mimo jiné právě tím hlukem. Není pravdou, že by žalovaný nebyl ochoten se dohodnout, naopak. Je to statutární zástupce žalobce, kdo s žalovaným odmítá mluvit, v momentě kdy není ve všem po jeho. Žalobce mu původně za tyto pozemky platil nájemné 4 Kč za metr. Později to bylo 6 Kč. Vždycky to bylo ale dost obtížné nějakého zvýšení docílit. Žalovaný potom požadavek zvýšil. Cílem bylo žalobce přitlačit k tomu, aby předmětné pozemky přestal užívat. Pokud jde o jeho podnikatelský záměr, tak žalovaný již dříve uvažoval o tom, jak pozemky využít, a v roce 2015, kdy byl propuštěn pro tzv. nadbytečnost, ale já si myslím, že byl propuštěn ze msty ze strany Ing. [příjmení], přišel s takovým nápadem, že by na tomto pozemku mohla být posklizňová linka na obilí pro soukromníky a protože pozemky jsou velké, tak chtěl vyjít vstříc synovi, který se zabývá zemními pracemi, že by na pozemku uskladňoval materiál ze staveb, který by se pak dal v budoucnu zase využít na jiných stavbách. Žalovaný o tomto hovořil i s panem [příjmení] [příjmení], ale on se tehdy ptal, jestli by tam družstvo mohlo také skladovat. Žalovaný tehdy říkal, že proč ne. Otec byl členem družstva a žalovaný byl do svého propuštění také členem družstva. Ještě pokud jde o cenu nájemného za tyto pozemky, nechtěl by, aby jeho synové, případně vnuci byli odkázáni na to, co jim v tomhle ohledu představenstvo družstva„ schválí“ tak, jak se to dělo v jeho případě. Žalovaný členství v družstvu ukončil tak, že musel dát výpověď, kdybych ji nedal, nebyl by mu vyplacen členský podíl. Pokud jde o zmiňovaný podnikatelský záměr, tak nějak se stavbami žalobce na pozemcích nepočítal. Nechtěl je tam a také ví, že v minulosti se i řešila otázka, zda by neměly být odstraněny. Záleželo to samozřejmě na tom, co by udělalo družstvo, jestli by je odstranilo nebo jestli by je tam nechalo. Žalovaný to až takhle dalece nedomyslel. Žalovaný měl zájem o odkoupení staveb žalobce včetně té předmětné. Ten zájem projevil i písemně. Když došlo ke zlegalizování staveb žalobce v roce 2019, musel se žalovaný nějak vyrovnat s myšlenkou, že ty stavby tam zkrátka jsou, tehdy mu jednu poradil, že by bylo možné, aby splynulo vlastnictví pozemků a staveb, a proto odkoupení navrhl. Zájem o odkoupení by měl i v současné době.

20. Z rozhodnutí o změně užívání stavby vydaného Městským úřadem v Litomyšli, odborem výstavby a územního plánování dne 7. 10. 2020 pod spis. zn. SZ MěÚ [obec a číslo], č.j. M [obec a číslo] soud zjistil, že uvedený správní orgán vydal rozhodnutí o změně stavby, kterým povolil změnu v užívání stavby označenou jako výměna stávající technologie posklizňové linky – stavba na pozemku st. p. 496 v k. ú. [obec] u [obec] s tím, že stávající posklizňová linka byla vyměněna za novou o stejných technických parametrech.

21. Statutární zástupce [anonymizováno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi uvedl, že pokud jde o užívanou technologii, poukázal na nákres budovy na čl. 163 s tím, že budova vlastně sestává ze tří částí. První část je vjezd, druhá část technologie a třetí část skladování a zpracování. Do té první části do toho vjezdu technika najede a vysype obilí do příjmového koše. Ten je dopraví do druhé části, kde dochází k čištění a sušení. Z této části se následně přesouvá takto zpracované obilí do části na skladování a zpracování. Z tohoto popisu je zřejmé, že zejména v době žní by nebylo možné, aby v případě, že povede cesta vnitřkem budovy, se jezdilo až do té třetí části, kde probíhá skladování a zpracování. Neprojelo by se zkrátka přes tu příjmovou část. Z té části technologické se obilí přesouvá dopravními cestami – pásy, buď do té části skladu, nebo do venkovních zásobníků. Z té technologické části se obilí, co se nevejde do skladu, dostává do expedičních zásobníků a z těchto se pak obilí převáží do jiných skladovacích prostor nebo si pro něj přijíždí různí zákazníci. Rovněž zde by nebylo možné, aby tito zákazníci se dostávali přes tu příjmovou část budovy a přes tu část technologickou, je tam malý prostor. Pokud jde o tu možnost couvání, ta by snad teoreticky možná byla, ale podle jeho názoru je to možnost, která je daleko náročnější než ta možnost, že se kolem areálu projede. Jednak při couvání bude docházet ještě k většímu hluku než při pouhém průjezdu, šíře cesty na couvání by tam musela být větší. Je to nevhodné i z hlediska bezpečnosti. Není pravdou, že by používali nějakou nadbytečně velkou techniku, používají v tomto směru techniku přiměřenou. Žalovanému navrhovali odkoupení jeho pozemků, a to od samého počátku, dokonce někdy v roce 2010 mu nabízeli směnu, na toto byla vypracována i smlouva o smlouvě budoucí, ale pan [celé jméno žalovaného] ji nepodepsal. Následně mu opakovaně nabízeli, že pozemky odkoupí. A to i v době, kdy probíhalo soudní řízení. Navrhovali různé ceny, žalovaný vždycky říkal, že je to málo. Nabízeli mu také 250 Kč za m2, jak to vlastně vyplynulo ze znaleckého posudku. Ani to nebylo z jeho strany akceptováno, dokonce mu nabízeli 1 000 Kč za m2. Na to byla připravena kupní smlouva včetně geometrického plánu, ale žalovaný toto neakceptoval, s tím, že je to málo. To že družstvo chce používat právě předmětnou budovu na pozemcích žalovaného je rozhodnutí představenstva, je takový investiční záměr a budova slouží a měla by sloužit dále. Zvažovali jsme i to, že by tato výroba, resp. činnost probíhala někde jinde, ale ekonomicky to nebylo možné. V současné době nemají jinou budovu, kde by tuto činnost mohli provozovat. Uvažovali i o vybudování nové budovy, ale stanovisko stavebního úřadu bylo takové, že na pozemku, o kterém uvažovali, by to možné nebylo, protože v blízkosti je bytová výstavba.

22. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce je vlastníkem předmětné zemědělské stavby nacházející se na pozemku žalovaného. O vlastnictví stavby probíhalo mezi účastníky poměrně rozsáhlé soudní řízení, jehož výsledkem bylo určení vlastnického práva ke stavbě ve prospěch žalovaného. Rozsudek vydaný ve věci zdejšího soudu 6 C 460/2013 je ve smyslu § 159a odst. 1 závazný pro účastníky řízení a podle § 159a odst. 3 je tak závazný i pro soud. Vlastnictví žalobce k předmětné zemědělské stavbě bylo rovněž zapsáno do katastru nemovitostí. Pokud jde o užívání zemědělské stavby, soud zde odkazuje na rozhodnutí Městského úřadu v Litomyšli, kterým byla ověřena zjednodušená dokumentace stavby a dále rozhodnutí Městského úřadu v Litomyšli, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na odstranění této stavby, když toto rozhodnutí nabylo právní moci. Skutečnost, že žalobce nemá ke stavbě kolaudační rozhodnutí tak v tomto řízení není významná. Žalobce v zemědělské stavbě hospodaří a bez přístupu k této stavbě v ní řádně hospodařit nemůže. Současně bylo prokázáno, mimo jiné i jednáním na místě samém, že stavba není dostatečně spojena s veřejnou cestou, neboť je situována na pozemku ve vlastnictví žalovaného a je pozemky žalovaného obklopena, což žalovaný ani nezpochybňoval. Obecně jsou tedy podmínky pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 odst. 1 o. z. splněny.

23. Pokud jde o splnění podmínek, zda navržená nezbytná cesta dle geometrického plánu [anonymizováno] [příjmení] odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími a zda žalovaný bude co nejméně obtěžován a jeho pozemky co nejméně zasaženy, bylo dle názoru soud prokázáno, že je tomu tak. Žalobce k hospodaření se stavbou potřebuje se k ní dostat chůzí ale i různými zemědělskými stroji, traktory, nákladními auty a podobně. Potřebuje se dostat k pěti vchodům či vstupům do stavby a k nadzemním zásobníkům. Současně bylo ze znaleckého posudku, výslechu znalce, jednání na místě samém i účastnické výpovědi Ing. [příjmení] prokázáno, že navržená nezbytná cesta je takovou cestou, jejímž užíváním bude žalovaný co nejméně obtěžován a jeho pozemky co nejméně zasaženy, a to samozřejmě v rámci možností a situace o kterou jde (zemědělská stavba, používání zemědělských strojů, nákladních aut a traktorů. Znalce naznačená možnost příjezdu k jednotlivým vstupům či zásobníkům a couvání od nich by ušetřila jen malou část trasy cesty (zřejmě mezi vstupy [číslo]), naopak by žalovaného obtěžovalo takové řešení ještě větším hlukem při couvání, pozemky by byly zasaženy ještě větším náporem než při pouhém průjezdu. Pokud jde o možnost vedení nezbytné cesty uvnitř budovy, jak ji znalec při své výpovědi naznačil, tak vedení takové cesty by jistě znamenalo pro žalovaného menší obtěžování i menší zásah jeho pozemků, předpokladem takové nezbytné cesty by však muselo jistě být stavební řízení, jehož by žalovaný jako vlastník pozemku byl účastníkem a předpokládalo by to jeho souhlas. Žalovaný ve své účastnické výpovědi sice souhlas pro takový případ připustil, současně jej však podmínil tím,„ že e by zde definitivně nebyla možnost, že by žalobce pozemky opustil.“ Taková podmínka, ale o jednoznačném souhlasu nesvědčí. Podstatnější ale je, že by žalobce musel v takovém případě zcela změnit technologii své činnosti uvnitř stavby. O ničem takovém však dle názoru soudu úprava nezbytné cesty v ustanovení § 2029 a násl. o. z. nehovoří a nelze ji tedy po žalobci požadovat, dokud on sám nebude k takové změně ochoten.

24. V uvedené věci dle názoru soudu nejde ani o případ, kdy soud nepovolí cestu podle § 1032 odst. 1 o. z. Nejde o případ, že škoda na nemovité věci – pozemcích žalovaného převýší zřejmě výhodu nezbytné cesty. Jednak ani soudní znalec nějakou specifickou škodu na pozemcích v případě zřízení nezbytné cesty neshledal, a pokud jde o samotné užívání žalobce, toto nevylučuje užívání pozemků ze strany žalovaného, když otázka oplocení objektu žalobce je otázkou odlišnou od samotné nezbytné cesty a má jistě řešení buď smluvní, nebo i prostřednictvím například občanského soudního řízení, pokud by žalobce nechtěl umožnit žalovanému vstup do objektu. Pokud jde o využití celého komplexu pozemků žalovaného, toto není dle názoru soudu nepřiměřeně omezeno, když docílení užívání komplexu pozemků žalovaného bez jakékoliv účasti či činnosti žalobce není s ohledem na vlastnictví zemědělské stavby reálné. Podnikatelský záměr žalované navíc dle jeho účastnické výpovědi zůstal jen ve fázi určitých úvah.

25. Nelze přisvědčit ani tomu, že by si nedostatek přístupu způsobil žalobce sám, ať už z hrubé neznalosti či úmyslně. Sám žalovaný hovoří o stavbě ocelokolny někdy v sedmdesátých letech minulého století a následném dolepování dalších částí stavby. Pokud tak činil právní předchůdce žalobce v rámci družstevního užívání, činil tak dle tehdejších právních předpisů a běžných postupů a navíc tuto skutečnost nelze přičítat žalobci. Nejde ani o případ, že by žalobce žádal nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Žalobce jinou možnost, pokud jde o nezbytnou cestu, nemá. Jak již bylo uvedeno možnost nepropojení přístupu ke všem vstupům a zásobníkům jednou cestou, tedy přerušení cesty s tím, že se od jednotlivých vstupů či zásobníků bude couvat, pohodlnější cestou není, využívají se v zásadě tytéž pozemky žalovaného. Pokud jde o možnost vedení cesty vnitřkem budovy, je nutno si uvědomit, že zákon v ustanovení § 1032 odst. 1 písm. c) hovoří o pohodlnějším spojení, všem do stávající budovy. Pokud by podmínkou nutnou byla změna technologie žalobce, citované ustanovení o ničem takovém nemluví a dle názoru soudu nelze citované ustanovení k zamítnutí nezbytné cesty navržené žalobcem aplikovat. Z toho důvodu soud ani nedoplňoval dokazování navržené žalovaným, které se mělo ubírat tímto směrem.

26. Z uvedených důvodů tedy soud žalobcem navrženou nezbytnou cestu zřídil a žalobu s ohledem na ustanovení § 1032 odst. 1 o. z. nezamítl.

27. Současně ve smyslu § 1030 odst. 1 o. z. uložil žalobci zaplatit žalovanému úplatu stanovenou znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku ve výši 155 250 Kč, která v sobě zahrnuje i základní odčinění újmy spočívající v tom, že žalobce bude cestu užívat. Žádnou jinou újmu soud neshledal, nebyla zjištěna ani znalcem a nebyla žalovaným ani tvrzena. Cestu reálně zřídil a udržuje žalobce, není tedy důvod úplatu navyšovat o náklady na její údržbu. Ve věci nebyla zjištěna (ani tvrzena) nějaká budoucí hrozící škoda, proto soud nestanovil žalobci ani žádnou jistotu ve smyslu § 1030 odst. 2 o. z.

28. Žalobce měl ve věci plný úspěch a podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. by mu měla náležet náhrada nákladů řízení. Soud však chápe a vnímá procesní stanovisko žalovaného jako snahu řádně hospodařit se svými nemovitostmi a do značné míry i jeho záporné stanovisko k žalobě jako následek majetkových křivd, o nichž hovoří. Předmětné pozemky jistě jeho otec nedával do družstva dobrovolně, odpor k zastavění pozemků předmětnou zemědělskou stavbou lze tedy do určité míry chápat. V této skutečnosti soud spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné, pro které lze výjimečně náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznat.

29. Ze stejného důvodu soud nepřiznal vůči neúspěšnému žalovanému ani právo na náhradu nákladů řízení České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách, vzniklé v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku a výslechem znalce.

Poučení