10 C 28/2024 - 364

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 22 482,23 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu částky 77 517,77 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 100 000 Kč za období od 16. 5. 2023 do 16. 5. 2023.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu náklady řízení částku 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, konkrétně konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobkyně nárokuje částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 a odkazuje na rozhodnutí v předchozích odškodňovacích řízeních týkajících se jiných poškozených, avšak v témže naříkaném konkurzním řízení. Dále žalobkyně uvádí, že přihlásila svou pohledávku do konkursního řízení dne 5. 9. 2002 ve výši 218 619,18 Kč, když na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, byla stanovena míra uspokojení věřitelů ve výši [Anonymizováno] %. Žalobkyni byla dle rozvrhového usnesení vyplacena částka ve výši [částka]. Při výpočtu žalobkyně vyšla ze základní částky 45,99 Kč za 1 den řízení, když řízení vůči žalobkyni trvalo 7 924 dní (do vydání rozvrhového usnesení). Vzhledem k procesní složitosti byla základní částka ponížena o 50 %, dále byla ponížena o 30 % z důvodu nízkého významu a navýšena o 10 % s ohledem na postup soudu, kdy věc byla přikázána jinému soudci. Žalobkyně tak po zaokrouhlení dospěla k částce 100 000 Kč. 2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh naříkaného konkurzního řízení a dospěla k závěru o tom, že postačujícím zadostiučiněním je zadostiučinění nefinanční. Žalovaná poukazuje na povahu konkurzního řízení, na které nelze nahlížet jako na typické soudní řízení a poukazuje na množství cca 15 000 věřitelů, z nichž cca 6 000 věřitelům byla popřena jejich pohledávka, tedy na množství vedení incidenčních sporů, a dále poukazuje na procesní složitost věci související i s tím, že část věřitelů byla ze Slovenska. Význam tohoto řízení pak je dle žalované pro žalobkyni nepatrný, a proto by se jí nemělo dostat odškodnění finančního, neboť o velmi nízké míře uspokojení věděla v průběhu celého konkurzního řízení. Ve vyjádření odkázala na rozhodnutí soudu jiných konkurzních věřitelů, a to na celkem 23 rozhodnutí. 3 Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobkyně u žalované předběžně uplatnila svůj nárok dne 16. 12. 2022. 4 Z vyjádření vyřizujícího soudce [tituly před jménem] [jméno FO] z 13. 3. 2020 soud zjistil, že v průběhu konkurzního řízení nebyly řádně doručovány veškeré výzvy a že k datu vydání této zprávy je třeba dořešit 158 nedoručení výzev. Zpeněžování majetkové podstaty bylo dokončeno v roce 2004-2005 a konečná zpráva mohla být soudu předložena a projednána v přiměřené době po dokončení tohoto zpeněžování. 5 Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], v právní moci dne 22. 12. 2022, soud zjistil, že ohledně žalobkyně evidoval insolvenční soud přihlášku pohledávky přihlášenou dne 5. 9. 2002 pod č. 2568 ve výši 218 619,18 Kč a že žalobkyni byla v rámci rozvrhového usnesení přiznána k vyplacení částka 22 482,23 Kč. Míra uspokojení byla 10,2837400560091 %. 6 Mezi stranami byl nesporný tento průběh řízení vedeného Městským soudem v Praze, sp. zn. [Anonymizováno]: Dne 12. 4. 2002 podala Česká republika – Okresní soud v [Anonymizováno], na společnost [právnická osoba]. v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu a doplnil svůj návrh. Dne 23. 5. 2012 soud uložil dlužníku, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Dne 13. 6. 2002 soud prohlásil usnesením na majetek dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci konkurz, ustanovil správce konkurzní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení tohoto usnesení přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 7. 2002. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30. 9. 2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Městské státní zastupitelství dne 21. 8. 2002 vstoupilo do konkurzního řízení. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů, přítomno bylo 83 % věřitelů konkurzních pohledávek a soud potvrdil členy věřitelského výboru a náhradníky. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty, dne 31. 10. 2002 došlo k popření pohledávky konkurzního věřitelem [právnická osoba]., dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž seznam incidenčních sporů ve věci [Anonymizováno] byl v té době 39. Dne 15. 1. 2003 byl dán pokyn k předložení spisu 15. 3. 2003 z důvodu další zprávy o činnosti s mimosoudním řešením sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [Anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 správce konkurzní podstaty podal další dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Počet konkurzních věřitelů v té době byl 14 557, přičemž celková výše přihlášených pohledávek představovala částku 2 685 422 820,04 Kč. Správci bylo uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce dílčí zprávu, výše přihlášených pohledávek činila 2 685 540 014,02 Kč. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty předložil aktualizaci soupisu konkurzní podstaty a dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že upozornil na velký počet incidenčních sporů, jichž se správce účastní. Jako součást majetku úpadce byly uvedeny administrativní komplex [právnická osoba] a pohledávka [tel. číslo]Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a dne 30. 9. 2004 došlo i k aktualizaci soupisu konkurzní podstaty, přičemž v meziobdobí, dne 20. 9. 2004 byla konána schůze věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2004 správce konkurzní podstaty podal zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení a soud požádal Městský soud v Praze ke sp. zn. [Anonymizováno] o urychlené vydání rozhodnutí. Další zpráva správce konkurzní podstaty byla podána dne 11. 1. 2005 podstaty. Dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti, výzvy na odstranění vad podaných přihlášek, seznam přihlášených pohledávek a zpracovaný seznam pohledávek, ke kterým se nepřihlíží. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek, zhruba 14 000. Dne 19. 4. 2005 soud vyzval správce, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 soudu předložil dílčí zprávu o své činnosti a aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávkách. Dne 2. 2. 2006 podal správce zprávu o průběhu konkurzního řízení a upozornil na 55 incidenčních sporů. Dne 16. 2. 2006 správce podal návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Jednání bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud povolil správci konkurzní podstaty čerpání první zálohy ve výši 2 000 000 Kč dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání, kde jsou uvedeny popřené pohledávky v rozsahu 20 stran. Listy seznamu vykonatelných pohledávek konkurzních věřitelů se nacházejí ve zvláštní příloze spisu, jako příloha C–16 svazků. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil správci druhou zálohu na odměnu ve výši 2 000 000 Kč. Dne 30. 8. 2007 soud ukládá správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o činnosti správce podal dne 1. 10. 2007. Na den 17. 12. 2007 bylo nařízeno druhé zvláštní přezkumné jednání, které se konalo a byl vyhotoven i seznam incidenčních žalob. Bylo uznáno celkem 584 přihlášek z pravomocných titulů a 216 přihlášek opřených o listiny prokazující nárok, přičemž 6 130 přihlášek popřeno. Dne 15. 4. 2008 návrh správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnost. Dne 19. 6. 2008 soud povolil čerpání třetí zálohy na odměnu správce ve výši 2 000 000 Kč. Dne 30. 6. 2008 soud požádal správce konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů dodal zprávu o incidenčních sporech, aktuální soupis konkurzní podstaty a návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty podal dne 10. 10. 2008 dílčí zprávu o činnosti a seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo na den 16. 12. 2008 nařízeno třetí zvláštní přezkumné jednání. Seznam incidenčních sporů byl po druhém zvláštním přezkumném jednání v rozsahu 10 stran (přes 200 incidenčních sporů). Dne 16. 12. 2008 se konalo třetí zvláštní přezkumné jednání. Dne 16. 12. 2008 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuálního soupisu konkurzní podstaty, zprávy o dosavadních nákladech konkurzu. Spis dále obsahuje seznam incidenčních žalob napadlých v období října až listopadu 2008 v rozsahu 77 stran. Dne 14. 4. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby podal zprávu o stavu incidenčních sporů, předložil aktuální soupis konkurzní podstaty a zprávy o dílčí činnosti správce konkurzní podstaty. Zpráva byla podána dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzýval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty předložil dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 11. 6. 2009. Dne 18. 6. 2009 správce předložil další dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění, přičemž soud o tomto návrhu rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále dne 18. 6. 2009 podává správce další návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění, přičemž soud o tomto návrhu rozhodl dne 18. 6. 2009. Další návrhy pak ještě byly podány dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud pak dne 24. 8. 2009 uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem, dále soud dne 24. 8. 2009 rozhodl o pohledávce, která se pokládá za zjištěnou. Dne 21. 8. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud ve věci návrhu rozhodl dne 24. 8. 2009. Dne 28. 8. 2009 podal správce konkurzní podstaty další návrhy na uznání pohledávek a návrh na jejich další dodatečné zjištění, stejně tak jako dne 31. 8. 2009 a 3. 9. 2009. Soud dne 22. 9. 2009 rozhodl o tom, že pohledávka se pokládá za dodatečně zjištěnou. Městské státní zastupitelství dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dne 10. 12. 2009 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 22. 12. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dále dne 30. 12. 2009 předložil správce soudu aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud dne 6. 1. 2010 k návrhu správce rozhodl o pohledávce konkurzního věřitele tak, že ji pokládá za zajištěnou. Dále 11. 2. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění, a stejně tak podal návrh i dne 19. 2. 2010. Soud o těchto návrzích rozhodl dne 23. 2. 2010 a 1. 3. 2010. Dne 15. 2. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko k dosavadní činnosti správce konkurzní podstaty. Zprávu o činnosti v právní věci úpadce podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dále dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky. Dne 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis z jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Správce konkurzní podstaty se dne 14. 4. 2010 vyjádřil k návrhu věřitelky. Dne 15. 4. 2010 byl soudu předložen zápis ze schůze věřitelského výboru konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu. Dne 21. 7. 2010 bylo soudu oznámeno, že je evidováno 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. Další věřitele, kteří v průběhu řízení zemřeli, oznamuje správce konkurzní podstaty 2. 8. 2010. Dne 9. 9. 2010 podává správce dílčí zprávu o činnosti a o stavu konkurzního řízení s tím, že byla konána 4 přezkumná jednání, a to dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008, že je nadále vedena celá řada incidenčních sporů s tím, že se odhaduje, že cca 180 je doposud neukončených a zpráva konstatuje i velké množství zemřelých věřitelů. Dne [právnická osoba]. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o konkurzu, přehled příjmů a aktualizovaný soupis majetku a stejně tak dne [právnická osoba]. 2011 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podává správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti a o stavu konkurzního řízení a upozorňuje na incidenční spory a dále i na řadu probíhajících dědických řízení. Sděluje, že disponibilní částka je 136 856,11 Kč a na vkladovém účtu je 95 267 881,74 Kč. Dne 16. 6. 2010 je konána schůze věřitelského výboru (zasláno správcem). Dále 23. 6. 2011 podáno dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění správcem konkurzní podstaty, stejně tak dne 27. 6. 2011 a 9. 8. 2011 s tím, že soud o těchto návrzích rozhodl dne 11. 8. 2011. Dne 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení, kdy podává dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a stavu konkurzního řízení. Zpráva následně podána. Dne 30. 5. 2012 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 10. 7. 2012 podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto zprávu předkládá správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012 s tím, že z předložené zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy je částka 88 882 878,81 Kč. Dne 4. 12. 2012 urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 16. 1. 2014 byla konána schůze věřitelského výboru. Dne 30. 1. 2014 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu. Dne 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu zprávu o své činnosti. Věřitelský výbor dokládá zprávu dne 10. 3. 2014. Dále 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech, návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení je zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce. Správci konkurzní podstaty byla soudem uložena dne 18. 3. 2015 pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh částečného rozvrhu. Správce konkurzní podstaty podal dne 8. 4. 2015 odvolání a spis byl dne 30. 4. 2015 předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud usnesení o uložení pořádkové pokuty potvrdil dne 14. 5. 2015. Správce konkurzní podstaty byl soudem dne 4. 12. 2015 vyzván, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh. Dne 18. 12. 2015 urguje soud správce konkurzní podstaty. Dne 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty sdělil, že bylo k dnešnímu dni zkontrolováno cca 2 000 věřitelů, přičemž bylo zjištěno, že došlo k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne 12. 2. 2016 správce soudu zaslal přehled příjmů a výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Zároveň oznámil, že není schopen sdělit konkrétní datum předložení kvalifikovaného návrhu na částečný rozvrh. Dne 18. 3. 2016 soud věřitelskému výboru se uložil, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti do 9. 8. 2016. Zpráva byla předložena 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 konkurzní úpadce učinil návrh na opakované svolání věřitelského výboru. Věřitelský výbor svolán na den 28. 11. 2016, kdy se jeho jednání konalo. Dne 17. 1. 2017 byla správci konkurzní podstaty soudem uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč s tím, že stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení. Dne 24. 2. 2017 byla konána schůzka správce, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně Štefkové za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty s tím, že odvolání je předloženo odvolacímu soudu 2. 3. 2017. Dne 24. 4. 2017 bylo požádáno o poskytnutí součinnosti s doručením a s procesním nástupnictvím s tím, že existuje skupina, cca 457 osob, které je třeba dořešit. Dne 15. 5. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o náhradní doručení. Dne 22. 5. 2017 soud vyzval správce k doložení kompletní zprávy o aktuálním stavu majetkové podstaty, přehledném aktuálním seznam přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných, popřených, včetně vyrozumění věřitelů a návrhu částečného rozvrhu. Dne 16. 6. 2017 správce konkurzní podstaty požádal soud o trpělivost a doložil soudu seznam věřitelů, celkem cca 15 000. Správce zdůrazňoval, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 tisíci věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun a upozorňuje ohledně seznamu věřitelů na náhradní doručení. Dne 31. 7. 2017 podal správce návrh na částečný rozvrh. Věřitelé měli být dle návrhu uspokojeni v rozsahu 3 % s tím, že je předpoklad, že jinak zajištěné pohledávky by mohly být pravděpodobně uspokojeny v rozsahu 6-8 %. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud rozhodl tak, že usnesení o uložení pořádkové pokuty správci se mění na částku 20 000 Kč s tím, že uložení další pořádkové pokuty je sice opodstatněno, nicméně že zjištěná pochybení v popsaném celkovém kontextu řízení nejsou tak závažná, aby odůvodňovaly pokutu ve výši 50 000 Kč, zvláště, když po udělení této sankce správce činil úkony potřebné k zásadnímu postupu v řízení, s nimiž byl i věřitelský výbor srozuměn s tím, že soud prvního stupně nevzal náležitě v úvahu specifické procesní akcepty konkurzního řízení a obtížnost úspěšného zvládnutí daného konkurzu, zejména v důsledku extrémního počet věřitelů. Dne 15. 11. 2017 soud rozhodl o zproštění správce konkurzní podstaty funkce a nově se byl správcem ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO]. Současně byl dosavadní správce vyzván k vysvětlení, proč nesplnil své povinnosti, které mu soud uložil v usnesení ze dne 11. 10. 2016. Dosavadní správce konkurzní podstaty sdělil údaje soudu dne 28. 11. 2017 a 1. 12. 2017 a podal odvolání proti svému zproštění z funkce správce konkurzní podstaty. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Dne 16. 5. 2018 odvolací soud zrušil usnesení o zproštění správce konkurzní podstaty a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem a vytýčení jasných představ soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Dne 6. 6. 2018 předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a věc byla přidělena [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán Obvodním soudem pro [adresa] ke sp. zn. 14 C 465/2014, přičemž spis byl vrácen dne 10. 10. 2018. Dne 18. 12 2018 byl učiněn záznam, že správce konkurzní podstaty nedoložil ke dni 18. 12. 2018 do spisu seznam věřitelů, jimž nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 správce požádal o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost s lustracemi bylo požádáno Ministerstvo vnitra. Dne 14. 3. 2019 byla podána další žádost správce konkurzní podstaty o poskytnutí další součinnosti, co se týče náhradního doručení. Dne 25. 3. 2019 do spisu přišlo sdělení správce konkurzní podstaty s tím, že soud poskytl adresy z Centrální evidence obyvatel, že bylo zasláno 77 výzev a správce dále komunikuje s věřiteli a poskytuje informace dědicům. Správce konkurzní podstaty dne 26. 6. 2019 požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato lhůta byla soudcem prodloužena dne 19. 7. 2019 do 30. 9. 2019. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla soudu předložena dne 18. 10. 2019. Výdaje byly uvedeny v částce 20 077 512,17 Kč, v částce příjmy 95 667 719,49 Kč a bylo žádáno o odměnu správce ve výši 13 500 335,61 Kč. Dne 30. 10. 2019 soud uložil správci, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu, doložil souhlas věřitelského výboru s výší a správností hotových výdajů správce. Dále probíhala lustrace adres věřitelů ze Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím jeho pracovnice, tedy, aby předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev k podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dále dne 10. 12. 2019 uložil soud správci, aby předložil konečnou zprávu, zpracovanou dle poskytnutého vzoru, doložil souhlas věřitelského výboru z výší a správností hotových výdajů správce, nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a další povinnosti se lhůtou pro splnění 18. 2. 2020. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu dodatečných výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev, kde žádá zjistit údaje z CEO. Dne 7. 2. 2020 správce reagoval. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, zda vyrozuměl některé věřitele o nepřihlížení k jejich pohledávkám, předložil zpracované seznamy pohledávek a sdělil, zda eviduje některé přihlášky. Správce reagoval dne 17. 2. 2020 a požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. V konečné zprávě správce konkurzní podstaty ze dne 19. ledna 2020 (předložená soudu 17. února 2020, č. l. 1075–1080 posuzovaného spisu) je konstatováno, že: „Problematika řešení zemřelých věřitelů v současnosti činí spolu s komunikací s ostatními věřiteli hlavní objem činnosti správce a spolupracujícího týmu. Intenzivní komunikace s konkursními věřiteli (resp. s jejich právními zástupci) je čím dále tím více velmi významnou činností správce, kdy správce a spolupracující tým zodpovídá jejich dotazy, a to písemně (poštovní styk), prostřednictvím e-mailu či telefonicky. Ne zřídka probíhá komunikace také formou osobního jednání, když konkursní věřitelé navštěvují (zpravidla nečekaně) přímo kancelář správce dožadujíce se informací a vysvětlení ohledně stavu jejich pohledávek. Tato komunikace s konkursními věřiteli je časově i finančně náročná, jelikož právní vědomí mnohých konkursních věřitelů je na velmi nízké úrovni a v osobě správce stále mnohdy vidí jakéhosi „pokračovatele“ neúspěšného podnikání úpadce či osobu, která jim odmítá vyplatit jejich vklady od počátku 90. let minulého století. Celý tento proces navíc rapidně zesílil poté, co v roce 2017 se správce rozhodl oslovit všechny věřitele s uznanými pohledávkami pro verifikaci údajů o adrese, čísle účtu věřitelů i ověření, zda nedošlo k podědění pohledávek v případě, že původní věřitel zemřel. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od Obvodního soudu pro [adresa], kam byl v meziobdobí znovu zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnosti, aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách a vysvětlil zpoždění výzvy k podání incidenční žaloby, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně soud dne 21. 5. 2020 vyzval věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020, na což bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl vyzván k součinnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu s žádostí o sdělením, zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvy soudu s informací, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání a současně správce informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti finančního úřadu pro [adresa] a že výdaje budou projednány v září 2020 na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru. Dne 5. 8. 2020 bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit přezkumné jednání. Dne 12. 8. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 23. 10. 2020 se konkurzní soud dotázal člena věřitelského výboru, kdo bude jednat za člena věřitelského výboru – [právnická osoba]. Dne 18. 11. 2020 tento svaz požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. V mezidobí, dne 11. 11. 2020, dal soud podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení, když konkurzní správce uvádí v předložené zprávě nedoložené a neschválené výdaje a neuspokojený výdaj 20 milionů Kč očekávané daně z příjmu, ačkoliv v konečné zprávě je již uveden výdaj za daň ve výši 386 460 Kč a kdy správce dále v nákladech majetkové podstaty uvádí výdaje na mzdy zaměstnanců správce ve výši 5 358 344 Kč, které by však měly být dle soudu hrazeny z prostředků správce a kdy správce nedostatečně zohlednil výdaje a příjmy u incidenčních sporů s tím, že to vše by dle konkurzního soudu mohlo naplnit [podezřelý výraz] čin např. zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Dne 3. 12. 2020 Městské státní zastupitelství oznámilo, že nebude vstupovat do konkurzního řízení, neboť neshledalo dostatečný veřejný zájem s tím, že podezření na porušení trestně právních předpisů bylo postoupeno [podezřelý výraz] úseku. Dne 8. 12. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa] jako důkaz k dalším probíhajícím řízením o náhradu újmy proti žalované. Dne 16. 12. 2020 správce požádal o součinnost s lustrací v CEO. Dne 21. 12. 2020 [právnická osoba] sdělil k výzvě soudu, kdo jej bude v řízení zastupovat. Dne 5. 1. 2021 soud opakovaně uložil správci, aby předložil kompletní zprávu o dosud nedoručených výzvách. Dne 7. 1. 2021 správce reagoval. Dne 3. 2. 2021soud svolal schůzi věřitelského výboru na 6. 5. 2021 a uložil správci, aby sdělil, kde jsou uloženy finanční prostředky konkurzní podstaty, předložil účetní doklady, předložil originály vrácených výzev k podání incidenčních žalob a podal doplňující vysvětlení k zprávě o stavu doručování. Dne 15. 2. 2021 správce zaslal originály požadovaných dodejek, dne 19. 2. 2021 předložil správce aktuální stav doručování výzev a dne 24. 2. 2021 podal doplňující vysvětlení. Dne 4. 3. 2021 byl spis zapůjčen Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Dne 1. 4. 2021 správce předložil seznam účtů se složenými peněžními prostředky majetkové podstaty. Dne 15. 4. 2021 správce předložil účetní doklady. Dne 26. 4. 2021 předložil přehled vyúčtování odeslaných zásilek. Dne 3. 5. 2021 správce předložil dílčí zprávu. Dne 6. 5. 2021 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž zhruba 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 7. 9. 2021 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu ke splnění povinností uložených mu na schůzi věřitelského výboru. Dne 15. 10. 2021 správce předložil soudu konečnou zprávu s vyúčtováním jeho odměny. Dne 13. 1. 2022 soud uložil správci povinnosti ohledně dosud nedoručených výzev věřitelům k podání incidenční žaloby. Dne 9. 2. 2022 byla soudu doručena odpověď správce. Dne 17. 2. 2022 soud opětovně uložil správci povinnosti ohledně dosud nedoručených výzev věřitelům k podání incidenční žaloby. Dne 15. 3. 2022 bylo doručeno sdělení správce k výzvě soudu. Dne 3. 5. 2022 soud poslal dožádání Okresnímu soudu v Bánské Bystrici k provedení lustrace v CEO občanů Slovenska. Dne 29.8.2022 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 30.8.2022 soud schválil vyloučení věcí z konkurzní podstaty. Dne 31.8.2022 se konalo jednání o projednání konečné zprávy správce konkurzní podstaty. Dne 31.8.2022 soud usnesením schválil konečnou zprávu. Dne 21.11.2022 soud vydal rozvrhové usnesení, č.j. 95 K 7/2022-1885, které nabylo právní moci dne 22.12.2022, respektive dne 26.11.2022. Dne 26.2.2023 správce předložil soudu zprávu o plnění rozvrhového usnesení. Konkurzní řízení není skončeno. 7 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu konkurzního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z nesporných skutečností a důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 8 Soud k důkazu neprováděl rozhodnutí Městského soudu v Praze ani soudu zdejšího, ani Nejvyššího soudu, jak byly žalovanou zakládaly k doložení své právní argumentace, neboť se jedná o podporu právních argumentů, nikoliv o prokazování skutkového stavu. Soud nehodnotil ani stanovisko žalované k předchozím žádostem o odškodnění (nebylo odškodněno). 9 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz], a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 12 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. 13 Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 14 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 15 Žalobkyně vystupuje v konkurzním řízení jakožto věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobkyni pro účely posouzení její přiměřenosti je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu ke konkrétnímu žalobci splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bylo žalobkyni poskytnuto plnění. 16 Pokud jde o posouzení přiměřenosti celkové délky řízení, pak soud vyšel ze žalobních tvrzení. Žalobkyně uplatnila svou pohledávku v předmětném konkurzním řízení přihláškou dne 5. 9. 2002, žalobkyně v žalobě pak výslovně tvrdí, že její nejistota byla ukončena ohledně výsledku řízení nabytím právní moci rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, resp. žalobkyně v žalobě výslovně uvádí, že na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, obdržela částku přiznanou tímto rozvrhovým usnesením, tj. že právní mocí rozvrhového usnesení již skončila její nejistota ohledně výsledku tohoto řízení. 17 Pro toto řízení je tak relevantní doba konkurzního řízení od září 2002 do prosince 2022, tedy naříkané řízení trvá 20 let a 3 měsíce. 18 Taková délka posuzovaného řízení je nepřiměřeně dlouhou a ve věci je dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. 19 Již jen samotnou délku posuzovaného řízení jako takovou, přesahující 20 let, je nutno hodnotit primárně jako nepřiměřenou. K tomuto závěru vede soud bližší vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. 20 Řízení bylo sice mimořádně, extrémně složité zejm. po stránce skutkové a procesní, což je dáno zejm. mimořádně vysokým počtem přihlášených věřitelů a rozsahem přezkoumávaných pohledávek v incidenčních sporech, ale ani toto neodůvodňuje, aby konkurzní řízení trvalo déle jak 20 let. Právní složitost se na délce řízení nepromítla. Bylo rozhodováno sice opakovaně na vícero soudních instancích, nicméně ani toto celkovou délku řízení přiměřenou nečiní. Závěr o přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení nelze dovodit ani z chování žalobkyně jakožto poškozené, když se tato na celkové délce řízení svým chováním negativně nepodílela. Ani posouzením kritéria postupu orgánů veřejné moci nezjistil soud okolnosti svědčící pro závěr, že by (přes jinak řádný) postup orgánů veřejné moci nebylo možné konkurzní řízení skončit v kratší době; naopak viz níže soud zjistil dílčí pochybení v činnosti orgánů, které se na konkurzním řízení podílely. Konečně ani význam řízení, jakkoli je tento typově nižší a rovněž subjektivně pro poškozené nižší, neodůvodňuje, aby řízení trvalo takto dlouhou dobu. 21 K závěru o nepřiměřené délce řízení vede soud i vyjádření insolvenčního soudce ze dne 13. 3. 2020, který rekapituluje průběh insolvenčního řízení od 18. 12. 2018 a z tohoto se podává, že v minulosti v průběhu konkurzního řízení nebyly doručovány veškeré výzvy, tak jak se tomu mělo stát, a že je aktuálně třeba dořešovat doručení 158 originálů takovýchto výzev. I tato shledaná pochybení tak vedou k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. 22 Vzhledem k celkové délce řízení tak nelze mít za to, že by ostatní kritéria dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona převážila samotnou délku tohoto řízení v tom směru, že by řízení mělo být považováno za přiměřeně dlouhé. Ačkoli je řízení extrémně složité co do počtu věřitelů, vedených incidenčních řízení, pak ani toto neodůvodňuje dobu trvání konkurzního řízení přesahující 20 let (právě pro tuto zásadní délku) a jak uvedeno výše, tuto pak nelze odůvodnit ani chováním žalobkyně, ani postupem orgánu veřejné moci, kdy nelze konstatovat, že tento by byl zcela plynulý a odůvodňoval závěr o přiměřenosti délky řízení, a ani sama povaha řízení svým významem neodůvodňuje takto dlouhou délku trvání řízení. 23 Odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení tak je dán. 24 V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení není na místě se spokojit pouze s konstatováním porušení práva. 25 Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 z.č. 82/1998 Sb., a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby. Soud vyšel dále z judikatorních závěrů dovolacího soudu, např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 765/2010, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012 nebo sp. zn. 30 Cdo 1445/2016, z nichž vyplývá, že i případný snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. O takovou situaci se v projednávané věci jedná, žalobce nijak nepřispěl negativně k délce řízení a částka, kterou obdržel, není bagatelní. Soud tak uzavírá, že řízení trvající déle než 20 let negativně zasáhlo psychickou sféru žalobce a konstatování porušení právy by nebylo satisfakcí dostačující. A to pro nikoli nepatrný význam. Přičemž, jak uvedeno, ani chování žalobce tuto nepeněžitou formu satisfakce neodůvodňuje. 26 Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. 27 Za posuzované řízení v délce trvání 20 let a 3 měsíců soud vyčíslil základní částku odškodnění ve výši 288 750 Kč. Soud vyšel částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Jakkoli se jedná o řízení přesahující svou délkou 20 let, kde by u jiných typů řízení (běžné civilní řízení; [podezřelý výraz] řízení apod.) již bylo adekvátním použití roční sazby odškodnění ve výši 20 000 Kč, soud zvolil částku ročního odškodnění 15 000 Kč právě pro povahu naříkaného řízení, které je řízením konkurzním. Konkurzní řízení není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Žalobkyně se řízení účastní jako věřitel, která podala přihlášku a žádá uspokojení své pohledávky. I ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se podává, že význam řízení pro poškozeného je nejdůležitějším objektivním kritériem, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost. K typovému významu řízení se přitom neprovádí dokazování, neboť plyne z povahy samotného naříkaného řízení a v tomto ohledu tak soud uzavírá, že konkurzní řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Postavení žalobkyně je v tomto zcela identické, neboť v naříkaném řízení vystupuje v postavení věřitele, jejíž pohledávka byla v konkurzním řízení uznána. 28 Soud proto tuto skutečnost zohlednil tím, že zvolil základní částku ročního odškodnění na spodní hranici judikatorního rozmezí, tedy částku 15 000 Kč. Toto nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních – konkurzní řízení bylo zcela evidentně extrémně skutkově a procesně složité, což rovněž ponížení základní částky odškodnění odůvodňuje; zbývající kritériem je chování účastníků, které bylo neutrální, a postupu orgánů v rámci řízení, které soud zohlednil závěrem o existenci odpovědnostního titulu. 29 Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). [adresa] 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne 13. 4. 2011. 30 Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 31 Soud předesílá, že jelikož se jedná o věc již vícekrát v rámci odškodňovacích řízení souzenou, vyšel zejména z argumentace uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 12 Co 97/2021-262. 32 Soud nejprve posoudil kritérium složitosti případu dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, kdy dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o řízení procesně a skutkově extrémně složité s ohledem na množství přihlášených věřitelů (cca 15 000), a to převážně fyzických osob, nemalá část z nich občanů Slovenské republiky, což ztěžovalo komunikaci s nimi a procesní postup správce i konkursního soudu. Vedeno bylo přes tisíc incidenčních sporů, což samo o sobě procesní i skutkovou složitost dokládá (jakkoli tato řízení byla podobná). Rozhodováno bylo opakovaně na více stupních soudní soustavy, jak je patrné ze zjištěného průběhu naříkaného řízení. Právní složitost na délku řízení zásadní vliv neměla. Soud tedy dospěl ke snížení výše zadostiučinění z hlediska složitosti případu o 50 %. 33 Pokud jde o kritérium chování žalobkyně a postupu příslušných orgánů v řízení dle § 31a odst. 3 písm. c, d) zákona č. 82/1998 Sb., zde soud shledal, že se žalobkyně žádným způsobem nezapříčinila na délce řízení; toto kritérium je tak neutrálním. Při hodnocení postupu příslušných orgánů bylo třeba zohlednit, že zásadní roli v tomto řízení má správce, soud na jeho práci v zásadě pouze dohlíží. Stát neodpovídá za pochybení správce, může nést majetkovou odpovědnost pouze za nesprávný úřední postup konkursního soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000). Soud proto neshledal důvod pro navýšení odškodnění s ohledem na postup soudu, jak se tomu stalo v některých jiných odškodňovacích řízeních, neboť v rámci dohledové činnosti insolvenčního soudu a Vrchního soud v Praze byly nedostatky v činnosti správce opakovaně řešeny. Soud rovněž nepřistoupil k navýšení základní částky odškodnění pro toto kritérium z důvodu, že nedostatky v činnosti soudu a správce byly zohledněny již při úvaze o přiměřenosti délky řízení a formy odškodnění (finančním plněním). 34 Soud dále posoudil kritérium typového významu předmětu řízení pro žalobkyni podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. Vycházel přitom z toho, že význam tohoto řízení je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu obecně nižší s ohledem na charakter řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkursní podstatu, s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně. V daném případě vycházel soud i z toho (viz subjektivní význam řízení níže a jeho posouzení), že již v průběhu řízení byla známa nízká předpokládaná míra uspokojení věřitelů (zpočátku deklarováno dokonce jen 3 %, později cca 6-8 %, poté 7-9 %). Z důvodu toho obecného, typově sníženého významu řízení proto soud snížil výši zadostiučinění pro žalobkyni o 30 % (shodně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 58 Co 188/2019-161). Soud přitom nepřistoupil ke snížení odškodnění (pro typový význam řízení) ještě vyššímu z důvodu, že pro stejné kritérium již zvolil i nižší základní částku ročního odškodnění, tedy při ještě zásadnější modifikaci by se jednalo o zohlednění tohoto kritéria duplicitní. 35 Základní výše odškodnění by takto byla pro žalobkyni modifikována o 80 % na 57 750 Kč. 36 Soud však dále při vyhodnocení kritéria subjektivního významu vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3623/2021-242, z něhož se podává, že v poměrech konkursních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. R 132/2012 a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněného pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 37 Pokud jde o subjektivní význam řízení, soud vyšel dále i z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Z tohoto se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk. 38 Z průběhu naříkaného řízení se podává, že žalobkyni bylo dlouhodobě známo, že uspokojení její pohledávky se bude pravděpodobně nakonec pohybovat v rozmezí 8–9 % (respektive prvně dokonce cca 3 %, následně 6–8 %). Výsledné uspokojení bylo nakonec vyšší, a to 10,2837400560091 %. 39 Význam řízení je tak limitován pro žalobkyni tím, že ani v průběhu konkurzního řízení nemohla předpokládat, že se jí nakonec dostane plnění vyššího, než tomu v posledku bylo na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. 95 K 7/2022-1885. Právě z důvodu, že očekávaným bylo uspokojení do 9 % - nakonec k měnu došlo v rozsahu 10,2837400560091 %. 40 Žalobkyni se dostalo na základě rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. 95 K 7/2022-1885 plnění ve výši 22 482,23 Kč. Tato částka je zohledněním kritéria subjektivního významu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) dále modifikováno přiměřené odškodnění pro žalobkyni. 41 Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 482,23 Kč a ve zbytku (77 517,77 Kč) soud žalobu zamítl. 42 Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Nárok byl u žalované uplatněn dne 16. 12. 2022, žalovaná se tak v prodlení ocitla od 17. 6. 2023. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a to od prvého dne po uplynutí stanovené lhůty, ve zbytku soud požadavek na přiznání tohoto příslušenství zamítl. 43 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 44 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 45 V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). 46 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 47 Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu, účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení