8 C 32/2018-176

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 96 696,67 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 183 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 513,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 81 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 15 958 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradu nákladů řízení státu částku 25 616,69 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 96 696,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je výlučnou vlastnicí pozemku p. [číslo] o výměře 29 009 m nacházejícího se v [katastrální uzemí]. Pozemek byl vydán právní předchůdkyni žalobkyně paní [jméno] [příjmení] podle ustanovení § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 14. 9. 1993, č. j. 1266/93, ve znění rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 5. 5. 1994, č. j. 659/94. Při vydání pozemků rozhodl příslušný pozemkový úřad též o zřízení věcného břemene k tíži pozemku, které bylo do katastru nemovitostí vloženo pod sp. zn. Z [číslo] ve prospěch VÚSS [obec], [IČO] [číslo], v následujícím rozsahu: Trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. V souvislosti se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovená Letovým řádem let -9-3 – údržba letišť, vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany – letectvo, včetně dodatku letového řádu Letiště [obec]. V souladu s rozhodnutím PÚ byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou mezi paní [jméno] [příjmení] a žalovaným, kterou si strany sjednaly podrobnosti ohledně užívání pozemku se zpětnou účinností ode dne [datum] a sjednaly finanční náhradu za užívání pozemku žalovaným. Úplata byla následně navyšována dodatky k nájemní smlouvě, a to až na částku 20 Kč za metr čtvereční za rok. V září 2017 obdržela žalobkyně dopis od žalovaného ze dne [datum] označený jako výpověď nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] s tím, že důvodem ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku [anonymizována tři slova]. Žalobkyně dále obdržela dopis od žalovaného datovaný [datum], kterým ji žalovaný vyzval k převzetí pozemku v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy. Žalobkyně nesouhlasí s ukončením nájemního vztahu, pokud věcné břemeno stále zatěžuje pozemek, neboť nájemní vztah byl sjednán právě v souvislosti s existencí shora definovaného věcného břemene a stanovil výši úplaty za věcné břemeno. Žalobkyně s žalovaným jednala o možnosti pokračování nájemního vztahu a vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k pokračování v nájemním vztahu písemně. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě za existenci věcného břemene a za užívání pozemku žalovaným v období od [datum] do [datum] ve výši 96 696,67 Kč, žalovaný však tuto částku neuhradil. Věcné břemeno bylo zřízeno za takových podmínek, podle kterých může váznout na pozemku jedině, budou-li zároveň vztahy mezi žalobkyní a žalovaným podrobněji upraveny nájemní smlouvou a bude-li existence věcného břemene vlastníkovi pozemku současně finančně kompenzována. Dopis žalovaného označený jako výpověď nájemní smlouvy, který zároveň konstatuje záměr žalovaného nadále využívat pozemek v rozsahu věcného břemene, není platnou výpovědí předmětné nájemní smlouvy. Žalobkyně tedy požaduje náhradu za existenci věcného břemene užívání pozemku ve výši odpovídající tržnímu nájemnému, aktuálně 20 Kč za metr čtvereční ročně, bez ohledu na to, zda výpověď je neplatnou výpovědí či nikoli. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neměl v nájemní smlouvě sjednané právo užívat pozemek v jakémkoli jiném rozsahu, než jaký odpovídá povinnosti žalobkyně založené věcným břemenem. Nájemní smlouva stanoví v článku V., že nájemce je povinen užívat pozemky s péčí řádného hospodáře a k účelu uvedenému v článku II. smlouvy, v článku II. smlouvy je uvedeno, že pronajímatel přenechává nájemci pozemky do nájmu a nájemce je přebírá, fyzické předání pozemku nebude provedeno, neboť nájemce pozemky fakticky drží a užívá jako letištní plochu. Věcné břemeno zakládá povinnost trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Je tedy zjevné, že právo žalovaného sjednané v nájemní smlouvě užívat pozemek jako letištní plochu zcela odpovídá povinnosti žalobkyně trpět letecký provoz založené věcným břemenem a nikterak ho nepřesahuje. Je tedy bezpředmětné zabývat se podrobněji úvahou, zda nácvik bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku ještě spadá do rozsahu užívání pozemku jako letištní plocha a zda tento výcvik s uvedeným způsobem využití bezprostředně souvisí či nikoli. Věcné břemeno trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila, žalobkyni zcela znemožňuje pozemek jakkoliv využívat.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Sporný pozemek byl vydán žalobkyni v rámci restitučního řízení podle zákona o půdě a rozhodnutím Pozemkového úřadu současně správní orgán k dotčenému pozemku zřídil ve prospěch žalovaného věcné břemeno v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. O úplatě za zřízení věcného břemene správní orgán nerozhodl, pouze v odůvodnění uvedl, že další vztahy budou vymezeny formou nájemních smluv. S ohledem na výše uvedené uzavřeli žalobkyně a žalovaný [datum] nájemní smlouvu, neboť žalovaný využíval pozemek ve vlastnictví žalobkyně i k činnostem nad rámec zřízeného věcného břemene. V této době až do roku 2017 prováděl žalovaný na pozemku ve vlastnictví žalobkyně pozemní výcvik vojsk spočívající v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku. V současné době je tento výcvik prováděn již na pozemcích ve vlastnictví žalovaného, protože žalovaný vypověděl uzavřenou nájemní smlouvu. Pozemkový úřad zřídil uvedené věcné břemeno na základě ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě. S ohledem na specifičnost právní úpravy restitucí se tak děje bez náhrady. Evropský soud pro lidská práva opakovaně ve své rozhodovací činnosti zaujal názor, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručuje nikomu právo na nabytí konkrétního nového majetku. Stát má širokou míru uvážení, pokud jde o možnost z práva na restituci některé skupiny obyvatelstva vyloučit nebo nově vznikající právo omezit, a to i bez náhrady. Ustanovením zákona o půdě zákonodárce nestanovil povinnost za zřízení takového břemene poskytnout jakoukoli náhradu, tudíž není dán žádný právní důvod, na základě kterého by se žalobkyně mohla domáhat svého práva na náhradu.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 29 009 m nacházejícího se v [katastrální uzemí], v obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výpis z katastru nemovitostí).

5. Pozemek byl vydán právní předchůdkyni žalobkyně paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1266/93 podle ustanovení § 9 odst. 4 z. č. 229/1991 Sb. o půdě. Při vydání pozemku rozhodl pozemkový úřad též o zřízení věcného břemene k tíži pozemku, které bylo vloženo do katastru nemovitostí ve prospěch [anonymizováno] [obec], [IČO] [číslo], v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. V souvislosti se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovená letový řádem Let -9-3 – údržba letišť, vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany – letectvo, včetně dodatku letového řádu Letiště [obec] (citované rozhodnutí Pozemkového úřadu).

6. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou paní [jméno] [příjmení] přenechala žalovanému jako nájemci sporný pozemek s účinností od [datum], kdy rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] č. j. 1266/93 ze dne 14. 9. 1993 nabylo právní moci, na dobu neurčitou. Nájemné bylo stanoveno ve výši 3 Kč za 1 m a rok s tím, že bude hrazeno čtvrtletně. V článku VII. je stanoveno, že údržbu letištní plochy tak, aby byla dodržena práva a povinnosti stanovená letovým řádem Let -9-3 – údržba letišť roku 1979, bude provádět [stát. instituce]. Tato nájemní smlouva byla dále dodatkována, z dodatku [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla tento pozemek dědictvím po paní [jméno] [příjmení] a tímto dodatkem došlo ke zvýšení nájemného na 7 Kč za metr čtvereční a rok. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo nájemné zvýšeno na 10 Kč za metr čtvereční a za rok a dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo nájemné zvýšeno na 20 Kč za metr čtvereční za rok.

7. Z výpovědi nájemní smlouvy [číslo] datované [datum], bylo zjištěno, že žalovaný dal výpověď žalobkyni v souladu s článkem III. nájemní smlouvy uzavřené [datum] na pronájem 2019 pozemku pp. [číslo] v k. ú. [obec]. Výpovědní lhůta podle smlouvy činí jeden měsíc a počítá se od prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. Dále žalovaný upozorňuje na existenci věcného břemene ve prospěch [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila, zapsaného na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Důvodem ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných AČR nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

8. Z předpisu Federálního ministerstva národní obrany ze dne 3. 1. 1985 ohledně údržby letišť bylo zjištěno, že tento předpis nabyl účinnosti 1. 7. 1985 a týmž dnem pozbývá platnosti předpis„ údržba letišť“ (výhradně pro služební potřebu evid zn. Let -9-3) vydaný v roce 1967. Předpis z roku 1985 vymezuje, co je letiště, rozděluje letiště, dále vymezuje základní pojmy, odpovědnost za údržbu letišť, povinnosti funkcionářů odpovědných za údržbu letišť a další náležitosti spojené s provozem letišť.

9. Z předpisu Let -9-3 Ministerstva obrany, nazvaného Letištní zabezpečení, bylo zjištěno, že tento vojenský předpis stanovuje zásady pro organizaci a řízení letištního zabezpečení v mírových podmínkách, odpovědnost a povinnosti velitelů, náčelníků a příslušníků štábů, kteří organizují, řídí nebo se podílejí na letištním zabezpečení letectva a postupy pro zabezpečení údržby, opravy letištní plochy a letištních zařízení na vojenském letišti. Předpis nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2014.

10. Z doplňku letového řádu Letiště [obec], vojenského útvaru [číslo] [obec], bez data, bylo zjištěno, že v souladu s předpisem Let -9-3 upravuje letový řád Letiště [obec] z hlediska údržby a úpravy plochy letiště tak, že je třeba zachovávat původní strukturu vegetativního krytu a neměnit úpravami charakter kultury, zejména výsadbou stromů nebo keřů, nezřizovat na travnatých plochách žádné přechodné ani trvalé zařízení a rovněž neponechávat na nich zemědělské stroje, ošetřovat, vláčet a hutnit, hnojit a dosévat travní pokryv, senoseč provádět zároveň na celé ploše, zajistit okamžitý odvoz sena, neponechávat na ploše kupky, bez souhlasu Vojenské správy nenechávat pást dobytek, odstraňovat škody vzniklé vlastní činností, travní porost se nesmí vypalovat, pasení dobytka je možné pouze se souhlasem Vojenské správy, a to za podmínek, že se nesmí zřizovat ohradníky ani ohrady, trus se musí rozhodit, pást pouze na části plochy, a nebude prováděno pasení při snížené únosnosti terénu.

11. Ze smlouvy o společném užívání pozemku uzavřené dle § 51 obč. z. mezi žalovaným a [anonymizována dvě slova] – [obec], [IČO], ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou se uvedené strany dohodly o spoluužívání, přičemž účelem této smlouvy je upravení tohoto vzájemného vztahu v souladu s vůlí stran a obecně závaznými právními předpisy. Předmětem spoluužívání je část vojenského objektu [anonymizováno] [obec] – pozemek pp. [číslo] o celkové výměře 76 026 m v k. ú. [obec]. Přímým uživatelem zmíněného pozemku ze strany [stát. instituce] je Vojenský útvar [číslo] [obec]. Předmět spoluužívání bude AČR užívat výlučně k provozování letecké činnosti v rozsahu sportovní létání s motorovými a bezmotorovými letadly, leteckého a parašutistického výcviku a sportovní činnosti ve všech leteckých sportech, při organizování vyhlídkových letů, leteckého snímkování, propagačních výsadku, balonového létání, provozování veřejného vnitrostátního letiště ve smyslu § 26 zákona o civilním letectví, a to za úplatu za spoluužívání pozemku ve výši 114 040 Kč za rok.

12. Z rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze dne 12. 6. 2006, které nabylo právní moci 3. 7. 2006, bylo zjištěno, že se povoluje provozování Letiště [obec]. Žadatelem o vydání povolení byl [anonymizována dvě slova] – [obec], [IČO], a dotčenou osobou byl žalovaný, zastoupený [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [IČO].

13. Z koordinační směrnice vojenského a civilního provozu mezi uživateli vojenského letiště [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo] a [anonymizována dvě slova] – [obec] ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že vojenský útvar [číslo] [obec] a [anonymizována dvě slova] – [obec], uzavřely koordinační směrnice o společném využívání Letiště [obec], které zakotvují základní vztahy, práva a povinnosti spoluuživatelů vojenského letiště při koordinaci a řízení vojenského a civilního provozu v prostoru Vojenského letiště [obec].

14. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 3. 7. 2014 bylo zjištěno, že zahrnutí sporného pozemku do ochranného pásma veřejného vnitrostátního letiště [obec] je stanoveno platným rozhodnutím [stát. instituce], zn. 03233/60-20, které nabylo účinnosti dne 1. 7. 1966, pozemek je veden jako trvalý travní porost, dle územního plánu [územní celek], byl zařazen do funkčního využití jako plocha zemědělská, celá lokalita je stabilizovaná jako vojenský prostor.

15. Z plánů výsadkového provozu v měsících leden až březen 2018 z 3. 1. 2018, duben až srpen 2018 z 5. 4. 2018, září až prosinec 2018 z 30. 8. 2018 bylo zjištěno, že na Letišti [obec] byl v těchto měsících plánován výsadkový provoz 43. výsadkového praporu.

16. Z dopisu [jméno] [příjmení], adresovaného [anonymizováno 5 slov] žalovaného, doručeného žalovanému dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] nemá zájem prodat své pozemky, které jsou ve vlastnictví její rodiny již několik století s výjimkou doby, kdy je zabavili komunisté. Na pozemcích v současné době hospodaří podnik [anonymizováno] a tento stav jim zcela vyhovuje.

17. Sdělovací prostředky zveřejnily v období červenec 2019 až září 2019 informace o tom, že [anonymizováno] 43. výsadkový prapor se do roku 2026 transformuje na výsadkový pluk, počet vojáků vzroste na dvojnásobek a dojde i modernizaci zázemí a výstavbě nových objektů. V září 2019 byla zveřejněna informace ve sdělovacích prostředcích o tom, že na [anonymizováno] letišti místní vojáci uspořádali ukázky svého umění. V útrobách helikoptéry seděli parašutisté, kteří opakovanými výskoky nad hlavami přihlížejících diváků oslavili výročí vzniku 43. výsadkového praporu (článek na www.novinky.cz a www.deník.cz).

18. Ze sdělení Úřadu pro civilní letectví ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že k žádosti [anonymizována dvě slova] [obec] sdělil Úřad, že paravýsadky jsou druhem leteckého provozu. Paravýsadky je možno realizovat i mimo letiště za podmínek, které stanovuje Předpis pro provádění seskoků sportovním létajícím zařízením – sportovním padákem v České republice V-para-1 čl. 4.4.

1. Doskoková plocha není letištní pozemkem ve smyslu z. č. 49/1997 Sb. o civilním letectví.

19. Žalovaný učinil žalobkyni v srpnu 2018 nabídku na odkoupení sporného pozemku s tím, že kupní cena je stanovena jako cena obvyklá znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z přiloženého návrhu kupní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný nabízel odkup za cenu 435 135 Kč.

20. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě úplaty odpovídající tržnímu nájemnému za sporný pozemek za období [datum] až [datum] (výzva k plnění z [datum]), která byla doručena žalovanému [datum] (doručenka).

21. Zdejší soud rozhodl v řízení pod sp. zn. 19C 77/2018 mezitímním rozsudkem o základu nároku žalobce – vlastníka pozemku, který se nachází rovněž v areálu letiště [obec]. Soud rozhodoval o téměř totožném skutkovém stavu, neboť žalobce se domáhal přiměřené náhrady za užívání pozemku v jeho vlastnictví, v [katastrální uzemí], za období od [datum] do [datum] proti žalovanému – [země] – [stát. instituce]. Předmětný pozemek byl žalobci vydán na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu - Okresního úřadu [obec] ze dne 27. 7. 1993 a Pozemkový úřad rozhodl o zřízení věcného břemene k tíži pozemku, které bylo vloženo do katastru nemovitostí v rozsahu„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou se zpětnou účinností od [datum] a byly sjednány podrobnosti užívání sporného pozemku za náhradu 3 Kč za m2 a rok a od té doby výše nájmu nebyla měněna. V roce 2016 se žalobce obrátil na žalovaného s návrhem na změnu obvyklého nájemného, na to reagoval žalovaný v září 2017 výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum] s odůvodněním, že přesunul činnosti prováděné nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky ve svém majetku. Argumentace žalovaného ve sporu byla rovněž shodná s námitkami vznesenými v tomto řízení, když poukazoval na to, že věcné břemeno nebylo zřízeno za úplatu, nájemní smlouva byla uzavřena, neboť v té době žalovaný využíval pozemek žalobce i k činnosti směřující nad rámec zřízeného věcného břemene, a to až do roku 2017, kdy zde prováděl pozemní výcvik vojsk spočívající v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku. V současné době takový výcvik žalovaný provádí na vlastních pozemcích. Předmětný pozemek jako letištní plochu nevyužívá nejméně od roku 2006, kdy je provozovatelem letiště [anonymizováno] [obec]. Není jediným výhradním uživatelem předmětného pozemku a nevyužívá jej nepřetržitě, ale pouze příležitostně podle dohody s [anonymizováno] [obec]. Soud v uvedeném řízení dospěl k závěru, že základ nároku žalobce je důvodný Po právní stránce odkázal na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, účinného v době převodu předmětného pozemku žalobci jako oprávněné osobě. Při vydání pozemku Pozemkový úřad zřídil věcné břemeno spočívající v povinnosti vlastníka trpět na pozemku letecký provoz a zdržet se činností, které by tento provoz rušily. Věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch [anonymizováno 5 slov] [obec] jako tehdejšího provozovatele vojenského letiště. Pozemkový úřad v odůvodnění rozhodnutí deklaroval, že další vztahy mezi vlastníkem a uživatelem budou vymezeny formou nájemních smluv. Soud prvního stupně postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., v odůvodnění se zabýval rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/97, který návrh na zrušení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., zamítl a vyložil rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28Cdo 2190/2004, který řešil otázku nároku na náhradu za výkon práv odpovídajících věcným břemenům zřízeným ve smyslu § 9 odst. 5 zákona o půdě. Nárok žalobce soud posuzoval podle § 2991 a § 2999 odst. 1 věta první o. z. a dospěl k závěru, že žalobce má při neexistenci jiného právního důvodu (např. nájemní smlouvy) za rozhodné období nárok na poskytnutí přiměřené náhrady za užívání předmětného pozemku žalovaným, respektive přiměřené náhrady za omezení vlastnického práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalovaného, a to břemene trpět letecký provoz a zdržet se jeho rušení. Při stanovení výše přiměřené náhrady bude třeba vycházet z obvyklého tržního nájemného v daném místě a čase, přičemž obdobnou konstrukci obsahuje i § 30a odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného uvedený mezitímní rozsudek zdejšího soudu potvrdil rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č.j. 28 Co 378/2019-99. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně vyložil nález pléna Ústavního soudu ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 41/97, a rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 28Cdo 2190/2004, který s ním není v rozporu. Ústavní soud rozhodoval o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Podle znění tohoto ustanovení účinného v době převodu předmětného pozemku žalobci jako oprávněné osobě platilo, že pokud je toho nezbytně třeba, může Pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků. Ústavní soud uzavřel, že samotné zakotvení možnosti Pozemkového úřadu zřídit věcné břemeno v zákoně o půdě není protiústavní. Situace, kdy zákon o půdě současně nestanoví, že Pozemkový úřad má rozhodovat o náhradě za omezení vlastnického práva věcným břemenem, je řešitelná s využitím čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze omezit vlastnické právo pouze za náhradu. Přitom platí zásada, že jednotlivá ustanovení Listiny jsou bezprostředně platným právem a práv v ní obsažených se lze domáhat přímo s odkazem na jejich znění. Dále Ústavní soud uzavřel, že dotčený vlastník se může dovolávat práva na poskytnutí náhrady přímo s odvoláním na čl. 11 odst. 4 listiny, aniž by bylo nezbytně nutno z hlediska ústavní jistoty toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly. Na tento závěr navázal Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku a tento závěr zcela respektoval. V souzené věci se žalobce domáhá právě takové náhrady a soud prvního stupně správně odkázal na čl. 11 odst. 4 Listiny. V odvolání žalovaným akcentované usnesení Zvláštního senátu ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. Konf 110 /2009, na tomto správném závěru soudu prvního stupně nic nemění, neboť zvláštní senát v uváděné věci řešil spor o pravomoc, který vznikl mezi Krajským soudem v Brně a Městským soudem v Brně ve věci žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno. Krom jiného v odůvodnění uvedl, že zákon o půdě nepřiznává oprávněné osobě, které bylo zřízeno na jejím pozemku věcné břemeno dle § 9 odst. 5 zákona o půdě právo na náhradu při zřízení věcného břemene. Tento závěr dává do souvislosti s výkladem omezení vlastnického práva při vyvlastnění, které se ze zákona děje za náhradu. Tento závěr není nijak v rozporu s již uvedeným závazným závěrem Ústavního soudu, že za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene dle § 9 odst. 5 zákona o půdě, lze požadovat náhradu přímo dle čl. 11 odst. 4 Listiny, aniž by toto právo konstituoval jiný předpis nižší právní síly (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18.6.2019 č.j. 19C 77/2018-78, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č.j. 28 Co 378/2019-99).

22. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 14. 1 2021 a z výpovědi osoby pověřené znaleckým ústavem bylo zjištěno, že znalec provedl místní šetření s obhlídkou oceňovaných pozemků dne [datum]. Sporný pozemek se nachází na území [územní celek], v němž žije přibližně 23 000 obyvatel. Pozemek je součástí [anonymizována dvě slova] [územní celek], který je vzdálen přibližně 2 km jihozápadně od centra města, charakterem se jedná o veřejné vnitrostátní letiště převážně sportovního charakteru umožňující i provoz všeobecného letectví. Letiště má travnatou dráhu. Sporný pozemek je rovinnou pozemkovou parcelou půdorysného tvaru obdélníku se zkosenou kratší hranou o celkové ploše 29 009 m. Pozemek je [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] je situován mezi východní hranici a střední část areálu letiště. Jihozápadní část pozemku se nachází v blízkosti vzletové dráhy. Dle územního plánu [územní celek] se pozemek nachází v zastavěném území v zóně NZ – plochy zemědělské, současně je pozemek zařazen do území, které je vedeno jako vojenský prostor. Náhled do katastrální mapy indikuje, že jihozápadní část pozemku se nachází na hranici vzletové dráhy, není však její součástí. Tento stav prokazuje také mapa územního plánu [územní celek], která je přílohou znaleckého posudku. V rámci místního šetření nebylo možné přesně určit hranice jednotlivých pozemků, neboť by bylo nutné vyhotovit zaměření hranic pozemků geometrickým plánem. Pozemek je nezastavěný. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného za předmětný pozemek se jeví jako nejvhodnější porovnávací metoda, která vychází z porovnání s nabízenými nájmy pozemků v daném místě a čase. Limitem této metody je skutečnost, že na realitním trhu se obvykle veřejně nenabízí pronájmy pozemků letištních areálu. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného tedy znalecký ústav aplikoval metodu ocenění založenou na stanovení nájemného z hodnoty pozemku. Pro odhad hodnoty pozemku použil interní databázi transakčních cen letištních pozemků. Znalecký ústav v interní databázi eviduje transakční ceny pozemků, které se nacházejí v rámci letištních areálů na území České republiky, jedná se o transakce v letech 2015 [číslo], a pro srovnání byly využity pozemky charakterově srovnatelné s předmětným pozemkem. Celkové transakční ceny obdobných pozemků nejsou konzistentní a pohybují se v neobvykle širokém intervalu. Jednotkové transakční ceny za obdobné pozemky se dle uvedené databáze pohybují v intervalu od 15 Kč za metr čtvereční do 483 Kč za metr čtvereční. Krajní meze tohoto intervalu jsou navíc reprezentovány transakcemi s pozemky v areálu letiště v [obec]. Z pohledu znaleckého ústavu však mezi těmito pozemky nejsou podstatné rozdíly v jejich charakteru, poloze či využitelnosti, které by měly mít tak zásadní dopad do výsledných transakčních cen. Ve většině uvedených transakcí se jednalo o postupné výkupy pozemků od fyzických osob za účelem scelení pozemků v rámci letištních areálu, které jsou ve vlastnictví soukromých či státních subjektů. Rozdílnost ve výši transakčních cen tedy znalecký ústav spatřuje především v motivaci, informovanosti a zájmu prodávajících stran, s ohledem na situaci, kdy u všech letištních pozemků jsou zúčastněné strany potenciálních transakcí předem dány. Výslednou hodnotu předmětného pozemku v cenové úrovni roku 2017 tedy znalecký ústav odhadl v průměrné výši upravených transakčních cen, tj. ve výši 214 Kč za metr čtvereční. Výše nájemného je stanovena z hodnoty předmětného pozemku za pomoci procentuální sazby nájemného, která odpovídá výnosové míře předmětného pozemku. Tato sazba se v závislosti na charakteru pozemku a jeho funkční využitelnosti pohybuje v úrovni 1 až 5 % u nezastavěných pozemků a 5 až 10 % u zastavených pozemků. Nejvyšší sazby nájemného za zastavěné pozemky v úrovni 8 až 10 % je dosahováno u pozemků pak moderními administrativními a obchodními budovami. Uprostřed uváděného intervalu se pak pohybují, například nájmy pozemků pod průmyslovými a skladovými halami, na dolním okraji intervalu jsou ostatní stavby nekomerčního charakteru. Pro předmětný pozemek zvolil znalecký ústav sazbu ve výši 5 %, tedy na pomezí nejvyšší sazby pro nezastavěné pozemky a nejnižší sazby pro pozemky zastavěné, a to s ohledem na charakter pozemku. Za pomoci procentuální sazby pak odhadl jednotkové nájemné v cenové úrovni roku 2017 ve výši 11 Kč za metr čtvereční za rok. Výsledné nájemné za předmětný pozemek a za dané období je pak součinem výměry pozemkové parcely, sazby nájemného a délky období, tedy 29 009 m x 11 Kč za metr čtvereční za rok x 2/12 (délka období), tedy 53 183 Kč.

23. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítnul návrhy na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], když z provedených důkazů soud učinil dostatečný závěr o skutkovém stavu.

24. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

25. Sporný pozemek je vlastnictvím žalobkyně, která jej nabyla dědictvím po [jméno] [příjmení]. Ta pozemek nabyla v restitučním řízení rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 14. 9. 1993, č. j. 1266/93 podle ustanovení § 9 odst. 4 z. č. 229/1991 Sb. o půdě. Při vydání pozemku rozhodl pozemkový úřad též o zřízení věcného břemene k tíži pozemku, které bylo vloženo do katastru nemovitostí, v rozsahu trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Žalovaný užíval sporný pozemek dlouhodobě jako letištní plochu vojenského letiště [obec]. Po vydání předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně došlo k uzavření nájemní smlouvy, podle níž byl žalovaný oprávněn využívat pronajatý pozemek za nájemné, které bylo postupně zvyšováno až na 20 Kč za m2 za rok. Žalovaný provozoval letiště [obec] jako vojenské do roku 2006, kdy bylo provozování letiště jako civilního povoleno [anonymizována tři slova] [obec]. Žalovaný nájemní smlouvu uzavřenou se žalobcem vypověděl s účinností k [datum] s odůvodněním, že za účinnosti nájemní smlouvy na předmětném pozemku probíhal žalovaným organizovaný pozemní výcvik vojsk, tj. činnost provozovaná nad rámec zřízeného věcného břemene, kterou žalovaný po účinnosti výpovědi nájemní smlouvy provozuje již jen na vlastních pozemcích.

26. Dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

27. Podle § 9 odst. 5 zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, účinného v době převodu předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně jako oprávněné osobě platilo, že pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků. Smyslem tohoto ustanovení bylo zajištění racionálního uspořádání poměrů převáděných nemovitostí tak, že budou uspokojeny nároky oprávněných osob na straně jedné a zároveň bude garantováno zachování veřejného zájmu a vlastníků objektů nacházejících se v blízkosti vydávaného majetku. Pozemkový úřad rozhodující v roce 1993 o vlastnickém právu k předmětnému pozemku vzal v úvahu, že předmětný pozemek je součástí letištní plochy, nejedná se o pozemek zastavěný stavbou. Pozemkový úřad zároveň zřídil věcné břemeno spočívající v povinnosti vlastníka trpět na pozemku letecký provoz a zdržet se činností, které by tento provoz rušily. Věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch [anonymizováno 5 slov] [obec] jako tehdejšího provozovatele (vojenského) letiště. Pozemkový úřad v odůvodnění rozhodnutí deklaroval, že další vztahy mezi vlastníkem a uživatelem budou vymezeny formou nájemních smluv.

28. Otázkou rozhodování pozemkového úřadu o náhradě při zřizování věcného břemene se zabýval i Ústavní soud v plenárním nálezu Pl. ÚS 41/97 ze dne [datum], v němž návrh na zrušení ust. § 9 odst. 5 zák. č. 229/1991 Sb. zamítl, když dospěl k závěru, že napadené ustanovení zákona o půdě není v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

29. Nejvyšší soud ČR následně v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2190/2004 ze dne 10. 2. 2005 vyslovil při řešení otázky nároku na náhradu za výkon práv odpovídajících věcným břemenům zřízených ve smyslu § 9 odst. 5 zákona o půdě názor, že i při respektování ustálené rozhodovací praxe reprezentované především plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 41/97 (Sbírka nálezů a usnesení sv. 10, č. 37), jehož právní věta zní: … Přestože § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., nestanoví, že pozemkový úřad má při zřizování věcného břemene rozhodovat také o náhradě za omezení vlastnického práva, může se dotčený vlastník domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s odvoláním na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aniž by bylo nezbytně nutné z hlediska ústavní jistoty toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly … je třeba při řešení otázky přiměřené náhrady mít na zřeteli, že zřízením věcných břemen pozemkovým úřadem nepochybně dochází k omezení vlastnických práv. Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru, že pokud při zřízení věcných břemen ještě oprávněná osoba není vlastníkem pozemků, nedochází k zásahu do vlastnického práva, naopak zdůraznil, že soudcovská úvaha nesmí ulpět na izolovaném a formalistickém posouzení rozhodných okolností, ale musí být schopna dohlédnout k právním důsledkům soudního rozhodnutí a v neposlední řadě též k praktickým účinkům, které takové rozhodnutí vyvolá. Nejvyšší soud akcentoval, že po právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání pozemků a zřízení věcných břemen nastává stav, kdy je vlastník povinen strpět práva osob z věcných břemen oprávněných, aniž by byla žádoucí (i když relativní) parita právního statusu účastníků podepřena náhradou, náležející vlastníkovi za omezení jeho vlastnického práva. Nejvyšší soud neshledal v řešeném případě žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by měly vést k nepřiznání náhrady za strpění zřízených věcných břemen.

30. Protože ke vzniku práva na vydání náhrady za užívání sporného pozemku žalovaným bez jiného právního důvodu než je existence věcného břemene mělo dojít po 1. 1. 2014, je třeba práva a povinnosti účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 o.z. posuzovat dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

31. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Ustanovení § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

32. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že žalobkyně má při neexistenci jiného právního důvodu (např. nájemní smlouvy) za rozhodné období nárok na poskytnutí přiměřené náhrady za užívání předmětného pozemku žalovanou, resp. přiměřené náhrady za omezení vlastnického práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalované, a to břemene trpět letecký provoz a zdržet se jeho rušení, jak zakotvuje čl. 11 odst. 4 Listiny.

33. Při stanovení výše přiměřené náhrady je třeba vycházet z obvyklého (tržního) nájemného v daném místě a daném čase, tedy nájemného, kterého by mohla žalobkyně reálně dosáhnout, nebýt omezení plynoucích z věcného břemene. Obdobnou konstrukci obsahuje i ust. § 30a odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož má být náhrada za zřízení věcného břemene provozování letiště určena jako roční plnění ve výši odpovídající místně obvyklému nájemnému k pozemku, ke kterému se zřizuje věcné břemeno.

34. Žalobkyně je při užívání pozemku omezena věcným břemenem v takovém rozsahu, že jí de facto brání v jakémkoli jeho využití. Na pozemku lze v souladu se zřízeným věcným břemenem vykonávat jen takové činnosti, které neohrozí bezpečnost provádění výsadkových letů, tj. nebudou bránit vzletu, přistání, průletu a pohybu letadel a neohrozí činnost výsadku. Užívání pozemku musí být v souladu s Letovým řádem, pozemek nelze oplotit a je třeba na pozemku udržovat také stanovenou skladbu travin. Pasení dobytka je sice teoreticky povoleno, ovšem reálně je bez možnosti postavení ohrady, vyloučeno, neboť nelze zajistit, že dobytek pozemek svévolně neopustí a neohrozí bezpečnost leteckého provozu. Žalobkyně tedy pozemek nesmí oplotit, nemůže na něm nic postavit, nesmí na něm nic pěstovat, kromě travin vyhovujících svojí skladbou pro letištní plochu a nemůže na pozemku pást dobytek, příp. jej za tímto účelem pronajmout. Lze tak uvažovat pouze o užití pozemku k chůzi.

35. Plná realizace vlastnického práva znamená možnost výkonu vlastnických oprávnění - práva věc užívat, požívat její eventuální plody, nepřetržitě ji držet a případně s ní disponovat (ius utendi et fruendi, possidendi, disponendi). V daném případě však žalobkyni shora popsané okolnosti brání ve výkonu jakékoli ze složek vlastnického práva. V tomto smyslu však zbývá vlastníkovi pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas) předmětného pozemku a bylo by tak příkrém rozporu s normou obsaženou v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aby došlo na straně žalobkyně k tak výraznému omezení složek jejího vlastnického práva až na holé vlastnictví, aniž by jí příslušela odpovídající náhrada (srov. I. ÚS 581/14). Ke shodnému závěru dospívá i relevantní judikatura vyšších soudů (viz Nejvyšší soud 28 Cdo 3808/2016 ze dne 5. 4. 2017, shodně Ústavní soud II. ÚS 1613/17), kdy obě soudní instance dospívají v obdobné věci k závěru, že příslušné veřejnoprávní oprávnění k provozu letiště nepředstavuje důvod, pro nějž by vlastník letištního pozemku musel jeho užívání strpět bezúplatně. Je tak proto zcela namístě, aby žalovaný za užívání předmětného pozemku poskytl žalobkyni odpovídající protiplnění, tak aby na straně žalovaného nedocházelo k bezdůvodnému obohacování na úkor žalobkyně.

36. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud vyšel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, jehož závěry považuje za správné a pro stručnost na ně odkazuje, včetně odůvodnění skutečnosti, že s ohledem na jedinečnost předmětu nájmu, kdy se jedná o aktivum na realitním trhu běžně neobchodované, nebylo možné určit obvyklou cenu nájmu. Stanovená spravedlivá výše nájemného 11 Kč za m2 a rok dle názoru soudu vystihuje obohacení, k němuž na straně žalovaného došlo. Celkem se jedná za 2 měsíce roku 2017 o částku v celkové výši 53 183 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, ve zbytku pak byla jako nedůvodná zamítnuta.

37. Pro úplnost lze k námitkám žalobkyně dodat, že výpověď nájemní smlouvy ze strany žalovaného soud považuje za platnou, neboť možnost výpovědi byla v nájemní smlouvě sjednána a nebyla zjištěna žádná skutková okolnost, která by vedla k závěru, že by výpověď byla dána v rozporu s zákonným ustanovením.

38. Dále lze doplnit, že námitka žalobkyně spočívající v tom, že ustanovený znalecký ústav nevyměřil hranici sporného pozemku v terénu a vycházel pouze z podkladů nacházejících se v katastru nemovitostí (katastrální mapa), není ve věci relevantní, neboť při výslechu zpracovatele posudku bylo zjištěno, že skutečnost, zda vzletová dráha je v těsné blízkosti předmětného pozemku či zda přes něj přechází, nemá vliv na zjištěnou výslednou cenu.

39. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku po výzvě žalobkyně k úhradě dlužné částky, která byla doručena žalovanému 22. 1. 2018. Požadavek žalobkyně na úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 2. 2018 je tedy důvodný a vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí vznikl nárok na náhradu za omezení jejího vlastnického práva k pozemku, výše plnění pak záležela na znaleckém posudku. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 4 835 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem, a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, jednání s protistranou dne 26.10.2017, předžalobní výzvu, žalobu, písemná vyjádření ze dne 4.7.2018, 27.2.2020, 9.7.2020, 4.10.2021, účast na jednání dne 23.10.2018, 19.9.2019, 14.5.2020, 5.10.2021 Celkem se jedná o 12 úkonů x 4 980 Kč + 12x režijní paušál 300 Kč + 21 % DPH, celkem 81 500 Kč.

41. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkům podle výsledků řízení. Celkem bylo na znalečném vynaloženo 46 574,69 Kč, z této částky bylo 5 000 Kč uhrazeno ze zálohy složené žalobkyní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 55 %, soud jí uložil zaplatit 45 % nákladů řízení státu, což činí částku 20 958 Kč a po odečtení zálohy ve výši 5 000 Kč byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit částku 15 958 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit zbylých 55% nákladů řízení státu, tedy 25 616,69 Kč.

Poučení