22 CO 75/2022 - 227

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., a soudců Mgr. Jana Kobery a JUDr. Tomáše Novosada ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 32/2018-176, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], LL.M.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 6 na náhradě nákladů státu částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 6 jako soudu prvního stupně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Toto plnění požadovala jako náhradu (úplatu) za věcné břemeno a za užívání pozemku p. [číslo] o výměře 29009 m2, k. ú. [obec], obec Chrudim, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, (dále jen„ Pozemek“). Pozemek byl vydán v restituci podle zákona o půdě právní předchůdkyni žalobkyně [jméno] [příjmení] (žalobkyně Pozemek zdědila). Při vydání Pozemku příslušný pozemkový úřad rozhodl i o zřízení věcného břemene, na jehož základě je vlastník Pozemku povinen trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila, (dále jen„ Věcné břemeno“). Podrobnosti užívání Pozemku byly ujednány nájemní smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (dále jen„ Nájemní smlouva“). Úplata za užívání byla postupně navyšována dodatky, posledním dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla navýšena na 20 Kč/m2/rok. Výpovědí ze dne [datum], která byla žalobkyni doručena v září 2017, žalovaná [příjmení] smlouvu vypověděla podle čl. III Nájemní smlouvy. Výpověď vysvětlila přesunutím činností prováděných nad rámec Věcného břemene na vlastní cvičiště a pozemky. Dne [datum] žalovaná žalobkyni sdělila, že přes ukončení nájmu, na kterém trvala, hodlá Věcné břemeno nadále využívat a za užívání Pozemku nehodlá ničeho platit. Na tomto postoji žalovaná setrvala. Žalobkyně je přesvědčena, že za Věcné břemeno jí náleží kompenzace. [jméno] upravovala nájemní smlouva, stejně tak podrobnosti užívání Pozemku. Věcné břemeno je neoddělitelně propojeno s existencí nájemního vztahu. Žalobkyně zpochybňuje možnost žalované [příjmení] smlouvu při trvání Věcného břemene vypovědět. Poukazuje na to, že pozemkový úřad v odůvodnění rozhodnutí o zřízení věcného břemene předpokládal, že vztahy mezi vlastníkem a uživatelem letiště budou vymezeny nájemní smlouvou. Podle žalobkyně je výpověď Nájemní smlouvy neplatnou. I pokud by však byla platnou, náleží žalobkyni za zřízení Věcného břemene a užívání Pozemku úplata odpovídající místně obvyklému nájemnému. Tržní nájemné činí 16 až 23 Kč/m2/rok. Posledně sjednaná výše nájemného (20 Kč/m2/rok) takové výši odpovídá. Žalobkyně poslední úhradu za užívání Pozemku obdržela od žalované za říjen 2017. Později již žalovaná žalobkyni neplnila. Věcné břemeno žalobkyni, případně osobě od ní odvozené znemožňuje užívání Pozemku, jinak by byl ohrožen letový provoz. Žalobkyně se žalobou domáhá úplaty za dvouměsíční období od [datum] do [datum] ve výši [částka] (=20* [číslo]). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná na výzvu neplnila. Současně tak žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. S právním názorem žalované, že za Věcné břemeno žalobkyni žádná úplata nenáleží, nesouhlasí a považuje jej za popírající smysl zákona o půdě, kterým bylo zmírnit následky majetkových křivd minulého režimu. Věcné břemeno představuje omezení jejího vlastnického práva k Pozemku a náleží jí za to úplata. Neobstojí ani argument o současném okamžiku nabytí vlastnického práva právní předchůdkyní žalobkyně a vznikem Věcného břemene. Vlastnické právo přešlo na právní předchůdkyni žalobkyně již dne [datum] a Věcné břemeno vzniklo až dne [datum]. Ve prospěch názoru žalobkyně hovoří i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2190/2004. Současně k vyvrácení obrany žalované poukazuje na to, že – jak potvrzuje Úřad pro civilní letectví - paravýsadky jsou druhem leteckého provozu. Brání-li se žalovaná tím, že pozemek jiné vlastnice ([jméno] [příjmení]) je užíván i k jinému účelu, pak ale pozemek uvedené vlastnice je ve větší vzdálenosti od přistávací plochy, i tak se ale jedná o zónu, do které lze vstupovat jen v režimu na vlastní nebezpečí. Pozemek, stejně jako pozemek vlastníka [jméno] [příjmení], zasahuje do vzletové a přistávací dráhy. Nájemní smlouva na pozemek tohoto jiného vlastníka definuje účel nájmu jako pozemek nezbytný k zajištění činnosti vojenského objektu Letiště [obec]. V obdobné věci, kde jako žalobce vystupuje Ing. [jméno] [příjmení] a která je vedena Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 77/2018, rozhodoval soud mezitímním rozsudkem, a to ve prospěch existence nároku na úplatu (co do základu důvodné žaloby). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 77/2018-78, byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Co 378/2019-99. Rozhodnutí dovozují ve světle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu základ nároku v přímé aplikaci článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vzala žalovaná zpět.

2. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala, a to ani z části. Věcné břemeno nebylo rozhodnutím zřízeno za úplatu. Nájemní smlouva byla uzavřena z důvodu, že žalovaná [příjmení] užívala nad rámec Věcného břemene pro pozemní výcvik vojsk spočívající v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku. Takto žalovaná [příjmení] přestala užívat, proto Nájemní smlouvu vypověděla. Připomíná, že Věcné břemeno vzniklo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu podle § 9 odst. 5 zákona o půdě, a to v procesu složitých restitučních vztahů. Zákonodárce vznik věcného břemene nepředpokládal za úplatu. Tento názor obstojí i ve světle plenárního nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 41/97. V případech jako je tento, vznik vlastnického práva a vznik Věcného břemene totiž spadal do jednoho okamžiku a nemůže se tak jednat o porušení ochrany vlastnictví garantované článkem 11 Listiny základních práv a svobod. V době rozhodování o omezení vlastnického práva toto omezení oprávněné osobě ještě nepřísluší. Nesouhlasí s právním názorem žalobkyně o neoddělitelné souvislosti Věcného břemene a Nájemní smlouvy. Přímo z rozhodnutí pozemkového úřadu vyplývá, že formou nájemních smluv mají být řešeny jen další vztahy, tedy nad rámec Věcného břemene. Vymezení takových dalších vztahů je nadbytečné, když žalovaná [příjmení] nad Věcné břemeno nevyužívá. Nesouhlasí s tím, že Věcné břemeno brání jakémukoli užívání Pozemku a poukazuje na případ jiné vlastnice ([jméno] Kohoutová) pozemku v prostoru letiště, která pozemek pronajímá, jakož i na to, že letiště [obec] přestalo fungovat jako vojenské letiště a je užíváno i Aero klubem, jakožto provozovatelem letiště, žalovaná není výlučným uživatelem letiště. Žalovaná užívá pozemky v areálu letiště v omezeném rozsahu a je podřízena Aeroklubu [obec], to zodpovídá za celý civilní letecký provoz a za žalovanou jde jen provoz vojenský. Se závěry odborného posudku KOPPREA žalovaná nesouhlasí, zpochybňuje názor, že pozemek by měl být evidován jako ostatní dopravní plocha, vzhledem k rozsahu užívání jeho závěry považuje za irelevantní. Případná výše náhrady by se měla odvíjet nejen od ceny nájemného, ale i od ceny kupní při zohlednění existence věcného břemene. Žalovaná nabídla žalobkyni odkup Pozemku za cenu [částka] podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] s oceněním podle obvyklé ceny, s jinou osobou (pan [příjmení]) jednala o odkupu dlouhodobě, jemu byla zaslána i nabídka na základě ceny zjištěné (administrativní). Navrhla, aby odvolací soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví uvedeným uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III). Na náhradu nákladů státu uložil žalobkyni povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně částku [částka] (výrok [příjmení]) a žalované částku [částka] (výrok V).

