25Co 140/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: D., a. s., IČO xxx sídlem H., Praha zastoupená advokátkou Š. M. sídlem B., Praha proti žalované: K. S. M., narozená xxx státní příslušnice Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v ČR naposledy bytem V., Praha t. č. neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí: Městská část Praha sídlem U., Praha pro zaplacení 50 516,38 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. února 2023, č. j. 8 C 299/2021-48 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé (II.) co do co do částky 5 242,35 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 4. 2021 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení (III.) potvrzuje,

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. řízení podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), co do částky 4 482,98 Kč představujících kapitalizovaný úrok od 26.10.2020 do 14.4.2021 zastavil. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50516,38 KČ s úrokem 23,99 % ročně z částky 49 516,38 Kč od 15.4.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 49 516,38 Kč od 15.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Výrokem III. žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. 24703633 uzavřené dne 11. 9. 2017 mezi společností R., a.s., IČO xxx, sídlem Praha, H., PSČ (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, které žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Protože žalovaná neplnila svou povinnost splácet čerpaný úvěr, tak právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila dopisem ze dne 25. 10. 2022. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 49 516,38 Kč, poplatků 1 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 482,98 Kč + smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 49 516,38 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a zákonného úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 516,38 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena nejprve dne 23.04.2021 na společnost I., a.s., která ji smlouvou ze dne 7. 5. 2021 postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, přes opakované výzvy nic nezaplatila.

3. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že smluvní poplatky ve výši 1000 Kč tvoří 2 výzvy k zaplacení dluhu/upomínky po 500 Kč dle čl. 7.6. ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby.

4. Soudu se nepodařilo zjistit bydliště žalované, proto jí ustanovil opatrovníka usnesením ze dne 5. 3. 2022, č. j. 8 C 299/2021-22. žalovaná nejprve s opatrovníkem spolupracovala, následně však veškerý kontakt přerušila (viz č.l. 45.). Prostřednictvím pak žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože žalobkyně nepředložila všechny relevantní důkazy. Navíc před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované splácet úvěr, a proto je nutné posoudit smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ohledně neplatnost ujednání o výši úroků z úvěru pak odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004.

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s rámcem až 50 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná si s právní předchůdkyní žalobkyně rovněž ve smlouvě sjednala poplatky za užívání platební karty, resp. za platební transakce, a dále poplatky vzniklé z důvodu prodlení a smluvní pokutu dle připojeného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy pak byly obchodní podmínky. Podle obchodních podmínek byla žalovaná povinna splácet čerpaný úvěr tak, že výše minimální splátky byla stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, tj. z částky vyčerpaného úvěru spolu s poplatky a úroky s tím, že je stanovena rovněž minimální splátka. V případě porušení smluvních povinností žalované, tj. je-li v prodlení s úhradou splátek, měla právní předchůdkyně právo zesplatnit své pohledávky vůči žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnutý žalované zesplatnila ke dni 25. 10. 2020, kdy dluh byl ve výši 54 999,36 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původní věřitelky R., a.s., přes spol. I., a.s. postoupena až na žalobkyni, žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z titulu smlouvy o kreditní kartě č. 2470363 na spol. I., a. s. i postoupení stejné pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné výzvou ze dne 29. 6. 2021.

6. Ohledně toho, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně odkázala na standardní lustraci klienta týkající se případného insolvenčního řízení, doklad o mzdě, výpis žalované v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací NRKI. V registračním formuláři byly uvedeny jen velmi kusé údaje a příjmu bez jakékoliv analýzy výdajů. Výpis z účtu by mohl mít vypovídající hodnotu, ale právní předchůdkyně žalobně zde uvedené údaje zjevně blíže nezkoumala. Soud tak uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřila výdaje a situaci v domácnosti apod., podstatné výdaje žalované nebyly doloženy ani ověřeny.

7. K výši dluhu obvodní soud zjistil ze souhrnného výpis z účtu Kreditní karty ze dne 12. 5. 2021 jednotlivé transakce, jak žalovaná čerpala úvěr, tj. jak žalovaná kreditní kartou prováděla jednotlivé platby, příp. kdy nějakou část splatila, kdy k uvedenému dni však i přes úvěrový limit je zůstatek -8 207,05 Kč, ve výpise jsou uvedeny kreditní karty xxx a xxy. Jiný Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty obsahuje jednotlivé transakce, jak žalovaná čerpala úvěr, tj. jak kreditní kartou prováděla jednotlivé platby, příp. kdy nějakou část splatila, přičemž z něj vyplývá, zůstatek 54 999,36 Kč, ve výpise jsou uvedeny kreditní karty xxx a xxy.

8. Pro právní stránce obvodní soud odkázal na ust. § 75, § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ve spojení s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, s akcentem na to, že i když by výklad zákona o spotřebitelském úvěru svědčil pro posouzení neplatnosti smlouvy při pochybení poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele jako relativní, jedná se o neplatnost absolutní dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv není eurokonformní a je nesouladná s českým ústavním pořádkem (konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že by obecné soudy „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“, srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

9. Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí nesplnila, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem, a tomu odpovídá též výsledek.

10. Z hlediska výpočtu dlužné částky žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Sama předložila dva různé výpisy z účtu karty, respektive několika karet, když neobjasnil ani vztah více karet a z nich poskytnutých částek se smlouvou uvedenou v žalobě, ani rozdílnost těchto částek neodpovídajících částce uvedené v žalobě. Žalobce tento nedostatek neodstranil ani přes poučení soudu u jednání, proto soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč za dva úkony, přípravu a převzetí věci a účast u jednání.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání co do částky 5 242,35 Kč s úrokem z prodlení od 15. 4 2021 do zaplacení a navrhla, aby odvolací soud v této části napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl s odůvodněním, že soud měl žalobkyni přiznat požadovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně k žalobě omylem přiložila chybný výpis z účtu, k vyjádření z 7. 3. 2022 přiložila správný, ze kterého vyplývá, že žalovaná celkem čerpala částku 120 066,32 Kč a splatila jen 114 823,97 Kč a úrok z prodlení žalobkyně požaduje od data následujícího po zesplatnění. K odvolání přiložila výpis ve formě excelové tabulky s tím, že se nejedná o nový důkaz, jen o nový formát elektronického dokumentu. Z jednání odvolacího soud se omluvila.

13. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Má za to, že tvrzení žalobkyně jsou matoucí a nepřiléhavá vzhledem k původně požadovanému nároku, povodním tvrzením a předloženým výpisům. Žalobkyně nebyla schopna doplnit svá tvrzení ani po poučení poskytnutém jí při jednání, požadavek na 5 242,35 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení se objevil až v odvolání. Zdůraznila, že smlouva je nepatná z důvodu absence řádného posouzení schopnosti splácet úvěr žalovanou.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém II. výroku i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

15. Výrok o zastavení řízení a zamítavý výrok v rozsahu celého smluvního úroku, částky 45 274,03 Kč a úroku z prodlení z částky 44 274,03 Kč nebyly odvoláním napadeny, nabyly proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a zůstaly stranou zájmu odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení je tak jistina poskytnutého plnění 5 242,35 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od 15. 4. 2021 do zaplacení.

16. Jako rozhodné právo soud správně určil právo české dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

17. K procesní stránce věci odvolací soud doplňuje, že soud žalobkyni usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 8 C 299/2021-19 seznámil s výsledkem předběžného posouzení žaloby, podle kterého tvrzení v žalobě z předložených důkazů nevyplývají. Žalobkyně reagovala předložením dalších listin (č.l. 20, č.l. 39). Ve věci se konalo jednání dne 15. 2. 2023, přepis záznamu je na č.l. 72-78 spisu, při kterém soud žalobkyni poučil o tom, že skutečnosti vyplývající ze dvou různých žalobkyní předložených souhrnných výpisů si odporují, proto soud žalobu zamítne, pokud nebude jinak doložena konkrétní částka. Zástupkyně požádala o poskytnutí lhůty na to, aby soudu objasnila rozdíly mezi svými důkazními prostředky. Soud nevyhověl, a žalobkyni poučil dle § 118a odst. 2, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat výši dlužné jistiny dle smlouvy bez úroků a příslušenství, protože nebyla řádně zkoumána schopnost splácet úvěr. Zástupkyně žalobkyně odkázala na již provedené listinné důkazy s tím, že to není schopna na místě spočítat, ani po poučení dle § 119a o. s. ř. nedoplnila žádné další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazní prostředky.

18. Obvodní soud aplikoval přiléhavé právní předpisy a věc posoudil správně i po stránce právní včetně závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který ostatně v odvolacím řízení není ani napadán. Proto odvolací soud na detailní argumentaci soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy zcela odkazuje (shodně též rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance).

19. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, ostatně sama žalobkyně v odvolacím řízení se ani doplnění dokazování nedomáhá.

20. V odvolacím řízení předložila excelovou tabulku, o které uvádí, že se jedná jen o jiný formát již provedeného dokazování. Tato tabulka je tvořena dvěma částmi; souhrnným výpisem se zůstatkem -8 207,05 Kč přiloženým již k návrhu na nařízení elektronického platebního rozkazu (o kterém v průběhu řízení uvedla, že je chybné, „sheet1“) a přehledem plateb „BO“. Žalobkyní vytvořená 2. excelová tabulka předložená v odvolacím řízení pak skutečně není novým důkazem, ale pouze doplněním žalobních tvrzení jinou formou, neboť to, že si žalobkyně sama vytvoří přehlednou tabulku nelze považovat za důkazní prostředek cokoliv vypovídající o sporné skutečnosti, kolik žalovaná na kreditní kartu patřící právě ke smlouvě ze dne 11. 9. 2017 vyčerpala prostředků a kolik naopak splatila.

21. Ve skutečnosti se tak žalobkyně domáhá jiného hodnocení listinných důkazů, a to konkrétně Souhrnných výpisů z účtu Kreditní karty, který obvodní soud provedl a vyhodnotil jako nevěrohodné, protože údaje z nich si odporují. Tento rozpor pak žalobkyně vysvětlila v odvolacím řízení tím, že první Souhrnný výpis (k žalobě přiložený výpis) byl chybný a správný je ten druhý, přesto k odvolání přikládá opět ten první.

22. Nutno podotknout, že k žalobě byl soudu předložen Souhrnný výpis týkající se dvou kreditních karet, a to kreditní karty č. xxy a dále kreditní karty č. č. xxx, podle kterého ke stav na těchto kartách za období od 27. 9. 2017 do 21. 10. 2020 ke dni 12. 5. 2021 ve výši - 8 207,05 Kč. O tomto důkazním prostředku žalobkyně sama uvedla, že je chybný a předložila další Souhrnný výpis týkající se dvou kreditních karet, a to kreditní karty č. xxy a dále kreditní karty č. č. xxx, který rovněž končí dnem 21. 10. 2020, avšak nezahrnuje období od 27. 9. 2017 do 10. 8. 2019 a konečný zůstatek na těchto dvou kartách měl činit -54 999,36 Kč. Obě listiny mají ve svém záhlaví údaje o společnosti R. a.s., žalovaná pak poukázala na jejich nesoulad a napadla jejich pravost a věrohodnost.

23. Žalobkyně tedy k prokázání výše svého nárok předložila jen dvě soukromé listiny, jejichž původcem má být právní předchůdkyně žalobkyně, ani jedna listina nebyla podepsána, jejich obsah je rozporný.

24. U důkazu soukromou listinou postupuje soud dle § 132 o. s. ř. uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům. Pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, je nutno, aby předmětný skutkový závěr bylo možné alespoň s velkou mírou pravděpodobnosti připustit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 66/2003), dostačuje tedy, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1938/2008).

25. Podle § 565 věta prvá o z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

26. Podle § 566 odst. 1, 2 o. z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí. Má se za to, že písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na ní uvedené; to platí i v případě, že listina nebyla podepsána. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá.

27. Odvolací soud pak připomíná nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I.ÚS 1844/17, podle kterého je to žalující podnikatel, kdo by měl být schopen v případě sporu se spotřebitelem evidovat natolik zásadní skutečnosti jako je provedení platby za poskytnuté plnění. Tato povinnost plyne z postavení podnikatele jako silnější smluvní strany a profesionálního dodavatele plnění, který má zákonnou povinnost vést účetnictví a mít jasný přehled o svých obchodních aktivitách. Postoupení pohledávky na dalšího podnikatele pak nemá na uvedené procesní povinnosti žádný vliv.

28. Obvodní soud tak žalobkyni správně poučil dle § 118a odst. 2, 3 o. s. ř. k doplnění dalších tvrzení a označení dalších důkazních prostředků, což však žalobkyně neučinila. Rozhodnutí obvodního soudu je tak zcela důsledkem neunesení procesních břemen ze strany žalobkyně.

29. K procesnímu břemenu pak lze dodat, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2018 sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 21.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.10.2017 sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). S ohledem na to, že žalobkyně se odvolacího jednání dobrovolně neúčastnila, vzdala se tak možnosti poučení odvolacím soudem o povinnosti prokázat pravost předkládaných souhrnných výpisů. Jistina 30. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Plnění bez právního důvodu dopadá na absolutně neplatné smlouvy. Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci [srov. obdobně Petrov, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský 23 Cdo 2042/2020 17 zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1919-1921, dále též Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 293-294, nebo Eliáš, J., Adamová, H., Brim, L. in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Systém ASPI, Wolters Kluwer, komentář k § 2993; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020].

32. V posuzované věci se žalobkyně přes poučení soudu neprokázala, že by se žalovaná na její úkor z titulu neplatné smlouvy ze dne 11. 9. 2017 bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť neprokázala, že by čerpala úvěr, případně v jaké výši.

33. Odvolací soud tak plně odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně včetně závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení o tom, zda a kolik prostředků žalovaná čerpala z titulu smlouvy ze dne 11. 9. 2017. Úrok z prodlení 34. Rozhodnutí o úroku z prodlení pak vyplývá z rozhodnutí o samotné pohledávce. Navíc požadavek na úrok z prodlení je zjevně nedůvodný i proto, že ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Z uvedeného tak vyplývá, že nárok žalobkyně v žádném případě nemůže být splatný, neboť jeho splatnost nemohl jednostranně vyvolat poskytovatel úvěru, ale pouze soud svým rozhodnutím. (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

35. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně zcela správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti kterému žádné cílené námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal.

36. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalované v odvolacím řízení vznikly náklady ve výši 3 paušálních náhrad po 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání odvolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu v celkové výši 900 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

37. Požadavku opatrovníka na to, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit náklady řízení žalovaného k jeho rukám odvolací soud nemohl vyhovět, neboť takový požadavek nemá oporu v občanském soudním řádu. Navíc by takové rozhodnutí nic neměnilo na tom, že oprávněnou osobou je stále žalovaná a opatrovník jen platebním místem.

38. K soudnímu poplatku za odvolání odvolací soud uvádí, že si je vědom toho, že žalobkyně (odvolatelka) na základě výzvy soudu (č.l. 63) zaplatila 2 526 Kč (č.l. 69). Protože však žalobkyně podala odvolání jen do částky 5 242,35 Kč, byla základem poplatku ve smyslu § 6 odst. 1, 7, 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částka 5 250 Kč (a nikoliv částka, která byla předmětem řízení před soudem prvního stupně), čemuž odpovídá soudní poplatek z odvolání 1 000 Kč. Rozdíl 1 526 Kč je obvodní soud ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalobkyni vrátit.

Poučení