10 C 22/2022- 68

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 239 318,33 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 224 429 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 645,25 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 224 429 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na 14 889,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 660,76 Kč, části kapitalizovaného zákonné úroku z prodlení ve výši 949,24 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 237 318,33 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 14 889,33 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 35 911,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 16. 11. 2021 a doplněnou vyjádřením ze dne 21. 2. 2022, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 237 318,33 Kč, souvisejících poplatků ve výši 2 000 Kč, smluvního úroku z částky jistiny ve výši 8,05% ročně jdoucího od 28. 10. 2021 do zaplacení (po zohlednění zákonného omezení původně sjednaného smluvního úroku), zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky jistiny a poplatků od 28. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 660,76 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 594,49 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako banka, uvedla, že z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, ze dne 7. 5. 2020, ve znění svých všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ Smlouva [číslo]“ a„ VOP“), poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, a to formou bezhotovostního převodu na bankovní účet, který ve prospěch žalovaného vedla. Co se týče procesu přecházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo], žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž si ověřila stav na jeho bankovním účtu a dále též skutečnosti, uvedené v jí dostupných rejstřících a evidencích, mj. v rejstříku insolvenčním, rejstříku zahájených exekucí, rejstříku CBCB a v registrech Bankovních i Nebankovních klientských informací. Současně také žalobkyně, na základě zjištění o transakcích z jí vedeného účtu žalovaného, vyhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, jež dále, v rámci interního matematického modelu, konfrontovala s úředně stanovenou částkou životního minima a částkami odpovídajícími dle dat Českého statistického úřadu průměrným výdajům obyvatelstva. V návaznosti na poskytnuté informace o majetkových poměrech bylo žalovanému vyměřeno celkem 96 měsíčních splátek po 3 653 Kč, splatných vždy do 10. dne v měsíci. Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 8,9 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný nicméně, byť k tomu byl žalobkyní vyzýván, počínej od 10. 1. 2021 poskytnuté plnění nesplácel, a proto žalobkyně k 10. 6. 2021, kdy za žalovaným evidovala nedoplatek ve výši celkem 250 032,21 Kč (237 318,33 Kč na jistině, 2 000 Kč na poplatcích a zbytek na smluvním, resp. zákonném úročení), využila svého smluvního oprávnění a dosud neuhrazené plnění zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. K dobrovolné úhradě nárokovaného plnění žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala, avšak ten ani dodatečně neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly předvolání i výzva k vyjádření řádně doručeny k 21. 2. 2022 (žaloba), resp. k 28. 3. 2022 (předvolání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Žalobkyní byl vypracován dokument označený jako„ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU“, datovaný k 7. 5. 2020. Zde žalobkyně zaevidovala existenci jí spravovaného bankovního účtu žalovaného (č. [bankovní účet]) a dále zde bylo shrnuto prohlášení, jež žalovaný učinil stran svých osobních, resp. majetkových poměrů, kdy tento sdělil, že je svobodný - důchodce, dosáhl základního vzdělání, žije u rodičů, jeho čistý měsíční příjem dosahuje 12 670 Kč a pravidelné měsíční výdaje 500 Kč. K takto učiněnému prohlášení nebyly doloženy žádné přílohy, žalovaný toliko učinil čestné prohlášení stran pravdivosti, resp. dobrovolnosti sdělených informací. Parametry požadovaného plnění byly v témže dokumentu specifikovány co do výše předepsaného limitu (250 000 Kč) a počtu splátek (96 x). Popsané parametry, i shora označená sdělení žalovaného, byly blíže shrnuty v dokumentu označeném jako„ Data o žádosti“, v němž žalobkyně, nad rámec již uvedeného, zaznamenala výsledek operace provedený jejím interním matematickým modelem, jehož prostřednictvím byla výše měsíční splátky poskytovaného plnění určena částkou 3 983 Kč a možná úroková sazba v rozmezí 3,90 % ročně - 28,90 % ročně, výsledně 8,90 %. Provedený výpočet pak měl zohlednit mj. i statistická data týkající se spotřebních výdajů domácnosti, jež žalobkyně předložila ve formě tabulky označené jako„ Statistika rodinných rozpočtů“.

5. Parametry poskytnutého plnění, i další podmínky jeho vyplacení a splácení, žalobkyně, formou tabulky, shrnula v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ INFORMACE KE SPOTŘEBITELSKÉMU ÚVĚRU“, datovaném k 7. 5. 2020, který si žalovaný převzal oproti vlastnoručnímu podpisu.

6. Na„ běžném“ bankovním účtu č. [bankovní účet], který žalobkyně vedla ve prospěch žalovaného, byl ke konci měsíce dubna 2020 evidován zůstatek 2 138,52 Kč, ke konci měsíce března zůstatek 132,29 Kč, ke konci měsíce února zůstatek 345,66 Kč a ke konci měsíce ledna zůstatek 131,66 Kč. Příjmy, pravidelně poukazované na tento bankovní účet vždy k 20. dni v měsíci, zahrnovaly platby označené jako„ Důchod invalidní“ (12 670 Kč měsíčně - plátce ČSSZ),„ PnD“ (1 000 Kč - plátce ÚP - KP v [obec]),„ PByd“ (platby v nepravidelné výši v rozmezí 5 784 Kč - 6 784 Kč - plátce ÚP - KP v [obec]),„ Pn“ (9 230 Kč - plátce ÚP-KP v [obec]),„ PnM“ (550 Kč - plátce ÚP - KP v [obec]) a dále též blíže neidentifikovatelné platbu od ÚP - KP v [obec] ve výši 19 200 Kč.

7. V návaznosti na zjištění, že veškeré příjmy žalovaného jsou vypláceny orgány státu, ČSSZ-Českou správou sociálního zabezpečení, resp. ÚP - Úřadem práce, se soud obrátil na jmenované instituce s dotazem, o jaká konkrétní plnění se jedná. Jakkoli tento postup nebyl účastníky navržen, soud, byť v mezích sporného řízení ovládaného zásadou projednací, ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., nemohl pominout, že zjištění o povaze příjmů žalovaného vyplynulo z výpisů z„ běžného“ bankovního účtu žalovaného, jež dřív, k výzvě soudu předložila sama žalobkyně, a to před datem zákonné koncentrace (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1538/2006 ze dne 27. 3. 2008, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 28/2009 civ.). S tím, že předmětné platby byly označeny shora uvedenými zkratkami či názvy a dále zde byl označen i jejich plátce. Současně pak bylo třeba vzít v úvahu, že povaha příjmů žalovaného (a přeneseně i jeho schopnost opatřit si příjmy s ohledem na zdravotní způsobilost) úzce souvisí s otázkou zkoumání úvěruschopnosti, tedy s otázkou, kterou se soudy, jak bude podrobněji rozvedeno v právním hodnocení, zabývají, resp. musí zabývat z úřední povinnosti.

8. Úřad práce ČR k dotazu soudu, sdělením ze dne 22. 3. 2022, uvedl, že žalovaný v dubnu 2020 pobíral (i.) příspěvek na péči (19 200 Kč měsíčně), (ii.) přídavek na dítě (1 000 Kč měsíčně) a příspěvek na mobilitu (550 Kč měsíčně). [ulice] správa sociálního zabezpečení k témuž dotazu, sdělením ze dne 17. 3. 2022, uvedla, že žalovanému vyplácí invalidní důchod na základě rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] ze dne 23. 3. 2020, jímž byl žalovaný shledán invalidním ve třetím stupni invalidity, a to na základě posudku ze dne 15. 1. 2020, jímž posudkový lékař u žalovaného (t. č. upoutaného na invalidní vozík s nutností trvalé péče) diagnostikoval 70- 80 % pokles zdravotní způsobilosti,„ bez předpokladu posudkově významného zlepšení“. Základní diagnózu v tomto směru představoval Syndrom kongenitální katarakty, faciálního dysmorfizmu a demyelinizační neuropatie.

9. Text Smlouvy [číslo], datované k 7. 5. 2020, je rozdělen na 14 odstavců s tím, že její ujednání byla, ve smyslu čl. I.1., sjednána s odkazem na VOP, a žalobkyně se, ve smyslu čl.I.2, oproti jejímu podpisu zavázala žalovanému vyplatit na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 250 000 Kč, ve smyslu čl. I.5 úročenou sazbou 8,9 % ročně. Toto plnění se žalovaný, ve smyslu čl. I.6, zavázal splatit formou 96 měsíčních splátek po 3 563 Kč, splatných vždy do 10. dne v měsíci, počínaje 10. 6. 2020. V článku 8.

2. VOP bylo pro případ, kdyby se žalovaný s plněním na kteroukoli splátku ocitl v prodlení, ujednáno právo žalobkyně adresovat žalovanému upomínku s alespoň 30 denní lhůtou k plnění s tím, že pokud by žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, vzniklo žalobkyni oprávnění zesplatnit celé dosud nezaplacené plnění.

10. Vyplacení částky 250 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] bylo realizováno již dne 7. 5. 2020, jak dokládá předložený výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u„ [ulice] spořitelny“, resp. žalobkyně.

11. K zaplacení dílčích dlužných splátek měla žalobkyně vyzvat žalovaného mj. dokumentem označeným jako„ Opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva)“, jehož odeslání však žalobkyně žádnými dalšími důkazními prostředky nedoložila. Další výzvu k zaplacení dlužných splátek pak žalobkyně vůči žalovanému realizovala cestou zaslání dokumentu označeného jako„ Poslední výzva k zaplacení dluhu“, datovaného k 6. 4. 2021, v jehož rámci žalobkyně žalovanému, pod sankcí zesplatnění, stanovila lhůtu k plnění do 6. 5. 2021. Odeslání této naposled označené upomínky bylo doloženo fotokopií poštovní obálky, k jejímuž odeslání na adresu žalovaného (dosud evidovanou v Centrální evidenci obyvatel) došlo, dle zde umístěného otisku razítka, k 6. 4. 2021, s tím, byla předmětná obálka, počínaje od 8. 4. 2021, uložena k vyzvednutí, avšak toto nebylo realizováno a doručovací subjekt předmětnou obálku 13. 5. 2021 zaslal zpět odesílateli - žalobkyni. Na tuto upomínku navázala žalobkyně tak, že k 10. 6. 2021 přistoupila k zesplatnění dosud nezaplaceného plnění, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím zaslání dokumentu označeného jako„ Oznámení o zesplatnění úvěru“, datovaného k 12. 6. 2021, přičemž zde žalovanému, pod sankcí případného soudního vymáhání, stanovila lhůtu k plnění do 19. 6. 2021. Odeslání této naposled označené upomínky bylo doloženo fotokopií poštovní obálky, k jejímuž odeslání na adresu žalovaného (totožnou jako u upomínky výše) došlo, dle zde umístěného otisku razítka, k 15. 6. 2021, s tím, že byla předmětná obálka, počínaje od 17. 6. 2021, uložena k vyzvednutí, avšak toto nebylo realizováno a doručovací subjekt předmětnou obálku 12. 7. 2021 zaslal zpět odesílateli - žalobkyni.

12. Na základě skutkových závěrů shora uvedených byl prokázán níže rozvedený skutkový stav. Žalobkyně se, oproti podpisu Smlouvy [číslo], k 7. 5. 2020 zavázala vyplatit žalovanému částku 250 000 Kč, a to formou převodu na jí spravovaný účet žalovaného č. [bankovní účet], což bylo realizováno ještě téhož dne. Poskytnuté plnění, navýšené o smluvní úročení ve výši 8,9% ročně, se žalovaný zavázal splatit formou 96 měsíčních splátek po 3 653 Kč, jejichž výši žalobkyně odvodila ze zjištění, jež učinila o majetkových poměrech žalovaného, s tím, že částku splátek stanovila nižší částkou, než jaká byla vypočtena jejím interním matematickým modelem, konkrétně částkou 3 983 Kč. Při určení majetkových poměrů žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí sám žalovaný poskytl pro účely vypracování dokumentu„ ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU“. Zde žalovaný sdělil, že je svobodný - důchodce, dosáhl základního vzdělání a žije u rodičů. Dále si také žalobkyně pořídila výpisy z jí dostupných soukromých, i veřejných registrů, mj. z insolvenčního rejstříku, rejstříku zahájených exekucí. K dispozici měla žalobkyně i údaje o stavu„ běžného“ bankovního účtu žalovaného, který pod č. č. [bankovní účet] vedla, přičemž v době cca 5 měsíců před datem 7. 5. 2020 zde byly, vždy ke konci měsíce, evidovány zůstatky v řádech nižších stovek korun. Naopak, částku 1 000 Kč přesáhl zůstatek na zde specifikovaném bankovním účtu pouze na konci měsíce dubna 2020, konkrétně se jednalo o částku 2 138,52 Kč. Co se týče příjmů žalovaného, taktéž zaznamenaných na již označeném bankovním účtu, tyto k měsíci dubnu 2020 zahrnovaly výlučně sociální dávky a další plnění poskytovaná z veřejných rozpočtů, konkrétně (i.) příspěvek na péči (19 200 Kč měsíčně), (ii.) přídavek na dítě (1 000 Kč měsíčně), (iii.) příspěvek na mobilitu (550 Kč měsíčně) a invalidní důchod (12 670 Kč měsíčně). Invalidním byl žalovaný shledán rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení [číslo jednací] [číslo] ze dne 23. 3. 2020, a to ve třetím stupni invalidity, s poklesem pracovní způsobilosti 70 - 80 %, přičemž posudkový lékař neshledal předpoklady k možnému zlepšení zdravotního stavu žalovaného. Žalovaný pak po uhrazení sedmi splátek po 3 653 Kč přestal poskytnuté plnění dále splácet, načež jej žalobkyně, 6. 4. 2020, nejprve vyzvala k zaplacení dlužných splátek, a poté, co tak žalovaný neučinil, žalobkyně dosud neuhrazené plnění, vč. úročení a poplatků (2 000 Kč), k 10. 6. 2021 zesplatnila, a, pod sankcí soudního vymáhání, jej žalovanému, upomínkou ze dne 12. 6. 2022, uložila k úhradě. Navzdory zaslaným upomínkám však již žalovaný, nad rámec již uvedených, sedmi řádných splátek, nezaplatil ničeho.

13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 7. 5. 2020 (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 7. 5. 2020 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 o. z. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného poskytnuté plnění, navýšené o úročení, splatit. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (nevázaného bezprostředně na akceptaci závazku ze Smlouvy [číslo]), právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, jako banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo], ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch právního názoru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

28. V návaznosti na prokázaný skutkový stav však soud konstatuje, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Tak, aby byly chráněny i její zájmy, jako poskytovatele úvěru (obdobně viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2020 ze dne 14. 1. 2022). Předně tak je třeba uvést, že žalobkyně, ač disponovala údaji z„ běžného“ bankovního účtu žalovaného, který t. č. vedla, tyto údaje vyhodnotila toliko mechanicky (na základě statistických dat), mj. i bez zohlednění skutečnosti, že žalovaný v době přinejmenším 5 měsíců před poskytnutím částky 250 000 Kč na svém„ běžném“ bankovním účtu„ hospodařil“ se zůstatky, jež nikdy nedosáhly alespoň výše předepsané splátky. Byť již jen na základě tohoto zjištění bylo možné dovodit, že žalovanému jeho příjmy t. č. postačovaly toliko k úhradě jeho každoměsíčních potřeb a nečinily toliko 500 Kč, jak sám žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí plnění ve výši 250 000 Kč. Přirozeně, sama skutečnost, že žalovaná k výpočtu splátky, resp. ověření úvěruschopnosti žalovaného, využila interní model a statistická data, sama o sobě nezakládá vadný postup, tento však lze odvodit za situace, kdy žalobkyně statistická data a matematický model využila bez náležité individualizace (obdobně např. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018), tj. bez vazby na reálně podložené informace o majetkových poměrech žalovaného. Tím spíše, pokud žalobkyně takovými informacemi t. č. disponovala, neboť přinejmenším ze stavu„ běžného“ bankovního účtu žalovaného mohla tyto odvodit. Ve vztahu ke konkrétnímu úvěrovanému, žalovanému, pak nedostatečnost shora představeného postupu žalobkyně vynikne o to více, že byl žalovaný k datu poskytnutí plnění ve výši 250 000 Kč závažným způsobem zdravotně omezen (mj. musel využívat invalidního vozíku a byl odkázán na péči dalších osob), a jeho případně potřeby tak zdaleka nelze slučovat s potřebami statisticky„ běžného“ jedince. Přičemž, i tyto informace si žalobkyně mohla blíže ověřit bez výraznějších nesnází, neboť sám žalovaný již v žádosti o poskytnutí plnění ve výši 250 000 Kč uvedl, že je„ důchodce“, což je tvrzení, jež si ve vztahu k t. [číslo] jedinci zaslouží přinejmenším vyšší míru pozornosti. V této souvislosti je ostatně třeba odkázat též na skutečnost, že žalovaný, dle závěrů posudkového lékaře [obec] správy sociálního zabezpečení, nebyl k datu poskytnutí plnění ve výši 250 000 Kč v podstatě práceschopný a, i dle údajů z„ běžného“ bankovního účtu žalovaného, veškeré jeho příjmy pocházely z plnění poskytovaných z veřejných rozpočtů. S tím, že i v souvislosti s tímto naposled uvedeným zjištěním lze uzavřít, že žalovanému (bez doložení specifických potřeb apod.), jako osobě v plném rozsahu odkázané na státní sociální systém, která si nebyla způsobilá vlastními silami zajistit řádné příjmy (z podnikání, pracovního poměru, investic apod.), vůbec nemělo být jakékoli finanční plnění poskytováno, a už vůbec ne plnění podstatnou měrou přesahující veškeré jeho příjmy.

29. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., tedy soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 224 429 Kč, odpovídající nesplacené částce poskytnuté jistiny (250 000 Kč - 7 x 3 653 Kč). Přičemž jako datum, kdy se žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostal do prodlení, soud určil datum zesplatnění, tj. 10. 6. 2021, neboť žalobkyně žalovaného na akt zesplatnění dopředu zvlášť upozornila se lhůtou k nápravě do 6. 5. 2021 (lhostejno, ve vztahu jaké právní kvalifikaci tak učinila) a poté jej, již po datu 6. 5. 2021, k úhradě celého, již zesplatněného plnění zvlášť vyzvala (nikoli tedy jen případných dlužných splátek). A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněné výzvy, ve svém souhrnu a v návaznosti, představují první doložené výzvy k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Od data 10. 6. 2021 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat z částky 224 429 Kč zákonný úrok z prodlení, jehož část (za období od 10. 6. 2021 do 27. 10. 2021) žalobkyně kapitalizovala. Soud nárok žalobkyně na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení akceptoval toliko z části, konkrétně ve výši 6 645,25 Kč, tak aby tato kapitalizovaná část zákonného úroku z prodlení odpovídala závěru, že se žalovaný od 10. 6. 2021 nenacházel v prodlení s plněním nikoli na 239 318,33 Kč, ale 224 429 Kč. Povinnost zaplatit shora popsaná plnění, jistinu, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení, soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř.

30. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) částku jistiny a poplatků převyšujících částku 224 429 Kč, tj. částku 14 889,33 Kč, (ii.) veškeré pohledávky ze smluvního úročení i (iii.) pohledávky z úročení zákonného z částek převyšujících částku přiznané jistiny, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na toto plnění byl založen toliko tvrzeným právním poměrem z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy [číslo], který, jak bylo uvedeno výše, od samého počátku nemohl vyvolávat zamýšlené právní účinky.

31. Nad rámec závěrů shora uvedených se soud dále zabýval též otázkou, zda byla žalobkyně po žalovaném, ve smyslu ochrany dobrých mravů, oprávněna částku shora vypočteného bezdůvodného obohacení nárokovat (v mezích právního názoru vyjádřeného např. Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021). Za podmínek projednávané věci totiž nebylo možné pominout, že je žalovaný významným způsobem zdravotně omezen. Na stranu druhou však soud uvážil, že z obsahu spisu a ani ze skutečností soudu známých z úřední činnosti, nevyplývala žádná zjištění, že žalovaný je/byl omezen ve svéprávnosti, případně, že by jeho objektivně doložená zdravotní omezení měla přesah i do roviny psychické, resp. psychiatrické (ostatně, žalovaný zůstal po dobu celého soudního řízení nekontaktní a ač obesílán, se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a ani jej nesporoval). Poskytnuté plnění pak bylo prokazatelně vyplaceno a žalovaný jej po určitou dobu splácel, z čehož lze dovodit, že si byl svých povinností vůči žalobkyni (byť z toliko tvrzeného závazku) vědom a tyto po určitou dobu plnil. Za daného stavu věci proto soud uplatněný nárok, založený bezdůvodným obohacením žalovaného, shledal souladným s dobrými mravy.

32. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl procesního úspěchu žalobkyně (85 %) a procesního úspěchu žalovaného (15%), tj. 70 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku. Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 224 429 Kč, části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 645,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z přiznané částky od 28. 10. 2021 do zaplacení, kap. částkou 9 182 Kč, celkem tedy 240 256,25 Kč. Naopak, žalobkyně nárok uplatnila v rozsahu pohledávky ve výši 239 318,33 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 660,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 594,49 Kč, smluvního (redukovaného, ve smyslu § 122 odst. 4 z. s. ú.) úroku 8, 05 % ročně jdoucího z částky 237 318,33 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, kap. částkou 9 474 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 239 318,33 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, kap. částkou 9 791 Kč, celkem 283 838,58 Kč. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění a poplatky, ve smyslu bodu 6 § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou 9 260 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 9 573 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 3,5 úkonů právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. h) a. t. (převzetí věci, sepis jednoduché výzvy k plnění, sepis žaloby a účast na jednom soudním jednání), (ii.) paušální náhrady 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 4 x 300 Kč, a náhrady za promeškaný čas, ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. - 3 x 100 Kč, související s cestou zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět v délce 98,6 km odpovídající 3 zameškaným půlhodinám, to vše navýšeno o náhradu DPH ve výši 21 %, celkem 7 121,1 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Dále náhrada nákladů řízení zahrnuje též náhrady zástupce žalobkyně za cestovné (697,53 Kč) za cestu v délce 98,6 km, jíž tento provedl z místa svého sídla v [obec] k soudnímu jednání v [obec] a zpět, ve smyslu § 13 odst. 1 a. t. Tato cesta byla provedena osobním automobilem tov. zn. Opel, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 6,4 l [číslo] km (při nákladech amortizace 4,70 Kč za 1 km a normované ceně benzinu o oktanovém čísle 95 - 37,10 Kč za 1 litr, ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí částku 51 301,63 Kč, z níž je žalovaný, s ohledem na míru procesního úspěchu, povinen zaplatit 35 911,14 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení