10 C 319/2023 - 202

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalované:[Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A], se sídlem [Adresa žalované A], zastoupené [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o žalobě dle části páté o.s.ř. o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a navazující rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu vydaných ve správním sporném řízení sp. zn. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 00343-16/2022-ERU ze dne 25. 7. 2022 a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. 00343-25/2022-ERU ze dne 18. 7. 2023 rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 734 010,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147 734 010,78 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení a náklady správního řízení a řízení o rozkladu v zákonné výši, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 264 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum]) rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 734 010,78 Kč s příslušenstvím. Dále se domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ ze dne [datum] rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení o rozkladu v zákonné výši. Citovanými rozhodnutími byl zamítnut návrh žalobkyně, který spočíval v uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 147 734 010,78 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech správního řízení. Žalobkyně je toho názoru, že rozhodnutí, o nichž je vedeno přítomné řízení, jsou vadná a nesprávná, a to v celém rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení otázky aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení, v důsledku čehož byl zamítnut návrh žalobkyně o zaplacení. Správní orgán vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení neprovedl ani většinu žalobkyní navržených důkazů. Žalobkyně upozornila na zcela nesourodou a kontradiktorní praxi ERÚ v otázce věcné legitimace, která byla jedním z důvodů pro podání žaloby, o které je vedeno přítomné řízení. Postupem tohoto úřadu vzniká zcela neudržitelná rozhodovací praxe, která v konečném důsledku prakticky osvědčí nároky na podporu, která byla čerpána v důsledku nezákonného jednání a zamezí tak možnosti, jakkoliv získat finanční prostředky zpět do mechanismu výplaty podpory. Nastíněným postupem ERÚ byla žalobkyně dotčena na svých právech, když v důsledku vadného procesního postupu a dále vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení jí bylo znemožněno úspěšně vymáhat její nárok. Předmětem přítomného řízení je spor o finanční prostředky odpovídající vyplacené podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Mechanismus výplaty podpory formou tzv. výkupních cen probíhá mezi operátorem trhu, tedy žalobkyní, původně vykupujícím obchodníkem, tedy žalovanou a výrobcem, společností [právnická osoba]. Základem sporu je potom skutečnost, že společnost [právnická osoba] si v tomto mechanismu žádala v relevantním období od ledna 2013 do srpna 2021 podporu, na kterou nevznikl nárok. Neoprávněnost nároku na podporu potom vyplývá zejména ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, č.j. [spisová značka] ze dne [datum] v důsledku spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 209 zák. č. 40/2009 Sb., kdy bylo vydáno rozhodnutí o licenci č. [hodnota] FVE [adresa] v důsledku nepravdivých, nesprávných a zavádějících podkladů. Celý mechanismus výplaty podpory tedy probíhal na nezákonném základu. Žalobkyně se domnívá, že v mechanismu podpory byla neoprávněně nárokována celá podpora. Žalovaná v rámci mechanismu výplaty podpory hradila finanční prostředky odpovídající podpoře společnosti [právnická osoba] na základě nezákonně získané licence, tyto peněžní prostředky žalovaná následně požadovala v rámci systému výplaty po žalobkyni. Licence společnosti [právnická osoba], na základě které byla podpora v relevantním období nárokována, byla příslušnými orgány shledána jako nezákonná podpora. Na základě této licence neměla být žalovanou vůbec vyplacena. Žalované v důsledku absence nároku společnosti [právnická osoba] na podporu nevznikl ani nárok žádat si finanční část odpovídající podpoře po žalobkyni. Žalobkyně vyplácí podporu z vlastního majetku a vztahy v rámci mechanismu výplaty podpory jsou soukromoprávní, což potvrdila také judikatura vyšších soudů. Žalobkyně je tedy oprávněna k vymáhání neoprávněně nárokovaných finančních prostředků odpovídajících podpoře obnovitelných zdrojů energie. Dle aktuální rozhodovací praxe ERÚ je to potom žalovaná, která je aktivně věcně legitimovaným subjektem k vymáhání neoprávněně nárokované podpory vůči výrobcům, tedy také společnosti [právnická osoba]. V tomto smyslu potom žalovaná disponuje minimálně pohledávkou vůči příslušnému výrobci, která svým základem a výší odpovídá nároku vznesenému žalobkyní v tomto řízení. Dle tohoto výkladu by potom žalovaná měla být pasivně věcně legitimovaným subjektem vůči žalobkyni.

2. Žalovaná namítala, že je žaloba zcela nedůvodná. Žalovaná tvrdila, že není pasivně věcně legitimována, žalobkyni žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nikdy nevznikl, když zejména není dáno obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně ani kauzální nexus. Žalovaná je chráněna jako dobrověrný příjemce plnění. Dle názoru žalované nebyla naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, když vztah mezi žalobkyní a žalovanou vznikl ze zákona jakožto vztah vyplývající ze zákona o POZE (zákona o podporovaných zdrojích energie) mezi povinně vykupujícím a operátorem trhu, a i z tohoto důvodu je pojmově vyloučeno, že by vůbec právní důvod mohl odpadnout. Napadená rozhodnutí ERÚ označila žalovaná jako věcně správná, přičemž měla za to, že zjištěný skutkový stav v řízení před ERÚ mohl vzít soud za svůj v rámci řízení dle části páté. Žalovaná tvrdila, že žalobou uplatněnou částku obdržela společnost [právnická osoba] jakožto výrobce a jakožto konečný příjemce. O požadovanou částku se majetek žalované nijak bezdůvodně nezvýšil, tedy nedošlo k jejímu obohacení. Veškeré prostředky v konečném důsledku čerpala společnost [právnická osoba]. Dále žalovaná tvrdila, že žalobkyně poskytovala finanční prostředky postupem podle § 13 odst. 2 zákona o POZE a poskytování těchto finančních prostředků nelze označit za plnění, které by se uskutečňovalo v právním režimu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Taktéž žalovaná pouze plnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o POZE, tudíž povinnost vnesenou na ni zákonem ve smyslu povinného výkupu. S ohledem na toto zákonné postavení povinně vykupujícího a provedený povinný výkup vzniklo žalované legitimní očekávání k tomu, že obdrží kompenzaci ve smyslu § 13 zákona o POZE od žalobkyně, k čemuž taktéž došlo. Co se týče aktivní a pasivní věcné legitimace, žalovaná měla za to, že tato dána není ani na straně žalobkyně ani na straně žalované. To souvisí s tím, kdo je primárně ochuzený a kdo primárně obohacený v tom stavu tak, jak byl nastaven v rámci výkupních cen. A tím je primárně ochuzen stát a primárně obohacen výrobce, tedy společnost [právnická osoba] ve výrobně [adresa]. Co se týče odkazu žalobkyně na doložku z rozhodnutí Rady ERÚ o tom, že by snad žalovaná měla být aktivně legitimována k vymáhání jakýchsi částek vůči výrobci, pak žalovaná uvedla, že povinně vykupující není od toho, aby suplovala za stát vymáhání neoprávněně vyplacené veřejné podpory, a to v jakémkoliv řízení a z jakéhokoliv právního důvodu. Zde není vztah bezdůvodného obohacení mezi povinně vykupující a výrobcem, ten je pouze mezi státem a výrobcem a je pouze na státu, jakým způsobem se k těmto penězům dostane zpět, a to mechanismem, který si sám stát nastavil. Nelze přenášet jakékoliv problémy v rámci vymáhání těchto částek vůči výrobcům na povinně vykupujícího, a dokonce ho snad nutit k tomu, aby zahajoval řízení, o kterých dopředu ví, že v nich nemůže být úspěšný, protože takový nárok ze zákona ani z ničeho jiného nevzniká.

3. Soud postupoval v souladu s ust. § 250c o.s.ř. a vyžádal spis a vyjádření od Energetického regulačního úřadu (dále také ERÚ) jakožto správního orgánu, který vydal žalobou napadené rozhodnutí. Správní orgán ve svém vyjádření ze dne [datum] setrval na závěrech vyslovených v žalobou napadeném rozhodnutí, podle nichž nárok žalobkyně na zaplacení žalobou uplatněné částky proti žalované není dán. Soud není vázán skutkovými zjištěnými správního orgánu. Soud zjištěný nebo převzatý skutkový stav znovu právně posoudí a spor znovu rozhodne. Rozhodnutí správního orgánu by soud nahradil pouze v situaci, kdy by o sporu mělo být rozhodnuto jinak, resp. pokud by soud dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl nesprávně. Pro soud je tedy podstatné pouze to, zda rozhodnutí správního orgánu ve výroku zcela odpovídá tomu, jak by mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu a všude tam, kde nastane „shoda výroků“, jde o správné rozhodnutí správního orgánu. Dále ERÚ uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně o údajné kontradiktornosti rozhodování v obdobných sporech. Energetický regulační úřad je obecně názoru, že v obdobných případech (tj. při výplatě podpory formou výkupních cen) je oprávněn po výrobci elektřiny vymáhat neoprávněně vyplacenou podporu povinně vykupující obchodník z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svou argumentaci ohledně posouzení věcné legitimace opírá především o skutečnost, že veškerá peněžitá plnění byla z majetku žalobkyně žalované vyplácena na základě nezákonného jednání výrobce elektřiny, dále, že výrobce elektřiny nikdy neměl nárok na výplatu podpory a ani žalovaná nemohla tedy mít nárok na úhradu finančních prostředků odpovídajících podpoře ve formě rozdílu mezi výkupní a hodinovou cenou, které bez právního důvodu vyplatila výrobci elektřiny. S takovým závěrem žalobkyně se ERÚ neztotožňuje, odkazuje na závěry vyslovené Energetickým regulačním úřadem, resp. Radou ERÚ, podle nichž žalovaná postupovala v souladu s údaji evidovanými v systému žalobkyně, v jejíž smyslu měl výrobce – společnost [právnická osoba] nárok na podporu. Nelze v daném případě uvažovat o obohacení na straně žalované, protože jednak fakticky docházelo ze strany žalobkyně ke kompenzaci nákladů, které žalovaná musela vynaložit ve prospěch státem poskytované veřejné podpory nejprve ze svých vlastních prostředků. Nelze hovořit ani o bezdůvodnosti přijetí žalobkyní vyplacených prostředků ve vztahu k žalované, neboť k výplatě kompenzace žalované došlo na základě závazku založeného zákonem, konkrétně § 13 zákona o podporovaných zdrojích energie (dále i „zákon o POZE“), aniž by žalovaná předtím mohla výplatu podpory výrobci jakkoli odmítnout.

4. Po provedeném dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav.

5. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen jako „prvoinstanční rozhodnutí ERÚ“) bylo soudem zjištěno, že Energetický regulační úřad (dále jen jako „ERÚ“) zamítl návrh podaný obchodní společností [právnická osoba]., IČ [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa], proti obchodní společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno], se sídlem [Jméno žalované B]. [adresa], [Jméno žalované C], jímž se navrhovatelka domáhala zaplacení částky 147 734 010,78 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí ERÚ vyplývá, že navrhovatelka je obchodní korporací založenou státem za účelem zajišťování činností operátora trhu, který se účastní mj. systému vyplácení podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Odpůrkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny, která byla účastna na systému vyplácení podpory v pozici povinně vykupujícího ve smyslu § 2 písm. u zákona o POZE ve znění účinném do [datum]. Obchodní společnosti [právnická osoba] (dále jen jako „výrobce elektřiny“) byla dne [datum] vydána licence na výrobu elektřiny č. [hodnota] vztahující se k výrobně elektřiny z obnovitelného zdroje (FVE). V návaznosti na to, byla výrobci elektřiny v minulosti za elektřinu vyrobenou z obnovitelného zdroje a dodanou do distribuční soustavy vyplácena podpora. ERÚ dále v rámci prvoinstančního rozhodnutí shrnul obsah návrhu podaného navrhovatelkou. Uvedl, že navrhovatelka akcentovala, že rozhodnutí ERÚ, kterým byla udělena licence na výrobu elektřiny uvedenému výrobci bylo vydáno neoprávněně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. [spisová značka] v důsledku spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 209 zák. č. 40/2009 Sb., kdy bylo vydáno rozhodnutí o licenci č. [hodnota] FVE [adresa] v důsledku nepravdivých, nesprávných a zavádějících podkladů. Navrhovatelka tak v rámci svého návrhu uzavřela, že podpora byla výrobci elektřiny v minulosti vyplácena neoprávněně, protože nesplňoval zákonné předpoklady pro uplatnění tomu odpovídajícího práva. Navrhovatelka spatřovala svou věcnou legitimaci ve sporu z bezdůvodného obohacení proti odpůrkyni, protože peněžitá plnění, která odpůrkyně a výrobce elektřiny obdrželi v období od [datum] do [datum] byla vynaložena z majetku navrhovatelky. Pokud jde o aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky k vydání bezdůvodného obohacení, uvedl ERÚ, že operátor trhu je akciová společnost založená státem, jejíž akcie znějí na jméno. Navrhovatelka je držitelem výlučné licence na činnosti operátora trhu, tedy subjektem ze zákona povinným hradit povinně vykupujícímu rozdíl mezi kupní cenou a hodinou cenou a cenou za jeho činnost. V případě podpory nejde o úplatu za plnění, neboť navrhovatelka od výrobce elektřiny (potažmo odpůrkyně) žádné plnění neobdržela. Navrhovatelka poskytuje veřejnou státní podporu třetím subjektům (výrobcům elektřiny). U navrhovatelky se soustřeďují vybírané poplatky a dotace, navrhovatelka má povinnost vybrané prostředky spravovat. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci, uvedl ERÚ, že odpůrkyně měla postavení povinně vykupujícího subjektu, který je vymezen jako obchodník s elektřinou určený zákonem nebo vybraným ministerstvem, vykupuje elektřinu od výrobce z obnovitelného zdroje vyrobenou ve výrobně elektřiny na vymezeném území. Povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za stanovených podmínek. Byť odpůrkyně výkupní cenu fakticky výrobci elektřiny poskytovala, činila tak z důvodu plnění svých zákonných povinností. V konečném důsledku proto odpůrkyně není osobou ani poškozenou, ani obohacenou.

6. Z rozhodnutí Rady ERÚ č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] o rozkladu společnosti [právnická osoba]. proti prvoinstančnímu rozhodnutí ERÚ bylo soudem zjištěno, že Rada ERÚ rozhodla tak, že rozklad společnosti [Jméno žalobkyně]. se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Rada ERÚ uvedla, že navrhovatelka fakticky požaduje bezdůvodné obohacení tvořené údajně neoprávněně vyplacenou podporu výroby elektřiny po obchodníkovi s elektřinou, když obchodníci s elektřinou vyplácí podporu formou výkupních cen s účinností od [datum]. Podstatou bezdůvodného obohacení je absence právního důvodu, který opravňuje obohaceného, aby si určité plnění ponechal. Rada ERÚ odkázala na ustanovení § 13 a § 10 zákona o POZE, podle nichž je zákonná úprava založena na dvou spojených principech. Povinně vykupující, kterými jsou obchodníci s elektřinou, vyplácí podporu formou výkupních cen, a to z vlastních prostředků, ale náklady na tuto podporu nenesou sami. Náklady na podporu nese operátor trhu, který vyplácí povinně vykupující na základě zaplacení výkupní ceny výrobci. Rada ERÚ dále uvedla, že zatímco v případě podpory výroby elektřiny formou zeleného bonusu byl subjektem vyplácejícím podporu do [datum] provozovatel distribuční soustavy a následně podle nové právní úpravy operátor trhu, v případě výkupních cen je jím tzv. povinně vykupující, kterým byl nejprve provozovatel distribuční soustavy a podle právní úpravy účinné od [datum] příslušný obchodník s elektřinou. Mezi operátorem trhu a výrobcem nevznikl v soukromoprávní rovině při poskytování podpory formou výkupních cen žádný závazek, který by se týkal poskytování podpory, z tohoto důvodu nepochybně navrhovatelka nárokuje vydání bezdůvodného obohacení po odpůrkyni jakožto povinně vykupující. Rada ERÚ uvedla, že za situace, kdy odpůrkyně vyplácela výkupní ceny ve výši odpovídající informaci o nároku na podporu a uvedení výrobny do provozu evidované v systému navrhovatelky, nelze dospět k závěru, že by odpůrkyně měla legitimně nést odpovědnost za vyplacení neoprávněné podpory. Naopak by takový výklad vedl k tomu, že odpůrkyně, které zákon ukládá určité povinnosti, by jakožto soukromý subjekt měla plně odpovídat za vyplácení podpory, o jejíž neoprávněnosti nemohla vědět. Ve faktické rovině taktéž odpůrkyni přijetí uvedených prostředků od navrhovatelky nezpůsobilo zvýšení jmění, ale pouze kompenzovalo náklady, které musela vynaložit ve prospěch státem poskytované veřejné podpory ze svých vlastních prostředků. V souladu s § 13 zákona o POZE tak byl dán jasný právní základ pro to, aby si odpůrkyně tyto prostředky nárokovala a navrhovatelka je musela vyplatit. Odpůrkyně prokazatelně podporu vyplatila a činila tak na základě údajů evidovaných v informačním systému navrhovatelky. V daném případě proto nelze dospět k závěru, že se odpůrkyně bezdůvodně obohatila na úkor navrhovatelky, neboť odpůrkyně vyplácela výrobci výkupní cenu jednak na základě příkazu uloženého zákonem, na základě legitimního očekávání, že informace o výši nároku na podporu evidované navrhovatelkou jsou správné a že jí vyplacená podpora následně bude kompenzována, a bez reálné možnosti z hlediska právního či skutkového vyplácení podpory odmítnout. Závěry vyslovené Radou ERÚ v uvedeném rozhodnutí podle Rady ERÚ nutně neznamenají, že by se bezdůvodného obohacení nemohla navrhovatelka domáhat po konkrétním výrobci, resp. vůči němu uplatnit nárok na náhradu škody. Vyloučeno by nemuselo být např. uplatnění nároku skrze § 2995 občanského zákoníku, podle něhož vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislostí nebo pokud nebyl svéprávný, a to s ohledem na to, že dosažení výplaty podpory bylo realizováno jednáním, které bylo soudem posouzeno jako trestné. Podle Rady ERÚ je věcí státu, jaký systém poskytování veřejné podpory nastaví, a zda do něj zapojí subjekty soukromého práva. Nemůže však následně výplatu veřejné podpory realizovat na úkor těchto subjektů, tedy přenechat jim plnou odpovědnost i rizika financování za výplatu veřejné podpory, zvláště za situace, kdy tyto subjekty neoprávněné vyplacení podpory nezpůsobily. Zároveň však nelze akceptovat ani případnou pasivitu těchto subjektů při vymáhání neoprávněné podpory skrze institut bezdůvodného obohacení, ačkoliv Rada potvrdila názor, že vůči odpůrkyni navrhovatelka své nároky vymáhat nemůže, neznamená to ospravedlnění toho, že odpůrkyně neprojevuje snahu případnou neoprávněnou podporu nevymáhat zpět skrze vydání bezdůvodného obohacení. V této souvislosti nelze vyloučit podle Rady ani to, že postupem odpůrkyně může být státu vůči navrhovatelce způsobena škoda. Nikoliv škoda představující neoprávněně vyplacenou podporu, ale škoda v důsledku toho, že odpůrkyně jakožto subjekt soukromého práva v souladu s principem řádného hospodáře nevymáhá finanční prostředky, které patrně byly vyplaceny v rozporu s právními předpisy.

7. Ze smlouvy o zúčtování plateb za úhradu podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen bylo soudem zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jakožto operátorem trhu a žalovanou jakožto povinně vykupující. Žalobkyně je držitelem licence na činnosti operátora trhu podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a žalovaná je obchodníkem s elektřinou, který je jako dodavatel poslední instance tzv. povinně vykupujícím podle § 10 odst.1 zákona o podporovaných zdrojích. Předmětem smlouvy je sjednání podmínek pro zúčtování plateb mezi operátorem trhu a povinně vykupujícím za uhrazenou podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen v rozsahu stanoveném zákonem o podporovaných zdrojích. Povinně vykupující a operátor trhu se ve smlouvě zavázali vzájemně si vypořádávat hradit za podmínek a v rozsahu dále sjednaném v této smlouvě platby vyplývající z plnění povinnosti povinně vykupujícího vykupovat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie od výrobců elektřiny a platby za činnost povinně vykupujícího podle zákona o podporovaných zdrojích. Z čl. V smlouvy mimo jiné vyplývá, že operátor trhu se zavazuje zpřístupnit prostřednictvím CS OTE povinně vykupujícímu pro stanovení nákladů na povinný výkup hodnoty rozdílů mezi výkupní cenou a hodinovými cenami pro jednotlivé kategorie obnovitelných zdrojů pro následující den, nestanoví-li právní předpis jinak, a taktéž, že se operátor trhu zavazuje neprodleně informovat povinně vykupujícího o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl a ze kterých vyplývá, že údaje evidované v systému operátora trhu a předané povinně vykupujícímu za účelem sjednání smlouvy s výrobcem elektřiny o povinném výkupu nebo jinak použité povinně vykupujícím za účelem zjištění výkupu elektřiny nejsou pravdivé nebo jinak neodpovídají skutečnému stavu věci. Z čl. VIII smlouvy vyplývá, že operátor trhu bere na vědomí, že povinně vykupující vykupuje od výrobce elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie ve výrobnách elektřiny za výkupní ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem odvozené od termínu uvedení výrobny elektřiny do provozu a výše instalovaného výkonu výrobny elektřiny registrovaných v CS OTE. Povinně vykupující neodpovídá operátorovi trhu za jakoukoli škodu, která by operátorovi trhu vznikla v souvislosti s registrací nesprávných nebo nepravdivých údajů o instalovaném výkonu výrobního zdroje nebo data termínu uvedení výrobny elektřiny do provozu a podle kterých povinně vykupující hradil výrobci elektřiny za vyrobenou a dodanou elektřinu výkupní ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností ode dne [datum].

8. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť je sice buď provedl, ale nečinil z nich žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci, nebo je ani neprovedl pro nadbytečnost.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobou uplatněný nárok je uplatněn jakožto nárok na vydání bezdůvodného obohacení a představuje peněžní prostředky vyplacené žalobkyní žalované v období od [datum] do [datum], byla věc soudem posouzena v souladu s právními předpisy účinnými v uvedeném období. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídi se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabyti účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabyti účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Je tudíž nezbytné na část nároku vzniklého v roce 2013 aplikovat úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), neboť právní vztah, ze kterého je dovozováno tvrzené bezdůvodné obohacení, vznikl právě za účinnosti tohoto zákona. Co se týče zbylé části nároku, tj. bezdůvodného obohacení za rok 2014 až 2021, je třeba aplikovat úpravu nového občanského zákoníku, jelikož jednotlivá plnění je třeba posoudit dle výše citovaného přechodného ustanovení podle nové právní úpravy, a to odděleně od plnění poskytnutých žalované za období ode dne [datum] do [datum].

10. Dle ustanovení § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodné obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl z jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. plyne, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle ustanovení § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění účinném do [datum] (dále jen jako „zákon o POZE“) do doby rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího je pro příslušné vymezené území povinně vykupujícím dodavatel poslední instance. O výběru povinně vykupujícího informuje ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 1). Povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za podmínek podle § 11 a 12. Povinně vykupující nese odpovědnost za odchylku v předávacím místě výrobny elektřiny podle jiného právního předpisu (odst. 2). Vyúčtování povinně vykoupené elektřiny se provádí na základě naměřených hodnot v předávacím místě výrobny elektřiny a distribuční soustavy nebo přenosové soustavy a evidovaných operátorem trhu podle prováděcího právního předpisu (odst. 3).

13. Dle ustanovení § 2 písm. q) zákona o POZE je povinně vykupujícím obchodník s elektřinou určený tímto zákonem nebo vybraný Ministerstvem průmyslu a obchodu, který vykupuje elektřinu od výrobce z obnovitelného zdroje vyrobenou ve výrobně elektřiny na vymezeném území.

14. Dle ustanovení § 13 zákona o POZE operátor trhu účtuje provozovateli regionální distribuční soustavy a provozovateli přenosové soustavy složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a provozovatel regionální distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy je povinen ji hradit operátorovi trhu. Způsob a termíny účtování a hrazení složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Povinně vykupující účtuje operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za svoji činnost podle množství povinně vykupované elektřiny z jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů evidovaných operátorem trhu podle § 10 odst. 3 a operátor trhu je povinen hradit rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost povinně vykupujícího (odst.2). Výši ceny za činnost povinně vykupujícího stanovuje Úřad v daném kalendářním roce na následující kalendářní rok. Způsob výpočtu ceny stanoví prováděcí právní předpis (odst. 3). Právo účtovat podle odstavce 2 vzniká zaplacením výkupní ceny výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to v rozsahu naměřených nebo vypočtených hodnot vyrobené elektřiny evidovaných operátorem trhu (odst.4).

15. Žalobkyně napadla žalobou podanou podle § 244 a násl. o.s.ř., tj. podle části páté o.s.ř. rozhodnutí Rady ERÚ, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ERÚ o zamítnutí návrhu žalobkyně, jímž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v žalované výši z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně skutkového stavu zjištěného správním orgánem. Spornou zůstala otázka právního posouzení, konkrétně otázka existence věcné legitimace účastníků. Nesprávnost rozhodnutí správního orgánu a zásah do svých práv spatřuje žalobkyně jednak v nesprávném právním posouzení věcné legitimace účastníků ze strany správního orgánu a dále v žalobkyní tvrzené nejednotné praxi ERÚ při rozhodování v obdobných věcech.

16. Žalobou napadené rozhodnutí Rady ERÚ č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jak vyplývá z dokladu o doručení. Žaloba byla podána dne [datum], tedy včas, tj. ve lhůtě stanovené § 247 odst. 1 o.s.ř.

17. Soud se zabýval otázkou posouzení věcné legitimace účastníků. Ze žalobkyní tvrzeného skutkového stavu nelze jinak, než dospět k závěru, že žalobkyně se nároku proti žalované domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdí, že bezdůvodné obohacení žalované představují peněžité prostředky vyplacené žalobkyní žalované v období od [datum] do [datum], aniž by k tomu existoval řádný právní důvod. Soud ve smyslu § 250e o.s.ř. převzal pro své rozhodnutí skutkový stav zjištěný správním orgánem, když co do takto zjištěného skutkového stavu ani námitky účastníků sporu nesměřují. Soud dále pro účely svého rozhodnutí provedl ještě účastníky navržený důkaz Smlouvou o zúčtování plateb za úhradu podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen (dále jen jako „Smlouva o zúčtování).

18. Ve věci tak byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je obchodní korporací založenou státem za účelem zajišťování činností operátora trhu, který se účastní mj. systému vyplácení podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalovaná je držitelkou licence na výrobu elektřiny, která byla účastna na systému vyplácení podpory v pozici povinně vykupujícího ve smyslu § 2 písm. u zákona o POZE ve znění účinném do [datum]. Obchodní společnosti [právnická osoba] (dále jen jako „výrobce elektřiny“) byla dne [datum] vydána licence na výrobu elektřiny č. [hodnota] vztahující se k výrobně elektřiny z obnovitelného zdroje (FVE). V návaznosti na to, byla výrobci elektřiny mimo jiné i v žalovaném období vyplácena prostřednictvím žalované podpora za elektřinu vyrobenou z obnovitelného zdroje a dodanou do distribuční soustavy. V důsledku spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 209 zák. č. 40/2009 Sb., kdy bylo vydáno rozhodnutí o licenci č. [hodnota] FVE [adresa] v důsledku nepravdivých, nesprávných a zavádějících podkladů bylo rozhodnutí o udělení licence výrobci elektřiny zrušeno, neboť k udělení licence ve skutečnosti nebyly splněny zákonem požadované předpoklady (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. [spisová značka]). Pakliže tedy byla uvedenému výrobci vyplácena podpora za elektřinu vyrobenou z obnovitelného zdroje a dodanou do distribuční soustavy v žalovaném období (od [datum] do [datum]), byla mu vyplácena na základě neoprávněně udělené licence. Mechanismus výplaty podpory za elektřinu vyrobenou z obnovitelného zdroje je pro žalobou uplatněné období upraven co do své podstaty zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, (dále jen jako zák. o POZE). V souladu s § 2 písm. n) cit. zákona je výrobcem mimo jiné výrobce elektřiny z obnovitelného zdroje. V souladu s § 2 písm. q) cit. zákona je povinně vykupujícím obchodník s elektřinou určený tímto zákonem nebo vybraný Ministerstvem průmyslu a obchodu, který vykupuje elektřinu od výrobce z obnovitelného zdroje vyrobenou ve výrobně elektřiny na vymezeném území. V souladu s § 10 odst. 2 zák. o POZE je povinně vykupující povinen vykupovat od výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území. V posuzované věci bylo zjištěno a ostatně v tomto ani nebylo mezi účastníky sporu, že žalovaná byla mimo jiné i v žalobou uplatněném období povinně vykupující ve smyslu § 10 zák. o POZE a společnost [právnická osoba] byla výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalovaná byla ve smyslu § 10 odst. 2 zák. o POZE povinna vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů od uvedené společnosti jakožto výrobce. V souladu s § 13 odst. 2 zák. o POZE účtuje povinně vykupující operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za svoji činnost podle množství povinně vykupované elektřiny z jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů evidovaných operátorem a operátor trhu je povinen hradit rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost povinně vykupujícího. V souladu s § 13 odst. 4 zák. o POZE vzniká povinně vykupujícímu (v posuzované věci žalované) právo účtovat žalobkyni jakožto operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost v okamžiku, kdy žalovaná zaplatí výrobci elektřiny výkupní cenu. Ze zjištění správního orgánu vyplývá, že žalovaná prokazatelně podporu výrobci vyplatila a činila tak na základě údajů evidovaných v informačním systému žalobkyně. Tato skutečnost také nebyla účastníky sporována. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná v případě zaplacení výkupní ceny a následného vyúčtování žalobkyni ve smyslu § 13 zákona o POZE jakkoli porušila shora uvedený a zákonem stanovený mechanismus výplaty. Sama žalobkyně uvádí, že žalovaná provedla vyúčtování ve vztahu k žalobkyni poté, co zaplatila výkupní cenu elektřiny společnosti [právnická osoba] jakožto výrobci. Žalobkyně následně žalované vyplatila ve smyslu § 13 odst. zák. o POZE rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost žalované jakožto povinně vykupující. Žalobou požadovaná částka představuje finanční prostředky vyplacené žalobkyní žalované ve smyslu § 13 zák. o POZE jakožto rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou. Vyplácení výkupních cen výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů je typem podpory stanovené státem a upravené právními předpisy, zejména zák. o POZE. Ze zákonné úpravy vyplývá, že výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů má právo na podporu formou výkupních cen, a také ze shora uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že výrobci elektřiny hradí tuto podporu formou výkupních cen povinně vykupující. Povinně vykupující je tedy ze zákona povinen vykupovat od výrobců elektřinu z obnovitelných zdrojů. Nemá možnost výkup tohoto druhu elektřiny odmítnout, pakliže by tento odmítl, porušil by shora uvedený zákonem stanovený mechanismus podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vyúčtování povinně vykoupené elektřiny provádí povinně vykupující v souladu s § 10 odst. 3 zák. o POZE na základě údajů evidovaných v systému operátora trhu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla navíc uzavřena Smlouva o zúčtování, v rámci níž se žalovaná jakožto povinně vykupující, a žalobkyně, jakožto operátor trhu s elektřinou, zavázaly vzájemně si vypořádávat a hradit za podmínek a v rozsahu sjednaném v této smlouvě platby vyplývající z plnění povinnosti žalované vykupovat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie od výrobců elektřiny a platby za činnost povinně vykupujícího podle zákona o podporovaných zdrojích. Ze Smlouvy o zúčtování také vyplývá, že žalobkyně se zavazuje zpřístupnit prostřednictvím CS OTE žalované pro stanovení nákladů na povinný výkup hodnoty rozdílů mezi výkupní cenou a hodinovými cenami pro jednotlivé kategorie obnovitelných zdrojů pro následující den, nestanoví-li právní předpis jinak, a taktéž ze smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavazuje neprodleně informovat žalovanou o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla a ze kterých vyplývá, že údaje evidované v systému žalobkyně a předané žalované za účelem sjednání smlouvy s výrobcem elektřiny o povinném výkupu nebo jinak použité povinně vykupujícím za účelem zjištění výkupu elektřiny nejsou pravdivé nebo jinak neodpovídají skutečnému stavu věci. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná vykupuje od výrobce elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie ve výrobnách elektřiny za výkupní ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem odvozené od termínu uvedení výrobny elektřiny do provozu a výše instalovaného výkonu výrobny elektřiny registrovaných v CS OTE. Žalobkyně v posuzované věci netvrdí ani nerozporuje, že by žalovaná při vyúčtování podle § 10 a 13 zák. o POZE vycházela z jiných údajů, než byly údaje evidované v systému žalobkyně jakožto operátora trhu, nebo že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonným mechanismem výplaty či Smlouvou o zúčtování uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Lze tak uzavřít, že je státem prostřednictvím zákona nastaven systém podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to tak, že je dána povinnost žalované vykoupit od výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale zároveň žalovaná není subjektem, který by ve svém důsledku měl nést náklady spojené s výplatou takové podpory (neboť je logicky dán veřejný zájem na podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny a žalovaná je soukromoprávním subjektem, obchodní společností), a proto vyplacením podpory vzniká žalované právo vyúčtovat žalobkyni rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou, tak aby byly žalované vykompenzovány náklady spojené s výplatou podpory, které žalovaná jakožto soukromoprávní subjekt v důsledku této své zákonem stanovené povinnosti nemůže nést ze svého. Žalobkyně proto má v souladu s § 13 zák. o POZE povinnost uvedený rozdíl žalované zaplatit. Náklady na podporu elektřiny jsou sice žalované hrazeny prostřednictvím žalobkyně jakožto operátora trhu, nicméně jsou tvořeny dotací z prostředků státního rozpočtu ve smyslu § 28 zák. o POZE.

19. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná nepřijala prostředky, jejichž vrácení (zaplacení) se žalobkyně domáhá, bez právního důvodu, tedy v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. či § 2991 o.z. Žalovaná přijala uvedené prostředky na základě legitimního důvodu, kterým byl mechanismus výplaty stanovený § 10 a 13 zák. o POZE a taktéž Smlouva o zúčtování uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou. Společnost [právnická osoba] disponovala v žalobou uplatněném období licencí k výrobě elektřiny, to, že licence byla touto společností získána pro žalobou uplatněné období neoprávněně, bylo konstatováno až následně. Tato situace nemůže jít k tíži žalované, která postupovala zcela v souladu s mechanismem výplaty podpory formou výkupních cen stanoveným zákonem o POZE a Smlouvou o zúčtování uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná byla povinna od společnosti [právnická osoba] jakožto výrobce elektřiny vykoupit elektřinu z obnovitelných zdrojů. Poté, co žalovaná výkupní cenu tomuto výrobci zaplatila, vzniklo žalované v souladu s § 13 odst. 4 zák. o POZE právo účtovat žalobkyni rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou. Pokud tedy žalobkyně k takovému vyúčtování žalované plnila, přijala žalovaná toto plnění nikoli bez právního důvodu, ale na základě právního důvodu, kterým byl mechanismus dle § 10 a 13 zák. o POZE a Smlouva o zúčtování. Tento právní důvod přijetí prostředků od žalobkyně žalovanou nikdy ani neodpadl, dosud trvá. Na straně žalované tedy nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. či § 2991 o.z., neboť žalobkyní vyplacené prostředky přijala žalovaná na základě právního důvodu. Žalovaná proto není v posuzované věci pasivně legitimována a nárok uplatněný žalobkyní proti žalované nelze považovat za oprávněný již co do svého základu. Za této situace se proto soud jakožto nadbytečným nezabýval dokazováním výše nároku uplatněného podanou žalobou, neboť má za to, že již co do svého základu není nárok žalobkyně oprávněný. Pokud jde o žalobkyní namítanou nejednotnost v rozhodování správního orgánu v obdobných sporech, ani tato námitka nemůže mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem v posuzovaném případě, neboť v režimu části páté o.s.ř. soud posuzuje pouze správnost a legitimnost žalobou napadeného rozhodnutí.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dospěl soud po přezkumu žalobou napadených rozhodnutí k závěru, že rozhodnutí jsou věcně správná, byla vydána v souladu se zákonem a není proto na místě je nahradit rozsudkem soudu. Z tohoto důvodu soud podanou žalobu v plném rozsahu (tj. včetně příslušenství ve formě úroku z prodlení) v souladu s § 250i o.s.ř. zamítl. Soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením ERÚ, tudíž neshledal důvod nahradit rozhodnutí ERÚ svým rozhodnutím. Nadto soud poukazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] v téměř totožné věci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně týchž účastníků, avšak výrobcem elektřiny byla společnost [právnická osoba]. a rozhodným obdobím bylo období [datum] – [datum]. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. I Krajský soud v [adresa] vyslovil názor, že žalovaná není pasivně věcně legitimována.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalované advokátem za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 12 400 Kč, náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč, jízdné dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve výši 808 Kč a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem byla přiznána částka 17 264 Kč 22. Lhůta k plnění nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení