10 C 227/2023 - 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 204 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 61 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 29. 10. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 142 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 204 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 10. 2023 z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že v trestním řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] vystupovala jako poškozená. Dne 22. 5. 2014 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, kterých se měl vůči žalobkyni dopustit podezřelý [jméno FO], téhož dne byl sepsán úřední záznam o vytěžení žalobkyně na místě činu, jakož i oznamovatele trestného činu. Žalobkyně byla posléze hospitalizovaná v nemocnici v [adresa] od 22. 5. 2014 do 26. 5. 2014. Žalobkyně následně ve dnech 9. 6. 2014 a 10. 6. 2014 podávala u policejního orgánu k uvedenému skutku vysvětlení. Dne 13. 9. 2014 zahájil policejní orgán trestní stíhání vůči panu [jméno FO], a to pro přečin ublížení na zdraví. Dne 8. 12. 2014 se žalobkyně připojila do trestního řízení s nárokem na náhradu škody. Dne 18. 2. 2014 byl ze strany policejního orgánu podán návrh na podání obžaloby na shora uvedeného. Dne 26. 2. 2015 byla podána obžaloba. Dne 1. 3. 2016 se žalobkyně připojila s nárokem na náhradu nemajetkové újmy. Dne 8. 6. 2022 byl vyhlášen rozsudek, jímž byl shora uvedený uznán vinným a žalobkyni byla přiznána náhrada škody. Proti rozsudku si podal obžalovaný odvolání, které bylo na veřejném zasedání dne 15. 12. 2022 zamítnuto. Žalobkyně svůj nárok odvozuje od okamžiku 22. 5. 2014, kdy došlo k zahájení úkonů trestního stíhání, tedy celková délka trvání trestního řízení byla 8,5 roku. S ohledem na to, že řízení trvalo celkem 8 let a 6 měsíců požaduje základní částku 135 000 Kč, když vyšla z částky 18 000 Kč, a to při zohlednění inflace. Hmotněprávně, procesně, ani skutkově se nejednalo o věc složitou, tudíž požaduje zvýšení o 20 % základní částky, žalobkyně ani žádným způsobem nepřispěla k nepřiměřené délce řízení, nepřiměřená délka řízení vznikla v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména soudu I. stupně, kde byl spis 7,5 roku, požaduje zvýšení o 30 %, základní částky, současně žalobkyně pociťuje zvýšený význam řízení pro svoji osobu, který spatřuje v tom, že jí byla způsobena těžká újma na zdraví násilným trestným činem, když byla obětí trestné činu, kdy i v rámci trestního řízení požadovala vedle náhrady škody i nemajetkovou újmu, za toto požaduje zvýšení o dalších 40 % základní částky, celkem tedy 256 500 Kč. Dne 28. 4. 2023 uplatnila svůj nárok u žalované, která jí poskytla plnění ve výši 52 500 Kč, touto žalobou se tak domáhá částky 204 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní uplatnila nárok ve výši 256 500 Kč a že žalobkyni stanoviskem ze dne 26. 10. 2023 přiznala částku 52 500 Kč. Žalobkyně u ní uplatnila nárok dne 2. 5. 2023. Žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, když nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky, které trvalo 8 let. Žalovaná shledala důvody pro snížení celkem o 50 %, a to 15 % z důvodu složitosti, neboť bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a opakovaného znaleckého zkoumání, na délce se též nepříznivě podílela covidová situace, ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních, 5% z důvodu podílu žalobkyně, když nereagovala na písemné pozvání ke znaleckému vyšetření nezbytného pro specifikaci právní kvalifikace skutku, žalobkyně spolupracovala až po urgenci soudu a o 30 % z důvodu sníženého významu řízení, když trestní řízení se vede primárně proti obžalovanému a žádné základní právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatele trestného činu, jímž byla poškozenému způsobena škoda neexistuje.

3. Žalobkyně při jednání doplnila, že v řízení nezpůsobila žádné průtahy. Ke znaleckému zkoumání [tituly před jménem] [Anonymizováno] jí nebylo řádně doručeno předvolání, nevěděla o tom, že se k němu má dostavit, nepřišel jí žádný dopis. Soud na ni měl kontakt, který vypátral až z trestního spisu, ač v rámci trestního řízení ji normálně kontaktoval k jednání. Vždy se všeho řádně účastnila a v okamžiku, kdy byla předvolána [tituly před jménem] [Anonymizováno], tak se k němu následně řádně dostavila.

4. Žalovaná se z jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

5. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila a že žalovaná žalobkyni dne 26. 10. 2023 přiznala částku 52 500 Kč.

6. Z doručenky založené ve spise na čl. 16 bylo zjištěno, že nárok byl u žalované uplatněn dne 28. 4. 2023.

7. Soud má ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] za prokázaný tento skutkový stav. V daném řízení vystupovala žalobkyně jako poškozená, když trestní řízení bylo vedeno proti obžalovanému [jméno FO]. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, územní odbor [adresa], oddělení obecné kriminality, ze dne 13. 9. 2014, č. j. [Anonymizováno] bylo vůči obžalovanému zahájeno trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil na poškozené. Z úředního záznamu ze dne 22. 4. 2014 bylo zjištěno, že poškozená byla v dané věci policejním orgánem vytěžena, jakož i oznamovatel trestného činu. Podáním ze dne 8. 12. 2014 poškozená uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 8 670 Kč. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, územní odbor [adresa], oddělení obecné kriminality, ze dne 18. 2. 2015, č. j. [Anonymizováno] byl podán návrh na podání obžaloby. Dne 27. 2. 2015 byla na obžalovaného podána obžaloba Okresním státním zastupitelstvím v [adresa]. Dne 5. 3. 2015 požádal soudce o prodloužení lhůty pro učinění prvního úkonu ve věci do 31. 3. 2016. Dne 1. 3. 2016 poškozená uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč. Dne 30. 3. 2016 opětovně požádal soudce o prodloužení lhůty pro učinění prvního úkonu ve věci do 31. 9. 2016. Dne 25. 8. 2016 byla věc přidělena nové soudkyni s ohledem na rovnoměrné zatížení jednotlivých soudních senátů, ta dne 25. 8. 2016 požádala o prodloužení lhůty pro učinění prvního úkonu ve věci do 31. 12. 2016. Dne 24. 11. 2016 založila poškozená do spisu znalecký posudek, ze kterého vyvozovala svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, kdy nově se domáhala částky 980 860,37 Kč. Dne 25. 11. 2016 proběhlo první hlavní líčení ve věci, kde byl vyslechnut obžalovaný, poškozená a 3 další svědci. Opatřením ze dne 29. 12. 2016 soud přibral do řízení znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], aby posoudil psychické následky u poškozené. Lhůta k vyhotovení znaleckého posudku byla stanovena do 3. 2. 2017. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 23. 1. 2017 požádal o prodloužení lhůty k vypracování do 15. 5. 2017 z důvodu pracovního vytížení. Jednání nařízené na 6. 2. 2017 bylo odročeno k žádosti obhájce obžalovaného na 22. 5.2017. Dne 22. 5. 2017 proběhlo další hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek a znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], současně bylo na hlavním líčení konstatováno, že s ohledem na znalecký posudek z odvětví psychiatrie byly strany upozorněny na možnou změnu právní kvalifikace, kdy bude nutné ve věci přibrat senát. Další hlavní líčení proběhlo dne 3. 8. 2017, ve věci jednal senát, byli vyslechnuti 2 svědci a znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], kterému bylo nově uloženo, aby ve lhůtě do 27. 10. 2017 zpracoval znalecký posudek týkající se náhrady škody. Hlavní líčení nařízené na 2. 11. 2017 bylo odročeno na 18. 11. 2017 z důvodu nemoci obžalovaného. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 10. 10. 2017 informoval soud, že nemůže vypracovat znalecký posudek v otázce nemajetkové újmy na zdraví. Z důvodu nevyhotovení znaleckého posudku bylo hlavní líčení odročeno na 9. 4. 2018. Přípisem vypraveným dne 2. 2. 2018 soud oslovil znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], aby vypracoval znalecký posudek v otázce nemajetkové újmy. Hlavní líčení konané dne 9. 4. 2018 bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Další hlavní líčení proběhlo dne 6. 12. 2018, kde byla vyslechnuta 1 svědkyně. Nařízená hlavní líčení na den 18. 2. 2019 a 8. 4. 2019 byla odročena z důvodu omluv obžalovaného. Z důvodu omluv obhájce obžalovaného byla odročena hlavní líčení nařízená na 20. 5. 2019 a 26. 3. 2020. Obžalovaný při hlavním líčením konaném dne 23. 7. 2020 nesouhlasil se čtením protokol o předchozích hlavních líčení, kdy požádal, aby hlavní líčení proběhlo od počátku. Další hlavní líčení proběhlo dne 13. 8. 2020, při kterém byl vyslechnut obžalovaný. Další hlavní líčení proběhlo dne 20. 8. 2020, při kterém byla vyslechnuta poškozená. Dne 26. 8. 2020 byl požádán znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], aby aktualizoval své závěry znaleckého posudku. Opatřením ze dne 27. 8. 2020 byl přibrán znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] za účelem, aby posoudil, zda je obžalovaný schopen se účastnit jednání a chápat význam trestního řízení. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 20. 11. 2020 sdělil, že nemůže vypracovat dodatek ke znaleckému posudku ve věci poškozené (žalobkyně), protože se i přes písemné pozvání nedostavila ke znaleckému šetření. Ze strany soudu byla následně poškozená vyzvána k poskytnutí součinnosti. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo dále zjištěno, že vyšetření žalobkyně proběhlo dne 1. 12. 2020 na pracovišti znalce, kam se žalobkyně dostavila dle domluvy. Hlavní líčení bylo z důvodu nouzové stavu odročeno na 4. 2. 2021. Další hlavní líčení proběhlo dne 4. 2. 2021, kde byli vyslechnuti 2 svědci. Další hlavní líčení proběhlo dne 24. 6. 2021, při kterém byli vyslechnuti 2 svědci, znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno], znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Nařízené jednání na 15. 11. 2021 bylo odročeno z důvodu, že se nedostavil svědek a přísedící neměla obnovený mandát. Další hlavní líčení nařízené na 14. 2. 2022 bylo odročeno z důvodu omluvy obžalovaného. Další hlavní líčení nařízené na 7. 4. 2022 bylo odročeno z důvodu nedoručení obžalovanému a nepředvedení svědka. Další hlavní líčení proběhlo dne 23. 5. 2022, kde se prováděli listinné důkazy a byl přehráván záznam z tísňové linky. Další hlavní líčení proběhlo dne 8. 6. 2022, kde byli vyslechnuti 2 svědci a byl vyhlášen rozsudek, obžalovaný byl uznán vinným ze zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a poškozeným byla přiznána náhrada škody, mj. žalobkyni ve výši 599 951 Kč. Proti rozsudku si dne 25. 7. 2022 podala poškozená odvolání, dne 29. 8. 2022 si proti rozsudku podal odvolání obžalovaný. Spis krajskému soudu došel dne 5. 10. 2022. Rozsudkem Krajského soudu [adresa] ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 To 326/2022-614, byl rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 T 31/2015-550, zrušen a nově bylo rozhodnuto, že obžalovaný je vinen pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a poškozeným byla přiznána náhrada nemajetkové újmy, konkrétně žalobkyni ve výši 599 951 Kč a se zbytkem nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 12. 2022. Dne 4. 6. 2023 si obžalovaný podal dovolání proti rozsudku krajského soudu, které doposud není skončeno.

8. Soud zamítl k důkazu účastnický výslech žalobkyně, kterým žalobkyně chtěla prokázat význam řízení pro její osobu. Soud důkaz zamítl zejména z toho důvodu, že judikatura se otázkou významu adhezního řízení pro poškozeného podrobně zabývala, jak je uvedeno v bodě 24, odrážka 4, když soud ani neměl pochybnosti o tom, že žalobkyně byla obětí trestného činu, kterým jí byla způsobena újma na zdraví a že chtěla, aby pachatel trestného činu byl řádně potrestán.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

10. Soud věc po právní stránce posoudil podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

14. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni, která v trestním řízení vystupovala v pozici poškozené od 22. 5. 2014, kdy se stala obětí trestného činu a současně téhož dne byla i policejním orgánem vytěžena, a trvalo do 15. 12. 2022, kdy ve věci rozhodl odvolací soud. Celková délka trvání trestního řízení byla tedy 8,5 roku. Proti rozsudku krajského soudu si následně obžalovaný podal dovolání, o kterém však ještě nebylo rozhodnuto.

17. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda v neskončeném řízení může žalobkyně uplatnit svůj nárok. Skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, odpovídá okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta) - srov. část III., bod 2. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nicméně přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno. Nadto soud dodává, že zhodnocení dosavadní délky řízení i skutečnosti, že nebylo dosud skončeno, představuje pro případné opětovné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, v rozsahu předmětu hodnocení, překážku věci rozsouzené. Opětovné uplatnění kompenzačního nároku je tak jako důvodné myslitelné leda tehdy, kdyby průběh řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, vykazoval nepřiměřenou délku i po vyhlášení rozsudku pravomocně přiznávajícího náhradu, a to buď za takovou další délku řízení, anebo za novou skutkovou okolnost, že lze celkovou délku řízení, právě v důsledku jeho další délky, hodnotit za nepřiměřenou.

18. Soud se tedy dále zabýval již uplatněným nárokem. Naříkané řízení, které uplatňuje v daném řízení žalobkyně, trvalo celkem 8,5 let, když sama žalobkyně ohraničila řízení do 15. 12. 2022, což je doba nepřiměřená. V průběhu řízení lze shledat období dílčích průtahů. Konkrétně je tomu v období od 27. 2. 2015, kdy byla podána obžaloba, do 25. 11. 2016, kdy bylo ve věci nařízeno první hlavní líčení. Další dílčí průtah byl mezi hlavními líčeními konanými dne 3. 8. 2017 a dne 9. 4. 2018, a to z důvodu, že soud řádně nepřibral znalce s potřebným znaleckým zaměřením. Další průtah vznikl mezi hlavními líčeními konanými dne 6. 12. 2018 a 23. 7. 2020. Další průtah vznikl mezi hlavními líčeními konanými dne 24. 6. 2021 a 23. 5. 2022. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria písmene d) - postupu soudu během řízení, které vždy nebylo zcela koncentrované. Soud shledal v naříkaném řízení odpovědnostní titul především z důvodu, že u soudu I. stupně se věc nacházela nepřetržitě 7,5 roku. Závěr o nepřiměřené délce řízení pak nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních – pokud jde o složitost řízení, pak toto řízení bylo sice zvýšeně složitým po stránce skutkové a právní, když bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a opakovaného znaleckého zkoumání (celkem 3 znalecké posudky), došlo i ke změně právní kvalifikace, kdy ve věci musel následně rozhodovat senát, rovněž je třeba zmínit, že obžalovaný po změně právní kvalifikace nesouhlasil se čtením protokolů o předchozích hlavních líčení, kdy se znovu museli vyslýchat svědci, opakovaně se i z jednání omlouvali obhájce obviněného a samotný obviněný, což se muselo projevit na délce řízení. Rovněž pohledem počtu soudních instancí neodůvodní shora uvedenou délku řízení, kdy ve věci toliko jednou rozhodoval odvolací soud, nepočítaje rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené obžalovanému. Pokud jde o kritérium chování účastníků řízení, pak se žalobkyně na délce řízení negativně nepodílela, kdy v řízení ani nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobkyně se nedostavila na výzvu znalce, čímž měla způsobit průtahy v řízení.

19. Odpovědnostní titul tak je dán.

20. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Za posuzované řízení v délce trvání 8,5 let tak soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 112 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

23. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011.

24. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - v rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Naříkané řízení bylo zvýšeně složité po stránce skutkové a procesní, z tohoto důvodu soud základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Skutková složitost předmětu řízení se odvíjela zejména od toho, že bylo třeba po skutkové stránce objasnit, jaká zranění utrpěla poškozená, což mělo zásadní vliv na následné právní hodnocení, dále se pak i znalecky zkoumalo, zda obžalovaný je schopen pochopit význam trestního řízení. Z důvodu změny právní kvalifikace, pak došlo ke změně obsazení soudu, kdy ve věci musel rozhodovat senát. Obžalovaný pak při hlavním líčením konaném dne 23. 7. 2020 nesouhlasil se čtením protokol o předchozích hlavních líčení, kdy požádal, aby hlavní líčení proběhlo od počátku, což rovněž mělo značný vliv na délku řízení. Na délce se i částečně podílela i covidová situace, kdy z důvodu nouzového stavu bylo jedno jednání odročeno. Na délce se také rovněž podílela skutečnost, že jednání musela být opakovaně odročována z důvodu omluv obžalovaného či jeho obhájce, jednou pak i neproběhlo jednání, protože se nedostavil svědek. K tomu je však nutné i dodat, že soud nemusel v každém jednotlivém případě žádosti na odročení vyhovět, když mohl obhájci sdělit, že si má zajistit substituci. Soud tuto skutečnost reflektoval při ponížení částky, když v případě, že by dospěl k závěru, že veškeré žádosti o odročení obžalovaného byly důvodné, ponížil by tak částku o 15 %. Soud tedy závěrem uvádí, že shora uvedené skutečnosti se musely projevit na délce řízení, když toto však nelze přičítat k tíži státu. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – žalobkyně v řízení nevystupovala způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezpůsobila průtah tím, že se nedostavila ke znalci, když k němu nebyla řádně předvolána, a tudíž nemohla vědět, že se má dostavit ke znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak je podrobně uvedeno výše. K tomu soud dále uvádí, že i kdyby žalobkyně způsobila nějaký průtah, tak by se jednalo o průtah maximálně v řádu dnů, který však nemá vliv na případnou modifikaci, když je třeba zmínit, že na straně státu docházelo k průtahům v řádu měsíců. - kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - soud pro toto kritérium dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Jak uvedeno výše, soud však v řízení shledal období čtyř zásadnějších průtahů. Nad rámec toho, že pro toto kritérium soud shledal odpovědností titul, pak soud dále pro postup soudu proto navyšuje základní odškodnění o 10 %. Tím je v souhrnu toto kritérium vyčerpáno. - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Žalovaná namítala snížený význam pro žalobkyni, který právě odůvodňovala typem řízení, naopak žalobkyně požadovala navýšení, které odůvodňovala tím, že jí byla způsobena těžká újma na zdraví násilným trestným činem, když byla obětí trestné činu, kdy i v rámci trestního řízení požadovala vedle náhrady škody i nemajetkovou újmu. Nicméně soud dospěl k závěru, že význam předmětu řízení byl pro žalobkyni běžný. K tomu soud uvádí, že důvodnost kompenzačního nároku poškozené, která uplatnila v trestním řízení svůj adhezní nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba vždy odvíjet od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání. Předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení (srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5091/2017). Uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozenou lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozená využila beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení (srov. bod 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2500/17, a tam citovanou judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva). Lze tedy vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozenou je zásadně standardní. K tomu soud dále uvádí, že u adhezního řízení se sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozené bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení.

25. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě žádným způsobem nesnižovat, ani nenavyšovat, a to na výsledných 112 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 52 500 Kč, před podáním žaloby (o tuto částku žalobkyně žalovala méně), soud žalobkyni přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 61 250 Kč a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 142 750 Kč soud žalobu zamítl.

26. Soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011 přiznal zákonný úrok z prodlení až po uplynutí 6 měsíců od podání uplatnění nároku u žalované, tedy od 29. 10. 2023, když žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 28. 4. 2023.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

28. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Soud nepřiznal odměnu za dvě porady konané dne 14. 11. 2023 a 26. 2. 2024. Ohledně první porady lze odkázat na praxi Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2023, č. j. 16 Co 40/2023–220, která uvádí, že „převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. K problematice první porady s klientem srov. také usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, čj. 16 Co 418/2000-33: "Úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) a. t., kde je jako další úkon uvedena "další" porada s klientem přesahující jednu hodinu.“ Ke konání další porady pak soud uvádí, že pro naplnění požadavku účelnosti takové další porady je pro závěr, že konání další porady je úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) a.t. nutné prokázat konkrétní, individuální nezbytnosti takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností.; to že žalobkyně bude nároky vymáhat po žalované (i žalobou) a v jakém rozsahu má svůj nárok sama za skutečně obhajitelný, muselo či mělo být žalobkyní vyjasněno již při převzetí zastoupení, jehož součástí je komplexní porada o věci samé. Ve spise se ani neobjevily nové skutečnosti, na které by žalobkyně musela bezprostředně reagovat a zásadním způsobem se tak připravovat na první jednání ve věci.

29. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení