28 CO 222/2022 - 278

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou PhDr. Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 77/2018-226, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky PhDr. Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (žaloba byla dne [datum] rozšířena, se souhlasem soudu). Jde o přiměřenou náhradu za užívání jeho pozemku parc. [číslo] o výměře 106 816 m2, v katastrálním území Chrudim, v období od [datum] do [datum]. Pozemek mu byl vydán podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to rozhodnutím Pozemkového úřadu - Okresního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1081/93. Pozemkový úřad zároveň rozhodl o zřízení věcného břemene k tíži pozemku a věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí ve prospěch VÚSS [obec], a to v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Sjednaná náhrada za užívání pozemku žalovanou ve výši [částka] za m2 za rok nebyla po celou dobu měněna, byť žalobce požadoval zvýšení nájemného. Žalovaná zpočátku odmítala nárok jako nedůvodný i co do základu a nesouhlasila s požadovanou výší nájemného.

3. Soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 77/2018-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 378/2019-99, který nabyl právní moci dne [datum], rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které posléze vzala zpět a usnesením Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 28Cdo 2152/2020-125, bylo dovolací řízení zastaveno.

4. Dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o příslušenství dříve uplatněného nároku a požadoval úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum], kdy byla podána původní žaloba, do zaplacení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] byla připuštěna změna žaloby. Ohledně tohoto požadavku žalovaná uplatnila námitku promlčení.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování směřující k posouzení důvodnosti výše uplatněné částky. K tomu zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou a byla sjednána náhrada ve výši [částka] za m2 za rok. Nájem pozemku podle nájemní smlouvy skončil výpovědí žalované ke dni [datum] a od [datum] do [datum] žalovaná žalobci za užívání pozemku, ani z důvodu existence věcného břemene, nic neuhradila. Pozemek je součástí areálu letiště [obec], jedná se o travnaté plochy, které nejsou jako celek oplocené, jsou veřejně přístupné a jde o areál letiště. Předmětný pozemek tvořit podstatnou část travnaté plochy areálu letiště.

6. Soud prvního stupně označil jiné spory, které další vlastníci pozemků v areálu letiště vedli nebo vedou se žalovanou, v těchto řízeních byly vypracovány znalecké posudky, které řešily otázku výše přiměřené náhrady za užívání pozemků, a soud se podrobně obsahem těchto sporů zabýval. Dospěl k závěru, že není důvod, jak navrhovala žalovaná, vypracovávat další znalecký posudek ke zjištění obvyklé ceny pronájmu žalobcova pozemku, neboť by to bylo nehospodárné. S ohledem na množství sporů, které probíhají a na závěry tam uvedené, je k dispozici dostatek vodítek pro rozhodnutí o výši nároku žalobce podle § 136 o. s. ř. Sporná věc je analogická se spory žalobců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimž až do ukončení nájemních vztahů k pozemkům na letišti [obec] žalovaná hradila nájemné ve výši [částka] za m2 za rok. V nájemních smlouvách, respektive v dodatcích k nim bylo odkazováno na cenové výměry Ministerstva financí České republiky. Jako obecně známou skutečnost soud uvedl, že ceny nemovitostí i výše jejich pronájmu v minulém období neustále rostly a není pochyb o tom, že výše této náhrady, kterou žalovaná hradila jiným vlastníkům až do roku [rok], nejvýstižněji vyjadřuje obvyklou, tedy spravedlivou cenu, a to i pro případ sporného pozemku ve sporném období a takto stanovená výše náhrady je v souladu s hodnotami nájemného pro vztahy, v nichž vystupuje stát, stanovené cenovým výměrem MF ČR [číslo] [rok]. Pokud u jiných vlastníků žalovaná hradila nižší částky, pak to bylo tím, že o zvýšení nájemného například neusilovali nebo bez spravedlivého důvodu na jejich požadavky žalovaná vůbec nereflektovala, jako to bylo v případě žalobce. Je nepřípustné, aby různí vlastníci v tomto případě v závislosti na výsledku soudních řízení a v nich zpracovaných znaleckých posudků dostávali různě vysokou náhradu za bezdůvodné obohacení, ačkoliv povaha a rozsah omezení vlastnického práva k jejich pozemkům jsou naprosto stejné a pozemky se od sebe kvalitativně nijak neliší. S odkazem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) bylo proto rozhodnuto, že za rozhodné období od [datum] do [datum] jde o náhradu za bezdůvodné obohacení v žalované výši, což odpovídá jednotkové ceně [částka] za m2 za rok, při výměře sporného pozemku 106 816 m2.

7. Ohledně námitky promlčení žalované na zaplacení úroků z prodlení ze žalované částky soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu. Uzavřel, že výzvu žalobce ze dne [datum] nelze považovat za okamžik, kdy ve smyslu § 619 o. z. mohl právo na zaplacení jistiny pohledávky uplatnit u soudu, resp. kdy měl a mohl vědět, v jaké výši má vůči žalované pohledávku z titulu náhrady za omezení vlastnického práva věcným břemenem. Podle korespondence až do roku [rok] žalobce usiloval o dosažení dohody na pokračování nájemního vztahu a odkazoval na výši nájemného, kterou žalovaná hradila jiným vlastníkům, a žalobcovo jednání v roce [rok] nelze interpretovat tak, že s jistotou věděl o své pohledávce z bezdůvodného obohacení a její výši a mohl se jí domáhat u soudu. S tím koresponduje i skutečnost, že v žalobě ze dne [datum] v původním znění, se žalobce domáhal určení výše náhrady za omezení vlastnického práva předmětného pozemku a žalobní požadavek změnil až podáním doručeným dne [datum] a poprvé uplatnil požadavek na zaplacení konkrétní částky. Tento okamžik soud považuje za výzvu ke splnění závazku, která vedla k zesplatnění nároku na zaplacení jistiny i příslušenství a od tohoto okamžiku běžela promlčecí lhůta i pro uplatnění úroků z prodlení, která neuplynula marně, neboť tento požadavek byl uplatněn u soudu návrhem na rozšíření žaloby, který byl doručen soudu dne [datum], a subjektivní promlčecí lhůta je podle § 629 odst. 1 o. z. tříletá. Podle § 1970 o. z., proto žalobci náleží úrok z prodlení z přisouzené částky od splatnosti pohledávky do zaplacení a jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Požadavek žalobce byl zamítnut pouze ohledně úroků z prodlení od [datum] do [datum], za dobu do zesplatnění pohledávky uplatněním návrhu na změnu žaloby. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy procesním úspěchem žalobce ve sporu.

Poučení