27 CO 96/2022-246

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zřízení nezbytné cesty soudem, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 10. 2021, č. j. 10 C 214/2019 – 182, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2022, č. j. 10 C 214/2019 –204,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 13 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení zřídil služebnost nezbytné cesty chůzí a jízdou k zemědělské hospodářské budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. č. st. [číslo], vše v k.ú. [obec] u [obec], a to tak a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem [právnická osoba] [právnická osoba], [titul] [příjmení] [jméno], [titul], [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] ze dne 19. 8. 2021 pro k.ú. [obec] u [obec], [obec], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v němž je cesta červeně vyšrafována, s tím, že toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zemědělské hospodářské budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] a ve prospěch vlastníka předmětné zemědělské hospodářské budovy a každého jejího dalšího nabyvatele a zatěžuje jako služebné pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo] a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele – vlastníka těchto pozemků a dále soud zřizuje věcné břemeno cesty chůzí a jízdou k zemědělské hospodářské budově a do budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] a k nadzemním zásobníkům, které jsou součástí předmětné budovy, postaveným na pozemku nyní vedeném v katastru nemovitostí jako parcela [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec], tedy ve prospěch předmětné budovy a nadzemních zásobníků po pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] po pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a to tak a v tom rozsahu, jak je to vyznačeno v geometrickém plánu vyhotoveném vyhotovitelem [právnická osoba] [právnická osoba], [titul] [příjmení] [jméno], [titul], [ulice a číslo], [obec] č. plánu [číslo] dne 19. 8. 2021 pro k.ú. [obec] u [obec], [obec], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku a v němž je cesta červeně vyšrafována a dále toto věcné břemeno se zřizuje ve prospěch zem. hosp. budovy postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] a nadzemních zásobníků postavených na pozemku nyní vedeném v KN jako parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a ve prospěch každého dalšího nabyvatele předmětné zem. hosp. budovy a nadzemních zásobníků, které jsou její součástí, toto věcné břemeno cesty zatěžuje jako služebné pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec] a zatěžuje vlastníka těchto pozemků a každého dalšího nabyvatele - vlastníka těchto pozemků, s tím že nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je geometrický plán vyhotovený vyhotovitelem [právnická osoba] [právnická osoba], [titul] [příjmení] [jméno], [titul] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] č. plánu [číslo] pro k.ú. [obec] u [obec] (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty dle výroku I rozsudku v částce 155 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani nákladů řízení o nařízení předběžného opatření (výrok III) a [územní celek] zastoupené Okresním soudem ve Svitavách nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal zřízení věcného břemene nezbytné cesty – služebnosti cesty přes výše specifikované pozemky žalovaného k budově žalobce. V době podání žaloby nebyla budova vedena v evidenci katastru nemovitostí, následně po podání žaloby byl proveden vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce, jehož vlastnické právo je evidováno na [list vlastnictví]. Předmětná budova slouží jako zemědělská stavba, mísírna krmiv pro dobytek, sušička, čistička a sklad obilí a dále k navážení a vyvážení obilí. Venku jsou zásobníky, které jsou podjezdové a pod nimi se nachází cesta – ostatní plocha. Vlastníkem pozemku a ostatních pozemků v témže katastrálním území je žalovaný. Dne 19. 7. 2019 byla žalovaným na pozemek – cestu k předmětné budově nasypána hromada štěrku, kamení a suti. Tentýž materiál žalovaný navezl k budově také dne 25. 7. 2019. Dne 29. 7. 2019 žalovaný přelepil vrata předmětné budovy i zámky na nich páskou, postavil se před vrata a prohlásil, že si pod ně klidně lehne, ať ho pracovníci žalobce přejedou, jinak že se do budovy nedostanou. Žalovaný setrvale bránil žalobci vstoupit do budovy, a to v době kdy probíhaly žňové práce. Předmětnou budovu družstvo potřebovalo a potřebuje i nadále pro sušení, skladování a navážení obilí a jako mísírnu krmiva. Žalobce tudíž k Okresnímu soudu ve Svitavách podal návrh na nařízení předběžného opatření, jemuž okresní soud vyhověl, žalovanému uložil povinnost odstranit překážky na uvedených pozemcích a zdržet se jakéhokoliv jednání, které by zamezovalo přístup k předmětné budově a zásobníkům. Žalobci pak bylo uloženo podat ve lhůtě 20 dnů žalobu ve věci samé.

3. Z žalobních tvrzení dále vyplynulo, že předmětná budova slouží k čištění a sušení obilí a jeho skladování, v budově samotné je příjmový koš, na němž se v době sklizně tvoří hromada obilí. Budovou nelze projíždět, a to i z důvodu jejího technologického vybavení. Do budovy a z budovy jsou tak nezbytně potřebné dvě přístupové cesty, jedna do vrat budovy a druhá cesta okolo budovy do vrat a k nadzemním zásobníkům. Venku se nacházejí dvě nádrže na LTO, které se používají k sušení obilovin. K těmto nádržím je nutné zajíždět cisternou k jejich doplnění. Nadzemní zásobníky slouží k uskladnění vyčištěného, usušeného obilí, které se pak převáží do jiných skladových prostor. V severní části zemědělské budovy je mísírna krmiv a sklad obilí. Vrata č. 1 a 2 slouží k navážení obilí od kombajnu na příjmový koš, vrata č. 3, 4 a 5 slouží k naskladňování krmných komponentů a k vyskladňování drobného prodeje obilí odběratelům. K předmětné budově, zásobníkům a nádržím na LTO není přístup z žádné veřejné komunikace. Žalobce proto nezbytně potřebuje přístup k budově a do ní způsobem, jakým je cesta vyznačená v připojeném geometrickém plánu. Chybějící přístup k veřejné cestě žalobce nezapříčinil, neboť dřívější předpisy o zemědělském družstevnictví umožňovaly stavět stavby na pozemcích v tzv. družstevním užívání a užívat pozemky sdružené do družstva. Předmětné pozemky žalovaného byly do družstva sdruženy otcem žalovaného a po něm zdědil pozemky žalovaný. Žalobce navrhoval žalovanému, že od něho pozemky odkoupí nebo že mu za přístup zaplatí. Žalovanému byly navrhovány různé částky, od 250 Kč až po 1 000 Kč za m2, žalovanému to však bylo málo. Žalobce nabízel žalovanému i směnu pozemků, v tomto směru byla vypracována dokonce i smlouva o smlouvě budoucí. Žalobce žalovanému za faktické užívání pozemku platil, v posledních letech to byly 4 Kč a posléze 6 Kč za m2.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Navrhovaná cesta dle žalovaného není nezbytná a výrazně by zasáhla do vlastnického práva žalovaného. Žalobce nedoložil kolaudační rozhodnutí ke stavbě, jde o černou stavbu a na této skutečnosti nemění nic ani to, že správní orgán – [správní orgán] odstranění stavby nenařídil a jeho rozhodnutí je pravomocné. Žalovaný ostatně proti rozhodnutí správního orgánu podal správní žalobu. Žalobce si podle přesvědčení žalovaného způsobil nedostatek přístupu k veřejné komunikaci úmyslně sám, neboť věděl, že staví na pozemcích žalovaného. Takový přístup byl sice před rokem 1989 možný, nicméně dle žalovaného tím došlo ke křivdě, a tato křivda se i nadále prohlubuje.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s listinami, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, s obsahem spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 6 C 460/2013, zjednodušenou dokumentací [správní orgán] - [správní orgán] [správní orgán] [správní orgán] [správní orgán] [správní orgán], a po seznámení se se situací na místě samém při místním šetření, zadal vypracování znaleckého posudku znalci z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské [titul] [jméno] [příjmení]. Vycházeje ze skutečností plynoucích z provedeného dokazování, včetně závěrů znaleckého posudku, výslechu znalce, žalovaného a statutárního zástupce žalobce dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná.

6. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle ust. § 1029 odst. 1 a 2, § 1030 odst. 1 a 2 a § 1032 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.).

7. Okresní soud předně konstatoval, že rozsudky Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích bylo rozhodnuto, že předmětná stavba bez čp/če je ve vlastnictví žalobce, což platí i pro příslušenství hlavní budovy. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 5. 2017 a je nabývacím titulem žalobce pokud jde o předmětnou budovu. Dále podle okresního soudu ze závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení] vyplynulo, že cena či hodnota věcného břemene – služebnosti nezbytné cesty, chůze a jízdy tak, jak je žalobcem v žalobě navrhována, činí 155 250 Kč. Ačkoliv žalovaný předkládal oponentní znalecký posudek [titul] [příjmení], dle kterého výše běžného ročního nájemného činila 89 438 Kč v letech 2017 a 2018 a pro roky následující šlo o částku 101 644 Kč, je z tohoto posudku patrné, že znalec neoceňoval služebnost nezbytné cesty, ale běžné nájemné z celých pozemků žalovaného. Tedy i z daleko větší výměry než soudem ustanovený znalec [titul] [příjmení]. Ten ostatně v komentáři k tomuto posudku zmínil, že znalec [příjmení] vycházel v zásadě ze stejných cen stavebních pozemků, tedy částky 250 Kč za 1 m2 a u jednotkové ceny ostatních pozemků dokonce z ceny ještě nižší než činí znalecký posudek [titul] [příjmení]. Z posudku dále vyplynulo, že podle přesvědčení znalce žádná újma (škoda) případným zřízením služebnosti žalovanému nevznikne (míněno ve smyslu hospodářské či majetkové újmy), a to zejména s ohledem na skutečnost, že předmětné pozemky nejsou jinak využívány. Pokud pak jde o samotný přístup k budově a do budovy, tak ze závěru znaleckého posudku vyplynulo, že žalobcem požadovanou trasu lze považovat za ekonomicky efektivní, optimální pro zajištění přístupu do objektu dle stávajících dispozic. Tuto cestu by ostatně znalec sám doporučil. Ačkoliv lze uvažovat i o jiném pro majitele pozemku méně zatěžujícím způsobu (jiné cestě), šlo by o řešení pro majitele objektu nepoměrně dražší a toto řešení by vyžadovalo rozsáhlé stavební či technologické úpravy. Tyto změny by ostatně ušetřily pouze malou část pozemku žalovaného. Při stanovení šíře navrhované cesty je pak nutno vycházet z obecné úvahy, že žalobce je zemědělským podnikatelem a v zemědělství se používají velká auta, traktory, vlečky apod.

8. Okresní soud za takto zjištěného skutkového stavu konstatoval, že z provedeného dokazování je bez pochybnosti zřejmé, že žalobce je vlastníkem předmětné zemědělské stavby nacházející se na pozemku žalovaného. Skutečnost, že žalobce nemá ke stavbě kolaudační rozhodnutí, není pro posouzení opodstatněnosti žaloby významná. Žalobce v předmětné stavbě hospodaří a bez přístupu k této stavbě v ní řádně hospodařit nemůže. Stavba není dostatečně spojena s veřejnou cestou, neboť je situována na pozemku ve vlastnictví žalovaného a je pozemky žalovaného obklopena. Obecně jsou tedy podmínky pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 odst. 1 o.z. splněny. Žalobce k hospodaření se stavbou potřebuje se k ní dostat chůzí, ale i různými zemědělskými stroji, traktory, nákladními auty apod. Potřebuje se dostat k pěti vchodům či vstupům do stavby a nadzemním zásobníkům. Navržená nezbytná cesta je pak podle přesvědčení okresního soudu takovou cestou, jejímž užíváním bude žalovaný co nejméně obtěžován a jeho pozemky co nejméně zasaženy. Jiná varianta prakticky nepřichází do úvahy, resp. vyžádala by si takové náklady a tak rozsáhlé změny technologie uvnitř stavby patřící žalobci, že po žalobci učinění takových stavebních a technologických zásahů a vynaložení takových nákladů nelze spravedlivě žádat. O ničem takovém ostatně úprava nezbytné cesty v ust. § 1029 a následujících o.z. nehovoří.

9. Okresní soud současně konstatoval, že v posuzované věci nejde ani o případ, kdy soud nepovolí cestu podle ust. § 1032 odst. 1 o.z. Nejde o případ, že škoda na nemovité věci – pozemcích žalovaného převýší zřejmě výhodu nezbytné cesty. Jednak soudní znalec jakoukoliv specifickou škodu na pozemcích v případě zřízení nezbytné cesty neshledal, a pokud jde o samotné užívání žalobce, toto nevylučuje užívání pozemku ze strany žalovaného. Pokud pak jde o využití celého komplexu pozemků žalovaného, ani to není podle přesvědčení okresního soudu nepřiměřeně omezeno. Docílení užívání komplexu pozemků žalovaného bez jakékoliv účasti či činnosti žalobce není ostatně s ohledem na v místě panující poměry – vlastnictví zemědělské stavby žalobcem, reálné. Pakliže žalovaný ve své účastnické výpovědi zmiňoval i možný podnikatelský záměr s předmětnými pozemky, tak tento záměr nebyl schopen konkretizovat a zjevně zůstal toliko ve fázi určitých úvah. Okresní soud současně odmítl argumentaci žalovaného, že by si žalobce nedostatek přístupu způsobil sám, ať už z hrubé nedbalosti či úmyslně. Pakliže právní předchůdce žalobce v rámci družstevního užívání stavbu na pozemcích vybudoval, činil tak dle tehdejších právních předpisů a běžných postupů a tuto skutečnost ostatně nelze žalobci ani přičítat. Nejde též o případ, že by žalobce žádal nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Žalobce jinou možnost, pokud jde o nezbytnou cestu, ani nemá. Je nutno odmítnout i úvahu o možném vedení cesty vnitřkem budovy, a to při vědomí, že občanský zákoník v ust. § 1032 odst. 1 písm. c) hovoří o pohodlnějším spojení, ovšem do stávající budovy. Pokud by podmínkou nutnou byla změna technologie žalobce, citované ustanovení o ničem takovém nemluví a podle názoru soudu nelze o toto ustanovení opřít případné rozhodnutí o zamítnutí žaloby, jak žalovaný navrhoval.

10. Okresní soud proto z důvodů shora rozvedených žalobě vyhověl, nezbytnou cestu zřídil a současně dle ust. § 1030 odst. 1 uložil žalobci zaplatit žalovanému úplatu 155 250 Kč stanovenou znalcem [titul] [příjmení]. Ta v sobě zahrnuje i základní odčinění újmy spočívající v tom, že žalobce bude cestu užívat. Cestu reálně zřídil a udržuje žalobce, není tedy žádného důvodu úplatu navyšovat o náklady na její údržbu.

11. O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a za použití ust. § 150 o.s.ř. vycházeje z úvahy, že předmětné pozemky otec žalovaného nedával jistě do družstva dobrovolně. Odpor žalovaného k zastavení pozemku předmětnou zemědělskou stavbou lze tedy do určité míry chápat a v této skutečnosti okresní soud spatřoval důvody zvláštní hodného zřetele, pro které jinak úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Z téhož důvodu okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani [stát].

12. Proti rozsudku, vyjma výroku IV, podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci a současně nedostatečně provedené dokazování. Žalovaný je přesvědčen, že zřízení cesty přes jeho pozemky mu způsobí takovou škodu, která zřejmě převyšuje výhodu nezbytné cesty pro žalobce. Nelze přehlédnout, že právní předchůdce žalobce si danou situaci přivodil sám, když předmětnou stavbu postavil na pozemku cizího vlastníka a věděl, že k této stavbě nemá zabezpečen přístup ze svých pozemků a nemá tento přístup ani jinak právně zajištěn. Zřízením nezbytné cesty v rozsahu geometrického plánu dochází ke stoprocentnímu znehodnocení několika pozemků žalovaného. Rozsudek okresního soudu je tak v přímém rozporu se zákonem, který stanoví, že při povolování nezbytné cesty soudem musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Okresní soud tak svým rozhodnutím porušil nejen znění zákona, ale zasáhl i do ústavně chráněného vlastnického práva žalovaného. I z judikatury Nejvyššího soudu (žalovaný namátkou zmínil rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2085/2008 či 22 Cdo 921/2010) plyne, že právo vlastníka pozemku musí být omezeno co možná nejméně. To, že zřízený přístup přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni může být pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významné. Žalovaný se pokoušel věc řešit mimosoudně. Žalobci nabízel odkoupení budov, to však žalobce opakovaně odmítl. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce tyto budovy, které jsou již na hranici své životnosti a některé i za touto hranicí, ke svému podnikání ani nepotřebuje, neboť vlastní jiné stavby v jiné části [obec], které jsou však opuštěny a zemědělsky nevyužity. U těchto budov přitom nehrozí žádné sousedské spory, neboť žalobce je výlučným vlastníkem jak staveb, tak i pozemků, na nichž tyto stavby stojí. Stavby jsou navíc umístěny mimo zástavbu obce a nehrozí ani spory ohledně imisí hluku, prachu, pachu apod. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce má tudíž dostatek možností, jak svůj provoz přemístit a nadále pokračovat v podnikání. Žalovaný má s pozemky svůj podnikatelský záměr, který by byl zřízením nezbytné cesty navrhované žalobcem zmařen. I z výpovědi znalce [titul] [příjmení] vyplynulo, že jsou možné jiné způsoby pro žalovaného šetrnější, kterými se žalobce může do budovy dostat a případné vynaložení finančních prostředků na stavební úpravy či přesun částí technologie nacházející se v budově, není podle žalovaného s ohledem na konstantní judikaturu významný. Zřízení nezbytné cesty a přístupu ke stavbě by nemělo být pro oprávněného variantou optimální, ale naopak minimální s ohledem na zatížení služebných pozemků. Žalovaný je současně přesvědčen, že je namístě zopakovat místní šetření se zaměřením se na zřízení případné komunikace v zemědělské hospodářské budově a do budovy. Poté by měl být ustanoven znalec a zadán další znalecký posudek, a to z oboru dopravních staveb a pozemních komunikací, který by posoudil, zda lze obslužnou komunikaci zřídit jiným způsobem, a to i případně v budově. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce k obsluze a provozování předmětné budovy rozhodně nepotřebuje vstup ze všech pěti vchodů. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.

13. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné a ztotožňuje se i s jím učiněným právním posouzením věci. Okresní soud ve věci provedl dostatečné dokazování, zjistil veškeré skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí ve věci a seznámil se i se situací na místě samém. Je věcí soudu, jak záležitost posoudil, v posuzované věci podle přesvědčení žalobce dokonce ani není vázán žalobním petitem. Nutno zdůraznit, že právní ochrana vlastnictví se vztahuje nejen na ochranu oprávněných právních zájmů žalovaného jako vlastníka, ale rovněž na ochranu právních zájmů žalobce jako vlastníka, když žalovaný ve své argumentaci preferuje pouze ochranu svých zájmů. Žalobce prokázal, že je řádným a výlučným vlastníkem předmětné budovy, i to, k jakému účelu a jakým způsobem pro podnikání žalobce budova slouží. Aby budova mohla plnit svoji funkci, je nezbytný přístup k budově a do budovy a k nadzemním zásobníkům a pod ně tak, jak žalobce uvedl. Žalovaný, který v přístupu k budově a do budovy žalobci brání, tudíž způsobil nutnost vedení tohoto sporu. Okresní soud vystihl, že žalobce nezapříčinil nedostatek přístupu k budově. Je skutečností, že dřívější zákony o zemědělském družstevnictví umožňovaly družstvům stavět stavby na pozemcích v družstevním užívání a užívat pozemky sdružené do družstva. Žalovaný na snahy žalobce vyřešit věc mimosoudní cestou, odkoupením pozemků či úplatou za umožnění přístupu, nereagoval, resp. uzavření takové dohody odmítl. Tvrzení žalovaného, že zřízení cesty přes jeho pozemky by mu způsobilo škodu, která zcela převyšuje výhodu nezbytné cesty pro žalobce, zůstalo toliko v rovině tvrzení a žalovaný jej ničím neprokazuje. Řešení cesty tak, jak je uvedeno v rozsudku, je řešením, které je nutné pro to, aby stavba mohla být řádně a v souladu se svým určením užívána. Pokud by nebyla nutná cesta zřízena, vlastník stavby by ji nemohl vůbec užívat. Jiný způsob než zřízení přístupu ke stavbě přes pozemky žalovaného přitom není možný, neboť stavba se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaného a je obklopena pozemky ve vlastnictví žalovaného. V rovině tvrzení zůstala argumentace žalovaného, že s pozemky má určitý podnikatelský záměr, ani to žalovaný nikterak neprokázal. Neprokázaným konečně zůstalo i tvrzení žalovaného, že žalobce stavby ke svému podnikání nepotřebuje, že jsou staré apod. I při ohledání na místě samém se soud se stavem staveb a jejich nutností pro hospodaření žalobce seznámil. Protože okresní soud se dostatečně vypořádal se všemi námitkami a argumentací žalovaného včetně možných nákladů na údržbu cesty, lze jeho rozhodnutí považovat za věcně správné, a proto by podle žalobce mělo být potvrzeno.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Okresní soud se posuzovanou věcí zevrubně zabýval, prováděl obsáhlé dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětné zemědělské stavby a mezi účastníky nebylo sporným, že stavba stojí na pozemku žalovaného, je pozemky žalovaného obklopena a není napojena na veřejně přístupnou komunikaci. Okresní soud tudíž vystihl, že v obecné rovině jsou nepochybně naplněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 odst. 1 o.z.

16. Okresní soud současně vycházeje z provedeného dokazování, obsahu jednotlivých listinných důkazů, závěrů znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení], po jeho výslechu a seznámení se se situací na místě samém, vyložil, že žalobu je ve světle zjištěného skutkového stavu nutno považovat za opodstatněnou. Okresní soud výstižně a přiléhavě vysvětlil své úvahy, na základě nichž dovodil, že je namístě žalobě vyhovět a v souladu se zákonnou úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu se v rámci své myšlenkové konstrukce zabýval všemi skutečnostmi významnými pro případné zřízení nezbytné cesty. Okresní soud se v odůvodnění svého rozsudku současně pečlivě, svědomitě a současně vyčerpávajícím způsobem vypořádal s jednotlivými výhradami a námitkami žalovaného, obranou, v rámci níž žalovaný zpochybňoval opodstatněnost a důvodnost žalobních žádání. Při stanovení výše úplaty za zřízení věcného břemene okresní soud vycházel ze závěrů posudku v řízení ustanoveného znalce i výpovědi znalce před soudem. Okresní soud konečně nepominul ani existenci případné újmy či škody, které by za určitých okolností mohla žalovanému vzniknout a ve svých úvahách se s těmito skutečnostmi vypořádal, stejně jako s eventuálním navýšením úplaty o náklady na údržbu zřízené nezbytné cesty.

17. Odvolací soud tudíž nesdílí přesvědčení a odvolací výhrady žalovaného, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav či věc nesprávně právně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR posoudil. Odvolací soud naopak považuje za správné skutkové závěry okresního soudu, vyplynuvší z úplného a dostatečného dokazování a, jak bylo výše uvedeno, za správné považuje i okresním soudem učiněné právní posouzení věci.

18. K odvolacím výhradám žalovaného, byť v zásadě jde toliko o opakování námitek, které zazněly již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a s nimiž se okresní soud beze zbytku vypořádal, považuje krajský soud za vhodné dodat toliko následující.

19. V souzené věci je nepochybné, že žalobce v současné době nemá zajištěn přístup ke své stavbě – zemědělské budově, nacházející se na pozemku žalovaného. Z provedeného dokazování současně vyplynulo, že žalovaný v období před podáním žaloby žalobci aktivně v přístupu k budově a do budovy bránil. Žalobci tak nezbylo než vyhrocující se spor účastníků o přístup do budovy řešit formou předběžného opatření. Z provedeného dokazování, obsahu spisu ani odůvodnění rozsudku okresního soudu nikterak neplyne, že by žalovaný byl ochoten zřídit nezbytnou cestu žalobci formou obligačního závazku, ačkoli tento způsob řešení věci občanský zákoník v ust. § 1029 nepochybně favorizuje. Za této situace proto okresní soud správně v souladu se žalobním žádáním dovodil, že jsou naplněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty. Pakliže soud k tomuto závěru v průběhu řízení dospěje, je namístě nezbytnou cestu povolit, přičemž s ohledem na povahu řízení může soud ve shodě s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. překročit návrh účastníků (jak ostatně žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného správně poznamenává) a povolit nezbytnou cestu i jinudy, než se v žalobě požaduje. Nepovolení nezbytné cesty při naplnění všech zákonných podmínek proto připadá do úvahy v zásadě jen v situacích, v nichž požadavek na povolení nezbytné cesty představuje zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z. Podmínky pro povolení nezbytné cesty podle ust. § 1029 a následujících o.z. jsou vymezeny ve své podstatě totožně s úpravou obsaženou v ust. § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák.), případně s judikaturou k tomuto ustanovení. Nejvyšší soud ČR proto dovodil, že lze přiměřeně tam, kde občanský zákoník nemá obsahově odlišnou úpravu, použít judikaturu týkající se zřízení práva cesty podle obč. zák. Důvodem pro nepovolení nezbytné cesty může být mimo jiné skutečnost, že nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně si způsobil ten, kdo o zřízení nezbytné cesty žádá (viz ust. § 1032 odst. 1 písm. b/ o.z.). Na překážku povolení nezbytné cesty je takové závadné jednání, z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě alespoň hrubé nedbalosti. Tou se v judikatuře Nejvyššího soudu rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům i jiných osob (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). Okresní soud se i s touto námitkou žalovaného přesvědčivě a logicky vypořádal a se závěrem okresního soudu o tom, že vystavěl-li budovu právní předchůdce žalobce v rámci družstevního užívání, činil tak dle tehdejších právních předpisů a běžných postupů, se odvolací soud ztotožňuje. I v tomto směru lze proto rozsudek okresního soudu považovat za správný.

20. Přehlédnout nelze ani další skutečnost zmíněnou okresním soudem, a sice že jednání právního předchůdce žalobce nelze v tomto směru přičítat žalobci zcela. Žalobce nadto žalovanému za užívání předmětných pozemků platil a opakovaně se pokoušel situaci se žalovaným řešit buď formou odkoupení pozemků či jejich směny. Jednání účastníků ztroskotala na neochotě žalovaného vyřešit spor mimosoudní cestou. Snaha žalobce domoci se za této situace a okolností shora rozvedených zřízení nezbytné cesty formou služebnosti je tudíž pochopitelná a jde v zásadě o jediný způsob, který žalobci nadále umožní v podnikání s využitím technologie umístěné v budově pokračovat.

21. Okresní soud všechny tyto skutečnosti nezbytné pro učinění spolehlivého závěru o opodstatněnosti žaloby dostatečně a správně vyhodnotil a jeho rozsudek lze proto považovat za věcně správný.

22. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu včetně závislých nákladových výrocích potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. Ačkoliv žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhoval změnu nákladového výroku rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci, když dovozuje, že podmínky pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. nebyly v posuzované věci naplněny, nemohl odvolací soud přikročit k revizi nákladového výroku rozhodnutí okresního soudu (byť s argumentací žalobce se lze v tomto směru ztotožnit), neboť žalobce sám odvolání proti nákladovému výroku rozsudku okresního soudu nepodal. Odvolací soud zastává názor, že není namístě v případě podání odvolání, tam, kde je soud vázán podaným odvolání (§ 212 a contrario o.s.ř.), změnit rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch odvolatele.

24. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení na straně žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta za celkem 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Za účast při jednání dne 1. 6. 2022, které bylo odročeno na žádost žalovaného doručenou odvolacímu soudu téhož dne do datové schránky, když žádost se dostala do dispozice odvolacího senátu v době, kdy zástupkyně žalobce již přicestovala do [obec] k jednání odvolacího soudu, náleží zástupkyně žalobce částka 1 550 Kč jako náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, tedy 1 mimosmluvní odměny (§ 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a dále jsou náklady tvořeny 3 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 14 půlhodinami za ztrátu času spojenou s cestou zástupkyně žalobce k jednání odvolacího soudu dne 1. 6. 2022 (které se nekonalo), a to celkem za 8 půlhodin a s cestou k jednání odvolacího soudu dne 22. 6. 2022, kdy šlo o dalších 6 půlhodin (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále zástupkyně žalobce vynaložila jízdné vlakem a MHD k jednání odvolacího soudu dne 1. 6. 2022 v částce 105 Kč a cestovné osobním automobilem tov. zn. Škoda Octavia k jednání odvolacího soudu dne 22. 6. 2022 na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové částce 940 Kč. K uvedeným částkám (vyjma jízdného vlakem a MHD) je též třeba připočíst 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

25. Odvolací soud naopak žalobci nepřiznal zástupcem žalobce účtované cestovné k jednání odvolacího soudu dne 1. 6. 2022, když současně zástupce žalobce k tomuto jednání účtoval jízdné vlakem a MHD a dále žalobci nebyla přiznána odměna zástupce žalobce za nahlédnutí do spisu krajského soudu dne 1. 6. 2020, když za účast u tohoto jednání, které se vinou žalovaného nekonalo, byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu času.

26. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 13 403 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).