19 C 77/2018-226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 2 136 320 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 136 320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá jen v té části, kdy se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 418 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu [datum] ve znění změny žaloby, jež byla připuštěna usnesením č.j. 19 C 77/2018-37, které nabylo právní moci dne [datum], domáhal po žalované zaplacení částky 2 136 320 Kč. Žalovaná částka představuje dle žalobce přiměřenou náhradu za užívání žalobcova pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m, v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“), a to za období od [datum] do [datum]. Žalobce tvrdil, že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, pozemek mu byl vydán podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to rozhodnutím Pozemkového úřadu - Okresního úřadu [obec] ze dne [datum] čj. [číslo] (dále jen„ rozhodnutí PÚ“). Při vydání předmětného pozemku žalobci rozhodl Pozemkový úřad o zřízení věcného břemene k tíži pozemku, věcné břemeno bylo do katastru nemovitostí vloženo pod sp. zn. Z [číslo] 1993 [číslo] ve prospěch [anonymizováno] [obec] a to v rozsahu„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. V souvislosti se zřízením věcného [anonymizováno] jsou spojena práva a povinnosti stanovená letovým řádem [anonymizováno] – 9- 3- údržba letišť vydaných v roce 1979 [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] včetně dodatku letového řádu [anonymizováno] [obec]“ (dále jen„ věcné břemeno“). V souladu s rozhodnutím PÚ byla [datum] mezi žalobcem a žalovanou uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podrobnosti užívání předmětného pozemku se zpětnou účinností od [datum], kdy rozhodnutí PÚ nabylo právní moci. Smlouvou byla sjednána náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč, nájemní smlouva nebyla po celou dobu svého trvání měněna. Dopisem z [datum] navrhl žalobce žalované zvýšení nájemného s odkazem na výměr Ministerstva financí, jímž bylo upraveno nájemné k pozemku tak, že maximální nájemné pro příslušnou obec činí v případě [územní celek] 30 Kč. Žalobce uváděl, že od uzavření nájemní smlouvy uplynulo 22 let, přitom za tuto dobu došlo ke změnám obvyklých cen v užívání pozemku, žalovaná dopisem z [datum] odpověděla, že bude zadáno vypracování znaleckého posudku na stanovení obvyklého nájemného. Znaleckým posudkem z [datum] byla obvyklá výše nájemného stanovena částkou 0, 957 Kč, tedy pětinásobně nižší, než dosavadní nájemné. Žalobce vyslovil s posudkem nesouhlas dopisem z [datum], nato žalovaná reagovala odpovědí z [datum], že věc znovu prověří. Dále žalovaná v dopisu z [datum] přislíbila, že bude zadána aktualizace znaleckého posudku. Žalobce se z důvodu liknavého přístupu žalované obrátil dopisem z [datum] přímo na [anonymizována dvě slova]. Dopisem náměstka pro řízení sekce ekonomické a majetkové sekce [stát. instituce] Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] bylo žalobci sděleno, že uživatelem letiště je vyhodnocován rozsah pronájmu žalobcova pozemku, který bude předán znalci jako jeden z podkladů ke zpracování aktualizace znaleckého posudku, přičemž záměrem žalované mělo být odpovědné a komplexní posouzení opakovaného požadavku žalobce na zvýšení nájemného, nejpozději do konce srpna 2017. V září 2017 obdržel žalobce od žalované dopis označený jako„ výpověď nájemní smlouvy [číslo] z [datum]“, žalovaná v dopise sděluje, že dle článku III. nájemní smlouvy dává výpověď a současně upozorňuje na existenci věcného břemene k tíži pozemku, uvádí, že důvodem pro ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku žalované. Žalobce s ukončením nájmu nesouhlasil, vyzval žalovanou k pokračování nájemního vztahu a to dopisem z [datum]. Žalovaná reagovala dopisem ředitele [anonymizována dvě slova] z [datum], jímž sdělila, že na ukončení nájemního vztahu trvá a trvá i na dalším užívání pozemku v rámci věcného břemene. Ve stejném duchu odpovědělo i oddělení [anonymizována dvě slova] majetku [obec], v dopise z [datum]. Žalobce v mezidobí zjistil, že výpověď nájemní smlouvy obdržela i další vlastnice pozemku na letišti [obec] RNDr. [jméno] [příjmení], která je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce zjistil, že v případě RNDr. [příjmení] došlo mezi ní a žalovanou postupně k uzavření tří dodatků k nájemní smlouvě, jimiž bylo zvyšováno nájemné, postupně až na současných 20 Kč. Žalobce poukazoval na znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] 2017 z [datum], podle nějž činí obvyklé roční nájemné předmětného pozemku 16 – 23 Kč. Žalobce se proto obrátil na žalovanou dopisem z [datum] a požadoval uzavření dohody o úplatném užívání pozemku za úplatu ve výši 20 Kč. Žalovaná dopisem z [datum] takovou dohodu odmítla. Žalobce poukazoval na znění rozhodnutí PÚ a tvrdil, že další vztahy mezi vlastníkem a uživatelem vyplývající z věcného břemene měly být řešeny formou nájemních smluv, dle žalobce je věcné [anonymizováno] neoddělitelně spjato s existencí nájemního vztahu. Provázanost nájemní smlouvy a věcného břemene plyne i z ust. nájemní smlouvy z [datum], která konstatovala užívání pozemku ze strany žalované jako letiště (článek II) a především se zpětnou činností ode dne [datum] (tj. ode dne vydání rozhodnutí Pozemkového úřadu čj. [číslo]), byla sjednána úplata za užívání pozemku žalovanou. Dle žalobce bylo věcné břemeno zřízeno za podmínky, že zároveň budou vztahy mezi žalobcem a žalovanou podrobně upraveny nájemní smlouvou a existence věcného břemene bude žalobci jako vlastníku pozemku finančně kompenzována. Postup žalované vnímal jako neoprávněný zásah do svého vlastnického práva, tvrdil, že věcné břemeno váznoucí na pozemku mu zcela znemožňuje užívání pozemku, resp. jeho poskytnutí k užívání třetí osobě, když jakékoliv užívání pozemku by mohlo ohrozit bezpečnost letového provozu a letecký provoz by na druhou stranu mohl způsobit škody na čemkoliv, k čemu by byl pozemek využíván. Žalobce poukazoval na smysl příslušné právní úpravy, podle níž byl žalobci pozemek v restituci vydán a dále i na zásadu úplatnosti věcných břemen, konkrétně i věcného břemene provozování letiště, která je respektována příslušnými zákony. Žalobce se tak s odůvodněním, že od [datum] neobdržel od žalované žádnou náhradu za existenci věcného břemene a užívání předmětného pozemku žalovanou, domáhal žalobou ve znění připuštěné změny zaplacení částky, která představuje obvyklé nájemné za užívání předmětného pozemku žalovanou od [datum] do [datum], tedy zaplacení částky 2 136 320 Kč jako násobku výměry pozemku částkou 20 Kč.

2. Žalovaná uplatněný nárok nejprve jako co do základu nedůvodný odmítala. Potvrdila, že předmětný pozemek byl žalobci vydán v restituci a rozhodnutím pozemkového úřadu jako správním orgánem bylo současně k předmětnému pozemku zřízeno ve prospěch žalované věcné břemeno v rozsahu tak, jak jej žalobce tvrdí. O úplatě věcného břemene správní orgán nerozhodl, pouze v odůvodnění uvedl, že další vztahy budou vymezeny formou nájemních smluv. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, neboť žalovaná využívala pozemek žalobce i k činnostem směřujícím nad rámec zřízeného věcného břemene, když až do roku 2017 prováděla na pozemku žalobce pozemní výcvik vojsk spočívající v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku. Žalovaná tvrdila, že později výcvik probíhal na vlastních pozemcích, proto byla předmětná nájemní smlouva vypovězena. Žalovaná sporovala tvrzení žalobce, že nájemní vztah souvisí s existencí věcného břemene a stanoví úplatu právě za existující břemeno, tvrdila, že předmětná nájemní smlouva byla uzavřena právě v důsledku využívání pozemku nad rámce věcného břemene, tedy v rozsahu větším než věcné břemeno zřízené pozemkovým úřadem. V souvislosti s existencí věcného břemene zatěžujícího předmětný pozemek, odmítala žalovaná žalobci cokoli hradit.

3. Zdejší soud mezitímním rozsudkem č.j. 19 C 77/2018-78 ze dne 18. 6. 2019 rozhodl, že žaloba je co do základu plně důvodnou s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Nárok žalobce posoudil soud ve smyslu § 2991 a § 2999 odst. 1 věta první o.z. a dospěl k závěru, že žalobce má při neexistenci jiného právního důvodu (např. nájemní smlouvy) za rozhodné období nárok na poskytnutí přiměřené náhrady za užívání předmětného pozemku žalovanou, respektive přiměřené náhrady za omezení vlastnického práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalované, a to břemena trpět letecký provoz a zdržet se jeho zrušení. Žalobu proto soud shledal co do základu po právu s tím, že výše nároku (přiměřené náhrady) má být stanovena jako obvyklé tržní nájemné v daném místě a čase.

4. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 2. 2020, který nabyl právní moci dne [datum], mezitímní rozsudek zdejšího soudu potvrdil. Dle odvolacího soudu zdejší soud provedl, pokud jde o základ nároku, potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po stránce právní. I dle odvolacího soudu je nárok žalobce co do základu po právu.

5. Rozsudek odvolacího soudu byl napaden dovoláním žalované. Z důvodu zpětvzetí dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 2152/2020-125 dovolací řízení zastaveno. Pravomocné rozhodnutí o důvodnosti žaloby co do základu nebylo v dovolacím řízení zpochybněno.

6. V dalším řízení žalobce podáním došlým soudu dne [datum] navrhl rozšíření žaloby o příslušenství dříve uplatněného nároku, konkrétně žádal, aby soud vedle částky 2 136 320 Kč uložil žalované zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od [datum] (den podání původní žaloby) do zaplacení. Zdejší soud návrhu na rozšíření žaloby vyhověl a dne [datum] požadovanou změnu ve smyslu rozšíření o žaloby o úrok z prodlení ze žalované částky v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení připustil.

7. Žalovaná vznesla námitku promlčení žalobcova požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 2 136 320 Kč v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se dle žalované promlčel jako celek, když nebyl uplatněn u soudu včas. Byť v předžalobní výzvě byla částka požadována s úrokem z prodlení, samotnou žalobou byla požadovaná jen úhrada jistiny bez příslušenství. Podle žalované počala promlčecí lhůta běžet ještě před tím, než byl tento nárok uplatněn u soudu, když žalobce již ve výzvě k úhradě z [datum] uváděl, že bude požadovat náhradu za užívání pozemku ve výši 20 Kč/m2/rok a u soudu byl požadavek na zaplacení úroku z prodlení uplatněn až podáním žalobce z [datum]. K tomu poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 a sp. zn. 21 Cdo 4616/2018.

8. K námitce promlčení příslušenství žalované pohledávky žalobce zdůraznil, že samotné vyjednávání o tom, v jaké výši bude pohledávka uplatněna, nelze považovat za výzvu k plnění, která by vedla k zesplatnění pohledávky tak, aby počala běžet promlčecí lhůta. Má za to, že prvně byla pohledávka uplatněna až podáním žaloby v listopadu 2018. Žalobce nepovažoval námitku promlčení za důvodnou.

9. Žalobce, pokud jde o výši svého nároku, zdůrazňoval výsledek pravomocně skončeného řízení o nároku žalobce [jméno] [příjmení] v řízení před Okresním soudem v Chrudimi (dále jen„ řízení žalobce [příjmení]“). V něm Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jakožto soud odvolací potvrdil prvoinstanční rozsudek [název soudu] ukládající žalované České republice – [stát. instituce], aby žalobci [jméno] [příjmení] uhradila náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v omezení vlastnického práva k jeho pozemku, odpovídající jednotkové výši náhrady 20 Kč/m2/rok. Žalovaná svou povinnost dle pravomocného rozhodnutí splnila. Žalobce má za to, že věc řešená v řízení žalobce [příjmení] je s jeho nárokem analogická, když předmětný pozemek byl stejně jako pozemek žalobce [příjmení] vydán oběma vlastníkům v roce 1993 v rámci restitucí dle zákona o půdě, pozemky obou vlastníků jsou umístěny v areálu letiště [obec], poblíž vzletové dráhy a tvoří s ostatními pozemky funkční celek. Pozemky spadají do vojenského prostoru a jejich užívání je omezeno (kromě věcného břemene) také řadou ochranných pásem. Pozemkový úřad předvídal, že úplata za omezení vlastnického práva bude založena na bázi nájemní smlouvy, k čemuž skutečně mezi žalobcem a žalovanou došlo. Nájemní smlouvou z roku 1994 bylo sjednáno nájemné v tehdy aktuální tržní výši 3 Kč/m2/rok. Po dobu omezení vlastnického práva věcným břemenem nemohli a stále nemohou oba vlastníci reálně své pozemky užívat pro zemědělské, komerční ani rekreační účely. V roce 2017 žalovaná jednostranně vypověděla nájem pozemků všech vlastníků, aniž by došlo k obnovení plného vlastnického práva vlastníků. Žalovaná odmítala za toto omezení zaplatit jakoukoliv náhradu. Pan [příjmení] [příjmení] (resp. jeho právní předchůdce) však na rozdíl od žalobce dosáhl v roce 2012 uzavření dodatku k nájemní smlouvě, na základě kterého byla výše nájemného zvýšena na 20 Kč/m2/rok. K této dohodě došlo na straně pana [jméno] [příjmení] (resp. jeho právního předchůdce) a žalované zcela dobrovolně. Obdobné dohody dosáhli také další vlastníci pozemků v areálu letiště [obec], a to paní [jméno] [příjmení] (již v roce 2007) a paní [jméno] [příjmení] (v roce 2012). Všichni tři požadovali zvýšení nájemného s ohledem na obecný růst cen. V příslušných dohodách o změně nájemného bylo výslovně odkázáno na cenový výměr Ministerstva financí ČR [číslo] 2010 (resp. 01/ 2007 v případě [jméno] [příjmení]), který reguluje ceny, mimo jiné, i na úseku nájemních vztahů, kde jako smluvní strana vystupuje stát. Žalovaná se této změně nijak nebránila a bez dalšího ji připustila. S ohledem na tuto skutečnost a dále na četnost změny nájemného lze mít dle žalobce za to, že žalovaná byla do roku 2012 ochotna úpravu podmínek nájmu učinit s každým vlastníkem, který ji o to požádal. I žalobce vznesl v roce 2016 požadavek na zvýšení nájemného, protože dosavadní výše 3 Kč/m2/rok již absolutně neodpovídala aktuálnímu stavu trhu. I žalobce odkazoval na tehdejší cenový výměr Ministerstva financí ČR [číslo] 2016. K dohodě stran o žalobcem požadovaném navýšení nájemného však nikdy nedošlo. Žalovaná namísto toho dopisem ze dne [datum] nájemní smlouvu s účinností k [datum] vypověděla. Žalovaná zcela popřela smysl nápravy křivd způsobených minulým režimem a začala jednat účelově a ve zlé víře, aby dosáhla odkupu pozemku žalobce za mimořádně nízkou výkupní cenu určenou znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] dne 31. 5. 2016 ve výši 29,78 Kč/m2. Žalovaná na tento posudek výslovně odkazovala v korespondenci se žalobcem. Ten samý posudek navíc ocenil nájemné pozemku žalobce tristní částkou 0, [číslo] Kč/m2/rok. Žalobce požaduje, aby jeho věc byla posouzena jako analogická s případem vlastníka [jméno] [příjmení], neboť také žalobce se snažil (stejným postupem jako pan [příjmení], byť o trochu později) zvýšit sjednanou výši nájemného, aby reflektovala aktuální tržní poměry, přičemž k tomu nedošlo pouze proto, že se žalovaná rozhodla jednat ve zlé víře a založit vědomě protiprávní stav. Absence dohody o úpravě nájemného nelze přičítat k tíži žalobce. K posouzení nároku uplatněného [jméno] [příjmení] u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 8 C 32/2018 (dále i jen„ věc [jméno] [příjmení]), který byl shledán soudem v I. stupni jen co do výše 11 Kč/m2/rok, žalobce namítal, že závěr Obvodního soudu pro Prahu 6 je ve světle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi, jež byl potvrzen odvolacím soudem, překvapivý, chybný a taktéž zcela neudržitelný, neboť je flagrantně v rozporu se zásadou legitimního očekávání účastníků řízení, že o analogické věci bude rozhodnuto obdobně. Dle žalobce v daném paralelním řízení soud aproboval diametrálně odlišné zacházení s právy jedné osoby, ačkoliv k tomuto nebyl žádný důvod. Dle žalobce je absurdní, aby různí vlastníci pozemků v areálu téhož letiště, jež se domáhají zaplacení přiměřené náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé v tomtéž období, vysoudili u obecných soudů takto odlišné částky, ačkoliv se jejich případy ve všech podstatných ohledech shodují. Ke způsobu vyčíslení přiměřené náhrady žalobce zdůrazňoval, že je na možnosti užívání či zcizení pozemku už jen samotnou existencí věcného břemene značně omezen, když břemeno mu ukládá povinnost trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Přitom, do jaké míry bude toto omezení naplněno faktickou činností ze strany žalované (tj. zda žalovaná bude pozemek reálně využívat či nikoliv), již záleží zcela na vůli žalované. Fakt, že žalovaná využívá pozemek v některých obdobích jen občas, by tedy neměl jít k tíži žalobce v rámci výpočtu přiměřené náhrady. Žalobce žádal, aby soud při výpočtu náhrady v souladu s judikaturou stanovil tzv. srovnávací metodou dle výše obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě a čase (v tomto případě v podmínkách letiště [obec]), kdy jako doplňující vodítko lze použít i hodnoty nájemného pro vztahy, v nichž vystupuje stát, stanovené cenovým výměrem Ministerstva financí a z obvyklé kupní ceny pozemků v daném místě a čase po aplikaci příslušného procentního koeficientu. Ačkoliv je letiště [obec] samostatným trhem se specifickými podmínkami (vykazuje cenové deformace způsobené omezeným množstvím účastnících se subjektů, jak vyvozuje i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012), je možné se při stanovení výše náhrady spolehnout na dosavadní praxi, tj. na převažující a dlouhodobě trvající nájemní poměry v daném čase a v daném místě, zejména na nájemné, jež si úspěšně sjednali vlastníci sousedních pozemků ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) předtím, než byly jejich nájemní smlouvy žalovanou účelově ukončeny. Tyto osoby již mezi lety 2007 a 2012 úspěšně uzavřely dohody s novou výší nájemného 20 Kč/m2/rok. Tato dosavadní praxe dle žalobce ilustruje možnost opakovaného nalezení kompromisu vlastníků a žalované, a jedná se tedy o nájemné, které vykazuje známky obvyklosti (je tedy„ obvyklé“). Dle žalobce jím požadovaná náhrada reflektuje i obvyklé ceny při recentních převodech pozemků v areálu letiště [obec]. Tvrdil, že žalovaná odkoupila na základě kupních smluv od spoluvlastníků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pozemek parc. [číslo] (trvalý travní porost) o výměře 17 724 m2 v k. ú. [obec], a to za cenu téměř 500 Kč / m2. Pozemek žalobce se oproti tomu nachází téměř u přistávací dráhy a je se svou rozlohou 106 816 m2 podstatně větší, než výše zmíněný prodávaný pozemek. Žalovaná přesto tvrdí, že jej prakticky nevyužívá a že jej nadále pro své aktivity nepotřebuje. Kupní cena dohodnutá žalovanou za koupi shora zmíněného pozemku parc. [číslo] indikuje, že by výše ročního nájemného za 1 m2 měla dle obvyklé tržní praxe (která roční nájemné odvozuje jako částku odpovídající 10 % z tržní ceny pozemku) činit částku 50 Kč/m2/rok. K podobnému závěru lze dojít i dle kupní smlouvy ze dne [datum], na základě které paní [jméno] [příjmení] prodala straně žalované jiné pozemky v areálu letiště [obec] parc. [číslo] (oba trvalý travní porost) za cenu 295,50 Kč za 1 m2. Obvyklé nájemné by tak v souladu s tržní praxí činilo částku 29,55 Kč/m2/rok. K dotvoření obrazu ohledně podmínek, za jakých je žalovaná ochotna nakupovat pozemky k zajištění svých potřeb, poukazoval žalobce na převod pozemků parc. [číslo] (orná půda) a parc. [číslo] (orná půda), v k. ú. [obec], které sice nejsou v areálu letiště [obec], ale které bezprostředně přiléhají k objektu blízkých chrudimských kasáren a podobně jako v případě letiště [obec] se proto jedná o specifický trh se značně omezeným množstvím účastníků. Tyto pozemky byly v srpnu 2021 převedeny [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [obec] na žalovanou za cenu 800 Kč/m2. Obvyklé nájemné by tak v souladu s tržní praxí činilo dokonce částku 80 Kč/m2/rok. Ačkoliv dohodnutá kupní cena (38 577 600 Kč) byla značně vyšší než cena určená znaleckým posudkem (8 207 870 Kč), na nějž se daná kupní smlouva explicitně odkazovala, Ministerstvo financí ČR tento převod schválilo a žalovaná tuto kupní cenu za převod daných pozemků zaplatila. Uvedenými příklady žalobce dokládal svá tvrzení o hodnotě zemědělské půdy ve vojenském prostoru v [obec] pro žalovanou. Další znalecké zkoumání obvyklé ceny nájemného za užívání předmětného pozemku pro účely tohoto řízení žalobce odmítal, když měl za to, že bez dalšího vycházet z již známých skutečností - zejména z obvyklého nájemného určeného z převažujících nájemních poměrů v daném čase a v daném místě (resp. z obvyklých cen v rámci převodů nemovitých věcí v areálu letiště). Zadání znaleckého posudku pro vyčíslení výše náhrady by přineslo zbytečné komplikace a nejistotu. Posouzení nároku by dle žalobce mělo zůstat na úvaze soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. To dle žalobce ilustrují i dosavadní znalecké posudky použité v řízeních, které v analogické věci proti žalované iniciovali další vlastníci pozemků v areálu letiště [obec]. V těchto případech znalci dospěli k navzájem diametrálně rozdílným závěrům. Žalobce s poukazem na výše uváděné skutečnosti apeloval na zdejší soud, aby nedopustil situaci, kdy různí vlastníci budou dostávat různou náhradu za bezdůvodné obohacení (vzniklé protiprávním jednáním jiného subjektu), ačkoliv jsou povaha a rozsah omezení vlastnického práva k jejich pozemkům naprosto stejné. Různé posouzení obdobných nároků jednotlivých vlastníků by dle žalobce představovalo porušení ústavně zaručených práv. Žalobce se dále dovolával naplnění smyslu restitucí podle zákona o půdě, jehož účelem bylo spravedlivé a nediskriminační zmírnění majetkových křivd způsobených za minulého režimu. Dle žalobce žalovaná popřela smysl restitucí již v roce 2017, když vlastníkům hromadně vypověděla nájemní smlouvy, aniž by nadále platila jakoukoliv náhradu. Pokud by soudy přiznaly různé náhrady, aprobovaly by nezákonný postup žalované a v podstatě by způsobily, že žalovaná v této reminiscenci minulého režimu částečně uspěje. Žalobce žádal, aby soud zohlednil opakovaně projevenou zlou víru žalované a nepřipustil výsledek, jenž bude popírat smysl majetkových restitucí a ústavně garantovaných práv. Zohlednění zlé víry žalované by mělo v tomto případě mít podobu přiznání vysoké náhrady pro žalobce, resp. takové náhrady, která bude z různých zjištěných cenových hladin reflektovat ty vyšší.

10. Žalovaná po pravomocném rozhodnutí o základu věci žádala, aby byl v předmětném řízení ke zjištění obvyklé náhrady za užívání předmětného pozemku v rozsahu věcného břemene nezbytné zpracován k zadání soudu znalecký posudek, stejně jako v dalších soudních řízeních, řešících výši bezdůvodného obohacení z důvodu užívání pozemků v lokalitě letiště [obec]. Pro případ, že by soud zadání dalšího znaleckého posudku pro účely tohoto řízení odmítl, žádala žalovaná, aby byla výše náhrady náležející žalobci stanovena dle posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] 2021, který byl vypracován dle zadání soudu ve věci vedené u zdejšího soudu sp. zn. 8 C 32/2018, když jeho závěry a cenu v něm stanovenou považuje žalovaná za spravedlivou. Žalovaná dále poukazovala na soudní rozhodnutí ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] v obdobné věci, kde bylo předmětem sporu také bezdůvodné obohacení za užívání pozemku v oblasti letiště [obec], a kde znalecký ústav vycházel taktéž z ceny spravedlivé. O obdobných věcech dále rozhodovaly soudu v řízení u zdejšího soudu, sp. zn. 8 C 32/2018, žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], v němž dosud nepravomocným rozsudkem byl žalobkyni přiznán nárok na bezdůvodné obohacení na základě soudem zadaného znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] 2021 ze dne 14. 1. 2021 ve výši 11 Kč/m2. Rovněž ve sporu vedeném u zdejšího soudu, sp. zn. 27 C 140/2018, žalobkyně [jméno] [příjmení], byl na základě zadání soudu znaleckým ústavem [právnická osoba] vypracován znalecký posudek [číslo] 2021 ze dne [datum], který určil cenu spravedlivou ve výši 11 Kč/m2. Další soudní spor vedený u zdejšího soudu, sp. zn. 20 C 309/2018, žalobkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], byl ukončen zpětvzetím žaloby z důvodu uzavření mimosoudní dohody spočívající v odkupu předmětného pozemku žalovanou. Soudní spor vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 215/2019, žalobkyně [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nebylo skončeno, když probíhají mimosoudní jednání o odkupu pozemku. K žalobcem poukazovanému sporu vedenému u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 301/2018, žalobce [jméno] [příjmení], žalovaná uvedla, že proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 193/2021-332 ze dne 20. 10. 2021 bude podávat dovolání, když má za to, že soud výši bezdůvodného obohacení libovolně dovodil bez zadání znaleckého posudku. Žalovaná zdůrazňovala dle svého názoru zásadní rozdíl mezi věcí žalobce a věcí [jméno] [příjmení], spočívající v tom, že se žalobcem byla až do roku 2017 uzavřena nájemní smlouva na částku ve výši 3 Kč/m2 a žalobce na rozdíl od [jméno] [příjmení] nemohl legitimně očekávat, že„ bude pokračováno“ v hrazení nájemného ve výši 20 Kč/m2, jak nyní uplatňuje touto žalobou. Žalovaná poukazovala i na soudní spor vedený u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 302/2018, žalobkyně [jméno] [příjmení], v němž na základě zadání soudu byl znaleckým ústavem [právnická osoba] vypracován znalecký posudek ze dne [datum], který určil obvyklou cenu nájemného pro rok 2017 ve výši 2,56 Kč/m2 a pro rok 2018 ve výši 2,72 Kč/m2. Domáhá-li se žalobce, aby soud v předmětném řízení postupoval analogicky sporu žalobce [jméno] [příjmení] (vedeného u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 301/2018), trvala žalovaná na tom, že přiznaná náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 20 Kč/m2 na základě předchozí nájemní smlouvy mezi žalobcem [jméno] [příjmení] a žalovanou v žádném případě nepředstavuje cenu obvyklou v dané lokalitě.

11. Žalovaná uváděla přehled konkrétních výší nájemného, které do roku 2017 platila jiným pronajímatelům za pozemky v oblasti letiště [obec], konkrétně RNDr. [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 7 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 3 Kč/m2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 10 Kč/m2, žalobci v předmětném řízení za pronájem předmětného pozemku nájemné ve výši 3 Kč/m2.

12. Za účelem posouzení výše nároku žalobce vycházel soud z níže uvedených skutečností, které nebyly mezi stranami sporné: Žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m, v katastrálním území Chrudim, na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 27. 7. 1993, č. j. 1081/93, vydaného ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o půdě. Již současně s vydáním pozemku žalobci zřídil pozemkový úřad k tíži vydávaného pozemku ve prospěch VUSS [obec] věcné břemeno„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“.

13. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podmínky užívání předmětného pozemku žalovanou s účinností zpětně od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání pozemku, tj. od [datum] Smlouvou byla sjednána náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši 3 Kč. Žalobce jako pronajímatel v nájemní smlouvě souhlasil s tím, že předmětný pozemek budou užívat společně s útvary armády všechny právnické a fyzické osoby, s nimiž žalovaná uzavře smlouvu o spoluužívání letiště. Sjednaná výše nájemného nebyla dohodou stran změněna.

14. V dubnu 2016 zahájil žalobce se žalovanou písemnou komunikaci o otázce přiměřené výše nájemného dle nájemní smlouvy. Dopisem ze dne [datum] poukazoval žalobce na skutečnost, že nájemné ve výši 3 Kč/m2/rok nebylo od roku 1994 zvyšováno, přičemž od té doby došlo k výraznému nárůstu cen pozemků i nájemného, což je reflektováno v cenovém výměru MF 01/ 2016, které stanoví maximální nájemné v případě obdobných pozemků ve výši 30 Kč/m2/rok. Žalobce žádal žalovanou o změnu nájemní smlouvy ve smyslu navýšení nájemného. Tento požadavek opakoval žalobce v dopise z [datum], v něm se kriticky vyjadřoval k žalovanou objednanému znaleckému posudku Ing. [příjmení], který paradoxně dospěl k závěru, že obvyklé nájemné je nižší, než nájemné sjednané v roce 1994 částkou 3 Kč/m2/rok. Žalobce vyzval žalovanou k jednání o zvýšení nájemného do [datum] Kč. Žalovaná žalobci dopisem ze dne [datum] sdělila, že jeho žádost zaevidovala a předala k řešení nadřízené složce. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyřízení požadavku na zvýšení nájemného u žalované urgoval. K dohodě stran o žalobcem požadovaném navýšení nájemného nikdy nedošlo. Žalovaná následně dopisem ze dne [datum] nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky [datum] vypověděla s tím, že výpovědní lhůta dle nájemní smlouvy činí jeden měsíc. Žalovaná žalobce ve výpovědi upozornila na existenci věcného břemene provozování letiště zřízeného ve prospěch žalované. Sdělila, že důvodem vypovězení nájemní smlouvy je„ přesunutí činností prováděných [anonymizováno] nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku [anonymizováno]“. Žalobce nesouhlasil s postojem a postupem žalované, v dopisu z [datum] setrval na požadavku placení náhrady za omezení spojená s věcným břemenem zřízeným ve prospěch žalované. Žalovaná setrvala na názoru, že další pokračování nájemního vztahu je pro žalovanou nepotřebné, uváděla, že žalobce může obnovit výkon svých vlastnických práv, která jsou ovšem omezena věcným břemenem provozování letiště žalovanou. Žalobce dopisem z [datum] nesouhlasil se záměrem žalované využívat oprávnění plynoucích jí z věcného břemene bezúplatně, připojil se k požadavkům, které vznesla vůči žalované [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemku obdobného pozemku žalobce. Žalobce žádal o uzavření nájemní smlouvy i pro období po [datum] s výší nájemného 20 Kč/m2/rok. Upozornil na možnost domáhat se zrušení věcného břemene (prokázáno citovanou korespondencí stran).

15. Žalobce dopisem z [datum] označeným„ předžalobní upomínka“ sděloval žalované, že věcné břemeno bylo od počátku zřízeno jako úplatné, přičemž výše úplaty byla ponechána na smluvním ujednání stran. Žalobce poukazoval na skutečnost, že od roku 1994 až do výpovědi nájemní smlouvy mu bylo placeno nájemné 3 Kč/m2/rok, přestože jiným vlastníkům ([jméno] [anonymizováno]) bylo nájemné zvyšováno dodatky k nájemní smlouvě až na poslední výši 20 Kč/m2/rok. Odkazoval na znalecký posudek ústavu [anonymizováno], jenž určil obvyklé roční nájemné za pozemek v areálu letiště [obec] částkou 16 – 23 Kč/m2/rok. Žalobce žádal žalovanou o definitivní stanovisko do [datum] s tím, že po marném uplynutí lhůty se bude žalobce domáhat určení výše náhrady za věcné břemeno u soudu. Žalovaná dopisem ze dne [datum] zopakovala svůj postoj, že o nájmu předmětného pozemku jednat nehodlá, když má za to, že věcné břemeno bylo zřízeno bezúplatně (prokázáno citovanou korespondencí stran).

16. Mezi stranami nebylo tedy sporu o tom, že nájem pozemku dle nájemní smlouvy skončil dle výpovědi žalované k [datum]. Nebylo sporu, že za předmětné období od [datum] do [datum] žalovaná žalobci z důvodu užívání pozemku, ani z důvodu existence věcného břemene zatěžujícího žalobcův pozemek, ničeho neuhradila.

17. Předmětný pozemek je součástí areálu letiště [obec], jedná se o travnaté plochy, které nejsou jako celek oplocené, jsou veřejně přístupné (dále„ areál letiště“). Předmětný pozemek žalobce tvoří podstatnou část travnaté plochy areálu letiště. V jednom rohu areálu stojí budovy civilního aeroklubu provozujícího v současnosti letiště. K tomuto místu směřuje travnatá přistávací dráha, která však nezasahuje do předmětného pozemku žalobce. V druhém rohu plochy areálu se nachází jako celek oplocený soubor budov užívaných [anonymizováno] ČR – 43. výsadkovým praporem (prokázáno plánky a fotodokumentací areálu letiště).

18. Dne [datum] byla vydána Koordinační směrnice vojenského a civilního provozu, a to Vojenským útvarem [číslo] [obec] a [anonymizováno] ČR – [obec], jako spoluuživateli vojenského letiště [obec]. Směrnice stanovila základní vztahy, práva a povinnosti vojenského útvaru a civilního aeroklubu jako spoluuživatelů letiště při koordinaci a řízení vojenského a civilního provozu letiště. K zajištění bezpečnosti provozu na letišti byla dohodnuta hranice pozemní výcvikové činnosti ve vzdálenosti 100 m severně od přistávací dráhy, s výjimkou paravýcviku, který využívá celý rozsah vojenského letiště (prokázáno cit. směrnicí).

19. Úřad pro civilní letectví (dále jen„ ÚCL“) rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], povolil provozování letiště [obec] žadateli o povolení: [anonymizováno] ČR – [obec], z.s., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Účastníkem řízení byla i VUSS [obec] (prokázáno cit. rozhodnutím ÚCL). 20. [anonymizováno] k dotazu soudu sdělil, že předmětný pozemek žalobce není letištním pozemkem ve smyslu zákona č. 49/1997 Sb. [anonymizováno] není známo, kdo a jakým způsobem pozemek užívá, kdo jej udržuje. Právo užívat předmětný pozemek aeroklubem jako provozovatelem veřejného vnitrostátního letiště [obec], není a nikdy nebylo upraveno, ani o tom nebylo uvažováno a jednáno se žalobcem, neboť předmětný pozemek nebyl aeroklubem nikdy fakticky využíván, pozemek není potřebný pro existenci a provozování veřejného vnitrostátního letiště ani přímo nesousedí s plochami, které jsou fakticky využívány [anonymizováno] a jsou potřebné pro provoz letiště (prokázáno sdělením aeroklubu z [datum]).

21. Předmětný pozemek není dle evidence Úřadu pro civilní letectví letištním pozemkem ve smyslu zákona č. 49/1997 Sb., byť byl jako takový veden až do podnětu soudu (dotazu v tomto řízení), v reakci na nějž byl údaj v evidenci opraven. ÚCL k dotazu soudu sdělil, že předmětný pozemek se nachází mimo letiště [obec], provozovatel letiště - [anonymizováno] [obec], o.s. tento pozemek neužívá a nemá k němu žádný právní titul. Z činnosti ÚCL je známo, že je letiště mj. využíváno pro potřeby vojenského para provozu (prokázáno sdělením ÚCL ze dne [datum]).

22. Dle Katalogu letišť veřejně dostupného na [webová adresa] byl předmětný pozemek evidován jako součást letiště [obec] (prokázáno nahlédnutím do této evidence). ÚCL následně k žádosti o vysvětlení soudu sdělil, že úprava v evidenci letištních pozemků byla provedena dne [datum] na základě žádosti provozovatele letiště [obec], která byla v souladu s územním plánem. ÚCL vede pouze evidenci letištních pozemků letišť, kterou zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. ÚCL nevede autorizovaný plán (grafické znázornění) letiště, toto lze zjistit pouze z příslušného územního plánu (prokázáno sdělením ÚCL ze dne [datum]).

23. Předmětný pozemek se nachází dle Předpisu L14, Hlava 11 v ochranných pásmech letiště: - OP ornitologická, OP s omezením staveb vzdušných vedení VN, OP se zákazem laserových zařízení a OP s výškovým omezením staveb (prokázáno sdělením ÚCL ze dne [datum]).

24. Výsadková činnost provozovaná žalovanou na travnaté ploše areálu letiště [obec] probíhala dle Směrnice k provádění výcviku v záchranné a výsadkové přípravě AČR schválené vedením armády pod č.j. MO 67796/2017-1122 ze dne 11. 5. 2017 (prokázáno směrnicí). 25. [anonymizováno] ČR prezentovala v médiích záměr rozšířit v roce 2020 vojenský útvar působící v [obec] tak, že stávající 43. výsadkový prapor bude rozšířen na výsadkový pluk. Za tím účelem avizuje personální změny spočívající v navyšování počtu vojáků působících u výsadkového útvaru v řádu stovek nových vojáků i související významné finanční investice (prokázáno články Chybějí výsadkáři i strážní na Hradě, deník Právo, [datum], [ulice] armáda vytvoří nový výsadkový pluk až za čtyři miliardy korun, idnes, [datum]).

26. Žalovaná učinila žalobci dopisem ze dne [datum] nabídku na odkup předmětného pozemku za kupní cenu vyplývající z posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], tj. za částku 1 602 240 Kč. Žalobce na tuto nabídku nereflektoval (prokázáno korespondencí stran).

27. Žalobce se prostřednictvím zástupce dotazoval v průběhu tohoto řízení žalované, jakým způsobem lze předmětný pozemek využívat a hospodařit na něm tak, aby bylo respektováno existující věcné břemeno zřízené ve prospěch žalované. Žalovaná dne [datum] prostřednictvím Agentury hospodaření s nemovitým majetkem [stát. instituce] žalobci sdělila, že předmětný pozemek je pozemkem letištním, proto je nutné respektovat zákon č. 49/1997 Sb., jakékoli činnosti prováděné v perimetru letiště povoluje na základě oprávnění provozovat letiště pouze provozovatel letiště, a to jak činností související s leteckou činností nebo činnosti od ní rozdílné. Z toho důvodu se žalované jevilo vhodné, obrátit se se žádostí o zaujetí stanoviska o možném využití pozemku na [anonymizováno] [obec] coby provozovatele letiště. Žalovaná žalobce upozornila, že na předmětném pozemku lze v souladu se zřízeným věcným břemenem vykonávat jen takové činnosti, které nebudou v rozporu se stávajícím omezením vyplývajícím z věcného břemene a neohrozí bezpečnost provádění výsadkových letů, tj. nebudou bránit vzletu, přistání, průletu a pohybu letadel, neohrozí činnost výsadku, ať již při seskoku s padákem, slanění z letadla nebo vysazení z přízemního letu nebo z visu a dále nezpůsobí poškození při shozu materiálu, výzbroje a techniky při jejich doteku se zemí. Samotné omezení z věcného břemene opak ve vztahu k případným činnostem prováděným vlastníkem pozemku vymezeno spíše negativně, kdy vlastníkovi ukládá strpět na pozemku letecký provoz a zdržet se činností, které by tento provoz rušily, nikoli pozitivním výčtem činností, které mu omezení z věcného břemene umožňují, přitom o povolení konkrétních činností na letištním pozemku rozhoduje provozovatel letiště (prokázáno dotazem žalobce ze dne [datum] a odpovědí žalované z [datum]).

28. Nebylo sporné a z jednotlivých žalovanou doložených nájemních smluv a dodatkům k nim vyplývá výše nájemného, které žalovaná do roku 2017 platila jiným pronajímatelům v oblasti letiště [obec], konkrétně RNDr. [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 7 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 3 Kč/m2, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 20 Kč/m2, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za pronájem pozemku parc. [číslo] nájemné ve výši 10 Kč/m2, žalobci v předmětném řízení za pronájem předmětného pozemku nájemné ve výši 3 Kč/m2.

29. Pokud jde o soudní spory vedené mezi vlastníky pozemků v areálu letiště jako žalobci na straně jedné a žalovanou, a rovněž o znalecké posudky, řešící otázku výše přiměřené náhrady za užívání pozemků v areálu letiště [obec], nebylo sporu o níže uvedených skutečnostech: Jediným řízením, které bylo k datu rozhodnutí soudu v předmětné věci pravomocně skončeno, je řízení vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 301/2018, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], jímž soud uložil žalované České republice – [stát. instituce], aby žalobci [jméno] [příjmení] uhradila náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v omezení vlastnického práva k jeho pozemku, a to ve výši 175 791 Kč s příslušenstvím, odpovídající jednotkové náhradě ve výši náhrady 20 Kč/m2/rok. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. 27 Co 193/2021 ze dne 20. 10. 2021. Žalovaná svou povinnost ve vztahu k [jméno] [příjmení] dle pravomocného a vykonatelného rozsudku splnila dne [datum]. Žalovaná brojí proti pravomocnému rozhodnutí dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Žalobce [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec], který je ve prospěch žalované zatížen věcným břemenem trpět letecký provoz a zdržet se činností, které by ho rušily, získal pozemek darováním od své babičky, jíž byl pozemek vydán v roce 1993 dle zákona o půdě. Již rozhodnutím pozemkového úřadu bylo k pozemku vymezeno věcné břemeno st tím, že další vztahy mezi vlastníkem a uživatelem budou řešeny formou nájemních smluv. Nájemní smlouva byla sjednána v roce 1994, nájemné bylo s účinností od roku 2011 zvýšeno na jednotkovou cenu 20 Kč/m2/rok, odpovídající cenovému výměru MF [číslo] 2010. Žalovaná [datum] nájemní smlouvu vypověděla z důvodů stejných jako v případě žalobce. Pozemek představuje zemědělskou plochu dotčenou vojenským prostorem, nejedná se o pozemek letištní ve smyslu zákona o civilním letectví. Ve využívání pozemku žalovanou před a po vypovězení nájemní smlouvy nebyl dokazováním zjištěn žádný rozdíl. V uvedeném řízení nebyla obvyklá výše nájemného zjišťována znaleckým posudkem, žalobci [jméno] [příjmení] byla za období od listopadu 2017 do listopadu 2018 přiznána z titulu bezdůvodného obohacení částka odpovídající jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok. Takto stanovená náhrada odpovídala výši nájemného sjednaného mezi účastníky poukazovaného řízení naposledy v nájemní smlouvě. Správnost závěru o výši bezdůvodného obohacení podporují dle odvolacího soudu i cenové výměry MF ČR z let 2010 a 2017, které maximální cenu nájemného stanovily ve výši 20 Kč/m2/rok, jakož i výše nájemného sjednaná žalovanou s ostatními vlastníky pozemků v areálu letiště [obec], v nichž byla před jejich vypovězením žalovanou sjednaná stejná výše nájemného. Dle odvolacího soudu nemůže tento závěr zpochybnit ani skutečnost, že se jiní vlastníci na rozdíl od právní předchůdkyně žalobce zvýšení nedomáhali a žalované pozemky pronajímali za nižší nájemné.

30. Dalším paralelním řízením, které však k datu vydání tohoto rozhodnutí nebylo pravomocně skončeno, je řízení o nároku žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ta se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhala po žalované zaplacení náhrady za užívání svého pozemku parc. [číslo] o výměře 29 009 m2, náhrada byla požadována za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně [příjmení] požadovala po žalované náhradu v jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok. Zdejší soud rozsudkem č.j. 8 C 32/2018-176 ze dne 5. 10. 2021 vyhověl žalobkyni jen částečně a přiznal jí dle závěrů znaleckého posudku náhradu odpovídající jednotkové ceně 11 Kč/m2/rok. Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že žalobkyně pozemek nabyla dědictvím po právní předchůdkyni, která pozemek /stejně jako žalobce/ nabyla v restitučním řízení rozhodnutím [anonymizováno] úřadu podle zákona o půdě. Od vydání pozemku byl tento zatížen zřízeným věcným břemenem provozování letiště. Po vydání pozemku došlo k uzavření nájemní smlouvy, podle níž byla žalovaná oprávněna využívat pronajatý pozemek za nájemné, které bylo postupně zvyšováno až na 20 Kč/m2/rok. Tuto částku hradila žalovaná za nájemné od roku 2007 až do výpovědi nájemní smlouvy ze strany nájemce s účinností ke dni [datum]. Stejně jako v případě žalobce žalovaná nájemní smlouvu uzavřenou s [jméno] [příjmení] vypověděla s odůvodněním, že za účinnosti nájemní smlouvy na předmětném pozemku probíhal žalovanou organizovaný pozemní výcvik vojsk, tj. činnost provozovaná nad rámec zřízeného věcného břemene, kterou žalovaný po účinnosti výpovědi nájemní smlouvy provozuje již jen na vlastních pozemcích. V souvislosti se samotnou existencí věcného břemene žalovaná cokoli hradit odmítala. Žalovaná přitom provozovala letiště [obec] jako vojenské do roku 2006, od té doby je letiště provozováno jako civilní [anonymizováno] ČR – [obec]. Soud v uvedeném řízení zadal zpracování znaleckého posudku znaleckému ústavu [právnická osoba] Z posudku [číslo] 2021 ze dne 14. 1 2021 a z výpovědi osoby pověřené znaleckým ústavem při ústním jednání bylo v uvedeném řízení zjištěno, že sporný pozemek je rovinnou pozemkovou parcelou o celkové ploše 29 009 m, je součástí leteckého areálu. Dle územního plánu se pozemek nachází v zastavěném území v zóně NZ – plochy zemědělské, současně je pozemek zařazen do území, které je vedeno jako vojenský prostor. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného za předmětný pozemek byla použita porovnávací metoda, která vychází z porovnání s nabízenými nájmy pozemků v daném místě a čase. Limitem této metody je skutečnost, že na realitním trhu se obvykle veřejně nenabízí pronájmy pozemků letištních areálu. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného znalecký ústav aplikoval metodu ocenění založenou na stanovení nájemného z hodnoty pozemku. Pro odhad hodnoty pozemku použil interní databázi transakčních cen letištních pozemků. Celkové transakční ceny obdobných pozemků nejsou konzistentní a pohybují se v neobvykle širokém intervalu. Jednotkové transakční ceny za obdobné pozemky se dle uvedené databáze pohybují v intervalu od 15 Kč/m2 do 483 Kč/m2. [ulice] meze tohoto intervalu jsou navíc reprezentovány transakcemi s pozemky v areálu letiště v [obec]. Z pohledu znaleckého ústavu však mezi těmito pozemky nejsou podstatné rozdíly v jejich charakteru, poloze či využitelnosti, které by měly mít tak zásadní dopad do výsledných transakčních cen. Ve většině uvedených transakcí se jednalo o postupné výkupy pozemků od fyzických osob za účelem scelení pozemků v rámci letištních areálu, které jsou ve vlastnictví soukromých či státních subjektů. Rozdílnost ve výši transakčních cen tedy znalecký ústav spatřuje především v motivaci, informovanosti a zájmu prodávajících stran, s ohledem na situaci, kdy u všech letištních pozemků jsou zúčastněné strany potenciálních transakcí předem dány. Výslednou hodnotu předmětného pozemku v cenové úrovni roku 2017 tedy znalecký ústav odhadl v průměrné výši upravených transakčních cen, tj. ve výši 214 Kč/m2. Výše nájemného je stanovena z hodnoty předmětného pozemku za pomoci procentuální sazby nájemného, která odpovídá výnosové míře předmětného pozemku. Tato sazba se v závislosti na charakteru pozemku a jeho funkční využitelnosti pohybuje v úrovni 1 až 5 % u nezastavěných pozemků a 5 až 10 % u zastavených pozemků. Nejvyšší sazby nájemného za zastavěné pozemky v úrovni 8 až 10 % je dosahováno u pozemků pak moderními administrativními a obchodními budovami. Uprostřed uváděného intervalu se pak pohybují, například nájmy pozemků pod průmyslovými a skladovými halami, na dolním okraji intervalu jsou ostatní stavby nekomerčního charakteru. Pro předmětný pozemek zvolil znalecký ústav sazbu ve výši 5 %, tedy na pomezí nejvyšší sazby pro nezastavěné pozemky a nejnižší sazby pro pozemky zastavěné, a to s ohledem na charakter pozemku. Za pomoci procentuální sazby pak odhadl jednotkové nájemné v cenové úrovni roku 2017 ve výši 11 Kč/m2/rok (prokázáno nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 8 C 32/2018-176 ze dne 5. 10. 2021, znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] 2021 ze dne [datum] a protokolem o jednání ve věci sp. zn. 8 C 32/2018 ze dne 8. 10. 2021).

31. Ve věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 302/2018 žalobkyně [jméno] [příjmení] byl zpracován znalecký posudek [číslo] 2020 ze dne [datum], který určil obvyklou cenu nájemného pro rok 2017 ve výši 2,56 Kč/m2 a pro rok 2018 ve výši 2,72 Kč/m2, a to využitím srovnávací metody při využití jiných pozemků v dané lokalitě, ač jejich způsob užívání není stejný (prokázáno znaleckým posudkem [číslo] 2020 ze dne [datum] a protokolem o jednání Okresního soudu v Chrudimi ve věci sp. zn. 3 C 302/2018 ze dne 6. 10. 2021).

32. Otázka výše náhrady za bezdůvodné užívání pozemku v oblasti letiště [obec] zatíženého věcným břemenem (žalobkyně [příjmení] [příjmení]) byla řešena v pravomocně skončeném řízení vedeném u zdejšího soudu, přičemž cena spravedlivá byla stanovena znaleckým posudkem (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 8 C 218/2009-299 ze dne 25. 4. 2017, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 542/2017-340 ze dne 30. 1. 2018 a usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 26 Cdo 4444/2018-364 ze dne 21. 1. 2019).

33. Znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] zpracovaný k objednávce žalované použil pro určení obvyklé ceny předmětného pozemku srovnávací metodu, když porovnával ceny údajně obdobných pozemků v různých lokalitách a stanovil obvyklou cenu předmětného pozemku ve výši 29,78 Kč/m2 a obvyklé nájemné pozemku částkou 0, [číslo] Kč/m2/rok (roční nájemné je uvažováno ve výši 2 % z ceny předmětného pozemku (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] 2016 ze dne [datum]).

34. Znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba], [číslo] 2017, dne [datum], zpracovaný k objednávce [jméno] [příjmení] pro účely řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 32/2018 po vyhodnocení poslední hodnoty dobrovolně sjednaného nájemného v areálu letiště [obec], cenových výměrů MF ČR a kupní ceny z převodů pozemků v areálu letiště [obec] i jiných letištích stanovil výši náhrady za užívání obdobného pozemku vlastnice [jméno] [příjmení] částkou 16 - 23 Kč/m2/rok (prokázáno znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba], [číslo] 2017, dne [datum]).

35. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Z dalších provedených avšak v rozhodnutí nezmíněných důkazů soud žádná relevantní zjištění nečinil. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o výši nároku. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující skutkový stav z nich vyplývající.

36. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr: Předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobce, který jej nabyl rozhodnutím pozemkového úřadu z [datum] ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o půdě. Pozemek je zatížen věcným břemenem provozování letiště zřízeným rozhodnutím pozemkového úřadu ve smyslu § 9 odst. 5 zákona o půdě současně s rozhodnutím o vlastnictví žalobce. Žalovaná v době rozhodování pozemkového úřadu užívala předmětný pozemek žalobce jako letištní plochu, když byla provozovatelem tehdy vojenského letiště [obec]. Po vydání předmětného pozemku žalobci uzavřela žalovaná se žalobcem nájemní smlouvu, podle níž byla oprávněna využívat pronajatý pozemek žalobce za sjednané nájemné ve výši 3 Kč/m2/rok. Žalovaná provozovala letiště [obec] jako vojenské do roku 2006, kdy bylo provozování letiště jako civilního povoleno [anonymizováno] ČR – [obec], z.s. [anonymizováno] [obec] v současné době předmětný pozemek žalobce jako součást travnaté plochy letiště k provozu civilního letiště nepotřebuje a nevyužívá. V dubnu 2016 zahájil žalobce se žalovanou písemnou komunikaci o otázce přiměřené výše nájemného dle nájemní smlouvy. K dohodě stran o žalobcem požadovaném navýšení nájemného nikdy nedošlo. Žalovaná dopisem ze dne [datum] nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky [datum] vypověděla s účinností k [datum] s odůvodněním, že za účinnosti nájemní smlouvy na předmětném pozemku probíhal žalovanou organizovaný pozemní výcvik vojsk, tj. činnost provozovaná nad rámec zřízeného věcného břemene, kterou žalovaná po účinnosti výpovědi nájemní smlouvy provozuje již jen na vlastních pozemcích. Vojenský útvar 43. Výsadkový prapor [obec] provádí na letištní ploše, tj. i na pozemku žalobce, svou činnost spočívající v pozemní přípravě, organizaci seskoku padákem, seskocích padákem, vysazení slaněním, vysazení z přízemního letu nebo visu a shozech výzbroje, techniky a materiálu na padácích. Tuto výsadkovou činnost žalovaná prováděla podle svých potřeb na letištní ploše v rozhodném období od [datum] do [datum], přičemž za využívání předmětného pozemku žalobci ničeho neuhradila s odůvodněním, že je oprávněna žalobcův pozemek využívat bez náhrady dle oprávnění plynoucího z trvajícího věcného břemene.

37. Po právní stránce posuzoval soud žalobcem uplatněný nárok následovně: Jelikož ke vzniku práva na vydání náhrady za užívání žalobcova pozemku bez jiného právního důvodu než je existence věcného břemene mělo dojít po [datum], je třeba práva a povinnosti účastníků posuzovat dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) - (srov. část pátou, hlavu II - ustanovení přechodná a závěrečná - díl 1, oddíl 1, § 3028 o. z.). Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Ustanovení § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

38. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že žalobce má při neexistenci jiného právního důvodu (např. nájemní smlouvy) za rozhodné období nárok na poskytnutí přiměřené náhrady za užívání předmětného pozemku žalovanou, resp. přiměřené náhrady za omezení vlastnického práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalované, a to břemene trpět letecký provoz a zdržet se jeho rušení. Výše přiměřené náhrady má vycházet z obvyklého (tržního) nájemného v daném místě a daném čase, tedy nájemného, kterého by mohl žalobce reálně dosáhnout nebýt omezení plynoucích z věcného břemene, resp. nájemného, které by žalovaná musela vynaložit, aby si úplatné užívání obdobného cizího pozemku zajistila.

39. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že obvyklé nájemné, jímž se patří obohacení neoprávněného uživatele věci poměřovat, je pojímáno jako úplata vynakládána za užívání stejné nebo podobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek, je determinováno mimo jiné srovnatelností předmětu užívání. Při kalkulaci majetkového prospěchu získaného bez řádného právního důvodu má být přihlédnuto rovněž ke konkrétnímu způsobu využití předmětného statku obohaceným, to však nikoli na úkor zohlednění charakteru a stavu užívané věci samotné, jež determinují hodnotu užívacího práva primárně.

40. K posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud podle § 127 odst. 1 o. s. ř. odborné vyjádření; není-li to postačující nebo je-li pochybnost o správnosti odborného vyjádření, ustanoví znalce. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

41. Podle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

42. Při posuzování výše obohacení je tedy kromě znaleckého zkoumání soudu rovněž k dispozici postup podle § 136 o. s. ř., který by se měl zásadně odvíjet právě od ceny obvyklého nájemného, jež eventuálně může být následně korigována zohledněním specifik, z nichž lze usuzovat na nižší či vyšší hodnotu konkrétního užívacího oprávnění. K určování výše obvyklého nájemného by přitom mělo být přistupováno na základě podkladů umožňujících přinejmenším jistou kvantifikovatelnost hodnoty užívacího oprávnění usurpovaného obohaceným tak, aby i případná úvaha ve smyslu § 136 o. s. ř. mohla obstát jako náležitě podložená. Tímto informačním zdrojem bývá zpravidla znalecký posudek, i když i rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští, že v kontextu konkrétní posuzované věci mohou být postačující jiné podklady dostatečně vypovídající o nájemném obvyklém v daném místě a čase (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3933/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2175/2010). K aplikaci ustanovení § 136 o. s. ř. Nejvyšší soud judikoval, že volné uvážení soudu je namístě tam, kde lze výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, či nelze-li ji zjistit vůbec. Takovou úvahu je přitom možné založit jedině na dostatečném zjištění skutečností umožňujících kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí v daném místě a čase, jež bude ústit v logické a pečlivě odůvodněné rozhodnutí soudu. Je nutné mít na paměti, že naznačená činnost soudu nemůže být projevem libovůle, tedy nikterak nepodloženého úsudku, nýbrž se musí jednat o přezkoumatelné hodnocení daných okolností.

43. K otázce dalších soudních sporů a případného vyčkávání jejich definitivního skončení se soud ztotožnil s názorem žalobce, že takový postup (vyčkávání konečného výsledku dovolací řízení ve věci žalobce [příjmení], odvolací a dovolací řízení ve věci žalobkyně [příjmení] a dalších) by v případě žalobce odporovalo požadavku na rychlé a efektivní nalezení práva. Faktem zůstává, že jediným pravomocně skončeným sporem, řešícím výši náhrady za užívání obdobného pozemku v podmínkách letiště [obec] je případ žalobce [příjmení] řešený Okresním soudem v Chrudimi.

44. Z výsledků dokazování je zřejmé, že závěry znaleckých posudků zpracovávaných ať už k objednávce sporných stran popřípadě soudů v paralelních řízeních se zásadně (často řádově) liší, když jsou vždy výsledkem využití znalcem zvolené metody a odrážejí subjektivní pohled a zkušenosti zpracovatelů znaleckého posudku.

45. I v předmětné věci lze (stejně jako v řízení o nároku žalobce [příjmení] před Okresním soudem v Chrudimi) poukázat na právní názor Nejvyššího soudu týkající se ceny obvyklé ve specifické situaci lokálního trhu s monopolním postavením pronajímatele a omezeným okruhem nájemců, který se zabýval poměry jiného letiště a zdůraznil, že„ letiště H. je samostatným trhem, protože na něm existuje omezený počet subjektů na straně pronajímatelů i nájemců a …není pravděpodobné, aby na tento trh vstoupil nový subjekt. Je těžko představitelné, že by nájemcům pozemků pod letištěm konkuroval jiný subjekt, který by nabízel vlastníkům pozemků lepší podmínky. Rovněž absurdní je představa, že by vlastníkům pozemků pod letištěm mohl být reálnou konkurencí vlastník pozemků sousedících s areálem letiště. Na tomto trhu tak vystupuje na straně poptávky vždy jeden z … nájemců …Na straně nabídky vystupuje vždy jeden z několika pronajímatelů. …žádný z nájemců nemá jinou možnost, než si pronajmout určitý pozemek právě od určitého konkrétního pronajímatele. Žádný z pronajímatelů nemá jinou možnost, než pronajmout své pozemky určitému nájemci, a to tomu, jehož stavby se na předmětném pozemku nacházejí, resp. s nimi funkčně souvisejí. Ani jedna ze stran vztahu tedy nemá možnost vybrat si jiného smluvního partnera, než právě jednoho konkrétního. Stručně řečeno, o žádný pozemek ani žádného nájemce neprobíhá soutěž. …trh s pozemky v areálu letiště H. je uzavřeným trhem a podmínky na něm nelze označit za běžné.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2.2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012).

46. Lze tak i pro účely předmětného řízení souhlasit s názorem, že podmínky pronájmu pozemků tvořících areál letiště [obec] jsou velice specifické, když se jedná o uzavřený„ trh“, kdy vlastníci jednotlivých pozemků jako pronajímatelé nemají jinou možnost, než je pronajmout žalované, která jako oprávněná z věcného břemene fakticky podmínky pronájmu jednostranně určuje, a nelze tudíž hovořit o ceně obvyklé jako výsledku nabídky a poptávky působících v tržním prostředí.

47. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že vypracování znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny pronájmu žalobcova pozemku (jak požadovala strana žalovaná), by nebylo účelné a hospodárné, když nelze předpokládat, že by se závěry znaleckého zkoumání otázky obvyklé /spravedlivé náhrady za omezení vlastnického práva vyplývajícího z existence věcného břemene v budoucnu sjednotily a zároveň je již k dispozici dostatek vodítek pro rozhodnutí o výši nároku žalobce ve smyslu § 136 o.s.ř.

48. Předmětná věc je skutečně analogická s věcí žalobce [jméno] [příjmení], když i žalobce usiloval o zvýšení sjednané výše nájemného, žalovaná však v případě předmětného pozemku nepřistoupila na požadované navýšení nájemného jako v případě pozemků vlastníků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimž až do ukončení nájemních vztahů k pozemkům na letišti [obec] hradila nájemné ve výši 20 Kč/m2/rok. V nájemních smlouvách, resp. v dodatcích k nim, bylo přitom odkazováno na cenové výměry MF ČR. Je obecně známou skutečností, že ceny nemovitostí i výše jejich pronájmu v minulém období neustále rostly. Není tedy pochyb o tom, že výše náhrady v této výši (20 Kč/m2/rok), kterou žalovaná hradila některým vlastníkům pozemků v areálu letiště až do roku 2017, je nejvýstižnějším vyjádřením obvyklé (spravedlivé) ceny i pro případ předmětného pozemku žalobce pro období od [datum] do [datum]. Takto stanovená výše náhrady je v souladu s hodnotami nájemného pro vztahy, v nichž vystupuje stát, stanovené cenovým výměrem MF ČR [číslo] 2017.

49. Pokud žalovaná pro účely zjištění obvyklé ceny pronájmu v podmínkách letiště [obec] poukazovala na ty nájemní vztahy, v nichž hradila jiným vlastníkům nájemné nižší, je třeba takovou argumentaci odmítnout, když pro rozdílnou výši nájemného u kvalitativně obdobných pozemků nebyl dán žádný věcný důvod a nižší nájemné bylo ovlivněno tím, že někteří pronajímatelé o zvýšení nájemného neusilovali, resp. žalovaná na jejich návrhy na zvýšení nájemného bez spravedlivého důvodu nereflektovala, jak tomu bylo i v případě žalobce.

50. Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že je neakceptovatelné, aby různí vlastníci v závislosti na výsledku soudních řízení a v nich zpracovaných znaleckých posudků dostávali různě vysokou náhradu za bezdůvodné obohacení, ačkoliv jsou povaha a rozsah omezení vlastnického práva k jejich pozemkům naprosto stejné a pozemky se od sebe kvalitativně nijak neliší. Ze všech uvedených důvodů soud proto soud při respektu k zásadě uvedené v ust. § 13 o.z. rozhodl o výši náhrady náležející žalobci stejně jako o případu žalobce [jméno] [příjmení] a žalobci přiznal za období od [datum] do [datum] (tj. jeden rok) náhradu za bezdůvodné obohacení ve výši 2 136 320 Kč, která odpovídá jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok, při výměře předmětného pozemku 106 816 m. Tato úvaha soudu přitom stojí na zjištění a zohlednění všech skutečností, umožňujících kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí v daném místě a čase a rozhodně není projevem libovůle soudu.

51. Při posuzování námitky promlčení žalobního požadavku na zaplacení úroku z prodlení ze žalované částky v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení byl soud veden následujícími úvahami: Nejvyšší soud konstantě judikoval (např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006) že„ Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení § 393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutí se právo promlčí„ jako celek“. Lze tedy souhlasit s obecně vyjádřeným právním názorem žalované, že úrok z prodlení se v případě marného uplynutí lhůty pro uplatnění nároku promlčuje jako celek. Žalovaná odvozuje počátek běhu promlčecí lhůty od zesplatnění závazku z bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít nejpozději doručením dopisu žalobce z [datum]. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení byl u soudu uplatněn až podáním z [datum], promlčecí lhůta dle žalované uplynula marně.

52. Dle platné právní úpravy je subjektivní promlčecí lhůta stanovena na 3 roky (§ 629 odst. 1 o.z.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o.z.). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 o.z.).

53. Dle odborné literatury / Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, 2022, s. 2003 - 2015: L. Brim/ se dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tradičně rozumí den, kdy oprávněný objektivně mohl podat k soudu či jinému příslušnému orgánu veřejné moci úspěšný návrh, aby byla povinnému uložena odpovídající povinnost (jde o den, kdy se„ zrodí žaloba“, actio nata, NS 25 Cdo 2911/99, NS 33 Odo 822/2004, NS 30 Cdo 2929/2009, NS 28 Cdo 3148/2009, II. ÚS 3845/19). … Je namístě interpretovat § 619 spíše ve světle jeho smyslu a jeho inspiračních zdrojů (§ 199 odst. 1 BGB) než jeho dikce, a to tak, že: a) obecná promlčecí lhůta začíná plynout dnem, kdy právo mohlo být objektivně uplatněno poprvé ve smyslu actio nata, tedy kdy se oprávněná osoba z objektivního hlediska mohla poprvé s úspěchem domáhat, aby orgán veřejné moci povinné osobě autoritativně uložil korespondující povinnost, b) nemá-li v den, kdy je actio nata, oprávněná osoba empirickou ani normativní znalost rozhodných okolností, počne promlčecí lhůta plynout až prvním dnem, kdy se nositel práva tyto skutečnosti dozvěděl nebo se je alespoň dozvědět měl a mohl. Započetí běhu obecné promlčecí lhůty podle § 619 o.z. tak podle mínění autorů citovaného komentáře předpokládá kumulativní splnění dvou předpokladů: jeden má povahu objektivní (je dán objektivní možností úspěšného uplatnění práva před orgánem veřejné moci, sub a)), druhý má povahu subjektivní (je dán nabytím vědomí o skutečnostech rozhodných pro uplatnění práva oprávněnou osobou, sub b)). Tím je naplněn účel sledovaný zákonodárcem (subjektivizace počátku obecné promlčecí lhůty) a zároveň je zajištěno, že promlčecí lhůta nezačne plynout dříve, než se oprávněná osoba bude moci domáhat uspokojení svého práva u orgánu veřejné moci (daní za přijetí nastíněného výkladu je pouze to, že důsledně nerespektujeme dikci § 619 odst. 2, pokud jde o vymezení toho, kdy právo může být uplatněno poprvé).

54. V daném případě nelze dle přesvědčení soudu výzvu žalobce z [datum] považovat za okamžik, kdy žalobce ve smyslu § 619 o.z. mohl své právo na zaplacení jistiny pohledávky uplatnit u soudu, resp. za okamžik, kdy již žalobce měl a mohl vědět, v jaké výši má vůči žalované pohledávku z titulu náhrady za omezení vlastnického práva věcným břemenem. Jak vyplývá z korespondence stran podrobně popsané výše /viz zejména body 14, 15, 26 tohoto odůvodnění/, žalobce až do roku 2018 usiloval o dosažení dohody na pokračování nájemního vztahu. Pokud odkazoval na výši nájemného, kterou žalovaná hradila jiným vlastníkům, podporovanou i závěry znaleckého posudku, nelze žalobcovo jednání z této doby (rok 2017) interpretovat tak, že žalobce s jistotou věděl o své pohledávce z bezdůvodného obohacení a její výši a mohl se jí domáhat u soudu. S tímto koresponduje i skutečnost, že žalobce se žalobou podanou posléze k soudu [datum] v původním znění domáhal„ určení výše náhrady za omezení vlastnického práva předmětného pozemku“, přičemž žalobní požadavek změnil až podáním doručeným soudu právě [datum], kdy poprvé vůči žalované vznesl požadavek na zaplacení konkrétní částky. Tento okamžik považuje soud za výzvu ke splnění závazku, která vedla k zesplatnění nároku na zaplacení jistiny i příslušenství. Od tohoto okamžiku pak běžela promlčecí lhůta i pro uplatnění úroku z prodlení. Promlčecí lhůta neuplynula marně, když požadavek na zaplacení úroku z prodlení byl uplatněn u soudu návrhem na rozšíření žaloby doručeným soudu dne [datum], námitka promlčení proto není důvodná.

55. Žalobci proto náleží ve smyslu § 1970 o.z. i úrok z prodlení z přisouzené částky, a to ode splatnosti pohledávky do zaplacení. Výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobci za dobu od [datum] přiznán spolu s jistinou pohledávky výrokem I rozsudku.

56. Výrokem II zamítl soud žalobní požadavek jen v té části, kdy byl úrok z prodlení požadován za dobu od [datum] do [datum], tj. za dobu do zesplatnění pohledávky uplatněním návrhu na změnu žaloby.

57. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 418 270 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 106 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 136 320 Kč sestávající z částky 16 860 Kč za každý z 15 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření k věci samé z [datum], písemné vyjádření k věci samé z [datum], ústní jednání [datum], ústní jednání [datum], písemné vyjádření k věci samé z [datum], ústní jednání [datum], písemné vyjádření k odvolání z [datum], písemné vyjádření k dovolání z [datum], písemné vyjádření k věci samé z [datum], písemné vyjádření k věci samé z [datum], ústní jednání [datum], písemné vyjádření k věci samé z [datum], ústní jednání z [datum]), včetně 15 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 54 054 Kč.

58. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v délce 30 dnů, když tato odpovídá možnostem žalované.

Poučení