47 C 250/2024 - 34

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 18 629,11 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 3 570 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru, částky 165 Kč z titulu poplatku za službu „[Anonymizováno]“, částky 145 Kč z titulu poplatku za službu „Informační SMS servis“, částky 1 549,11 Kč z titulu smluvní pokuty a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 080 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 8. 2024 (podána u soudu téhož dne) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit: - jistinu 13 200 Kč, - poplatek za poskytnutí úvěru 3 570 Kč, - poplatek za službu „[Anonymizováno]“ 165 Kč, - poplatek za službu „Informační SMS servis“ 145 Kč, - smluvní pokutu 1 549,11 Kč a - zákonné úroky z prodlení 15 % z částky 17 080 Kč za dobu od 12. 10. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 6. 5. 2023 č. [hodnota].

2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

3. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 6. 5. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, var. sym. [Anonymizováno], na základě které žalobce poskytl žalované dne 6. 5. 2023 bezúčelový spotřebitelský úvěr 13 200 Kč na účet žalované č. [č. účtu] (důkaz: Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru; Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s datem 6. 5. 2023; Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020; Sazebník platný od 1. 12. 2021; Kopie občanského průkazu žalované; Autorizace ověření totožnosti; Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli; [Anonymizováno] ze dne 25. 10. 2024 na č. l. 19 a 20).

5. Na základě označené smlouvy se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky 13 200 Kč a dále zaplatit poplatek za sjednání úvěru 3 570 Kč, to vše do 5. 6. 2023, a platit poplatky za službu „[Anonymizováno]“ 165 Kč, za službu „Informační SMS servis“ 145 Kč.

6. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu (čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku). Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 12. 10. 2023 až 10. 1. 2024.

7. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti vyšel z toho, že u žalované činí celkový počet členů domácnosti 2 osoby, že tyto 2 osoby mají příjem, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr pravidelné měsíční výdaje v celkové výši 7 000 Kč (4 000 Kč na půjčky, 2 000 Kč na bydlení a „ostatní zbytné výdaje“ ve výši 1 000 Kč), že uvedla čistý měsíční příjem ve výši 26 500 K, z čehož žalobce ověřil čistý příjem měsíčně ve výši 13 050 Kč (důkaz: Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobce].; Identifikované příjmy; Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti).

8. Žalovaná byla vyzvána ke splnění dluhu v dodatečné lhůtě, a to předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2024, odeslanou téhož dne na adresu žalované (důkaz: dopis ze dne 7. 6. 2024 s poštovním podacím lístkem). Právní posouzení 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků na jistině.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 13 200 Kč.

11. Soud nejprve posuzoval (dle § 87 zákona), zda věřitel v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

12. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

13. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.)

15. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).

16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

17. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 33 ICdo 126/2022, „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“ 18. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

19. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury (přitom všech vrcholných soudních orgánů, tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) plynou zejména následující právní závěry: - při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) zásadně není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba zásadně tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit, - zásadně nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva bez zjištění a ověření konkrétních informací o žadateli.

20. Žalobce těmto požadavkům řádného zkoumání úvěruschopnosti nedostál.

21. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobce nijak neověřoval výdaje žalované a vyšel jen z „minimálních“ výdajů žalované ve výši 4 030 Kč, a to jen ve smyslu „vypočítaných“ (tedy neověřených; srov. důkaz Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, který explicitně rozlišuje, zda a co konkrétně žalobce ověřoval, a to užitím termínu „ověřený“ – srov. „Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu : 13050“).

22. Žalobce neověřoval, zda žalovaná skutečně má výdaje na bydlení měsíčně jen ve výši 2 000 Kč, jak je uvedeno ve Výpise o posouzení úvěruschopnosti.

23. Navíc sám žalobce zjistil, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 4 000 Kč (důkaz: Výpis o posouzení úvěruschopnosti).

24. Žalobce vyšel rovněž z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 13 050 Kč (důkaz: Výpis o posouzení úvěruschopnosti). Pak to však znamená, že žalovaná by měla na živobytí (včetně úhrady bydlení) jen částku 9 050 Kč měsíčně (pokud se odečtou deklarované výdaje na zápůjčky).

25. Navíc již samotný fakt, že žalovaná hradila měsíčně 4 000 Kč na zápůjčky, vzbuzuje důvodné pochybnosti o její schopnosti řádně a včas splácet další (tj. zažalovaný) úvěr (reálné riziko nežádoucího efektu v podobě tzv. vytloukání klínu klínem).

26. Žalobce ani neprokázal, že a jakým konkrétně způsobem ověřil příjem žalované ve výši 13 050 Kč a ani neuvádí a neprokázal, z jakých zdrojů takový příjem pochází a zda tak lze učinit racionální prognózu i o tomto příjmu v době po uzavření smlouvy (např. pracovní smlouva na dobu ne/určitou atd.)

27. Nadto splatnost úvěru byla velmi krátká, jeden měsíc, a o to větší vyvstaly objektivně důvodné pochybnosti, že žalovaná nebude schopna z jednoho jediného měsíčného příjmu za měsíc po čerpání úvěru zaplatit žalobci částku 16 964 Kč (chybějící objektivní časový prostor na straně žalované pro ušetření této částky z příjmu ve výši 13 050 Kč).

28. Z těchto důvodů je smlouva absolutně neplatná, tudíž žalobce má právo podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona pouze na vrácení částky, kterou žalované fakticky poskytl (jistina úvěru) – tj. částky 13 200 Kč (nebylo prokázáno, že žalovaná cokoliv na svůj dluh zaplatila a o této skutečnosti tížilo břemeno tvrzení a důkazní žalovanou). Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Všechny smluvní instrumenty (instituty) soud musel zamítnout (výrok II. – smluvní poplatky a smluvní pokuta). Proto je žalovaná povinna vrátit právě částku 13 200 Kč (výrok I.) Úroky z prodlení 29. Rovněž je žaloba nedůvodná v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení (výrok II.). To již při aplikaci § 13 o. z. a mj. názorů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „15. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první… představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). 16… stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… 17. … v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 30. Citovaný rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 byl potvrzen i v navazující praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 23 Cdo 101/2023, bod 56.; Nejvyšší soud se od něj neodchýlil ani v usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. 33 Cdo 1992/2024). Citovaný rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je zásadně respektován i v praxi nižších soudů, veřejnosti dostupné např. na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti (srov. např. následující rozsudky : Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 25 Co 140/2023, bod 34.; Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. 34 Co 128/2024, bod 12. a 13; Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023 č. j. 49 C 229/2022-94, bod 16. a 17., a ze dne 3. 4. 2024 č. j. 48 C 28/2024-26; Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 2023 č. j. 12 C 13/2023-71, bod 17., či ze dne 23. 10. 2023 č. j. 16 C 168/2023-74, bod 25. a 26; Okresního soudu ve [adresa] ze dne 30. 8. 2023 č. j. 7 C 10/2023-23, bod 18.; Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 7 C 67/2024 – 44, bod 36., či ze dne 27. 6. 2024 č. j. 7 C 44/2024-67, bod 20; Okresního soud v [adresa] ze dne 24. 4 2024 č. j. 36 C 9/2024-38, ze dne 2. 7. 2024 č. j. 10 C 18/2024-76, bod 14., či ze dne 2. 7. 2024 č. j. 25 C 84/2024-89, bod 19.; Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 7. 2024 č. j. 12 C 87/2024-39, bod 11.; Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2024 č. j. 11 C 102/2024-96, bod 19.; Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 7. 2024 sp. zn. 19 C 142/2024; Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne 2. 7. 2024 č. j. 5 C 102/2024-22, bod 18.; Okresního soudu v Rychnově and Kněžnou ze dne 1. 7. 2024 č. j. 3 C 106/2024-50, bod 5.; Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 6. 2024 č. j. 27 C 128/2024-26, bod 11. aj.)

31. Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přitom odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka, tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – přitom obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 28 Cdo 903/2021 a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. 20 Cdo 199/2024, bod 15.). „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. 33 Cdo 3315/2023-62).

32. Ustanovení § 87 zákona tak představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Nárok věřitele (zde žalobce) na úroky z prodlení před vydáním rozsudku nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná spotřebitelka dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona.

33. Žalovaná k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom v této otázce žalovanou tížilo břemeno tvrzení a důkazní, jelikož stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Z těchto důvodů soud určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku (obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. 8 Co 145/2024-119, bod 10. až 11. ve spojení s § 13 o. z.). Náklady řízení (výrok III.)

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch ve věci částečný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobce lze kvantifikovat částkou 13 200 Kč (jistina úvěru). Žalovaná měla následující úspěch v tomto řízení : 3 570 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru; 165 Kč z titulu poplatku za službu „[Anonymizováno]“; 145 Kč z titulu poplatku za službu „Informační SMS servis“; 1 549,11 Kč z titulu smluvní pokuty; úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 080 Kč od 12. 10. 2023 kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku 19. 11. 2024, tj. ve výši 2 836,55 Kč. Celkem tak žalovaná měla úspěch co do částky 8 265,66 Kč.

35. Předmět řízení tedy činil 21 465,66 Kč, z čehož úspěch žalobce představuje podíl 61 %. To znamená úspěch žalované 39 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % svých nákladů řízení.

36. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.

37. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) předžalobní výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

38. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.

39. Náhrada za DPH v sazbě 21 %, jejímž plátcem právní zástupce žalobce je (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), činí 252 Kč.

40. Z celkové částky 2 252 Kč představuje podíl 22 % náhradu nákladů řízení ve výši 496 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení

Právní posouzení Úroky z prodlení Náklady řízení (výrok III.) Poučení: