10 C 428/2023 - 248

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [jméno FO] [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] b) [tituly před jménem]. [jméno FO] [jméno FO], narozená [datum narození] bytem [Adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci po žalované domáhali odstranit celý článek nazvaný: [název článku] jenž byl publikován na webových stránkách [odkaz na webové stránky] z uvedených webových stránek, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalované odstranit celý článek nazvaný: [název článku] jenž byl publikován na webových stránkách [odkaz na webové stránky] z veškerých veřejně dostupných webových stránek publikovaných v rámci domény pod URL: [webové stránky] placených webových stránek v rámci domény pod URL: [webové stránky] a profilů na sociálních sítích Facebook v rámci domény pod URL: [webové stránky] na profilu [právnická osoba].cz na platformě sítě X (původně platforma Twitter), a na profilu [právnická osoba].cz na platformě TikTok, ze všech interních databází žalované, ze kterých automaticky čerpá přímým a strojovým nebo vynuceným přenosem dat doména systému iOS (tj. aplikace stažitelné na App Storem jako centrální místo pro mobilní aplikace v systému iOS) a mobilních aplikací [právnická osoba].cz pro operační systém Android (tj. aplikace stažitelné na Google Play jako centrální místo pro mobilní aplikace v systému Android), se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobci po žalované domáhali na internetovém portálu [právnická osoba].cz, tj. na svých webových stránkách [webové stránky], na hlavní stránce webových stránek a v sekci „Zpravodajství“ v rubrice „Domácí“ na viditelném místě uveřejnit následující omluvu Žalobci a): „Portál [právnická osoba] se tímto výslovně omlouvá[Anonymizováno][jméno žalované] že o něm v článku [název článku] ze dne 08.08.2023 uveřejnil následující tvrzení: „[jméno žalované] je první stíhaný Rus za to, že podle české policie pomáhal legalizovat desítky milionů korun oligarchovi a příteli [jméno FO]“, když uvedené tvrzení je nepravdivé a neodpovídá skutečnosti. Portál [právnická osoba].cz se tímto dále výslovně omlouvá [jméno žalované] že v rámci výše uvedeného článku v souvislosti s vilou, kde [jméno žalované] bydlí, uvedl, že vila patří firmě, jež je neprůhledná, s tím, že původ peněžních prostředků, jež sloužily k pořízení vily nelze dohledat, když tato informace je neověřená a je nepravdivá. Portál [právnická osoba].cz se tímto dále výslovně omlouvá [jméno FO] že v rámci výše uvedeného článku bylo uvedeno, že [adresa] [obsah článku] [obsah článku] [obsah článku] Takto publikovanou omluvu je žalovaná povinna ponechat na viditelném místě, a to minimálně po dobu 7 dnů od vyvěšení, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce a) po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč, se zamítá.

V. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 500 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti podanou k soudu dne [datum] po žalované domáhali odstranění článku s názvem [název článku] z webových stránek zpravodajského portálu [právnická osoba] uvedených ve výrocích I. a II., a dále ze všech veřejně dostupných i placených webových stránek a z mobilních aplikací spravovaných žalovanou a ze všech jejích interních databází. Žalobci dále po žalované požadovali zveřejnění omluvy ve znění uvedeném ve výroku III. a uhrazení nemajetkové újmy pro žalobce a) ve výši 1 000 000 Kč a pro žalobkyni b) ve výši [částka]. V odůvodnění žalobci uvedli, že bylo jednáním žalované zasaženo do jejich osobnostních práv, když žalovaná dne 8. 8. 2023 zveřejnila na svém zpravodajském portálu [právnická osoba] článek nazvaný [název článku]. Jako autor článku byl uveden redaktor [jméno FO]. Již v samotném názvu článku se podle žalobců uvádí lživá nebo hrubě zavádějící informace, když je zmiňováno sousloví ,,ruské praní peněz“. Článek popisuje údajnou trestnou činnost žalobce 1, když v páté větě uvádí: [obsah článku] Článek tak ve čtenáři vyvolává dojem, že žalobce a) je stíhán za praní špinavých peněz a je součástí organizované zločinecké skupiny napojené na [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobci a) bylo sice dne 2. 8. 2023 doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém mu bylo sděleno obvinění ze spáchání zločinu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, ale nikdy nebyl stíhán pro „praní peněz“, či „pomoc při legalizaci desítek milionů korun“, tj. obvinění ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 trestního zákoníku, a to dokonce ani z nedbalosti dle § 217 trestního zákoníku. Zároveň nikdy nebylo žalobci a) sděleno obvinění, že by spáchal trestný čin v rámci organizované skupiny nebo organizované zločinecké skupiny. Dále je v článku uvedeno: [obsah článku] Citace budí dojem, že společnost [právnická osoba] má jakousi skrytou nebo neprůhlednou strukturu. Pravdou dle žalobce a) ale je, že společnost [právnická osoba] má jasnou vlastnickou strukturu s jasným koncovým vlastníkem a dle nejlepšího vědomí žalobce a) tato společnost plní veškeré požadavky stanovené právním řádem Kyperské republiky, kde má tato společnost své sídlo, stejně jako spousta jiných společností, které vlastní majetek na území ČR. Tvrzení, že nelze dohledat, odkud zmíněné peníze byly, je čistě tendenční, když redakce nevyvinula žádnou snahu, ani například nekontaktovala žalobce a), který by vše ochotně uvedl na pravou míru a tyto lži dementoval. Dalším nepravdivým tvrzením z článku podle žalobce a) je: ,[obsah článku] Žalobce a) k citaci uvedl, že transakce, kterou článek popisuje, nastala dávno před sdělením obvinění, když tato transakce byla rozjednána přibližně od listopadu 2022, přičemž k uzavření kupní smlouvy došlo už dne [datum], tj. dávno před předmětným dnem [datum], na který portál [právnická osoba].cz odkazuje. Článek navzdory tomu převod vykresluje, jako by se žalobce 1 na poslední chvíli snažil zbavovat svého majetku. Zároveň byl žalobce a) po zveřejnění článku kontaktován [jméno FO] s otázkou, co má tento zveřejněný nesmysl znamenat. Největším překvapením pro pana [jméno FO] ovšem bylo, že redaktor uvedl, že je údajně [jméno FO]. Kdyby si autor v článku zveřejňované informace ověřil, zjistil by, že pan [jméno FO] je národností Ukrajinec. K tomu dále žalobce a) uvedl, že označit v dnešní válečné době Ukrajince za [jméno FO] a obráceně může dotčeným osobám způsobit řadu těžkostí. Součástí článku je i fotografie domu, kde žalobce a) a žalobkyně b) bydlí spolu se synem a dvěma nezletilými dcerami. [jméno FO] fotografii s popiskem: [obsah článku] je zcela čitelné číslo popisné i orientační, a je podle fotografie tedy dům snadno identifikovatelný. Tímto způsobem bylo zasaženo do soukromí obou žalobců a celé jejich rodiny, a to hrubým porušením ustanovení GDPR, když uveřejnění adresy rodinné domácnosti žalobců ve spojení se lživými a hrubě zavádějícími tvrzeními z článku vnímají žalobci jako velmi rizikové a od redakce nezodpovědné, když se v domě na fotografii nachází jejich rodinná domácnost s nezletilými dětmi. Dále článek obsahuje dle žalobců i několik v jádru pravdivých informací, autor je ale podává hrubě zavádějícím a manipulativním způsobem. Tímto způsobem byla článkem zasažena i žalobkyně b) jako manželka žalobce a), když se čtenáři v článku dočtou například: [obsah článku] Žalobkyně b), jakožto podnikající odborník ve stomatologické sféře, značně pociťuje negativní vliv publikovaného článku, který se bezpodmínečně musel dostat i do sféry jejích klientů, a tím způsobil negativní následky pro provoz její ordinace. Žalobce a) nebyl pravomocně odsouzen za jakýkoliv trestný čin a jakékoliv prvky nebo údaje z trestního spisu mají neveřejnou povahu právě, aby byla chráněna presumpce neviny žalobce a), jeho identita a osobní údaje. Publikované skutečnosti jsou navíc údaje, které ničí dobré jméno žalobce a), jenž si buduje svou kariérou již mnoho let, a to vždy poctivým způsobem. Nikoliv tak, jak uvádí článek [právnická osoba]. Žalobci považovali jednání žalované za protiprávní, neakceptovatelné a lidsky zcela bezohledné, proto doručili žalované dne 21. 9. 2023 předžalobní výzvu, ve které žalovanou vyzvali k odstranění článku, zveřejnění omluvy a požadovali též náhradu nemajetkové újmy, kterou jim redakce zveřejněním článku způsobila. [jméno FO] výzvu žalovaná do podání žaloby nereagovala.

2. Žalobci se proto žalobou na ochranu osobnosti po žalované domáhali odstranění předmětného článku, zveřejnění omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobců zcela neuznala. Uvedla, že žalobce a) byl obviněn ze spáchání trestného činu porušení mezinárodních sankcí, což žalobce v žalobě potvrzuje. Žalovaná spatřuje na zveřejnění informací o údajném porušování mezinárodních sankcí, přijatých v souvislosti s válkou na Ukrajině, zásadní veřejný zájem. O tom dle žalované vypovídá i to, že informace o trestním stíhání žalobce byly zveřejněny většinou zpravodajských médií. Žalovaná dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1286/2013 a sp. zn. 30 Cdo 965/2015 uvedla, že z konstantní judikatury vyšších soudů vyplývá, že u zpráv sdělovacích prostředků se zcela rigorózně nevyžaduje bezpodmínečná přesnost užitých výrazů. Určitá zjednodušení jsou tak ve sdělovacích prostředcích běžná a zároveň i přípustná. Důležité je celkové vyznění daných informací. V článku je několikrát uvedeno, že je žalobce 1 stíhán za obcházení (porušení) protiruských sankcí. Tato informace zazní přímo i v titulku článku, jehož celé znění je [název článku] V souvislosti se společností [právnická osoba] žalovaná poukázala na skutečnost, že Kypr, na kterém má sídlo uvedená společnost, je dlouhodobě považován za stát, který umožňoval skrýt vlastnickou strukturu společností, které v něm mají svá sídla. Nepravdivou není ani informace, že žalobce a) v den, kdy jej detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu obvinili, začal na katastru nemovitostí převádět nemovitost v pražských Vysočanech. Ostatně žalobce a) ani tuto informaci nesporuje, když pouze uvádí, že tato transakce byla dojednána dříve, a dříve byla i uzavřena příslušná kupní smlouva. Pokud pak žalobce a) uvádí, že není pravdou, že by on sám osobně přinesl příslušnou kupní smlouvu s návrhem na vklad na katastrální úřad, jedná se v článku ze strany žalované o určitou přípustnou personifikaci tohoto kroku, která není způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Dále žalovaná odmítla, že by záběry vily byly pořízeny se záměrem, aby bylo na fotografiích zachyceno její číslo popisné a orientační pro účely její identifikace veřejností. Účelem fotografií bylo zachytit vilu, o které se v článku informuje, kdy na jedné fotografii je zachycen i vstup do vily, k dokreslení jejího zabezpečení. Poté, co se žalobci na žalovanou obrátili s tím, že jsou dotčeni zveřejněním tohoto údaje, žalovaná fotografie upravila tak, aby tento údaj nebyl rozeznatelný. Žalovaná dále uvedla, že nespatřuje nic protiprávního ani na tom, že v článku zveřejnila část vyjádření žalobce pro [právnická osoba] z roku 2019, a to, že společnost [právnická osoba] byla původně jeho, a dnes patří jeho ženě, které dal tuto společnost jako svatební dar. Protiprávní nemohou být ani další části článku, u kterých žalobci ani neuvádí, že by byly nepravdivé, jen konstatují, že jejich zveřejněním dochází k manipulaci, která má difamující charakter. S tím ale žalovaná nesouhlasí, když na poskytnutých informacích byl veřejný zájem. Informace o [jméno FO] jsou v článku zmíněné zcela logicky, když dle dostupných informací má právě tento oligarcha uvedený na evropském sankčním seznamu figurovat v transakci, v souvislosti s níž je žalobce a) trestně stíhán. Role médií dle žalované spočívá v šíření informací a myšlenek, týkajících se témat veřejného zájmu, jak judikoval Nejvyšší soud například ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2482/2022. Přestože žalovaná v článku nezveřejnila žádná nepravdivá tvrzení ani jiná sdělení, která by protiprávně zasáhla do osobnostních práv žalobců, aktualizovala v návaznosti na zaslanou předžalobní výzvu text článku tak, že do něj doplnila některá stanoviska žalobce a).

4. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, když v článku nebyla zveřejněna sdělení, která by byla nepravdivá, ani jiná sdělení, která by neoprávněně zasahovala do osobnostních práv žalobců.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s § 128 o. s. ř. a § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. Za použití § 132 o. s. ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

7. Dne 8. 8. 2023 zveřejnila žalovaná na svém zpravodajském portálu v placeném prostoru (Premium) článek s názvem [název článku] v němž mimo jiné uvedla [obsah článku] … [obsah článku] … [obsah článku] … [obsah článku] … [obsah článku][obsah článku] … [jméno FO][Anonymizováno][obsah článku], k článku byla připojena fotografie nemovitosti, ve které žalobci bydlí, s viditelným číslem popisným a popiskem „[obsah článku]“ (prokázáno citovaným článkem).

8. Předmětný článek byl dne 26.9.2023 žalovanou upraven tak, že došlo k výmazu čísla popisného nemovitosti, k odstranění některých napadených pasáží a pojmu [obsah článku] a k doplnění stanoviska žalobce 1 (prokázáno citovaným článkem ve znění od 26.9.2023).

9. Žalobce a) má od 23. 5. 2022 státní občanství státu Izrael (prokázáno fotokopií cestovního pasu).

10. Proti žalobci a) bylo dne 18. 7. 2023 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Trestného činu se měl dopustit tím, že nejméně od 15. 3. 2015 do 19. 11. 2015 z území České republiky uskutečňoval finanční transakce, zejména přijímal finanční prostředky od společnosti [právnická osoba] se sídlem na Kypru ve prospěch čtyř společností, kdy jednou z nich byla i [právnická osoba] se sídlem taktéž na Kypru, kterou fakticky ovládal prostřednictvím dalších osob. A takto jednal přesto, že věděl, že převáděné finanční prostředky náležely [jméno FO], na jehož majetek byly uvaleny sankce Evropské unie. V uvedeném období měl žalobce a) takto převést finanční prostředky v celkové výši 2 711 112 169 Kč. Finanční prostředky v celkové výši 29 297 259,09 Kč použil žalobce a) na úhradu faktur společnosti [právnická osoba] za provedené práce a vybavení domu na adrese nad [adresa], který je ve vlastnictví společnost [právnická osoba] a který užívá se svojí rodinou na základě nájemní smlouvy. Policejní orgán má za prokázané, žalobce a) věděl, že jsou na osobu [jméno FO] uvaleny mezinárodní sankce EU a tyto sankce pomáhal [jméno FO] obejít (viz převod jachty „[název]“). Zároveň je … zřejmé, že žalobce a) rovněž musel vědět, že finanční prostředky na účtu společnost [právnická osoba] jsou finančními prostředky [jméno FO], který rozhoduje o jejich užití. Usnesení bylo žalobci a) i jeho právnímu zástupci doručeno dne 2. 8. 2023 (prokázáno usnesením NCOZ ze dne 18. 7. 2023, č. j. [spisová značka] včetně doručenek).

11. Žalobci žalované doručili prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 9. 2023 předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2023, ve které žalovanou vyzvali k okamžitému odstranění předmětného článku z veškerých veřejně dostupných stránek, aplikací, sociálních sítí i interní databáze žalované. Dále požadovali uveřejnění textu omluvy po dobu 7 dnů a nahrazení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč pro žalobce a) a částky 500 000 Kč pro žalobkyni b) (prokázáno předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2023 včetně doručenky do datové schránky).

12. Již dne 7. 8. 2023 zveřejnila článek nazvaný [název článku] Česká tisková kancelář, která se odkazovala na sdělení mluvního Národní centrály proti organizovanému zločinu (prokázáno citovaným článkem ze dne 7. 8. 2023).

13. V článku vydavatele [právnická osoba] s názvem ,[název článku] bylo uvedeno [obsah článku] (prokázáno citovaným článkem ze dne 7. 8. 2023).

14. Obdobně o stíhání žalobce a) referovala i další média (prokázáno článkem [název článku] z [webové stránky], článkem [obsah článku] [právnická osoba]).

15. V rozhovoru pro [právnická osoba] v květnu 2019 žalobce uvedl, že [obsah článku] … [obsah článku] (prokázáno článkem z [právnická osoba] s názvem [název článku] ze dne 15. 5. 2019).

16. Předmětný článek na zpravodajském portálu [právnická osoba] v srpnu 2023 navštívilo 1995 čtenářů a v září a říjnu 2023 to bylo 119 návštěv (prokázáno grafem návštěvnosti (čtenosti předmětného článku) za období od 8. 8. 2023 do 31. 8. 2023 a od 1. 9. 2023 do 31. 10. 2023).

17. Plná adresa včetně čísla popisného je v případě obou žalobců uvedena ve výpise z obchodního rejstříku (prokázáno výpisy z vyhledávání obou žalobců ve veřejném rejstříku).

18. Žalobkyni b) přeposlala uklízečka předmětný článek, aby na něj žalobkyni b) upozornila, ta jí na to odpověděla, že článek už je u soudu (prokázáno konverzací mezi žalobkyní b) a uklízečkou).

19. Žalobcům přišel nedatovaný anonymní vzkaz s textem: ,,Dejte si pozor. Někdo z Vašich zaměstnanců spolupracuje s policií. Zdraví přítelkyně“ (prokázáno citovaným nedatovaným anonymním vzkazem). 20. [právnická osoba] (Instituce) ve vyjádření ze dne 20.8.2024 uvedla, že jí bylo uloženo doložit, že smlouvu nevypověděla ze žádného z důvodů dle antidiskriminačního zákona. Uvedla, že obdržela v srpnu roku 2023 usnesení NCOZ o zahájení trestního stíhání žalobce a) pro podezření ze spáchání zločinu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku. Tato skutečnost se objevila i v médiích – [název článku] – [právnická osoba] Z tohoto důvodu bylo Institucí rozhodnuto o ukončení účtů, ke kterých měl žalobce a) dispoziční oprávnění, tedy včetně účtu navrhovatele ([jméno FO]). … Navíc i obchody na účtu navrhovatele byly Institucí v souladu s AML zákonem vyhodnoceny jako podezřelé a jako takové byly již dříve oznámeny FAU. … Nejednalo se o diskriminaci na základě etnického původu či státní příslušnosti, jak tvrdí navrhovatel, ale o aplikaci pravidel, která jsou institucí zavedena na základě požadavků AML zákona. … klienti, u kterých jsou zjištěna rizika týkající se legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorizmu jsou pro Instituci podle interních pravidel nepřijatelnými klienty (prokázáno vyjádřením [právnická osoba] ze dne 20. 8. 2024).

21. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Soud neprovedl ostatní účastníky navržené důkazy pro jejich nadbytečnost, zejména neprovedl účastnický výslech žalobců ani výslechy navržených svědků pro nadbytečnost, když v řízení bylo prokázáno a ostatně žalobci nesporováno, že informace obsažené v předmětném článku jsou pravdivé. Další navrhované důkazy prokazující poškození nemovitosti ve vlastnictví žalobců soud neprováděl, protože žalobci ani na základě výzvy neprokázali příčinnou souvislost mezi zveřejněným článkem a vniknutím cizí osoby na jejich pozemek, škody na majetku pak nebyly ani okrajově předmětem tohoto řízení. Z důvodu nadbytečnosti také nebyl proveden ani navržený důkaz o vypovězení smlouvy o účtu, když důvod ukončení účtu dcery žalobce a) byl již prokázán vyjádřením [právnická osoba]. Neprovedl ani důkazy týkajícími se [jméno FO], které s projednávanou věcí nesouvisí, pan [jméno FO] není účastníkem řízení. Z důvodu, že se jedná o informaci pravdivou, neprovedl soud ani navržené důkazy týkající se převodu nemovitosti v [adresa].

22. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

24. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle § 2956 a násl. občanského zákoníku.

25. Podle § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

26. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

27. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

28. Podle § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

29. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

30. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Podle § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

32. Žalobci se po žalované domáhali odstranění napadeného článku, omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích.

33. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

34. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

35. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

36. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

37. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech [Anonymizováno] i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

38. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

39. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).

40. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

41. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

42. V projednávané věci se napadený článek týká informování čtenářů médii o zahájení trestního stíhání žalobce a) pro porušení mezinárodních sankcí uvalených na Ruskou federativní republiku. Jedná se tak jednoznačně o věc veřejného zájmu, a bylo zcela legitimní a ve veřejném zájmu takovou informaci uveřejnit. Zásadní rolí tisku (resp. publicistiky) je totiž šířit informace a myšlenky týkající se politických záležitostí, jakož i témat z ostatních oblastí veřejného zájmu. Nejenže úlohou tisku je šíření informací a myšlenek, veřejnost má současně právo tyto přijímat. Pro demokracii, chápanou jako vládu lidu, lidem a pro lid, je životní nutností šíření informací, myšlenek a názorů, ať už pochvalných či kritických, proto, aby byla veřejnost zásobena všemi dostupnými fakty nezbytnými pro vyvolání kvalitní debaty ve věcech celospolečenského zájmu a následného utváření názoru jednotlivců či k dosažení konsenzu o řízení a obstarávání věcí celospolečenského zájmu. Tím, že tisk (publicistika) informuje o záležitostech veřejného zájmu, zároveň upozorňuje na negativní jevy ohrožující chod demokratické společnosti; informace může být podnětem pro adekvátní nápravu ze strany příslušných orgánů či vyvolat určité vzepětí veřejnosti vyjadřující nespokojenost s momentálním stavem, které může vést k rychlejšímu odstranění negativ. Otevřenost odlišným názorům a kritickým pohledům skýtá obohacení společnosti, dostatek informací může napomáhat k bourání názorových stereotypů a podporovat zvýšení tolerance. V neposlední řadě svoboda projevu a právo na informace výrazně přispívají k osobnímu růstu jedince jak v oblasti intelektuální, tak osobnostní, což je taktéž v zájmu otevřené demokratické společnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4403/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022).

43. Žalobce a) se domáhal uveřejnění omluvy v navrženém znění.

44. Omluva měla být poskytnuta za výrok [obsah článku] z důvodu, že uvedené tvrzení je nepravdivé a neodpovídá skutečnosti.

45. Je pravdou, že žalobce a) již není „Rus“, aktuálně je občanem Izraele. Na jednání soudu konaném dne 12.6.2024 žalobce a) uvedl, že měl původně státní občanství Ukrajiny, následně státní občanství Ruské federace a od května 2022 státní občanství Izraele. V usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18.7.2023, ze kterého článek vychází, je nadále označen jako státní příslušník Ruské federace, přičemž média nejsou státními orgány a nemají možnost např. výpisem z evidence cizinců zjistit jejich aktuální státní příslušnost. Nelze proto žalované vyčítat, že žalobce 1 za Rusa označila, ostatně touto státní příslušností jej označila i další média včetně České tiskové kanceláře, proti kterým žalobce a) nebrojí. Současně daná informace nemohla zasáhnout do osobnostních práv žalobce a), když ruským státním občanem skutečně byl, žil v Moskvě, v ČR žije od roku 2014, ke změně jeho státní příslušnosti došlo v roce 2022.

46. Tvrzení, že žalobce a) podle české policie pomáhal legalizovat desítky milionů korun oligarchovi a příteli [jméno FO] též vychází z usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce a) je viněn, že „nejméně od 15. 3. 2015 do 19. 11. 2015 z území České republiky uskutečňoval finanční transakce, zejména přijímal finanční prostředky od společnosti [právnická osoba] se sídlem na Kypru ve prospěch čtyř společností, kdy jednou z nich byla i [právnická osoba] se sídlem taktéž na Kypru, kterou fakticky ovládal prostřednictvím dalších osob. A takto jednal přesto, že věděl, že převáděné finanční prostředky náležely [jméno FO] na jehož majetek byly uvaleny sankce Evropské unie“. Jinak řečeno měl žalobce převádět finanční prostředky, a to v řádech miliard, které byly i součástí majetku ruského oligarchy figurujícího na seznamu osob, na které byly Evropskou unií uvaleny sankce. Takové jednání lze jednoduše označit za legalizaci finančních prostředků.

47. Žalobce a) namítal, že je viněn pouze z porušování mezinárodních sankcí, nikoli z legalizace finančních prostředků, za účelem prokázání svého stanoviska soudu předložil první dvě strany usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém vyčernil veškerý popis jeho skutku kromě příslušného paragrafu trestního zákoníku (viz čl. 112 spisu). Soud si proto vyžádal předmětné usnesení v plném znění a popis skutku, ze kterého je žalobce a) viněn, z něj zjistil.

48. Svoboda projevu platí nejen pro "informace" nebo "myšlenky", přijímané příznivě či považované za neškodné či nedůležité, ale rovněž pro ty, které jsou nepříjemné, šokují či znepokojují. Tyto principy nabývají zvláštní důležitosti, pokud jde o tisk. Tisk sice nesmí překračovat vymezené hranice mj. z důvodu ochrany dobré pověsti jiných, nicméně na něm spočívá úkol šířit informace a myšlenky týkající se politických záležitostí, jakož i témat z ostatních oblastí veřejného zájmu. V této souvislosti je obecně přijímanou zásadou, že u zpráv tisku se zcela rigorózně nevyžaduje bezpodmínečná přesnost užitých výrazů; to platí i v souvislosti s termínem „přečin“ užitým v tisku a jeho trestněprávním významem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1286/2013, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.5.2022, č.j. 10 C 345/2021-150 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2021, č.j. 22 Co 137/2022-184, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2023, č.j., 25 Cdo 3691/2022-227 a s usnesením Ústavního soudu ze dne 16.4.2024, sp.zn. III. ÚS 280/24).

49. S ohledem na popis skutku, ze kterého je žalobce a) viněn, v usnesení o zahájení trestního stíhání, je v daném kontextu třeba brát žalovanou užitý pojem „legalizace desítek milionů korun“ za specifický druh hodnotícího soudu, pro který existuje dostatečný skutkový základ. Ostatně i informace o tom, že je žalobce a) trestně stíhán z podezření ze spáchání zločinu porušení mezinárodních sankcí, je v článku uvedena opakovaně.

50. Dále se žalobce a) domáhal omluvy za výrok, že vila, ve které bydlí, patří firmě, jež je neprůhledná, s tím, že původ peněžních prostředků, jež sloužily k pořízení vily nelze dohledat. Zde soud prioritně konstatuje nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce, neboť výrok se týká firmy Fayblue Holdings Limited, nikoli žalobce a). Tento není ani jejím oficiálním vlastníkem, tím je žalobkyně b), jak sám žalobce a) v rozhovoru pro [právnická osoba] uvedl. Pokud proti uvedenému výroku brojí právě žalobce a), je otázkou, zda není jejím faktickým vlastníkem či ovládající osobou, jak plyne z usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. Uvedeným výrokem tedy nemohlo být zasaženo do osobnostních práv žalobce a), neboť se jej netýká.

51. Konečně žádal žalobce a) omluvu za výrok že „V den, kdy detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu [jméno FO] obvinili, začal na katastru nemovitostí převádět jedinou nemovitost, kterou na své jméno vlastní. Panelák v [adresa]. Hned po obědě přišel na katastr se smlouvou, podle které jej převádí na [jméno FO] – který ovládá několik firem zabývajících se stomatologií – a jeho ženu [jméno FO], která je také zubařka a pravděpodobně jejich syna [jméno FO].“, když tvrdil, že tato informace je neúplná, zavádějící a tudíž nepravdivá.

52. Žalobce a) tvrdil, že transakce, kterou článek popisuje, nastala dávno před předmětným dnem 2.8.2023. Z doručenek, které si soud vyžádal od NCOZ, skutečně plyne, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci a) i jeho právnímu zástupci doručeno právě 2.8.2023. Žalobce a) nesporoval, že návrh na katastr byl podán 2.8.2023. Je tedy pravdou, že v den, kdy NCOZ žalobce a) obvinili, počal na katastru nemovitostí nemovitost převádět. Nepravdivou informací je uvedená ruská národnost [jméno FO], avšak zde žalobci a) opět nesvědčí aktivní věcná legitimace, nárok by musel vznést pan [jméno FO].

53. Pokud žalobce a) sporoval, že návrh na katastr nenesl osobně, ale byl podán jiným způsobem, jedná se o informaci zcela nezpůsobilou zásahu do jeho osobnostních práv.

54. Soud nepolemizuje s tvrzením žalobce a), že prodej předmětné nemovitosti byl rozjednán od listopadu 2022. S ohledem na požadovaný text omluvy však nebylo třeba dalšího dokazování k této otázce, neboť žalobce a) v omluvě neuvádí žádné doplňující informace, neuvádí věc na pravou míru, pouze tvrdí, že výroky jsou nepravdivé. Výroky však (co se týče žalobce a)) pravdivé jsou, nepravdivě vyznívá naopak požadovaná omluva.

55. Soud tedy shrnuje, že výroky, za které žalobce a) požaduje omluvu, jsou ve vztahu k žalobci a) pravdivé, ve vztahu k výše specifikovaným mu nesvědčí aktivní legitimace ve věci, a proto žalobu v této části zamítl.

56. Dále se žalobci domáhali odstranění celého napadeného článku z různých serverů a dalších úložišť žalované. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že žalovaná dne 26.9.2023 článek upravila, odstranila z fotografie nemovitosti číslo popisné, odstranila výroky, které žalobci sporovali, doplnila do textu vyjádření žalobce a). Z tohoto důvodu soud konstatuje, že nejméně od 26.9.2023 není předmětný článek jakkoli způsobilý zásahu do osobnostních práv žalobců (žaloba byla podána 13.12.2023), proto žalobu i v této části zamítl.

57. Konečně se pak žalobci domáhali relutární satisfakce, a to žalobce a) ve výši 1 000 000 Kč a žalobkyně b) ve výši 500 000 Kč.

58. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

59. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

60. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.10.2009, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007).

61. Obecně platí, že soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). V případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech člověka ve smyslu § 2956 o. z. navazuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. na úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. vycházející z obdobných kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4312/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 83/2011, ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1694/2021).

62. Při určení výše náhrady je tedy třeba dále zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, lítost, omluvu, formu a míru zavinění a v omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry. Tato obecná kritéria, která použil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod č. 85/2019 Sb. rozh. obč., v případě tzv. sekundárních obětí, jsou aplikovatelná i na případy jiných neoprávněných zásahů do osobnostních práv, jako např. práva na ochranu vážnosti, cti, soukromí, dobré pověsti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2262/2021).

63. Žalobci v napadeném článku sporovali několik tvrzení.

64. K výroku [obsah článku] … [obsah článku] se soud vyjadřoval již výše, pojem „ruské praní špinavých peněž“ opět plyne z popisu skutku, ze kterého je žalobce a) viněn.

65. Ohledně výroku [obsah článku] soud opakuje, že se týká prioritně jmenované společnosti, žalobce a) je pouze zmíněn, že podepisoval za společnost smlouvu na základě plné moci. Výrok není způsobilý zásahu do osobnostních práv žádného ze žalobců. Pro úplnost lze dodat, že z usnesení o zahájení trestního stíhání plyne, že vila měla být částečně financována z peněz, ohledně kterých je trestní řízení vedeno.

66. Výrok ,[obsah článku] je, jak shora uvedeno, ve vztahu k žalobci a) pravdivý (žalobkyně b) se netýká, což ani není tvrzeno).

67. Též výrok [obsah článku] je zcela pravdivý, plyne z rozhovoru samotného žalobce a) pro [právnická osoba], jde o přímou citaci.

68. K výroku [obsah článku] sami žalobci uvedli, že obsahuje pravdivá tvrzení. První část tohoto výroku se opět týká pouze firmy [právnická osoba]správně žalobci uvedli, že se zmíněnými úvěry nemají nic společného). Druhá část ohledně žalobce a) je pravdivá, nebyla sporována a není způsobilá zásahu do osobnostních práv žádného ze žalobců.

69. Výrok [obsah článku] se žalobců netýká. Ze strany žalobců je tvrzeno, že tato pasáž má tendenční a manipulativní povahu. Vzhledem k tomu však, že se předmětný článek týká trestního stíhání žalobce a) pro blíže specifikovanou finanční kooperaci právě s [jméno FO], na kterého byly uvaleny mezinárodní sankce Evropské unie, je přiblížení činnosti této osoby čtenářům na místě.

70. Žalobci uváděli, že v důsledku vyjití napadeného článku jim i jejich rodinným příslušníkům, konkrétně dceři žalobce a) [jméno FO], byly ze strany bank zrušeny účty. Sami žalobci však soudu doložili vyjádření [právnická osoba]., která uvedla, že o ukončení účtů, ke kterým má žalobce a) bylo rozhodnuto z důvodu, že obdržela usnesení NCOZ, kdy je žalobce a) stíhán pro zločin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku. Současně uvedla, že navíc i obchody na účtu navrhovatele, tehdy dosud nezletilé [jméno FO], ke kterému má žalobce a) dispoziční právo, byly [právnická osoba] v souladu s AML zákonem vyhodnoceny jako podezřelé a jako takové byly již dříve oznámeny FAU.

71. Byť tedy žalobci uváděli, že ukončení účtů bylo lví měrou a mocnou zásluhou způsobeno a zapříčiněno právě napadeným publikovaným článkem a jeho defamujícím zněním, není tomu tak, článek byl ve vyjádření [právnická osoba] zmíněn pouze názvem s tím, že se informace o trestním stíhání žalobce a) objevila i v médiích.

72. Lze shrnout, že veškeré shora uvedené výroky jsou ve vztahu k žalobcům pravdivé, ostatně sami žalobci výslovně uvedli v závěrečné řeči na jednání soudu konaném dne 17.12.2024, že bylo pracováno s pravdivými informacemi. Informováno bylo o věci veřejného zájmu – o trestním stíhání žalobce a) pro porušování mezinárodních sankcí uvalených na Ruskou federaci. Žalobcům za ně tedy nenáleží žádná forma satisfakce, nadto ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích.

73. Pochybení žalované soud spatřuje v uveřejnění fotografie s čitelným číslem popisným a orientačním nemovitosti, ve které žalobci žijí. Je sice pravda, že adresa obou žalobců je dohledatelná v obchodním rejstříku. Pokud je však zpřístupněna přímo v článku týkajícím se trestního stíhání žalobce a) pro porušování mezinárodních sankcí uvalených na Ruskou federaci, tedy věci rezonující aktuálně výrazně ve společnosti, jde o pochybení žalované, o nepřiměřený zásah do soukromí žalobců.

74. Za toto pochybení by byl soud ochoten přiznat žalobcům omluvu, tato však nebyla nárokována. K odškodnění ve formě relutární satisfakce však soud nepřistoupil z důvodu, že žalobcům žádná konkrétní újma nevznikla. Žalobci tvrdili, že jim po vyjití článku chodily anonymní dopisy, následně bylo specifikováno, že se jednalo o jediný anonymní dopis s textem „Dejte si pozor. Někdo z Vašich zaměstnanců spolupracuje s policií. Zdraví přítelkyně“. Nešlo tedy o jakkoli výhrůžný dopis, není zřejmé ani, kdy byl žalobcům doručen, neboť není datován, z jeho textu nijak neplyne, že by se jednalo o reakci na napadený článek, zjevně jej žalobcům zaslala osoba, která žalobce již znala a pouze je upozorňovala na kooperaci některého ze zaměstnanců žalobců s policií.

75. Žalobci tvrdili, že v reakci na článek vnikla do jejich nemovitosti cizí osoba, vyškrábala zde své telefonní číslo a způsobila malé poškození vstupních vrat. S ohledem na to, že k události došlo v srpnu 2024, přičemž číslo popisné bylo z fotografie u článku odstraněno 26.9.2023, tedy téměř rok předtím, vyzval soud žalobce, nechť dotvrdí a doloží souvislost mezi popsaným činem a článkem. Žalobci v reakci uvedli, že toto prokázat nelze. V této souvislosti soud uvádí, že dle sdělení žalobců byl pachatel zjištěn, vyslechnut, vázanost svého jednání na článek zjevně nepotvrdil. Soud proto k této epizodě nepřihlížel a neprováděl k ní pro nadbytečnost žádné důkazy.

76. Soud v této souvislosti přihlédl i k přístupu žalované, které obratem po obdržení předžalobní výzvy žalobců (22.9.2023) identifikaci nemovitosti dne 26.9.2023 z článku odstranila. Článek byl uveřejněn v placené sekci Premium a v daném období měl cca 2 000 čtenářů.

77. Soud tedy uzavírá, že veškerá napadená tvrzení uvedená v předmětném článku a týkající se některého ze žalobců jsou pravdivá, uveřejnění čísla popisného a orientačního nemovitosti žalobců bylo pochybením žalované, které však bylo obratem po upozornění na toto pochybení napraveno, k žádné konkrétní újmě v důsledku jeho uveřejnění nedošlo.

78. Na základě uvedeného soud konstatuje, že žalobcům náhrada nemajetkové újmy v penězích ani částečně nenáleží.

79. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

80. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem VI. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 684 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 26. 1. 2024 a účast na jednání soudu dne 9. 4. 2024, dne 12. 6. 2024, dne 11. 9. 2024 a dne 17. 12. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 400 Kč ve výši 4 284 Kč.

81. Celkové náklady žalované ve výši 24 684 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení