10 C 313/2015 - 477

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] 2. [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] pro určení vlastnictví státu takto:

Výrok

I. Určuje se, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] je vlastníkem následujících nemovitostí: - pozemku p. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], - pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 66 953,61 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení v částce 33 509 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u Okresního soudu v [adresa] žalobu, kterou se domáhal určení, že pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku jsou ve vlastnictví 2. žalovaného. V žalobě uvedl, že žalobce je [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], před založením rejstříku právnických osob vystupoval mimo jiné i pod názvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] v [jméno FO], respektive [adresa] [jméno FO]. Žalobce byl ke dni [datum] knihovním vlastníkem nejen předmětných pozemků a staveb původně zapsaných v knihovních vložkách [Anonymizováno], část pro k.ú. [adresa] a část pro k.ú. [adresa]. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že předmětný nemovitý majetek je ve vlastnictví 2. žalovaného, když 1. žalovaný je zapsán toliko jako vlastník předmětného majetku, ač se jím nikdy nestal. Přijetím zákona č. 428/2012 Sb. byla založena zvláštní skutková podstata obnovy vlastnického práva státu k historickému církevnímu majetku, který byl původně ve vlastnictví oprávněné osoby, a na stát jeho vlastnictví přešlo v době nesvobody, a který byl posléze převeden právním jednáním nebo přešel na základě právní skutečnosti do vlastnictví třetí osoby. Vlastnickým titulem, o který 1. žalovaný opírá své vlastnictví, je prohlášení o nabytí vlastnického práva podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. neboť vlastnické právo České republiky k věcem, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, přešlo na obce, a to za předpokladu, že obce s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Předmětný majetek však nebyl v užívání obcí, ale v užívání socialistických organizací nebo zemědělských družstev. Předmětný nemovitý majetek přešel z vlastnictví žalobce do vlastnictví státu odnětím věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. 2. 2. žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že z přípisu Okresního národního výboru v [jméno FO] ze dne [datum] [Anonymizováno] aktivně sloužila německému vedení války a fašistickým a nacistickým účelům. Jednání žalobce bylo za druhé světové války minimálně v rozporu s dobrými mravy. 3. 1. žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že blokační ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. nemohla být porušena přechodem majetku ze státu na obce prostřednictvím ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Nelze mít za to, že dle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. lze brojit proti přechodům historického majetku [Anonymizováno], tím spíše proti přechodům které nastaly před účinností blokačních ustanovení. V uvedeném sporu není tvrzen žádný převod, který by se blokačnímu ustanovení příčil, je zde pouze tvrzeno, že nebyly naplněny podmínky dřívějšího přechodu ex lege a u daných pozemků má být v katastru nemovitostí zapsán nesprávný vlastník. Na projednávanou věc nelze aplikovat zákon č. 428/2012 Sb. 1. žalovaný dále uvedl, že kdyby zde nebyly splněny podmínky k přechodu vlastnického práva dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku na obce, vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržel, neboť odvozoval dobrou víru od stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Žalovaný č. [hodnota] odvozuje nabytí svého vlastnického práva k posuzovaným pozemkům z hospodářské smlouvy [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] s Oblastním podnikem služeb [jméno FO]. S ohledem na rozpory v textu této hospodářské smlouvy, kdy není náležitě vyznačeno, zda se jí převádí vlastnické právo nebo pouhé právo hospodaření s pozemky, žalovaný č. [hodnota] má za to, že žalovaný č. [hodnota] mohl na základě této smlouvy své vlastnické právo k předmětným pozemkům přinejmenším vydržet. Žalovaný č. [hodnota] poukazuje na rozdílnost jednotlivých vyhotovení hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno] založených do soudního spisu. Žalovaný č. [hodnota] ve světle verze hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno], v záhlaví označené jako „Hospodářská smlouva o převodu vlastnictví“, tvrdí, že vlastnictví k pozemkům v k.ú. [adresa], tedy parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], nabyl přímo na základě hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno]. Stran ostatních pozemků žalovaný č. [hodnota] tvrdí, že je přinejmenším vydržel, když domnělým nabývacím titulem je hospodářská smlouva č. [Anonymizováno] ve znění založeném v soudním spise. Žalovaný č. [hodnota] s ohledem na rozdílné verze hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno] dovozuje omluvitelný omyl na straně žalovaného č. [hodnota] o tom, že hospodářskou smlouvou nabývá vlastnické právo ke všem pozemkům, což mají potvrzovat i další předložené listiny (Předávací protokol k hospodářské smlouvě ze dne [datum], Žádost o změnu v EN ze dne [datum]). Žalovaný č. [hodnota] poukazuje na vydržení pozemků zejména z toho důvodu, že s pozemky nakládal jako s vlastními a držel je po zákonem vyžadovanou dobu, což vyplývá ve vztahu k pozemkům v k.ú. [adresa] parc.č. [Anonymizováno] z nájemní smlouvy ze dne [datum], ve vztahu k pozemku [Anonymizováno] z proúčtování pozemků dle inventarizace ze dne [datum], ve vztahu k pozemku parc.[Anonymizováno], k.ú. [adresa], z dopisu nájemci o likvidaci ocelové konstrukce ze dne [datum].

4. Žalobce poukázal na pozdní dodání listin z katastru nemovitostí (č.l. 437-448) ze strany 1. žalovaného a vyloučil možné nabytí vlastnického práva žalovaným č. [hodnota] na základě hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno], neboť z jejího obsahu zcela jasně vyplývá toliko převod práva hospodaření. K hospodářské smlouvě ze dne [datum] žalobce uvedl, že sám žalovaný č. [hodnota] tuto smlouvu nepovažoval za právní důvod nabytí předmětného pozemku č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] ke dni [datum], neboť nebyl tento pozemek v katastrálním operátu evidován jako majetek žalovaného č. [hodnota] a sám žalovaný č. [hodnota] odkazoval na zákon č. 172/1991 Sb. Z přehledu pozemků je nadto patrné, že na tomto pozemku [Anonymizováno] nehospodařil sám žalovaný č. [hodnota], ale dnes již neexistující [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO] (dříve [právnická osoba] [adresa]). Žalobce vylučuje, že by žalovaný č. [hodnota] mohl nabýt vlastnictví k nějakému majetku před rokem 1990, kdy byl veškerý majetek majetkem státu a jednotlivým státním subjektům náleželo pouze právo hospodaření. Obce jako takové neexistovaly a národní výbory nemohly žádný majetek nabývat. Hospodářská smlouva z roku 1977 nemůže být způsobilým právním titulem pro vznik vlastnictví, naopak z ní vyplývá, že žalovaný č. [hodnota] na posuzovaných pozemcích fakticky nehospodařil a nelze tak dovozovat jeho dobrou víru ve vztahu k případnému vydržení vlastnictví.

5. Z potvrzení právní kontinuity Ministerstva kultury České republiky a z výpisů z rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb. soud zjistil, že žalobce vystupoval v právních vztazích též pod názvy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] v [jméno FO] a [adresa] [jméno FO]. Žalobce je právnickou osobou, která je součástí [Anonymizováno] [Anonymizováno] registrované v České republice.

6. Z tvrzení žalobce, kterým ani jeden ze žalovaných neodporoval a z knihovní vložky č. [hodnota] zemských desek, pro katastrální území [adresa] a katastrální území [adresa] soud zjistil, že žalobce byl zapsán v uvedené knihovní vložce jakožto vlastník mimo jiné pozemků označených číslem [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z poznámek učiněných v oddílu B zemských desek soud zjistil, že poznámkou ze dne [datum] podle návrhu Pozemkového úřadu v Praze ze dne [datum] bylo poznamenáno zabrání nemovitostí podle zákona č. 215/1919 Sb. Poznámkou ze dne [datum] učiněné podle zákona č. 215/1919 Sb. a zákona č. 329/1920 Sb., bylo poznamenáno zamýšlené převzetí všech nemovitostí ve vložce č. [hodnota] zemských desek zapsaných. Podle poznámek ze dne [datum], [datum] a [datum] byly poznámky záboru u některých nemovitostí vymazány.

7. Ze soupisu pozemkového majetku – přehled ze dne [datum], ze soupisu pozemkového majetku k.ú. [adresa] ze dne [datum] a ze soupisu pozemkového majetku v k.ú. [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že mimo jiné pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], byly uvedeny v soupisu pozemkového majetku podléhajícího revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., kdy z uvedeného soud zjistil, že jakožto vlastník byl v soupisu označen [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [jméno FO], resp. [Anonymizováno][Anonymizováno]

8. Z rozhodnutí ministerstva zemědělství č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo zrušeno rozhodnutí bývalého státního pozemkového úřadu, kterým byly propuštěny ze záboru i předmětné nemovité věci, a bylo rozhodnuto dle zákona č. 142/1947 Sb. o opětném zabrání a vyvlastnění předmětných nemovitostí žalobce s tím, že žalobci byla ponechána půda o výměře 50 ha.

9. Z oznámení ministerstva zemědělství ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že ministerstvo zemědělství oznámilo žalobci převzetí nemovitostí podle zákona č. 142/47 Sb. a zákona č. 329/20 Sb., ve znění zákona č. 220/22 Sb. Z knihovní vložky [Anonymizováno], konkrétně z části B poznámky č. [hodnota] soud zjistil, že bylo zapsáno zamýšlené převzetí všech nemovitostí, které byly předmětem revize podle zákona č. 142/1947 Sb. Poznámka byla učiněna podle výše uvedeného oznámení Ministerstva zemědělství ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno].

10. Z výpovědi ministerstva zemědělství č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo vypovězeno hospodaření osobám užívajícím na základě pachtovní nebo nájemní smlouvy nebo služebnosti bytu nemovitosti zapsané mimo jiné ve vložce č. [hodnota] desek zemských.

11. Z tvrzení žalobce, kterým ani jeden z žalovaných nikterak neodporoval a ze soupisu parcel pro zápis majetku obce [adresa] do evidence nemovitostí dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 ze dne [datum], z návrhu na zápis do katastru nemovitostí ze dne [datum] (podáno [datum]), z prohlášení o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec na základě § 1 zákona č. 172/1991, z návrhu na zápis do katastru nemovitostí ze dne [datum] (podáno dne [datum]) a z konečného návrhu na provedení zápisů nemovitostí do katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že 1. žalovaný byl na základě § 1 odst. 1 a § 8 zákona č. 172/1991 Sb. zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí.

12. Z tvrzení žalobce, kterým žalovaní nikterak neodporovali, jakož i z identifikace parcel a ze srovnávacího sestavení parcel soud zjistil, že pozemky původně zapsané v zemských deskách, knihovní vložce [Anonymizováno] označené katastrálním číslem [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] lze ztotožnit s pozemky uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Z uvedeného soud dále zjistil, že předmětné pozemky byly v užívání zemědělských družstev, a to zemědělského družstva [Anonymizováno] [adresa].

13. Z geometrického plánu ze dne [datum] č. [Anonymizováno], č. [hodnota]-[Anonymizováno] soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] byly vyděleny z pozemků parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] k.ú [adresa].

14. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí vykazující stav evidovaný k datu [datum] pro list vlastnictví [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil, že 1. žalovaný je evidován jako vlastník mimo jiné pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí vykazujícího stav evidovaný k datu [datum] pro list vlastnictví [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil, že 1. žalovaný je evidován jako vlastník mimo jiné pozemků parc. č. [Anonymizováno] V případě pozemků v k.ú. [adresa] je uveden jako nabývací titul hospodářská smlouva č. [Anonymizováno]. V případě pozemku parc.č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], vzniklo vlastnické právo ze zákona č. 172/1991 Sb. dle ust. § 1 tohoto zákona, a to na základě návrhu ze dne [datum].

15. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], ve znění usnesení Nevyššího soudu ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že o zabrání a vyvlastnění předmětných pozemků státem bylo rozhodnuto v [Anonymizováno] (Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]). Majetková křivda tedy nastala v období od [datum] do [datum], to znamená v průběhu rozhodného období vymezeného v § 1 zákona č. 428/2012 Sb., a že v souvislosti s předmětnými pozemky nedošlo ke konfiskaci dle dekretu prezidenta republiky č. [Anonymizováno]

16. Žalovaný předložil pro prokázání nakládání ve vztahu k pozemkům v k.ú. [adresa] parc.č. [Anonymizováno] nájemní smlouvou ze dne [datum], ve vztahu k pozemku [Anonymizováno] proúčtování pozemků dle inventarizace ze dne [datum], ve vztahu k pozemku parc.č. [Anonymizováno] [adresa], dopis nájemci o likvidaci ocelové konstrukce ze dne [datum]. Z uvedeného soud zjistil, že 1. žalovaný s předmětnými nemovitostmi nejméně od listopadu roku 1991 nakládal.

17. Z tvrzení žalobce, kterým žalovaní nikterak neodporovali, jakož i ze soupisu parcel pro zápis majetku obce [adresa] a identifikace parcel soud zjistil, že předmětné pozemky byly v užívání zemědělských družstev, a to zemědělského družstva [Anonymizováno] [adresa]. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi školním hospodářstvím [Anonymizováno] [adresa] a [Anonymizováno] [adresa] o převodu vlastnictví národního majetku areálu školního hospodářství v katastrálním území [adresa] soud zjistil, že pozemky byly odevzdány do trvalého užívání [Anonymizováno] [adresa].

18. Z hospodářské smlouvy číslo [Anonymizováno]č.l. 216 – poznámka: jedná se o vyhotovení smlouvy předložené žalovaným č. [hodnota] jako příloha doplnění vyjádření k žalobě ze dne [datum]) soud zjistil, že bylo ze strany [právnická osoba] [jméno FO], IČO [Anonymizováno], coby předávající organizace, na [právnická osoba] [adresa], IČO [Anonymizováno], coby přejímající organizaci, převedeno ke dni [datum] právo hospodaření s národním majetkem, a to s pozemky v k.ú. [adresa] – st.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] – p.p. [Anonymizováno] V záhlaví této smlouvy je předtištěno označení HOSPODÁŘSKÁ SMLOUVA s dvěma variantami jejího předmětu, a to o převodu práva hospodaření s národním majetkem (§ 347 hospodářského zákoníku) a dále o převodu vlastnictví národního majetku (§ 349 hospodářského zákoníku) s tím, že u každé varianty je uveden odkaz na poznámku pod čarou ve znění „Co se nehodí, škrtněte“. Není přitom vyškrtnuta žádná z uvedených variant. V čl. 3 této hospodářské smlouvy je uvedeno, že se právo hospodaření převádí bezúplatně dohodou. V témže článku jsou na psacím stroji vyškrtnuty nehodící se pasáže (takto: xxxxxxxx), a to konkrétně ohledně převodu vlastnictví a výše úplaty. Jako důvod převodu je v čl. 4 uvedena likvidace podniku. V čl. 5 je uvedeno, že přejímající organizace nepřejímá s majetkem žádná práva (pohledávky) ani závazky. V čl. 6 nebyly ujednány žádné zvláštní podmínky převodu. V čl. 7 bylo uvedeno, že součástí smlouvy nejsou žádné přílohy. V čl. 8 je ujednáno, že podle této hospodářské smlouvy se navrhuje provést zápis v evidenci nemovitostí pro přejímající organizaci [právnická osoba] [adresa], středisko geodézie v [adresa].

19. Z hospodářské smlouvy číslo [Anonymizováno] (č.l. 439 – poznámka: jedná se o vyhotovení smlouvy předložené žalovaným č. [hodnota] jako příloha podání žalovaného č. [hodnota] ze dne [datum]) soud zjistil, že toto vyhotovení hospodářské smlouvy není totožné s vyhotovením na č.l.

216. Jednak jsou patrné rozdíly v předtištěném záhlaví smlouvy. I zde je předtištěno označení HOSPODÁŘSKÁ SMLOUVA s dvěma variantami jejího předmětu, a to o převodu vlastnictví – práva hospodaření (§ 347 hospodářského zákoníku). I zde je uveden odkaz na poznámku pod čarou ve znění „Co se nehodí, škrtněte“, avšak v tomto vyhotovení smlouvy je ponecháno o převodu vlastnictví a vyškrtnuto právo hospodaření. Liší se i výčet pozemků, které tvoří předmět smlouvy, a to k.ú. [adresa] – st.p. [Anonymizováno] Ostatní ujednání včetně vymezení účastníků smlouvy jsou totožného znění jako na č.l. 216, tedy včetně čl. 3, kde je uvedeno, že se právo hospodaření převádí bezúplatně dohodou. V témže článku jsou rovněž na psacím stroji vyškrtnuty nehodící se pasáže (takto: xxxxxxxx), a to konkrétně ohledně převodu vlastnictví a výše úplaty. Pod podpisovým polem je natištěna vidimační doložka [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], že tento opis doslovně souhlasí s prvopisem. Z prohlášení Katastrálního pracoviště [adresa] ze dne [datum] na č.l. 440 soud zjistil, že kopie doslovně souhlasí s listinou uloženou ve sbírce listin katastru, která představuje úplnou kopii listiny.

20. Z hospodářské smlouvy číslo [Anonymizováno] (č.l. 441 – poznámka: jedná se o vyhotovení smlouvy předložené žalovaným č. [hodnota] rovněž jako příloha podání žalovaného č. [hodnota] ze dne [datum]) soud zjistil, že toto vyhotovení hospodářské smlouvy je totožné s vyhotovením na č.l. 439, vyjma záhlaví vpravo, kde je uvedeno toliko číslo [Anonymizováno] na rozdíl od vyhotovení na č.l. 439, kde jsou uvedeny další údaje jako označení obce, pořadové číslo, došlo dne. Na vyhotovení na č.l. 441 je natištěna doložka ze dne [datum], že kopie souhlasí s listinou uloženou ve sbírce listin katastru.

21. Z žádosti o změnu EN ze dne [datum] (č.l. 438) soud zjistil, že [právnická osoba] [adresa] požádal o provedení změny v evidenci nemovitostí na základě hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví mezi [Anonymizováno] [jméno FO] a [právnická osoba] [adresa].

22. Z předávacího protokolu ze dne [datum] (č.l. 438) soud zjistil, že dne [datum] došlo k předání provozovny [Anonymizováno] patřící [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. podniku v likvidaci [právnická osoba] v [adresa]. Předávací protokol odkazuje na hospodářskou smlouvu ze dne [datum].

23. Ze sdělení ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (č.l. 442) soud zjistil, že dnem [datum] došlo ke zrušení podniků komunálních služeb v [adresa], včetně podniku komunálních služeb v [adresa], a dnem [datum] byly zřízeny [právnická osoba] se sídlem v [adresa] a [právnická osoba] se sídlem v [adresa].

24. Ze sdělení Okresního národního výboru v [adresa] ze dne [datum] (č.l. 443) soud zjistil územní působnost nově vzniklých [právnická osoba].

25. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] (č.l. 443-444) soud zjistil, že byla uzavřena mezi předávající organizací [právnická osoba] [adresa] a přejímající organizací [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Předmětem byly pozemkové parcely zapsané na LV [Anonymizováno], v k.ú. [adresa] a [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – k.ú. [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno] k.ú. [adresa], [Anonymizováno] k.ú. [adresa]. K převodu došlo ke dni [datum]. Variantní ujednání (zda jde o správu či vlastnictví majetku) nejsou vyškrtnuta. V příloze této hospodářské smlouvy je uveden mimo jiné pozemek [Anonymizováno], v k.ú. [adresa]. Soud konstatuje, že kopie listiny je velmi těžko čitelná.

26. Z výpisu z evidence nemovitostí (č.l. 445) soud zjistil, že v něm není uvedena žádná z posuzovaných parcel.

27. Ze soupisu parcel pro zápis majetku obce [adresa] do evidence nemovitostí se stavem ke dni [datum] pro k.ú. [adresa] (č.l. 446) soud zjistil, že byly do soupisu zahrnuty pozemky parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]2[Anonymizováno][Anonymizováno].

28. Z návrhu zápisu do EN ze dne [datum] včetně přílohy tvořící soupis parcel pro zápis majetku obce [adresa] do evidence nemovitostí, k.ú. [adresa] (č.l. 447) soud zjistil, že byl do soupisu zahrnut mimo jiné pozemek parc. č. [Anonymizováno], avšak v poznámce je u tohoto pozemku uveden subjekt, který s předmětným pozemkem hospodařil, konkrétně [Anonymizováno] [adresa] (dříve [Anonymizováno] [adresa]).

29. Z přidělení nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že ve výčtu figuruje mimo jiné parcela [Anonymizováno] k.ú. [adresa].

30. Ze zbylých důkazů soud nezjistil žádné další pro věc relevantní skutečnosti.

31. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce byl nejméně do dubna 1948 vlastníkem pozemků zapsaných v knihovní vložce č. [hodnota] zemských desek, pro katastrální území [adresa] a katastrální území [adresa]. Pozemky zapsané v knihovní vložce č. [hodnota] zemských desek lze ztotožnit mimo jiné s pozemky uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku. O zabrání a vyvlastnění předmětných pozemků státem bylo rozhodnuto v dubnu 1948 (Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]). Dne [datum] ministerstvo zemědělství oznámilo žalobci převzetí nemovitostí podle zákona č. 142/47 Sb. a zákona č. 329/20 Sb., ve znění zákona č. 220/22 Sb. Předmětné pozemky byly užívány zemědělskými družstvy. Na 1. žalovaného měla přejít vlastnická práva podle s § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb, předmětné pozemky byly v době tohoto přechodu v užívání zemědělských družstev.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že spor se mezi účastníky odehrává zejména v rovině právní. Ve skutkové rovině nebylo sporu o tom, že předmětné pozemky zapsané v zemských deskách, knihovní vložkou [Anonymizováno] jsou historickým majetkem [Anonymizováno], kdy původní pozemky jsou ztotožnitelné s pozemky uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. Mezi žalobcem a 1. žalovaným nebylo ani sporné, že o zabrání a vyvlastnění předmětných pozemků státem bylo rozhodnuto v dubnu 1948 (Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]) a že k převzetí nemovitostí došlo podle zákona č. 142/1947 Sb. Pouze 2. žalovaný namítal, že předmětné pozemky byly zkonfiskovány na základě dekretu prezidenta republiky č. [Anonymizováno]., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jako „dekret [Anonymizováno]“). Uvedená námitka 2. žalovaného však již byla vyčerpávajícím způsobem vyvrácena v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] kdy v rozsudku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] Krajský soud v [adresa] dospěl i k závěru, že předmětné pozemky nebyly žalobci zkonfiskovány přede dnem [datum] ani postupem podle dekretu č. [Anonymizováno] Sb. Podle § 3 odst. 1 písm. b) tohoto dekretu byly právnické osoby považovány za zrádce a nepřátele Československé republiky a jejich majetek byl konfiskován podle § 1 dekretu, pokud jejich správa záměrně a aktivně sloužila německému nebo maďarskému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. O tom, zda právnická osoba spadá pod toto ustanovení, rozhodoval zemský národní výbor, jehož obvodu dotčená nemovitost ležela, podle návrhu příslušného okresního národního výboru. Pochybné případy měl zemský národní výbor předložit ke konečnému rozhodnutí Ministerstvu zemědělství, které rozhodovalo v dohodě s Ministerstvem vnitra (§ 3 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb.). Provedeným dokazováním bylo bezpochyby zjištěno, že Okresní národní výbor v [jméno FO] návrh na rozhodnutí, aby žalobce byl prohlášen za zrádcovskou osobu ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) dekretu č. [Anonymizováno]. podal k Zemskému národnímu výboru v Praze (viz výše popsaný návrh ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]). Zemský národní výbor si vyžádal od Okresního národního výboru v [jméno FO] další podklady (viz výše popsaná korespondence z [datum], [datum] a [datum]) a návrh projednal. Ze spisu Zemského národního výboru v Praze (sp. zn. [Anonymizováno]) je však zřejmé, že na schůzi komise pro pozemkovou reformu dne [datum] byl návrh na označení žalobce za zrádcovskou osobu zamítnut, následně byl tento bod vzat z pořadu schůze rady zemského národního výboru dne [datum]. Soud má tedy za prokázané, že Zemský národní výbor v Praze ve věci konfiskace majetku žalobce nerozhodl. Soud má tedy za to, že námitka 2. žalovaného byla již dříve zcela vyvrácena a s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení se jeví jako nadbytečné znovu se podrobně obdobnou námitkou zabývat. Další případné pochybnosti o dřívějším přechodu vlastnictví k předmětným pozemkům z žalobce na stát byly vyvráceny taktéž uvedeným rozhodnutím, když v rozsudku Krajského soudu v [adresa] je podrobně vysvětleno, že již starší judikatura vyložila mechanismus přechodu vlastnictví na stát podle záborového zákona. V rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 87/97, zmíněné soudy vysvětlily, že záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. byl státem zabrán velký pozemkový majetek a zároveň zřízen úřad pozemkový. Z jeho podnětu byly u zabraného majetku knihovními soudy činěny poznámky na listech vlastnických, že majetek je zabrán státem podle záborového zákona. Tím však ještě k právnímu převzetí, tj. k nabytí vlastnictví k zabranému majetku státem, nedošlo. Jak totiž plyne z ustanovení § 26 zákona č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek, nabýval stát vlastnictví k zabranému majetku teprve vkladem práva vlastnického […]Podle výše uvedeného právního názoru tedy žalobce nepozbyl své vlastnické právo […] ač byla učiněna poznámka o záboru do knihovní vložky č. [hodnota], neboť proces stanovený záborovým zákonem nebyl dokonán. Pro úplnost soud odkazuje na odůvodnění zmiňovaného rozsudku Krajského soudu v [adresa] a na něho navazujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a usnesení Nevyššího soudu ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]

34. Dle soudu tak není pochyb o tom, že zabrání a vyvlastnění předmětných pozemků státem bylo rozhodnuto v dubnu 1948, jak plyne nejen z tvrzení žalobce, ale taktéž z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], z oznámení ministerstva zemědělství ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] a z knihovní vložky [Anonymizováno] konkrétně z části B poznámky č. [hodnota]. Je tedy postaveno najisto, že majetková křivda nastala v období od [datum] do [datum], to znamená v průběhu rozhodného období vymezeného v § 1 zákona č. 428/2012 Sb.

35. S ohledem na výše uvedené posoudil po právní stránce soud věc následovně.

36. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb, o majetkovém vyrovnání s [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a o změně některých zákonů ([Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]) (dále jako „ZMV“) Oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

37. Podle § 1 ZMV tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] podle jiného právního předpisu (dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]“), v období od [datum] do [datum] (dále jen „rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno].

38. Podle § 3 ZMV oprávněnou osobou je a) [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

39. Podle § 5 ZMV skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou a) odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), b) odnětí věci podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon), zákona č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, a zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, c) úkony učiněné Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky č. 351/1950 Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem, d) dražební řízení provedené zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu, e) darovací smlouva, pokud k darování došlo v tísni, f) kupní smlouva, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek, g) odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni, h) vyvlastnění za náhradu, pokud věc existuje a neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, i) znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení náhrady, j) politická nebo náboženská perzekuce anebo postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo k) převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu.

40. Podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění platném a účinném od [datum] do [datum] majetek, jehož původním vlastníkem byly [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

41. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., České národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce 1 a v hlavním městě Praze též na městské části, 2, 3 pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

42. S ohledem na skutečnost, která je zřejmá z částečného výpisu z katastru nemovitostí vykazující stav evidovaný k datu [datum] pro list vlastnictví [Anonymizováno], k.ú. [adresa], a z částečného výpisu z katastru nemovitostí vykazující stav evidovaný k datu [datum] pro list vlastnictví [Anonymizováno], k.ú. [adresa], má soud za to, že naléhavý právní zájem je zde dán podstatou věci, kdy žalobce je přesvědčen, že 1. žalovaný není vlastníkem výše uvedených nemovitostí, avšak ten je v katastru nemovitostí jako jejich vlastník zapsán. V daném případě je zcela namístě využití zvláštní skutkové podstaty stanovení § 18 odst. 1 ZMV. V návaznosti na výsledek řízení může žalobce žalovat na vydání věci ve vlastnictví státu a dospět tak zmírnění učiněných křivd.

43. K námitce 1. žalovaného ohledně aktivní legitimace žalobce soud uvádí následující. Okresní soud má za to, že žalobce je osobou oprávněnou podle § 3 písm. a) ZMV, jak plyne z potvrzení právní kontinuity Ministerstva kultury České republiky a z výpisů z rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., dle čehož má soud za prokázané, že žalobce je součástí [Anonymizováno] [Anonymizováno], tedy [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud má dále za prokázané, a to především z tvrzení žalobce, kterým žalovaní nikterak neodporovali a ze zemských desek - knihovní vložky [Anonymizováno], že předmětné pozemky byly historickým majetkem právního předchůdce žalobce, který mu byl odňat na základě § 5 ZMV, čímž mu byla v rozhodném období (jak je blíže popsáno v bodech 22 a 23 odůvodnění tohoto rozsudku), způsobena majetková křivda. Z toho plyne, že žalobce je aktivně věcně legitimován k podání žaloby podle § 18 odst. 1 ZMV. K otázce aktivní věcné legitimace podle § 18 odst. 1 ZMV se jednoznačně vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], kdy uvedl, že na dovolatelem položenou otázku, zda je oprávněná osoba (§ 3 zákona č. 428/2012 Sb.) legitimována k podání určovací žaloby podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. i na základě tvrzení, že nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na obec podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (a kdy je obec v rozporu se skutečným stavem zaspána jako vlastník v katastru nemovitostí) dává judikatura dovolacího soudu jednoznačně kladnou odpověď (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], současně odkazující již na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], či ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], v nichž dovolací soud osvětlil smysl určovací žaloby podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb; dále srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], či nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 10/13, zejm. argumentaci pod bodem 293 odůvodnění). Nedošlo-li k přechodu vlastnictví nemovitostí z majetku České republiky do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb., zůstaly nemovitosti ve vlastnictví státu; představují-li nemovitosti současně původní majetek [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], na nějž dopadá zákon č. 428/2012 Sb., pak v případě, že obec je zapsána jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí, může se [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] bránit právě žalobou podanou podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. Soud má tedy za to, že je dána aktivní legitimace žalobce, a námitka 1. žalovaného není na místě.

44. Mezi účastníky bylo sporné, zda byly splněny podmínky stanovené v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., tedy zda vlastnické právo k předmětným pozemkům skutečně přešlo na 1. žalovaného ex lege, nadto žalovaný č. [hodnota] následně tvrdil, že k nabytí jeho vlastnictví k předmětným pozemkům (jak v k.ú. [adresa], tak v k.ú. [adresa]) došlo na základě hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno]. Zákonný přechod vlastnického práva dle zákona č. 172/1991 Sb. vyžaduje tři podmínky, které musí být splněny kumulativně. Dle první podmínky se musí jednat o přechod věci z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí, dle druhé podmínky národním výborům s těmito věcmi ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření a dle třetí podmínky ke dni účinnosti tohoto zákona obce s věcmi opravdu hospodařily. Pakliže by byly uvedené podmínky splněny, předmětné pozemky by přešly do vlastnictví 1. žalovaného dnem účinnosti uvedeného zákona. Mezi stranami se jevilo jako sporné splnění podmínky týkající se hospodaření 1. žalovaného s předmětnými nemovitými věcmi. Okresní soud zastává v souladu s Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] názor, že pojem hospodaření s věcmi se vykládá nikoli ve smyslu právním, ale faktickém. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], odkázal na rozsáhlou judikaturu, podle které k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle § 1 odst. 1 zákona o majetku obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Tento požadavek je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Nemusí přitom jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnující držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem věci. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by 1. žalovaný k rozhodnému dni s pozemky fakticky hospodařil. Z dokazování naopak vyplynulo, že pozemky byly obhospodařovány zemědělskými družstvy, konkrétně družstvy [Anonymizováno] [adresa]. Pozemky byly zemědělskými družstvy obhospodařovány již historicky, což má soud za prokázané z hospodářské smlouvy ze dne [datum], dle které pozemky nacházející se v areálu školního hospodářství v katastrálním území [adresa] byly odevzdány do trvalého užívání [Anonymizováno] [adresa]. Soud nemá za prokázané ani to, že by 1. žalovaný hospodařil na pozemku [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum], neboť bylo návrhem zápisu do EN ze dne [datum] včetně přílohy tvořící soupis parcel pro zápis majetku obce [adresa] do evidence nemovitostí, k.ú. [adresa] (č.l. 447) prokázáno, že faktické hospodaření prováděl [právnická osoba] [adresa], později [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], tedy osoba odlišná od 1. žalovaného. 1. žalovanému se nepodařilo prokázat, že by předmětné pozemky v roce 1990 užíval, respektive na nich hospodařil, a to třeba jen formou jejich držby nebo jiného nakládání (pronájmu apod.). 1. žalovaný přitom poukazoval na to, že pokud by nemohlo dojít k přechodu vlastnictví podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. z důvodu, že obec s daným pozemkem nehospodařila, došlo k nabytí vlastnického práva k tomuto pozemku na základě vydržení, či přímým převodem vlastnického práva na 1. žalovaného na základě hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno].

45. Soud se tedy musí nejprve zabývat tím, zda mohlo dojít k zákonnému přechodu vlastnictví k předmětným pozemkům na 1. žalovaného na základě § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Z výpisu z katastru nemovitostí týkající se pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] je u nabývacích titulů zřejmé, že vlastnické právo vzniklo dle ust. § 1 zákona č. 172/1991 Sb., a to dle návrhu ze dne [datum], v případě pozemků v k.ú. [adresa] je mezi nabývacími tituly uvedena Hospodářská smlouva ze dne [datum], ale i vznik práva dle ust. § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Hospodaření 1. žalovaného na předmětných pozemcích je zřejmé pouze z hospodářské smlouvy číslo [Anonymizováno] která však zakládá vznik tohoto práva hospodaření až od [datum]. Pokud jde o značně obtížně čitelnou hospodářskou smlouvu z [datum] uzavřenou mezi předávající organizací [právnická osoba] [adresa] a přejímající organizací Městským národním výborem [adresa], jejímž předmětem byly pozemkové parcely zapsané na LV [Anonymizováno], v k.ú. [adresa] a [adresa], parcela [Anonymizováno] – k.ú. [adresa], parcela [Anonymizováno] na LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], pozemková parcela [adresa] o výměře [Anonymizováno], v k.ú. [adresa]. Tento důkaz je však třeba hodnotit v souvislosti s dalšími důkazy, a to zejména v souvislosti s návrhem zápisu do EN ze dne [datum] včetně přílohy tvořící soupis parcel pro zápis majetku obce [adresa] do evidence nemovitostí, k.ú. [adresa] (č.l. 447), kdy byl do soupisu zahrnut mimo jiné pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Podstatné je to, že v poznámce je u tohoto pozemku uveden subjekt, který s předmětným pozemkem hospodařil, konkrétně [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO] (dříve [právnická osoba] [adresa]). Z této listiny tak vyplývá, že na tomto pozemku nehospodařil 1. žalovaný, ale právě státní podnik [Anonymizováno], který byl subjektem zcela odlišným od 1. žalovaného. Nebyla tak splněna ani podmínka faktického hospodaření na předmětném pozemku [Anonymizováno] ze strany 1. Žalovaného k datu [datum]. V kontextu uvedeného zastává soud názor, že nebyly splněny podmínky stanovené v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., na základě čehož by se 1. žalovaný ke dni [datum] (den účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.) stal vlastníkem předmětných pozemků. Okresní soud je tedy toho názoru, že 1. žalovaný se nemohl stát vlastníkem předmětných pozemků ex lege dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.

46. Dále se musí soud zabývat posledně vznesenou námitkou 1. žalovaného, že se stal 1. žalovaný vlastníkem předmětných pozemků přímo na základě hospodářské smlouvy číslo [Anonymizováno] jejíž jedna z verzí (na č.l. 439 a 441) obsahuje v záhlaví označení HOSPODÁŘSKÁ SMLOUVA o převodu vlastnictví (a je vyškrtnuto právo hospodaření). Z tohoto záhlaví 1. žalovaný dovozuje přímý převod vlastnictví k předmětným pozemkům na 1. žalovaného. Soud však má za to, že - s ohledem na další ujednání obsažená v předmětné smlouvě - pouhé záhlaví s označením Hospodářská smlouva o převodu vlastnictví nebylo způsobilé založit takový výklad smlouvy, aby mohla být hodnocena jako nabývací titul k předmětným pozemkům. Podstatný je totiž zejména čl. 3 této smlouvy, v němž je uvedeno, že se právo hospodaření převádí bezúplatně dohodou. V témže článku jsou rovněž na psacím stroji vyškrtnuty nehodící se pasáže (takto: xxxxxxxx), a to konkrétně ohledně převodu vlastnictví a výše úplaty. Tento článek o převodu práva hospodaření (nikoli převodu vlastnictví) je přitom shodný ve všech dostupných verzích hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno]. Soud tedy uzavírá, že z výkladu předmětné hospodářské smlouvy vyplývá toliko to, že jí bylo založeno právo hospodaření 1. žalovaného k předmětným pozemkům. Nelze ostatně přehlédnout ani to, že se v jednotlivých verzích hospodářské smlouvy liší výčet pozemků, které tvoří předmět převodu. Verze hospodářské smlouvy, z níž 1. žalovaný dovozuje převod vlastnického práva k pozemkům (č.l. 439, 441), neobsahuje mimo jiné pozemek [Anonymizováno], k.ú. [adresa]. O přímém nabytí vlastnického práva z této hospodářské smlouvy k tomuto pozemku [Anonymizováno] tedy nelze ani uvažovat. Po zvážení všech aspektů a důkladném prozkoumání všech verzí hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno] má soud jednoznačně za to, že tato smlouva nemůže představovat řádný nabývací titul stran vlastnictví předmětných pozemků 1. žalovaného.

47. V úvahu dále přichází možnost, že 1. žalovaný získal předmětné pozemky do svého vlastnictví vydržením. K prokázání svého tvrzení 1. žalovaný předložil soudu rozličné listiny prokazující nakládání s pozemky. Na vydržení pozemků 1. žalovaný usuzuje zejména z toho důvodu, že s pozemky nakládal jako s vlastními a držel je po zákonem vyžadovanou dobu. Ve vztahu k pozemkům v k.ú. [adresa] parc.č. [Anonymizováno] 1. žalovaný dovolává nájemní smlouvy ze dne [datum], ve vztahu k pozemku [Anonymizováno] proúčtování pozemků dle inventarizace ze dne [datum], ve vztahu k pozemku parc.č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], zase dopisu nájemci o likvidaci ocelové konstrukce ze dne [datum]. Z uvedeného lze dovodit, že 1. žalovaný s předmětnými nemovitostmi nejméně od roku 1991 nakládal, avšak tím nejsou splněny podmínky nezbytné pro vydržení nemovité věci. Toto jeho nakládání se totiž odvíjelo od uzavřené hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno], z níž musel 1. žalovaný nepochybně vědět, že s pozemky nenakládá jako vlastník, ale jen jako hospodář, jehož práva k věci se odvozují od práv vlastníka. Pro vydržení vlastnického práva k nemovitostem musí být kumulativně splněny tři předpoklady: a) dobrá víra držitele b) způsobilý předmět vydržení, c) uplynutí potřebné doby k vydržení, v případě nemovitostí je tato doba desetiletá (§ 134 odst. 1 ObčZ).

48. Za oprávněného držitele je přitom považován ten, kdo se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří (§ 130 odst. 1 ObčZ). Posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 ObčZ), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. [adresa] víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva. Podstatou držby je existence dvou jejích základních předpokladů, a to vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní a dále faktické ovládání držby, tj. výkon faktického panství nad věcí. Držba je oprávněná, pokud je držitel v dobré víře, že mu věc patří. Soud má však za to, že ačkoli mohl být 1. žalovaný subjektivně v dobré víře, nelze mít za to, že by zde jeho dobrá víra byla se zřetelem ke všem okolnostem (kvalifikovaná dobrá víra). Při posouzení otázky, zda byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti (kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat) měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Jinými slovy, tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Existence dobré víry se tedy posuzuje objektivně. Neoprávněná držba je dána tehdy, kdy držitel vykonává faktické panství nad věcí a má vůli nakládat s touto věcí jako s věcí vlastní, avšak se zřetelem ke všem okolnostem mu musí být známo, že není vlastníkem věci. Podle soudu nelze dovodit u 1. žalovaného dobrou víru o tom, že mu předmětné nemovitosti patří. 1. žalovaný věděl, popřípadě vědět měl a mohl, že předmětné nemovitosti byly původním [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Soud má za to, že podmínka existence kvalifikované dobré víry u 1. žalovaného nebyla splněna, neboť držby pozemků se ujal až v 90. letech, kdy už bylo zřejmé, že jde o nemovitosti patřící k tzv. historickému [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaný měl a mohl vědět, že na předmětné pozemky dopadá tzv. blokační ustanovení. S ohledem na výše popsanou časovou souvislost, jestliže se 1. žalovaný chopil držby pozemků s odkazem na § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ačkoli nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro přechod majetku do vlastnictví 1. žalovaného, případně se jí chopil na základě hospodářské smlouvy č. [Anonymizováno], která však s ohledem na její obsah nepochybně zakládala toliko právo hospodaření 1. žalovaného, nelze dobrou víru 1. žalovaného dovozovat. Případný omyl 1. žalovaného nelze mít za omluvitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). I kdyby vycházel 1. žalovaný z verze hospodářské smlouvy, kde je v záhlaví uvedeno „o převodu vlastnictví“, ze samotného dalšího textu této smlouvy (zejména z článku 3) zcela jasně vyplývá, že ve prospěch 1. žalovaného došlo toliko k převodu práva hospodaření, nikoli vlastnického práva. Případný omyl 1. žalovaného ohledně otázky vlastnictví nelze považovat za omluvitelný. Neprokázal-li tedy žalovaný, že s pozemky fakticky hospodařil ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., musí soud nutně učinit závěr o tom, že 1. žalovaný si musel být zcela jistě vědom již ode dne účinnosti uvedeného zákona své nikoli dobré víry, neboť faktické hospodaření s pozemkem je natolik zjevnou okolností, že ji je schopen posoudit průměrný člověk (natož subjekt s povinností hospodařit s péčí řádného hospodáře) při zachování obvyklé opatrnosti (srov. Rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Současně musel 1. žalovaný vědět, že hospodářskou smlouvou č. [Anonymizováno] bylo převedeno pouze právo hospodaření, nikoli právo vlastnické. Nadto, jak již bylo uvedeno výše, si 1. žalovaný měl a mohl být vědom, že se jedná o historický [Anonymizováno] [Anonymizováno], čímž je jeho dobrá víra taktéž vyloučena. Soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavírá, že 1. žalovaný předmětné pozemky nedržel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, a proto k vydržení předmětných pozemků nedošlo.

49. Soud se zabýval taktéž otázkou mimořádného vydržení, kdy dospěl k závěru, že k mimořádnému vydržení dojít ze strany 1. žalovaného nemohlo. Dle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. V případě mimořádného vydržení trvá vydržecí doba u nemovitých věcí dvacet let. Po nabytí účinnosti nového o.z. není možné mimořádné vydržení nemovité věci uznat dříve než k 1. lednu 2019. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána v roce 2015, je zřejmé, že doba nutná pro vydržení řádně neuplynula. Ve vztahu k mimořádnému vydržení totiž nemohl být 1. žalovaný v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu a nepřipravuje ho o jeho práva. Uvedenou skutečnost je nutno vykládat tak, že žalobce pojal tzv. nepoctivý úmysl, a proto nemohlo k mimořádnému vydržení dojít.

50. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 953,61 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (je zahrnut i úkon za účast na jednání odvolacího soudu) včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 14 533,57 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 692,23 Kč za 322 ujetých km v částce 1 892,23 Kč (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 816,56 Kč za 322 ujetých km v částce 2 016,56 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 273,44 Kč za 322 ujetých km v částce 2 473,44 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 875,67 Kč za 314 ujetých km v částce 2 075,67 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 875,67 Kč za 314 ujetých km v částce 2 075,67 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 333,57 Kč ve výši 11 620,04 Kč.

52. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V rámci řízení vznikly Okresnímu soudu v [adresa] náklady v celkové částce 33 509 Kč, neboť ve věci byl vypracován znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli ve věci neúspěšní, soud rozhodl, že jsou povinni soudu uhradit náklady 33 509 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.