19 C 156/2020-86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: v [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupeného: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem, sídlem: [adresa] proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, [IČO], sídlem: Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 Jednajícím: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem: Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 218 288 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 218 288 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.12.2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Uváděl zahájení trestního stíhání žalobce dne 12.4.2011 usnesením [stát. instituce] [obec a číslo] – Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, pod [číslo jednací], ze zločinu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobných povinných plateb podle § 241 odst. 1, 4 trestního zákoníku s tím, že následně bylo vedeno řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a dne [datum rozhodnutí] byl žalobce pro skutek uvedený v obžalobě odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. Ve věci bylo následně rozhodováno soudem odvolacím, který usnesením ze dne 7.5.2013 věc soudu prvního stupně vrátil, aby o ní znovu rozhodl, dne 11.6.2014 došel žalobci rozsudek [název soudu] ze dne 27.5.2014, ve kterém soud rozhodl opětovně o vině žalobce a odsoudil ho opět k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. Rozsudek soudu prvního stupně byl opětovně [název soudu] zrušen usnesením z 9.9.2014 a vrácen soudu prvního stupně k novému projednání. [název soudu] byl dne 23.2.2016 žalobce opětovně uznán vinným, uložen mu byl shodný trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. K podanému odvolání opětovně rozhodoval [název soudu] dne 14.4.2016 a rozsudek soud prvního stupně opětovně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Až rozhodnutím [název soudu] z [číslo] byl žalobce obžaloby zproštěn, státní zástupkyně [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] proti zmíněnému rozsudku odvolání a [název soudu] 19.4.2017 opětovně rozsudek soud prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení. Opětovně bylo rozhodováno rozsudkem [název soudu] ze dne 18.6.2018, jímž byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let, po podaném odvolání opětovně došlo ke zrušení rozsudku [název soudu] usnesením z 10.9.2018 a vrácení prvoinstančnímu soudu k novému rozhodnutí. V novém hlavním líčení soud rozhodl 8.10.2019 o zproštění žalobce obžaloby. K podanému odvolání [název soudu] 19.12.2019 opětovně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a zároveň nařídil, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Konečným rozsudkem [název soudu] z 26.2.2020 byl žalobce uznán vinným z přečinu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobných povinných plateb podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku ve znění [účinnost] a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. K podanému odvolání [název soudu] rozhodl usnesením, že se odvolání zamítá a věc pro žalobce skončila. Žalobce uváděl nepřiměřenou délku řízení v trvání 9 let a 1 měsíce, za které žádal celkově odškodnění ve výši 218 288 Kč. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 19.6.2020, ke dni podání žaloby nebylo na nárok ani částečně ze strany žalované hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila uplatnění nároku žalobcem u žalované dne 19.6.2020 jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 218 288 Kč. Žalovaná uvedla, že stanoviskem z 20.9.2020 byla peněžitá náhrada odmítnuta. Ač žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky namítaného řízení a shledala existenci odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 OdpŠk, uvedla, že žalobce byl dále odškodněn tzv. jinak ve výměře trestu. Popsala průběh řízení zjištěného ze spisového materiálu s tím, že délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou s tím, že žalobci vznikla nemajetková újma, zhodnotila celkové vedení řízení před dvěma stupni soudní soustavy s tím, že soud prvního stupně rozhodoval 7x a soud druhého stupně rovněž 7x, taktéž 1x soud ústavní. Řízení po skutkové i právní stránce považovala složitým, význam pro žalobce shledala nízkým. Žalovaná poukazovala v rámci vyřízení nároku především na rozsáhlé dokazování s tím, že si zahájení a důvodné vedení trestního stíhání způsobil žalobce sám svým předchozím protiprávním jednáním. Především poukazovala na skutečnost, že zjištění skutkového stavu bylo komplikováno skutečnostmi, že ze strany obžalovaného nebylo řádně vedeno účetnictví, ve veřejných rejstřících se nenacházely listiny za dotčená období a znalci tak měli velmi komplikovanou, ač zcela znemožněnou situaci řádně zjistit a zmapovat rozhodný stav věci. Žalovaná dále citovala z odůvodnění rozsudku [název soudu] z 26.2.2020, kde byly již zohledněny polehčující okolnosti, a to dosavadní bezúhonnost obžalovaného, i jeho faktické doznání s tím, že soud vzal v potaz citelně ve prospěch obžalovaného taktéž dosavadní délku trestního řízení a taktéž trestnou činnost, která byla ukončena před více jak 9 lety. Důvody dosud neukončení věci spatřoval soud výlučně na straně obžalovaného a celkovou délku řízení potom zohlednil ve stanovení druhy a posléze i konkrétní výměry trestu. Žalovaná proto žádala nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 19.6.2020 jako nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], dále vyřízení žádosti stanoviskem z 10.9.2020 žalovanou, která konstatovala nepřiměřenost délky řízení s tím, že finanční odškodnění neposkytla.

4. Mezi účastníky zůstal sporným nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění podle zákona č. 82/98 Sb. Ke sporným skutečnostem soudem prováděl dokazování podstatným obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze kterého má za prokázány následující skutečnosti: usnesení z 12.1.2011 vydané Policií České republiky, [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] – Služba kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, o zahájení trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu [celé jméno žalobce] pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 4 trestního zákoníku, s doručenkou 12.4.2011. Dále opravné usnesení z 21.4.2011. Založen dále protokol o výslechu obviněného z 12. dubna 2011. Oznámení o převzetí obhajoby z 12.4.2011 [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení již z prosince roku 2010. Dále oznámení - dopis [anonymizována dvě slova] z 16.3.2011, adresovaný Policii České republiky ohledně sdělení k žádosti o poskytnutí informací ohledně firmy [právnická osoba] Založené vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze strany [anonymizováno] z 8.3.2011. Sdělení k žádosti o poskytnutí informací zasílané Policii České republiky ze strany [anonymizováno] z 16.3.2011, včetně opětovného vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které bylo dokládáno. Žádost z 11.2.2011 [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] [právnická osoba], ohledně sdělení relevantních údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství a následná odpověď z 19.4.2011. Dále žádosti zasílané ze strany [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] 11.2.2011 [právnická osoba] o součinnost a dále sdělení [anonymizována dvě slova] z 16.3.2011 [právnická osoba] z 11.2.2011 ze strany [anonymizováno] státního zastupitelství a následná odpověď z 21.3.2011. [příjmení] tytéž přípisy zasílané [právnická osoba] a dále taktéž reakce z 13.4.2011 [anonymizováno] ohledně součinnosti. Dále založen úřední záznam z 25.1.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 25. ledna 2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 27.1.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], ze 4. dubna 2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 27.1.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 22.3.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 21. prosince 2010 ohledně výslechu [celé jméno žalobce], z 15.2.2011 ohledně výslechu [jméno] [celé jméno žalobce], z 15. dubna 2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 23.3.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení], z 31.1.2011 ohledně výslechu [jméno] [příjmení]. Ve spise založen opis z evidence rejstříku trestů, ze kterého vyplývá absence záznamu v rejstříku trestů na žalobce a následné vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis z 12. dubna 2011. Ve spise je dále založen záznam o nahlédnutí do trestního spisu z 2.6.2011 a dále záznam o prostudování spisu z 9.6.2011. Následně podán návrh na podání obžaloby adresovaný [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] strany Policie České republiky z 9.6.2011. Obžaloba byla podána 31.1.2012 k [název soudu] na žalobce. Založen protokol o hlavním líčení z 10.5.2012 u [název soudu], ze kterého vyplývá mimo jiné přítomnost svědků a taktéž poškozených, přistoupeno k výslechu obžalovaného, svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a následně za účelem výslechu dalších svědků hlavní líčení odročeno na 15.8.2012. Opakovaně zakládán opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob na žalobce, ze kterého vyplývá absence odsouzení. 30.7.2012 soud obdržel doplnění vyjádření obžalovaného k obžalobě. Dále je ve spise založen protokol o hlavním líčení z 15.8.2012, ze kterého vyplývá pokračování ve výsleších svědků, konkrétně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] s tím, že se nedostavil jeden ze svědků, a to svědek [příjmení]. Dále čteny listinné důkazy a za účelem výslechu svědka [příjmení] hlavní líčení odročeno na 21.11.2012. Ve spise je dále založena žádost o odročení líčení doručená soudu 8.11.2012 ze strany zástupce, resp. obhájce žalobce. Referátem z 9.11.2012 nebylo žádosti vyhověno. [příjmení] součinnost [anonymizováno] zdravotní pojišťovny, zdravotní pojišťovny [stát. instituce] [země], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] úřadu pro [část Prahy] správy sociálního zabezpečení z 18.10.2012. Dále realizována žádost o předvedení svědka [jméno] [příjmení] ze strany [stát. instituce] a následuje protokol o hlavním líčení z 21.11.2012, ze kterého se podává výslech svědka [jméno] [celé jméno žalobce]. Byly čteny listinné důkazy, pokud jde o vyjádření jednotlivých zdravotních pojišťoven, [anonymizováno] úřadu pro [část Prahy] [anonymizována dvě slova] a dalších. Předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce odsouzen dle obžaloby pro skutky zde uvedené k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil, a dále byli někteří poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Částečně byl obžalovaný obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby zproštěn. Rozsudek byl následně doručován na základě referátu z 30.11.2012. V neprospěch obžalovaného podalo [anonymizováno] státní zastupitelství pro [část Prahy] 7.12.2012 a dále bylo podáno odvolání ze strany obhájce žalobce proti rozsudku z 10.12.2012. Odvolání byla přeposílána stranám a následně předkládací zprávou 5.2.2013 věc předložena [název soudu]. Spis byl vrácen bez věcných vyřízení odvolání s ohledem na skutečnost, že odvolání obhájce žalobce nemělo náležitosti dle ustanovení § 249 odst. 1 trestního řádu. Toto bylo následně doručováno a doplnění odvolání ze strany obhájce žalobce došlo 12.3.2013. Opětovně [název soudu] byla věc předložena 9.4.2013. Ve spise opětovně založeny evidence rejstříku trestů fyzických osob na žalobce s absencí jakéhokoliv odsouzení žalobce. Ve věci bylo rozhodováno usnesením [název soudu], č. j. [číslo jednací] o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázání, aby opětovně věc projednal a rozhodl. Ve věci dále bylo vydáno opatření ze dne 10.6.2013, jímž byl ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] pro vypracování znaleckého posudku, týkající se účetnictví společnosti firma [právnická osoba] Následovala žádost o zproštění povinnosti vypracování znaleckého posudku z 22.7.2013 od znalce a novým opatřením byl přibrán nový znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zpracování znaleckého posudku, a to dne 1. srpna 2013. Ve spise je založen znalecký posudek na čísle listu 876, včetně příloh a taktéž vyúčtování znalečného z 5.12.2013 Hlavní líčení bylo nařízeno na 3.3.2014 referátem soudce z 9.1.2014. Následovalo vyjádření obhájce žalobce ohledně předložení výpisu úhrad odvodů na finanční úřad a následně taktéž přiznáváno a proplaceno znalečné. Opětovně byly zakládány opisy z evidence Rejstříku trestu fyzických osob na žalobce. Následně založen protokol o hlavním líčení z 3.3.2014, ze kterého vyplývá odročení hlavního líčení za účelem výslechu znalce na 30.4.2014. V mezičase 5.3.2014 obhájce žalobce předložil výpisy z účtů, jakožto důkazní prostředky, taktéž potom 9.4.2014 27.5.2014 bylo konáno hlavní líčení u [název soudu], bylo přistoupeno k výslechu znalce [jméno] [příjmení], který zpracovával znalecký posudek. Provedeny listinné důkazy a následně po závěrečných návrzích vyhlášen ve věci rozsudek, jímž byl žalobce odsouzen za skutky uvedené v obžalobě, konkrétně za zločin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Poškození byli odkázáni se svým nárokem na náhradu škody ve věcech občanskoprávních a částečně podle § 226 písm. e) trestního řádu byl obžalovaný [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby pro skutek zde uvedený. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručováno referátem z 9.6.2014 stranám, následně podáno odvolání [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy] a taktéž obhájcem žalobce 18.6.2014. Usnesením z 25.6.2014 bylo vzato na vědomí zpětvzetí odvolání obvodní státní zástupkyně pro [část Prahy] výroku o uložení trestu a zprošťující ve výroku rozsudku [název soudu] z 27.5.2014. Předkládací zprávou byla 8.7.2014 věc předložena [název soudu] k dalšímu řízení. Ve spise je dále založen protokol o veřejném zasedání u [název soudu] z 9.9.2014, ze kterého se podává vyhlášení usnesení, jímž byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Opatřením byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] pro vypracování znaleckého posudku týkající se účetnictví společnosti firma [právnická osoba] dne 14.9.2014. Ve spise je dále založeno vyplacení znalečného pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podáním z 27.3.2015 obhájce žalobce předkládal důkazy o skončení exekuce vedené proti obžalovanému. Dále podáním z 22.2.2014 předkládal další důkazní prostředky. Znalkyně byla urgována o zaslání znaleckého posudku, a to 2.3.2015. Dále podáním z 27.3.2015 obhájce žalobce předkládal důkazy o skončení exekuce vedené proti žalobci. Ve věci zpracování znaleckého posudku se vyjadřovala ustanovená znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] 3.4.2015, kdy žádala o dodatečnou lhůtu 14 dnů k vypracování znaleckého posudku. 27.5.2015 byla opakovaně [anonymizováno] [příjmení] žádána o vrácení spisu, a to s vypracovaným znaleckým posudkem, následovala urgence spisu 30.7.2015. Sdělením z 12.8.2015 znalkyně uváděla, že posudek má rozpracován a dokončí jej zhruba během 15 až 20 dnů. Soud urgoval vrácení spisu u znalkyně 30.9.2015. Následoval dotaz ze strany Okresního státního zastupitelství z 21.10.2015 ohledně nařízení hlavního líčení a opětovná urgence vrácení spisu směřovaná ke znalkyni 26.10.2015. Znalecký posudek předložil znalecký posudek dne 30.11.2015 včetně vyúčtování. Termín hlavního líčení nařízen na 1.2.2016 a založen protokol o hlavním líčení z 1.2.2016, kdy se z něj podává, že hlavní líčení bylo odročeno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného a obhájce na 23.2.2016. Ve věci byly dále podány námitky proti znaleckému posudku a návrh na vypracování revizního znaleckého posudku 3.2.2016 ze strany obhájce žalobce. Z protokolu o hlavním líčení z 23.2.2016 se podává výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], závěrečné návrhy a vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, jímž byl žalobce opětovně uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem výkonu trestu na trvání 3 let. Opětovně poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Rozsudek byl doručován referátem z 1.3.2016. Následovala faktura k vyúčtování odměny a platební poukaz k proplacení znalečného. Proti rozsudku bylo podáno odvolání proti obhájcem žalobce 14.3.2016, toto bylo přeposíláno a následně usnesením [název soudu] ze dne 14.4.2016 rozhodnuto o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Ve věci je dále vyžadován spis [název soudu] - insolvenční spis a dále dotazy ohledně úhrady dluhu. Ve věci byly dále dotazovány [anonymizováno] zdravotní pojišťovna, která následně odpovídala 13.5.2016 soudu, [ulice] [anonymizováno] zdravotní pojišťovna, odbor kontroly plateb pojistného [anonymizována dvě slova], která taktéž spolupracovala a [ulice] správa sociálního zabezpečení, která se vyjadřovala 12.9.2016. Informace dále poskytovala zdravotní pojišťovna [stát. instituce], a to [datum]. Dále je založen protokol o hlavním líčení z 5.12.2016, kde opětovně byly předneseny závěrečné návrhy a ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce, v procesním postavení obžalovaného, zproštěn obžaloby pro jednotlivé skutky zde vyjmenované, dle § 226 písm. b) trestního řádu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasíláno 14.12.2016. Ve věci bylo podáno odvolání a odůvodnění odvolání [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy]. Předkládací zprávou k [název soudu] byla věc předložena 14.3.2017 a ten rozhodoval v neveřejném zasedání 19.4.2017, jímž napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Následovalo taktéž vyjádření obžalovaného z 5.4.2017 k odvolání státní zástupkyně. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na 19.7.2017. Následovala omluva znalce pro soudní jednání. Z důvodu omluvy znalkyně bylo přeodročeno hlavní líčení na nový termín 28.8.2017 a z důvodu omluvy přísedící na následující termín 13.9.2017. Z protokolu o hlavním líčení z 13.9.2017 se podává vedení hlavního líčení před [název soudu], výslech znalkyně [příjmení] [příjmení] a odročení hlavního líčení za účelem vyžádání si zpráv od poškozených a výslech insolvenční správkyně Ing. [jméno] [příjmení]. Ve věci dále byl žádán [anonymizováno] úřad pro [část Prahy] součinnost 2.10.2017, taktéž [ulice] správa sociálního zabezpečení, [anonymizováno] zdravotní pojišťovna, zdravotní pojišťovna [anonymizována dvě slova] zdravotní pojišťovna [anonymizována dvě slova] zdravotní pojišťovna [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno], zdravotní pojišťovna [stát. instituce], když soud postupně obdržel sdělení těchto bankovních ústavů a dalších. Ze zdravotních důvodů přísedící bylo přeodročeno hlavní líčení na 28.11.2017 a dále soud obdržel i vyjádření obhájce z 8.11.2017. Následně hlavní líčení přeodročeno na 11.12.2017 s ohledem na přísedící. Z důvodu telefonické omluvy obhájce bylo opětovně hlavní líčení přeodročeno na 15.12.2017 Hlavní líčení bylo konáno 15.12.2017 za účelem opětovného předvolání svědkyně [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], odročeno na 14.2.2018. Dále žádány o součinnost [anonymizováno] úřad pro [část Prahy] zdravotní pojišťovna, zdravotní pojišťovna [anonymizována dvě slova] zdravotní pojišťovna [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno] a zdravotní pojišťovna [stát. instituce], včetně [obec] správy sociálního zabezpečení a [anonymizováno] zdravotní pojišťovny [anonymizováno] přípisy z 20.12.2017, když ve spise jsou založeny následně zprávy navazující na žádosti o součinnost. Dále ve spise založen protokol o hlavním líčení ze 14.2.2018, když se konstatuje, že se dostavily svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že strany souhlasí s tím, že tyto svědkyně budou vyslechnuty mimo hlavní líčení a hlavní líčení odročeno na 4.4.2018. [příjmení] protokoly o výsleších svědků mimo hlavní líčení ze 14.2.2018, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Následně bylo přiznáváno svědečné usnesením z 6.3.2018 svědkyni, opětovně zakládán opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze kterého vyplývá absence obvinění, resp. odsouzení žalobce. Dále založen protokol o hlavním líčení ze 4.4.2018, kde byla čtena výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyslechnuté jako svědkyně. Dále předloženy stranám k nahlédnutí listinné důkazy získané v mezičase od bankovních institucí a za účelem výslechu svědků a další urgence zprávy od zdravotní pojišťovny [stát. instituce], hlavní líčení odročeno na 18.6.2018 Hlavní líčení bylo konáno 18.6.2018, byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], dále [jméno] [příjmení]. Dále čteny listinné důkazy a ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestných činů v obžalobě uvedených a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na dobu 2 let. Rozsudek byl doručován referátem z 26.6.2018. Následovala žádost [název soudu] ohledně vrácení spisu přílohového, který byl zakládán, pokud jde o spis insolvenční. Následné podání odvolání [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy] 3.7.2018 a taktéž odvolání žalobce 4.7.2018. Odvolání byla přeposílána předkládací zprávou, 7.8.2018 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. V mezičase došlo k vyjádření obžalovaného k odvolání státní zástupkyně. Ve spise dále založen protokol o veřejném zasedání u [název soudu] z 10.9.2018, v rámci něhož bylo vydáno usnesení, jímž byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu v prvním stupni k dalšímu řízení. Dále bylo vydáno opatření ohledně přibrání znaleckého ústavu [právnická osoba] k vypracování posudku ústavu z oboru ekonomika účetní evidence, 5. října 2018. Následná omluva znaleckého ústavu z 10.10.2018 a následné opatření, jímž byl přibrán nový znalecký ústav [právnická osoba] k vypracování znaleckého posudku, a to 2. listopadu 2018. Ten reagoval podáním z 28.11.2018, opatřením byl ustanoven nový znalecký ústav [právnická osoba] k vypracování znaleckého posudku 30. listopadu 2018. Ten následně žádal o upřesnění znaleckých otázek a prodloužení, a to přípisem z 15.1.2019. Lhůta byla následně prodloužena, a to přípisem z 15.1.2019. Opatřením následně soud rozhodoval ohledně poskytnutí výpisu z bankovních účtů u osoby [celé jméno žalobce] a firmy [právnická osoba] u jednotlivých bankovních ústavů, a to 25.1.2019. Následovaly odpovědi na výzvu soudu. Hlavní líčení bylo nařízeno na 28.5.2019, v mezičase proplaceno znalečné 15.4.2019 na základě fakturace. Z protokolu o hlavním líčení z 28.5.2019 se podává výslech zpracovatele znaleckého posudku [jméno] [příjmení], dále [jméno] [příjmení] a dále hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku. Toto doplnění následně soud obdržel a hlavní líčení bylo nařizováno na 8.10.2019, referátem z 30.8.2019 5.9.2019 bylo určováno znalečné, v mezičase zakládány opisy z evidence rejstříku fyzických osob na žalobce, ze kterých vyplývá opětovně absence jakýchkoliv odsouzení. Z protokolu o hlavním líčení z 8.10.2019 pak vyplývá výslech zpracovatele znaleckého posudku [jméno] [příjmení], přednes závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Státní zástupkyně podala odvolání, písemné vyhotovení rozhodnutí bylo zasíláno 21.

10. Následovalo odůvodnění odvolání 25.10.2019, které bylo přeposíláno. Následně byla vyhotovena předkládací zpráva adresovaná [název soudu] 10.12.2019. Obžalovaný se vyjadřoval k odvolání státního zástupce podáním z 18.12.2019. Ve spise je dále založen protokol o neveřejném zasedání, v rámci něhož bylo vydáno rozhodnutí [název soudu], kdy napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a dále nařízeno dle ustanovení § 262 trestního řádu, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Dále založen rozvrh práce, a to nový z 29.1.2020, jímž došlo ke změně soudce. Nařízeno hlavní líčení na 26.2.2020. Návrh na odročení hlavního líčení ze strany obhájce žalobce 20.2.2020 a ústavní stížnost proti usnesení [název soudu], podaná obhajobou. Obhájce byl následně soudem vyrozuměn, že tento nehledává důvody pro odročení hlavního líčení. Hlavní líčení bylo konáno 26.2.2020 a po zhodnocení skutkového stavu věci a provedených důkazů dáno slovo k závěrečným řečem. Následně ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným částečně ze skutků a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a dále částečně zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutky zde uvedené. Rozsudek obsahuje doložku právní moci 20.5.2020, když 9.3.2020 byl rozesílán. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání žalobcem 19.3.2020, toto bylo přeposíláno. Ve spise je dále založeno rozhodnutí [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 552/20 o odmítnutí ústavní stížnosti z 24.3.2020. Doplnění odvolání bylo doručeno 2.4.2020. Předkládací zprávou z 16.4.2020 byla věc předložena [název soudu], opětovně zakládány opisy z evidence rejstříku trestů na žalobce s negativní lustrací a následně založen protokol o veřejném zasedání z 20.5.2020 [název soudu], v rámci něhož bylo vydáno usnesení o zamítnutí odvolání dle § 256 trestního řádu. Následně již rozhodováno pouze usnesením z 8.6.2020 o zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 11 000 Kč. Dovolání obviněného bylo podáno 7.8.2020. Toto bylo následně přeposíláno. Předkládací zpráva k [název soudu] byla vypravena 21.9.2020. Následovalo vyjádření k dovolání obviněného ze strany [anonymizováno] státního zastupitelství z 8. října 2020, které bylo přeposíláno obhájci žalobce, replika obviněného k vyjádření z 21.10.2020 a dále nařízeno u [název soudu] neveřejné zasedání na 4.11.2020. Z protokolu se podává, že bylo vyhlášeno usnesení, jímž byly zrušeny usnesení [název soudu] z 20.5.2020 a taktéž zrušen v odsuzující části rozsudek [název soudu] z 26.2.2020. Přikázáno opětovně [název soudu], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve spise je dále založena zpráva Probační a mediační služby ohledně průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací z 24. listopadu 2020 Hlavní líčení nařízeno na 16.12.2020 a protokol o hlavním líčení u [název soudu] z 16.12.2020, ze kterého vyplývá, že byl po závěrečných řečech vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci 29.12.2020.

5. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že tento popisoval délku trestního stíhání, kterou spatřoval nepřiměřeně dlouhou, okolnosti, které následně vedly k insolvenci firmy žalobce, když žalobce přesně již nedovedl uvést, kdy byla insolvence jeho firmy, společnosti s ručením omezením, zahájena, uváděl cca 3 roky po zahájení soudního procesu. Vedení insolvence na právnickou osobu, taktéž na svou fyzickou osobu uváděl do příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhání, a to i za situace, kdy připustil, že finanční situace firmy [právnická osoba] v roce 2011 nebyla dobrá, připustil problémy účetního rázu, osoby, které byly zodpovědné za špatné vedení účetnictví jeho firmy, když sám o tomto do doby vedení trestního stíhání neměl žádné informace. Následně učinil taktéž změny v účetních, v průběhu let 2011, resp. ještě v roce 2010, avšak i přesto docházelo k chybám, pokud jde o odvody DPH a další odvody sociálního a zdravotního pojištění. Následně popisoval obstavení účtu ze strany finančního úřadu. I když žalobce neuvedl 100 % souvislost insolvenčních řízení s délkou trestního řízení, uváděl cca 70 % vliv, když přiznal chyby ve vedení účetnictví, které byly počátečním impulsem k zahájení a vedení trestního řízení, a to i špatnou platební morálku. To vše vedlo k následné realizaci exekucí a taktéž nemožnosti financování dluhů jiným způsobem, neboť žalobce byl veden v mnoha registrech dlužníků. V příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání žalobce pociťoval taktéž zásahy ve sféře rodinné, když uváděl, že se s ním rozešla přítelkyně, následně si však žalobce našel novou přítelkyni a s ní založil rodinu, aktuálně se třemi dětmi. Matka a otec taktéž trestní stíhání žalobce nesli těžce, přesto se jej snažili podporovat. Pokud jde o zdravotní stav žalobce v průběhu vedení soudního řízení, uváděl, že několikrát navštívil psychoanalytika, jeho jméno však uvést nedovedl, medikamenty nebral, lékaře nemusel navštívit. Ze stresu ohledně výsledku trestního řízení ho dostávalo větší pracovní nasazení. Žalobce taktéž uváděl četnost hlavních líčení v průběhu trvání trestního řízení po dobu 9 let, kterých se ve většině účastnil osobně, nejistotu ohledně výsledku soudního řízení, které se protahovalo, a taktéž špatné rozhodování soudu prvního stupně, neboť jeho rozhodnutí byla rušena soudem odvolacím.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 218 288 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu §14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda [název soudu] v posuzovaném řízení vydal rozhodnutí v přiměření lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a k významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Při stanovení celkové doby řízení soud vyšel z toho, že řízení začalo v projednávaném případě usnesením z 12.1.2011 vydaným Policií České republiky, [anonymizována dvě slova] Policie [obec] [anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ve smyslu § 160 odst. 1. trestního řádu pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 4 trestního zákoníku, a bylo mu doručeno 12.4.2011. Až samotným doručením usnesení o zahájení trestního stíhání se žalobce dozvěděl, že je proti němu trestní stíhání vedeno. Konec trestního stíhání pak je ohraničen dobou vymezenou žalobcem dnem 20.5.2020, kdy po podaném odvolání žalobcem ve věci rozhodl [název soudu] rozhodnutím z 20.5.2020 rozhodl o zamítnutí odvolání podle § 256 trestního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Celková doba řízení tak, jak ji vymezil žalobce, činila 9 let a 1 měsíc. Tato délka se jeví dobou nepřiměřeně dlouhou, když k tomuto závěru vede soud právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když soud shledal nedostatky v postupu soudu prvního stupně a z toho plynoucí opakovaná rozhodnutí soudu odvolacího, případně soudu ústavního, když rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena a přikázána k novému projednání věci, jedenkrát dokonce došlo ke změně v obsazení senátu z pokynu soudu odvolacího. Tyto skutečnosti potom negativně poznamenaly celkovou délku řízení.

13. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újmu (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

14. Soud uvádí, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce odškodnila formou konstatování porušení práva, když tuto formu s ohledem na specifika projednávaného řízení shledala zcela dostačující. Především zdůraznila, že je na místě zvolit právě předmětnou formu konstatování porušení práva bez relutární satisfakce, a to za situace, kdy ze samotného rozhodnutí [název soudu], z odůvodnění rozsudku z 26.2.2020, vyplývá, že žalobce byl odškodněn tzv. jinak, a to s ohledem na právě dlouhý běh trestního řízení, kdy soud velmi citelně ve prospěch obžalovaného přihlédl k již dosavadní délce trestního řízení, ukončenou trestnou činnost před 9 lety a toto odrazil následně v konkrétní výměře trestu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2595/2010 v případě trestního řízení jde o věc typově významnou pro osobu obviněného, která negativně ovlivňuje a zatěžuje jeho osobní život a z tohoto důvodu je třeba trvat na tom, aby trestní řízení proběhlo v co nejkratším čase. Přitom je však třeba mít stále na paměti, že smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla. Za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 785/2015 základním pravidlem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že zadostiučinění musí být přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Za nejsilnější a nehodnotnější formu zadostiučinění pro poškozeného se považuje poskytnutí finanční náhrady. Forma peněžité satisfakce však přichází do úvahy jako prostředek odškodnění nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice pokud nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem (např. omluvou nebo zmírněním uloženého trestu) a jestliže konstatování porušení práva by se samo o sobě nejevilo jako dostačující a zároveň účinná náhrada za vzniklou nemajetkovou újmu. Jinými slovy zadostiučinění v penězích nastupuje v případě, pokud by žádná z dalších forem satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmy adekvátní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 29.6.2011 sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, proti němuž směřovaly dvě ústavní stížnosti, první byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 10.11.2011, sp. zn. III.ÚS 3013/11, druhá byla zamítnuta nálezem Ústavního soudu z 31.5.2012, sp. zn. I.ÚS 3016/11, uveřejněnými pod číslem 116/2012 Sbírky nálezů a usnesením Ústavního soudu). Konstatování porušení práva je základní formou zadostiučinění, která se považuje za dostačující a účinný prostředek nápravy zejména v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu z 13.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze 17.1.2013 sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Mezi jiné formy zadostiučinění je možné zařadit nejen omluvu jako uznávaný satisfakční právní prostředek ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 11.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 uveřejněný pod číslem 52/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 23.7.2012, sp. zn. I. ÚS 1070/12), ale také náhradu v podobě zmírnění ukládaného trestu (zejména trestu odnětí svobody) v trestním řízení. Tato forma satisfakce je však možná jen za podmínky, že takoví zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení nebo to z něj musí, alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206 /210).

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017, při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu. Pokud by soud neměl za zjištěnou skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly způsobem, který lze očekávat, ale dopustily se vícekrát pochybení napravovaných především v průběhu odvolacího řízení, přičemž docházelo též k průtahům řízení, zpravidla by nebylo vůbec možno uvažovat o odškodnění dovolatelovy újmy v peněžité formě. Zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk, je možné uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v trestním řízení nejevilo jako dostačující (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2014 sp. zn. 30 Cdo 3300/2013 proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19.6.2014, sp. zn. III. ÚS 1608/14 nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 19.5.2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014).

17. Z pohledu obecně sdílené představy spravedlnosti nejde o to, aby u každého poškozeného, který byl v dotyčném nepřiměřeně dlouho trvajícím řízení odsouzen, došlo k vyloučení nároku na přiměřené zadostiučinění, ale nelze od takové okolnosti zcela odhlédnout. Obecně lze kritérium významu předmětu řízení pro žalobce v souvislosti s trestním stíháním považovat za zvýšený, v projednávané věci je však tento význam nutno vyhodnotit jako snížený, a to právě s přihlédnutím k okolnosti, že žalobce byl nakonec uznán vinným a odsouzen, přičemž podstatným pro posouzení tohoto kritéria se jeví též absence tvrzení jakýchkoliv konkrétních okolností ohledně reálného dopadu délky trestního řízení do života žalobce. Provedeným dokazováním, a to především účastnickým výslechem přesto soud nemá prokázáno, že by u žalobce v průběhu trestního řízení nastaly konkrétní negativní důsledky plynoucí z nepřiměřené délky řízení, které by vyústily v situaci, k jejichž reparaci má celé odškodňovací řízení vést. Vždy je potřeba zvažovat konkrétní okolnosti případu, které vznik nemajetkové újmy případně vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestného řízený, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. V posledně uvedeném rozhodnutí dovolací soud rovněž poukázal na judikaturu ESLP, který v obdobných případech přiznává částky minimální, popřípadě považuje za dostatečné zadostiučinění samotné konstatování porušení práva (k tomu srovnej např. rozsudek čtvrtého senátu ESLP ze dne 22.2.2001 ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost číslo 33079/96, rozsudek čtvrtého senátu ESLP ze dne 15.11.2005 ve věci Lammi proti Finsku, stížnost číslo 53835/00, rozsudek prvního senátu ESLP ze dne 23.1.2004 ve věci S.H.K. proti Bulharsku, stížnost číslo 37355/97 citovaná rozhodnutí ESPL jsou v anglickém jazyce dostupná na internetových stránkách Evropského soudu pro lidská práva v databázi HUDOC) a dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 30.9.2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009). V posuzovaném řízení s ohledem na výše citovanou judikaturu se nejprve zabýval soud tím, zda v řízení nenastala okolnost, která by vyvrátila domněnku nemajetkové újmy žalobce. Taková okolnost dle soudu nenastala, neboť ačkoliv celkovou délku řízení v trvání 9 let a 1 měsíce, tak jak je žalobce vymezil, soud hodnotí jako nepřiměřeně dlouhou, je nutno vyjít ze závěru, že samotná okolnost dlouhého vedení trestního stíhání se odrazila v rozhodnutí [název soudu] z 26.2.2020, ze kterého ze strany 14 vyplývá:„ U tohoto trestného činu stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody až na 3 léta nebo zákaz činnosti, přičemž s ohledem na to, že proti v pořadí třetímu odsuzujícímu rozsudku ze dne 23.2.2016 podal odvolání toliko obžalovaný, nelze při respektování zásady zákazu reformatio in peius v současné době ukládat přísnější trest, než byl uložen zmíněným rozsudkem (byl mu odložen trest odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let). Obžalovanému pak výrazně polehčuje jeho dosavadní bezúhonnost, jakož i jeho faktické doznání. Soud velmi citelně ve prospěch obžalovaného přihlédl též k dosavadní délce trestního řízení, kdy je zřejmé, že se jedná o trestnou činnost ukončenou před téměř 9 lety a důvody toho, že věc dosud není pravomocně rozhodnuta, nelze shledávat výlučně na straně obžalovaného, přičemž samotné soudní řízení probíhá od 31.1.2012, tedy více než 8 let, což je zajisté na místě zohlednit při stanovení druhu a posléze i konkrétní výměry trestu.“ Za situace, kdy žalobci hrozil případně i nepodmíněný trest odnětí svobody, avšak posledním rozhodnutím [název soudu] z 26.2.2020 při shledání viny byl odsouzen pouze k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, soud uvádí, že má za to, že za tohoto stavu již nelze ukládat za dlouhotrvající řízení další kompenzace, natož v požadované peněžitého plnění, kterou žalobce žalobou žádal.

18. Soud konstatuje, že samotné trestní stíhání v předmětném řízení trvalo po dobu 9 let a 1 měsíce, pokud jde o jeho složitost, bylo rozhodováno 8x soudem prvního stupně, 7x soudem odvolacím, jednou soudem ústavním a jednou soudem nejvyšším, procesně bylo rozhodováno o opravných usneseních, provedeny výslechy obžalovaného a svědků (celkem 13 výslechů), vyžadována součinnost bank, pojišťoven, Finančního úřadu pro [část Prahy] správy sociálního zabezpečení, ve věci byl taktéž zpracováván znalecký posudek z oboru účetnictví, a to opakovaný, znalci taktéž byli vyslýcháni, docházelo k proplácení znalečného, docházelo k předvedení svědků, kteří se nedostavovali k hlavním líčením dobrovolně, prováděno množství listinných důkazů, vyžadovány výpisy z účtů. Pokud jde o odročování hlavního líčení, bylo 1.2.2016 odročeno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného a jeho obhájce, tedy z důvodu na straně samotného žalobce. Proti znaleckým posudkům byly podávány námitky, byly žádány součinnosti [anonymizováno] a dalších pojišťoven, [anonymizováno] správy sociálního zabezpečení, konáno mnoho hlavních líčení a taktéž přibrán znalecký ústav ke zpracování znaleckého posudku. Žalobce byl v daném řízení osobou bezúhonnou.

19. S ohledem na shora uvedené okolnosti vedení trestního stíhání, jeho délku, náročnost, doznání žalobce a taktéž konečný výsledek, který skončil pro žalobce jeho odsouzením se zohledněním délky trestního stíhání v trestu, který mu byl ukládán, soud dospěl k závěru o adekvátnosti formy konstatování porušení práva jako formy přiléhavé, která byla žalovanou již v rámci předběžného projednání nároku včas žalobci poskytnuta. Za této situace pro soud pod výrokem I. zamítal nárok na finanční plnění, které žalobce požadoval.

20. Pod výrokem II. pak soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení, které vynaložila proti neúspěšnému žalobci. Tato je představována 5 paušálními úkony ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. á 300 Kč za vyjádření žalované z 22.10.2020, přípravu na ústní jednání 27.42021, účast na ústním jednání 27.4.2021, příprava na ústní jednání 17.6.2021 a účast na ústním jednání 17.6.2021, tedy celkově ve výši 1 500 Kč.

21. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty či plnění ve splátkách.

Poučení