10 C 333/2021-77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ladislavou Miškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení částky 2 173 684,09 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 173 684,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% p. a. z částky 2 173 684,09 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 307 236,91 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 2 173 684,09 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřené náhrady za užívání žalobcova pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m, v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“) za období od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019 s odůvodněním, že předmětný pozemek mu byl vydán podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to rozhodnutím Pozemkového úřadu - Okresního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Pozemkový úřad zároveň rozhodl o zřízení věcného břemene k tíži pozemku a věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí ve prospěch VÚSS [obec] v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Sjednaná náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč za m2 za rok nebyla po celou dobu měněna, byť žalobce požadoval zvýšení nájemného. Žalobce se odvolal na pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], v němž Městský soud v Praze jako soud odvolací v plném rozsahu potvrdil odvoláním žalované napadený nyní pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] který uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu ve výši 2 136 320 Kč s příslušenstvím (jednotková náhrada 20 Kč / m2 / rok) s tím, že řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno mezi týmiž účastníky ve stejném procesním postavení a skutkový rozdíl oproti zde souzené věci spočíval pouze v tom, že v žalobě byla požadovala náhrada za jiné období, a to od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018 s tím, že Městský soud v Praze se ve svém shora uvedeném potvrzujícím rozsudku ztotožnil s právními závěry učiněnými týmž soudem ve věci jiného drobného vlastníka půdy v areálu letiště [obec], RNDr. [jméno] [příjmení], v chronologicky starším rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], ze dne 26. 5. 2022, kde žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] taktéž dosáhla jednotkové náhrady ve výši 20 Kč / m2 / rok (týkalo se roku 2017). Ze shora uvedeného potvrzujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci [číslo jednací] ([spisová značka]) vyzdvihl žalobce závěr, že a) konstrukce, kdy věcné břemeno jako omezení vlastnického práva je zřízeno úředním rozhodnutím (k tíži restituovaného pozemku ve prospěch státu) a současně se předpokládá, že další (související) vztahy (včetně úplaty) budou upraveny až smlouvou, staví restituenty (a od nich odvozené vlastníky) do nerovného (slabšího) postavení, omezení vlastnického práva (ve prospěch státu) je postaveno najisto, ale protiplnění (ve prospěch restituentů) minimálně co do výše nikoli, b) nárok žalobce je nutné kvalifikovat jako specifickou náhradu za omezení vlastnického práva věcným břemenem, na kterou plyne nárok přímo z článku 11 odst. 4 LZPS, nejedná se o nárok, na který by bylo možné aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, c) v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací] ze dne [anonymizováno] 3 2022) lze k náhradě ve výši 20 Kč / m2 / rok dospět přímou úvahou soudu podle § 136 o. s. ř zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jeho trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti, d) věcné břemeno snižuje (transakční / tržní) hodnotu pozemku o 60 až 80 %. Má-li protiplnění být skutečnou kompenzací, pak nemůže být stanoveno na základě obvyklé výše nájemného odvozené ze znehodnocené (snížené) transakční ceny. To totiž kompenzuje pouze tu okolnost, že věcné břemeno brání jinému komerčnímu využití. Musí ale současně kompenzovat i zmíněné snížení transakční ceny. Při stanovení náhrady na měsíční bázi je třeba vycházet z přepočtené transakční ceny bez zátěže znehodnocení, e) pozemek je historicky letištní plochou. [příjmení] letiště [obec], ačkoliv je v katastru nemovitostí evidována jako tzv. travnatá plocha, není typickým nezastavěným pozemkem, f) skončením nájemní smlouvy žalobce nezískal žádné výhody, naopak žalovaná pozbyla smluvní povinnost se o pozemek starat, g) znalecké posudky vyhotovené znaleckým ústavem [právnická osoba] použité v řízení o žalobě RNDr. [jméno] [příjmení] (náhrada za rok 2017) trpí metodickými vadami, jelikož stanovují 5 % koeficient pro přepočet transakční ceny letištních pozemků na obvyklé roční nájemné; jak plyne ze skutečné povahy pozemků žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ale i žalobce v tomto řízení, jedná však o pozemky, které je nutné kvalifikovat jako zastavěné letištěm; těm tedy náleží koeficient jiný, a to až 10 %; zastavěnost pozemku není možné určit formalisticky pohledem do katastru nemovitostí, ale je nutné ji zjišťovat dle skutečných poměrů v oblasti; nelze než dojít k závěru, že pozemek žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (ale i žalobce v tomto řízení) je funkčně i logicky součástí areálu letiště a letecký provoz by bez nich nemohl být řádně zajištěn, nezohledňovaly znehodnocení pozemků zatížených věcným břemenem strpění leteckého provozu, které mohly snížit transakční hodnotu daných pozemků v rozsahu o 60 až 80 %; skutečná kompenzace by se však měla určovat bez tohoto znehodnocení; dokonce i při koeficientu 5 % pro přepočet skutečné prodejní ceny na roční nájemné by byla odpovídající výše finanční náhrady za omezení vlastnického práva minimálně 20 Kč / m2 / rok, znalecký ústav spravedlivou výši nájemného pro rok 2017 (odpovídající náhradě) určil na částku 11 Kč / m2 / rok a vycházel při tom z transakční ceny tržní hodnoty pozemku ve výši 214 Kč / m2. I pokud by tato hodnota byla snížena vlivem zatížení věcným břemenem jen o 36,5 % a nikoliv o 80 % či o 60 % (jak by správně mělo být), pak by činila 400 Kč, a i při sazbě ročního nájemného jen 5 % (ačkoliv správně by mělo být až 10 %) by roční náhrada požadovaná žalobcem stejně činila 20 Kč / m2 / rok. Podle žalobce lze data a závěry znaleckých (resp. odborných) posudků, s nimiž se vypořádával Městský soud v Praze v rozhodnutí ve věci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tj. posudky [právnická osoba] a [anonymizováno] – znalecký ústav, spol. s r. o., bez dalšího přenést i na předmětný pozemek žalobce, aniž by bylo nutné nařídit vypracování nového znaleckého posudku, když tento pozemek žalobce je ve všech podstatných ohledech (pozice v areálu, užívání ze strany žalované, zatížení věcným břemenem apod.) podobný právě pozemku RNDr. [jméno] [příjmení]. Ohledně existence i vyčíslení náhrady pro drobné vlastníky pozemků postižené omezením vlastnického práva věcným břemenem v areálu letiště [obec] vznikla ustálená praxe soudů, shora zmíněné rozsudky odvolacích soudů navíc reflektují rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], týkající se dalšího paralelního řízení žalobce [jméno] [příjmení], kterým Nejvyšší soud představil metodu, kterou mají soudy aplikovat při určování výše náhrady. Žalobci tak svědčí legitimní očekávání dle § 13 o. z. k tomu, aby i v souzené věci byl učiněn stejný závěr, k jakému došel Městský soud v Praze v potvrzujícím rozhodnutí v řízení ve věci [číslo jednací] ([spisová značka]) s tím, že všichni drobní vlastníci pozemků v areálu letiště [obec], kteří byli postiženi výpovědí nájmu ze strany žalované, mají mít nárok na stejnou míru náhrady, neboť míra omezení vlastnického práva je u všech totožná. Žalobce vyčíslil náhradu, jež je předmětem žalobního návrhu v tomto řízení, následovně: - za období od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2018 (výše nároku 20 Kč / m2 / rok – stejně jako v řízení o první žalobě), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20) / 365 = 5 852,93 Kč, náhrada za 61 dní v daném období = 61 * 5 852,93 = 357 028,73 Kč, - za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 (výše nároku 20,42 Kč / m2 / rok – náhrada zvýšená o meziroční inflaci 2,1 % dle ČSÚ), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20,42) / 365 = 5 975,84 Kč, náhrada za 304 dní v daném období = 304 * 5 975,84 = 1 816 655,36 Kč. Souhrnná výše náhrady tedy činí 2 173 684,09 Kč, náhrada se stala splatnou dne 20. 9. 2021, kdy uplynula lhůta k úhradě, kterou uložil žalobce žalované v předžalobní výzvě, od 21. 9. 2021 je tedy žalovaná v prodlení se svou povinností poskytnout žalobci náhradu.

2. Žalovaná uznala základ žalobního nároku, sporovala však jeho výši a původně požadovala zamítnutí žaloby, když ve svém přednesu a závěrečném návrhu na jednání soudu dne 8. 3. 2023 (v době po pravomocném skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žalobci přiznána náhrada za období od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018 ve výši 20 Kč / m2 / rok, a po pravomocném končení věci RNDr. [jméno] [příjmení] proti žalované, kde žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] taktéž dosáhla jednotkové náhrady ve výši 20 Kč) již uvedla, že není důvodný požadavek žalobce na zvýšení již v jiných řízeních přiznané náhrady ve výši 20 Kč za metr, přičemž navrhovala zadání znaleckého posudku ke stanovení náhrady (pozn. soudu za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019) a pro případ, že znalecký posudek zadán nebude, navrhla aby soud stanovil výši náhrady úvahou podle § 136 o. s. ř. tak, že požadovanou úhradu přiměřeně sníží. Žalovaná uváděla přehled konkrétních výší nájemného, které do roku 2017 platila jiným pronajímatelům za pozemky v oblasti letiště [obec], konkrétně RNDr. [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 7 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 3 Kč/m2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 10 Kč/m2, žalobci v předmětném řízení za pronájem předmětného pozemku nájemné ve výši 3 Kč/m2.

3. Mezi účastníky nebyly sporné tyto skutečnosti: žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m, v [katastrální uzemí], na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydaného ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o půdě. Již současně s vydáním pozemku žalobci zřídil pozemkový úřad k tíži vydávaného pozemku ve prospěch VUSS [obec] věcné břemeno„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Dne 19. 8. 1994 byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podmínky užívání předmětného pozemku žalovanou s účinností zpětně od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání pozemku, tj. od 27. 7. 1993 Smlouvou byla sjednána náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč. Žalobce jako pronajímatel v nájemní smlouvě souhlasil s tím, že předmětný pozemek budou užívat společně s útvary armády všechny právnické a fyzické osoby, s nimiž žalovaná uzavře smlouvu o spoluužívání letiště. Sjednaná výše nájemného nebyla dohodou stran změněna. Dne 19. 8. 1994 byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podmínky užívání předmětného pozemku žalovanou s účinností zpětně od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání pozemku, tj. od 27. 7. 1993 Smlouvou byla sjednána náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč. Žalobce jako pronajímatel v nájemní smlouvě souhlasil s tím, že předmětný pozemek budou užívat společně s útvary armády všechny právnické a fyzické osoby, s nimiž žalovaná uzavře smlouvu o spoluužívání letiště. Sjednaná výše nájemného nebyla dohodou stran změněna. V dubnu 2016 zahájil žalobce se žalovanou písemnou komunikaci o otázce přiměřené výše nájemného dle nájemní smlouvy. Dopisem ze dne 6. 4. 2016 poukazoval žalobce na skutečnost, že nájemné ve výši 3 Kč/m2/rok nebylo od roku 1994 zvyšováno, přičemž od té doby došlo k výraznému nárůstu cen pozemků i nájemného, což je reflektováno v cenovém výměru MF 01/ 2016, které stanoví maximální nájemné v případě obdobných pozemků ve výši 30 Kč/m2/rok. Žalobce žádal žalovanou o změnu nájemní smlouvy ve smyslu navýšení nájemného. Tento požadavek opakoval žalobce v dopise z 1. 2. 2017, v něm se kriticky vyjadřoval k žalovanou objednanému znaleckému posudku Ing. [příjmení], který paradoxně dospěl k závěru, že obvyklé nájemné je nižší, než nájemné sjednané v roce 1994 částkou 3 Kč/m2/rok. Žalobce vyzval žalovanou k jednání o zvýšení nájemného do 28. 2. 2017 Kč. Žalovaná žalobci dopisem ze dne 28. 2. 2017 sdělila, že jeho žádost zaevidovala a předala k řešení nadřízené složce. Dopisem ze dne 12. 5. 2017 žalobce vyřízení požadavku na zvýšení nájemného u žalované urgoval. K dohodě stran o žalobcem požadovaném navýšení nájemného nikdy nedošlo. Žalovaná následně dopisem ze dne 5. 8. 2017 nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky 30. 10. 1994 vypověděla s tím, že výpovědní lhůta dle nájemní smlouvy činí jeden měsíc. Žalovaná žalobce ve výpovědi upozornila na existenci věcného břemene provozování letiště zřízeného ve prospěch žalované. Sdělila, že důvodem vypovězení nájemní smlouvy je„ přesunutí činností prováděných [anonymizováno] nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku [anonymizováno]“. Žalobce nesouhlasil s postojem a postupem žalované, v dopisu z 13. 9. 2017 setrval na požadavku placení náhrady za omezení spojená s věcným břemenem zřízeným ve prospěch žalované. Žalovaná setrvala na názoru, že další pokračování nájemního vztahu je pro žalovanou nepotřebné, uváděla, že žalobce může obnovit výkon svých vlastnických práv, která jsou ovšem omezena věcným břemenem provozování letiště žalovanou. Žalobce dopisem z 30. 10. 2017 nesouhlasil se záměrem žalované využívat oprávnění plynoucích jí z věcného břemene bezúplatně, připojil se k požadavkům, které vznesla vůči žalované [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemku obdobného pozemku žalobce. Žalobce žádal o uzavření nájemní smlouvy i pro období po 1. 11. 2017 s výší nájemného 20 Kč/m2/rok, upozornil na možnost domáhat se zrušení věcného břemene. Dne 26. 8. 2021 žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě náhrady za omezení vlastnického práva za období od 1. 11. 2018 do 31. 8. 2021 v celkové výši 6 028 517,90 Kč (viz též výpis z katastru nemovitostí, rozhodnutí o vlastnictví nemovitostí, nájemní smlouva, korepsondence účastníků)

4. Mezi účastníky tak nebylo sporným, že nájem předmětného pozemku skončil ke dni 31. 10. 2017 a že za předmětné období od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019 žalovaná žalobci z důvodu užívání pozemku, ani z důvodu existence věcného břemene zatěžujícího žalobcův pozemek, ničeho neuhradila.

5. Předmětný pozemek je součástí areálu letiště [obec], jedná se o travnaté plochy, které nejsou jako celek oplocené, jsou veřejně přístupné, předmětný pozemek tvoří podstatnou část travnaté plochy areálu letiště, v jednom rohu areálu stojí budovy civilního aeroklubu provozujícího v současnosti letiště, k tomuto místu směřuje travnatá přistávací dráha, která však nezasahuje do předmětného pozemku, v druhém rohu plochy areálu se nachází jako celek oplocený soubor budov užívaných [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] výsadkovým praporem (prokázáno plánky a fotodokumentací areálu letiště).

6. Dne 1. 10. 2005 byla vydána [anonymizováno] směrnice [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], a to [anonymizována dvě slova] [číslo] [obec] a [anonymizováno] ČR – [obec], jako spoluuživateli vojenského letiště [obec], která stanovila základní vztahy, práva a povinnosti vojenského útvaru a civilního aeroklubu jako spoluuživatelů letiště při koordinaci a řízení vojenského a civilního provozu letiště, k zajištění bezpečnosti provozu na letišti byla dohodnuta hranice pozemní výcvikové činnosti ve vzdálenosti 100 m severně od přistávací dráhy, s výjimkou paravýcviku, který využívá celý rozsah vojenského letiště (prokázáno cit. směrnicí). 7. [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], povolil provozování letiště [obec] žadateli o povolení: [anonymizována dvě slova] – [obec], z.s., [IČO] (dále jen„ aeroklub“). Účastníkem řízení byla i VUSS [obec] (prokázáno cit. rozhodnutím ÚCL).

8. Předmětný pozemek se nachází dle [anonymizována čtyři slova] v ochranných pásmech letiště: - OP ornitologická, OP s omezením staveb vzdušných vedení VN, OP se zákazem laserových zařízení a OP s výškovým omezením staveb (prokázáno sdělením ÚCL ze dne [datum]).

9. Předmětný pozemek není dle evidence [anonymizována čtyři slova] letištním pozemkem ve smyslu zákona č. 49/1997 Sb., nachází se mimo letiště [obec], provozovatel letiště - [anonymizováno] [obec], o.s. tento pozemek neužívá a nemá k němu žádný právní titul, letiště je mj. využíváno pro potřeby vojenského para provozu (prokázáno ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]), výsadková činnost provozovaná žalovanou na travnaté ploše areálu letiště [obec] probíhala dle [anonymizováno] k provádění výcviku v záchranné a výsadkové přípravě [anonymizováno] schválené vedením armády pod [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (prokázáno směrnicí), [anonymizována dvě slova] prezentovala v médiích záměr rozšířit v roce 2020 vojenský útvar působící v [obec] tak, že stávající [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bude rozšířen na [anonymizována dvě slova], za tím účelem avizuje personální změny spočívající v navyšování počtu vojáků působících u výsadkového útvaru v řádu stovek nových vojáků i související významné finanční investice (prokázáno články Chybějí výsadkáři i strážní na Hradě, deník [anonymizováno], [datum], [ulice] armáda vytvoří nový výsadkový pluk až za čtyři miliardy korun, idnes, [datum] ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

10. Žalobce se prostřednictvím zástupce dotazoval žalované v průběhu řízení vedeného u zdejšího soud pod sp. zn. [spisová značka]), jakým způsobem lze předmětný pozemek využívat a hospodařit na něm tak, aby bylo respektováno existující věcné břemeno zřízené ve prospěch žalované. Žalovaná dne 15. 5. 2019 prostřednictvím [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] žalobci sdělila, že předmětný pozemek je pozemkem letištním, proto je nutné respektovat zákon č. 49/1997 Sb., jakékoli činnosti prováděné v perimetru letiště povoluje na základě oprávnění provozovat letiště pouze provozovatel letiště, a to jak činností související s leteckou činností nebo činnosti od ní rozdílné. Z toho důvodu se žalované jevilo vhodné, obrátit se se žádostí o zaujetí stanoviska o možném využití pozemku na [anonymizováno] [obec] coby provozovatele letiště. Žalovaná žalobce upozornila, že na předmětném pozemku lze v souladu se zřízeným věcným břemenem vykonávat jen takové činnosti, které nebudou v rozporu se stávajícím omezením vyplývajícím z věcného břemene a neohrozí bezpečnost provádění výsadkových letů, tj. nebudou bránit vzletu, přistání, průletu a pohybu letadel, neohrozí činnost výsadku, ať již při seskoku s padákem, slanění z letadla nebo vysazení z přízemního letu nebo z visu a dále nezpůsobí poškození při shozu materiálu, výzbroje a techniky při jejich doteku se zemí. Samotné omezení z věcného břemene opak ve vztahu k případným činnostem prováděným vlastníkem pozemku vymezeno spíše negativně, kdy vlastníkovi ukládá strpět na pozemku letecký provoz a zdržet se činností, které by tento provoz rušily, nikoli pozitivním výčtem činností, které mu omezení z věcného břemene umožňují, přitom o povolení konkrétních činností na letištním pozemku rozhoduje provozovatel letiště (prokázáno dotazem žalobce ze dne 29. 4. 2019 a odpovědí žalované z 14. 5. 2019 ze spiu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

11. Mezi účastníky nebyla sporná výše nájemného, které žalovaná do roku 2017 platila jiným pronajímatelům v oblasti letiště [obec], konkrétně RNDr. [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 7 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 3 Kč/m2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 10 Kč/m2, žalobci v předmětném řízení za pronájem předmětného pozemku nájemné ve výši 3 Kč/m2 (viz též jednotlivé žalovanou doložené nájemních smluv a dodatky k nim).

12. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] který uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu ve výši 2 136 320 Kč s příslušenstvím (jednotková náhrada 20 Kč / m2 / rok), když řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno mezi týmiž účastníky ve stejném procesním postavení jako ve zde souzené věci a skutkový rozdíl oproti zde souzené věci spočíval pouze v tom, že v žalobě byla požadovala náhrada za jiné období, a to od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018 Odvolací soud v tomto řízení konstatoval, že spor ve věci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proti [země] - [stát. instituce], o zaplacení částky 43 513,67 Kč s příslušenstvím (viz též odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), kde žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] taktéž dosáhla jednotkové náhrady ve výši 20 Kč / m2 / rok (týkalo se roku 2017), se v podstatných znacích dle § 13 o. z. shoduje se sporem pod sp. zn. 19 C 77/2018.

13. Ve shora uvedeném potvrzujícím rozhodnutí odvolacího soudu ve věci [číslo jednací] ([spisová značka]) odvolací soud mimo jiné uzavřel že: a) konstrukce, kdy věcné břemeno jako omezení vlastnického práva je zřízeno úředním rozhodnutím (k tíži restituovaného pozemku ve prospěch státu) a současně se předpokládá, že další (související) vztahy (včetně úplaty) budou upraveny až smlouvou, staví restituenty (a od nich odvozené vlastníky) do nerovného (slabšího) postavení, omezení vlastnického práva (ve prospěch státu) je postaveno najisto, ale protiplnění (ve prospěch restituentů) minimálně co do výše nikoli, b) nárok žalobce je nutné kvalifikovat jako specifickou náhradu za omezení vlastnického práva věcným břemenem, na kterou plyne nárok přímo z článku 11 odst. 4 LZPS, nejedná se o nárok, na který by bylo možné aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, c) v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok]) lze k náhradě ve výši 20 Kč / m2 / rok dospět přímou úvahou soudu podle § 136 o. s. ř zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jeho trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti, d) věcné břemeno snižuje (transakční / tržní) hodnotu pozemku o 60 až 80 % a má-li protiplnění být skutečnou kompenzací, pak nemůže být stanoveno na základě obvyklé výše nájemného odvozené ze znehodnocené (snížené) transakční ceny, což kompenzuje pouze tu okolnost, že věcné břemeno brání jinému komerčnímu využití, kdy musí ale současně kompenzovat i zmíněné snížení transakční ceny, pročež při stanovení náhrady na měsíční bázi je třeba vycházet z přepočtené transakční ceny bez zátěže znehodnocení, e) předmětný pozemek je historicky letištní plochou, plocha letiště [obec], ačkoliv je v katastru nemovitostí evidována jako tzv. travnatá plocha, není typickým nezastavěným pozemkem, f) skončením nájemní smlouvy žalobce nezískal žádné výhody, naopak žalovaná pozbyla smluvní povinnost se o pozemek starat, g) znalecké posudky vyhotovené znaleckým ústavem [právnická osoba] použité v řízení o žalobě RNDr. [jméno] [příjmení] (náhrada za rok 2017) trpí metodickými vadami, jelikož stanovují 5 % koeficient pro přepočet transakční ceny letištních pozemků na obvyklé roční nájemné; jak plyne ze skutečné povahy pozemků žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ale i žalobce v tomto řízení, jedná však o pozemky, které je nutné kvalifikovat jako zastavěné letištěm; těm tedy náleží koeficient jiný, a to až 10 %; zastavěnost pozemku není možné určit formalisticky pohledem do katastru nemovitostí, ale je nutné ji zjišťovat dle skutečných poměrů v oblasti; nelze než dojít k závěru, že pozemek žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (ale i žalobce v tomto řízení- pozn. soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] a v zde souzené věci) je funkčně i logicky součástí areálu letiště a letecký provoz by bez nich nemohl být řádně zajištěn, nezohledňovaly znehodnocení pozemků zatížených věcným břemenem strpění leteckého provozu, které mohly snížit transakční hodnotu daných pozemků v rozsahu o 60 až 80 %; skutečná kompenzace by se však měla určovat bez tohoto znehodnocení; dokonce i při koeficientu 5 % pro přepočet skutečné prodejní ceny na roční nájemné by byla odpovídající výše finanční náhrady za omezení vlastnického práva minimálně 20 Kč / m2 / rok, znalecký ústav spravedlivou výši nájemného pro rok 2017 (odpovídající náhradě) určil na částku 11 Kč / m2 / rok a vycházel při tom z transakční ceny tržní hodnoty pozemku ve výši 214 Kč / m2. I pokud by tato hodnota byla snížena vlivem zatížení věcným břemenem jen o 36,5 % a nikoliv o 80 % či o 60 % (jak by správně mělo být), pak by činila 400 Kč, a i při sazbě ročního nájemného jen 5 % (ačkoliv správně by mělo být až 10 %) by roční náhrada požadovaná žalobcem stejně činila 20 Kč / m2 / rok.

14. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Z dalších provedených avšak v rozhodnutí nezmíněných důkazů soud žádná relevantní zjištění nečinil. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o výši nároku. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující skutkový stav z nich vyplývající.

15. Na základě toho, co bylo v řízení nesporným a na základě provedeného dokazování lze o zjištěném skutkovém stavu učinit následující závěr: Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr: Předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobce, který jej nabyl rozhodnutím pozemkového úřadu z [datum] ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o půdě. Pozemek je zatížen věcným břemenem provozování letiště zřízeným rozhodnutím pozemkového úřadu ve smyslu § 9 odst. 5 zákona o půdě současně s rozhodnutím o vlastnictví žalobce. Žalovaná v době rozhodování pozemkového úřadu užívala předmětný pozemek žalobce jako letištní plochu, když byla provozovatelem tehdy vojenského letiště [obec]. Po vydání předmětného pozemku žalobci uzavřela žalovaná se žalobcem nájemní smlouvu, podle níž byla oprávněna využívat pronajatý pozemek žalobce za sjednané nájemné ve výši 3 Kč/m2/rok. Žalovaná provozovala letiště [obec] jako vojenské do roku 2006, kdy bylo provozování letiště jako civilního povoleno [anonymizována dvě slova] – [obec], z.s. Aeroklub [obec] v současné době předmětný pozemek žalobce jako součást travnaté plochy letiště k provozu civilního letiště nepotřebuje a nevyužívá. V dubnu 2016 zahájil žalobce se žalovanou písemnou komunikaci o otázce přiměřené výše nájemného dle nájemní smlouvy. K dohodě stran o žalobcem požadovaném navýšení nájemného nikdy nedošlo. Žalovaná dopisem ze dne 5. 8. 2017 nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky [datum] vypověděla s účinností k 31. 10. 2017 s odůvodněním, že za účinnosti nájemní smlouvy na předmětném pozemku probíhal žalovanou organizovaný pozemní výcvik vojsk, tj. činnost provozovaná nad rámec zřízeného věcného břemene, kterou žalovaná po účinnosti výpovědi nájemní smlouvy provozuje již jen na vlastních pozemcích. Vojenský útvar 43. Výsadkový prapor [obec] provádí na letištní ploše, tj. i na pozemku žalobce, svou činnost spočívající v pozemní přípravě, organizaci seskoku padákem, seskocích padákem, vysazení slaněním, vysazení z přízemního letu nebo visu a shozech výzbroje, techniky a materiálu na padácích. Tuto výsadkovou činnost žalovaná prováděla podle svých potřeb na letištní ploše v rozhodném období od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018, přičemž za využívání předmětného pozemku žalobci ničeho neuhradila s odůvodněním, že je oprávněna žalobcův pozemek využívat bez náhrady dle oprávnění plynoucího z trvajícího věcného břemene.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. V souladu s právním názorem odvolacího soudu v pravomocně skončené typově stejné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 77/2018, od kterého se zdejší soud neměl důvod a ani se podle § 13. o. z. (dle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky) nemohl odchýlit (totožní účastníci ve stejném procesním postavení, totožný pozemek, pouze jiné období, za které je náhrada požadována), je nárok žalobce specifickou náhradou za omezení vlastnického práva věcným břemenem, na kterou plyne nárok přímo z článku 11 odst. 4 LZPS, nejedná se o nárok, na který by bylo možné aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení.

18. I náhrada za omezení vlastnického práva (jež byla soudem prvního stupně ve věci sp. zn. [spisová značka] chybně ztotožňována s bezdůvodným obohacením) má být stanovena na základě úvahy soudu podle § 136 zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jejího trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, skutečnost, zda již v době převodu vlastnického práva dotčená limitace oprávnění vlastníka existovala (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn 22Cdo 1022/2014), jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5820/2016). Rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom ponechává na nalézacích soudech, aby v jednotlivých případech vždy vymezily pro danou věc rozhodná kritéria s tím, že dovolací přezkum může úvahy nalézacích soudů zpochybnit pouze tehdy, jsou-li zjevně nepřiměřené, případně berou-li v potaz hlediska, která jsou pro určení výše náhrady bez významu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22Cdo 2125/2020).

19. V souzené věci bylo prokázáno, že předmětný pozemek je a i historicky byl letištní plochou (plochou v areálu letiště [obec]), historicky byl užíván k provozu letiště na základě nájemních smluv, tedy projevu vůle vlastníka pozemku. V restituci byl žalobci pozemek vydán omezením vlastnického práva ve prospěch letištního provozu a omezení byla stanovena administrativním rozhodnutím státu o zřízení věcného břemene, rozhodnutí nestanovilo kompenzaci omezení vlastnického práva k pozemku a úpravu dalších vztahů, tedy i výši úplaty ponechalo na dohodě stran formou nájemní smlouvy, vlastník pozemku je ohledně kompenzace odkázán na vůli, potažmo vystaven libovůli oprávněného (státu) z věcného břemene zřízeného administrativním rozhodnutím, zvolená koncepce tak omezuje nejen vlastnické právo, ale i vyjednávací pozici vlastníka, práva z věcného břemene se vztahují na celý pozemek, věcné břemeno snižuje (transakční/tržní) hodnotu pozemku; podle posudku by to mělo být na 40 % (60 %) nebo dokonce ještě více (na 20 %), má-li náhrada za omezení vlastnického práva věcným břemenem zohledňovat mj. právě snížení ceny, pak je namístě uvažovat při výpočtu kompenzace nikoliv z nájemného odvozeného transakční/tržní (tedy snížené) ceny, nýbrž z ceny bez takového snížení, jinak nemůže plnit kompenzační funkci, při ceně určené znaleckým posudkem [právnická osoba] (viz dokazování provedené v odvolacím řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 77/2018), tj. 214 Kč/m2 by o 60 % nesnížená cena činila 533 Kč. Roční nájemné v sazbě jen 5 % pak zvažuje ústav [právnická osoba], což by činilo 26,75 Kč/m2/rok. [příjmení] letiště [obec] jen proto, že je travnatou, není typicky nezastavěným pozemkem a vybraná sazba nájemného 5 % toto specifikum ne zcela reflektuje. Výše náhrady, kterou žalobce žádá, vychází z výše nájemného, kterou žalovaná sjednala s některými jinými restituenty, kteří vlastní pozemky na letišti [obec], přičemž u žalobce zůstala sjednaná výše nájemného pouze 3 Kč/m2/rok a posléze došlo ke zrušení nájemní smlouvy ze strany žalované. Skončením nájemní smlouvy žalobce nezískal žádné výhody a naopak žalovaná pozbyla smluvní povinnosti vůči žalobci o pozemek se starat. Náhrada za užívání pozemku žalovanou v tomto případě byla od 27. 7. 1993 ve výši 3 Kč/m2/rok a po celou dobu trvání nebyla měněna, byť o to žalobce usiloval, přičemž u řady jiných vlastníků, kteří jsou ve srovnatelném postavení jako žalobce, bylo sjednáno již v roce 2012 nájemné ve výši 20 Kč za m2 za rok. Věcné břemeno zatěžuje pozemek tak, že brání jinému komerčnímu využití pozemku a značně znehodnocuje, tedy snižuje transakční cenu pozemku. Má-li protiplnění být skutečnou kompenzací, pak nemůže být stanoveno na základě obvyklé výše nájemného odvozené ze znehodnocené (snížené) transakční ceny. To totiž kompenzuje pouze tu okolnost, že věcné břemeno brání jinému komerčnímu využití. Musí ale současně kompenzovat i zmíněné snížení transakční ceny. Při stanovení náhrady na měsíční bázi je třeba vycházet z přepočtené transakční ceny bez zátěže znehodnocení. Znalecký ústav spravedlivou výši nájemného pro rok 2017 určil na částku 11 Kč/m2/rok a vycházel při tom z transakční ceny tržní hodnoty pozemku ve výši 214 Kč/m2. I pokud by tato cena hodnota byla snížena vlivem zatížení věcným břemenem jen o 36,5 % a nikoliv o 80 % č i o 6 0 %, pak by činila 400 Kč a při sazbě ročního nájemného jen 5 % by činilo roční nájemné žalobcem požadovaných 20 Kč/m2/rok.

20. Pokud tedy žalobce požadoval za dobu od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2018 náhradu 20 Kč / m2 / rok – stejně jako v řízení o první žalobě), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20) / 365 = 5 852,93 Kč, náhrada za 61 dní v daném období = 61 * 5 852,93 = 357 028,73 Kč, je jeho nárok důvodný. Proto je i důvodná část nároku žalobce spočívající v náhradě za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 (20 Kč / m2 / rok, denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20) / 365 = 5 852,93 Kč, náhrada za 304 dní v daném období = 304 * 5 852,93 = 1 779 290,72 Kč. K tomu soud dodává, že z přednesu žalované a závěrečného návrhu žalované přednesených na jednání soudu dne 8. 3. 2023 se podává, že žalovaná v tomto rozsahu nárok uplatněný žalobou nadále nezpochybňovala.

21. Požadoval-li pak žalobce za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 nad rámec náhrady 20 Kč / m2 / rok/ náhradu v roční sazbě o 42 haléřů vyšší, tedy 20,42 Kč / m2 / rok/ – (náhrada zvýšená o meziroční inflaci 2,1 % dle ČSÚ), denní náhrada za celý pozemek = (106 816 * 20,42) / 365 = 5 975,84 Kč, náhrada za 304 dní v daném období = 304 * 5 975,84 = 1 816 655,36 Kč, tedy o 37 364,64 Kč více (1 816 655,36 mínus 1 779 290,72) než by činila náhrada za toto období při náhradě 20 Kč / m2 / rok (1 779 290,72 Kč), soud se ztotožnil s žalobcem, že lze vyjít z aplikačních závěrů (základní premisy) ohledně inflace v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, dle kterého se jeví jako racionální odrazit míru inflace v navýšení výše náhrady (byť se v tam souzené věci jednalo o náhradu z jiného titulu) a navýšení náhrady za období 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 o částku 37 364,64 Kč žalobci přiznal, aniž by bylo třeba k výši náhrady za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2019 zadávat znalecký posudek.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

23. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. Souhrnná výše náhrady činí 2 173 684,09 Kč, náhrada se stala splatnou dne 20. 9. 2021, kdy uplynula lhůta k úhradě, kterou uložil žalobce žalované v předžalobní výzvě, od 21. 9. 2021 je tedy žalovaná v prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 307 236,91 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 108 685 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 173 684 Kč sestávající z částky 17 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 510 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 17 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 17 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 12. 2021, z částky 17 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 1. 2022, z částky 17 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 3. 2022, z částky 17 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 6. 2022, z částky 17 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 11. 2022 a z částky 17 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2023 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 16 722,49 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 1. 2022 náhrada 4 041,74 Kč za 340 ujetých km v částce 2 841,74 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,86 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 3. 2022 náhrada 4 041,74 Kč za 340 ujetých km v částce 2 841,74 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,86 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 6. 2022 náhrada 4 289,82 Kč za 340 ujetých km v částce 3 089,82 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,86 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 3. 2023 náhrada 4 349,19 Kč za 340 ujetých km v částce 3 149,19 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,86 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 164 092,49 Kč ve výši 34 459,42 Kč.

Poučení