10 C 252/2023 - 120

Rubrum

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], bytem [Adresa žalobce B], c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C], bytem [Adresa žalobce C], všichni zastoupeni [Jméno žalobce D], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované], zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o na určení služebnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], je zatížen služebností opravňující každého vlastníka pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], právem chůze a jízdy osobními a nákladními automobily či stavebními stroji v rozsahu dle geometrického plánu, který bude zpracován v průběhu řízení, se zamítá.

II. Eventuální žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby bylo zřízeno právo služebnosti ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], k tíži pozemku žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], spočívající v právu chůze a jízdy po zatíženém pozemku osobními i nákladními automobily či stavebními stroji v rozsahu dle geometrického plánu zpracovaného v průběhu řízení s tím, že výkon tohoto práva je každý vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] povinen trpět, a aby žalobcům byla případně uložena povinnost zaplatit žalované za zřízení práva služebnosti nezbytné cesty jednorázová úplata ve výši dle úvahy soudu, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 27 104 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Dne [datum] podali žalobci proti žalované žalobu, kterou se domáhali určení, že „… pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedený u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]Katastrální pracoviště [adresa], je zatížen služebností opravňující každého vlastníka pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], právem chůze a jízdy osobními i nákladními automobily či stavebními stroji v rozsahu dle geometrického plánu, který bude zpracován v průběhu tohoto řízení. Výkon tohoto práva je každý vlastník výše uvedeného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] povinen trpět. …“, eventuálně rozhodnutí „… I. K tíži pozemku žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], se zřizuje právo služebnosti ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], které spočívá v právu chůze a jízdy po zatíženém pozemku osobními i nákladními automobily či stavebními stroji v rozsahu dle geometrického plánu, který bude zpracován v průběhu tohoto řízení. Výkon tohoto práva je každý vlastník výše uvedeného pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] povinen trpět. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované za zřízení práva služebnosti nezbytné cesty po části pozemku žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] jednorázovou úplatu, jejíž výše je ponechána na úvaze soudu. …“, a (v obou případech) uložení povinnosti nahradit žalobcům náklady řízení. Součástí žaloby byl návrh na vydání předběžného opatření následujícího znění: „Žalovaná je povinna strpět průchod a průjezd osobními i nákladními automobily žalobců přes svůj pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedený u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a to za účelem přístupu na pozemek žalobců parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno], vedený u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Žalobci jsou oprávnění k výkonu výše uvedeného práva průchodu a průjezdu přes uvedený pozemek žalované a to po dobu do skončení tohoto řízení.“. Žalobu odůvodnili mimo jiné tím, že žalovaná vlastní pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalobci jako podíloví spoluvlastníci vedlejší pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], na který se lze dostat pouze průchodem či průjezdem přes pozemek žalované. Z toho, že „… již v roce 2008 udělila žalovaná tehdejšímu vlastníku pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], panu [jméno FO], souhlas s tím, že může užívat pozemek žalované k průjezdu na pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] … (a že) … nejméně od roku 2008 je vykonáváno právu průchodu a průjezdu přes pozemek žalované na pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. …“ žaloba dovozuje, že toto „… právo vykonával právní předchůdce žalobců, pan [jméno FO], i samotní žalobci v dobré víře, že jim toto právo náleží. …“. Osvětlili, že [jméno FO] byl otcem 1) žalobkyně, 3) žalobce a jednatele žalované, pana [jméno FO], a zároveň manželem 2) žalobkyně. Žalobci jsou právními nástupci [jméno FO], neboť po něm pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zdědili. [jméno FO] i žalobci využívali pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k průchodu i průjezdu osobními i nákladními automobily a stavebními stroji, neboť na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] mají složen materiál pro stavební účely, a v tomto oboru podnikají. Oba pozemky (parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) kdysi tvořily celek, a umožnění průchodu a průjezdu byl podmínka [právnická osoba] [adresa], odboru územního plánování a regionálního rozvoje, pro rozdělení původního pozemku na dva nové. 2.

1. Nyní žalovaná znemožňuje žalobcům průchod ani průjezd přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. S odkazem na ust. § 1260 odst. 1, § 1091 odst. 2 a § 1029 odst. 1 občanského zákoníku vyjadřují žalobci přesvědčení, že u nich došlo k vydržení služebnosti cesty, a pokud by tomu tak nebylo, že jsou oprávněni domáhat se zřízení služebnosti nezbytné cesty přes pozemek žalované. Žalobci kvůli svým podnikatelským aktivitám potřebují přes pozemek žalované pravidelně projíždět jak osobními, tak nákladními vozidly a stavebními stroji, tak jak jimi projížděli doposud na základě výše uvedeného souhlasu. Žalovaná byla žalobci dne [datum] vyzvána k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti cesty, ve které by byly stanoveny podmínky zřízené služebnosti, se zřízením služebnosti nesouhlasila. 1.

2. Návrh na předběžné opatření pak odůvodnili tak, že žalobci potřebují přes pozemek žalované z uvedených důvodů pravidelně procházet a projíždět, protože na svém pozemku mají složen materiál, ke kterému se nemohou dostat. Žalovaná jim ve vjezdu na pozemek úmyslně brání tím, že před bránu účelově postavila svou vlastní dodávku. S odkazem na ust. § 74 občanského soudního řádu a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7 1996 sp. zn. [spisová značka] mají žalobci za to, že je na místě zatímně upravit poměry účastníků, aby měli i nadále možnost průchodu a průjezdu přes pozemek žalované a aby tak „… mohli i nadále realizovat činnosti jak osobního, tak i pracovního charakteru. …“. Žalobci jsou přesvědčeni, že tímto předběžným opatřením by žalované nevznikla žádná nepřiměřená újma, neboť toto právo bylo již po dlouhá léta žalobci vykonáváno a straně žalované doposud žádná újma nevznikla. Za zcela jistě zapotřebí proto považují upravit zatímně poměry účastníků, a to „… do okamžiku meritorního rozhodnutí o výše uvedeném žalobním návrhu žalobců. …“.

2. Usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud návrhu vyhověl a žalované uložil povinnost „(I.) … se dle § 76 odst. 1, písm. e), obč. soudního řádu … do pravomocného rozhodnutí o žalobě snášet průchod a průjezd osobními i nákladními automobily ve vlastnictví žalobců přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota], za účelem přístupu na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV č. [hodnota], oba vedené u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. … (II.) dle § 76 odst. 1, písm. e), obč. soudního řádu povinnost do pravomocného rozhodnutí o žalobě zdržet se všech jednání, která by vedla ke znemožnění průchodu a průjezdu osobními i nákladními automobily ve vlastnictví žalobců přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota], za účelem přístupu na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV č. [hodnota], oba vedené u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. a (III.) Pro případ, že taková jednání již učinil, … povinnost přijmout opatření a faktické kroky k neprodlenému obnovení nerušené možnosti průchodu a průjezdu osobními i nákladními automobily ve vlastnictví žalobců přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota], za účelem přístupu na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa] na LV č. [hodnota], oba vedené u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].“.

3. K odvolání žalované Krajský sodu v Plzni usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] napadené rozhodnutí potvrdil a konstatoval, že námitky žalované neshledal důvodnými, neboť v rámci přezkumu vydaného předběžného opatření je nutno zabývat se pouze tím, zda byla naplněna zákonná podmínka, a to spočívající buď v potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků, nebo existence obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Soud prvního stupně vydané předběžné opatření odůvodnil právě potřebou zatímní úpravy poměrů účastníků a odvolací soud se s jeho závěrem zcela ztotožňuje. Většina odvolacích argumentů žalované spadá do rámce rozhodnutí o věci samé, které tímto předběžným opatřením rozhodně předjímáno není, byť soud prvního stupně se výsledku sporu okrajově dotkl, pokud uvedl, že bude velmi obtížné až nemožné prokázat důvodnost žaloby na určení vydržení služebnosti průchodu a jízdy. Souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně o potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků za situace, kdy žalovaná ani žalobci tvrzené užívání jejího pozemku formou průchodu a průjezdu osobními i nákladními automobily ve vlastnictví žalobců a jejich předchůdce od roku 2008 nezpochybňuje, že nepopřela, že dala dne [datum] k průjezdu a průchodu souhlas, a že podmínkou dělení pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]ze strany MÚ [adresa] bylo umožnění přístupu k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes pozemek p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalované. Žalovaná nebrojila ani proti tvrzení žalobců, že aktuálně je jim požadovaný přístup žalovanou znemožněn, žalobcům brání průchodu a jízdy, ač více jak 15 let k žádným neshodám a konfliktům v tomto směru mezi účastníky řízení nedošlo. Nebrání se ani tvrzení žalobců, že na jejich výzvu směřující k mimosoudní dohodě nereagovala, resp. s ní nesouhlasila a není ani sporná skutečnost, že žalobci podnikají ve stavebnictví a na svém pozemku, ke kterému od roku 2008 měli zajištěn přístup přes pozemek žalované, mají uložený [právnická osoba]. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl v intencích zákonné úpravy, a (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 736/17) že, aby předběžné opatření splnilo svůj účel, je potřeba o návrhu rozhodnout bezodkladně, přičemž (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2016)pro rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení. [právnická osoba] rámci podaného odvolání se žalovaná zároveň vyjádřila k žalobním argumentům. Vyjádřila přesvědčení, že žalobci neosvědčili důvodnost uplatněného nároku. Návrh vychází z toho, že žalobci nemohou procházet a projíždět přes pozemek ve vlastnictví žalované, tj. parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a vyjadřují přesvědčení, že na to mají právo na základě souhlasu ze dne [datum]. Existence tvrzeného práva žalobců je dle žalované naprosto sporná, neboť souhlas ze dne [datum] byl udělen výlučně [jméno FO], r. č. [RČ], IČ14734231, jeho zaměstnancům a dalším jím pověřeným osobám. Nejednalo se tedy o věcné břemeno (služebnost) ve smyslu ust. § 1262 odst. 1 o. z., nýbrž o osobní právo, které zaniklo smrtí [jméno FO], jehož živnost zanikla ke dni [datum]. To, že žalovaná jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejednala se žalobci o možnosti sjednat služebnost cesty pro vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [adresa], ani to, že určitý čas trpěla, že přes její pozemek žalobci chodí a jezdí, nemůže odůvodnit zásah do vlastnického práva žalované. 1.

1. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že žalobci mají přístup na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jinak než přes pozemek žalované, a to pěšky přes pozemek ve vlastnictví města [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dále i přes pozemek parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] a následně přes pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví ČR, k nimž má právo hospodařit Správa železnic. Do úvahy připadá i vstup na pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] přes pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví města [adresa] a následně přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Případné zřízení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 může být řešeno několika způsoby a přístup k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes pozemek žalované není jediným možným přístupem.

2. Žalobci v rámci vyjádření k odvolání žalované uvedli, že argumentace žalované je ryze účelová. Zdůraznili, že pozemek žalované využívali k průchodu i průjezdu osobními i nákladními automobily i stavebními stroji, neboť na svém pozemku mají složený materiál pro stavební účely, a to vše k realizaci své podnikatelské činnosti. Žalovaná jim umožňovala průchod i průjezd přes svůj pozemek nejméně od roku 2008 a byli tak v dobré víře, že tohoto svého práva využívají zcela oprávněně, a to na základě souhlasu udělenému (již zesnulému) [jméno FO], jeho zaměstnancům a dalším osobám jím pověřeným. Žalobci žalovanou vyzývali k mimosoudní dohodě o sjednání služebnosti cesty. Žalobci tohoto práva využívají již od roku 2008, aniž by se žalovaná po celou dobu vůči vykonávanému právu ohradila, navíc souhlas žalované s průchodem a průjezdem přes svůj pozemek byl podmínkou dělení pozemků, ke kterému dalo v roce 2008 město [adresa] svůj souhlas.

3. Při jednání dne [datum] soud účastníky seznámil s předběžným závěrem, že úspěch primárního petitu, tedy určení, že došlo k vydržení práva průchodu a průjezdu, nepovažuje za způsobilý stát se řešením sporu. Šance žalobců prokázat, že mohli být oprávněně přesvědčení o tom, že jim svědčí právo průchodu a průjezdu i po zániku dohody, v tomto smyslu uzavřené se zesnulým [jméno FO], totiž považuje za poměrně malou. Soud dále vyjádřil přesvědčení, že je na místě zřídit právo průchodu a průjezdu formou nutné cesty, neboť průchod na sousední pozemek byl podmínkou oddělení obou pozemků a v tomto řízení soud v podstatě napravuje nedbalé a nedostatečné řešení, které předchůdce žalobců a žalovaná přijali v době oddělování pozemků. S ohledem na znalost místních poměrů pak konstatoval, že argument zřízením cesty přes tři jiné pozemky jiných vlastníků nemůže v řízení uspět, kromě technické složitosti a obtížnosti takového přístupu i proto, že v řízení průchodu a průjezdu bylo podmínkou, bez které by k oddělení pozemků a tím i ke vzniku sporu vůbec nedošlo. 3.

1. Právní zástupce žalovaného nesouhlasil s poukazem na to, že dle ust. § 1032 odst. 1, písm. c) nelze zřídit nutnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení. Kolem pozemku žalobců vede pozemek ve vlastnictví Správy železniční cesty navazující na pozemek ve vlastnictví [adresa], přičemž městský pozemek je veden jako účelová komunikace, pozemek SŽDC je pak jako cesta využíván. Žalobci tak mají možnost relativně snadno dosáhnout spojení s veřejnou komunikací a není proto na místě žalobě vyhovět jen proto, že je to pro žalobce způsob složitější. Strana žalovaná se navíc na dělení pozemků, při kterém vznikl pozemek nyní vlastněný žalobci, nepodílela, není proto ve smyslu ust. § 1033 odst. 2 o. z. ani důvod, aby problém vytvořený při dělení byl řešen na její úkor. 3.

2. Právní zástupce žalobců pak vyjádřil přesvědčení, že, jelikož se i žalovaná podílela na vzniku problému při dělení pozemků, překážka v uložení povinnosti snášet průchod a průjezd ve prospěch žalobců není dána. 3.

3. Žalobce namítal, že nerozumí tomu, jak by bylo možné zřídit přístup k našim pozemkům přes pozemky [Anonymizováno], když zároveň existují stížnosti žalované u [právnická osoba] v [Anonymizováno], snažící se zabránit v užívání téhož pozemku jako cesty společnosti [právnická osoba]. Dle názoru žalobců, pokud [jméno FO] podnikal jako živnostník na své IČO, a pokud 2) žalobkyně) z výtěžku hradila daně, přešla na ni krom povinností i práva, včetně práva průjezdu. Dohoda navíc byla porušována za života [jméno FO], kterému žalovaná už v roce 2018 v užití sjednaného práva bránila. Májí rovněž za to, že pokud podnikání [jméno FO] převzala společnost [právnická osoba]., musela na ni proto přejít i práva z dohody uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO]. 3.

4. Zástupce žalované poukázal na to, že při dělení pozemků žalovaná nezískala žádnou výhodu, protože pozemek žalobců vznikl oddělením sousedního pozemku, vlastněného společností [Anonymizováno], a přes pozemek této společnosti je pozemek žalobců nadále dosažitelný. Dokonce se na pozemku prováděly stavební úpravy, které mohly a měly spojení s oddělným pozemkem umožnit. Právní předchůdce žalobců také jednali se společností [Anonymizováno] o odkoupení části pozemku vedoucího podél pozemku vlastněného žalovanou společností právě za účelem zajištění vlastního přístupu na sporný pozemek. K tomu však nedošlo kvůli zadlužení společnosti [Anonymizováno]. Už v průběhu doby tlačil na otce, aby situaci rozumným způsobem vyřešil, tedy aby zřídil cestu řádným způsobem. Od samého začátku byla cesta přes pozemek žalované uvažována pouze jako dočasná, s tím, že si [jméno FO] v průběhu času zajistí cestu řádnou. Pokud by měl stanovit minimální podmínky pro řešení sporu, žalobci by měli nejprve vyčerpat ostatní možnosti, konkrétně pokusy o získání souhlasu s [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno] s průchodem a průjezdem, a až pokud to opravdu nebude možné, je připraven o podmínkách s nimi jednat on. Stávající stav mu komplikuje podnikání, neboť kvůli průchodu a průjezdu nemůže areál uzavřít a uskladnit tam věci, které by zde jinak uskladnit potřeboval. 3.

5. Následně soud zahájil jednání. Účastníci na svých návrzích setrvali a na jejich obsah odkázali. V přímé návaznosti na jednání bylo provedeno šetření na místě samém. Při něm soudce s účastníky prošel přes parcelu č. [hodnota] a č. 2986/2 až na hranici pozemku č. 2986/1 s pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zjistil, že stav pozemků odpovídá předloženým fotografiím. [adresa] z železničního náspu pak zjistil, že spojení pozemkové parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s pozemkem č. [Anonymizováno]/1 by možné bylo, avšak patrně jedině přes pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Soudce s účastníky dále prošel přes parcelu č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]až na hranici s pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. [adresa] zjistil, že spojení pozemkové parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je možné a bez větších potíží i proveditelné, neboť pozemek č. [Anonymizováno]/1 je až na hranici s pozemkem č. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vybaven zpevněnou plochou. Průjezd je bez potíží možný z levé strany poz. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], z pravé strany téhož pozemku kolem hranice s pozemky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] by byl pravděpodobně možný, po provedení terénních a stavebních úprav, rovněž. Na závěr prošel přes parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k bráně na parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Spojení s pozemkem by bylo možné jak z pravé, tak z levé, strany pozemku č. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. K dispozici jsou dvě plnohodnotné cesty, vyhrazení jedné z nich průchodu a průjezdu na pozemek žalobců by nijak nebránilo žalovanou avizované potřebě zbývající část oplotit a použít ke skladování.

4. Ve vyjádření ze dne [datum] právní zástupce žalobců napadl účelovou argumentací žalované, že smyslem vzneseného žalobního nároku je zřízení pohodlnějšího přístupu k pozemku žalobců. S odkazem na § 1033 odst. 1 by měl soud zkoumat, která z cest je pro zřízení nezbytné cesty k pozemku žalobců „nejpřirozenější“, a taková je dle žalobců bezesporu cesta právě přes pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to z více důvodů. 4.

1. Pozemek žalované plně splňuje z hlediska své povrchové úpravy požadavky na to, aby tudy mohla projíždět vozidla. Okolní sousední pozemky nejsou pro takový průjezd stavebních vozidel uzpůsobeny a bylo by potřeba vynaložit nemalé finanční prostředky na provedení těchto úprav. Zvýšené náklady by byly spojené i s potřebou vytvoření zcela nové příjezdové brány k pozemku žalobců a s tím souvisejícím zrušením dosavadní brány a následným oplocením hranice pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s pozemkem žalované parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. 4.

2. Z místního šetření vyplynulo, že teoreticky by bylo možné dostat se na pozemek žalobců přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. nebo přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Žalovaná při ústním jednání zmínila i možnost přístupu přes pozemek [Anonymizováno], byť žalobcům není stále zřejmé, jak si žalovaná zřízení tohoto přístupu reálně představuje. - V případě navrhovaného průjezdu přes pozemek ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. by se jednalo o značně delší cestu, a tedy i přirozeně vyšší náklady, které by bylo nutné soustavně vynakládat. Zároveň by bylo nutné vystavět zcela novou bránu k příjezdu na pozemek žalobců a oplocení rušené brány na pomezí s pozemkem žalované. - I v případě průjezdu přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] by bylo nutno vynaložit náklady na výstavbu nové brány a oplocení rušené brány, a navíc i na vybudování cesty. Jelikož však existují stížnosti ze strany žalované, kterými se u [právnická osoba] v [Anonymizováno] snaží zabránit společnosti [právnická osoba] v užívání téhož pozemku jako nezbytné cesty, nepovažují žalobci tuto variantu za množnou. 4.

3. Ze všech výše uvedených důvodů mají žalobci za to, že nejpřirozenějším se jeví právě průchod a průjezd přes pozemek žalované, a proto není žádná jiná z nabízených alternativ pro zřízení služebnosti na místě. Dle komentářové literatury k § 1033 „… se „nejpřirozenějším“ myslí zjevně nejúčelnější přístup, který, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, bude co nejméně zatěžovat vlastníky pozemků, přes které cesta povede. Bude-li toto kritérium stejně svědčit více variantám, lze přihlédnout i k nákladům na zřízení cesty a k oprávněným potřebám žalobce. …“. 4.

4. Zřízení služebnosti přes pozemek žalované se tedy žalobcům jeví i jako varianta nejekonomičtější. Po dlouhá léta bez problémů tento průchod a průjezd fungoval, je tak neúčelné uvažovat nad zřízením jiné zcela nové nutné cesty, pokud tato v nyní posuzovaném případě funguje nepřetržitě již od roku 2008. Od počátku pak dle svého tvrzení byli žalobci v dobré víře, že pozemek žalované užívají po právu. Není zřejmé, proč nyní jednatel žalované znemožňuje průjezd žalobcům přes svůj pozemek a nereaguje na nabídky žalobců ke sjednání příslušné služebnosti. Žalobci opakují, že jsou připraveni o zřízení služebnosti stále jednat, jakož jsou připraveni i jednat o úplatě s tímto zřízením spojenou. 4.

5. Na překážku vyhovění žaloby není ani požadavek stanovený v § 1033 odst. 2 o. z.. Žalobci mají za to, že uvedené zákonné ustanovení nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť se vztahuje na případy, kde dochází k dělení pozemku ve spoluvlastnictví. V případě účastníků se nicméně nejednalo o dělení pozemku ve spoluvlastnictví, nýbrž o prodej pozemku společností [právnická osoba]., kdy tato společnost oddělila od svého pozemku parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] jistou část, ze které vznikl samostatný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl prodán [jméno FO]. 4.

6. Možnost průchodu a průjezdu na nově vzniklý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl dán na základě souhlasu žalované ze dne [datum]. Tento souhlas byl i podmínkou pro vyjádření [právnická osoba] [adresa], který dne [datum] udělil s tímto dělením pozemků písemný souhlas. V té době, tedy již od roku 2008, měla nemovitost žalobců s veřejnou cestou řádné spojení, kdy s tímto žalovaná souhlasila. Pozemek žalobců tedy toto spojení s veřejnou cestou neztratil v důsledku dělení pozemků (bezprostředně po rozdělení pozemků byl na pozemek zajištěn z právního hlediska přístup), ale z důvodu pozbytí platnosti souhlasu žalované. 4.

7. Společnost [právnická osoba]. za současného stavu tedy představuje třetí subjekt, který není a ani nemůže být v současném řízení jakkoli zainteresován. Jediným, po kom se mohou žalobci domáhat svého práva, je tudíž žalovaná. Je tak na místě postupovat nikoli dle § 1033 odst. 2 o. z., ale dle § 1029 odst. 1 o. z., jak žalobci navrhují. 4.

8. S ohledem na vše výše uvedené mají žalobci za to, že by podané žalobě mělo být v plném rozsahu vyhověno.

5. Na to reagoval právní zástupce žalované replikou ze dne [datum]. V ní uvedl, že je nadále přesvědčen, že žaloba je nedůvodná. 5.

1. Pozemek ve spoluvlastnictví žalobců (parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]) vznikl oddělením od pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví spol. [právnická osoba]. Pakliže se na tom, že pozemek žalobců nemá přístup na veřejnou cestu, nijak nepodílela žalovaná, ale naopak se na tom podílela spol. [právnická osoba]., přes jejíž pozemek je přístup možný, pak nemůže být žalobě v této věci vyhověno. Argumentem proti tomuto řešení nemůže být to, že cesta přes pozemek spol. [Anonymizováno] s.r.o. je delší – reálně cca. o 100 m – neboť náklady na ujetí této vzdálenosti budou celkem zanedbatelné. Na pozemku [právnická osoba]. je již položen asfalt téměř až k pozemku žalobců, takže cesta je de facto přes tento pozemek možná již nyní. To, že by žalobci museli zřídit novou vjezdovou bránu (tu současnou rušit nemusí a současná brána může plnit samozřejmě i jen funkci plotu), na tomto nic nemění, a nelze zasahovat do ústavou zaručeného práva na soukromé vlastnictví jen proto, že žalobci chtějí ušetřit peníze. 5.

2. Žalovaná nadále nesouhlasí s tvrzením, že žalobci byli od počátku oprávněně přesvědčeni, že pozemek žalované užívají v dobré víře. Na pozemku žalované není zřízeno žádné věcné břemeno ve prospěch žalobců či jejich pozemku (pokud by tomu tak bylo, tento spor by nebyl neveden). Žalovaná pouze udělila souhlas se vstupem a vjezdem právnímu předchůdci žalobců ([jméno FO]) jeho zaměstnancům a jím pověřeným osobám, který předmětný pozemek parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] vlastnil. Tento souhlas se tedy vázal jen a pouze na osobu [jméno FO], který byl otcem jednatele žalované. Právě a jen proto žalovaná souhlasila s udělením předmětného souhlasu, a tento souhlas byl právě z tohoto důvodu udělen jen a pouze otci jednatele žalované. Pokud by záměrem žalované bylo, aby bylo zřízeno věcné břemeno (služebnost), byla by v tomto smyslu uzavřena příslušná smlouva. Jelikož ale žalovaná chtěla povolit průchod jen ve vztahu k osobě [jméno FO], byl předmětný souhlas byl sepsán tak, jak byl sepsán. Taková byla vůle žalované od počátku, a právní předchůdce žalobců si měl zajistit přístup přes pozemek spol. [Anonymizováno]. Ten se o to i snažil, ale pro zadlužení předmětné společnosti k sjednání smlouvy o věcném břemeni nedošlo. 5.

3. Žádný ze žalobců si proto v žádném případě nemohl myslet, že jemu konkrétně svědčí právo průchodu a průjezdu přes pozemek žalované. Již v 1. polovině (neupřesněného) roku navíc došlo k prvnímu zamezení průchodu a průjezdu přes předmětný pozemek ze strany žalované, a žalobci v té době (cca. 2-3 měsíce) užívali přístup na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přes již zmíněný pozemek spol. [Anonymizováno]. Až následně, po domluvě mezi jednatelem a pr. předchůdcem žalobců, žalovaná průchod a průjezd přes svůj pozemek, ve smyslu již uděleného souhlasu, opět umožnila. 5.

4. Právo průchodu a průjezdu přes předmětný pozemek tedy svědčilo jen a pouze pr. předchůdci žalobců, jeho zaměstnancům a jím určeným osobám. Toto právo však zaniklo se smrtí pr. předchůdce žalobců, když se jednalo o osobní právo. Výslovně žalobcům nikdy předmětné právo nesvědčilo a oni proto nemohli být v dobré víře, že jim svědčí. 5.

5. Přesvědčení žalobců o nemožnosti aplikace § 1033 odst. 2 o. z. žalovaná nesdílí, neboť pokud by chtěl zákonodárce toto ustanovení vztáhnout pouze na dělení pozemku při rušení spoluvlastnictví, nepochybně by tak bylo v zákoně výslovně uvedeno. Komentářová literatura hovoří skutečně o tom, že se toto ustanovení vztahuje na situace, kdy je pozemek dělen, k čemuž může dojít např. při zrušení spoluvlastnictví. Tedy se jedná pouze o příklad situace a nikoliv o taxativní vymezení, kdy se toto ustanovení využije. Z knihy Občanský zákoník – Komentář s judikaturou – Svazek IX – Věcná práva (§ 976-1474), [právnická osoba], [datum] citoval: „V druhém odstavci komentovaného ustanovení je reagováno na situace, kdy dojde k rozdělení pozemku, k čemuž může dojít např. při zrušení spoluvlastnictví. Pokud totiž v takovém případě některý z nově vzniknutých pozemků ztratí přístup k veřejné cestě, potom lze i v této situaci zajistit přístup pomocí institutu nezbytné cesty. V daném odstavci je poměrně logicky stanoveno, že podílela-li se na dělení nějaká osoba, tak dojde ke zřízení nezbytné cesty právě přes pozemek ve vlastnictví této osoby, přičemž k omezení vlastnického práva v takovém případě nedojde za úplatu.“ 5.

6. Jak již bylo uvedeno, žalovaná vyšla předmětným souhlasem vstříc otci jednatele žalované, tento souhlas byl vázán právě jen a pouze na osobu otce jednatele žalované, a žalovaná nikdy nechtěla, aby se jednalo o právo srovnatelné s věcným břemen na dobu neurčitou. Jediný, po kom mohou žalobci požadovat zřízení předmětného věcného břemene, je jen a pouze spol. [právnická osoba]. 5.

7. Za lživé označil tvrzení žalobců, že by se žalovaná snažila zamezit společnosti [právnická osoba] v přístupu na její pozemek. Tato společnost má přístup ke svému pozemku přes pozemek města, kde je veřejná účelová komunikace. V minulosti se zmíněnou společností žalovaná pouze vedla soudní spor., jehož předmětem byla část pozemku žalované, kterou neoprávněně společnost [právnická osoba] užívala, a žalovaná byla v tomto sporu v pozici žalované a soudní spor, vedený již v roce 2006 či 2007, vyhrála. 5.

8. S ohledem na vše uvedené je žalovaná stále toho názoru, že je žaloba nedůvodná, a měla by být zamítnuta. Žalovaná ve zbytku odkázala i na svá tvrzení a důkazní návrhy uvedená v odvolání proti usnesení o předběžném opatření ze dne [datum].

6. Při jednání dne [datum] pak právní zástupce žalobců ve vztahu k replice žalované setrval na již užité argumentaci, tedy na tom, že v době oddělení pozemků souhlas k průchodu a průjezdu přes pozemek žalované existoval a že tedy při dělení pozemků spojení s cestou ztraceno nebylo. Ke ztrátě spojení došlo až nyní, přičemž se jedná o spojení, které fungovalo od roku 2008. Cesta přes pozemek žalované je zároveň i cestou nejpřirozenější a cestou jejíž užívání přinese nejmenší náklady. I komentářová literatura bere otázku nákladů v úvahu při posuzování nejvhodnějšího řešení. Zřízení nové cesty by přineslo nové náklady v situaci, kdy takové náklady vynaložit není nezbytně potřeba. Zároveň by bez souhlasu žalované s právem cesty v roce 2008 k rozdělení pozemků a tím i ze vzniku vlastnictví na straně žalobců nemohlo dojít. Žalobkyně předložila výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], dle kterého byl jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu vnesen obchodní závod fyzické osoby [jméno FO], nar. [datum], IČ [IČO], a oznámení o převodu závodu, kterými chci soudu prokázat, že souhlas původně udělený [jméno FO] jako živnostníkovi, přešel v důsledku vkladu podniku na společnost [právnická osoba]., s tím, že Na základě těchto listin jsou žalobci přesvědčeni, že se souhlas průchodu a průjezdu vztahuje i na [právnická osoba]. a že tedy trvá i bez ohledu na úmrtí původního oprávněného z uděleného souhlasu. Jako jednatelé a zároveň vlastníci pozemku mají povinnost zajistit, aby [právnická osoba]. mohlo předmětný pozemek užívat jako dosud. Se stanoviskem soudu, že svolení k průjezdu udělené [jméno FO] jako osobě bylo „osobní vlastností“ a jako takové nepřešlo na [právnická osoba]. jako „součást práv a povinností uzavřených s osobou [jméno FO], IČ [IČO]“, nesouhlasí. Právní zástupce žalované navrhl zohlednit i to, že oprávnění k průjezdu a průchodu by na základě této argumentace přešlo na [právnická osoba]. a nikoli na vlastníky panujícího pozemku – žalobce. Žalobci zjevně nerozlišují fyzickou a právnickou osobu a zvláštnosti postavení těchto osob což je v daném případě nezbytné. 6.

1. Při účastnickém výslechu žalobkyně [Jméno žalobce B] uvedla, že právo průchodu a průjezdu přes pozemek žalované mají mít proto, že to dlouho žádný problém nebyl. Problém je to až teď, asi kvůli tomu, že manžel napsal závěť. Souhlas s průjezdem do katastru nemovitostí manžel vložit chtěl, ale žalovaná tvrdila, že to není potřeba, a teď jsou tady. Jednatel žalované by měl vysvětlit, proč průjezd neumožňuje, nebo přijmout nabídku na finanční náhradu. Souhlas byl udělen na omezenou dobu nebo bez omezení, tak jak to je napsáno, o omezení tam nebylo nic. 6.

2. Při účastnickém výslechu žalobce [Jméno žalobce C] sdělil, že dobrá víra žalobců dle něho plyne z toho, že ten dokument měl být ze strany města vyžadován v podobě, ve které by bylo předcházeno budoucím sporům a nechápe, proč na to město netlačilo. [adresa] víra žalobců plyne z toho, že existovala dohoda mezi [jméno FO] a [jméno FO], že [jméno FO] bude v objektu vlastněném [jméno FO] zadarmo bydlet a za to bude zdarma průjezd a průchod na pozemek žalobců. Když začal [jméno FO] dělat potíže, začalo být po něm požadováno hrazení nájmu, žalobce je ale stále přesvědčen, že na průchod a průjezd mají právo. Není mu jasné, proč už v roce 2019 jednatel žalované, přes souhlas s průchodem a průjezdem, začal [jméno FO] toto právo odpírat. Už tehdy měl otec podat žalobu, ale nepodal, aby nezaséval svár v rodině, a i proto si žalobci myslí, že jim na právo průchodu a průjezdu vznikl nárok. Existovaly navíc ústní dohody, že právo průchodu a průjezdu bude neomezené a trvalé, a já si je pamatuje, protože u nich byl přítomen. 1.

3. Při účastnickém výslechu žalobkyně [Jméno žalobce A] na dotaz, z čeho dovozují dobrou víru, uvedla, že ze strany [jméno FO] (jednatele žalované) celou situaci považuje za úmyslné uvedení v omyl. Byl to on, kdo rodičům sdělil, že se předmětný pozemek prodává, a kdo, když se ptali na cestu, jim slíbil, že se bude jezdit přes pozemek Elektromedia a nebude to problém. Dalším důvodem je množství peněz, které [jméno FO] víceméně bezdůvodně od rodičů obdržel (dluží 2 miliony, bez náhrady neoprávněně užíval zdarma byt, když ho opustil, protože mu bylo řečeno, že má hradit náklady, obdržel za vybavení bytu částku 390 tisíc Kč, vůbec nebylo zohledněno, že byt bylo třeba zrekonstruovat, další vyšší částku pak obdržel v roce 2023). Požadovanou náhradu by tak bylo dle jejího názoru prakticky možné uhradit započtením těchto prostředků. Dalším důvodem, proč mají za to, že věcné břemeno nabyli v dobré míře, bylo to, že otec se s [jméno FO] soudit nechtěl, i když důvody k tomu byly, a se vším proto souhlasil. [jméno FO] nikdy neškodili. Dalším důvodem vydržení je to, že věcné břemeno, které otec chtěl, nebylo do katastru zaneseno, protože ho [jméno FO] nechtěl zřídit. Nutná cesta má být zřízena přes pozemek ELEKTROMEDIA proto, že kdyby souhlas průjezdu nebyl udělen, předmětný pozemek by nebyl zakoupen a právo cesty nebylo řešeno. Udělením souhlasu se tak žalovaná stala stranou kupní smlouvy, byť nezmíněnou, a má proto nést zodpovědnost za pokračování práva chůze a jízdy. Právo jízdy mají žalobci i proto, že [jméno FO] vybudoval zpevněné povrchy a zároveň vyúčtoval Elektromedia zvýhodněnou cenu. 1.

4. Následně bylo ukončeno důkazní řízení a řízení koncentrováno. 1.

5. Právní zástupce žalobců na závěr vyjádřil přesvědčení, že by mělo být vyhověno už hlavnímu petitu žaloby, a to na základě argumentů v žalobě a vyjádření z [datum]. 1.5.

1. Dle názoru žalobců z publikované komentářové literatury neplyne, že nutná cesta nemůže být zřízena přes pozemek žalované, přes který, na základě jejího souhlasu, od roku 2008 vedla. Nadále jsou přesvědčeni, že udělením souhlasu s průchodem a průjezdem, se žalovaná prakticky stala nepojmenovaným účastníkem smluvního vztahu, na jehož základě předchůdce žalobců předmětný pozemek nabyl. Přes to ale mají za to, že ustanovení § 1033 odst. 2 občanského zákoníku není na věc aplikovatelné, když navíc z účastnických výslechů vyplývá dobrá víra žalobců v přechod oprávnění průjezdu na ně. 1.5.

2. Pokud by se s tím soud neztotožnil, trvá alespoň na eventuálním petitu a tím na zřízení nutné cesty. Opět má za to, že § 1033 odst. 2 občanského zákoníku není aplikovatelné, neboť předmětný pozemek neztratil spojení s veřejnou cestou při svém oddělení, ale až mnohem později. Znovu poukazuje na to, že udělením souhlasu s právem cesty se na dělení podílela i žalovaná a je tak možno nárok na zřízení nutné cesty uplatnit i proti ní. Mají však za to, že případným je ustanovení § 1029 odst. 1 občanského zákoníku a proto navrhl, aby v tomto smyslu soud právo nutné cesty formou věcného břemene zřídil. 1.

6. Právní zástupce žalované na závěr navrhl zamítnutí žaloby a přiznání nároku na náhradu nákladů řízení. 1.6.

1. Pokud jde o vydržení, nutné podmínky v průběhu dokazování nebyl zjištěny a úspěch žaloby z tohoto důvodu, tak nastat nemá. I z účastnických výslechů žalobců vyplynulo, že právo cesty bylo odůvodňováno souhlasem, uděleným [jméno FO] a jeho zaměstnancům. Z výslechu [Jméno žalobce A] pak plyne, že věcné břemeno nebylo zřízeno, protože jej [jméno FO] zřídil, nechtěl. [adresa] víra žalobců, či jejich předchůdce, tak v daném případě není dána a tuto část žaloby je třeba zcela zamítnout. 1.6.

2. Pokud jde o eventuální část žaloby, má za nepochybné, že má být užito ustanovení § 1033 odst. 2 občanského zákoníku, neboť k oddělení pozemku došlo ve spolupráci s firmou [Anonymizováno]. Žalovaná nebyla účastnicí smlouvy a jen z dobré vůle a na dobu dočasnou povolila právo cesty. Pokud by mělo jít o věcné břemeno, muselo by být toto právo zapsáno v katastru nemovitostí, což se nestalo. Jednalo se tak nepochybně o osobní právo pro [jméno FO] a tím o právo na dobu určitou, byť neuvedenou, v daném případě tedy na dobu života [jméno FO]. 1.6.

3. Žaloba je tak nedůvodná, protože žalované není pasivně legitimována (pasivní legitimace náleží firmě [Anonymizováno]) a žaloba by navíc musela být vystavěna i na jiných právních argumentech. Navrhl žalobu zamítnout a žalovanému přiznat plnou náhradu nákladů řízení za 8 úkonů právní služby a 8 režijních paušálů plus poplatek zaplacený za odvolání proti předběžnému opatření.

2. Předloženými listinnými důkazy má soud za prokázané, že dle informace z nahlížení do katastru nemovitostí jsou žalobci vlastníky pozemků pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalovaná pak vlastnicí pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] (všechny v k. ú. a obci [adresa]). 1.

1. Dle kopie souhlasu žalované ze dne [datum] její jednatel [jméno FO] „… souhlasí se vstupem a vjezdem a průjezdem [jméno FO] …, jeho zaměstnanců a dalších osob jím pověřených na a přes pozemek č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] …, a to za účelem přístupu k pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] …vzniklém oddělením od pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] …“. 1.

2. Dle kopie listiny nadepsané „Sdělení a souhlas“ udělilo [právnická osoba] [adresa] dne [datum] souhlas s dělením pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle předloženého geometrického plánu za podmínky, že „… Přístup z veřejného prostranství na oddělený pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bude zajištěn … přes sousední p.p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]…“. 1.

3. Dle předložené fotodokumentace parkovaly před vjezdem na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] minimálně ve dvou případech dvě dodávková vozidla, při čemž jedno z nich nese logo žalované. Další fotodokumentace zachytila stav sousedních pozemků, vč. pozemků vlastněných [adresa] a SŽDC. 1.

4. Důkaz byl proveden i o smlouvou o nájmu části pozemku ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], IČ [IČO], a náčrtem pronajatého pozemku. 1.

5. Dle kopie kupní smlouvy ze dne [datum] prodává firma [právnická osoba]. IČ [IČO] a [jméno FO], r. č. [hodnota] 10/231, na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku číslo [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne [datum], se kterým vyslovil souhlas [právnická osoba] dne [datum], pod číslem 302/2008, část pozemku, oddělenou z pozemku p. č. [Anonymizováno]/1, nově označenou číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře 4289 m. Kupující si je dle smlouvy vědom, že na pozemku jsou umístěny vodovodní, kanalizační a elektrická přípojka, vedoucí na pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a po dobu pěti let od podpisu smlouvy se zavazuje strpět tyto přípojky a nezbytná zařízení, včetně předem písemně ohlášeného vstupu prodávajícího či jím pověřených osob za účelem údržby a opravy těchto přípojek na pozemek. Kupující se dále zavázal zřídit nejpozději do [datum] oplocení, kterým budou odděleny oba pozemky, a to ve stavu dle geometrického plánu. Jakékoliv ujednání o průchodu a průjezdu doma v nově zřízený to pozemek s ujednáno nebylo. Důkaz byl proveden i kopií geometrického plánu č. [hodnota][Anonymizováno] 1.

6. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla předložena i s dokladem o dodání do datové schránky žalovaného. 1.

7. Dle výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], byl jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu vnesen „obchodní závod fyzické osoby [jméno FO], nar. [datum], IČ [IČO]“. Dle nedatované listiny nadepsané „Oznámení o převodu závodu“, [jméno FO] ve smyslu § 2177 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s ustanovením § 25 odst. 1 zákona o obchodních korporacích oznamuje, že k [datum] byl převeden obchodní závod, „… jenž vznikl podnikatelskou činností … [jméno FO], IČ [IČO] … na obchodní společnost [právnická osoba]. IČ [IČO], …“. V oznámení je uvedeno, že společnost [právnická osoba]. IČ [IČO], „… se od svého vzniku jako nový vlastník obchodního závodu stane věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, …“, a že „… v důsledku uvedeného převodu obchodního závodu přešla na společnost veškerá práva a povinností příslušné smluvní strany vyplývající ze strany ze smluv uzavřených v souvislosti s provozem obchodního závodu, respektive z uzavřených smluv s osobou [jméno FO], IČ [IČO] … v souvislosti s provozem závodu. …“.

2. Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem ve smyslu cit. právní normy může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což - řečeno jinými slovy - znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí), nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 17/95). Naléhavý právní zájem je třeba zkoumat z pohledu žalobce, a to z objektivního hlediska, tedy z hlediska toho, zda výsledek jeho žalobního návrhu vskutku může zabránit ohrožení jeho (tvrzeného) práva nebo jeho právního postavení. Dle ustálené judikatury naléhavý právní zájem je dán v situaci, kdy žalobce tvrdí a žalobou se domáhá odstranění nesouladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí, který svědčí žalovanému. V těchto případech je naléhavý právní zájem osvědčen, neboť v situaci, že žalobě bude vyhověno a bude deklarován žalobcův příslušný věcně právní vztah k předmětné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, bude pravomocný rozsudek představovat listinou, podle které dojde v katastru nemovitostí k odstranění do té doby trvajícího nesouladu mezi právní realitou a stavem zápisů v katastru [srov. institut zápisu ve formě záznamu obsažený v ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zápisech“)].

3. Žalobci tvrdí naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, spočívající v podstatě v zájmu na získání veřejné listiny, která deklaruje, že jsou nadále oprávněni k průchodu a průjezdu přes služebný pozemek. Podepsaný soud tak je přesvědčen, že pokud se žalobkyně domáhá určení, že jsou držitelem oprávnění – věcného břemene – služebnosti – průchodu a průjezdu, za situace, kdy je jim v původně volném průchodu a průjezdu přes předmětný pozemek bráněno, mají právní zájem na takovém určení, neboť bez něj nelze event. dosáhnout změny údajů ve veřejném rejstříku a předejít případným sporům s právním základem ve vlastnictví předmětného vozidla. Pokud tedy žalobci aktuálně nedisponují žádným oprávněním k přístupu na svůj pozemek, nezbývá jim jiná možnost než se domáhat svých práv určovací žalobou, a naléhavý právní zájem na podání takové žaloby proto mají.

4. Nejprve se tedy soud zabýval primárním návrhem, tedy požadavkem na určení, že pozemek žalované parc. č. 240/20 zapsaný na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je zatížen služebností opravňující každého vlastníka pozemku žalobců parc. č. 240/31, zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], právem chůze a jízdy osobními a nákladními automobily či stavebními stroji. 4.

1. Podle § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. Podle § 1089 odst. 1 téhož zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 téhož zákona k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

5. V řízení bylo prokázáno, že právo průchodu a průjezdu předchůdce žalobců užíval na základě souhlasu (jednatele) žalované ze dne [datum], který byl udělen výlučně [jméno FO], „r.č. [RČ], IČ: [IČO], bytem a místem podnikání: [adresa], P. [adresa], jeho zaměstnanců a dalších osob jím pověřeným“. Nejednalo se tedy o věcné břemeno (služebnost), které by ve smyslu ust. § 1262 odst. 1 o. z. bylo třeba zapsat do veřejného seznamu, nýbrž o osobní právo [jméno FO]. Dle soudu dostupných informací [jméno FO] dne [datum] zemřel, k témuž datu zanikla i jeho živnost, vedená pod IČ [IČO]. I kdyby tedy soud připustil, že činností [jméno FO] v rámci živnostenského mohl vzniknout podnik, který přešel jako nepeněžitý vklad společníka do základního kapitálu společnosti [právnická osoba]., nemohlo by dle jeho přesvědčení dojít (bez souhlasu druhé strany smluvního závazku, tedy žalované) k přechodu výlučně osobního, na rodné číslo a konkrétní IČ [jméno FO] vázaného, oprávnění plynoucího z předmětného souhlasu na třetí, s původním vztahem nijak nesouvisející, osobou, tedy na společnost [právnická osoba].. Právo průchodu a průjezdu přes předmětný pozemek tedy svědčilo jen a pouze pr. předchůdci žalobců, jeho zaměstnancům a jím určeným osobám, a to i po vkladu podniku do základního kapitálu společnosti [právnická osoba]., a toto (osobní, nikoli věcné) právo zaniklo až se smrtí právního předchůdce žalobců. Výslovně žalobcům nikdy předmětné právo nesvědčilo a oni proto nemohli být v dobré víře, že jim takové právo svědčí. 5.0.

1. Prvním z důvodů, které soud vedou k přijetí tohoto závěru, je skutečnost, že i po vkladu „závodu“ (ke dni [datum]), [jméno FO] nadále držel živnostenské oprávnění a živnost pod IČ [IČO] až do své smrti ([datum]) tak živnost provozoval. Neexistuje legitimní žádný důvod se domnívat, že by právo průjezdu a průchodu přes pozemek žalované bylo součástí práv a povinností, převáděných v rámci vkladu závodu na společnost [právnická osoba], už jen proto, že v důsledku převodu obchodního závodu přešla na společnost „veškerá práva a povinností příslušné smluvní strany vyplývající ze strany ze smluv uzavřených v souvislosti s provozem obchodního závodu, respektive v uzavřených smluv s osobou [jméno FO], IČ [IČO]“. Na společnost tak mohly přejít pouze závazky a pohledávky [jméno FO] vzniklé ze smluv jakožto dvoustranných právních jednání, nikoli závazky žalované vůči [jméno FO] (a jeho prostřednictvím k jeho zaměstnancům a jím pověřeným osobám) z uděleného souhlasu jakožto závazku jednostranného. Svolení k průjezdu tak bylo uděleno [jméno FO] jako osobě, bylo „osobní vlastností“, a jako takové nepřešlo na [právnická osoba]. jako „součást práv a povinností uzavřených s osobou [jméno FO], IČ [IČO]“, 5.0.

2. Druhým důvodem, které soud vedou k přijetí tohoto závěru, je pak právě jednostrannost právního jednání, ze kterého se svolení k průchodu a průjezdu odvozuje, tedy z uděleného souhlasu. Je nepřijatelné, a soud by to považoval i za nemravné, pokud by měla být dobrá vůle žalované, vyjádřená souhlasem k průchodu a průjezdu, de facto potrestána přitakáním výkladů, že „… souhlas, původně udělený [jméno FO] jako živnostníkovi, přešel v důsledku vkladu podniku na společnost [právnická osoba]. …“, a že se souhlas proto vztahuje i na [právnická osoba]., v důsledku čehož „… trvá i bez ohledu na úmrtí původního oprávněného z uděleného souhlasu …“ a to i bez ohledu na to, že byl jednatelem žalované ve skutečnosti odebrán. Pokud by se tedy soud přiklonil k zmíněnému stanovisku žalobců, prakticky by popřel ústavou garantované právo žalované svobodně (v mezích daných platnou zákonnou úpravou) vlastnit a užívat majetek, v důsledku jednání, na kterém se žalovaná nepodílela a které nemohla žádným způsobem ovlivnit. 5.

1. Z uvedeného pak má soud za nepochybné, že to, že „… již v roce 2008 udělila žalovaná tehdejšímu vlastníku pozemku parc. č. 240/31, panu [jméno FO], souhlas s tím, že může užívat pozemek žalované k průjezdu na pozemek parc. č. 240/31 … (a že) … nejméně od roku 2008 je vykonáváno právu průchodu a průjezdu přes pozemek žalované na pozemek parc. č. 240/31. …“ bez odporu, rozhodně nemůže být důvodem pro přesvědčení žalobců, že toto „… právo vykonával právní předchůdce žalobců, pan [jméno FO], i samotní žalobci v dobré víře, že jim toto právo náleží. …“. Ze souhlasu samotného, ale i z projevů žalobců, je totiž nepochybné, že si všichni zúčastnění byli vědomi toho, že souhlas s průchodem a průjezdem je řešením dočasným, vázaným na speciální vazby a vztahy jednatele žalované na osobu [jméno FO], a tedy řešením spojeným s osobou [jméno FO] a nikoli s pozemkem parc. č. 240/31. To, že žalovaná umožňovala průchod i průjezd přes svůj pozemek nejméně od roku 2008 tak rozhodně neopravňuje kohokoli, tím méně žalobce, k přesvědčení, že v dobré víře tohoto práva využívají, na základě souhlasu uděleného zesnulému [jméno FO], jeho zaměstnancům a dalším osobám jím pověřeným, oprávněně jakožto sui generis právní nástupci [jméno FO]. Ztotožnil se tak se stanoviskem žalované, že to, že ta jako vlastník pozemku parc. č. 240/20 nejednala se žalobci o možnosti sjednat služebnost cesty pro vlastníky pozemku parc. č. 240/31 [adresa], ani to, že určitý čas trpěla, že přes její pozemek žalobci chodí a jezdí, nemůže odůvodnit zásah do vlastnického práva žalované. 5.

2. Je zcela nepodstatné, že souhlas žalované s průchodem a průjezdem přes její pozemek byl podmínkou souhlasu města [adresa] s dělením pozemků v roce 2008, protože dočasné řešení průchodu a průjezdu dostatečným způsobem zajišťovalo, že s průchodem a průjezdem nebudou v krátké době po oddělení pozemků vznikat spory, nikoli že takové spory nemohou vzniknout nikdy. Není a nebylo úkolem orgánů státní správy klást právnickým či fyzickým osobám přísnější překážky jejich činnosti, než je nezbytně nutné, i kdyby se tak mělo stát v zájmu těchto osob. 5.

3. Soud tedy setrvává na publikovaném stanovisku že úspěch primárního petitu, tedy, určení, že došlo k vydržení práva průchodu a průjezdu, není způsobilý stát se řešením sporu. Rovněž má za nepochybné, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že mohli být oprávněně přesvědčení o tom, že jim svědčí právo průchodu a průjezdu i po zániku dohody, v tomto smyslu uzavřené se zesnulým [jméno FO], a že tak služebnosti cesty nabyli vydržením. Protože tedy neshledal primární petit žaloby důvodným, výrokem I. žalobu ve vztahu k němu zamítl.

6. Následně se pak soud zabýval eventuálním návrhem, tedy požadavkem na zřízeno práva služebnosti ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. 240/31, zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], k tíži pozemku žalované parc. č. 240/20, zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], spočívající v právu chůze a jízdy po zatíženém pozemku osobními i nákladními automobily či stavebními stroji v rozsahu dle geometrického plánu zpracovaného v průběhu řízení s tím, že výkon tohoto práva je každý vlastník pozemku parc. č. 240/20 povinen trpět, a aby žalobcům byla případně uložena povinnost zaplatit žalované za zřízení práva služebnosti nezbytné cesty jednorázová úplata ve výši dle úvahy soudu. 6.

1. Podle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) (1) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. (2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1032 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Podle § 1033 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst.

2. Ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty. 6.

2. Pokud jde o argument žalované, že žalobci mají přístup (resp. mají možnost si přistup zajistit) jinak než přes pozemek žalované, a to pěšky přes pozemek ve vlastnictví města [adresa], parc. č. 220/39, nebo přes pozemek parc. č. [hodnota] a 2986/2 ve vlastnictví města Tachova a následně přes pozemky parc. č. 204/1 a parc. č. 2986/1 ve vlastnictví ČR, k nimž má právo hospodařit Správa železnic, případně i přes pozemek parc. č. 240/31 přes pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví města [adresa] a následně přes pozemek parc. č. 240/23 ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], nepovažuje jej za případný. Všechny takto navržené postupy by totiž byla v rozporu s žalovanou adorovaný ust. § 1029 odst. 2, věta druhá o. z., neboť by tato řešení zřízení nebo užívání nezbytné cesty zmíněné sousedy obtěžovalo nepřiměřeně závažným způsobem a jednalo by se navíc o řešení, které spor o přístup na pozemek žalobců, na jehož vzniku se sama žalovaná svým přístupem rovněž podílela, přenášela na osoby, které se na vzniku sporu naopak nepodílely vůbec. Ve všech případech by navíc musela být nucená cesta zřízena jako cesta nová, což by kromě nepřiměřeného obtěžování vlastníků sousedních pozemků navíc vedlo i k výraznému (a nepřiměřenému) zasažení jimi vlastněných pozemků. 6.

3. V řízení bylo prokázáno, že došlo k oddělení pozemku p. č. 240/20 od pozemku p. č. 240/1, vlastněného [právnická osoba]., IČ [IČO], a právě tato společnost (případně vlastník pozemku p. č. 240/1 jako její případný nástupce) odpovídá ve smyslu ust. § 1033 odst. 2 o. z. za to, že nově zřízený a předchůdci žalobců prodaný pozemek p. č. pozemek 240/20 ztratil, proto, že pozemek p. č. 240/1 byl rozdělen, stálé a nezpochybnitelné spojení s veřejnou cestou. Jen a pouze po společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] (případně vlastníku pozemku p. č. 240/1 jako jejím případnému nástupci) lze jako po osobě, která se na dělení podílela, žádat zřízení nezbytné cesty, když navíc přes pozemek této společnosti je pozemek žalobců nadále dosažitelný. Žalovaná (společnost [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované]), se sice na úspěchu rozdělení pozemků udělením souhlasu podílela, není však „součástí problému“ v tom smyslu, že by se podílela na jejich rozdělení a spolupodílela by se na nedbalosti, v důsledku které nebyl zřízen přístup na pozemek p. č. 240/20 formou služebnosti. Nelze vůči ní proto uplatňovat nárok na zřízení nutné cesty namísto [právnická osoba]., byť nezbytnost sporu odebráním svolení k průchodu a průjezdu přes svůj pozemek vyvolala. Jak už soud konstatoval výše (v odst. 15.2.), z dikce uděleného souhlasu je nepochybné, že šlo (a mělo jít) o řešením dočasné, vázané striktně na speciální vazby a vztahy jednatele žalované na osobu [jméno FO], a tedy řešením umožňující [jméno FO], eventuelně jeho právním nástupcům, vyřešit přístup k pozemkem parc. č. 240/20 způsobem definitivním a na tento pozemek vázaným. Ve smyslu komentářové literatury k § 1033 občanského zákoníku je považováno za nepochybné, že v případě rozdělení pozemků má být právo cesty řešeno s účastníkem dělení, jakožto osobou, která nese zavinění na vzniklém stavu – ztrátě spojení s veřejnou cestou. 6.[právnická osoba] tomto smyslu se soud nemůže, jak navrhuje právní zástupce žalobců, ve smyslu ust. § 1033 odst. 1 o. z. zabývat zkoumáním toho, která z cest je pro zřízení nezbytné cesty k pozemku žalobců „nejpřirozenější“. Ust. § 1033 odst. 2 je totiž ve vztahu k ust. § 1033 odst. 1 o. z. úpravou speciální, která má při aplikaci přednost. Ačkoli se tedy soud ztotožňuje se stanoviskem žalobců, že nejpřirozenějším přístupem k pozemku p. č. 240/20 je cesta přes pozemek p. č. 240/32 ve vlastnictví žalované, vzhledem k výše vysvětlené pouze nepřímé účasti žalované na vzniku problému s přístupem a přímé odpovědnosti společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], za vznik problému, nelze kritérium nejpřirozenějšího přístupu aplikovat. Ačkoli by tedy cesta právě přes pozemek žalované, z hlediska své povrchové úpravy (na které se zřejmě předchůdce žalobců podílel jak prací a výkony, tak cenovým zvýhodněním) plně splňovala požadavky na průjezd těžkých vozidel, a nebylo by proto třeba vynakládat dodatečné finanční prostředky na provedení příslušných úprav, včetně vytvoření nových příjezdových bran a částí oplocení, nemůže být přes pozemek žalované parc. č. 240/20 soud nutnou cestu zřídit. 6.

5. Soud se neztotožňuje se stanoviskem právního zástupce žalobců, že vyhovění žalobě požadavek na to, aby bylo spojení s veřejnou cestou řešeno výlučně s osobou, která se na dělení podílela, obsažený v § 1033 odst. 2, věta prvá o. z., neboť se má vztahovat pouze na případy dělení pozemku ve spoluvlastnictví. Dikce tohoto ustanovení zmínku o jeho aplikovatelnosti pouze v případě rušení spoluvlastnictví neobsahuje, naopak zmiňuje pouze ztrátu spojení nemovité věci s veřejnou cestou v důsledku rozdělení pozemku. I kdyby tomu tak však bylo, v důsledku neexistence jiného výslovného ustanovení občanského zákona týkajícího se posuzovaného problému by bylo třeba ve smyslu ust. § 10 odst. 1 o. z. užít „… ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. …“, v daném případě tedy opět ust. § 1033 odst. 2 o. z.. V případě účastníků se nejednalo o dělení pozemku ve spoluvlastnictví, nýbrž o oddělení a následný prodej pozemku, vlastněného společností [právnická osoba]. [jméno FO], pouze mezi společností [právnická osoba]. a právními nástupci [jméno FO] tak může být otázka zřízení nutné cesty řešena. 6.

6. Dle přesvědčení soudu na tom nic nemění ani námitka, že byla původně možnost průchodu a průjezdu na pozemek parc. č. 240/31 zřízena souhlasem žalované ze dne [datum], a že tento souhlas byl podmínkou pro souhlas [právnická osoba] [adresa] s dělením pozemků ze dne [datum]. Po dobu platnosti souhlasu, tedy již od roku 2008, měla nemovitost žalobců s veřejnou cestou (podmíněné) řádné spojení, a bylo na [jméno FO] Krasanovském, resp. nyní na žalobcích, aby si zajistili spojení nepodmíněné. Pozemek žalobců řádné spojení s veřejnou cestou tedy ztratil již v důsledku dělení pozemků, spojení podmíněné (dočasné) tuto situaci přestalo řešit již v okamžiku odebrání souhlasu ze strany žalované, nejpozději však ke dni úmrtí [jméno FO]. Dovozovat z nedbalosti [jméno FO], který se bezdůvodně spolehl na na jeho osobu vázaný souhlas s průchodem a průjezdem, ač byl nejpozději problémy, vzniklými odnětím souhlasu již za jeho života, na provizornost a problematičnost úpravy práva průchodu a průjezdu upozorněn, a řádné (nepodmíněné) spojení nezajistil ani zajišťovat nezačal, povinnost žalované souhlas s právem průchodu a průjezdu (prakticky neomezeně) udržovat (neodnímat jej), by soud ve smyslu ust. § 2 odst. 3 o. z. považoval za výklad v rozporu s dobrými mravy, vedoucí k bezohlednosti urážející dobré mravy. 6.

7. Společnost [právnická osoba]. tak za současného stavu nepředstavuje třetí, v řízení nezainteresovaný, subjekt, nýbrž jediný subjekt, u kterého se mohou žalobci domáhat svého práva. Je tak na místě postupovat dle § 1033 odst. 2 o. z., nikoli dle § 1029 odst. 1 o. z., jak navrhují žalobci. Protože pozemek ve spoluvlastnictví žalobců (parc. č. 240/31) vznikl oddělením od pozemku parc. č. 240/1, pokud nemá přístup na veřejnou cestu, je nezbytné zřídit nutnou cestu pouze a jen přes pozemky spol. [právnická osoba]., nikoli pozemek žalované. V projednávaném případě je zcela nepodstatné, že i přes pozemek žalované je přístup možný, a že se jedná o přístup nejkratší, nejsnazší a průjezdu nákladních vozidel nejlépe přizpůsobený, jinak řečeno, o přístup nejpřirozenější. Argumentem proti tomuto řešení nemůže být to, že cesta přes pozemek spol. [právnická osoba]. je delší a že bude třeba provést stavební a technické úpravy. Opačný výklad by znamenal nepřípustný zásah do ústavou zaručeného práva žalované na soukromé vlastnictví. 6.

8. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je třeba na řešení eventuálního návrhu podmínky dané ust. § 1033, odst. 2 o. z., výrokem II. proto rozhodl o zamítnout i eventuálního petitu.

7. S ohledem na uvedené závěry o nedůvodnosti žaloby pak soud nepřistupoval k vypracování geometrického plánu průběhu případně zřizované nutné cesty. Soud je přesvědčen, že pokud neshledává důvody pro vyhovění žalobě co do základu, tedy co do zřízení práva nutné cesty přes pozemek žalované, bylo by zamítnutí návrhu na vypracování geometrického plánu nadbytečné.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení prakticky zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 104 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč. Nepřiznal jí naopak nárok na náhradu nákladů řízení o neúspěšném odvolání proti předběžnému opatření v celkové výši 4 388 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému byl náležela odměna z výše uvedeným způsobem stanovené tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, tedy z částky 2 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t., paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 800 Kč ve výši 588 Kč.