10 C 241/2023-66

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] o zaplacení 129 717,35 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 49 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) částku 13 507 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, c) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 208,47 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, d) kapitalizovaný úrok ve výši 4 284,41 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, e) úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, f) úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení: u smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 2. 2020 o) částky 71 783,35 Kč, kterou tvoří dlužná jistina z dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 31 000 Kč a dlužný poplatek upravený touto smlouvou ve výši 40 783,35 Kč; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 406,27 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022; o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 470,73 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 8. 2. 2022 do 14. 12. 2022; o) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; o) úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; u smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2019 o) částky 44 427 Kč, kterou tvoří dlužná jistina z dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 21 952,10 Kč a částka 22 474,90 Kč představující souhrn dlužného poplatku upraveného touto smlouvou a dlužného pojistného; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 177,08 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 7. 3. 2020 do 14. 12. 2022; o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 253,64 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 4. 11. 2021 do 14. 12. 2022; o) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; o) úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; u smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 7. 2019 o) částky 13 507 Kč, kterou tvoří dlužná jistina z dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 6 570,51 Kč a částka 6 936,49 Kč představující souhrn dlužného poplatku upravený touto smlouvou a dlužného pojistného; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 225,67 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022; o) kapitalizovaného úroku ve výši 4 345,48 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 9. 2020 do 14. 12. 2022; o) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; o) úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně, tj. obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ Provident“), uzavřela s žalovanou 3 výše zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě žalované v hotovosti vyplatila částky 31 000 Kč, 25 000 Kč a 14 000 Kč. Ve smlouvách se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté jistiny a zaplatit částku označovanou jako„ poplatek za zápůjčku“ či„ poplatek“ představovanou součtem pevně stanoveného úroku, poplatku za administrativní činnost, a podle jednotlivých smluv též poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení či poplatku za vedení zákaznického účtu. Smluvně na sebe také žalovaná převzala povinnost platit pojistné u doplňkového pojištění. Žalovaná se však podle žalobkyně dostala do prodlení s placením sjednaných splátek, proto jí vznikl dluh specifikovaný v bodě 1. výše.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla žaloba zaslána na adresu jejího trvalého bydliště. Neúčastnila se ani nařízeného jednání ve věci, přestože jí bylo zasláno předvolání.

I. Skutková zjištění soudu

4. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) na základě dokazování učinil následující skutkový závěr. U každého z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil. 5. (Smlouvy o spotřebitelském úvěru) Žalovaná s [anonymizováno] postupně podepsala 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 7. 2019 (dále jen„ první smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná v hotovosti obdržela částku 14 000 Kč (první smlouva o úvěru na č. l. 37); smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2019 (dále jen„ druhá smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná v hotovosti obdržela částku 25 000 Kč (druhá smlouva o úvěru na č. l. 41); smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 2. 2020 (dále jen„ třetí smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovaná v hotovosti obdržela částku 31 000 Kč (třetí smlouva o úvěru na č. l. 45). 6. (Posuzování úvěruschopnosti žalované) Před uzavřením první smlouvy o úvěru [anonymizováno] o žalované zjistil, že je na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 12 047 Kč plynoucí z příslušné dávky, jejíž výši [anonymizováno] ověřil z rozhodnutí o jejím přiznání. Dále [anonymizováno] o žalované zjistil, že žije s rodiči, vyživuje 1 dítě a čisté příjmy dalších členů její domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně (zákaznická karta na č. l. 36).

7. Před uzavřením druhé smlouvy o úvěru [anonymizováno] zjistil, že žalovaná je stále na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč plynoucí z příslušné dávky, což [anonymizováno] ověřil z předložených dokladů. Dále se nezměnilo to, že žalovaná žije s rodiči, vyživuje 1 dítě a čisté příjmy dalších členů její domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně (zákaznická karta na č. l. 40).

8. Před uzavřením třetí smlouvy o úvěru [anonymizováno] zjistil, že žalovaná je stále na mateřské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč plynoucí z příslušné dávky, což [anonymizováno] ověřil z předložených dokladů. Stále se nezměnilo to, že žalovaná žije s rodiči, vyživuje 1 dítě a čisté příjmy dalších členů její domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně (zákaznická karta na č. l. 44). 9. (Podstatný obsah první smlouvy o úvěru) Na základě první smlouvy o úvěru [anonymizováno] při podpisu smlouvy vyplatil žalované 14 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Smlouva obsahuje závazek poskytnutou částku vrátit společně s částkou 12 283 Kč označenou jako„ poplatek za zápůjčku“, kterou tvoří úrok ve výši 2 504 Kč, odměna za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a odměna za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Žalovaná se zavázala platit pojistné v celkové výši 1 800 Kč za celou dobu trvání smlouvy. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 28 083 Kč (14 000 Kč + 12 283 Kč + 1 800 Kč) v 60 splátkách placených v týdenním režimu. První splátkové období začalo podle smlouvy běžet dnem uzavření smlouvy. Splátka byla sjednána na 469 Kč týdně a úroková míra na 29 % ročně (první smlouva o úvěru na č. l. 37). Průměrná úroková sazba, za kterou v době uzavření první smlouvy o úvěru poskytovaly banky úvěry domácnostem na spotřebu na dobu od 1 do 5 let, činila 8,81 % ročně (časové řady ARAD ze stránek [obec] národní banky na č. l. 51). 10. (Platby žalované u první smlouvy o úvěru) Žalovaná na svůj závazek z první smlouvy o úvěru zaslala toliko 7 plateb v období od 23. 7. 2019 do 7. 2. 2020 v celkové výši 14 576 Kč, které byly užity zčásti na umoření jistiny, zčásti na zaplacení„ poplatku za půjčku“ a zčásti na úhradu pojistného. Ke dni 7. 2. 2020 její dluh na jistině činil 6 570,51 Kč (tabulka umoření na č. l. 39). 11. (Podstatný obsah druhé smlouvy o úvěru) Na základě druhé smlouvy o úvěru [anonymizováno] při podpisu smlouvy vyplatil žalované 25 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Smlouva obsahuje závazek poskytnutou částku vrátit společně s částkou 24 679 Kč označenou jako„ poplatek“, kterou tvoří úrok ve výši 14 689 Kč a odměna za zpracování úvěru ve výši 9 990 Kč. Žalovaná se zavázala platit pojistné v celkové výši 3 096 Kč za celou dobu trvání smlouvy. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 52 775 Kč (25 000 Kč + 24 679 Kč + 3 096 Kč) v 24 splátkách placených v měsíčním režimu. První splátkové období začalo podle smlouvy běžet dnem uzavření smlouvy. Splátka byla sjednána na 2 199 Kč měsíčně a úroková míra na 49 % ročně (druhá smlouva o úvěru na č. l. 41). Průměrná úroková sazba, za kterou v době uzavření druhé smlouvy o úvěru poskytovaly banky úvěry domácnostem na spotřebu na dobu od 1 do 5 let, činila 8,42 % ročně (časové řady ARAD ze stránek [obec] národní banky na č. l. 52). 12. (Platby žalované u druhé smlouvy o úvěru) Žalovaná na svůj závazek z druhé smlouvy o úvěru zaslala toliko 3 platby v období od 25. 11. 2019 do 7. 2. 2020 v celkové výši 6 800 Kč, které byly užity zčásti na umoření jistiny, zčásti na zaplacení„ poplatku“ a zčásti na úhradu pojistného. Ke dni 7. 2. 2020 její dluh na jistině činil 21 952,10 Kč (tabulka umoření na č. l. 43). 13. (Podstatný obsah třetí smlouvy o úvěru) Na základě třetí smlouvy o úvěru [anonymizováno] při podpisu smlouvy vyplatil žalované 31 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Smlouva obsahuje závazek poskytnutou částku vrátit společně s částkou 42 586 Kč označenou jako„ poplatek“, kterou tvoří úrok ve výši 34 821 Kč, odměna za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměna za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 265 Kč. Žalovaná se zavázala platit pojistné v celkové výši 3 096 Kč za celou dobu trvání smlouvy. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 76 682 Kč (31 000 Kč + 42 586 Kč + 3 096 Kč) v 24 splátkách placených v měsíčním režimu. První splátkové období začalo podle smlouvy běžet dnem uzavření smlouvy. Splátka byla sjednána na 3 196 Kč měsíčně a úroková míra na 86 % ročně (třetí smlouva o úvěru na č. l. 45). Průměrná úroková sazba, za kterou v době uzavření třetí smlouvy o úvěru poskytovaly banky úvěry domácnostem na spotřebu na dobu od 1 do 5 let, činila 8,08 % ročně (časové řady ARAD ze stránek [obec] národní banky na č. l. 53). 14. (Platby žalované u třetí smlouvy o úvěru) Žalovaná na svůj závazek z třetí smlouvy o úvěru nezaplatila nic. Ke dni 7. 2. 2020 její dluh na jistině činil 31 000 Kč (tabulka umoření na č. l. 47). 15. ([anonymizováno] pohledávek na žalobkyni) Dne 14. 12. 2022 zástupci [anonymizováno] a žalobkyně podepsali smlouvu o postoupení pohledávek. Mezi postoupenými pohledávky byly i pohledávky [anonymizováno] za žalovanou z titulu výše uvedených 3 smluv o úvěru (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 25 a její přílohy na č. l. 30 až 33). Postoupení pohledávek žalované oznámil [anonymizováno] dopisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným dne 13. 1. 2023 (oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 34 a podací lístek na č. l. 35). 16. (Předžalobní výzva) Žalobkyně žalované zaslala dne 10. 3. 2023 předžalobní výzvu ze dne 9. 3. 2023 týkající se dluhů žalované ze všech 3 smluv o úvěru (předžalobní výzva na č. l. 48 a podací lístek na č. l. 49). Ani předžalobní výzva však žalovanou nepřiměla k žádné další platbě.

II. Hodnocení soudu

17. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění).

II. A Postoupení pohledávek

18. Svou pohledávku za žalovanou [příjmení] postoupil na žalobkyni v souladu s § 1879 a následujícími občanského zákoníku, což bylo žalované oznámeno. Požadovat po žalované zaplacení dluhu ze všech 3 smluv o úvěru je tedy oprávněna žalobkyně, na kterou byla pohledávka [anonymizováno] z těchto smluv postoupena.

II. B Posouzení úvěruschopnosti žalované

19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).

21. Soud vyhodnotil, že [anonymizováno] řádně prověřil úvěruschopnosti žalované jen před první smlouvu o úvěru, nikoli ovšem před druhou a třetí smlouvou o úvěru.

22. V době před uzavřením první smlouvy o úvěru si [anonymizováno] zjistil výši příjmu žalované (12 047 Kč měsíčně), kterou současně ověřil z rozhodnutí o přiznání dávky. Provident tedy splnil požadavek na to, aby zásadní údaj pro posouzení úvěruschopnosti ověřil, a nespoléhal se jen na tvrzení žalované. Dále zjistil, že žalovaná je na mateřské dovolené, že vyživuje 1 dítě a stále bydlí u rodičů a že další členové její domácnosti mají celkový příjem 15 000 Kč. Splátka u první smlouvy o úvěru byla sjednána na 469 Kč týdně (tj. v přepočtu 67 Kč na den, což odpovídá částce 1 876 Kč až 2 077 Kč za měsíc v návaznosti na počtu dní v měsíci). S ohledem na bydlení žalované u rodičů, což životní náklady žalované spojené s bydlením signifikantně snižuje, soud vyhodnotil, že při příjmu 12 047 Kč bylo reálné předpokládat, že žalovaná zvládne splácet 1 876 Kč až 2 077 Kč za měsíc. Po úhradě splátky úvěru by tak žalované zbylo 9 970 Kč až 10 171 Kč na měsíc, z čehož je podle náhledu soudu možno uhradit své životní potřeby, poskytnout nezbytnou výživu svému dítěti a při šetrném hospodaření snad i menší obnos občas uložit stranou. Před první smlouvou o úvěru tedy byla podle hodnocení soudu úvěruschopnost žalované posouzena řádně.

23. V době před uzavřením druhé smlouvy o úvěru [anonymizováno] zjistil a z příslušných dokladů ověřil, že příjem žalované poklesl na 7 600 Kč měsíčně. Žalovaná přitom stále bydlela u rodičů, byla na mateřské dovolené a měla 1 vyživovací povinnost. Při posouzení její úvěruschopnosti bylo třeba zohlednit též splátky z první smlouvy o úvěru (1 876 Kč až 2 077 Kč za měsíc). Splátka úvěru u druhé smlouvy o úvěru byla sjednána na 2 199 Kč měsíčně. Po započtení splátek u první a druhé smlouvy o úvěru by žalované zbyla na všechny zbylé výdaje a výživu svého dítěte jen částka 3 324 Kč až 3 525 Kč. Jde o značně nízkou částku, která by vyžadovala nesmírně střídmý život nejen pro ni, ale i pro vyživovanou osobu. Tato částka je schopná pokrýt (i při velmi šetrném hospodaření) toliko základní potřeby v podobě základních potravin, hygienických potřeb, léků, oblečení, energií a medií spojených s bydlením, ovšem nic nad jejich rámec. Šlo by tak o uspořádání, které by po žalované i jejím dítěti vyžadovalo po řadu dlouhých měsíců striktní omezování své spotřeby a úzkostlivé šetření, které by nedovolovalo hrazení ničeho jiného než holých základních potřeb. Takový životní styl je nesmírně náročný na finanční kázeň a představuje rovněž velkou psychickou zátěž. Popsané skutečnosti nasvědčovaly vysokému riziku, že žalovaná nebude schopna každou jednu z dohodnutých splátek uhradit řádně a včas, neboť jakékoli polevení v úzkostlivém šetření a nesmírně střídmém životě by značil nedostatek peněz na splátky úvěrů. Pro porovnání lze uvést, že částka životního minima jednotlivce posuzovaného samostatně v roce 2019 činila 3 410 Kč (§ 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31. 3. 2020).

24. Nutnost vyjít jen s částkou 3 324 Kč až 3 525 Kč měsíčně by navíc činila žalovanou finančně zranitelnou při nutnosti platit jakýkoli neočekávaný výdaj. Je přitom nereálné, že by žádný takový neočekáváný výdaj žalovanou nepostihl po 10měsíční dobu souběhu splátek u první a druhé smlouvy o úvěru, tj. do 15. 9. 2020, resp. po dobu 2 let, na které byly sjednány splátky u druhé smlouvy o úvěru. Předpokládat, že by žalovaná nečelila žádnému neočekávanému výdaji po takto dlouhou dobu je nereálné zejména s ohledem na to, že pečovala o malé dítě, s nímž byla na mateřské dovolené. Ostatně v zákaznické kartě (čl. 36 a č. l. 40) jak před první, tak druhou smlouvou o úvěru žalovaná deklarovala, že oba úvěry (14 000 Kč + 25 000 Kč) si bude brát z důvodu„ neočekávaného výdaje“. V rozmezí necelých 4 měsíců (od 22. 7. 2019, kdy byla podepsána první smlouva o úvěru, do 3. 11. 2019, kdy byla podepsána druhá smlouva o úvěru) u žalované vznikla potřeba krýt neočekávané výdaje ve výši 39 000 Kč (14 000 Kč + 25 000 Kč), což jen podporuje závěr, že není reálné očekávat, aby žalovanou po dobu nejméně 10 měsíců souběhu splátek u první a druhé smlouvy o úvěru, či 2 let, na které byly sjednány splátky u druhé smlouvy o úvěru, nepostihl už vůbec žádný neočekáváný výdaj.

25. Soud tak uzavírá, že údaje zjištěné o žalované před druhou smlouvou o úvěru jasně vypovídaly o nepřijatelně vysokém riziku, že žalovaná nebude schopná plnit všechny splátky u druhé smlouvy o úvěru řádně a včas, neboť i minimální neočekávaný nutný výdaj by u ní zapříčinil nedostatek prostředků na splátky. Nutno rovněž poukázat na skutečnost, že součet splátek z první a druhé smlouvy o úvěru by činil 4 075 Kč (1 876 Kč + 2199 Kč) až 4 276 Kč (2 077 Kč + 2 199 Kč), tj. 53 % až 56 % jejího příjmu, který byl již tak nízký (7 600 Kč měsíčně). Takto vysoká část nominálně nízkého příjmu, kterou by bylo nutno směřovat na splátky, byla jasným signálem, že ve vztahu k druhé smlouvě o úvěru nesplňuje žalovaná kritéria úvěruschopnosti.

26. Před uzavřením třetí smlouvy o úvěru bylo na první pohled zjevné, že žalovaná není úvěruschopná. Splátky u třetí smlouvy o úvěru byly sjednány na 3 196 Kč. Splátky ze všech 3 smluv o úvěru činily dohromady 7 271 Kč až 7 472 Kč. Po dobu od března 2020 do září 2020 přitom běžela současně splátková období u všech 3 smluv o úvěru. Před uzavřením třetí smlouvy o úvěru měla žalovaná příjem 7 600 Kč měsíčně. Splátky úvěrů by tudíž spolykaly téměř celý její příjem. Bylo tedy jisté, že žalovaná není schopna hradit splátky ze všech 3 smluv o úvěru.

27. Před uzavřením třetí smlouvy o úvěru nebyla žalovaná úvěruschopná, a to ani tehdy, kdyby soud zohledňoval, že druhá smlouva o úvěru je neplatná pro nesprávné posouzení úvěruschopnosti a že tedy ve vztahu k druhé smlouvě o úvěru je žalovaná povinna vrátit toliko jistinu, a to v době přiměřené jejím možnostem (k tomu viz dále část II.C níže). I v takovém případě by se obdobně uplatnilo hodnocení v bodech 23. až 25. výše, navíc zesílené tím, že součet splátek u první a třetí smlouvy o úvěru by byl 5 072 Kč měsíčně (1 876 Kč + 3 196 Kč) až 5 273 Kč měsíčně (2 077 Kč + 3 196 Kč). Žalované by tak měsíčně zbylo 2 327 Kč až 2 528 Kč z jejího měsíčního příjmu 7 600 Kč. Částka 2 327 Kč až 2 528 Kč měsíčně je hluboko pod životním minimem a nelze očekávat, že by s touto částkou mohla rozumně vyjít žalovaná, která navíc vyžije dítě.

28. Soud tak konstatuje, že spotřebitelský na základě druhé a třetí smlouvy o úvěru [anonymizováno] poskytl v rozporu s § 86 odst. 1 větou poslední zákona o spotřebitelském úvěru, neboť zde před uzavřením těchto smluv byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

II. C Důsledky vadného posouzení úvěruschopnosti u druhé a třetí smlouvy o úvěru

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně platném znění platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Všechny 3 posuzované smlouvy o úvěru byly podepsány před 28. 5. 2022.

32. Aktuálně účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se od jeho znění účinného do 28. 5. 2022 liší v druhé větě daného ustanovení (Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. – znění účinné od 29. 5. 2022; Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. – znění účinné do 28. 5. 2022). Novelizační zákon č. 96/2022 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení ke změně zákona o spotřebitelském úvěru. Předmět novelizované úpravy je především procesní povahy (povinnost soudu hledět k neplatnosti z úřední povinnosti) a jako taková se tedy novelizovaná úprava může uplatnit i na smlouvy uzavřené před její účinností, jde-li o postup soudu po účinnosti novely. S ohledem na především procesní charakter úpravy nejde o porušení principu právní jistoty, který tvoří součást požadavků na materiální právní stát.

33. Dodat lze, že povinnost soudu přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nezkoumání úvěruschopnosti byla dána i před 29. 5. 2022 (tj. i za účinnosti úpravy v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022), a to s ohledem na nutnost náležité implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“).

34. Podle čl. 8 odst. 1 zmíněné„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), platí: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

35. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

36. Čistě jazykový výklad § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022 doplněný argumentem a contrario (tj. výklad, že soud nemůže přihlížet k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti, ale může tak činit jen k námitce spotřebitele uplatněné ve lhůtě 3 let od podpisu smlouvy) by byl v rozporu s čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje zásadě efektivity práva Evropské unie (viz bod 36 rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK). Bránil by totiž účinné ochraně spotřebitele. Na základě čl. 8 a čl. 23 dané směrnice musí vnitrostátní soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (bod 46 rozsudku Soudního dvora ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK). Vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o spotřebitelském úvěru, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016 ve věci C- [číslo] [příjmení] a [příjmení], bod 79). Není-li možný eurokonformní výklad ustanovení vnitrostátního práva, pak je povinností soudu ponechat nepoužité ustanovení vnitrostátního práva odporující právu Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 3. 1978 ve věci [číslo] [anonymizováno], bod 24). S ohledem na nezbytnost upřednostnit eurokonformní výklad a povinnost soudu neaplikovat ustanovení vnitrostátního předpisu, který odporuje právu Evropské unie, byla dána i za úpravy účinné do 28. 5. 2022 povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru založené porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Ostatně i podle Ústavního soudu nebylo možno § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 aplikovat v tom smyslu, že by k neplatnosti smlouvy o úvěru mohl soud přihlédnout jen k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí lhůtě (body 20. a 21. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20).

37. K neplatnosti druhé a třetí smlouvy o úvěru způsobené porušením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tudíž soud přihlédl z úřední povinnosti.

38. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz):„ Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“ 39. Žalobkyně má ve vztahu k druhé a třetí smlouvě o úvěru právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Nepodložený je tak její požadavek na zaplacení plateb ve smlouvách označených jako„ poplatek“, tj. úroku z jistiny, odměny za zprostředkování úvěru, garanci celkové ceny a další ve druhé smlouvě o úvěru zmíněné položky, jakož i odměny za službu komfortního a flexibilního splácení. U druhé smlouvy o úvěru žalobkyně požadovala tento„ poplatek“ ve výši 22 474,90 Kč, na který nemá právo. U třetí smlouvy o úvěru žalobkyně požadovala tento„ poplatek“ ve výši 40 783,35 Kč a ani zde nemá její požadavek oporu v právu. Stejně tak žalobkyně nemá právo na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 6 470,73 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 253,64 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně má totiž podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru právo toliko na vrácení dlužné jistiny, nikoli však na smluvní úroky.

40. Veškerými platbami poukázanými žalovanou v souvislosti s druhou a třetí smlouvou o úvěru byla umořována jistina. Na druhou smlouvu o úvěru žalovaná zaplatila celkem 6 800 Kč, na jistině tak dluží 18 200 Kč (25 000 Kč – 6 800 Kč). Na třetí smlouvu o úvěru žalovaná nezaplatila nic, na jistině tak dluží 31 000 Kč. Žalovaná je tedy povinna vrátit jistinu u druhé a třetí smlouvy o úvěru v celkové výši 49 200 Kč (18 200 Kč + 31 000 Kč).

41. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst:„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

42. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 25 Co 140/2023. Žalobkyni tudíž nenáleží žádný úrok z prodlení spojený s platbou jistiny u druhé a třetí smlouvy o úvěru, protože jejich splatnost nastává až na základě tohoto rozsudku. Nedůvodný je tak požadavek žalobkyně na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 177,08 Kč, úrok z prodlení výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 406,27 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

43. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou, nýbrž jen po splátkách rozložených v určité době, či dokonce že není v současnosti schopen splácet vůbec (viz bod 17. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Při řešení otázky důkazního břemene mezi stranami lze vyjít z tzv. Rosenbergovy teorie dělení důkazního břemene, označované jako teorie analýzy norem, která je i současnou civilistickou doktrínou považována za primární a odpovídající procesním pravidlům obsaženým v účinném občanském soudním řádu. Základní pravidlo dělení důkazního břemene vycházející z této teorie stanoví, že procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020 čj. 22 Cdo 1287/2020-502). Norma obsažená v § 87 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru („ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“) je v části, která se týká určení doby vracení jistiny, a to tak že má jít o dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, příznivá k samotnému spotřebiteli. Jde totiž o normu, která modifikuje povinnost platit ve prospěch spotřebitele tak, že ji rozkládá v čase. Je tudíž na samotném spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které podporují závěr, že dlužnou jistinu není schopen splatit najednou. Půjde především o skutečnosti týkající se příjmu spotřebitele a jeho celkových sociálních a majetkových poměrů (srov. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), tj. skutečnosti, o kterých ví nejlépe jen sám spotřebitel a o nichž má právě spotřebitel nejlepší možnost nabídnout důkazy.

44. Žalovaná v řízení ani netvrdila, natož aby prokázala, že v jejích možnostech není dlužnou jistinu zaplatit najednou, resp. že doba přiměřená poměrům žalované by vyžadovala splátkování dlužné jistiny. Jelikož se žalovaná neúčastnila jednání, nebylo možno jí ani adresovat výzvu podle § 118a o. s. ř. Za této situace soud rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit celou dlužnou jistinu najednou, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta 30 dnů k zaplacení částky 49 200 Kč byla určena s ohledem na skutečnost, že soud současně rozhodl o povinnosti zaplatit částku 18 999,88 Kč a příslušenství jistiny z titulu první smlouvy o úvěru do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Stanovená lhůta 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku pro platbu 49 200 Kč tak zohledňuje skutečnost, že krátce po právní moci tohoto rozsudku žalovaná bude povinna zaplatit nemalou částku 18 999,88 Kč a příslušenství jistiny z titulu první smlouvy o úvěru.

II. D Nároky z první smlouvy o úvěru

45. U první smlouvy o úvěru [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované řádně. Není tu ani žádný jiný důvod neplatnosti první smlouvy o úvěru. 46. (Dlužná jistina, dlužný„ poplatek za půjčku“ a dlužné pojistné) Na základě první smlouvy o úvěru [anonymizováno] žalované vyplatil 14 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou jistinu ve výši 14 000 Kč a zaplatit„ poplatek za půjčku“ ve výši 12 283 Kč a pojistné ve výši 1 800 Kč„ Poplatkem za půjčku“ se podle první smlouvy o úvěru míní součet úroku ve výši 2 504 Kč, odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč Celkem se v první smlouvě o úvěru žalovaná zavázala zaplatit 28 083 Kč (14 000 Kč na jistině + 12 283 Kč na„ poplatku za zápůjčku“ + 1 800 Kč na pojistném).

47. Splátkami úvěru poskytnutými v období od 23. 7. 2019 do 7. 2. 2020 žalovaná zaplatila celkem 14 576 Kč. Na jistině,„ poplatku za půjčku“ a pojistném tak žalovaná dluží 13 507 Kč (28 083 Kč – 14 576 Kč, kde 28 083 Kč je celková částka, kterou se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit, a 14 576 Kč je částka, kterou skutečně zaplatila). Na jistině z toho žalovaná dluží částku 6 570,51 Kč, protože z celkové částky skutečně zaplacených splátek šlo na úmor jistiny 7 429,49 Kč.

48. Dlužnou částku 13 507 Kč je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění vychází z 160 odst. 1 o. s. ř. 49. (Úrok z prodlení) Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinna hradit úrok z prodlení.

50. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč. Požaduje jej jednak v kapitalizované formě od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022. A od 15. 12. 2022 požaduje úrok z jistiny v průběžné formě, tj. 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

51. Soud konstatuje, že kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022 (což je 814 dní prodlení), činí 1 208,47 Kč (1 085,55 Kč (6 570,51 Kč × [číslo] × 0, [číslo]) + (6 570,51 Kč × [číslo] × 0, [číslo]), kde 6 570,51 Kč je dlužná jistina, 101 je počet dní prodlení v přestupném roce 2020; [číslo] představuje počet dní v přestupném roce, 713 je počet dní prodlení v nepřestupných letech; 365 je počet dní v nepřestupném roce a 0, [číslo] představuje úrokovou míru 8,25 % ročně). Žalobkyně na kapitalizovaném úroku z prodlení od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022 však požaduje více, a to 1 225,67 Kč. V částce 17,20 Kč (1 225,67 Kč – 1 208,47 Kč) je její požadavek na kapitalizovaný úrok nepodložený.

52. Na průběžný úrok z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení má žalobkyně nárok, neboť to odpovídá § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 53. (Smluvní úrok) Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč. Požaduje jej jednak v kapitalizované formě od 15. 9. 2020 (od konce lhůty pro poslední splátku úvěru) do 14. 12. 2022. A od 15. 12. 2022 požaduje úrok z jistiny v průběžné formě, tj. 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

54. Soud konstatuje, že kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 9. 2020 do 14. 12. 2022 (což je 821 dní prodlení), činí 4 284,41 Kč (4 284,41 Kč (6 570,51 Kč × [číslo] × 0,29) + (6 570,51 Kč × [číslo] × 0,29), kde 6 570,51 Kč je dlužná jistina, 108 je počet dní prodlení v přestupném roce 2020; [číslo] představuje počet dní v přestupném roce, 713 je počet dní prodlení v nepřestupných letech; 365 je počet dní v nepřestupném roce a 0,29 představuje úrokovou míru 29 % ročně). Žalobkyně na kapitalizovaném úroku od 15. 9. 2020 do 14. 12. 2022 však požaduje více, a to 4 345,48 Kč. V částce 61,07 Kč (4 345,48 Kč – 4 284,41 Kč) je její požadavek na kapitalizovaný úrok nepodložený.

55. Na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení má žalobkyně nárok. Limitace v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020 se neuplatní, a to s ohledem na přechodné ustanovení v novelizujícím zákoně č. 186/2020 Sb. neboť k prodlení žalované došlo ještě před 24. 4. 2020, tj. účinností novely [číslo] 2020 Sb.

III. Závěr

56. Na základě první smlouvy o úvěru je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč z titulu dlužné jistiny u druhé a třetí smlouvy o úvěru (18 200 Kč + 31 000 Kč); částku 13 507 Kč z titulu dlužné jistiny, dlužného„ poplatku za půjčku“ a dlužného pojistného u první smlouvy o úvěru; částku 1 208,47 Kč z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022; částku 4 284,41 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 9. 2020 do 14. 12. 2022; úrok z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

57. Žaloba je nedůvodná ve zbytku. Nedůvodná je tedy v požadavku na zaplacení: u první smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 17,20 Kč z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 22. 9. 2020 do 14. 12. 2022 (bod 51. výše); o) částky 61,07 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 9. 2020 do 14. 12. 2022 (bod 54. výše); u třetí smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 40 783,35 Kč z titulu dlužného„ poplatku“ u třetí smlouvy o úvěru (bod 39. výše); o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 406,27 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022 (bod 42. výše); o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 470,73 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 18. 2. 2022 do 14. 12. 2022 (bod 39. výše); o) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (bod 42. výše); o) úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (bod 39. výše); u druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 26 227 Kč (44 427 Kč – 18 200 Kč) z titulu dlužného„ poplatku“ a dlužného pojistného u druhé smlouvy o úvěru (bod 39. výše) a části jistiny; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 177,08 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 7. 3. 2020 do 14. 12. 2022 (bod 42. výše); o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 253,64 Kč, který podle žalobkyně přestavuje úrok ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 4. 11. 2021 do 14. 12. 2022 (bod 39. výše); o) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (bod 42. výše); o) úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (bod 39. výše).

IV. Náklady řízení

58. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, na náhradu nákladů proto dopadá úprava v § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.

59. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

60. Částka, jíž se žalobkyně domáhala (ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni 24. 10. 2023), dosáhla výše 177 025,10 Kč a skládá se z těchto položek: u třetí smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 71 783,35 Kč, kterou tvoří dlužná jistina a dlužný„ poplatek“; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 406,27 Kč; o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 470,73 Kč, o) částky 2 200,15 Kč jako úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10. 2023; o) částky 6 464,44 Kč jako úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny 31 000 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023; u druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 44 427 Kč, kterou tvoří dlužná jistina a dlužný„ poplatek“; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 177,08 Kč; o) kapitalizovaného úroku ve výši 6 253,64 Kč; o) částky 1 888,48 Kč jako úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023; o) částky 4 770,31 Kč jako úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 21 952,10 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023; u první smlouvy o spotřebitelském úvěru: o) částky 13 507 Kč, kterou tvoří dlužná jistina a dlužný poplatek; o) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 225,67 Kč; o) kapitalizovaného úroku ve výši 4 345,48 Kč; o) částky 466,33 Kč jako úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023; o) částky 1 639,21 Kč jako úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023.

61. Úspěšná byla žalobkyně v částce 70 305,42 Kč počítáno ke dni 24. 10. 2023 Částku 70 305,42 Kč tvoří tyto položky: částka 49 200 Kč (I. výrok písm. a) tohoto rozsudku); částka 13 507 Kč (I. výrok písm. b) tohoto rozsudku); částka 1 208,47 Kč (I. výrok písm. c) tohoto rozsudku) částka 4 284,41 Kč (I. výrok písm. d) tohoto rozsudku) částka 466,33 Kč (I. výrok písm. e) tohoto rozsudku) jako úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023; částky 1 639,21 Kč (I. výrok písm. f) tohoto rozsudku) jako úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 6 570,51 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 10.2023.

62. Žalobkyně byla tedy úspěšná z 39,71 % (70 305,42 Kč / 177 025,10 Kč), žalovaná byla úspěšná ze zbylých 60,29 %. Žalovaná by tedy měla právo náhradu nákladů řízení z 20,58 % (60,29 % – 39,71 %). Protože však žalovaná nevynaložila žádné náklady v řízení (byla zcela pasivní), rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.