10 C 39/2025 - 88

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudce Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 499 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení: částky 50 000 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]; úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení; nákladů ve výši 1 000 Kč spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 6. 11. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což dokládá mj. to, že žalovaná zaslala tzv. verifikační platbu. Žalobkyně na základě smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet po 7 500 Kč měsíčně. Žalovaná však podle tvrzení žalobkyně nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 22. 4. 2024. Žalobkyně jí proto zaslala 2 upomínky, které však žalovanou k platbě nepřiměly. Žalobkyně jí zaslala ještě předžalobní výzvu, ani ta však k uhrazení dluhu nevedla.

3. Ve vyjádření ze dne 28. 2. 2025 (č. l. 16) žalobkyně k výzvě soudu popsala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Od žalované si v rámci tohoto procesu vyžádala 2 doklady totožnosti, výpis z bankovního účtu a potvrzení o příjmech. Žalovanou dále lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, obchodním rejstříku, databázi neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI. Žalovaná o sobě sdělila, že má příjem 30 782 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně a pravidelné finanční závazky ve výši 7 621 Kč. Po zohlednění splátky uvažovaného úvěru by žalované z jejího příjmu podle žalobkyně zbylo 11 461 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla žaloba zaslána na adresu jejího trvalého bydliště. Neúčastnila se ani nařízeného jednání ve věci, přestože jí bylo zasláno předvolání.

I. Skutková zjištění soudu

5. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) na základě dokazování učinil následující skutkový závěr. U každého z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil. 6. [Předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru] V procesu jednání o spotřebitelském úvěru žalobkyně žalované poskytla informaci o zamýšlené půjčce, včetně údajů o splátkách, roční procentní sazbě nákladů 435,03 % ročně, celkové zaplacené částce a úrokové míře 15 % měsíčně (předsmluvní informace na č. l. 39). 7. [Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru] Žalovaná a zástupce žalobkyně dne 6. 11. 2023 vyjádřili shodnou vůli uzavřít smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena skrze prostředky komunikace na dálku. Žalovaná svůj souhlas s uzavřením smlouvy vyjádřila vložením SMS kódu, který ji za tímto účelem žalobkyně zaslala. Součástí procesu uzavírání smlouvy bylo i to, že žalovaná zaslala žalobkyni tzv. verifikační platbu 1 Kč s variabilním symbolem [var. symbol] odpovídajícím číslu smlouvy a zprávou pro příjemce „[jméno FO]“ (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 41 a násl.; potvrzení o přijetí tzv. verifikační platby na č. l. 50). Ve smlouvě je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč na 12 měsíců. Žalovaná se podle textu smlouvy zavázala uhradit úrok ve výši 90 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč a společně s poslední splátkou se zavázala vrátit i poskytnutou jistinu 50 000 Kč. Dohromady tedy měla žalovaná zaplatit celkem 140 000 Kč. Úroková míra činila 15 % měsíčně. Smlouva obsahuje mj. ujednání o poplatku 500 Kč jak za první, tak za druhou upomínku při prodlení žalované s úhradou splátky. V případě, že by žalovaná nezaplatila ani po těchto 2 upomínkách, měla žalovaná podle smlouvy právo zesplatnit jistinu úvěru (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 41). 8. [Posuzování úvěruschopnosti žalované] Před uzavřením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru si žalobkyně od žalované vyžádala informace o její finanční a majetkové situace. Žalovaná o sobě uvedla, že je vdaná, je zaměstnaná s průměrným příjmem ve výši 30 782 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má pravidelné finanční závazky 7 621 Kč měsíčně. Žalobkyně si o žalované zjistila, že má vedle pravidelných splátek ještě jednorázové půjčky v celkové výši 47 000 Kč. S negativním výsledkem žalobkyně žalovanou lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, obchodním rejstříku, databázi neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI (posouzení úvěruschopnosti na č. l. 43, výpis z registru centrální evidence exekucí na č. l. 29; fotokopie občanského a řidičského průkazu žalované na č. l. 30 až 32; výpisy z registrů na č. l. 38). Žalobkyně si současně nechala doložit výpisy z účtu žalované za období srpen 2023 až říjen 2023, tj. 3 měsíce před uzavřením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Z těchto výpisů je patrná výše čisté mzdy žalované (30 991 Kč v srpnu 2023; 33 985 Kč v září 2023 a 27 371 Kč v říjnu 2023). Z výpisů je patrné, že v srpnu 2023 měla na účtu žalobkyně kreditní obrat ve výši 88 471,08 Kč a debetní obrat ve výši 88 655,38 Kč; v září 2023 kreditní obrat 60 965,05 Kč a debetní obrat ve výši 60 255,53 Kč a v říjnu 2023 kreditní obrat ve výši 52 851,03 Kč a debetní obrat ve výši 50 199,77 Kč. Z výpisů je taktéž patrno, že žalovaná si v srpnu 2023 vzala půjčky ve výši 55 000 Kč (10 000 Kč od [právnická osoba]; 35 000 Kč od zaměstnavatele; 10 000 Kč od [právnická osoba]), v září 2023 půjčku ve výši 20 000 Kč od [právnická osoba], a v říjnu 2023 půjčku ve výši 7 000 Kč od [právnická osoba]. Rozpočet žalované v tomto období významným způsobem zatěžovaly splátky dosavadních půjček (výpis z účtu na č. l. 21 až 28). 9. [Výpisy z účtu za listopad 2023 únor 2025] Z výpisů z účtu žalované za období listopad 2023 únor 2025 soud zjistil následující. V měsících listopad 2023 až březen 2024 měla žalovaná na účtu kreditní a debetní obraty ve výši několikanásobku její mzdy, přičemž v každém měsíci debetní obrat dosáhl prakticky shodné výše, jakou měl v daném měsíci kreditní obrat (při čisté mzdě v rozmezí 27 103 Kč až 34 694 Kč měla žalovaná kreditní obrat na účtu 103 031,07 Kč v listopadu 2023; 67 707,02 Kč v prosinci 2023; 76 362 Kč v lednu 2024; 67 319,08 Kč v únoru 2024; 81 809 Kč v březnu 2024) (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79). V každém měsíci v období listopad 2023 až březen 2024 žalovaná žalobkyni zasílala splátku 7 500 Kč uvedenou v posuzované smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79; výpis z účtu žalobkyně dokládající přijetí splátek od žalované na č. l. 84). Současně si však v každém měsíci v tomto období žalovaná vzala půjčku, která svou výší tuto splátku převýšila. Na základě půjčky konkrétně v listopadu 2023 získala 50 000 Kč od žalobkyně; v prosinci 2023 získala 20 000 Kč od [právnická osoba], a 3 013 Kč od [právnická osoba].; v lednu 2024 získala 7 621 Kč od [právnická osoba]., v únoru 2024 získala 10 145 Kč od [právnická osoba]., a v březnu 2024 získala 12 000 Kč od [právnická osoba] (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79). V období duben 2024 až únor 2025 již na základě údajů z výpisu z účtu není jednoznačně patné, že by si žalovaná brala půjčky či úvěry (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79), na druhou stranu od dubna 2024 již nesplácela 7 500 Kč měsíčně žalované (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79; negativní tvrzení žalobkyně). 10. [Skutkový závěr soudu k úvěruschopnosti žalované] Soud na základě dokazování učinil následující skutkový závěr. Na počátku listopadu 2023 se žalovaná nacházela v nepříznivé finanční situaci, neboť ji tížila řada finančních závazků, včetně závazků z půjček a úvěrů z minulosti. Splácet tyto závazky, hradit své nezbytné výdaje a hradit další výdaje způsobem, jakým to činila od srpna 2023 do listopadu 2023 a pak ještě do března 2024, byla žalovaná schopna jedině tak, že si každý měsíc brala novou půjčku či úvěr. Od srpna 2023 do listopadu 2023 a ostatně dále ještě do března 2024 částky, které žalovaná na svůj účet přijala v prakticky shodné výši vždy v daném měsíci i vydala. Kreditní i debetní obraty na jejím účtu v celém období od srpna 2023 do března 2024 významně (často i několikanásobně) převyšovaly výši jejího příjmu ze zaměstnání. Skutečnost, že dosavadní závazky byla při způsobu svého hospodaření schopna hradit jen za cenu braní si dalších a dalších půjček a úvěrů, byla patrná již z výpisů z jejích účtů za období srpen 2023 až říjen 2023 (k tomu srov. bod 8.), neboť v každém z těchto měsíců bylo patrné, že si žalovaná vzala úvěr či půjčku a jen díky těmto půjčkám či úvěrům byla schopná hradit své dosavadní dluhy. Závěr o tom, že žalovaná byla dosavadní splátky úvěrů schopná platit jen za cenu toho, že si brala nové půjčky a úvěry, pak dále podporují i její výpisy z účtu za období listopad 2023 až únor 2025. V listopadu 2023 až březnu 2024 žalovaná pokračovala v tom, že si brala nové půjčky, aby mohla hradit splátky dosavadních půjček, díky čemuž byla schopná žalované hradit dohodnutých 7 500 Kč měsíčně. Od dubna 2024 do února 2025 si žalovaná další půjčky či úvěry nevzala (či to alespoň není jednoznačně patrné z jejího účtu) a v tomto období již splátky žalované nepoukazovala. Je tak patrné, že žalovaná hradila dohodnuté splátky ve výši 7 500 Kč, které byly dohodnuty v posuzované smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jen tehdy, když si brala nové půjčky a úvěry. 11. [Výplata jistiny žalované] Žalobkyně po uzavření smlouvy vyplatila žalované na její účet částku 50 000 Kč (potvrzení o platbě na č. l. 50; výpis z účtu žalované na č. l. 55 verte). 12. [Platby zaslané žalovanou] Kromě verifikační platby ve výši 1 Kč (potvrzení o přijetí tzv. verifikační platby na č. l. 49), žalovaná žalobkyni zaplatila v období listopad 2023 až březen 2024 celkem 37 500 Kč v 5 platbách po 7 500 Kč hrazených v měsíčním taktu (výpisy z účtu na č. l. 55 až 79; výpis z účtu žalobkyně dokládající přijetí splátek od žalované na č. l. 84). Od dubna 2024 žalovaná již nic nezaplatila (negativní tvrzení žalobkyně).

13. Žalobkyně dne 22. 4. 2024 žalované zaslala upomínku č. 1 o splátku ve výši 7 500 Kč splatnou do 15. 4. 2024 (upomínka č. 1 na č. l. 45 a na č. l. 46) a dne 5. 5. 2024 jí zaslala upomínku č. 2 (upomínka č. 1 na č. l. 47 a na č. l. 48). 14. [Předžalobní výzva] Žalobkyně žalované zaslala dne 21. 9. 2024 předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2024, ve které ji současně informovala o tom, že zesplatnila celý úvěr (předžalobní výzva na č. l. 51 a podací lístek na č. l. 52). Ani předžalobní výzva však žalovanou nepřiměla k žádné další platbě.

II. Hodnocení soudu

15. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). II.A Posouzení úvěruschopnosti žalované 16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).

18. Soud konstatuje, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované obstarala dostatečný okruh informací o žalované a dostatečné množství podkladů. Žalovaná ji informovala o svém výdělku a finanční situaci. Údaje poskytnuté žalovanou měla žalobkyně možnost si ověřit na základě poskytnutých výpisů z účtů žalované za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy. Současně žalobkyně žalovanou s negativním výsledkem lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, obchodním rejstříku, databázi neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI. Po formální stránce (z hlediska rozsahu opatřených informací a podkladů a z hlediska ověření údajů v těchto podkladech) soud na straně žalované neshledal pochybení.

19. Po materiální stránce ovšem z podkladů získaných žalobkyní za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo značné riziko, že žalovaná nebude schopna splácet dohodnuté splátky a jistinu podle smlouvy, kterou s ní nakonec žalobkyně uzavřela. Již z výpisů z účtu žalované za měsíce srpen 2023 až říjen 2023, které měla žalovaná k dispozici před uzavřením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru (smlouva byla uzavřena dne 6. 11. 2023), bylo patrné, že žalovaná již tehdy splácela řadu stávajících půjček či úvěrů. Splácet tyto závazky, hradit své nezbytné výdaje a hradit další výdaje způsobem, jakým to činila od srpna 2023 do října 2023, byla žalovaná schopna jedině tak, že si každý měsíc brala novou půjčku či úvěr. Žalovaná měla v období od srpna 2023 do října 2023 až čistou mzdu v rozmezí 27 371 Kč až 33 985 Kč a v srpnu 2023 vzala půjčky ve výši 55 000, v září 2023 půjčku ve výši 20 000 Kč a v říjnu 2023 půjčku ve výši 7 000 Kč. Již na základě výpisů z účtu za období srpen 2023 až říjen 2023 bylo patrné, že žalovaná se dostávala do dluhové spirály, neboť splátky stávajících dluhů byla schopna hradit jen za cenu toho, že si brala nové a nové půjčky. Jen za poslední 3 měsíce před uzavřením nyní posuzované smlouvy si vzala půjčky či úvěry ve výši 82 000 Kč (tj. téměř trojnásobku svého příjmu ze zaměstnání za toto 3měsíční období). Již jen s ohledem na finanční situaci žalované a způsob jejího hospodaření patrný z výpisů z účtů za srpen 2023 až říjen 2023 (k nim blíže viz bod 8. výše) měla žalobkyně možnost zjistit, že stávající dluhy žalovaná splácí jen za cenu braní si nových půjček ve vysokých částkách. Žalobkyně si tudíž měla být vědoma toho, že u žalované je nepřiměřeně vysoké riziko, že nebude schopna dostát svým závazkům z nyní posuzované smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

20. Soud konstatuje, že uvedené riziko, že žalovaná nebude schopna své závazky ze smlouvy splácet, se následně naplnilo (k tomu viz bod 9.). V období listopad 2023 až březen 2024 si žalovaná nadále brala nové půjčky či úvěry, díky čemuž byla schopna žalované v listopadu 2023 až březnu 2024 posílat 7 500 Kč měsíčně (celkem tedy 37 500 Kč za těchto 5 měsíců). Výše půjček, které si žalovaná v tomto období nově brala vždy převyšovala splátku 7 500 Kč pro žalovanou. Od dubna 2024 si však žalovaná další půjčky a úvěry nevzala a ustala též s hrazením splátek žalobkyni. I následný vývoj potvrzuje skutečnost, že žalovaná byla přinejmenším od srpna 2023 v nepřiznivé finanční situaci charakterizované tím, že stávající finanční závazky a dluhy z minulých půjček a úvěrů byla schopná hradit jen za cenu braní nových a nových půjček a úvěrů, tj. žalovaná stále hloupěji sestupovala po dluhové spirále.

21. Již na základě údajů z výpisů z účtů za srpen 2023 až říjen 2023, které měla žalobkyně k dispozici, přitom bylo patrné, že se žalovaná nachází v této dluhové spirále a že tedy není úvěruschopná. Soud tak konstatuje, že spotřebitelský úvěr žalobkyně poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 větou poslední zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením této smluv byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. II.B Důsledky vadného posouzení úvěruschopnosti u druhé a třetí smlouvy o úvěru 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz): „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“ 24. Posuzovanou smlouvu ze dne 6. 11. 2023 o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud z úřední povinnosti vyhodnotil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, neboť žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení dosud nesplacené části jistiny. Žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč a žalovaná jí vrátila celkem 37 501 Kč (1 Kč jí zaslala jako verifikační platbu a následně jí zaslala 5 splátek po 7 500 Kč; 37 501 Kč = 1 + [5 × 7 500 Kč]). Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit 12 499 Kč (50 000 Kč – 37 501 Kč).

26. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

27. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 25 Co 140/2023. Žalobkyni tudíž nenáleží žádný úrok z prodlení spojený s platbou jistiny, protože její splatnost nastává až na základě tohoto rozsudku.

28. Žalobkyně nemá nárok ani na částku 1 000 Kč požadovanou jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Jak popsal Nejvyšší soud ve výše citované části rozsudku 33 Cdo 3675/2021: v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit jen nesplacenou část jistiny, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění. V posuzované věci je smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v takovém případě samotná výzva věřitele k plnění nezakládá splatnost dosud nehrazené jistiny, tím méně pak zaslané 2 upomínky. Splatnost může být podle Nejvyššího soudu založena buď dohodou mezi účastníky, nebo rozhodnutím soudu, nikoli jednostranným projevem vůle věřitele. Protože k dohodě účastníků o splatnosti nedošlo, je splatnost určena až tímto rozsudkem. V takové situaci ovšem žalobkyně upomínky zasílala žalované ještě před splatností nezaplacené části jistiny. Náklad na zaslání takových upomínek pak nepředstavuje důvodně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky a nelze je tak považovat ani za příslušenství pohledávky podle § 513 občanského zákoníku. Žalobkyně tudíž nemá právo vůči žalované právo na úhradu nákladů na zaslání těchto upomínek.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou, nýbrž jen po splátkách rozložených v určité době, či dokonce že není v současnosti schopen splácet vůbec (viz bod 17. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022). Při řešení otázky rozložení důkazního břemene mezi stranami lze vyjít z tzv. Rosenbergovy teorie dělení důkazního břemene, označované jako teorie analýzy norem, která je i současnou civilistickou doktrínou považována za primární a odpovídající procesním pravidlům obsaženým v účinném občanském soudním řádu. Základní pravidlo dělení důkazního břemene vycházející z této teorie stanoví, že procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020 čj. 22 Cdo 1287/2020-502). Norma obsažená v § 87 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“) je v části, která se týká určení doby vracení jistiny, a to tak že má jít o dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, příznivá k samotnému spotřebiteli. Jde totiž o normu, která modifikuje povinnost platit ve prospěch spotřebitele tak, že ji rozkládá v čase. Je tudíž na samotném spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které podporují závěr, že dlužnou jistinu není schopen splatit najednou. Půjde především o skutečnosti týkající se příjmu spotřebitele a jeho celkových sociálních a majetkových poměrů (srov. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), tj. skutečnosti, o kterých ví nejlépe jen sám spotřebitel a o nichž má právě spotřebitel nejlepší možnost nabídnout důkazy.

30. Žalovaná v řízení ani netvrdila, natož aby prokázala, že v jejích možnostech není dlužnou jistinu zaplatit najednou, resp. že doba přiměřená poměrům žalované by vyžadovala splátkování dlužné jistiny. Jelikož se žalovaná neúčastnila jednání, nebylo možno jí ani adresovat výzvu podle § 118a o. s. ř. Za této situace soud rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit celou dlužnou jistinu najednou, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z výpisů z účtů žalované vyplývá, že od srpna 2024 do února 2025 byla žalovaná schopná si od [jméno FO] opatřit příjem ve výši 40 000 Kč až 53 600 Kč měsíčně, v období leden 2025 až únor 2025 od něj měla příjem a ve výši 25 750 Kč a 27 575 Kč. Za této situace je podle náhledu soudu v možnostech žalované zaplatit dlužnou jistinu ve výši 12 499 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Náklady řízení

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, měla by tedy hradit poměrnou část nákladů žalované. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, a nevynaložila tudíž žádné náklady řízení. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Skutková zjištění soudu II. Hodnocení soudu II.A Posouzení úvěruschopnosti žalované II.B Důsledky vadného posouzení úvěruschopnosti u druhé a třetí smlouvy o úvěru III. Náklady řízení Poučení: