10 C 302/2019-374

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Jiřího Vilda ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Obec Libouchec, [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

2. D8 [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. 10 C 302/2019-333, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. 10 C 302/2019-332 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že kupní smlouva uzavřená dne [datum] mezi žalovano6u 1. jako prodávající a žalovanou 2. jako kupující, jejímž předmětem je prodej pozemku par. [číslo] – ostatní plocha zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Libouchec a k. ú. [část obce] u [obec] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, je neplatná.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 435,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to tak, že žalovaná 1. částku 25 217,60 Kč a žalovaná 2. částku 25 217,60 Kč.

III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná 2. je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že návrh žalobkyně na určení, že kupní smlouva uzavřená dne [datum] mezi Obcí [obec], se sídlem [adresa žalované], [IČO], jako stranou prodávající a [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa žalované], [IČO] jako stranou kupující, kterou je převáděn pozemek par. [číslo] ležící v [katastrální uzemí], [územní celek] (pozn. správně„ je neplatná“), se zamítá (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na nákladech řízení k rukám jejího zástupce částku 23 716 Kč a žalované 2. k rukám její zástupkyně částku 23 556 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 10 C 302/2019-332, okresní soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem na svědečném částku 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou 1. jako prodávající a žalovanou 2. jako kupující, jejímž předmětem byl prodej pozemku par. [číslo] – ostatní plocha v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] (dále též jen„ předmětný pozemek“). Žalobkyně tvrdila, že zastupitelstvo žalované 1. dne [datum] schválilo záměr prodeje předmětného pozemku v jejím vlastnictví a následně dne [datum] schválilo jeho prodej společnosti [právnická osoba] nebo nově vzniklé společnosti, která vznikne odštěpením části podniku z této společnosti s tím, že návrh kupní smlouvy připraví žalovaná 1. a s tím, že [obec] pro prodej a převod pozemků – postup a zásady prodeje směny nabytí a převod pozemku do vlastnictví a z vlastnictví obce Libouchec schválené usnesením [číslo] písm. f) na zasedání zastupitelstva žalované 1. dne [datum] (dále jen„ [obec] prodeje“) mají být bezpodmínečně plně respektovány. Dne [datum] schválilo zastupitelstvo žalované 1. nové zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku, záměr byl zveřejněn na úřední desce dne [datum] a kromě dalších zájemců na něj ve stanovené lhůtě reagovala žalobkyně dne [datum] žádostí o prodej. Dne [datum] zastupitelstvo žalované 1. revokovalo své usnesení o zveřejnění záměru ze dne [datum] a pověřilo starostu podpisem kupní smlouvy na prodej předmětného pozemku podle usnesení ze dne [datum] za cenu 2 683 200 Kč, která je podle názoru žalobkyně významně nižší než cena obvyklá. Žalobkyně považuje kupní smlouvu mezi žalovanými 1. a 2. za neplatnou pro nedodržení zákonem uložené povinnosti zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku s poukazem na to, že původní záměr z roku 2017 byl nahrazen novým záměrem z února 2019, jenž byl ale později zrušen, takže ve výsledku byl předmětný pozemek netransparentně prodán předem vybranému zájemci s ignorováním dalších řádně přihlášených zájemců. Další důvod neplatnosti spatřuje v tom, že žalovaná 1. ve svém rozhodnutí ze dne [datum] projevila vůli pozemek prodat subjektu, který v té době ještě neexistoval a v nedodržení procedurálního postupu stanoveného Zásadami prodeje, který se žalovaná 1. zavázala plně respektovat, došlo-li k uzavření kupní smlouvy se žalovanou 2. s časovým odstupem rok a tři čtvrtě po schválení prodeje. Cílem žalobkyně je dosáhnout transparentních podmínek soutěže o předmětný pozemek za dodržení zákona č. 128/2000 Sb., včetně dodržení Zásad prodeje, jimiž žalovaná 1. prodeje svého majetku běžně podmiňuje.

3. Obě žalované na obranu proti žalobě argumentovaly tím, že smyslem zveřejnění záměru je pouze plnění informační povinnosti obce podle zákona č. 128/2000 Sb., nejedná se o jednostranný adresovaný právní úkon spočívající v nabídce prodeje konkrétnímu adresátovi. Namítly, že původní usnesení o schválení prodeje pozemku žalované 2. nikdy revokováno nebylo, žalovaná 1. je jím proto nadále vázána. V pořadí druhé zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku bylo obsolentní a revokací usnesení o jeho zveřejnění žalovaná 1. pouze napravila zmatečný stav, na který ji upozornila žalovaná 2. Neplatnost kupní smlouvy nelze dovozovat z porušení Zásad prodeje, které nemají povahu obecně závazné vyhlášky a plní funkci toliko procedurálního předpisu závazného pro aparát obecního úřadu.

4. Okresní soud poté, co dovodil existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř., po skutkové stránce vyšel z nesporného chronologického průběhu úkonů žalované 1. předcházejících vlastnímu uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými, jak je vylíčila žalobkyně. Dále vyšel ze zjištění, že žalovaná 1. zaslala dne [datum] společnosti x [právnická osoba] jako kupující návrh kupní smlouvy na prodej předmětného pozemku a dopisem ze dne [datum] téže společnosti sdělila, že v záležitosti návrhu kupní smlouvy dosud neobdržela žádnou odpověď. Dne [datum] písemně informovala oslovená společnost žalovanou 1. o tom, že koupi předmětného pozemku bude realizovat žalovaná 2., která vznikla odštěpením od [právnická osoba], současně ji zpravila o komplikacích v procesu stavební a inženýrské přípravy jejího projektu výrobního areálu na předmětném pozemku, s tím, že po jejich vyřešení sdělí své připomínky ke kupní smlouvě. V mezidobí po schválení prodeje žalovaná 1. řešila se zájemkyní (společností [právnická osoba] a následně se žalovanou 2., která vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne [datum]), různé právní kroky směřující k realizaci zamýšlené výstavby výrobního areálu týkající se např. položení vodovodní přípojky, kácení stromu, či posuzování vlivu na životní prostředí. Dne [datum] žalovaná 2. zaslala žalované 1. upravený návrh kupní smlouvy, úpravy se týkaly označení kupující a výše kupní ceny. Po opakovaném zveřejnění záměru vznesla žalovaná 2. dne [datum] vůči žalované 1. písemné námitky ohledně chybného procedurálního postupu a v návaznosti na ně žalovaná 1. své usnesení o novém zveřejnění záměru revokovala. Okresní soud dále vyšel z toho, že [obec] prodeje upravují mj. lhůty pro přijetí návrhu kupní smlouvy v článku V. odst. 3 tak, že„ nedostaví-li se kupující v navrženém termínu a ani si nedomluví jiný, běží lhůta 60 dnů od doručení návrhu smlouvy pro její uzavření“, v navazujícím odst. 4 pak stanoví, že„ v případě odstoupení kupujícího nebo nebude-li kupující reagovat na výzvu dle článku V. odst. 3 a marně uplyne lhůta 60 dnů, bude záležitost vrácena k rozhodnutí zastupitelstvu obce“. Při stanovení kupní ceny pozemku žalovaná 1. vycházela ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], podle níž jeho obvyklá cena činí 1 512 650 Kč.

5. Po právní stránce okresní soud posuzoval spornou otázku platnosti kupní smlouvy ve vztahu k tvrzenému porušení povinností žalované 1. podle zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), dále jen„ zákon o obcích“. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že smyslem povinnosti obce zveřejnit záměr majetkové dispozice na své úřední desce stanovené v § 39 odst. 1 zákona o obcích (pod sankcí její absolutní neplatnosti) je učinit majetkové jednání obce transparentním a zároveň hospodárným, neboť obec jím vyzývá případné zájemce k podávání vlastních nabídek a každému dává možnost, se k dispozici, která musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, vyjádřit. Povinnost zveřejnit záměr je veřejnoprávní povahy, záměr proto není soukromoprávním jednáním ani veřejným příslibem či vyhlášením veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku a jeho zveřejnění obec nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání. Zákon neukládá obci uvádět ve zveřejněném záměru bližší podmínky zamýšlené dispozice, pokud však v záměru takové bližší podmínky dispozice nebo bližší podmínky pro podávání nabídek přesto (dobrovolně) uvede, sama sebe tím omezuje a tyto podmínky se pro ni stávají závaznými. Pro rušení a zejména pak pro znovuzveřejnění záměru platí závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1167/11, požadující, aby postupy obce při nakládání s majetkem byly transparentní a aby se obec nedopouštěla nerovného zacházení, to znamená, že ke zrušení a následnému opětovnému přijetí a zveřejnění záměru musí mít obec legitimní důvody a v žádném případě nesmí být přítomna snaha upřednostnit určitého zájemce nebo naopak jiného zájemce vyloučit. Okresní soud konstatoval, že žalovaná 1. přistoupila k opakovanému zveřejnění záměru zřejmě vlivem vnímané časové prodlevy od prvního vyhlášeného záměru, v níž nedošlo k uzavření kupní smlouvy s vybraným zájemcem, vytvořila tak situaci, kdy vedle sebe souběžně existovaly dva řádně vyhlášené záměry. Revokací usnesení, jímž byl schválen ke zveřejnění v pořadí druhý z nich, napravila procesní pochybení a účinným zůstal původní schválený a zveřejněný záměr. Dospěl k závěru, že žalovaná 1. neporušila zákon o obcích a nedopustila se jednání zvýhodňujícího konkrétního zájemce, žádné její pochybení z hlediska platnosti kupní smlouvy neshledal ani co do určení subjektu, s nímž měla být kupní smlouva uzavřena. Jde-li o namítanou nevýhodnost majetkové transakce pro žalovanou 1., okresní soud poukázal na to, že obec není povinna při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku, pokud svůj postup náležitě odůvodní, případné porušení povinnosti využívat majetek obce účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly stanovená v § 38 odst. 1 zákona o obcích nemá za následek neplatnost právního jednání, ale může se projevit toliko v majetkové, event. trestní odpovědnosti zastupitelů, kteří takové jednání schválili. Nepřisvědčil tvrzením žalobkyně dovozujícím neplatnost kupní smlouvy z nedodržení 60-ti denní lhůty stanovené pro přijetí návrhu kupní smlouvy v Zásadách prodeje, s tím, že [obec] prodeje nejsou obecně závazným předpisem, ale pouze interní směrnicí upravující procedurální postup obce při nakládání s obecním majetkem, proto jejich případné porušení nezakládá neplatnost smlouvy. Konstatoval, že časová kontinuita mezi zveřejněním záměru a realizací vlastní majetkové dispozice nebyla porušena, pokud si delší časové období vyžádalo splnění různých právních povinností v zájmu zamýšlené výstavby výrobního areálu žalované 2. Dospěl-li k závěru, že se žalovaná 1. nedopustila vytýkaného porušení právní povinnosti, v jejímž důsledku by bylo možno kupní smlouvu mezi žalovanými ze dne [datum] považovat za neplatnou, okresní soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit plně úspěšným žalovaným náklady řízení, a to žalované 1. ve výši 23 716 Kč a žalované 2. ve výši 23 556 Kč. Samostatným usnesením, které má povahu doplňujícího usnesení podle § 166 o. s. ř., okresní soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení ve výši 324 Kč spočívající ve vyplaceném svědečném.

6. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu (ve spojení s doplňujícím usnesením) podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla, že okresní soud sice správně vymezil obsah a účel ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích, svá správná teoretická východiska podpořená citacemi z obsáhlé judikatury a komentářové literatury však nesprávně a v rozporu s jejich smyslem aplikoval na zjištěný skutkový stav, který je názorným příkladem netransparentnosti, nehospodárnosti a snahy žalované 1. dosáhnout převodu pozemku do vlastnictví předem zvolenému subjektu. Poukázala na to, že opakované zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku bylo logickým důsledkem situace, kdy žalovaná 2. reagovala na návrh kupní smlouvy teprve po více než jednom roce a čtyřech měsících od jeho obdržení. Svým postupem dala žalovaná 1. jasně najevo, že se necítí být nadále vázána schválením prodeje předmětného pozemku žalované 2. v roce 2017 a nepřijímá její protinávrh kupní smlouvy ze dne [datum]. Nový záměr prodeje byl zveřejněn [datum] a žalovaná 2. se v reakci na něj přihlásila jako zájemce dne [datum], aniž by proti opakovanému zveřejnění záměru cokoli namítala. Teprve po zjištění, že se kromě ní přihlásili další zájemci o předmětný pozemek, začala žalovaná 2. protestovat a nové zveřejnění záměru zpochybňovat. Zdůraznila, že projevila-li žalovaná 1. zveřejněním záměru vůli pozemek prodat v roce 2019, pak z logiky věci starší totožný projev vůle z roku 2017, včetně nedokončeného procesu převodu, nemůže vedle nového projevu vůle obstát, ale je jím nahrazen. Kontinuita procesu prodeje pozemku žalované 2. byla novým zveřejněním záměru přerušena a zrušením (revokací) v pořadí druhého záměru prodeje se účinky spojené s prvním zveřejněným záměrem neobnovily, takže rozhodnutí žalované 1. prodat pozemek žalované 2. v roce 2019 nevzešlo z řádné a transparentní soutěže. Namítla dále, že stěží může být považován za hospodárný postup žalované 1., jímž zrušila soutěž o pozemek ve zjevné snaze přiřknout jej žalované 2. i přesto, že jeden ze zájemců nabídl za pozemek cenu více než dvojnásobnou. Nesouhlasila s okresním soudem jak v otázce jím přijatého výkladu § 38 odst. 1 zákona o obcích, tak i s jeho závěry o nezávaznosti Zásad prodeje a je naopak přesvědčena o neplatnosti právního jednání učiněného žalovanou 1. v rozporu se Zásadami prodeje, k jejichž plnému respektování se explicitně zavázala ve svém rozhodnutí ze dne [datum], jímž prodej pozemku schválila. Lhůta 60-ti dnů pro akceptaci návrhu kupní smlouvy ze strany žalované 2. přitom byla i s ohledem na její vznik k datu [datum] překročena flagrantním způsobem. Dodala, že činnosti žalované 2. spojené s přípravou výstavby jejího výrobního areálu nelze považovat za relevantní důvod prodlevy v kontraktačním procesu, neboť kupní smlouva nečiní nabytí pozemku do vlastnictví žalované 2. závislým na poskytnutí součinnosti žalované 1. k výstavbě areálu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalované se k odvolání nevyjádřily.

8. Krajský soud jako soud odvolací rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně nebyla zpochybněna, odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a všechny účastnice s tímto procesním postupem souhlasily (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, který je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí a má oporu v provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastnic. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení (shodný závěr ostatně odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou přijal již v usnesení, jímž v průběhu řízení rozhodl o odvolání žalovaných proti usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření). Jde-li o právní posouzení sporné otázky platnosti kupní smlouvy, soud prvního stupně sice správně vycházel z ustanovení zákona o obcích, nicméně závěry, k nimž dospěl, odvolací soud za správné nepovažuje, naopak je namístě zcela přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně.

10. Podle § 39 odst. 1 zákona o obcích záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru.

11. Pro posouzení dané věci je podstatné, zda k uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými došlo v souladu s ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích na základě řádně zveřejněného záměru žalované 1. o zamýšleném prodeji předmětného pozemku, který je povinným úkonem předcházejícím vlastní majetkové dispozici pod sankcí její absolutní neplatnosti. Jde o absolutní neplatnost, která nemůže být zhojena dodatečným zveřejněním a schválením až poté, co bylo právní jednání již učiněno. V tomto směru se jeví klíčovým zodpovězení otázky, zda se rozhodnutím žalované 1. o revokaci (zrušení) usnesení o zveřejnění v pořadí druhého záměru prodeje předmětného pozemku obnovily účinky spojené s vyhlášením původního záměru.

12. Soud prvního stupně dovodil, že oba vyhlášené záměry prodeje téhož pozemku obstojí vedle sebe, takže po revokaci usnesení zastupitelstva žalované 1. o zveřejnění v pořadí druhého záměru zůstaly zachovány účinky prvního vyhlášeného a schváleného záměru, na základě kterého byla posléze platně uzavřena kupní smlouva se žalovanou 2. Tento závěr odvolací soud nesdílí.

13. Smyslem záměru je učinit majetková jednání obce transparentními a zároveň hospodárnými (s ohledem na § 38 zákona o obcích), neboť obec jím vyzývá případné zájemce k podávání vlastních nabídek a každému dává možnost se k dispozici vyjádřit a namítat případnou nehospodárnost či neúčelnost. Soudy v této souvislosti opakovaně zdůrazňují, že dispozice obecním majetkem musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, tedy tak, aby předem stanovená kritéria nebyla chápána pouze jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007, ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4108/2008, ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2146/2010, ze dne 20. 12. 2017, 29 ICdo 32/2016, a ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017). K naplnění tohoto cíle slouží mimo jiné (a zejména) povinnost zveřejnit záměr podle § 39 odst. 1 zákona o obcích.

14. Povinnost zveřejnit záměr není povinností soukromoprávní povahy. Záměr proto není soukromoprávním jednáním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1383/2010, rozsudky téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2623/2003, a ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 865/2003). Záměr není ani veřejným příslibem, ani vyhlášením veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku (rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1383/2010). Jedná se o povinnost veřejnoprávní, byť s možnými konsekvencemi v rovině soukromoprávní, která sleduje veřejný zájem na transparentnosti a hospodárnosti nakládání s veřejným majetkem (například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2146/2010, a ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3757/2007). Svou povahou se jedná o informativní (správní) úkon, na jehož základě mohou případní zájemci iniciovat smluvní proces směřující k uzavření obcí zamýšlené smlouvy, tedy o jakousi veřejnoprávní obdobu veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku. Zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, tj. není povinna z obdržených nabídek určitou vybrat a právní jednání (smlouvu) učinit (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2957/2004). Je možné a přípustné, aby se obec i po zveřejnění záměru či po obdržení nabídek ke zveřejněnému záměru rozhodla, že dispozice nakonec nebude učiněna, resp. že žádnou z obdržených nabídek nevybere a smlouvu neuzavře. Ovšem pro rušení a zejména pak pro případné znovuzveřejnění záměru platí závěry Ústavního soudu požadující, aby postupy obce při nakládání s majetkem byly transparentní a aby se obec nedopouštěla nerovného zacházení (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1167/11). To znamená, že zruší-li obec záměr a následně jej znovu přijme a zveřejní, musí mít k takovému postupu legitimní důvody a v žádném případě nesmí být přítomna snaha upřednostnit určitého zájemce nebo naopak určitého zájemce takovým postupem vyloučit, tedy jednat s úmyslem obejít smysl záměru i principy nakládání s veřejným majetkem. Ústavní soud nezpochybňuje právo obce opakovaně vyhlásit nabídkové řízení ohledně téže nemovitosti či vymezit podmínky, které musí splňovat zájemce o jejich koupi, případně podmínky prodeje, nicméně i takový postup musí mít racionální a obhajitelnou základnu a nesmí sloužit k podezřelému a netransparentnímu nakládání s obecním majetkem. Je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (čl. 100 odst. 1 Ústavy) a veřejnoprávní korporace (čl. 101 odst. 3 Ústavy), hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na první pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů.

15. Se zřetelem ke shora uvedeným teoretickým a judikatorním východiskům odvolací soud musí konstatovat, že postup žalované 1. jako obce při prodeji předmětného pozemku žalované 2. kritéria transparentnosti a rovného zacházení se všemi zájemci vskutku nenaplňoval.

16. Skutečnost, že zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, tj. není povinna z obdržených nabídek určitou vybrat a právní jednání (smlouvu) učinit, stejně jako možnost, aby se obec i po zveřejnění záměru či po obdržení nabídek ke zveřejněnému záměru rozhodla, že dispozice nakonec nebude učiněna, resp. že žádnou z obdržených nabídek nevybere a smlouvu neuzavře, neotevírá neomezený prostor pro libovůli, neboť smluvní volnost obce není bezbřehá.

17. V posuzované věci sice žalovaná 1. dne [datum] rozhodla na základě záměru prodeje zveřejněného [datum] o prodeji předmětného pozemku, ovšem k završení procesu prodeje s vybraným zájemcem nedošlo, neboť návrh kupní smlouvy ze dne [datum] vypracovaný žalovanou 1. nebyl ze strany kupující přijat a nový návrh kupní smlouvy obsahující změny (tj. nikoli akceptaci původního návrhu) zaslala žalovaná 2. žalované 1. až dne [datum]. Zveřejnění nového záměru prodeje předmětného pozemku dne [datum], jímž žalovaná 1. informovala potenciální zájemce, že mohou iniciovat smluvní proces směřující k uzavření zamýšlené kupní smlouvy, nelze podle názoru odvolacího soudu vnímat jinak, než jako projev vůle žalované 1. dosud nezavršený kontraktační proces anulovat a otevřít možnost nové soutěže o předmětný pozemek. O„ nápravu procesního pochybení“ zrušením rozhodnutí zveřejnit nový záměr se nemohlo jednat, pokud již byla vůle obce formulována navenek prostřednictvím zveřejnění záměru na úřední desce. Nově zveřejněný záměr, na který zájemci (mj. žalobkyně i žalovaná 2.) reagovali žádostí o prodej, proto bezpochyby nahradil předchozí z roku 2017 a legitimním důvodem jeho pozdějšího zrušení - za předpokladu rovného přístupu ke všem přihlášeným zájemcům - mohlo být pouze rozhodnutí žalované 1. zamýšlenou dispozici nakonec neprovést. Zrušením nového záměru tak nebyl (nemohl být) obnoven stav, jaký zde byl po vyhlášení záměru v roce 2017, neboť kontinuita procesu prodeje zahájeného na základě něj byla zveřejněním nového záměru prodeje přerušena. Uzavřela-li za dané situace žalovaná 1. kupní smlouvu o prodeji předmětného pozemku se žalovanou 2., jednalo se o přímý prodej netransparentně vybranému zájemci bez řádně zveřejněného záměru, v rozporu s ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích, které takové porušení povinnosti spojuje s následkem (absolutní) neplatnosti právního jednání (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Již to samo o sobě nutně vede k závěru o důvodnosti žaloby, jíž se žalobkyně jako opomenutá a včas přihlášená zájemkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, aniž by bylo nutno se blíže zabývat dalšími tvrzenými důvody neplatnosti.

18. Odvolací soud z vyložených důvodů napadený rozsudek v meritorním výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že určil neplatnost kupní smlouvy na prodej předmětného pozemku uzavřené dne [datum] mezi žalovanou 1. jako prodávající a žalovanou 2. jako kupující.

19. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o všech nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a má proto vůči neúspěšným žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 5 000 Kč (za žalobu, odvolání a za návrh na nařízení předběžného opatření), odměny advokáta za 15 úkonů právní služby počítaných z tarifní hodnoty 35 000 Kč, z toho 12 úkonů v plné výši po 2 500 podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (za převzetí zastoupení, podání žaloby, repliku k vyjádření žalovaných, dvě písemná vyjádření k výzvě soudu, účast u čtyř jednání ústních jednání před soudem prvního stupně, z nichž jednání dne [datum] přesáhlo dvě hodiny, podání odvolání proti rozsudku a proti doplňujícímu usnesení), za 3 úkony v poloviční výši po 1 250 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 2, 3 advokátního tarifu (návrh na vydání předběžného opatření, písemné vyjádření k odvolání obou žalovaných proti usnesení o nařízení předběžného opatření), s tím souvisí 15 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je i cestovné advokáta žalobkyně ke čtyřem ústním jednáním z [obec] do [obec] a zpět, jehož výši však žalobkyně nespecifikovala a nedoložila. Odvolací soud proto vycházel z ceny jízdného za použití prostředků hromadné dopravy (vlak), která dle internetového portálu [webová adresa] činí 129 Kč za jednosměrnou jízdu, celkem tedy žalobkyni náleží cestovné 1 032 Kč a náhrada za promeškaný čas v rozsahu 24 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, to vše s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (ze základu 41 682 Kč) ve výši 8 753,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud každé ze žalovaných uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 217,60 Kč odpovídající jedné polovině celkových nákladů řízení ve výši 55 435,20 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Povinnost k náhradě nákladů vynaložených státem spočívajících ve vyplaceném svědečném ve výši 324 Kč uložil odvolací soud rovným dílem oběma neúspěšným žalovaným, na každou z nich tak připadá povinnost k zaplacení částky 162 Kč. Povinnost k plnění odvolací soud určil oběma žalovaným v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).