10 C 214/2021-123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 140 481 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 104 181 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 36 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 140 481 Kč za den 8. 10. 2021. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 430,76 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 10. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140 481 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a to dle zák. č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16T 18/2012. Konkrétně žalobce požaduje zaplacení částky 140 481 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu, které v rámci specifikuje.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 18. 2. 2022, kde uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, avšak žalovaná sporovala vznik škody, když žalobce nedoložil úhradu nárokované odměny svému právnímu zástupci, ani to, že závazek k úhradě této částky vůbec vznikl. Žalovaná i přesto uvedla, za které úkony by odměnu, pokud by byl doložen vznik škody, měla za důvodně uplatněný nárok na náhradu škody a rovněž specifikovala, vyjmenováním konkrétních úkonů, kterou část vyčíslené škody za důvodnou nepovažuje. Na jednání konaném dne 6. 6. 2022 pak žalovaná sporovala to, že žalobci v obecné rovině nárok na náhradu škody vůči státu vůbec přísluší, neboť trestní řízení bylo vůči žalobci vedeno po procesní stránce důvodně a toto skončilo v roce 2020 zproštěním obžaloby jenom proto, že došlo k novelizaci trestního zákoníku, v důsledku čehož se skutek, který měl jinak soud za prokázaný, stal skutkem, který již není trestným činem, neboť došlo ke zdvojnásobení hranice pro škodu definující trestněprávně relevantní jednání.

3. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 8. 4. 2021.

4. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16T 18//2012 soud zjistil následující. Usnesením Policie ČR ze dne 12. 1. 2011, č.j. ORI-14348-46/TČ-2010-001192-7-CHA bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Dne 31. 1. 2012 byla podána obžaloba. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 11. 2012 byl žalobce zčásti uznán vinným a zčásti zproštěn obžaloby. Proti rozsudku byla podána Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 6 žalobcem odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013 byl napadaný rozsudek zrušen v odsuzující části a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby o ní v rozsahu zrušení znovu rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 5. 2014 byl žalobce uznán vinným. Proti rozsudku byla opět podána odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014 byl napadený rozsudek opět zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 2. 2016 byl žalobce uznán vinným. Po podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2016 tak, že se napadený rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Dne 5. 12. 2016 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017 byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 6. 2018 byl žalobce uznán vinným. Proti rozsudku byla podána odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2018 byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 10. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019 byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, zároveň bylo nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 2. 2020 byl žalobce zčásti uznán vinným a zčásti zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2020 bylo odvolání zamítnuto. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 2. 2020 nabyl právní moci dne 20. 5. 2020, žalobci byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Následně bylo podáno dovolání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo žalobci uloženo vykonat trest obecně prospěšných prací. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2020 bylo zrušeno předchozí usnesení Městského soudu v Praze a odsuzující část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 a soudu prvního stupně bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc projednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 29. 12. 2020.

5. Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020, č. j. 16 T 18/2012 -1977, soud zjistil, že tímto rozsudkem byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tento skutek již není trestným činem. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že ve věci rozhodl předtím dovolací soud usnesením ze 4. 11. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1039/2020, jehož právními závěry je soud prvé instance nadále vázán. Soud prvé instance tak konstatuje, že je vázán zjištěním dovolacího soudu, že za situace, kdy žalobce neměl finanční prostředky na úhradu všech závazků své firmy a preferoval úhradu čistých mezd zaměstnanců před poměrnou úhradou mezd i zákonných odvodů, pak není namístě kvalifikovat předmětný skutek jakožto přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvé instance pak uvádí, že by předmětný skutek bylo možno považovat za trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 tr. řádu, přičemž však není zachována ani jednota skutku, ani jednota následků, tedy takovéto trestní řízení vůči žalobci zahájeno nebylo, tedy o tomto soud rozhodovat nemůže. V závěru pak soud prvé instance uzavírá, že má za prokázané, že se skutek stal, avšak tento již není trestním činem, a tedy nepřichází v úvahu ani postoupení věci, a proto byl žalobce, v pozici obžalovaného, dle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zproštěn. Soud z odůvodnění tohoto rozsudku, kterým naříkané trestní řízení skončilo, tedy zjistil, že soud prvé instance rozhodoval poté, co ve věci rozhodl dovolací soud, který vyslovil závazný právní názor, dle něhož na zjištěnou skutkovou situaci nelze aplikovat odpovědnost žalobce za přečin dle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, za který je stíhán, což bylo hlavním důvodem, pro který byla obě rozhodnutí soudu poprvé i druhé instance zrušena. Soud prvé instance pak byl vázán tímto právním názorem a ve spojení se skutečností, že došlo k novelizaci trestního zákoníku a předmětný skutek již není trestným činem (z důvodu posunutí výše škody pro trestněprávně relevantní jednání) pak žalobce obžaloby zprostil. Soud tak na základě tohoto trestního rozsudku učinil závěr, že žalobce nebyl zproštěn pouze pro novelizaci trestního zákoníku, ale i z důvodu, že dovolací soud uzavřel, že v jím spáchaném skutku nelze přečin dle § 241 odst. 1 tr. zákoníku spatřovat.

6. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 291/2021-129, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 19 C 156/2020-86, a ve spojení s protokolem z jednání konaným před Obvodním soudem pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 19 C 156/2020 dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že v tomto řízení byl projednáván nárok zdejšího žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou u něj nepřiměřenou délkou trestního řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 18/2012. Soud dále zjistil, že ve věci bylo pravomocně rozhodnuto tak, že dostačující satisfakcí za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve vztahu k žalobci je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, respektive porušení práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů se podává, že soudy shledaly odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, avšak uzavřely, že žalobci náleží pouze nefinanční odškodnění, neboť samotná délka řízení byla v naříkaném trestním řízení žalobci kompenzována již tím, že mu napřed byla právě pro délku řízení snížena výměna trestu, který mu byl uložen, a následně se žalobci dostalo satisfakce tím, že díky délce řízení, která byla takto vedena, se žalobce dočkal novelizace trestního zákoníku, který posunul hranici trestněprávně relevantně způsobené škody a jeho skutek již této hranice nedosahoval, a proto byl žalobce obžaloby zproštěn. Soud tak z těchto rozhodnutí pro řízení zdejší mohl učinit pouze závěr, že pro účely odškodnění nemajetkové újmy, a to za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, shledaly soudy v kompenzačním řízení jako dostatečným zadostiučiněním odškodnění nefinanční, a to právě proto, že délka řízení byla ve vztahu k žalobci kompenzována již v průběhu trestního řízení, jeho průběhem a výsledkem.

7. Z pokladního dokladu číslo 28/20 z 30. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce uhradil [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za právní služby v souvislosti s obhajobou ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 18/2012, částku 140 481 Kč s DPH.

8. Ze stanoviska ministerstva spravedlnosti z 20. 10. 2021, vydaným k požadavku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí ve stejném naříkaném trestním řízení, soud zjistil, že ministerstvo spravedlnosti uzavřelo, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a že žalobce po zohlednění zásahů do osobnostní sféry, délky řízení a povahy řízení odškodnilo finančním zadostiučiněním ve výši 120 000 Kč.

9. Z protokolu o hlavním líčení konaném v naříkaném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 3. 3. 2014 soud zjistil, že tohoto se zúčastnil žalobce i jeho právní zástupce a že toto jednání se konalo od 13:15 hodin do 13:21 hod., a poté bylo hlavní líčení odročeno za účelem výslechu znalce.

10. Z přípisu právního zástupce žalobce soudu z 9. 11. 2011 nazvaného splátkový kalendář soud zjistil, že tímto přípisem zaslal žalobce soudu slíbený splátkový kalendář, respektive doklad o tom, že se žalobce, v pozici obviněného, snažil o dojednání splátkového kalendáře s příslušnými úřady. Soud má tak za zjištěné, že šlo o doklad směřující k doplnění dokazování v naříkaném trestním řízení.

11. Ze zápisů o poradě s klientem soud zjistil, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem se konaly porady, a to dne 9. 5. 2012, 14. 8. 2012, 28. 2. 2014, 26. 5. 2014, 22. 2. 2016, 2. 12. 2016, 14. 12. 2017 a 27. 5. 2019 s tím, že ve všech těchto případech se porada konala dobu delší než jednu hodinu. Předmětem každého z těchto jednání byla sumarizace dosavadního postupu v předmětné trestní věci a dále skutečnosti, které soud blíže rozebírá níže při závěrech o tom, zda se jedná o odškodnitelný úkon či nikoliv.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, úkonů v něm učiněných, obsahu odůvodnění trestních rozhodnutí a průběhu kompenzačních řízení za jiné žalobcem uplatněné nároky. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten: a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo; b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle odst. 2 právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud: a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu; b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání; c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání; d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. K námitce strany žalované, že v obecné rovině se jedná v případě žalobce o případ výjimečný a žalobci nenáleží nárok na odškodnění za požadovanou škodu, soud předně uvádí, že v daném případě se žalobce nároku domáhá z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Odškodňovací zákon v tomto případě stanoví výjimky, kdy poškozený nárok na náhradu škody nemá, a to v ust. § 12, přičemž případ žalobce nesplňuje žádný ze zde uvedených předpokladů. Případ žalobce nespadá pod ustanovení odst. 2, neboť trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno ze zde vyjmenovaných zákonných důvodů, ani nenastala situace, kdy by nebylo možno v trestním řízení pokračovat ve smyslu § 163a tr. řádu. Pokud jde o výjimky stanovené v odst. 1, pak žalobce nebyl zproštěn obžaloby, protože není za spáchaný trestný čin odpovědný či pro udělenou milost nebo amnestii, tedy v úvahu by přicházelo pouze zbývající ustanovení § 2 odst. 1 písmene a). Samotná škoda však v případě žalobce není nárokována z titulu vazby, odsouzení nebo uložení ochranného opatření, a není splněna ani podmínka, že by si toto stíhání žalobce zavinil sám. V tomto směru je třeba poukázat na judikaturu dovolacího soudu, která toto zavinění váže nikoliv ke skutku samotnému, kam směřovala argumentace žalované, když žalovaná uváděla, že žalobce se skutku, pro který byl stíhán, dopustil a že byl tak stíhán důvodně. Takovéto zavinění by však muselo směřovat k úmyslnému či nedbalostnímu jednání, kterým žalobce podstatně přispěl k tomu, že vůbec byl trestně stíhán. Toto však v daném případě ze strany žalované tvrzeno není, obrana žalované v tomto směru spočívá pouze v tom, že skutek, pro který žalobce byl stíhán, žalobce skutečně spáchala dle dřívějšího znění trestního zákoníku za něj měl být trestně odpovědný, což se novelizací změnilo. Soud v tomto směru odkazuje na obsah odůvodnění posledního trestního rozsudku ve věci, tj. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020, ze kterého se sice podává, že žalobce byl zproštěn obžaloby proto, že dle nového znění trestního zákoníku již jeho jednání nedosahuje trestněprávně relevantní výše škody, nicméně se z tohoto zároveň podává, že dovolací soud, a to ani dle předchozí právní úpravy na základě zjištěné skutkové situace neměl za prokázané, že by se žalobce vůbec dopustil přečinu dle § 241 odst. 1 tr. zákoníku ve znění dříve účinném, tj. od 30. 11. 2011.

17. K tomuto pak soud doplňuje, že pokud v kompenzačním řízení, kde byla řešena nemajetková újma za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, soudy konstatovaly, že žalobci postačuje jakožto zadostiučinění konstatování porušení práva, pak ani toto není důvodem pro to, aby obdobným způsobem bylo postupováno i v řízení v tomto, když zdejší nárok je žalobcem zakládán na nezákonném rozhodnutí, zejména se však jedná o nárok na náhradu (majetkové) škody, u níž nepřichází v úvahu odškodnění formou konstatování porušení práva či jiného nefinančního plnění, jako je tomu dle § 31a odškodňovacího zákona u zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Soud tak tedy uzavírá, že nemá z důvodů výše uvedených za to, že by byly naplněny zákonem stanovené předpoklady, pro které by žalovaný (stát) za žalobcem nárokovanou škodu z povahy věci neodpovídal.

19. Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 140 481 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila (neměla za prokázaný vznik škody).

20. Soud se předně zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 a § 8 OdpŠk.

22. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR ze dne 12. 1. 2011, č.j. ORI-14348-46/TČ-2010-001192-7-CHA, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Toto rozhodnutí bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 12. 2020, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v dané věci nejde o trestný čin, přičemž zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 29. 12. 2020.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány před i po účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), pak soud vyšel jakožto z relevantního data pro vznik nároku na náhradu škody z okamžiku právní moci ukončení naříkaného trestního řízení (29. 12. 2020), neboť tímto se stal splatným nárok právního zástupce na veškeré náklady vynaložené za obhajobu v daném trestním řízení. Relevantní je proto úprava o.z. a soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu.

24. Žalobce vznik škody doložil na jednání konaném dne 6. 6. 2022, a to pokladním dokladem číslo 28/ 2020, z něhož soud dále zjistil, že žalobce svému právnímu zástupci náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí navíc skutečně i uhradil, a to dne 30. 12. 2020.

25. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

26. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

27. Ke konání dalších porad pak soud doplňuje, že pro naplnění požadavku účelnosti takové další porady ve vztahu k odstranění nezákonného rozhodnutí je pro závěr, že konání další porady je úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) AT nutné prokázat konkrétní, individuální nezbytnosti takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností. Za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží přitom obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (Vrchní soud v Praze sp. zn. 1 To 37/2006; Rt 16/2008).

28. Žalobce vymezil úkony právní služby, za které požaduje poskytnutí odškodnění, v čl. II. žaloby. Žalovaná podáním ze dne 18. 2. 2022 specifikovala, které úkony považuje za důvodně vynaložené náklady obhajoby (pokud by žalobce doložil samotný vznik škody, což soud za prokázané má). Ze shodných tvrzení stran - ohledně úkonů, které lze v řízení považovat za důvodně vynaložené náklady obhajoby -, tak má soud za zjištěné, že žalobci náleží náhrada škody ve formě odměny za tyto úkony právní služby: Převzetí a příprava obhajoby 19. 10. 2011 – výslech 10. 5. 2012 – hlavní líčení (2 úkony) 3. 7. 2012 – vyjádření k obžalobě 15. 8. 2012 – hlavní líčení 21. 11. 2012 – hlavní líčení 7. 12. 2012 – odvolání 27. 5. 2014 – hlavní líčení 16. 6. 2014 – odvolání 9. 9. 2014 – veřejné zasedání 3. 2. 2016 – námitky proti znaleckému posudku 23. 2. 2016 – hlavní líčení (2 úkony) 14. 3. 2016 – odvolání 5. 12. 2016 – hlavní líčení 5. 4. 2017 – vyjádření k odvolání 13. 9. 2017 – hlavní líčení 14. 2. 2018 – hlavní líčení a výslech svědka mimo hlavní líčení (žalovaná uznala, pouze s chybným uvedením data 15.2.2018) 4. 4. 2018 – hlavní líčení – 2 úkony 4. 7. 2018 – odvolání 6. 8. 2018 – vyjádření k odvolání 28. 5. 2019 – účast na hlavní líčení 18. 12. 2019 – vyjádření k odvolání 19. 2. 2020 – ústavní stížnost 19. 3. 2020 – odvolání 20. 5. 2020 – veřejné zasedání 6. 8. 2020 – dovolání 21. 10. 2020 – replika k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 16. 12. 2020 – hlavní líčení (žalovaná uznala, pouze s chybným uvedením data 6.12.2020)

29. Nesporným tak mezi stranami byl škodní nárok ve výši odměny za celkem 31 úkonů právní služby dle § 11/1 AT specifikovaných výše.

30. Předmětem žaloby tak zůstalo těchto 14 (z původně 45 nárokovaných) úkonů právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: 9. 5. 2012 – doplnění splátkového kalendáře – úkon se netýká věci samé ve smyslu § 11/1 d) AT, týká se pouze doplnění dokazování, jak soud zjistil z obsahu tohoto podání (srov. usnesení VSPH sp. zn. 2 To 28/2004 nebo VSPH sp. zn. 8 To 59/99) – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 9. 5. 2012 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; žalobce pouze tvrdil, že obsahem porady bylo shrnutí trestního řízení a obecně seznámení s možnými výsledky řízení a případným dalším postupem, a příprava na hlavní líčení; žádná z těchto skutečností tak nenaplňuje požadavek nezbytnosti pro další postup ve věci, neboť se nejedná o žádnou dříve neznámou skutečnost – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 14. 8. 2012 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem této porady bylo shrnutí trestního řízení a sumarizace výsledků hlavního líčení z 10. 5. 2012 a určení dalšího postupu; žalobce tak netvrdil nezbytnost této porady ani žádnou dříve neznámou skutečnost, pro kterou by tuto poradu bylo nutno konat – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 25. 4. 2013 – veřejní zasedání – žalobce v podání ze dne 16. 3. 2022 uznal, že se veřejné zasedání nekonalo – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 28. 2. 2014 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem této porady bylo shrnutí trestního řízení a faktů a určení dalšího postupu a příprava na hlavní líčení; ani zde žalobce netvrdil nezbytnost konání této porady spojenou s nějakou dříve neznámou skutečností, kterou by bylo třeba na jednání probrat – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 3. 3. 2014 – hlavní líčení – hlavní líčení se konalo od 13.15 do 13.21 hod.; jde o úkon dle § 11/1 g) AT žalobci náleží odškodnění ve výši 1x odměny dle §11/1 AT 3. 3. 2014 – doplnění důkazů – úkon se netýká věci samé ve smyslu § 11/1 d) AT, týká se pouze dokazování (srov. usnesení VSPH sp. zn. 2 To 28/2004 nebo VSPH sp. zn. 8 To 59/99) – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 30. 4. 2014 – hlavní líčení – stany shodně tvrdily, tedy soud toto měl za zjištěné, že jednání bylo odročeno z důvodu na straně soudu (nedostavila se přísedící) – žalobci náleží odškodnění ve výši odměny za úkon dle § 14/2 AT 26. 5. 2014 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem této porady bylo shrnutí trestního řízení a faktů a určení dalšího postupu, příprava na hlavní líčení a sumarizace nákladů obhajoby; ani zde žalobce netvrdil žádné konkrétní skutečnosti dříve neznámé, pro které by bylo nutno poradu účelně konat– soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 22. 2. 2016 porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem této porady byla sumarizace dosavadního postupu v trestní věci určení dalšího postupu, včetně přípravy na hlavní líčení; ani zde žalobce nedotvrdil konkrétní skutečnosti spojené s dříve neznámou situací, které by bylo třeba na poradě probrat tak, aby tuto bylo možno považovat za účelnou – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 2. 12. 2016 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem porady byla sumarizace postupu v trestní věci, předestření možného vývoje věci; žalobce tedy nedotvrdil konkrétní dříve neznámou skutečnost, pro kterou by bylo poradu nutno považovat za účelnou – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 14. 12. 2017 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem porady byla sumarizace dosavadního postupu v trestní věci, příprava na hlavní líčení, náklady řízení; ani zde žalobce nedotvrdil konkrétní dříve neznámou skutečnost, pro kterou bylo třeba poradu konat a tuto bylo možno považovat za účelnou – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 15. 12. 2017 – hlavní líčení – stany shodně tvrdily, tedy soud toto měl za zjištěné, že jednání bylo odročeno z důvodu na straně soudu (nedostavil se svědek) – žalobci náleží odškodnění ve výši odměny za úkon dle § 14/2 AT 27. 5. 2019 – porada – konání doloženo zápisem z téhož dne; nejedná se však o úkon účelně vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí; konání další porady dle § 11/1 c) AT je co do účelnosti nutno odůvodnit konkrétní, individuální nezbytností takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností; takovéto konkrétní tvrzení žalobce soudu - ani k poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 6.6.2022 - nedoplnil a soud proto tento nárok pro neunesení břemene tvrzení zamítl; obsahem porady byla sumarizace vývoje trestní věci a příprava na hlavní líčení; ani zde žalobce nedotvrdil konkrétní skutečnosti spojené s dříve neznámými fakty, pro které by bylo poradu nutno konat, a proto ji považovat za účelnou – soud odškodnění za tento úkon nepřiznal 31. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že po skutkové stránce došlo k realizaci celkem 31 úkonů právní služby, za které náleží plná odměna dle § 11/1 AT. Soud dále shledal důvodným nárok žalobce na náhradu odměny za 1x úkon právní služby, za který náleží plná odměna, a dále na náhradu odměny za 2x úkon právní služby, za který náleží poloviční odměna.

32. Celkem tak je důvodným škodní nárok ve výši 32x plné odměny za úkon právní služby dle AT a 2x poloviční odměny za úkon právní služby dle AT.

33. Pro vyčíslení škody platí: - Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za který hrozil (i po novelizaci tohoto ustanovení) trest odnětí svobody až na 8 let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč bez DPH, tj. 2 783 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 či 14/2 AT částku 1 150 Kč bez DPH, tj. 1 391,50 Kč s DPH. - Dále podle § 13 odst. 1, 3 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 363 Kč s DPH. - Zástupce žalobce byl dle založeného příjmového dokladu plátce DPH ke dni splatnosti účtované odměny.

34. Nárok na náhradu škody žalobce je tak roven nároku jeho právního zástupce na odměnu za poskytnuté právní služby ve výši: Tarifní hodnota na 1 právní úkon:; 30 000 Kč Počet úkonů (§ 11/1):; 32 Počet úkonů (§ 11/2; 14/2):; 2 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1; 2 300,00; 73 600,00; 15 456,00; 89 056,00 Náklady - § 14/2; 1 150,00; 2 300,00; 483,00; 2 783,00 RP dle; 300,00; 10 200,00; 2 142,00; 12 342,00 Celkem; 86 100,00; 18 081,00; 104 181,00 35. Žalobce tak má nárok na náhradu škody ve výši 104 181 Kč. Žalovaná žalobci neuhradila ničeho, proto soud žalobci přiznal nárok v této výši a ve zbytku (36 300 Kč) soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl.

36. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud v tomto případě přiznal žalobci úrok z prodlení již ode dne 9. 10. 2021 (uplatnění 8.4.2021) i přesto, že žalobce nedoložil žalovanému požadovaný doklad o vzniku škody. Důvodem je skutečnost, že žalovaný k tomuto žalobce vyzval až přípisem ze dne 18. 1. 2022, tedy po uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku, přičemž k přiznání úroků z prodlení až od data faktického doložení dokladu o vzniku škody by bylo možno přistoupit pouze tehdy, pokud by žalovaný žalobce k doložení chybějícího dokladu vyzval v rámci běhu lhůty pro předběžné projednání nároku (čímž by v prodlení sám poté nebyl právě pro prodlení žalobce).

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 140 481 Kč (výše škody). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 104 181 Kč; převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 48,32 % a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

39. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby á 6 740 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne 18. 2. 2022; účast u ÚJ dne 6. 6. 2022), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 32 621,60 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4x úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem 36 073,60 Kč s DPH, z čehož činí 48,32% přiznaných 17 430,76 Kč s DPH.

Poučení