10 C 27/2024 - 170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2) MK [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované A] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných: [Jméno žalované C], IČO [IČO žalované C], sídlem [Adresa žalované C] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 958 701 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá, co do požadavku na zaplacení částky 958 701 Kč.

II. Žaloba se odmítá, co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od podání žaloby do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované náhradu nákladů řízení ve výši 63 412,93 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce první žalované [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 63 412,93 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce druhé žalované [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastníci na straně žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 60 209,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně vedlejší účastnice na straně žalovaných [Jméno advokátky].

Odůvodnění

I. Předmět řízení a argumentace účastníků I.1 Tvrzení a argumentace žalobkyně 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaných domáhá společně a nerozdílně zaplacení částky 958 701 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne podání žaloby do zaplacení jako náhrady škody způsobené porušením povinností daňového poradce.

2. Dle žalobních tvrzení žalovaná 2, která je společností věnující se daňovému poradenství a vedení účetnictví, zpracovávala prostřednictvím žalované 1, své společnice a jednatelky, pro žalobkyni daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob a k DPH a účetnictví; žalovaná 1 také žalobkyni zastupovala při daňových kontrolách na DPH, které byly u žalobkyně prováděny v letech 2019–2021.

3. Předmětem uvedených daňových kontrol bylo především neuznání odpočtu DPH z titulu věcí dopravených na území ČR z jiných členských států EU či třetích zemí a vedle toho pak neuznání osvobození od DPH při vývozu zboží mimo území EU a vyměření DPH z částek, které nepodléhají povinnosti přiznat DPH. Správce daně žalobkyni doměřil DPH z dovozu zboží ze třetích zemí a jiných členských států s tím, že u daných položek nebylo prokázáno jejich užití v rámci ekonomické činnosti žalobkyně (tj. že zboží bylo dovezeno do ČR a určeno a následně užito k prodeji odběratelům). Jedná se konkrétněji o následující DPH: - za 2. čtvrtletí roku 2017 DPH z dovozu zboží 7 786 Kč, DPH z neuznaného vývozu zboží 37 442 Kč a DPH z pořízení zboží z jiného členského státu 10 781 Kč; - za 3. čtvrtletí roku 2017 DPH z dovozu zboží 7 483 Kč; - za 4. čtvrtletí roku 2017 DPH z dovozu zboží 36 064 Kč a DPH z pořízení zboží z jiného členského státu 26 530 Kč; - za 4. čtvrtletí roku 2019 DPH z pořízení zboží z jiného členského státu 130 219 Kč a 48 146 Kč.

4. V souvislosti s dovozem zboží, jeho pořizování z jiných členských států a jeho vývozem žalobkyně dále uvedla, že prostřednictvím svého e-shopu obchoduje se mincemi z drahých kovů – ohledně podrobnější specifikace zboží pak žalobkyně odkázala na obsah zpráv o daňových kontrolách. Při pořízení zboží ze zahraničí je přitom pořizovatel povinen přiznat v rámci svého daňového přiznání DPH, současně však uplatňuje nárok na odpočet, neboť transakce je daňově neutrální. Rovněž žalobkyně zdůraznila, že 1. žalovaná sama při svém výslechu v průběhy daňové kontroly uvedla, že evidence byly vedeny v tom duchu, aby byl zachován nárok na odpočet.

5. Dále byla žalobkyni v návaznosti na daňové kontroly stanovena DPH z částek, které vůbec nespadají do předmětu DPH (nejsou úplatou za dodání zdanitelného plnění ze strany žalobkyně, nebo již byly přiznány a deklarovány za předchozí zdaňovací období): - za 2. čtvrtletí roku 2017 DPH ve výši 42 000 Kč ze splátek od pana Steinera v základu daně 200 000 Kč a DPH ve výši 26 460 Kč ze zápůjčky ve výši 126 000 Kč; - za 4. čtvrtletí roku 2017 DPH ve výši 8 400 Kč ze splátek pana Steinera v základu daně 40 000 Kč, DPH ve výši 178 500 Kč z částky 850 000 Kč od [právnická osoba] a DPH z pořízení telefonních kuponů ve výši 98 055 Kč; 6. V souvislosti s těmito částkami žalobkyně dále uvedla, že pan [jméno FO] si od žalobkyně pronajímal bezpečnostní schránky a byl v prodlení s placením a [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni splácela zápůjčku. Telefonní kupony pak byly určeny pro volání spotřebitelům.

7. Žalobkyně byla nucena rovněž uhradit příslušenství v celkové výši 300 835 Kč, a to daňové penále za rok 2017 ve výši 95 020 Kč a úrok z prodlení ve výši 49 356 Kč za 2. čtvrtletí roku 2017, ve výši 2 816 Kč za 3. čtvrtletí roku 2017, ve výši 123 613 Kč za 4. čtvrtletí roku 2017 a ve výši 30 030 Kč za 4. čtvrtletí roku 2019.

8. Žalobkyně je přesvědčena, že neuznání odpočtu DPH, a tedy doměření DPH neodpovídá její skutečné ekonomické činnosti. Na odpočet DPH měla žalobkyně nárok, neboť dané zboží pořizovala pro účely dalšího prodeje v rámci své ekonomické činnosti. Stejně tak byla dle žalobkyně nesprávně stanovena DPH z částek, které do předmětu DPH nespadají. Částky doměřené DPH včetně příslušenství z tohoto důvodu představují škodu vzniklou žalobkyni, která činí v součtu 958 701 Kč. Tuto škodu přitom dle žalobkyně způsobila nesprávná činnosti účetního a daňového poradce, tedy žalovaných.

9. Žalované dle žalobkyně porušily povinnost příslušné účetní a daňové operace zpracovat a účtovat takovým způsobem, aby žalobkyně před správcem daně obhájila odpočty, které uplatnila vůči své daňové povinnosti z dovozu zboží, tedy aby byla schopna prokázat, že předmětné plnění pořídila pro účely své ekonomické činnosti.

10. Žalovaná 1 vedle toho dle žalobkyně porušila své povinnosti daňového poradce tím, že při daňových kontrolách nevynaložila maximální možnou snahu, aby uplatněné odpočty DPH byly uznány. Vedle toho žalovaná 1 nepodala proti dodatečným platebním výměrům odvolání a ani žalobkyni neinformovala o jejich vydání a o možnosti odvolání, popř. následnou správní žalobu podat. I.2 Tvrzení a argumentace žalovaných 11. Žalované v řízení shodně navrhly zamítnutí žaloby a ve věci uvedly, že 2. žalovaná předně žalobkyni na základě uzavřené smlouvy poskytovala služby vedení externího účetnictví, nikoliv však daňového poradenství. V rámci vedení externího účetnictví jde pouze o mechanické záležitosti a standardizované účetní postupy na základě dodaných účetních dokladů, není zde však třeba nezbytné důvěry, jaká panuje mezi klientem a daňovým poradcem. V průběhu poskytování služeb se vztahy mezi účastníky zhoršovaly a 2. žalovaná nakonec smlouvu s žalobkyní [datum] vypověděla z důvodu nedůvěry, nekomunikace a neplacení odměny za vedení účetnictví – způsob, jakým žalobkyně předávala účetní podklady a řada chybějících podkladů totiž neumožňovaly 2. žalované vést účetnictví řádně a průkazně. Žalobkyně nereagovala ani na výzvy 2. žalované k podání dalších informací. Žalobkyně s 2. žalovanou v podstatě nekomunikovala a o vedení účetnictví se nezajímala, nepožadovala po 2. žalované průběžné výsledky a neměla žádné dotazy, a to ani ohledně průběhu daňových kontrol. Po výpovědi smlouvy začala žalobkyně žalovaným vyhrožovat, vydírat je a vyjadřovat vulgarity i v osobní rovině.

12. Pokud se jedná o žalobkyní tvrzené porušení povinností žalovaných, poukázaly žalované na to, že přijaté plnění z EU bylo přiznáno ke zdanění s uplatněným nárokem na odpočet DPH a také tak bylo 2. žalovanou účtováno. Žalobkyně však do účetnictví nedodala tržby a z účetní evidence nebylo možné toto správci daně na jeho výzvu prokázat. 2. žalovaná v rámci své činnosti nezkoumá a nemůže zkoumat, zda za účetními podklady stojí konkrétní reálná plnění. Reálná existence a prokázání plnění a použití pro ekonomické účely žalobkyně je odpovědností žalobkyně, nikoliv jejího externího účetního či daňového poradce, kteří u tvrzených obchodů nebyli přítomni a o podstatě věci a obchodů nemají bezprostřední informace. Pokud např. měla žalobkyně na skladě zboží, měla podle uzavřené smlouvy povinnost předávat žalované 2 jeho inventury vždy k 31. 12., to však žalobkyně nikdy neučinila. Žalované 2 nezbývalo než v účetní rovině pracovat s těmi doklady, které jí žalobkyně předala.

13. Žalobkyně pak dle žalovaných neprokazuje, že dodatečné platební výměry byly vydány v rozporu se zákonem, a že tedy žalobkyni vznikla škoda.

14. Žalované dále poukázaly na to, že v průběhu daňové kontroly či řízení o stanovení doměřené daně došlo k ustanovení daňového poradce [právnická osoba] a posléze advokáta a daňového poradce a advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] zástupcem žalobkyně. Došlo tak k přetržení příčinné souvislosti mezi případným porušením povinností žalovaných a tvrzenou škodou.

15. Proti dodatečným platebním výměrům za 1. a 2. čtvrtletí roku 2017 1. žalovaná dne [datum] podala odvolání. Za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 odvolání podáno nebylo a žalobkyně k tomu ani nedala pokyn, jednalo se ostatně o dobu mimořádného stavu za pandemie COVID 19. Případné odvolání by ostatně dle žalovaných bylo zjevně bezúspěšné. Případné odvolání za 4. čtvrtletí roku 2019 již měl podat [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná 1 také žalobkyni obratem informovala o zahájení daňových kontrol, k němuž došlo [datum].

16. Žalované rovněž v průběhu řízení vznesly námitku promlčení nároku, který se týká 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 s tím, že již [datum] byla žalobkyni doručena zpráva o daňové kontrole týkající se těchto období a žaloba byla podána až [datum]. I.3 Tvrzení a argumentace vedlejší účastnice na straně žalovaných 17. Vedlejší účastnice na straně žalovaných rovněž navrhla zamítnutí žaloby a ve věci uvedla, že žaloba je předně neurčitá: žalobkyně nespecifikovala, jakým z tvrzených neuznaných daňových odpočtů jí měla vzniknout jaká škoda, a uplatněný nárok tak není jednoznačně vymezen. Žalobkyně pak podle vedlejší účastnice rovněž netvrdí a neprokazuje, z jakých důvodů jsou neuznané odpočty škodou a proč podle ní bylo doměření daně ze strany finančního úřadu nezákonné. Žalobkyně také neurčitým způsobem označila své důkazní návrhy, neboť neuvedla, k jakým konkrétním tvrzením jsou důkazy navrhovány.

18. Vedlejší účastnice rovněž vznesla námitku promlčení, pokud jde o tvrzenou škodu za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 s tím, že žalovaná o škodě věděla již více než tři roky před podáním žaloby (před 26. 1. 2024). Žalovaná 1 totiž žalobkyni již v průběhu roku 2020 informovala o probíhajících daňových řízeních, a veškeré informace pak žalobkyně získala nejpozději ze zpráv o daňových kontrolách ze dne 21. 1. 2021.

19. Dále vedlejší účastnice dodala, že 2. žalovaná podle uzavřené smlouvy poskytovala účetní služby, nikoliv však daňové poradenství. To podle informací vedlejší účastnice poskytoval žalobkyni pan [právnická osoba]. I.4 Vady žaloby 20. Soud shledal, že žalobkyně ani po výzvě soudu obsažené v usnesení z 5. 8. 2024, č. j. 10 C 27/2024-78, neodstranila vady žaloby spočívající v neurčitosti uplatněného žalobního nároku v části týkající se úroku z prodlení. Žalobkyně původně danou část žalobního nároku vymezila pouze jako „úrok z prodlení v zákonné výši“ a v uvedeném usnesení byla soudem vyzvána, aby specifikovala, z jaké částky, v jaké procentní sazbě a od jakého okamžiku do jakého okamžiku úrok z prodlení požaduje. Současně byla poučena o následcích neodstranění vad žaloby v podobě částečného odmítnutí žaloby. Na jednání dne [datum] žalobkyně specifikovala požadavek na zaplacení úroku z prodlení tak, že jej požaduje ode dne podání žaloby do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani po poučení soudu nevymezila, v jaké výši zákonný úrok z prodlení požaduje, zůstal v této části uplatněný nárok neurčitým, a tedy neprojednatelným.

21. Z tohoto důvodu soud výrokem II. žalobu odmítl co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení. V rámci dokazování a právního posouzení se pak soud zabýval pouze jistinou žalované částky ve výši 958 701 Kč.

II. Skutkový stav

22. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: II.1 Obecně k právnímu vztahu mezi účastníky 23. Mezi účastníky bylo nesporné, že 2. žalovaná pro žalobkyni mj. v letech 2017–2021 (i před tímto obdobím) vedla účetnictví, průběžně v tomto směru docházelo k aktualizaci smlouvy o vedení účetnictví (prokázáno též nepodepsaným a nedatovaným vyhotovením smlouvy o vedení účetnictví mezi žalobkyní a 2. žalovanou).

24. Dopisem z [datum] 2. žalovaná vypověděla žalobkyni smlouvu o vedení účetnictví a smlouvu o vedení mzdového účetnictví (prokázáno výpovědí z [datum]).

25. Dne [datum] žalobkyně zmocnila 1. žalovanou jako daňovou poradkyni, aby žalobkyni zastupovala ve všech daňových věcech, vykonávala veškeré úkony, přijímala doručované písemnosti, podávala daňová přiznání, návrhy a žádosti a podávala opravné prostředky a vzdávala se jich. 1. žalovaná pak zastupovala žalobkyni v průběhu daňových kontrol za 2., 3. a 4. čtvrtletí 2017 a 4. čtvrtletí 2019 (prokázáno plnou mocí z [datum] a níže citovanými zprávami o daňových kontrolách za uvedené období). II.2 K daňové kontrole za 2. čtvrtletí 2017 26. Ve zprávě z [datum] o daňové kontrole u žalobkyně za 2. čtvrtletí 2017 dospěl Finanční úřad pro [adresa] (dále jen „správce daně“) k závěru o rozdílu 105 636 Kč mezi přiznanou a skutečnou daňovou povinností žalobkyně. Zjištěný rozdíl sestával z následujících položek: - Daň z dodání zboží nebo poskytnutí zboží s místem plnění v tuzemsku 87 069 Kč ze základu daně 414 549 Kč: o DPH ve výši 42 730 Kč ze základu daně 203 415,10 Kč, tj. z přijatých plnění ve výši 246 146,04 Kč (viz zejména s. 9 zprávy o daňové kontrole): Správce daně na bankovním účtu žalobkyně zjistil přijaté platby nezahrnuté v evidenci uskutečněných plnění a požadoval doložit daňové doklady či jiné související důkazní prostředky. O přijaté částce 120 146,04 Kč žalobkyně při daňové kontrole uvedla, že se jedná o příjmy z prodeje mincí (105 102,84 Kč), prodeje použitých věcí na Aukro (12 477 Kč) a storno (2 566 Kč). Správce daně plnění související s těmito příjmy posoudil jako dodání zboží, které je předmětem daně, a současně shledal, že žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že se jednalo o prodej použitých věcí ze sbírky pana [jméno FO]. O přijaté částce 126 000 Kč žalobkyně při daňové kontrole uvedla, že se jedná o splátky dluhu za pronájem, aniž by však předložila příslušná smluvní ujednání, ze kterých by bylo zřejmé, v jakých objektech, v jakém časovém období a za jakých finančních podmínek byly nájemní vztahy s příslušnými osobami uzavřeny. Správce daně proto i plnění související s těmito příjmy posoudil jako poskytnutí služby, které je předmětem daně. o DPH ve výši 6 896,30 Kč ze základu daně 32 838,30 Kč (viz zejména s. 9 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně nepředložila k položkám v uvedené výši vedeným v evidenci pro účely DPH daňové doklady ani jiné důkazní prostředky k vykázaným hodnotám základu daně, a neprokázala tak oprávněnost snížení hodnoty uskutečněných zdanitelných plnění na řádku 1 daňového přiznání (viz zejména s. 10 zprávy o daňové kontrole). o DPH ve výši 37 442 Kč ze základu daně 178 296 Kč (viz zejména s. 11–12 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně v daňovém přiznání vykázala vývoz zboží v hodnotě 178 296 Kč v položce „bez daně“ a předložila fakturu, podle níž se mělo o tam specifikovanou elektroniku, oblečení a doplňky. Správce daně však současně zjistil, že v registru JSD Celní správy není evidováno žádné rozhodnutí o vývozu zboží; žalobkyně takové rozhodnutí nepředložila ani na výzvu správce daně. Správce daně tak shledal, že nebylo-li zboží propuštěno do celního režimu vývoz, není možno uplatnit osvobození od daně a při stanovení daně je třeba postupovat jako u dodání zboží s místem plnění v tuzemsku. - Daň z dovozu zboží 7 786 Kč ze základu daně 37 078 Kč (viz s. 10–11 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že ačkoliv žalobkyně jako daňový subjekt vykázala v daňovém přiznání nulové hodnoty dovozu zboží, z registru jednotných správních dokladů („JSD“) Celní správy ČR vyplývá dovoz zboží – mincí a zlatnického či stříbrnického zboží – v celní hodnotě 37 078 Kč. Správce daně proto po žalobkyni požadoval prokázat správnost hodnoty přiznané daně a předložit předmětný doklad JSD a fakturu, popř. další důkazní prostředky k nákupu zboží. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na doklad v neodpovídající hodnotě spadající do jiného daňového období. Správce daně tak uzavřel, že žalobkyně v 2. čtvrtletí 2017 uskutečnila dovoz zboží v hodnotě 37 078 Kč a propuštěním zboží do režimu volného oběhu (vyplývajícímu z předmětného JSD) jí vznikla povinnost přiznat DPH. S ohledem na to, že žalobkyně současně k danému dovozu zboží nedoložila žádné důkazní prostředky, kterými by doložila, že konkrétní plnění použila ke své ekonomické činnosti, z daných plnění jí správce daně nepřiznal nárok na odpočet daně. - Daň z pořízení zboží z jiného členského státu 10 781 Kč ze základu daně 51 336 Kč: Správce daně konstatoval, že žalobkyně vykázala pořízení zboží z jiného členského státu v nulové hodnotě, avšak ze zdrojů využívaných v rámci mezinárodní výměny informací v EU vyplynulo dodání zboží z Německa v hodnotě 1 929 EUR (51 335,51 Kč). Po žalobkyni proto požadoval doložit příslušné daňové doklady a současně prokázat nárok na odpočet daně. Žalobkyně uvedla, že souhlasí se zahrnutím příslušné faktury do zdanitelného plnění a současně uplatňuje nárok na odpočet, neboť se jednalo o reklamní batoh, jehož fotografii předložila. Správce daně shledal, že žalobkyně nedoložila, o jaké reklamní akce se má jednat a jak souvisejí s ekonomickou činností žalobkyně, a proto je na místě doměřit daň. (Prokázáno zprávou o daňové kontrole z [datum], č. j. [č. účtu].)

27. Dodatečným platebním výměrem z [datum] následně správce daně s odkazem na uvedenou zprávu o daňové kontrole doměřil žalobkyni DPH za 2. čtvrtletí 2017 ve výši 105 636 Kč a 20% penále v částce 21 127 Kč. V dodatečném platebním výměru správce daně dále specifikoval, že se jedná o DPH ve výši 87 069 Kč z dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (o základu daně 414 549 Kč), DPH ve výši 10 781 Kč z pořízení zboží z jiného členského státu (o základu daně 51 336 Kč) a DPH ve výši 7 786 Kč z dovozu zboží (o základu daně 37 078 Kč). K řádku 22 daňového přiznání správce daně dále specifikoval neuznání nároku na daňové odpočty 178 296 Kč v souvislosti s vývozem zboží (prokázáno dodatečným platebním výměrem z [datum], č. j. [Anonymizováno]).

28. Rozhodnutím z [datum] nato správce daně částečně vyhověl odvolání žalobkyně proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru a jeho text nahradil tak, že doměřená daň za 2. čtvrtletí 2017 činí 101 707 Kč (oproti původnímu rozhodnutí byla DPH z dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku doměřena pouze ve výši 83 140 Kč ze základu daně 395 839 Kč; v ostatních položkách zůstal text shodný). Změnu původního dodatečného platebního výměru správce daně odůvodnil odkazem na zjištěné storno jedné z vydaných faktur o základu daně 18 710 Kč (jemuž odpovídá DPH 3 929,10 Kč). Ve zbytku se správce daně v odůvodnění vypořádal s námitkami žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru a neshledal je důvodnými. (prokázáno rozhodnutím o odvolání z [datum], č. j. [Anonymizováno]). II.2 K daňové kontrole za 3. čtvrtletí 2017 29. Ve zprávě z [datum] o daňové kontrole u žalobkyně za 3. čtvrtletí 2017 dospěl správce daně k závěru o rozdílu 65 522 Kč mezi přiznanou a skutečnou daňovou povinností žalobkyně. Zjištěný rozdíl sestával z následujících položek: - Daň z dodání zboží nebo poskytnutí zboží s místem plnění v tuzemsku 53 011 Kč ze základu daně 252 353 Kč (viz s. 3–6 zprávy o daňové kontrole): Správce daně na bankovním účtu žalobkyně zjistil přijaté platby nezahrnuté v evidenci uskutečněných plnění (celkem 93 transakcí) a požadoval doložit důkazní prostředky, že se jedná o plnění nepodléhající DPH. O přijatých platbách v celkové výši 305 364,65 Kč poté správce daně shledal, že žalobkyně neprokázala, že se jedná o příjmy nepodléhající DPH. O části těchto příjmů žalobkyně uvedla, že se jedná o splátky starších vyfakturovaných pohledávek, toto tvrzení však nedoložila daňovými doklady. O části těchto příjmů žalobkyně uvedla, že se jedná o drobné prodeje mincí, které nejsou předmětem daně, ani toto tvrzení však nedoložila – s ohledem na to, že správci daně bylo známo, že žalobkyně prostřednictvím e-shopu nabízí prodej různého druhu zboží a že poskytuje služby v podobě pronájmu nemovitých věcí, shledal správce daně, že plnění související s jednotlivými příjmy mají povahu dodání zboží či poskytnutí služeb za úplatu v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, a tedy jde o zdanitelné plnění. Přijatým plněním ve výši 305 364,65 Kč pak odpovídá základ daně 252 353,35 Kč a DPH ve výši 53 011,30 Kč. - Daň z dovozu zboží 7 483 Kč ze základu daně 35 631 Kč (viz zejména s. 6–7 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že ačkoliv žalobkyně jako daňový subjekt vykázala v daňovém přiznání nulové hodnoty dovozu zboží, z registru JSD Celní správy ČR vyplývá dovoz zboží – mincí z drahých kovů – v celní hodnotě 35 631 Kč. Správce daně proto po žalobkyni požadoval prokázat správnost hodnoty přiznané daně a předložit předmětný doklad JSD a fakturu, popř. další důkazní prostředky k nákupu zboží. Žalobkyně v této souvislosti odkázal na doklad č. [hodnota], který však nepředstavoval fakturu, ale pouze objednávku. Správce daně tak uzavřel, že žalobkyně ve 3. čtvrtletí 2017 uskutečnila dovoz zboží v hodnotě 35 631 Kč a propuštěním zboží do režimu volného oběhu (vyplývajícímu z předmětného JSD) jí vznikla povinnost přiznat DPH. S ohledem na to, že žalobkyně současně k danému dovozu zboží nedoložila žádné důkazní prostředky, kterými by doložila, že konkrétní plnění použila ke své ekonomické činnosti, z daných plnění jí správce daně nepřiznal nárok na odpočet daně. - Neuznání uplatněného odpočtu ve výši 5 028 Kč ze základu daně 23 933 Kč (viz zejména s. 7–8 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně v uvedené výši uplatnila nárok na odpočet daně na základě zjednodušených daňových dokladů na nákup oděvů a bot a na základě faktur a zjednodušených daňových dokladů na nákup piva, svařeného vína a pohárků. Z doložených dokladů však nebylo zřejmé, zda tato žalobkyní přijatá plnění byla použita k ekonomické činnosti žalobkyně a požadoval tuto skutečnost po žalobkyni prokázat. Žalobkyně v reakci na to pouze uvedla, že výdaje za oblečení představují nákup zboží, s nímž žalobkyně obchoduje na e-shopu a nákup nápojů a pohárků se týkal zajištění reklamní akce. Správce daně však shledal, že toto tvrzení neprokazuje, že se konkrétní nakoupené zboží stalo součástí skladových zásob a bylo prodáno odběratelům a jak zmíněná reklamní akce souvisí s ekonomickou činností žalobkyně. Správce daně tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že přijatá zdanitelná plnění použila v rámci své ekonomické činnosti. (Prokázáno zprávou o daňové kontrole z [datum], č. j. [Anonymizováno].)

30. Dodatečným platebním výměrem z [datum] následně správce daně s odkazem na uvedenou zprávu o daňové kontrole doměřil žalobkyni DPH za 3. čtvrtletí 2017 ve výši 65 522 Kč a 20% penále ve výši 13 104 Kč. V dodatečném platebním výměru správce daně dále specifikoval, že se jedná o DPH ve výši 53 011 Kč z dodání zboží nebo poskytnutí služby v tuzemsku (o základu daně 252 353 Kč), DPH ve výši 7 483 Kč z dovozu zboží (o základu daně 35 631 Kč) a o neuznaný (tj. v dodatečném platebním výměru záporný) odpočet daně – 5 028 Kč z přijatých zdanitelných plnění od plátců (základ daně – 23 933 Kč). (Prokázáno dodatečným platebním výměrem z [datum], č. j. [Anonymizováno].) II.2 K daňové kontrole za 4. čtvrtletí 2017 31. Ve zprávě z [datum] o daňové kontrole u žalobkyně za 4. čtvrtletí 2017 dospěl správce daně k závěru o rozdílu 474 903 Kč mezi přiznanou a skutečnou daňovou povinností žalobkyně. Zjištěný rozdíl sestával z následujících položek: - Daň z dodání zboží nebo poskytnutí zboží s místem plnění v tuzemsku 192 753 Kč ze základu daně 917 577 Kč: o DPH ve výši 191 594,68 Kč ze základu daně 912 061,30 Kč, tj. z přijatých plnění ve výši 1 103 655,98 Kč (viz zejména s. 4–7 zprávy o daňové kontrole): Správce daně na bankovním účtu žalobkyně zjistil přijaté platby nezahrnuté v evidenci uskutečněných plnění a požadoval doložit daňové doklady či jiné související důkazní prostředky. Žalobkyně přislíbila podrobné vysvětlení doplnit, avšak neučinila tak a pouze v obecnosti uvedla, že správcem daně pořízená tabulka přijatých plnění obsahuje též plnění v daňových dokladech úhrnem označená jako drobný prodej, dále plnění představující úhrady faktur v případech [Anonymizováno] a dále plnění od [tituly před jménem] [jméno FO], která nejsou zdanitelná. Správce daně shledal, že uvedená tvrzení žalobkyně ničím nedoložila a nevyplývají ani z předložených daňových dokladů či evidence. – s ohledem na to, že správci daně bylo známo, že žalobkyně prostřednictvím e-shopu nabízí prodej různého druhu zboží a že poskytuje služby v podobě pronájmu nemovitých věcí, shledal správce daně, že plnění související s jednotlivými příjmy mají povahu dodání zboží či poskytnutí služeb za úplatu v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, a tedy jde o zdanitelné plnění. o DPH ve výši 1 158,36 Kč ze základu daně 5 516 Kč (viz zejména s. 6–7 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně předložila faktury v částce 5 516 Kč s vyčíslením nulové sazby DPH a požadoval prokázat důvod uplatnění nulové sazby u těchto faktur. Žalobkyně však na tuto výzvu nijak nereagovala, a správce daně tak uzavřel, že neprokázala, že se jedná o plnění, která nepodléhají DPH. - Daň z dovozu zboží 22 820 Kč ze základu daně 108 666 Kč (viz s. 9–10 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že z registru JSD Celní správy ČR vyplývá dovoz zboží ze třetích zemí v celní hodnotě o 108 666 Kč vyšší, než žalobkyně vykázala v daňovém přiznání (704 911 Kč namísto vykázaných 596 245 Kč). Požadoval proto po žalobkyni doložit příslušné doklady JSD, faktury k nákupu zboží a případně další důkazní prostředky k jeho dovozu (dodací listy, přepravní doklady, smlouvy). Žalobkyně v této souvislosti nevyloučila časový posun mezi svou evidencí a evidencí správce daně a přislíbila věc ověřit se svým celním zástupcem. Správce daně tak uzavřel, že žalobkyně ve 4. čtvrtletí 2017 uskutečnila dovoz zboží v hodnotě 704 911 Kč a propuštěním zboží do režimu volného oběhu (vyplývajícímu z předmětného JSD) jí vznikla povinnost přiznat DPH. S ohledem na to, že žalobkyně současně k danému dovozu zboží nedoložila důkazní prostředky, kterými by doložila, že konkrétní plnění použila ke své ekonomické činnosti, z daných plnění jí správce daně nepřiznal nárok na odpočet daně (k nároku na odpočet v souvislosti s danými dovozy viz též níže). - Neuznání uplatněných odpočtů v celkové výši 259 330 Kč: o Odpočet ve výši 98 055,43 Kč ze základu daně 466 930,60 Kč (viz zejména s. 7–8 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně v uvedené výši uplatnila nárok na odpočet daně na základě přijatých daňových dokladů od společnosti [právnická osoba]. na nákup cenových kuponů [Anonymizováno]. Z doložených dokladů však nebylo zřejmé, zda tato žalobkyní přijatá plnění byla použita k ekonomické činnosti žalobkyně a požadoval tuto skutečnost po žalobkyni prokázat. Žalobkyně v reakci na to odkázala na své dřívější vyjádření k 1. čtvrtletí, v němž uvedla, že se jedná o dobíjecí kupony, které byly použity na rozesílání SMS jako reklama a některé z nich se prodaly. Správce daně shledal, že toto tvrzení neprokazuje, jak byly dané kupony využity, a nárok na odpočet daně z těchto přijatých plnění tak nepřiznal. o Odpočet ve výši 26 530 Kč ze základu 21% daně 126 332 Kč a ve výši 9 534 Kč ze základu 15% daně ve výši 63 558 Kč (viz zejména s. 8–9 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že žalobkyně v uvedené výši uplatnila nárok na odpočet daně na základě přijatých faktur na nákup motorových olejů a krmiva pro psy, aniž by doložila použití k ekonomické činnosti žalobkyně a požadoval tuto skutečnost po žalobkyni prokázat. I po stručném vyjádření žalobkyně pak správce daně shledal, že žalobkyně nepředložila konkrétní daňové doklady, kterými by konkrétní přijaté zboží bylo prodáno odběratelům, případně zaúčtováno do skladových zásob. Dospěl tak k závěru, že žalobkyně neprokázala, že zboží dle faktur použila ke své ekonomické činnosti. o Odpočet ve výši 125 211 Kč ze základu daně 596 245 Kč (viz zejména s. 9–10 zprávy o daňové kontrole): Správce daně shledal, že v souvislosti s původně žalobkyní přiznaným dovozem zboží v hodnotě 596 245 Kč představujícím dovoz mincí žalobkyně uplatňovala odpočet ve shodné výši. Požadoval proto po žalobkyni doložit příslušné doklady JSD, faktury k nákupu zboží a případně další důkazní prostředky k jeho dovozu (dodací listy, přepravní doklady, smlouvy) k prokázání nároku na odpočet. Žalobkyně v reakci na to uvedla, že souvislost s uskutečněnými zdanitelnými plněními je zjevná, neboť z vydaných faktur vyplývá velké množství prodaných cenných kovů, které jsou též součástí e-shopu žalobkyně. Správce daně v této souvislosti uzavřel, že pouhá skutečnost, že na stránkách žalobkyně jsou nabízeny k prodeji mince a jiné zboží z drahých kovů, neznamená, že právě zboží pořízené dle konkrétních JSD bylo použito k ekonomické činnosti žalobkyně. Dospěl tak k závěru, že žalobkyně souvislost s ekonomickou činností neprokázala. (Prokázáno zprávou o daňové kontrole z [datum], č. j. [Anonymizováno].)

32. Dodatečným platebním výměrem z [datum] následně správce daně s odkazem na uvedenou zprávu o daňové kontrole doměřil žalobkyni DPH za 4. čtvrtletí 2017 ve výši 474 903 Kč a 20% penále ve výši 94 980 Kč. V dodatečném platebním výměru správce daně dále specifikoval, že se jedná o DPH ve výši 192 753 Kč z dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (o základu daně 917 577 Kč), DPH ve výši 22 820 Kč z dovozu zboží (o základu daně 108 666 Kč, o neuznaný (tj. v dodatečném platebním výměru záporný) odpočet daně – 98 055 Kč z přijatých zdanitelných plnění od plátců (základ daně – 466 930 Kč) a o záporný odpočet daně – 161 275 Kč (základ daně – 786 135 Kč). (Prokázáno dodatečným platebním výměrem z [datum], č. j. [Anonymizováno].) II.2 K daňové kontrole za 4. čtvrtletí 2019 33. Ve zprávě z [datum] o daňové kontrole u žalobkyně za 4. čtvrtletí 2019 dospěl správce daně k závěru o rozdílu 178 366 Kč mezi přiznanou a skutečnou daňovou povinností žalobkyně. Zjištěný rozdíl sestával z následujících položek: - Daň z pořízení zboží z jiného členského státu 153 790 Kč ze základu daně 732 335 Kč: Správce daně konstatoval, že žalobkyně vykázala v daňovém přiznání DPH z pořízení zboží z jiného členského státu ve výši 24 576 Kč ze základu 117 027 Kč (stejnou částku současně uplatnila k odpočtu – viz níže), avšak v předložené evidenci DPH vykázala pořízení zboží z EU v základu daně 620 093,84 Kč. V předložené evidenci faktur – přijatých zdanitelných plnění dále vykazovala hodnotu přijatých plnění od dodavatelů z jiných členských států 229 268,11 Kč s tím, že není předmětem daně. Správce daně tak požadoval od žalobkyně doložit a prokázat, že přiznala daň ze všech plnění dle § 16 ZDPH a že plnění dle dokladů, u nichž žalobkyně uvádí, že není předmětem daně, skutečně předmětem daně není. Žalobkyně se v daňovém řízení v prodloužení lhůtě k výzvě správce daně nevyjádřila. Správce daně tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala správnost vykázané hodnoty pořízeného zboží ani to, že by část prodeje nebyla předmětem daně. Správce daně tak stanovil 21% DPH z dostupných předložených dokladů o základu daně 620 093,84 Kč a 229 268,11 Kč, tj. ve výši 178 366 Kč - Neuznání uplatněných odpočtů v celkové výši 24 576 Kč ze základu daně 117 027 Kč: Správce daně s ohledem na to, že žalobkyně na jeho výzvu nedoložila žádné skutečnosti shledal, že v souvislosti s pořízením zboží z jiných členských států (viz výše) neprokázala, že přijatá plnění byla použita k její ekonomické činnosti. Nárok na odpočet proto správce daně nepřiznal. 34. (Prokázáno zprávou o daňové kontrole z [datum], č. j. [Anonymizováno].)

35. Platebním výměrem z [datum] následně správce daně s odkazem na uvedenou zprávu o daňové kontrole vyměřil žalobkyni DPH za 4. čtvrtletí 2019 ve výši 182 782 Kč s tím, že rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daňovou povinností činí 178 366 Kč. V dodatečném platebním výměru správce daně dále specifikoval výpočet tak, že daň na výstupu činí 293 004 Kč (58 929 Kč z dodání zboží nebo poskytnutí služby v tuzemsku o základu daně 311 743 Kč, 178 366 Kč z pořízení zboží z jiného členského státu o základu daně 849 362 Kč, 53 686 Kč z přijetí služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 od osoby registrované k dani v jiném členském státě o základu daně 255 651 Kč a 2023 Kč z režimu přenesení daňové povinnosti o základu daně 9 635 Kč) a odpočet daně 110 782 Kč (54 513 Kč z přijatých zdanitelných plnění od plátců o základu daně 261 071 Kč a 55 709 Kč ze zdanitelných plnění vykázaných na řádku 3 až 13 o základu daně 265 286 Kč). (Prokázáno dodatečným platebním výměrem z [datum], č. j. [Anonymizováno].) II.2 Další provedené a navržené důkazy 36. Soud z níže rozvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení, neboť dostatečně konkrétním způsobem netvrdila skutečnosti, z nichž by bylo možné na její straně dovodit vznik škody. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů přitom povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní, a nelze ji tedy označením důkazů nahrazovat – jestliže tedy účastník nesplní povinnost tvrzení, nemohou být rozhodné skutečnosti o jeho uplatňovaném nároku vůbec předmětem dokazování (srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu z 3. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003, či z 25. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2082/2020). Z tohoto důvodu soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy výpisem z obchodního rejstříku a evidence daňových poradců, protokolem o výslechu 1. žalované v průběhu daňové kontroly, předžalobní upomínkou včetně dodejek, exekučním příkazem z [datum], výpověďmi svědků pana [Anonymizováno], [právnická osoba], [jméno FO], účastnickou výpovědí 1. žalované a „přehledem z daňového informačního účtu“ žalobkyně.

37. Soud rovněž z důvodu nadbytečnosti neprovedl důkazy navržené v řízení žalovanými a vedlejší účastnicí na straně žalovaných, jejichž provedení by s ohledem na uvedený závěr nemělo význam pro rozhodnutí ve věci. Konkrétně se jednalo o navržené důkazy e-maily z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], „všemi e-maily žalobkyně na žalovanou ve věci kontaktní e-mailové adresy žalobkyně“, odvoláním proti dodatečným platebním výměrům za 1. a 2. čtvrtletí 2017, doplněním odvolání z [datum], výzvou správce daně z [datum], excelovou tabulkou zpracovanou žalobkyní, dokladem o doručení dodatečných platebních výměrů žalobkyni, dokladem o zamítnutí odvolání proti dodatečným platebním výměrům za 4. čtvrtletí 2017, účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně [jméno FO], výpověďmi svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. II.3 Závěr o skutkovém stavu 38. Na podkladě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 39. 2. žalovaná, jejíž jednatelkou je 1. žalovaná, pro žalobkyni v období lete 2017–2021 i před tímto obdobím vedla účetnictví. 1. žalovaná pak žalobkyni rovněž na základě udělené plné moci zastupovala při daňových kontrolách, které u žalobkyně provedl správce daně za 2., 3. a 4. kvartál roku 2017 a za 4. kvartál roku 2019. V návaznosti na výsledky těchto daňových kontrol správce daně doměřil/vyměřil oproti jejím daňovým přiznáním za 2. čtvrtletí 2017 DPH ve výši 101 707 Kč a odpovídající penále, za 3. čtvrtletí roku 2017 DPH ve výši 65 522 Kč a odpovídající penále, za 4. čtvrtletí roku 2017 DPH ve výši 474 903 Kč a odpovídající penále a za 4. čtvrtletí roku 2019 DPH ve výši 178 366 Kč.

III. Právní posouzení

40. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:

41. Podle § 6 odst. 8 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství, daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

42. Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady škody, kterou jí měly žalované – přinejmenším podle žalobních tvrzení – způsobit při výkonu daňového poradenství. Škodu přitom žalobkyně vymezila tak, že ji spatřuje v dani z přidané hodnoty vyměřené (doměřené) jí správcem daně po finančních kontrolách za 4 specifikovaná zdaňovací období a v souvisejícím penále a úroku z prodlení.

43. S ohledem na uvedené vymezení předmětu řízení soud musí úvodem zdůraznit, že odvedení daně a souvisejících plnění samo o sobě nepředstavuje škodu, nýbrž plnění právních povinnosti daňového subjektu podle příslušných hmotněprávních daňových předpisů (zde zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Škodu by odvedení daně mohlo představovat jedině tehdy, pakliže by z důvodu pochybení žalovaných žalobkyni správce daně v daňovém řízení vyměřil vyšší daň, než jaká z hmotněprávního hlediska odpovídala žalobkynině daňové povinnosti.

44. Taková situace sice není obecně a priori vyloučena – právě v případech, v nichž v daňovém řízení nebudou dostatečně tvrzeny a doloženy rozhodné skutečnosti, totiž připadá v úvahu, že správce daně nebude mít k dispozici všechny podklady a i při procesně správném postupu doměří daň neodpovídající ve skutečnosti hmotnému právu. Nelze však přehlížet, že (dodatečné) platební výměry správce daně mají povahu správních rozhodnutí, a svědčí jim tak presumpce správnosti. Pokud by tedy soud v občanském soudním řízení měl dospět k závěru, že daňovému subjektu (žalobkyni) byla vyměřena či doměřena daň neodpovídající hmotnému právu, musely by v tomto řízení být závěry správce daně jednoznačně vyvráceny. K tomu však může dojít jedině tehdy, jsou-li v občanském soudním řízení vznesena zcela konkrétní a úplná tvrzení dostačující pro posouzení (hmotněprávně) správné výše daňové povinnosti a jsou-li tato tvrzení rovněž prokázána. Občanské řízení je ovládáno projednací zásadou, a není v něm tak na soudu, aby sám z vlastní iniciativy „detektivní“ metodou pátral po rozhodujících skutečnostech a vyhledával k nim důkazy.

45. V projednávané věci tak bylo na žalobkyni, aby dostatečně konkrétním a úplným způsobem tvrdila skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že daňová povinnost doměřená jí za 2., 3. a 4. čtvrtletí 2017 a 4. čtvrtletí 2019 jí ve skutečnosti netížila. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyni byla daňová povinnost nad rámec jejích daňových přiznání doměřena (vyměřena) i po zohlednění jejích – byť kusých – tvrzení v daňovém řízení v návaznosti na několik okruhů skutečností: žalobkyně zejména neposkytla adekvátní vysvětlení přijatých plateb na svém bankovním účtu a nespecifikovala a neprokazovala dostatečně důvody, proč by některá přijatá plnění neměla podléhat DPH, nedokládala celní rozhodnutí o vývozech zboží, či neprokazovala použití zakoupeného zboží ke své ekonomické činnosti.

46. Aby žalobkyně věcně vyvrátila závěry, k nimž dospěl správce daně při daňových kontrolách za dotčená čtvrtletí, musela by podrobnosti absentující při těchto daňových kontrolách podrobně dotvrdit alespoň v rámci soudního řízení. K posouzení skutečné hmotněprávní výše daňové povinnosti žalobkyně by přitom bylo nezbytné, aby žalobkyně vyjasnila podstatu jednotlivých ekonomických transakcí, v souvislosti s nimiž jí byla doměřena daň a zcela konkrétně dotvrdila jednotlivé právní vztahy (obchody, nájemní smlouvy, půjčky atp.), v jejichž rámci tyto transakce proběhly. To však žalobkyně neučinila, ač k tomu byla podrobně vyzvána nejprve usnesením z 5. 8. 2024, č. j. 10 C 27/2024-78, a následně ještě opětovně na jednání 17. 12. 2024 spolu s poučením dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně uvedla tvrzení pouze na zcela obecné úrovni, popř. odkázala na obsah zpráv o daňových kontrolách, a tedy na údaje, které měl při svém rozhodování k dispozici již i správce daně. Tvrzení žalobkyně tak byla zcela nedostatečná pro to, aby o nich mohlo být vedeno dokazování, aby z nich bylo možno dovozovat právní závěry o vzniku škody na straně žalobkyně a aby v návaznosti na to bylo možné řešit otázku, zda takovou škodu způsobily svým pochybením žalované.

IV. Závěr a náklady řízení

47. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná s ohledem na neunesení břemene tvrzení žalobkyní. Soud s ohledem na uvedené neprováděl dokazování v širším rozsahu, nezabýval se otázkou nastavení smluvního vztahu účastníků, tvrzeními o pochybeních žalovaných, otázkou příčinné souvislosti ani námitkou promlčení.

48. O nákladech řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal v řízení úspěšným žalovaným a vedlejší účastnici na straně žalované.

49. Náklady každé z žalovaných činí celkem 63 412,93 Kč a sestávají z: - odměny advokáta ve výši 48 560 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to za 5 úkonů podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 9 712 Kč (tarifní hodnota 958 701 Kč, odměna snížena o 20 % s ohledem na společné zastupování obou žalovaných týmž advokátem; úkony převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny), - paušální náhrady hotových výdajů ve výši 750 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za jednu polovinu z částky 1 500 Kč 5 úkonů po 300 Kč (učiněných společně za obě žalované), - cestovného ve výši 2 297,38 Kč podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu za cestu k jednání soudu [datum] na trase [Jméno advokáta C] – [adresa] a zpět o délce [Anonymizováno] km vlastním vozem [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou nafty 6l/100 km ve výši dle vyhl. č. 398/2023 Sb. (sazba základní náhrady 5,60 Kč, průměrná cena pohonné hmoty 38,70 Kč/l), - náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 8 půlhodin po 100 Kč strávených na cestě k jednání soudu a zpět, - náhrady za 21 % DPH z částky 52 407,38 ve výši 11 005,55 Kč.

50. Soud žalobcům nepřiznal požadovanou náhradu za poradu z [datum], která proběhla ještě před prvním podáním žalovaných ve věci, a je ji tak třeba považovat za součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení, a za vyjádření z [datum], které představovalo pouze verzi předcházejícího vyjádření z [datum] s odstraněním nedostatků dle předchozí výzvy soudu.

51. Náklady vedlejší účastnice činí celkem 60 209,60 Kč a sestávají z: - odměny advokátky ve výši 48 560 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu a to za 4 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 12 140 Kč (tarifní hodnota 958 701 Kč; úkony převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z [datum], účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny), - paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 4 úkony po 300 Kč a - náhrady za 21 % DPH z částky 49 760 Kč ve výši 10 449,60 Kč.

52. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení