11 C 187/2021-104

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 580 180 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 358 713 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 623 Kč od [datum] do zaplacení, 9 % ročně z částky 145 045 Kč od [datum] do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 145 045 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 221 467 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 145 045 Kč od [datum] do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 76 422 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení výši 135 101,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 580 180 Kč s příslušenstvím z titulu finanční náhrady za užívání pozemku parc. [číslo] o výměře 29 009 m, k. ú. [obec] (dále také jen„ předmětný pozemek“), který se nachází v areálu letiště [obec], a to za období od [datum] do [datum]. Dle žalobních tvrzení je žalobkyně výlučnou vlastnicí předmětného pozemku, který byl vydán podle ust. § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) právní předchůdkyni žalobkyně [jméno] [příjmení], a to rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 14. 9. 1993, č. j. 1266/93, ve znění rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 5. 5. 1994, č. j. 659/94 (dále také jen„ rozhodnutí PÚ“). Při vydání předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně rozhodl Pozemkový úřad (dále také jen„ PÚ“) o zřízení věcného břemene k tíži pozemku. Věcné břemeno bylo do katastru nemovitostí vloženo pod sp. zn. Z [číslo] ve prospěch Vojenské ubytovací a stavební správy [obec] (dále také jen„ VUSS [obec]“), a to v rozsahu„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. V souvislosti se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovená Letovým řádem let [číslo] - údržba letišť, vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany - letectvo, včetně dodatku letového řádu [ulice] [obec] (dále také jen„ věcné břemeno“). V souladu s rozhodnutím PÚ byla dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podrobnosti užívání předmětného pozemku se zpětnou účinností od [datum], kdy rozhodnutí PÚ nabylo právní moci (dále také jen„ nájemní smlouva“). Úplata byla následně navyšována dodatky k nájemní smlouvě, a to až na částku 20 Kč. V září 2017 měla žalobkyně obdržet dopis od žalované ze dne [datum] označený jako výpověď nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] s tím, že důvodem ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku ČR - MO. Žalobkyně dále obdržela dopis od žalované datovaný [datum], kterým ji žalovaná vyzvala k převzetí pozemku v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s ukončením nájemního vztahu, neboť věcné břemeno stále zatěžuje pozemek, když nájemní vztah byl sjednán právě v souvislosti s existencí shora definovaného věcného břemene a stanovil výši úplaty za věcné břemeno. Žalobkyně s žalovanou jednala o možnosti pokračování nájemního vztahu a vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k pokračování v nájemním vztahu písemně. Žalovaná jí v odpovědi ze dne [datum] opětovně sdělila, že nebude pokračovat v nájemním vztahu ani platit za věcné břemeno. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k náhradě za existenci věcného břemene a za užívání pozemku žalovanou v období od [datum] do [datum] ve výši 96 696,67 Kč a současně vyzvala žalovanou k pokračování s úhradami ve výši 20 Kč po celou dobu existence věcného břemene. Žalovaná však ničeho nehradila, proto žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu, u něhož bylo vedeno řízení pod sp. zn. 8 C 32/2018 za shodných skutkových okolností s rozdílem pouze v jiném období od [datum] do [datum]. Řízení bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze, který uzavřel, že uplatňovaný nárok ve výši 20 Kč je adekvátní. Žalobkyně v žalobě poukázala na znění závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, č. j. 33 Ca 216/93-8, kterým bylo zrušeno shora cit. rozhodnutí PÚ ze dne [datum] a PÚ uloženo, aby v novém rozhodnutí zvážil rozsah věcného břemene, když vztahy mezi vlastníkem a uživatelem pozemku mají být vymezeny budoucí nájemní smlouvou. Z následného rozhodnutí PÚ ze dne [datum] pak vyplývá, že vztahy mezi vlastníkem předmětného pozemku a osobou oprávněnou z věcného břemene mají být řešeny formou nájemních smluv, neboť věcné břemeno je neoddělitelně spjato s existencí nájemního vztahu. Dle žalobkyně vyplývá provázanost nájemní smlouvy a věcného břemene i z článku II. nájemní smlouvy, který konstatuje užívání pozemku ze strany žalované jako letiště. Žalobkyně tak uzavřela, že věcné břemeno bylo zřízeno za podmínky, že zároveň budou vztahy mezi účastníky podrobně upraveny nájemní smlouvou a existence věcného břemene bude žalobkyni jako vlastníku pozemku finančně kompenzována. K tomu žalobkyně odkázala na řízení Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 11 C 301/2018, kde byl prvostupňový rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2021, č. j. 27 Co 193/2021-332, a dále na řízení zdejšího soudu sp. zn. 11 C 195/2021 a sp. zn. 19 C 77/2018, když v těchto řízeních byla či je řešena skutkově i právně obdobná věc ohledně jiných žalobců a jejich pozemků nacházejících se také v areálu letiště [obec], přičemž oba soudy přiznaly náhradu ve výši 20 Kč. Dle žalobkyně věcné břemeno zcela znemožňuje užívání pozemku např. pěstováním plodin nebo pastvou dobytku, neboť by mohlo ohrozit bezpečnost letového provozu a vice versa by letecký provoz mohl způsobit škody na čemkoliv, k čemu by byl pozemek využíván. Žalobkyně poukázala na smysl zákona o půdě, podle kterého byl v restituci pozemek vydán, a dále i na zásadu úplatnosti věcných břemen, konkrétně i věcného břemene provozování letiště, která je stanovena příslušnými zákony. Skutečnost, že žalovaná o okolní pozemky v areálu letiště [obec] má zájem a jsou pro ni významné, žalobkyně dovodila z jejích aktivit, kdy žalovaná byla ochotna za pozemek v areálu nabídnout částku 500 Kč, přičemž pozemek žalobkyně jakožto součást vzletové dráhy pro ni musí být ještě důležitější. Ke způsobu vyčíslení přiměřené náhrady žalobkyně uvedla, že je irelevantní, jestli žalovaná svou činností neomezuje užívání pozemku po celý rok nebo jen v určitém rozsahu, neboť reálné využívání předmětného pozemku žalobkyně nemůže jakkoliv ovlivnit ani není žalovanou o její činnosti informována. K možnosti využívat pozemek poukázala na to, že jiná vlastnice, [jméno] [příjmení], části svých pozemků, které zasahovaly do areálu letiště [obec], oddělila a prodala žalované, což dokazuje, že pozemky v tomto areálu nejsou jiným způsobem využitelné. Dále žalobkyně upozornila na cenový výměr Ministerstva financí ČR [číslo] ze kterého vyplývá, že maximální částka náhrady za období roku 2018 je 30 Kč. Žalobkyně se tak s odůvodněním, že od [datum] neobdržela od žalované žádnou náhradu za existenci věcného břemene a užívání předmětného pozemku žalovanou, domáhá zaplacení částky, která představuje obvyklé (tržní) nájemné za užívání předmětného pozemku žalovanou ve shora uvedeném období od [datum] do [datum], tedy zaplacení částky 580 180 Kč jako násobku výměry pozemku částkou 20 Kč. Žalobkyně současně požádala o přiznání úroku z prodlení vždy z částky 145 045 Kč, která odpovídá jednotlivým čtvrtletním splátkám tak, jak byla sjednána splatnost nájemného. K výše uvedenému žalobkyně dodala, že žalovaná žádným způsobem nevysvětlila, jakým způsobem se změnil způsob užívání předmětného pozemku po [datum], kdy přestala žalobkyni hradit. Námitku promlčení vznesenou žalovanou do části uplatněného žalobního nároku za období od [datum] do [datum] označila žalobkyně za rozpornou s dobrými mravy s tím, že ohledně žalovaného období podala v řízení sp. zn. 8 C 32/2018 řádně a včas (před uplynutím promlčecí lhůty) návrhy na změnu (rozšíření) žaloby, kterým však soud pro žalobkyni překvapivě a tudíž nepřípustně nevyhověl, a to usnesením ze dne [datum], doručeným žalobkyni dne [datum]. Proto podala žalobu v této věci, zahrnující i část nároku za namítané období, opožděně. Žalobkyně dále, s odkazem na ústavní judikaturu (konkrétně na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 a sp. zn. I. ÚS 3391/15) argumentovala na podporu svého názoru o kolizi vznesené námitky promlčení s dobrými mravy včetně poukazu na to, že žalovaná se nemohla oprávněně domnívat, že žalobkyně nebude za namítané období ničeho požadovat. Žalobkyně nad svými právy řádně bděla a připuštění námitky promlčení by bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva (vyplývajícího z náhrady za omezení vlastnictví nemovité věci vydané v restitučním řízení) a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila.

2. Žalovaná uplatněný nárok co do základu uznala, nesouhlasila však s výší požadované náhrady za užívání předmětného pozemku. Potvrdila, že předmětný pozemek byl vydán právní předchůdkyni žalobkyně v rámci restitučního řízení podle zákona o půdě, a to rozhodnutím PÚ, kterým bylo současně k tomuto pozemku zřízeno ve prospěch žalované věcné břemeno v rozsahu tak, jak jej specifikuje žalobkyně. O úplatě věcného břemene správní orgán nerozhodl, pouze v odůvodnění uvedl, že další vztahy budou vymezeny formou nájemních smluv. Dále potvrdila, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, neboť žalovaná využívala předmětný pozemek i k činnostem směřujícím nad rámec zřízeného věcného břemene, když až do roku 2017 na něm prováděla pozemní výcvik vojsk spočívající v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku, a rovněž potvrdila, že tuto nájemní smlouvu vypověděla, neboť nyní výcvik probíhá na pozemcích v jejím vlastnictví. Rozporovala žalobní tvrzení, že nájemní vztah souvisí s existencí věcného břemene a stanoví úplatu právě za existující břemeno, a naopak namítala, že nájemní smlouva byla uzavřena právě v důsledku využívání předmětného pozemku nad rámec věcného břemene, tedy v rozsahu větším než věcné břemeno zřízené PÚ. Proto výpověď z nájemní smlouvy ze dne [datum] označila za oprávněnou. V souvislosti s existencí věcného břemene zatěžujícího předmětný pozemek podle žalované nepřísluší žalobkyni náhrada ve výši obvyklého nájemného s tím, že navíc požadovaná výše 20 Kč ani neodpovídá výši obvyklého nájemného. Ke stanovení výše náhrady navrhla vyhotovení znaleckého posudku v řízení, když posudek dodaný žalobkyní je pro řízení nepoužitelný. Zdůraznila, že žalobkyni není zamezeno zcela užívat předmětný pozemek, může zde například pást dobytek. Výsadková činnost je pak zveřejňována v místním tisku. Jiná vlastnice obdobného pozemku ([jméno] [anonymizováno]) pozemek pronajímá zemědělskému podniku. Při určení výše náhrady by, dle žalované, mělo být dále zohledněno, že se na předmětném pozemku nenachází vzletová a přistávací dráha, a že pozemek je omezen na užívání již svým zařazením do zemědělského půdního fondu. Dále namítala, že letiště užívá [anonymizováno] [obec], takže ona sama není výlučným uživatelem předmětného pozemku. Dále podotkla, že na pozemku není zřízeno věcné břemeno provozování letiště dle zákona o civilním letectví, ale pouze břemeno dle zákona o půdě. Poukázala na to, že v žalobkyní zmiňovaném řízení u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 301/2018 zrušil Nejvyšší soud (rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 214/2022-358) rozsudky soudů obou stupňů, a ke zpochybnění správnosti postupu Okresního soudu v Chrudimi, který neustanovil znalce k vyhotovení znaleckého posudku z oboru ekonomie za účelem zjištění ceny obvyklé. K tomu dodala, že náhrada nebyla u předmětného pozemku znalecky řešena pro období roku 2018. Dále doložila dříve vydané rozsudky soudů I. a II. stupně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 218/2009 ohledně stejných účastníků, ve kterých soudy vycházely ze znaleckého posudku ústavu [právnická osoba], který stanovil cenu spravedlivou ve výši 11 Kč. Ke shodné částce pak dospěl znalec v řízení u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 27 C 140/2018. Shodně jako žalobkyně odkázala na řízení u Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 11 C 302/2018 a u zdejšího soudu sp. zn. 19 C 77/2018, postup v řízeních ovšem kritizovala. Vůči žalobnímu nároku za období od [datum] do [datum] vznesla námitku promlčení s tím, že žaloba byla podána až [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby. Rovněž nesouhlasila s námitkou žalobkyně o rozporu namítaného promlčení části nároku s dobrými mravy a v tomto směru argumentovala, že nepřipuštění změny žaloby v řízení sp. zn. 8 C 32/2018 nebylo nepředvídatelné a žalovaná se nedopustila žádného jednání, jež by mělo vylučovat důvodnost vznesené námitky promlčení.

3. Rozsudkem pro uznání ze dne 20. 9. 2021, č. j. 11 C 187/2021-17, soud rozhodl ve věci samé (výrok I.) a o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.). K odvolání žalované rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 35 Co 395/2021-57, tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, když nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání.

4. Před zahájením jednání dne [datum] vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně povinnosti žalované zaplatit jí úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 145 045 Kč od [datum] a ohledně úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 145 045 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že nadále se z této částky a za téže období domáhá zaplacení úroku ve výši 8,5 % ročně od [datum] a 9 % ročně od [datum]. Soud proto dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), při jednání zastavil řízení v požadovaném rozsahu a písemně rozhodnutí nevyhotovoval, když se oba účastníci vzdali práva na odvolání a nepožadovali písemné vyhotovení usnesení, které tak nabylo právní moci dne [datum].

5. Po skutkové stránce účastníci učinili, při jednání dne [datum], nespornými žalobní skutková tvrzení týkající se historie vlastnictví předmětného pozemku žalobkyně, zřízení věcného břemene ve prospěch žalované k předmětnému pozemku ze strany PÚ, uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] včetně tří dodatků, kdy poledním dodatkem ze dne [datum] byla úplata, resp. nájemné, stanoveno na částku 20 Kč/m2/ročně. Dále bylo nesporným, že žalovaná dopisem ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen, zaslala žalobkyni vypovězení předmětné nájemní smlouvy, a že účastníkům byla doručena i jejich další vzájemná korespondence ze dne [datum], [datum] a [datum]. Účastníci rovněž učinili nesporným umístění předmětného pozemku v doloženém orientačním zákresu. Nesporným pak bylo i to, že žalovaná obdržela písemnou předžalobní výzvu k plnění, na kterou ničeho neplnila 6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to výpisem z KN ([list vlastnictví]), že žalobkyně je s právními účinky vkladu práva od [datum] výlučnou vlastnicí předmětného pozemku p. [číslo] o výměře 29 009 m, a to na základě nabývacího titulu - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 18 D 959/2012, vydaného v dědickém řízení. Předmětný pozemek byl vydán právní předchůdkyni žalobkyně, [jméno] [příjmení], na základě rozhodnutí PÚ ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydaného ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o půdě (viz rozhodnutí Okresního úřadu v [obec], referát Pozemkový úřad [číslo jednací] [rok], [číslo jednací]). Již současně s vydáním pozemku zřídil pozemkový úřad k tíži vydávaného pozemku ve prospěch VUSS [obec] věcné břemeno„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. V souvislosti se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovená letovým řádem LET - 9- 3- údržba letišť vydaných v roce 1979 Ministerstvem národní obrany - Letectvo včetně dodatku letového řádu [ulice] [obec]“. Uvedené věcné břemeno bylo následně omezeno na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, č. j. 33 Ca 216/93-8, a rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že uložilo„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila, a to v rozsahu daném oprávněním povinné osoby k tomuto zvláštnímu provozu.“ Městský soud k tomuto uvedl, že nelze věcné břemeno vymezit odkazem na letový řád, když otázku vztahů mezi vlastníkem a uživatelem vymezí budoucí nájemní smlouva (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, č. j. 33 Ca 216/93-8).

7. Nájemní smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, [jméno] [příjmení], a žalovaná, zastoupená VUSS [obec], uzavřely nájemní smlouvu, v níž si sjednaly podmínky užívání předmětného pozemku žalovanou v celé jeho výměře 29 009 m, zejména souhlas s tím, že předmětný pozemek v celé jeho výměře budou společně s útvary [ulice] ČR užívat všechny právnické a fyzické osoby, s nimiž žalovaná (příslušný orgán Ministerstva obrany) uzavře smlouvu o spoluužívání letiště. V článku VII. je stanoveno, že údržbu letištní plochy tak, aby byla dodržena práva a povinnosti stanovená letovým řádem Let [číslo] - údržba letišť roku 1979, bude provádět Ministerstvo obrany ČR Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se zpětnou účinností od právní moci rozhodnutí PÚ, tj. od [datum], a nájemné bylo stanoveno ve výši 3 Kč s tím, že bude hrazeno ve čtvrtletních splátkách. Dodatkem nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že s účinností od [datum] bylo nájemné stanoveno ve výši 7 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo nájemné zvýšeno na 10 Kč a dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo nájemné zvýšeno na 20 Kč s účinností od [datum], které žalovaná, dle vlastního prohlášení, platila žalobkyni až do ukončení nájemního vztahu.

8. Dopisem žalované ze dne [datum], Čj. MO [číslo] 2017 [číslo], bylo prokázáno, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z nájemní smlouvy s odkazem na článek III. nájemní smlouvy. Žalovaná dále dopisem žalobkyni sdělila, že výpovědní lhůta podle nájemní smlouvy činí jeden měsíc a počítá se od prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. Dále žalovaná upozornila na existenci věcného břemene ve prospěch ČR - Ministerstva obrany trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila. Žalovaná pro úplnost uvedla, že důvodem ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných armádou ČR nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku ČR - Ministerstva obrany. Následujícím dopisem žalované ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná upozornila žalobkyni na ukončení nájemní smlouvy výpovědí ke dni [datum] a pro případ zájmu žalobkyně ji sdělila svou připravenost k předání předmětného pozemku dne [datum] na místě samém.

9. Doplňkem letového řádu [ulice] [obec] bylo prokázáno, že v souladu s předpisem Let [číslo] upravuje letový řád [ulice] [obec] z hlediska údržby a úpravy plochy letiště tak, že je třeba zachovávat původní strukturu vegetativního krytu a neměnit úpravami charakter kultury, zejména výsadbou stromů nebo keřů, nezřizovat na travnatých plochách žádné přechodné ani trvalé zařízení a rovněž neponechávat na nich zemědělské stroje, ošetřovat, vláčet a hutnit, hnojit a dosévat travní pokryv, senoseč provádět zároveň na celé ploše, zajistit okamžitý odvoz sena, neponechávat na ploše kupky, bez souhlasu vojenské správy nenechávat pást dobytek, odstraňovat škody vzniklé vlastní činností, travní porost se nesmí vypalovat, pasení dobytka je možné pouze se souhlasem vojenské správy, a to za podmínek, že se nesmí zřizovat ohradníky ani ohrady, trus se musí rozhodit, pást pouze na části plochy, a nebude prováděno pasení při snížené únosnosti terénu.

10. Koordinační směrnicí vojenského a civilního provozu ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo prokázáno, že Vojenský útvar [číslo] [obec] a [anonymizováno] ČR - [obec], jako spoluuživatelé vojenského letiště [obec] uzavřely tuto Směrnici, ve které stanovily základní vztahy, práva a povinnosti Vojenského útvaru a [anonymizováno] jako spoluuživatelů letiště při koordinaci a řízení provozu letiště [obec]. Letištní provozní zóna byla určena jako kruh o poloměru 5,5 km.

11. Úřad pro civilní letectví (dále jen„ ÚCL“) rozhodnutím ze dne 12. 6. 2006, č. j. 2989/06-720/A, které nabylo právní moci dne [datum], povolil provozování letiště [obec] žadateli o povolení: [anonymizováno] ČR - [obec], z. s., [IČO] (dále jen„ Aeroklub“). Dotčenou osobou byla žalovaná zastoupená VUSS [obec] (viz rozhodnutí ze dne 12. 6. 2006, [číslo jednací]).

12. Plány výsadkového provozu ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo prokázáno, že na Letišti [obec] byl naplánován výsadkový provoz 43. výsadkového praporu v měsících leden až březen 2018 v počtu 20 dní, v měsících duben až srpen 2018 v počtu 24 dní a v období září až prosinec 2018 v počtu 32 dní.

13. Mapou [ulice] [obec] - orientační zákres předmětného pozemku ve spojení s níže cit. znaleckým posudkem [číslo] 2021 bylo prokázáno, že předmětný pozemek se v letištním areálu [obec] situován mezi východní hranici a střední část areálu letiště [obec], přičemž jeho cíp v západní části se nachází v bezprostřední blízkosti vzletové dráhy.

14. Kupní smlouvou mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně obrazových příloh bylo prokázáno, že části pozemků ve vlastnictví [jméno] [příjmení], které zasahovaly do areálu letiště [obec], byly převedeny na žalovanou.

15. Z odborného posudku KOPPREA znalecký ústav spol. s r.o., [číslo] 2017, ze dne [datum], neobsahujícího znaleckou doložku dle ust. § 127a o. s. ř., který byl zpracován k objednávce žalobkyně, bylo prokázáno, že na základě kupní ceny z převodů devíti obdobných pozemků dospěla jmenovaná společnost ke stanovení výše obvyklého nájemného předmětného pozemku žalobkyně v rozmezí 16 - 23 Kč/m2/rok, a to ke dni místního šetření, tj. ke dni [datum].

16. Znaleckým posudkem [číslo] 2021 znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 14. 1 2021, který byl vyhotoven k zadání zdejšího soudu v řízení sp. zn. 8 C 32/2018, bylo prokázáno, že předmětný pozemek, spadá do funkčního celku leteckého areálu letiště [obec], je rovinnou nezastavěnou parcelou tvaru obdélníku a je situován mezi východní hranici a střední část areálu letiště. Jihozápadní část pozemku se nachází v blízkosti vzletové dráhy. Dle územního plánu města Chrudim se předmětný pozemek nachází v zastavěném území v zóně NZ - plochy zemědělské, současně je pozemek zařazen do území, které je vedeno jako vojenský prostor. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného znalecký ústav aplikoval metodu ocenění založenou na stanovení nájemného z hodnoty pozemku. Pro odhad hodnoty pozemku použil ceny pěti pozemků z transakcí realizovaných v letech 2015 [číslo]. Srovnávané pozemky se nacházejí v rámci letištních areálů po ČR, konkrétně v obcích [obec], [obec] a [obec]. Intervaly transakční ceny se pohybovaly od 91 Kč za m2 do 483 Kč za m2. Výsledná hodnota předmětného pozemku byla znaleckých ústavem stanovena v cenové úrovni konce roku 2017 roku 2018 ve výši 214 Kč/m2. Odhad spravedlivé výše nájemného byl stanoven z hodnoty předmětného pozemku za pomoci procentuální sazby nájemného, která odpovídá výnosové míře předmětného pozemku. Pro předmětný pozemek zvolila znalecká kancelář sazbu ve výši 5 %, tedy na pomezí nejvyšší sazby pro nezastavěné pozemky a nejnižší sazby pro pozemky zastavěné, a to s ohledem na charakter předmětného pozemku. Za pomoci procentuální sazby pak odhadl jednotkové nájemné v cenové úrovni roku 2017 ve výši 11 Kč/m2/rok s tím, že nájemné se za obdobné pozemky pohybuje v rozmezí 5 až 21 Kč/m2/rok. Výsledné nájemné za předmětný pozemek a za období od [datum] do [datum] stanovil součinem výměry pozemkové parcely, sazby nájemného a délky období, tedy 29 009 m x 11 Kč (roční sazba nájemného) x [číslo] (délka období), tedy v částce 53 183 Kč.

17. Znaleckým posudkem [číslo] 2021 ze dne [datum], který byl vyhotoven znaleckou kanceláří [právnická osoba] k zadání zdejšího soudu v řízení sp. zn. 27 C 140/2018, ohledně obdobného pozemku parc. [číslo] v k. ú [obec], nacházejícího se rovněž v areálu [ulice] [obec] jako předmětný pozemek, bylo prokázáno, že parcely v leteckém areálu, ať již jsou přímo součástí vzletové dráhy či jen v blízkosti vzletové dráhy, se podle územního plánu převážně považují za dopravní letištní plochy, a není je možné více komerčně využít. Pro výpočet spravedlivé výše nájemného znalecký ústav aplikoval metodu ocenění založenou na stanovení nájemného z hodnoty pozemku. Jednotkové transakční ceny za obdobné pozemky (5 pozemků) se dle jeho interní databáze pohybují v intervalu od 91 Kč/m2 do 483 Kč/m2. Uvedené transakční ceny byly dále znaleckým ústavem korigovány koeficienty s výslednou hodnotou (v cenové úrovni roku 2017) ve výši 214 Kč/m2. Výši nájemného pak znalecký ústav stanovil z hodnoty posuzovaného pozemku za pomoci procentuální sazby nájemného, která odpovídá výnosové míře tohoto pozemku. Tato sazba se v závislosti na charakteru pozemku a jeho funkční využitelnosti pohybuje v úrovni 1 až 5 %. Pro posuzovaný pozemek zvolil znalecký ústav sazbu ve výši 5 %. Za pomoci procentuální sazby pak odhadl jednotkové nájemné v cenové úrovni roku 2017 ve výši 11 Kč/m2/rok, přičemž současně uvedl, že při aplikaci této metody by se nájemné ve výši 5% mělo pohybovat mezi 5 až 21 Kč/m2/rok.

18. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum], vyhotoveným znaleckým ústavem [právnická osoba] k zadání Okresního soudu v Chrudimi v řízení sp. zn. 11 C 302/2018, bylo prokázáno, že k dalším obdobným pozemkům nacházejících se v areálu [ulice] [obec] (parc. [číslo]) znalecký ústav určil obvyklou výši nájemného za použití koeficientu 8 % z celkové obvyklé ceny hodnoty jiných zemědělských pozemků v dané lokalitě, ač jejich způsob užívání není stejný, a to pro rok 2017 ve výši 2,56 Kč/m2/rok, pro rok 2018 ve výši 2,72 Kč/m2/rok a pro rok 2019 ve výši 3,2 Kč/m2/rok.

19. Shora cit. dokazováním z posudků bylo tedy prokázáno, že v daném období roku 2017 a 2018 se obvyklá výše nájemného obdobných pozemků pohybovala v rozmezí od 2,56 Kč/m2 ročně do 23 Kč/m2 ročně.

20. Předžalobní výzvou ze dne [datum], adresovanou centrále žalované a dále AHNM žalované, včetně dodejek ze dne [datum] a [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně v důsledku nehrazení úplat žalovanou zahájila řízení pod sp. zn. 8 C 32/2018 ohledně období od 1. 11. 2017 do [datum] a touto předžalobní výzvou vyzvala žalovanou, aby jí uhradila za období od [datum] až [datum] částku odpovídající tržnímu nájemnému za užívání předmětného pozemku ve výši 20 Kč (omezeného věcným břemenem zřízeným ve prospěch žalované), tj. za období od [datum] do [datum] v souhrnné výši 1 740 540 Kč, a dále, aby jí v téže výši 20 Kč nadále pravidelně hradila úplatu, a to po celou dobu existence věcného břemene, tj. i za následující období.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 11 C 301/2018, soud zjistil, že žalované bylo uloženo zaplatit tamnímu žalobci, [jméno] [příjmení], náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v omezení vlastnického práva k jeho pozemku, a to ve výši odpovídající jednotkové náhradě ve výši 20 Kč/m2/rok za období od 1. 11. 2017 až [datum]. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích sp. zn. 27 Co 193/2021 ze dne 20. 10. 2021. Žalobce [jméno] [příjmení] získal pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] darováním od své příbuzné, jíž byl pozemek vydán na základě rozhodnutí PÚ v roce 1993 dle zákona o půdě. Současně bylo PÚ, stejně jako v této věci, vymezeno k pozemku věcné břemeno ve prospěch žalované„ trpět letecký provoz a zdržet se činností, které by ho rušily“. Další vztahy mezi vlastníkem a oprávněnou z věcného břemene byly sjednány nájemní smlouvou, kdy nájemné bylo s účinností od roku 2011 zvýšeno na jednotkovou cenu 20 Kč/m2/rok, odpovídající cenovému výměru MF [číslo] 2010. Žalovaná [datum] nájemní smlouvu vypověděla z důvodů stejných jako v případě žalobkyně v této věci. V řízení bylo prokázáno, že pozemek je zemědělskou (zatravněnou) plochou dotčenou vojenským prostorem, resp. dotčenou zejména paravýsadkovou činností, nejedná se o pozemek letištní ve smyslu zákona o civilním letectví. Ve využívání pozemku žalovanou před a po vypovězení nájemní smlouvy nebyl dokazováním zjištěn žádný rozdíl. V uvedeném řízení nebyla obvyklá výše nájemného zjišťována znaleckým posudkem, žalobci byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení částka odpovídající výši nájemného sjednaného mezi účastníky poukazovaného řízení naposledy v nájemní smlouvě. Správnost závěru o výši bezdůvodného obohacení podporují dle odvolacího soudu i cenové výměry MF ČR z let 2010 a 2017, které maximální cenu nájemného stanovily ve výši 20 Kč/m2/rok, jakož i výše nájemného sjednaná žalovanou s některými z ostatních vlastníků pozemků v areálu letiště [obec], v nichž byla před jejich vypovězením žalovanou sjednaná stejná výše nájemného. Dle odvolacího soudu nemůže tento závěr zpochybnit ani skutečnost, že se jiní vlastníci na rozdíl od právní předchůdkyně žalobce zvýšení nedomáhali a žalované pozemky pronajímali za nižší nájemné (viz rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2021, č. j. 11 C 301/2018-284, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 20. 10. 2021, č. j. 27 Co 193/2021-332). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 3. 2022, č. j. 28 Cdo 214/2022-358, byly výše uvedené rozsudky soudů I. a II. stupně zrušeny s odůvodněním, že je třeba posoudit omezení vlastnického práva žalobkyně, neboť toliko konzumace oprávnění plynoucích z věcného břemene ke vzniku bezdůvodného obohacení vést nemůže. Soud by se tak měl zabývat tím, zda je vlastník pozemku omezen nad rámec zřízeného věcného břemene, pak vzniká oprávněnému bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebo zda je vlastník omezen v rámci věcného břemene a vzniká mu nárok na náhradu plynoucí přímo z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“). Nejvyšší soud konstatoval, že soudy I. a II. stupně dostatečně nezhodnotily, nakolik intenzívně je vlastník ve svém právu omezen (zda je s ohledem na povahu pozemku jeho zatížení fakticky absolutní, bez možnosti jakéhokoliv jiného využití pozemku), přičemž selektivně vycházely toliko z nájemních smluv uzavřených žalovanou za týchž podmínek jako s žalobcem, tj. smluv uzavřených v rámci specifického uzavřeného trhu. Aktuální stav tohoto řízení Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 11 C 301/2018 není zdejšímu soudu znám.

22. Dalším řízením v obdobné věci bylo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 77/2018, ve kterém bylo nejdříve pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem o základu nároku vlastníka pozemku, žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], jenž se nachází rovněž v areálu letiště [obec]. Tamní žalobce se v řízení domáhal po žalované přiměřené náhrady za užívání pozemku v jeho vlastnictví za období od [datum] do [datum], který mu byl vydán na základě rozhodnutí PÚ, jenž současně k tíži pozemku zřídil věcné břemeno vložené do katastru nemovitostí v rozsahu„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Mezi tamními účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva se sjednaným nájemným ve výši 3 Kč/m2/rok, kterou žalovaná v září 2017 vypověděla se shodnou argumentací jako v tomto řízení. Dále také tvrdila, že není jediným výhradním uživatelem letiště a nevyužívá jej nepřetržitě, ale pouze příležitostně podle dohody s [anonymizováno] [obec]. Soudy obou stupňů v uvedeném řízení vyložily nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 41/97, a rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2190/2004, a na základě právního hodnocení dospěly k závěru, že základ nároku žalobce na přiměřenou náhradu za omezení vlastnického práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalovaného je důvodný ve smyslu čl. 11 odst. 4 LZPS (viz mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 6. 2019, č. j. 19 C 77/2018-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 28 Co 378/2019-99). Následně se soud zabýval výši náhrady za věcné břemeno, přičemž dospěl k závěru, že není důvod, jak navrhovala žalovaná, vypracovávat další znalecký posudek ke zjištění obvyklé ceny pronájmu žalobcova pozemku, neboť by to bylo nehospodárné. S ohledem na množství sporů, které probíhaly a probíhají a na závěry tam uvedené, je k dispozici dostatek vodítek pro rozhodnutí o výši nároku žalobce podle § 136 o. s. ř. Sporná věc byla analogická se spory žalobců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], jimž až do ukončení nájemních vztahů k pozemkům na letišti [obec] žalovaná hradila nájemné ve výši 20 Kč za m2 za rok. S odkazem na § 13 o. z. bylo proto rozhodnuto, že za rozhodné období od [datum] do [datum] jde o náhradu za bezdůvodné obohacení v žalované výši, což odpovídá jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. 19 C 77/2018-226). Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že věc již byla pravomocně dne [datum] skončena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2022, č. j. 28 Co 222/2022-278, který prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil za odpovídající náhradu rovněž považoval sazbu 20 Kč/m2/rok) pouze se změněným právním hodnocením, že se nejedná o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, nýbrž z titulu náhrady za omezení vlastnického práva věcným břemene.

23. Dalším řízením v obdobné věci bylo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 140/2018, ve kterém bylo rozhodnuto rozsudkem o základu nároku vlastníka pozemku, žalobkyně [jméno] [příjmení], který se nachází rovněž v areálu letiště [obec]. Tamní žalobkyně se v řízení domáhala po žalované přiměřené náhrady za užívání pozemku v jeho vlastnictví za období od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně žalobě nechal vyhotovit znalecký posudek a následně žalobě vyhověl ve výši 11 Kč/m2/rok (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2022, č. j. 27 C 140/2018-142). Soudu je z úřední činnosti známo, že v odvolacím řízení Městský soud rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 36 Co 317/2022-206, tento rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že žalobě zcela vyhověl, tzn. za odpovídající náhradu shledal sazbu 20 Kč/m2/rok.

24. U zdejšího soudu bylo dále vedeno řízení ve věci pod sp. zn. 8 C 32/2018 stejných účastníků v typově shodné věci, týkající se předchozího období od [datum] do [datum], kde se žalobkyně také domáhala náhrady odpovídající jednotkové ve výši 20 Kč/m2/rok. Zdejší soud rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 C 32/2018-176, zčásti žalobě vyhověl. Učinil skutková zjištění obdobná jako v této věci, tj. že žalobkyně předmětný pozemek nabyla dědictvím po právní předchůdkyni, která pozemek nabyla v restitučním řízení rozhodnutím Pozemkového úřadu podle zákona o půdě. Současně s vydáním pozemku bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v povinnosti trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by jej rušila. Po vydání pozemku došlo k uzavření nájemní smlouvy, podle níž byla žalovaná oprávněna využívat pronajatý pozemek za nájemné, které bylo postupně zvyšováno až na 20 Kč/m2/rok. Tuto částku hradila žalovaná za nájemné od roku 2007 až do výpovědi nájemní smlouvy v roce 2017, kterou žalovaná odůvodnila tím, že nájemní smlouva byla uzavřena z důvodu pozemního výcviku vojsk spočívajícího v nácviku bojové činnosti menších jednotek po provedení vzdušného výsadku. Uvedená činnost dle žalované probíhá již jen na jejích vlastních pozemcích, takže předmětný pozemek užívá pouze v rozsahu věcného břemene, přičemž za existenci samotného věcného břemene nehodlá hradit ničeho. S odkazem na závěry výše cit. znaleckého posudku [číslo] 2021 ze dne 14. 1 2021 (bod 14. rozsudku) soud přiznal tamní žalobkyni náhradu odpovídající jednotkové ceně 11 Kč/m2/rok, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání uvedeného pozemku žalovanou. Tento rozsudek soudu I. stupně byl změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 22 Co 75/2022-227, jenž nabyl právní moci dne [datum], a který žalobě vyhověl zcela, když dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na náhradu odpovídající jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok je důvodný. Takto odvolací soud, poté co se ztotožnil s postupem soudu I. stupně o neustanovení revizního znalce, pravomocně rozhodl v souladu se závěry shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 28 Cdo 214/2022-358, vydaného ve věci [jméno] [příjmení] proti žalované, když dospěl k závěru, že po právní stránce je třeba protiplnění, kterého se má žalobkyni za omezení jejího vlastnického práva dostat, považovat nikoli za nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., ale za nárok na náhradu plynoucí přímo z čl. 11 odst. 4 LZPS, přičemž tato náhrada za omezení vlastnického práva (jež byla soudem I. stupně ztotožňována s bezdůvodným obohacením) má být stanovena na základě úvahy soudu zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jejího trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, skutečnost, zda již v době převodu vlastnického práva dotčená limitace oprávnění vlastníka existovala. Po zhodnocení těchto kritérií (jež jsou obdobné jako v této věci) a rozboru v řízení doložených posudků pak ohledně stanovení výše požadované náhrady za 2 měsíce roku 2017 dospěl k jednoznačnému závěru o důvodnosti požadavku tamní žalobkyně na kompenzaci ve výši odpovídající částce 20 Kč/m2/rok (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 C 32/2018-176 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 22 Co 75/2022-227). Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze nebylo podání dovolání.

25. Z dalších rozhodnutí soudů I. a II. stupně, vydaných v pravomocně skončeném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 218/2009, které do spisu doložila žalovaná, soud zjistil, že v nich byla řešena otázka výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemků umístěných na Letišti [obec] za poměrnou část roku 2009, kdy však tyto pozemky, užívané žalovanou, nebyly v neprospěch tamní žalobkyně zatíženy věcným břemenem, přičemž při stanovení výše bezdůvodného obohacení soudy vycházely ze závěrů ústavního znaleckého posudku, podle kterého nelze určit obvyklou výši nájemného oceňovaných pozemků a proto za požadované období roku 2009 odhadl nájemné„ standardem spravedlivé hodnoty“ ve výši 10 Kč/m2/rok (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 C 218/2009-299, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018, č. j. 15 Co 542/2017-340, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2019, č. j. 26 Cdo 4444/2018-364, jímž bylo dovolání odmítnuto). Odkaz žalované na tato soudní rozhodnutí je tak pro rozhodnutí v této věci zcela nepřípadný, neboť se v prvé řadě týkají pozemků nezatížených věcným břemenem v neprospěch vlastníka pozemků, a navíc v nich soudy výši náhrady za jejich bezesmluvní užívání žalovanou výlučně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

26. Návrhy žalobkyně na rozšíření žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně doručenek datových zpráv ze dne [datum] a [datum], podanými ve shora cit. řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 32/2018, bylo prokázáno, že v dříve podané žalobě uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok z titulu náhrady za omezení vlastnického práva k předmětnému pozemku věcným břemenem za období od [datum] do [datum], přičemž dne [datum] a [datum] podala v témže řízení dva návrhy na změnu (rozšíření) žaloby o další období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 8 C 32/2018-144, doručeným žalobkyni dne [datum], nebyly tyto změny žaloby připuštěny (viz cit. usnesení ze dne [datum] a doručenka datové zprávy ze dne [datum]).

27. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

28. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne [datum] zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci byly jednak prokázány jinými důkazy a jednak rozhodnutí ve věci samé záleží na úvaze soudu. Konkrétně, návrh žalované na vyhotovení dalšího znaleckého posudku ke stanovení ceny za část rozhodného období, neboť o výši této náhrady soud rozhodl na základě soudcovské úvahy (viz právní hodnocení věci níže), když navíc žalovaná na tomto důkazním návrhu posléze již ani netrvala. Návrh žalované na provedení důkazu svědeckými výpověďmi osob, označených v podání ze dne [datum], pak nesměřuje k prokázání právně významných skutečností, neboť fakt, v jakém konkrétním rozsahu žalovaná užívala či nikoliv v rozhodném období předmětný pozemek, popř. zda jej mohla zčásti užívat i žalobkyně, je s ohledem na odkazované, níže uvedené, právní posouzení věci rovněž zcela nerozhodné.

29. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeným dokazováním lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého je žalobkyně vlastníkem předmětného pozemku o výměře o výměře 29 009 m v k. ú. [obec] jakožto právní nástupce [jméno] [příjmení], které byl předmětný pozemek vydán na základě rozhodnutí PÚ v restitučním řízení dle § 9 odst. 4 zákona o půdě. Současně s vydáním předmětného pozemku zřídil PÚ k tíži vydávaného pozemku ve prospěch žalované (konkrétně VUSS [obec]) věcné břemeno„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podmínky užívání předmětného pozemku žalovanou včetně ceny nájemného ve výši 3 Kč za užívání předmětného pozemku žalovanou, které bylo následnými třemi dodatky postupně zvyšováno, a to až na částku 20 Kč s účinností od 1. 1 2017. Žalovaná dopisem ze dne [datum] vypověděla nájemní smlouvu ke dni [datum], žalobkyni upozornila na přetrvávající existenci věcného břemene váznoucího na předmětném pozemku ve prospěch žalované, přičemž od data [datum] přestala žalobkyni hradit naposledy sjednané nájemné 20 Kč, resp. jí přestala cokoliv hradit. Na to žalobkyně reagovala podáním žaloby proti žalované u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 32/2018, a to za předchozí období od [datum] do [datum]. Dne [datum] a [datum] navrhla v témže řízení změnu (rozšíření) žaloby o další období od [datum] do [datum], přičemž zdejší soud usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 8 C 32/2018-144, změnu (rozšíření) žaloby nepřipustil. Následně bylo v uvedené věci sp. zn. 8 C 32/2018 rozhodnuto rozsudkem ve znění rozsudku odvolacího soudu, který žalobě v plném rozsahu vyhověl, tj. přiznal náhradu za omezení vlastnického práva k předmětnému pozemku věcným břemenem za období od [datum] do [datum] ve výši odpovídající částce 20 Kč/m2/rok. Ve stejné sazbě pak pravomocně soudy rozhodly v dalších typově shodných sporech o nárocích jiných vlastníků obdobných pozemků, umístěných taktéž v areálu [ulice] [obec], kdy rovněž shledaly za odpovídající náhradu v částce 20 Kč/m2/rok, a to konkrétně v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 77/2018 a 27 C 140/2018. Předmětný pozemek je situován mezi východní hranici a střední část areálu letiště [obec], jeho cíp v západní části se nachází v bezprostřední blízkosti vzletové dráhy. Letový řád [ulice] [obec] ukládá mimo jiné neměnit úpravami charakter vegetace, zejména výsadbou stromů nebo keřů, nezřizovat na travnatých plochách žádné přechodné ani trvalé zařízení a rovněž neponechávat na nich zemědělské stroje, bez souhlasu vojenské správy nenechávat pást dobytek, a to za podmínek, že se nesmí zřizovat ohradníky ani ohrady. Žalovaná prostřednictvím Vojenského útvaru spoluužívá plochu letiště [obec], přičemž letištní provozní zóna byla určena směrnicí jako kruh o poloměru 5,5 km. Provozovatelem letiště je Aeroklub.

43. Výsadkový prapor [obec] provádí na Letišti [obec] svou činnost, konkrétně v měsících leden až březen 2018 v počtu 20 dní, v měsících duben až srpen 2018 v počtu 24 dní a v období září až prosinec 2018 v počtu 32 dní. V případě žalobkyně a vlastníka [jméno] [příjmení] žalovaná až do ukončení nájemních vztahů k pozemkům v areálu na letišti [obec] v roce 2017 hradila nájemné ve výši 20 Kč/m2/rok. Hodnota obvyklé výše za pronájem obdobných pozemků se období roku 2017 a 2018 pohybovala mezi 2,56 Kč/m2 ročně až 23 Kč/m2 ročně. Žalovaná obdržela písemnou předžalobní výzvu k plnění, na kterou ničeho neplnila.

30. Dle čl. 11 odst. 4 LZPS je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

31. Podle ust. § 9 odst. 5 zákona o půdě, pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.

32. Podle § 136 o. s. ř., lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

33. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

34. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Z rozhodnutí PÚ je zjevné, že rozhodoval v souladu s ust. 9 odst. 5 zákona o půdě, když omezil vlastnické právo k předmětnému pozemku věcným břemenem ve prospěch žalované spočívajícím v povinnosti žalobkyně trpět letecký provoz a zdržet se jeho rušení. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí právo na domáhání se náhrady za takto omezené vlastnické právo plyne přímo z čl. 11 odst. 2 Listiny (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 41/97), přičemž skutečnost, že právní předchůdkyně předmětný pozemek nabyla současně se stanoveným věcným břemenem, tj. že omezení vlastnického práva nastalo ve shodnou dobu, nemá pro posouzení úplatnosti právní význam ve smyslu, že vlastníkovi náleží náhrada, když se vzniku omezení nemohl vyvarovat (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2190/2004). Kompenzace má být určena jako přiměřená, což je otázka výhradně právního charakteru, kdy soud má zohlednit veškeré konkrétní okolnosti případu, např. podmínky nabytí zatíženého pozemku, intenzitu restrikce, jakož i vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 214/2022).

35. Z provedeného dokazování vyplynulo, že omezení plynoucí z věcného břemene brání žalobkyni de facto v jakémkoli využití předmětného pozemku, když jí zbývá pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas) předmětného pozemku. Uvedený závěr vyplývá zejména ze skutečnosti, že pozemek žalobkyně se nachází v bezprostřední blízkosti vzletové dráhy, nelze tak uvažovat, že by zde snad mohla pěstovat květenu, pást dobytek nebo obdělávat půdu zemědělskými stoji. Užívání pozemku musí být v souladu s Letovým řádem, který stanoví, že pozemek nelze oplotit a je třeba na pozemku udržovat také stanovenou skladbu travin. Pasení dobytka je sice teoreticky povoleno, ovšem reálně je bez možnosti postavení ohrady vyloučeno. Pokud jde o jiného vlastníka [jméno] [příjmení], pak nelze její nakládání s pozemky vztáhnout na situaci žalobkyně, když kusy pozemků, které zasahovaly do areálu letiště, žalovaná odkoupila. Dále bylo prokázáno, že v areálu letiště probíhá výsadková činnost vojenského útvaru, přičemž soud považuje za notorietu, že nelze při nepříznivých větrných podmínkách zabránit dopad vojáků i mimo letištní dráhu. Za takto výrazné omezení vlastnického práva přísluší žalobkyni odpovídající náhrada.

36. Soud dospěl k závěru, že výše přiměřené náhrady má být stanovena jako obvyklé tržní nájemné v daném místě a čase, tj. v částce, kterou by musela žalovaná vynaložit, aby si užívání obdobného pozemku v daném rozsahu zajistila. Analogicky soud odkazuje k úpravě náhrady za bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 ve spojení s § 2999 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle které ochuzenému náleží právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Dále lze analogicky vycházet z úpravy zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ust. § 30a odst. 2, který stanoví náhradu za povinnost vlastníka strpět zřízení provozu letiště ve výši obvyklého nájemného k pozemku.

37. Soud v daném případě nepřistoupil k ustanovení znalce ve smyslu ust. § 127 odst. 1 o. s. ř., aby stanovil výši obvyklého nájemného za rozhodné období roku 2018 Nejvyšší soud v obdobné věci konstatoval, že prostor letiště představuje samostatný trh, v rámci něhož pronajímatel (jeden z několika) ani nájemce (jeden z několika) nemají konkurenci, neboť ani jedna ze stran vztahu nemá možnost si vybrat jiného smluvního partnera (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012). Z výše uvedeného dokazování plyne, že byla zpracována řada znaleckých posudků k ohodnocení obdobných pozemků v areálu letiště [obec] a letiště [obec], které se značně liší, neboť jsou vždy výsledkem využití znalcem zvolené metody a odrážejí subjektivní zkušenosti zpracovatelů znaleckého posudku. Vypracování dalšího znaleckého posudku v této věci by tedy nebylo účelné a hospodárné, neboť každý znalec logicky vybere pro srovnání odlišné pozemky, které se velmi pravděpodobně budou lišit v tom či onom parametru. I samotná znalecká kancelář [právnická osoba], která vypracovávala posudek pro ohodnocení výše obvyklého nájemného za předmětný pozemek pouze za předchozí období, vycházela ze zjištěné výše jednotkového nájemného v rozmezí 5 až 21 Kč/m2/rok, přičemž určila jako konečnou výši 11 Kč/m2/rok. S ohledem na ust. § 13 o. z., aby jednotliví vlastníci, na jejichž kvalitativně shodných pozemcích vázne omezení shodné povahy, obdrželi shodnou náhradu, soud zohlednil posudky v řízení již předložené, které považuje za dostatečný podklad pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. dle své úvahy. Současně soud přihlédl k naposledy smluvně sjednané výši nájemného mezi účastníky právě v částce 20 Kč, kterou žalovaná, až do ukončení nájemního vztahu k předmětnému pozemku, žalobkyni v průběhu roku 2017 hradila. Ve stejné výši pak v rovněž v průběhu roku 2017 dobrovolně platila nájemné i dalšímu vlastníkovi podobného pozemku v areálu [ulice] [obec], [jméno] [příjmení]. Dále soud uvážil, že výši obvyklého nájemného stanoví cenové výměry MF ČR z let 2010 a 2017, které maximální cenu nájemného stanovily ve výši 20 Kč/m2/rok. Právní předchůdkyně získala předmětný pozemek v restitučním řízení prakticky současně se vznikem jeho omezení, které nemohla ovlivnit, přičemž toto omezení a umístění pozemku omezuje možnosti prodeje žalobkyně. Soud dále považuje za notorietu, že ceny nemovitostí i výše jejich pronájmu v minulém období neustále rostly. Výše náhrady 20 Kč/m2/rok neodporuje odhadu znalecké kanceláře [právnická osoba] stanoveného v rozmezí 5 až 21 Kč/m2/rok ani odbornému odhadu znaleckého ústavu [právnická osoba], který stanovil výši náhradu za užívání v rozsahu 16 až 23 Kč/m2/rok.

38. S ohledem na vše výše uvedené soud považuje za zcela důvodný požadavek žalobkyně na náhradu ve výši odpovídající 20 Kč/m2/rok, a to shodně jako tento požadavek považovaly soudy za důvodný v již pravomocně skončených řízeních žalobkyně pod sp. zn. 8 C 32/2018, Ing. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 19 C 77/2018, [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 27 C 140/2018. Tato úvaha soudu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. vychází ze zjištění dostatečných podkladů a zohlednění všech skutečností relevantních pro posouzení věci s přihlédnutím k rozhodnutím ve skutkově obdobných srovnatelných věcech dle ust. § 13 o. z.

39. Žalovaná uplatnila námitku promlčení, kterou soud posoudil dle ust. § 629 odst. 1 o. z., podle něhož subjektivní promlčecí lhůta činí 3 roky a v souladu s ust. § 619 odst. 1 o. z. počíná běžet dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Přitom dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalobkyně uplatnila své právo vůči žalované z titulu náhrady za omezení vlastnického práva věcným břemenem u zdejšího soudu již v řízení sp. zn. 8 C 32/2018, přičemž za období od [datum] do [datum] již bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Vzhledem k tomu, že žalobu v této věci podala dne [datum], došlo v souladu s cit. ust. § 619 a § 629 odst. 1 o. z. k promlčení části jejího nároku za dobu od [datum] do [datum]. Náhrada za 1 měsíc omezení vlastnického práva činí 48 348,33 Kč (580 180:12), tedy za jeden den 1 559,62 Kč (48 348,33:31). Prodlení žalobkyně za období od [datum] do [datum], kdy mohla své právo na zaplacení jistiny pohledávky uplatnit u soudu, činí celkem 4 měsíce a 18 dnů, což odpovídá částce 221 467 Kč (48 348,33 x 4 + [číslo] x 18).

40. Soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Dobrým mravům (ve smyslu ust. § 8 o. z.), totiž zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Jedná se o institut zákonný a tedy použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by kolidovalo se zásadou dobrých mravů jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty (doby) nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty, jakými je odepření práva uplatnit námitku promlčení. [ulice] nebo alespoň převažující motivací je přitom úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně musí být zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1776/2020). Vznesená námitka promlčení by mohla být v rozporu s dobrými mravy například za situace, kdy by žalobkyně uplatnila nárok opožděně pro zdrženlivost vůči žalované, od níž důvodně očekávala smírné řešení a spolehla se na její ujištění, že k uspokojení nároků provede nezbytné právní kroky. V řízení však nevyšlo najevo, že by k marnému uplynutí promlčecí lhůty jakkoliv přispěla svým chováním žalovaná, natož pak v takové intenzitě, že by šlo z její strany o výrazné zneužití práv (např. tím, že by žalobkyni udržovala v mylném přesvědčení o oprávněnosti jejího nároku či jí jinak bránila ve včasném podání kompenzační žaloby). Rozpor s dobrými mravy nezakládá ani žalobkyní namítaná skutečnost, že za uvedené období uplatnila tento nárok návrhy ze dne [datum] a [datum] na rozšíření žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 32/2018, který jej nepřipustil až usnesením ze dne [datum], doručeným žalobkyni dne [datum], pročež žalobkyně podala žalobu v této věci opožděně. Předně, žalobkyni nic nebránilo podat samostatnou žalobu ohledně namítaného období včas, tj. před uplynutím promlčecí lhůty, a nespoléhat se na připuštění navrhované změny žaloby v řízení 8 C 32/2018. Žalobkyně je zastoupena advokátem, tj. profesionálem, kterému musí být zřejmé, že připuštění změny není nárokové. Žalovaná nemohla žádným způsobem ovlivnit tento procesní postup žalobkyně, která se rozhodla v uvedeném řízení přižalovat své nároky a nepodat ohledně nich včasnou samostatnou žalobu. Už vůbec pak žalovaná neměla žádný vliv na rozhodnutí soudu o tom, zda navrhovanou změnu připustí či nepřipustí, pročež její obrana nemůže být chápána jako zneužití práva na úkor žalobkyně. Jakkoliv mohl postup zdejšího soudu ve věci sp. zn. 8 C 32/2018 ovlivnit výsledek tohoto řízení, nelze jeho důsledky přenášet do řízení stávajícího, které je řízením zcela novým (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2575/2020). Nad to žalobkyně neuvádí žádné jednání žalované, které by bylo možné pokládat za nemravné do té míry, že by vylučovalo důvodné vznesení námitky promlčení. Soud proto neshledal námitku promlčení za kolidující s dobrými mravy, když opora pro argumentaci žalobkyně o namítané kolizi neplyne ani z jí zmiňovaných nálezů Ústavního soudu, které se týkají skutkově odlišných věcí a vycházejí ze značně odlišných a svým charakterem zcela mimořádných skutkových okolností. Nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 643/04, totiž hodnotí kolizi námitky promlčení s dobrými mravy v poměrech mezi nejbližšími příbuznými, a nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3391/15, řeší tuto kolizi v souvislosti s (ne) přiměřenou délkou šestiměsíční subjektivní lhůty pro uplatnění práva na náhradu imateriální újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení.

41. S ohledem na vše výše uvedené proto soud žalobkyni přiznal za nepromlčené období od [datum] do [datum] náhradu za omezení vlastnického práva ve výši 358 713 Kč (zaokrouhleno), která odpovídá jednotkové ceně 20 Kč/m2/rok při výměře předmětného pozemku 29 009 m. Podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády š. 3351/2013 Sb., v platném znění, soud současně přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Vzhledem k souhlasnému stanovisku obou stran, vyslovenému v závěru jednání dne [datum], soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. stanovil žalované lhůtu k plnění v délce 30 dnů (výrok I. rozsudku).

42. Za období od [datum] do [datum], tj. co do promlčené částky 221 467 Kč, soud náhradu nepřiznal a v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu procesně úspěšnou v rozsahu přiznané částky 358 713 Kč (při procentuálním vyčíslení činí její úspěch 61,8 %, což je současně neúspěch žalované), a naopak neúspěšnou byla v rozsahu zamítnuté částky 221 467 Kč pro promlčení části žalobního nároku (při procentuálním vyčíslení činí její neúspěch 38,2 %, což je současně úspěch žalované). Po odečtu míry úspěchu od míry neúspěchu tak činí celkový procesní úspěch žalobkyně 23,6 %. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 29 009 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 580 180 Kč sestávající z částky 10 660 Kč za každý z 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum], 3x písemné podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], 2x účast na jednání dne [datum] a [datum]), 9 paušálních náhrad výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 18 412, 80 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 148 363,40 Kč. Podání ze dne [datum], které pouze doplňovalo předchozí písemné vyjádření k odvolání, soud neshledal účelně vynaloženým nákladem, a tudíž za něj nepřiznal náhradu nákladů, neboť mělo být obsahem již předchozího písemného vyjádření ze dne [datum], za které soud žalobkyni plnou náhradu nákladů přiznal. Jelikož byla žalobkyně ve sporu celkově úspěšná v rozsahu 23,6 %, má nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající této procentuální výši, tj. výši 35 014 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III. rozsudku).

Poučení