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Soud prvního stupně dospěl k závěru s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, že žalobkyni za zřízené Věcné břemeno náleží protiplnění, jinak by na straně žalované docházelo k bezdůvodnému obohacení. Soud prvního stupně uplatněný návrh posoudil podle § 2991 o. z. Vycházel z toho, že výše bezdůvodného obohacení by měla být odvozena od obvyklého nájemného (§ 2999 o. z.), které ale s ohledem na jedinečnost nájmu nebylo lze určit, proto byla znaleckým ústavem odhadnuta spravedlivá výše nájmu, a to na částku 11 Kč/m2/rok. Což při 29 009 m2 a 2 měsících, za které žalobkyně plnění požadovala, činí přiznaných [částka], ve zbylém rozsahu jistiny shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou. Ve vztahu k důvodně žalované jistině přiznal žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek a za 12 úkonů právní služby. Vycházel přitom z tarifní hodnoty odpovídající žalované jistině. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. v poměru přiznané a zamítnuté částky se zohledněním zálohy zaplacené žalobkyní.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným odvoláním žalobkyně. Nadále má za to, že výpověď nájmu není platná, s ukončením nájemního vztahu nesouhlasí. Poukazuje na to, že není jedinou vlastnicí pozemku v areálu letiště [obec], kdo se s žalovanou soudí o úhradu za užívání restituovaných pozemků, související spory se liší v zásadě jen osobou žalobce. Konkrétně znovu odkázala na spor vlastníka Ing. [jméno] [příjmení] a tam na jisto postavenou skutečnost, že vlastníku co do základu náhrada přísluší. Dále poukázala na spor dalšího vlastníka [jméno] [příjmení] Tomu bylo pravomocně rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 301/2018-284, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 Co 193/2021-332, pravomocně přiznána náhrada ve výši odpovídající 20 Kč/m2/rok, tj. jako požaduje žalobkyně. Žalobkyně na tehdy jen prvostupňový rozsudek ve věci [jméno] [příjmení] poukazovala již v řízení před soudem prvního stupně, soud jej však vůbec nevzal do úvahy. Žalobkyně se ztotožňuje se závěry Okresního soudu v Chrudimi, že postup žalované (výpověď nájemní smlouvy) narušuje důvěru ve stát a důvěru v akty veřejné moci. Výpověď nájemní smlouvy lze těžko podřadit pod poctivý právní styk, naopak představuje zneužití postavení silnější strany, umocněné nabídkou odkoupení dotčeného pozemku za nízkou cenu nedosahující ani výše ročního nájemného. Dále žalobkyně namítá, že soud prvního stupně při určení výše přiznaného plnění vycházel pouze ze závěrů posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], aniž vůbec přihlédl k závěrům odborného posudku znaleckého ústavu KOPPREA. RSM CZ určil výši náhrady částkou 11 Kč/m2/rok, ale pracovník znaleckého ústavu nebyl schopen tyto závěry při výslechu přesvědčivě vysvětlit. Znalecký ústav vycházel pouze z výnosové metody a konstatoval procentní sazbu ročního nájemného podle povahy pozemku (ne-zastavěný), aniž by zmínil zdroj a aniž by přesvědčivě vysvětlil, proč ve vztahu k Pozemku vybral sazbu 5 %. Znalecký ústav i pominul, že žalovaná žalobkyni před výpovědí platila nájemné 20 Kč/m2/rok. Žalobkyně navrhla, aby byl vypracován revizní znalecký posudek, tomu však soud prvního stupně nevyhověl. Soud prvního stupně sice k důkazu provedl odborný posudek znaleckého ústavu KOPPREA ze dne [datum]. Ten dospěl k závěru o obvyklém nájemném [částka] až 23 Kč/m2/rok, v rozhodnutí soudu prvního stupně však o něm není ani zmínka. Žalobkyně současně poukázala na okolnost, že ve věci [jméno] [příjmení] soudy ani nepovažovaly za potřebné k určení výše náhrady ustanovovat znalce a vyšly z posledně sjednané výše nájemného. Bez ohledu na uvedené, soud prvního stupně nesprávně rozhodl i o náhradě nákladů státu. I tam měl s ohledem na § 142 odst. 3 o. s. ř. uložit povinnost nahradit náklady státu v plné výši pouze žalované. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalobkyni přizná i zbývající částku a uloží žalované nahradit jí i státu náklady řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci [jméno] [příjmení] (viz níže) žalobkyně uvedla, že na podaném odvolání trvá a zopakovala svůj návrh na vypracování revizního znaleckého posudku.

6. Žalovaná odvolání žalobkyně považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně hodnotí jako věcně správný a navrhuje, aby jej odvolací soud potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázala zprvu na to, že rozhodnutí ve věci [jméno] [příjmení] napadla dovoláním a později na to, že jejímu dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 214/2022-358, vyhověno. Jediným pravomocně skončeným sporem v sérii žalob vlastníků pozemků v areálu letiště [obec] je tak věc [jméno] [příjmení]. [jméno] rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 218/2009-299, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018, č. j. 15 Co 542/2017-340. Dovolání žalující strany bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 4444/2018-364. Nesouhlasí pak ani se závěrem, že obvyklé nájemné by mělo být rovno nájemnému, které naposledy bylo sjednáno. Žalovaná v roce 2017 platila vlastníkům pozemků v areálu letiště [obec] nájemné ve výši 3 až 20 Kč/m2/rok. [příjmení] ve výši 20 Kč/m2/rok rozhodně nepředstavuje obvyklou výši nájemného. Navíc je to cena maximální (nikoli obvyklá) dle cenového výměru Ministerstva financí [číslo]. Znaleckým ústavem určenou výši spravedlivé ceny nájmu 11 Kč/m2/rok považuje za spravedlivý ukazatel výše bezdůvodného obohacení. Výpověď pracovníka znaleckého ústavu RSM CZ byla přesvědčivá. Posudek znaleckého ústavu KOPPREA není znaleckým posudkem a jeho závěry jsou značně spekulativní, vychází z nerelevantních podkladů. Při jednání zopakovala, že výpověď nájmu je platná a že nájem vedle věcného břemene představuje duplicitní (nadbytečný) titul pro využití Pozemku pro letecký provoz.

7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Žalobkyně sice v odvolání výslovně zmínila, že rozsudek napadá v rozsahu výroku I, II, IV a V, tedy ohledně všech výroků s výjimkou výroku, kterým byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Podle obsahu odvolání však je zřejmé, že proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, žalobkyně nebrojí. To následně potvrdila i podáním označeným jako částečné zpětvzetí. Soud prvního stupně (který soudní poplatek vybíral jen ve vztahu k výroku II) a stejně tak odvolací soud výrok I vzhledem k obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) za odvoláním napadený nepovažovaly. Odvolací soud proto ani k podání žalobkyně označenému jako částečné zpětvzetí odvolání nezastavoval řízení o odvolání proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně.„ Zpětvzetí“ považoval pouze za upřesnění obsahu odvolání. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně tedy nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). Naopak výrok III rozsudku soudu prvního stupně sice odvoláním výslovně napaden nebyl, avšak má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), proto samostatně právní moci nenabyl. Předmětem odvolacího řízení tak byl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku II, III, IV a V.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď nájmu je platným právním jednáním. Lze ale současně souhlasit s žalobkyní, že konstrukce, kdy věcné břemeno jako omezení vlastnického práva je zřízeno úředním rozhodnutím (k tíži restituovaného pozemku ve prospěch státu) a současně se předpokládá, že další (související) vztahy (včetně úplaty) budou upraveny až smlouvou, staví restituenty (a od nich odvozené vlastníky) do nerovného (slabšího) postavení. Omezení vlastnického práva (ve prospěch státu) je totiž postaveno najisto a protiplnění (ve prospěch restituentů) minimálně co do výše nikoli.

10. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který již v této fázi řízení nezpochybňuje ani žalovaná, že žalobkyni za omezení vlastnického práva k Pozemku Věcným břemenem náleží finanční protiplnění.

11. Na rozdíl od soudu prvního stupně a v souladu se závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 214/2022-358, v obdobné věci [jméno] [příjmení] proti žalované (dále jen„ Rozsudek NS“) však odvolací soud dospívá k závěru, že po právní stránce je třeba protiplnění, kterého se má žalobkyni za omezení jejího vlastnického práva dostat, považovat nikoli za nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., ale za nárok na náhradu plynoucí přímo z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

12. Jak plyne z Rozsudku NS (bod 31 odůvodnění) i náhrada za omezení vlastnického práva (jež zde byla soudem prvního stupně ztotožňována s bezdůvodným obohacením) má být stanovena na základě úvahy soudu zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jejího trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, skutečnost, zda již v době převodu vlastnického práva dotčená limitace oprávnění vlastníka existovala (srov. přiměřeně namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1022/2014), jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2507/2010, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5820/2016). Rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom ponechává na nalézacích soudech, aby v jednotlivých případech vždy vymezily pro danou věc rozhodná kritéria s tím, že dovolací přezkum může úvahy nalézacích soudů zpochybnit pouze tehdy, jsou-li zjevně nepřiměřené, případně berou-li v potaz hlediska, která jsou pro určení výše náhrady bez významu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2125/2020).

13. Soud prvního stupně provedl v dostatečném rozsahu navržené důkazy. Nepochybil, když nezadal revizní posudek. Na základě provedených důkazů však učinil ne zcela správné skutkové závěry. To bylo dáno i tím, že uplatněný nárok nesprávně právně posuzoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok spojený s omezením vlastnického práva pramenící z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Soud prvního stupně tak nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, které pro určení výše nároku mají význam.

14. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 2, 3 o. s. ř. zopakoval k důkazu některé důkazy provedené již soudem prvního stupně související s posouzením výše nároku, konkrétně znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum], odborný posudek (bez znalecké doložky) znaleckého ústavu KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o. ze dne [datum], [číslo] 2017, znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo], Nájemní smlouvu, rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1266/93, jako i vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a jím provedených listinných důkazů (které pro ten účel nebylo třeba ani opakovat – srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5421/2016).

15. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že Pozemek spadá do funkčního celku leteckého areálu letiště [obec], parcely v letištních areálech, ať již jsou přímo součástí vzletové dráhy či jen v blízkosti vzletové dráhy se podle územního plánu převážně považují za dopravní letištní plochy a není je možné více komerčně využít, takový charakter přisuzuje posudek i Pozemku (posudek zmiňuje obdobný charakter Pozemku s porovnávanými pozemky takových vlastností). Odhadovaná hodnota (transakční cena) Pozemku stanovená podle transakčních cen letištních pozemků (včetně pozemků z letištního areálu v [obec]) činí podle posudku 214 Kč/m2. Výše nájemného stanovená z takové hodnoty Pozemku za pomoci procentní sazby nájemného, odpovídá výnosové míře Pozemku. Tato sazba se pohybuje v závislosti na charakteru pozemku a jeho funkčním využití v úrovni 1 - 5 % u nezastavěných pozemků a 5 - 10 % u zastavěných pozemků. Nejvyšší sazby 8 – 10 % jsou u pozemků pod moderními obchodními a administrativními budovami. Znalecký ústav zvolil sazbu na pomezí popsaných rozmezí, tedy ve výši 5 %, což pak při transakční ceně 214 Kč/m2 odpovídá nájemnému ve výši 11 Kč/m2/rok (dvouměsíční nájemné pak činí [částka]), přičemž současně uvedl, že by se nájemné za obdobné pozemky při aplikované sazbě ročního nájemného ve výši 5 % mělo pohybovat v úrovni 5 až [částka] (dvouměsíční nájemné [částka] do [částka]).

16. Výše nájemného naposledy mezi stranami sporu dohodnutá v roce [rok] dodatkem [číslo] k Nájemní smlouvě činila 20 Kč/m2/rok, což tehdy byla maximální možná výše. Deset let poté, tedy v roce 2017, jehož se žalobou požadované protiplnění týká, maximální možná výše vzrostla o 50 % na 30 Kč/m2/rok (Cenový výměr Ministerstva financí [číslo] 2017).

17. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 14. září 1993, č. j. 1266/93 bylo podle restitučního zákona o půdě rozhodnuto (neboť nedošlo k dohodě o vydání), že [jméno] [příjmení], která byla dcerou původní vlastnice [jméno] [příjmení], je vlastnicí Pozemku a že se zřizuje ve prospěch (České republiky -) Vojenské ubytovací a stavební správy [obec], případně jejich právních nástupců a uživatelů Věcné břemeno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že povinná osoba odmítala Pozemek vydat z důvodu, že je na něm (a na dalších pozemcích) postaveno vojenské letiště a z hlediska stavebního zákona se jedná o stavbu. Pozemkový úřad z pozemkových knih zjistil, že letiště jako stavba bylo na předmětných pozemcích již před datem, kdy přešly na stát. Do té doby byly ve vlastnictví původních vlastníků a byly užívány na základě nájemních smluv. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že ty z letištních pozemků, které jsou zemědělské (tedy nezastavěné objekty kasáren) vydat lze, přičemž zajištění práv uživatele při provozu letiště bylo řešeno zřízením věcného břemene. Rozhodnutí z [datum] odkazovalo při vymezení Věcného břemene na letový řád vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany – letectvo. Další vztahy měly být podle odůvodnění rozhodnutí vymezeny nájemními smlouvami. Z odůvodnění neplyne, že by„ dalšími vztahy“ bylo míněno využití Pozemku nad rozsah Věcného břemene, ale naopak další vztahy při využití Věcného břemene. K odvolání [jméno] [příjmení] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Ca 216/93-8, zrušil tu část předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, kterou bylo zřízeno Věcné břemeno. Soud shledal nesprávným odkaz na letový řád a vyslovil se ve prospěch vymezení Věcného břemene podle rozsahu oprávnění. Pozemkový úřad pak svým rozhodnutím ze dne [datum] znovu rozhodl o zřízení Věcného břemene k Pozemku ve prospěch (České republiky -) Vojenské ubytovací a stavební správy [obec], případně jejich právních nástupců a uživatelů tak, že je povinností vlastníka Pozemku trpět na Pozemku letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila, a to v rozsahu daném oprávněním povinné osoby k tomuto zvláštnímu provozu.

18. Pozemek byl tedy vydán [jméno] [příjmení] v restituci podle zákona o půdě. [jméno] [příjmení] byla dcerou původní vlastnice [jméno] [příjmení]. Té byl Pozemek zabaven státem za komunistického režimu. Žalobkyně je dědičkou po [jméno] [příjmení]. Pozemek sloužil jako letištní plocha (plocha letiště) již před zabavením. Titulem k užívání ze strany provozovatelů letiště/letištního provozu tehdy byla nájemní smlouva. Stát Pozemek vydal a nespoléhal se na dohodu provozovatele s restituentkou, nýbrž její vlastnické právo jednostranně omezil úředním rozhodnutím o zřízení Věcného břemene, aniž by ale stanovil za takové omezení náhradu. Předpokládal, že ta bude vyplývat z nájemní smlouvy. Žalovaná jako nájemkyně se [jméno] [příjmení] jako pronajímatelkou Nájemní smlouvu na Pozemek uzavřela. Podle Nájemní smlouvy pronajímatelka přenechala Pozemek do užívání nájemkyni s tím, že ale současně ujednaly, že fyzické předání nebude provedeno, neboť nájemkyně Pozemek fakticky drží a užívá jako letištní plochu. V článku V smlouvy se nájemkyně zavázala Pozemek užívat s péčí řádného hospodáře, v článku VII bylo sjednáno, že údržbu letištní plochy bude provádět Ministerstvo obrany ve spolupráci s dalšími osobami, se kterými uzavře smlouvu.

19. Podle odborného posudku (bez znalecké doložky) znaleckého ústavu KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o. ze dne [datum], [číslo] 2017, který k důkazu předložila žalobkyně, ceny pozemků letišť jsou 5x nižší než nezastavěných volných (stavebních) pozemků, tedy představují 20 % takové ceny. Podle odborného posudku činí obvyklá cena pozemku, který je letištní plochou, 100 Kč/m2, cena nezastavěných volných pozemků pak 490 Kč/m2. Podle odborného posudku činí obvyklá výše nájemného u nájmu pozemků letišť 12 Kč/m2/rok a u volných pozemků 60 Kč/m2/rok. I odborný posudek uvádí, že vlastník Pozemku vzhledem k omezení Věcným břemenem ve prospěch letištního provozu nemůže Pozemek nijak zhodnocovat.

20. Odborný posudek KOPPREA dospívá ohledně výše obvyklého/spravedlivého nájemného plochy letiště tedy k částce podobné jako znalecký posudek RSM CZ.

21. Podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo], který k důkazu předložila žalovaná a který určoval obvyklou cenu Pozemku (a dalších pozemků z letiště [obec]), obvyklá cena pozemků zatížených věcným břemenem ve prospěch letištního provozu, odhadem činí pouze 40 % ceny takových (zemědělských) pozemků bez zatížení takovým věcným břemenem. Znalecký posudek dospívá k obvyklé tržní ceně Pozemku ve výši pouze 15 Kč/m2, což však znalecký posudek RSM CZ označuje za mezní (nejnižší) hodnotu spektra, ke které ani ústav nepřihlížel.

22. Po zopakování dokazování odvolací soud považuje za podstatné především to, že - Pozemek je (a i historicky byl) letištní plochou (plochou v areálu letiště [obec]); - historicky byl Pozemek užíván k provozu letiště na základě nájemních smluv, tedy projevu vůle vlastníka Pozemku; - v restituci byl Pozemek rodině původního vlastníka vydán se zátěží (omezením) vlastnického práva ve prospěch letištního provozu; toto omezení nepramení z vůle vlastníka, ale bylo stanoveno administrativně – rozhodnutím státu o zřízení Věcného břemene; - rozhodnutí nestanovilo kompenzaci omezení vlastnického práva k Pozemku, úpravu dalších vztahů (tedy i výši úplaty) ponechalo na dohodě stran formou nájemní smlouvy; - vlastník Pozemku je ohledně kompenzace odkázán na vůli, potažmo vystaven libovůli oprávněného (státu) z Věcného břemene zřízeného administrativním rozhodnutím, zvolená koncepce tak omezuje nejen vlastnické právo, ale i vyjednávací pozici vlastníka (při koncepci oprávnění z titulu nájemní smlouvy to bylo opačně); - práva z Věcného břemene se vztahují na celý Pozemek; - Věcné břemeno snižuje (transakční/tržní) hodnotu Pozemku; podle posudku předloženého samotnou žalovanou by to mělo být na 40 % (o 60 %), podle posudku předloženého žalobkyní by to mělo být dokonce ještě více (na 20 %); - má-li náhrada za omezení vlastnického práva Věcným břemenem zohledňovat mimo jiné právě snížení ceny, pak je namístě uvažovat při výpočtu kompenzace nikoli z nájemného odvozeného z transakční/tržní (tedy snížené) ceny, nýbrž z ceny bez takového snížení, jinak nemůže plnit kompenzační funkci; - při ceně určené znaleckým posudkem RSM CZ, ze které vycházel i soud prvního stupně, tj. 214 Kč/m2, by o 60 % nesnížená cena činila [částka] (= [číslo]). Roční nájemné v sazbě jen 5 %, jak uvažuje znalecký ústav RSM CZ, by pak činilo 26,75 Kč/m2/rok; - plocha letiště [obec] jen proto, že je travnatou, není typickým nezastavěným pozemkem, odvolací soud tak souhlasí i s námitkou žalobkyně, že vybraná sazba nájemného 5 % toto specifikum ne zcela reflektuje; - výše náhrady, kterou žalobkyně žádá, vychází z výše nájemného sjednaného 10 let před obdobím, za které je náhrada požadována; - skončením Nájemní smlouvy žalobkyně nezískala žádné výhody, naopak žalovaná pozbyla smluvní povinnosti vůči žalobkyni o Pozemek se starat.

23. To vše jsou podstatné okolnosti pro stanovení výše kompenzace. V konkrétním případě je pro výši náhrady tak mimo jiné zásadní, že Věcné břemeno jednak zatěžuje Pozemek tak, že brání jinému komerčnímu využití Pozemku a současně znehodnocuje (snižuje) transakční cenu Pozemku. Má-li protiplnění být skutečnou kompenzací, pak nemůže být stanoveno na základě obvyklé výše nájemného odvozené ze znehodnocené (snížené) transakční ceny. To totiž kompenzuje pouze tu okolnost, že Věcné břemeno brání jinému komerčnímu využití. Musí ale současně kompenzovat i zmíněné snížení transakční ceny. Při stanovení náhrady na měsíční bázi je tak třeba vycházet z přepočtené transakční ceny (bez zátěže znehodnocení).

24. Znalecký ústav spravedlivou výši nájemného pro rok 2017 určil na částku 11 Kč/m2/rok, vycházel přitom z transakční ceny (tržní hodnoty) Pozemku ve výši 214 Kč/m2. I pokud by tato cena (hodnota) byla snížena vlivem zatížení Věcným břemenem jen o 36,5 % (a nikoli o 80 %, jak vliv Věcného břemene uvažuje KOPPREA, či o 60 %, jak ji uvažuje Ing. [příjmení]), pak by činila [částka] a i při sazbě ročního nájemného jen 5 % by činilo roční nájemné žalobkyní požadovaných 20 Kč/m2/rok.

25. Požadavek žalobkyně na náhradu (kompenzaci) ve výši odpovídající částce 20 Kč/m2/rok, což za 2 měsíce při 29 009 m2 odpovídá částce [částka], je tak požadavkem důvodným. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádá jen tuto částku, je nadbytečné se zabývat tím, zda by důvodným byl požadavek i vyšší, potažmo jak až vysoký.

26. Jinak by tomu mohlo být, pokud by náhrada byla poskytována vlastníku, který by Pozemek pořídil právě již za sníženou transakční cenu, to však není případ žalobkyně. Ta jako dědička odvozuje své vlastnictví od restituentky. Matce restituentky byl Pozemek (bez zatížení Věcným břemenem) státem za minulého režimu zabaven. Užití pro letištní provoz byl tehdy ponechán na projevu vůle (smlouvě) dotčených stran.

27. Vzhledem k shora uvedenému tak odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná i ve zbylém rozsahu a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobě vyhověl i co do částky [částka] s příslušenstvím.

28. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, rozhodoval na základě § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Tím jsou odklizeny nákladové výroky III, IV a V rozsudku soudu prvního stupně.

29. Žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů výsledně plně uspěla, Postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má právo na plnou náhradu nákladů řízení.

30. V řízení před soudem prvního stupně vynaložila žalobkyně náklady na soudní poplatek ve výši [částka], zúčtovanou zálohu na znalecký posudek ve výši [částka] a náklady na právní zastoupení v rozsahu 10 úkonů právní služby (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. žaloba, 4. replika ze dne [datum], 5. účast při jednání před soudem dne [datum], 6. účast při jednání před soudem dne [datum], 7. dotazy na znalce ze dne [datum], 8. účast při jednání před soudem dne [datum], 9. podání ze dne [datum], 10. účast při jednání před soudem dne [datum]) s odměnou u 9 úkonů (1 až 6, 8 až 10) v sazbě 4 980 Kč/úkon (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a u úkonu 7 v sazbě 2 490 Kč/úkon (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 advokátního tarifu), režijním paušálem 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.), tj. celkem [částka] ([číslo] [číslo] (9,5* [číslo]) *1,21). K porovnání se závěry soudu prvního stupně - náklady na právní zastoupení spojené s mimosoudním jednáním dne [datum], které soud prvního stupně přiznal k náhradě, avšak odvolací soud nikoli, nejsou náklady řízení, sdělení ze dne [datum] pak nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, za který by se měla přiznávat náhrada (obsahem byla pouze informace o potvrzení mezitímního rozsudku ve věci sp. zn. 19 C 77/2018).

31. V odvolacím řízení vynaložila žalobkyně náklady na soudní poplatek ve výši [částka] a náklady na právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby (1. odvolání; 2. replika k vyjádření žalované; 3. vyjádření po rozhodnutí Rozsudkem NS, 4. účast při jednání u soudu) s odměnou v sazbě 2 860 Kč/úkon (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 advokátního tarifu), režijním paušálem 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.), tj. celkem [částka] (= [číslo] ([číslo]) *1,21).

32. Žalovaná tak žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů nahradí celkem [částka] (= [číslo] [částka]).

33. Postupem podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaná povinna nahradit i náklady vynaložené státem. Ty jsou představovány náklady na znalečné. To činilo celkem [částka], v rozsahu částky [částka] bylo zaplaceno ze zálohy placené žalobkyní, ve zbylém rozsahu, tj. ve výši [částka], byly hrazeny z rozpočtových prostředků. V tomto zbylém rozsahu žalovaná náklady státu nahradí. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná již po rozhodnutí soudu prvního stupně na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 zaplatila částku [částka], doplatí tak již jen zbývajících [částka] Odvolací soud musel rozhodnout o celé částce, neboť rozhodnutí o nákladech řízení je konstitutivní.

34. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pro výrok II podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro náklady odvolacího řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.)