10 C 345/2021-150

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal uveřejnit na titulní (domovské) stránce zpravodajského serveru [anonymizována dvě slova] dostupné z: [webová adresa], po dobu sedmi dní, omluvu žalobci v tomto znění: „ Společnost [webová adresa], [anonymizováno], coby provozovatel zpravodajského serveru [anonymizována dvě slova] se tímto upřímně omlouvá panu [celé jméno žalobce] za způsobená příkoří a poškození jeho jména způsobená mu publikací těchto článků: „ [anonymizováno 12 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení], „ [anonymizováno 5 slov]“ říká radní z ODS.„ [anonymizována tři slova]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení], „ [anonymizováno 12 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení], „ [anonymizováno 13 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení], „ [anonymizováno 14 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [příjmení] [příjmení], „ [anonymizováno 8 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení], [anonymizováno 10 slov] [celé jméno žalobce], [anonymizována čtyři slova]“ se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal trvale odstranit tyto články a související videoreportáže ze zpravodajského serveru [anonymizována dvě slova]: „ [anonymizováno 12 slov]“, publikováno dne [datum] včetně videoreportáže - autor [jméno] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo] „ [anonymizováno 12 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo] „ [anonymizováno 12 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo] „ [anonymizováno 13 slov]“, publikováno dne [datum] - autor [jméno] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo] „ [anonymizováno 13 slov] fázi“, publikováno dne [datum] - autor [příjmení] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo] „ [anonymizováno 8 slov]“, publikováno dne [datum] autor [jméno] [příjmení] – dostupné z: [webová adresa] [číslo], tak, aby nebyly veřejně dohledatelné a nemohly tak dále veřejně poškozovat žalobce, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 10 000 000 Kč, společně s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 000 Kč za období od 30.07.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6.10.2021 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že žalovaná jako provozovatel zpravodajského serveru [anonymizována dvě slova] v průběhu měsíce dubna a července 2020 publikovala několik blíže specifikovaných článků a videoreportáž, v nichž byl žalobce ze strany žalované obviněn ze spáchání trestného činu [anonymizováno]. Cílem článků bylo vyvolat dojem, že žalobce se v době trvání nouzového stavu na území České republiky způsobeného pandemií onemocnění Covid-19, v souvislosti se zakázkou na dezinfekci veřejných prostor spravovaných [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], dopustil trestného činu [anonymizováno] tak, že si měl prostřednictvím anonymizovaného prostředníka označovaného jako [jméno] říct o úplatek pro sebe a pro radního [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] [jméno] [příjmení]. V napadených článcích byl žalobce jednoznačně identifikován. Dle názoru žalobce vytvořila žalovaná jakousi zvrácenou„ reality-show“, v rámci které se ona a [jméno] [příjmení] pasovali do role policejního vyšetřovatele, státního zástupce a v konečném důsledku i soudu. Za pomyslný vrchol tohoto považuje žalobce článek„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]“ prezentující názory [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] [obec]. Žalovaná pak výsledky své„ investigativní“ činnosti předala orgánům činným v trestním řízení, což vedlo k zahájení trestního řízení proti žalobci. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11.3.2021, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2021, č.j. [spisová značka] byl žalobce obžaloby zproštěn. Žalobce má za to, že nepravdivá tvrzení a obvinění žalobce jsou difamující povahy a velmi negativně ovlivnila pověst žalobce na veřejnosti, vážnost ve společnosti, čest i soukromí a též pověst žalobce v profesním postavení v podnikatelských vztazích. V návaznosti na články byl žalobce nucen ukončit své předchozí zaměstnání, neboť se stal„ osobou s cejchem kriminálníka“. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k omluvě, trvalému odstranění článků a videoreportáže a k úhradě zadostiučinění ve výši 20 000 000 Kč, čemuž žalovaná nevyhověla.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal omluvy, odstranění napadených článků a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 10 000 000 Kč příslušenstvím.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že provozuje zpravodajský server [anonymizována dvě slova], ani že na něm byly uveřejněny napadené články a videoreportáž. Uvedla však, že její zaměstnanec, investigativní novinář [jméno] [příjmení], pořídil v rámci této své činnosti audionahrávku, jejíž pravost je mezi stranami nesporná, a jejíž obsah je natolik podstatný, že legitimizoval vydání napadených článků. Žalovaná má za to, že tyto články nevybočují z mezí a práva na svobodu projevu, která je médiím garantována v zájmu informovanosti veřejnosti, a není excesivní a obstojí i jinak v testu podle právní věty nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14. Téma audionahrávky a článků sleduje veřejný zájem a patří do veřejné diskuse na téma hospodaření s veřejnými prostředky v době nouzového stavu. Verze žalobce o tom, že se má jednat o jakousi diskreditační iniciativu [jméno] [příjmení] je zcela mylná, což popírá i obsah audionahrávky, ze které plyne, že to byl žalobce, který iniciativně vedl celý rozhovor s dodavatelem dezinfekcí, a byl to právě žalobce, kdo udílel pokyny, pokud jde o výše provizí a dalším postupu. Jediným argumentem je osvobozující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] v trestním řízení potvrzený odvolacím soudem. Jak plyne z jeho odůvodnění, hlavním důvodem pro zproštění obžaloby byla skutečnost, že soud nepřipustil audionahrávku jako důkaz v trestním řízení. Tyto závěry však nejsou pro civilní řízení relevantní, i v odůvodnění trestního rozsudku na str. 8 je uvedeno, že judikatorní závěry z oblasti soukromoprávní nelze v trestním řízení bezprostředně aplikovat, což platí i opačně. Žalovaná nechala audionahrávku analyzovat nezávislým odborníkem, docentem [jméno] [příjmení], vedoucím katedry [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec], a s jeho závěry veřejnost seznámila. Dle konstantní judikatury lze v civilním řízení nahrávku pořízenou bez souhlasu nahrávané osoby použít, pokud a) se jedná o projev neosobní povahy, typicky získaný v případě výkonu povolání či obchodní činnosti, a/nebo b) v testu proporcionality převáží veřejný zájem na zveřejnění určité skutečnosti nad právem druhé strany na soukromí, a/nebo c) pořízení takovéhoto důkazu bylo nezbytné. Žalovaná je přesvědčena, že jsou splněny všechny tyto možnosti. Investigativní novinařina při odhalování potenciální korupční činnosti je natolik specifická, že jiné prostředky odhalení této činnosti si lze jen obtížně představit. Dále žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004, podle kterého„ zvukový záznam zachycující projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti, zpravidla nelze považovat za zaznamenání projevu osobní povahy; důkaz takovým záznamem v občanském soudním řízení proto není nepřípustný“. Žalovaná má proto za to, že do osobnostních práv žalobce nijak nezasáhla.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), a účastnickým výslechem žalobce (§ 131 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Dne 2.4.2020 vydala žalovaná článek [anonymizováno 12 slov], ve kterém bylo uvedeno, že„ [příjmení] [jméno] [příjmení] zdokumentoval, jak si v době nouzového stavu, tedy bez výběrového řízení, domlouvá prostředník radnice [obec a číslo] procenta ze zakázky na dezinfekci veřejných prostor. Vyjednával peníze i pro [anonymizováno 5 slov] muž se jmenuje [celé jméno žalobce] … [celé jméno žalobce] na schůzce požádal o„ provizi“ pro sebe i pro radního … [ulice] rozhovoru ve voze Porsche na parkovišti McDonaldu se ještě oba muži domluvili, že je třeba zlikvidovat důkazy – pro případ, že by se případným nákupem někdo v budoucnu zabýval. Hlavní pro ně bylo vymazat„ neformální“ emailovou korespondenci. … ([celé jméno žalobce]) v hovoru přiznal, že se s radním zná a komunikuje s ním pro jistotu bezpečně přes kryptovanou aplikaci Signal. A že je to právě on, kdo mu předal kontakt, aby napsal e-mail se žádostí o ceník dezinfekce. Tím byl vytvořen prostor pro žádost o úplatek. … Všechny peníze ale měly být pro mě, vyfakturoval bych to jako zprostředkování, říkal [celé jméno žalobce]“; před vydáním článku uvedl žalobce na otázky [jméno] [příjmení], že pro nikoho žádnou provizi nechtěl, chtěl realizovat pouze ze své iniciativy obchodní příležitost, svým jménem a výnosem pouze pro sebe, byl připraven vystavit řádný daňový doklad přesně podle platné daňové legislativy; toto vyjádření je v článku uvedeno (prokázáno článkem [anonymizováno 12 slov] ze dne 2.4.2020, e-mailem žalobce [jméno] [příjmení] ze dne 1.4.2020).

8. Součástí článku [anonymizováno 12 slov] je videoreportáž (doložená též žalobcem na CD nosiči) obsahující záznam hovoru žalobce a pana„ [jméno]“ (správně pan [příjmení]) tohoto znění: Žalobce (Ž): …ale já jsem mu říkal, že dneska právě zjistím matematiku a že mu to nasdílím. Takže co mu mám říct, aby tam zbylo pro nás. A pojďme to udělat takhle… [jméno] ([anonymizováno]): A na co je zvyklej, že dostane, ten člověk? Ž: To takhle není. To je všechno od objednávky. Takže jestli to bude za půl míče, tak je jasný, že z toho nedostane 10 tisíc. Já bych to udělal jednoduše: já bych mu třeba řekl, že třeba dostane…. Já bych mu třeba řekl, že tam prostě bude… [anonymizováno]: A pro tebe? Ž: To řekneš mně? Samozřejmě máme dvě varianty. Ten nákup a tohle… [anonymizováno]: Je to zajímavý z toho pohledu, že tam se objedná o hodně metrů čtverečních, a tam to samozřejmě je ta sazba nastavená relativně dobře. To je úplně super. Ž: Hele, teď je to o tom, že budou chtít určitě radnice a budou chtít školy. To jsou dvě, o kterých vím, že budou chtít… Hele, ale já mu musím dát nějakej rámec… [anonymizováno]: Tohle, co ty tam říkáš, to je v pohodě, ale já nevím, jak seš v tom interesovanej ty. Pro něj, to, co jsi mi ukazoval, je v pořádku. Ž: Tohle by bylo jenom pro něj. A pro mě musíš říct, kolik tam zbejvá pro mě. [anonymizováno]: Já to musím spočítat, já to takhle nevím. Ž: …řeknu, tak… Jak kokoti tady sedíme s rouškou, ne. Hele… Já bych to udělal takhle. [obec a číslo], a tady… A tady bych mu dal třeba… Tak… Aby ho to lákalo k tomuhle. [anonymizováno]: Ale to je hrozně moc. 25 procent, to je hrozně moc. [anonymizováno]: Je to hodně? Tak počkej. Musíme ho motivovat sem, že jo. [anonymizováno]: Tady bude lepší číslo, takže sice je to služba, ale tam bude prostě, tam to číslo, no prostě nebude… Rozumím, jo, jo, jo. Ok. Hele, já bych potřeboval… takhle to chápu, dvacet procent, a myslím, jak ty a teda potom, ale já bych potřeboval, říkám, metry čtvereční a objekty. Ž: Hele, to on ti dá. [anonymizováno]: A podle toho to spočítáme úplně přesně a tam to bude vidět jakoby systematicky. [anonymizováno]: Dobře, tak prostě z net fakturace bude tohle pro něj. Pro mě, to se domluvíme, to spočítáš. [anonymizováno]: Přesně tak. Ž: A co se teď stane, já ti dám e-mail. Hele, vole, ale to fakt musí bejt jako maximálně bezpečný, jo? O něm se nesmí mluvit nikde, ok? Že vole, jestli se mě na něj zeptá pak ten novinář, tak se z toho omrdám. Protože to řeším jenom s tebou a jenom s ním, nikdo jinej o tom neví. Takže hele, ty mu pošleš normálně email, jako kdyby tyhlety e-maily, který jste si vyměňovali, se nikdy neudály. A ty v tom e-mailu ho normálně oslovíš jako: Dobrý den, chtěl bych vám tady nabídnout tuhletu technologii, bla bla bla bla, máme dvě varianty, bla bla bla, v současné době to dodáváme třeba na [anonymizováno], na [část Prahy] [anonymizováno]: Ale já jsem na tenhleten e-mail, vole, posílal kalkulaci. Ž: Ty jsi tady na ten e-mail neposílal kalkulaci. F: No dobře, ale na tohlecto jméno. On to má v doméně. Ž: Ale on má bezpečnou… [anonymizováno]: Ale já to mám ze svýho firemního, to znamená, jestli po tom někdo půjde, tak já jsem posílal… Vole. Ty krávo. Ž: To smaž. Když to smažeš, tak z O365 se to do 30 dnů odmazává. Ok. Smaž to normálně přímo z celkovýho koše. Pošleš mu to. Dobrý den, bla bla bla. A on ti odpoví. Dobrý den, chtěli bysme zařízení vidět. Nebo mu to rovnou nabídni. Dobrý den, chtěl bych vám tady jako udělat živou ukázku týhletý technologie, přivezli bysme tady ten stroj, prostě, bla bla bla. On si tě pozve a pak už to vyjednávání bude probíhat jako… V ten moment, kdy ty odešleš ten e-mail, tak já se z toho ztrácím. A on si tě pozve, vy mu to ukážete a co se stane pak, je, že on ti prostě pošle, on to probere na krizovém štábu. [anonymizováno]: A tam to odsouhlasí. Ž: A tam to odsouhlasí. [anonymizováno]: To znamená, ty to chceš takhle. Ž: A já ti to ukážu takhle ještě. [anonymizováno]: Jo, jo, vidím, vidím. A to znamená, že ten to prostě rozhodne a je to vyřešený. Ž: Nebude to rozhodovat sám. [anonymizováno]: Hele, a [obec a číslo] je dneska safe? Když jsme tam byli s [anonymizováno], takto byla relativně horká půda. To, co tam jakoby nakonec provedli aňáci s [anonymizováno], takto nebylo úplně veselý. Ž: On je ta bezpečná varianta. [anonymizováno]: On je ta bezpečná varianta? Ž: On je vlastně ten, kdo tam dělá ty pořádky. On je vlastně ten čistič, co by to tam měl vyčistit. On je ten, který třeba měl na stole, že by podal trestňák na ty nákupy, co se tam dělaly. Protože tam do spousty věcí není ani zapojenej. [anonymizováno]: Nekecej. Fakt, jo? Ž: Takže já jsem to vlastně zastavoval. [anonymizováno]: Tamto teda smažu, co mám v e-mailu. Ž: Normálně to smaž z odeslaný. [anonymizováno]: A pošlu mu to znova…Hele, já ještě zpátky k těm procentům, jak jsem ti říkal. Ideální, neříkej mi… objednávky za 2, že by mu nestačilo dvě stě, deset procent, je to málo? Můžeme to změnit na patnáct… Tam když… 25, popravdě, já se budu muset ještě dohodnout s klukama, jim nebudu říkat detaily, ale já to budu muset probrat interně, že prostě takhle to bude. Ž: S jakejma klukama? [anonymizováno]: S mejma, ve firmě. Že tohleto pude pryč. To není jenom moje firma. [anonymizováno]: Já myslel, že to je tvoje firma. [anonymizováno]: To není moje firma. Ž: Jo, hele, takže to uděláme tak, já mu řeknu patnáct dvacet, ne, deset patnáct. Já mu řeknu deset patnáct a budu očekávat, že prostě jako tam bude to samý pro mě. [anonymizováno]: Rozhodně, ale opravdu, ať není poptávka ve finále menší… částku, která bude zajímavá… Ž: On není správce budgetu, on to tam bude tlačit. Jak to dopadne, to já… Ale je jasný, že pro deset tisíc se s tím srát nebude. [anonymizováno]: Tak jenom prostě ať tohleto máme nějak v hlavě, že tohleto prostě není zájem prostě dělat takovýhle kraviny. Takže to radši neudělat a potom to nějak připravit jinak. A připravit si třeba nějaký demo, který se udělá a potom se třeba i ucházet o nějakou zakázku, která by se připravila a nebylo by to z nějakýho budgetu, je to o tom to uchopit rozumně. Ž: Dobře, plán je jasnej, deset patnáct pro mě, pro něj, minimum pro mě, s tím, že on, ty mu tam ukážeš to demo a pak to bude chviličku na něm. A uvidíme, s čím za mnou přijde. [anonymizováno]: Dobro, tak jsme domluveni. Ž: A pošli mu ten e-mail. [anonymizováno]: Čau. Ž: Čau. Zůstaň černej. [anonymizováno]: Co to je? Ž: Se říká, ne? Stay black; z komentáře [jméno] [příjmení] v reportáži plyne, že hovor se uskutečnil ve vozidle při pojíždění (prokázáno videoreportáží).

9. Dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7.12.2020 (bez znalecké doložky) bylo s audiozáznamem manipulováno tak, že vykazuje technické příznaky střihu (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 7.12.2020).

10. V článku„ [anonymizováno 5 slov]“, [anonymizováno 7 slov]“ ze dne 2.4.2020 je uvedeno, že se žalovaná s otázkami ohledně poptávky přístrojů, které dezinfikují velké prostory, obrátila na radního [příjmení], který na něco odmítl odpovědět, na něco si nevzpomínal (prokázáno článkem„ [anonymizováno 5 slov]“, [anonymizováno 7 slov]“).

11. V článku„ Plán je jasnej: patnáct procent pro mě, pro něj.“ Policie rozjela vyšetřování“ ze dne [datum] je uvedeno, že„ V reakci na zjištění reportéra Seznam [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu, že policie začala vyšetřovat případ domlouvaného úplatku v době nouzového stavu. … [celé jméno žalobce], jinak též obchodník firmy Huawei, spolupracující s veřejným sektorem, na schůzce s podnikatelem zastupujícím společnost, jež dodává takzvané ozonovače (přístroje, které parami ozonu dezinfikují velké prostory), žádal o„ deset až patnáct procent“ pro sebe a to samé pro radního.“ V článku je dále sepsán záznam rozhovoru žalobce s panem„ [jméno]“ (prokázáno článkem Plán je jasnej: patnáct procent pro mě, pro něj.“ Policie rozjela vyšetřování).

12. V článku„ [anonymizováno 13 slov]“ ze dne 4.4.2020 je obsažen rozhovor s docentem [jméno] [příjmení], [anonymizováno 8 slov] [ulice] [anonymizováno] [obec], který na základě uvedené videoreportáže uvedl:„ Z lidského pohledu je to morálně opravdu hodně nízko. A z pohledu trestněprávního odborníka musím říct, že je to jednoznačně korupční jednání. Naplňuje to s největší pravděpodobností znaky trestného činu. … V případu toho prostředníka, jak jste to sám nazval, by se podle mého názoru mělo jednat o trestný čin [anonymizována dvě slova]. Protože tento trestný čin je spáchán a dokonán už tím okamžikem, kdy pachatel žádá o úplatek v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. Stejně jako v souvislosti s nějakým podnikáním. A úplatek navíc nemusí být navíc žádán jenom pro samotného pachatele, ale může to být i pro jinou osobu. V tomto případě, jak jsem viděl reportáž, prostředník žádal o úplatek jak pro sebe, tak pro radního. Ale i kdyby to bylo jenom pro některého z nich, tak už v tu chvíli byla skutková podstata přijetí úplatku naplněna“ (prokázáno [anonymizováno] [anonymizováno 13 slov]).

13. V článku„ [anonymizováno 14 slov]“ ze dne 31.7.2020 je uvedeno:„ [anonymizována dvě slova] zkraje dubna zdokumentovaly, jak manažer čínské [právnická osoba] [celé jméno žalobce] dojednával pro sebe a nyní už bývalého radního [obec a číslo] [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) procenta ze zakázky na dezinfekci veřejných prostor na [obec a číslo]. Případ začali vyšetřovat policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu pod dozorem žalobce [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo], avšak i po čtyřech měsících jsou stále ve fázi prověřování. …„ Věc je zatím stále v přípravném řízení, vše se ještě prošetřuje. Nikdo nebyl obviněn a nebylo zahájeno trestní stíhání,“ uvedla [příjmení]. Policie podle ní už dvakrát prodloužila lhůtu k prošetřování.„ Naposledy požádali o prodloužení na začátku července, lhůta je tak prodloužena do 30. září,“ doplnila“ (prokázáno článkem [anonymizováno 14 slov]).

14. V článku„ [anonymizováno 8 slov]“ ze dne 30.5.2021 je uvedeno:„ Městský soud v Praze zprostil obžaloby z [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který figuroval v kauze kolem nákupu dezinfekce pro veřejné prostory a budovy pod správou radnice [obec a číslo] během loňského jarního nouzového stavu. Soudní senát odmítl připustit klíčový důkaz – skrytou audio nahrávku pořízenou během obchodního jednání. … Obvodní soud pro Prahu 9 klíčovou audio nahrávku odmítl přijmout jako důkaz. Podle předsedy senátu [jméno řešitele] [příjmení řešitele] nebyla dodržena takzvaná proporcionalita, a tudíž mělo v tomto případě přednost právo na ochranu soukromí před právem na svobodný přístup k informacím. [celé jméno žalobce] prvoinstanční soud zprostil obžaloby. …„ Odvolací soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu, který se velice pečlivě vypořádal s jednotlivými kroky, které posuzovaly proporcionalitu a použitelnost takovéto nahrávky ve věci trestního řízení,“ řekla předsedkyně soudního senátu [jméno] [příjmení] při čtení rozsudku.„ [celé jméno žalobce] Městský soud v Praze zprošťuje obžaloby,“ vynesla na závěr soudkyně. [celé jméno žalobce] se nechtěl k výsledku soudu [anonymizována dvě slova] vyjádřit“ (prokázáno článkem [anonymizováno 8 slov]).

15. Dne 1.3.2019 byla mezi žalobcem jako zaměstnancem a [právnická osoba] [anonymizováno] ([příjmení]), [anonymizováno] uzavřena pracovní smlouva, se mzdou ve výši 200 000 Kč, smlouva byla uzavřena do 31.3.2021 (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1.3.2019, mzdovým výměrem č. 1 ze dne 1.3.2019, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 11.2.2020). Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 6.4.2020 (prokázáno dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 6.4.2020, vyjádřením pověřeného zaměstnance [anonymizována tři slova] a žalobce ze dne 22.2.2022). 16. [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [adresa], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] [číslo] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] ([role v řízení]) [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]).

17. Dopisem ze dne 16.7.2021 vyzval žalobce žalovanou k poskytnutí omluvy, trvalému odstranění napadených článků a videoreportáže a k úhradě zadostiučinění ve výši 20 000 000 Kč (prokázáno dopisem ze dne 16.7.2021). Žalovaná této žádosti nevyhověla (prokázáno reakcí ze dne 24.8.2021).

18. Server [anonymizována dvě slova] má vysokou sledovanost (prokázáno sdělením [webová adresa], článkem Češi nejvíc důvěřují [anonymizováno], na webu vedou [anonymizována dvě slova] ze dne 12.8.2020).

19. Žalobce a) při své výpovědi uvedl, že se stal zájmovou osobou pro [jméno] [příjmení], protože měl vazby na hrad, žalobce s ním odmítl spolupráci a jako dárek dostal tuto reportáž. Nahrávky žalobce velmi poškodily. Jednalo se o jeho strategii, jak získat 30 % na zakázce, které mu pan [příjmení] slíbil v prosinci a v autě mu následně řekl, že mu to nedá. Totéž platí o slovech žalobce z nahrávky„ tohle by bylo jen pro něj a pro mě musíš říct, kolik tam zbývá pro mě“. Žalobce nikdy nebyl souzen, že by nabízel úplatek, ale pro [anonymizována tři slova] na [právnická osoba] Pan [anonymizováno] u soudu popřel to, co bylo předmětem reportáže. V kauze ozonovačů oslovil pan [příjmení] žalobce v prosinci a nabídl mu podíl ve [právnická osoba] 30 %. Nahrávka je sestříhaná, což potvrdil i soudní znalec. Ve veřejných zakázkách se žalobce nikdy neangažoval a neusiloval o ně. Věc se netýká [právnická osoba], ale soukromé společnosti žalobce. Ohledně posílání či mazání e-mailů žalobce uvedl, že toto říkal pouze pan [příjmení], stejně jako že si je má pan [příjmení] vymazat.

20. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

23. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

24. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

25. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

26. Podle ust. § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

27. Podle ust. § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

28. Podle ust. § 89 občanského zákoníku podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

29. Podle ust. § 90 občanského zákoníku zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

30. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

32. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

33. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy v penězích, omluvy a odstranění napadených článků.

34. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

35. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

36. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).

37. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

38. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

39. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

40. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09).

41. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).

42. Záznam telefonického rozhovoru, který se netýkal soukromého života hovořících osob, nýbrž jejich obchodních vztahů, lze použít s ohledem na ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako důkazní prostředek v občanskoprávním řízení, i když s pořízením záznamu nebyl dán souhlas všech hovořících osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1741/2021, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2299/17).

43. Je zřejmé, že průlom do ochrany soukromí jiného člověka nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu se může dít pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá mimo jiné např. nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy či jinými společensky nežádoucími jednáními (analogicky II. ÚS 502/2000).

44. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).

45. Ustanovení § 90 se fakticky prolíná s § 88 odst. 2, pokud je v něm uvedeno, že svolení není třeba ani v případě, kdy se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. Již samo informování sdělovacími prostředky, stejně jako zveřejnění případných kritických soudů totiž ve značném objemu akcentují potřebu uvědomovat adresáty zpravodajství o věcech veřejného zájmu. Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy. Zvukový záznam takového hovoru může soud použít jako důkazní prostředek v občanském soudním řízení, jímž lze zjistit skutkový stav věci, poté, co zvážil, zda měl účastník, uplatňující informace ze záznamu, k jejich získání jiné, z hlediska zásahu do soukromí druhé osoby šetrnější možnosti. Jestliže se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství podobizna nebo zvukový či obrazový záznam, pak je vždy zcela nezbytné, aby se tak stalo jen přiměřeným způsobem. To znamená, že užití těchto chráněných osobnostních hodnot v rámci licence musí být co do formy, rozsahu i obsahu odůvodněno potřebou užití k účelu, pro který byla stanovena zákonná licence, a musí být zřejmé, zda tomuto účelu vyhovuje i svým způsobem. Veřejný zájem na informaci musí být nejen oprávněný, ale současně i aktuální ([příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], 2004). V této souvislosti je třeba odkázat i na § 90 a trvat na tom, že ani tato licence nemůže být využita nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy dotčeného člověka. V této souvislosti bude často přicházet v úvahu případně též posouzení statusu dotčeného člověka, neboť například u osob tzv. veřejného zájmu (politiků, umělců, sportovců, velkých podnikatelů apod.), které jsou často veřejně prezentovány, budou měřítka pro toto hodnocení pravidelně mírnější (srov. komentář ASPI).

46. Žalobce zásah do svých osobnostních práv spatřoval v tom, že žalovaná uveřejnila nahrávku jeho rozhovoru s panem [příjmení] a dále několik článků týkajících se obsahu této nahrávky.

47. Soud v prvé řadě konstatuje, že na žalobce je v projednávané věci třeba nahlížet jako na osobu veřejného zájmu, neboť věc, kterou žalobce s panem [příjmení] projednávali, tedy veřejná zakázka na dezinfekci škol na [obec a číslo], je jednoznačně věcí veřejného zájmu.

48. Lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03). To však neplatí v neomezené míře. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Informování o věcech veřejných médii za použití prostředků dotýkajících se lidské důstojnosti, osobní cti či jména určité osoby nemůže být ospravedlněno ani snahou zabránit komukoliv získat mandát pro výkon veřejné funkce. Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně médií zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze jakkoli dokazovat, je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18).

49. Žalobce v celém průběhu řízení zejména odkazoval na odůvodnění trestního rozsudku zejména soudu I. stupně, který předmětnou nahrávku nepřipustil jako důkaz. Paradoxním se v tomto kontextu jeví, že sám žalobce tuto nahrávku soudu jako důkaz předložil. Ve vztahu k otázce přípustnosti provedení důkazu zvukovým záznamem, s jehož pořízením nebyl dán souhlas všech zúčastněných osob, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. jeho rozsudky ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, usnesení ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1111/2011, nebo usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2065/2016) dovodil, že hovor fyzických osob v rámci výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti zpravidla nemá povahu hovoru osobní povahy. Pořízení případného záznamu takového rozhovoru tak nezasahuje do osobnostních práv osob hovořících a tento záznam je možné připustit jako důkaz v občanském soudním řízení. Rovněž Ústavní soud i s přihlédnutím k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu dovodil, že rozhovor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kteří byli v čistě pracovním vztahu, nepředstavuje projev osobní povahy, u kterého by bylo možné se domáhat ochrany dle § 12 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14). V usnesení ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2719/19, pak Ústavní soud shledal jako ústavně konformní závěry obecných soudů, podle kterých záznam telefonického rozhovoru, který se netýkal soukromého života hovořících osob, nýbrž jejich obchodních vztahů, lze použít s ohledem na ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako důkazní prostředek v občanskoprávním řízení, i když s pořízením záznamu nebyl dán souhlas všech hovořících osob. O obdobnou situaci se jednalo i v rozhodované věci, poněvadž provedený záznam rozhovoru ze schůzky mezi žalobcem a panem [příjmení] se rovněž netýkal jejich soukromého života, ale výlučně jejich obchodní činnosti, nadto, jak shora uvedeno, činnosti veřejného zájmu – veřejné zakázky.

50. S ohledem na uvedené byla předmětná nahrávka v řízení provedena k důkazu. Plyne z ní, že žalobce si ve věci veřejné zakázky říká o jistá procenta z této zakázky, a to nejen pro sebe, ale též pro radního [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] [jméno] [příjmení]. Zadavatel nemusí zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, pokud existují zvláštní bezpečnostní opatření, stanovené jinými právními předpisy. Takovou možnost umožňuje obecná výjimka z povinnosti zadávat veřejné zakázky v zadávacím řízení podle zákona 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, § 29 písm. c), příkladem může být okamžitý nákup (mimo zadávací řízení) respirátorů, roušek, léků, lékařských přístrojů (a jakýchkoliv dalších potřeb, které z provádění bezpečnostních opatření vyplynou), které je nutné bezodkladně zajistit pro plnění veřejnoprávního úkolu (ochrana zdraví a života občanů, osob IZS, lékařů, pacientů), vyplývajícího např. z usnesení vlády a z mimořádných opatření, tedy i například dezinfekce škol. Záměrem zákonodárce však jistě nebylo, aby byly v této době veřejné zakázky přidělovány na základě jistých„ procent“ pro radní či obecně pro osoby, které o přidělení zakázek (spolu) rozhodují, a tímto způsobem je ovlivňovat.

51. Pokud se žalobce snažil dovozovat, že celých dohadovaných 30 % (tj.„ 15 % pro mě, pro něj“) mělo být pouze pro něj jako provize za zprostředkování, soud této verzi zcela neuvěřil. V prvé řadě bylo v nahrávce opakovaně ze strany žalobce uváděno, že nějaká procenta mají být„ pro něj“, tedy pro radního [příjmení], a další procenta pro žalobce, toto bylo po celou dobu striktně oddělováno. Současně bylo v souvislosti s dohadovanými procenty opět ze strany žalobce řečeno, že (radního [příjmení])„ musíme motivovat“, s tím, že„ on je ta bezpečná varianta“, či výrok žalobce, že„ je jasný, že za deset tisíc se s tím srát nebude“.

52. Z celého obsahu rozhovoru pak jednoznačně plyne, že jsou si oba pánové vědomi, že jejich jednání není v souladu s právními předpisy. O tom svědčí již místo, kde rozhovor probíhal – v osobním automobilu při pojíždění z místa na místo. Dále se pánové velmi věnovali zabezpečení tohoto obchodu, zejména smazání nezabezpečených e-mailů („ Ž: A co se teď stane, já ti dám e-mail. Hele, vole, ale to fakt musí bejt jako maximálně bezpečný, jo? O něm se nesmí mluvit nikde, ok? Že vole, jestli se mě na něj zeptá pak ten novinář, tak se z toho omrdám. Protože to řeším jenom s tebou a jenom s ním, nikdo jinej o tom neví. Takže hele, ty mu pošleš normálně e-mail, jako kdyby tyhlety e-maily, který jste si vyměňovali, se nikdy neudály. A ty v tom e-mailu ho normálně oslovíš jako: Dobrý den, chtěl bych vám tady nabídnout tuhletu technologii, bla bla bla bla, máme dvě varianty, bla bla bla, v současné době to dodáváme třeba na [anonymizováno], na [část Prahy] [anonymizováno]: Ale já jsem na tenhleten e-mail, vole, posílal kalkulaci. Ž: Ty jsi tady na ten e-mail neposílal kalkulaci. [anonymizováno]: No dobře, ale na tohlecto jméno. On to má v doméně. Ž: Ale on má bezpečnou… [anonymizováno]: Ale já to mám ze svýho firemního, to znamená, jestli po tom někdo půjde, tak já jsem posílal… Vole. Ty krávo. Ž: To smaž. Když to smažeš, tak z O365 se to do 30 dnů odmazává. Ok. Smaž to normálně přímo z celkovýho koše. Pošleš mu to. Dobrý den, bla bla bla. A on ti odpoví. Dobrý den, chtěli bysme zařízení vidět. Nebo mu to rovnou nabídni. Dobrý den, chtěl bych vám tady jako udělat živou ukázku týhletý technologie, přivezli bysme tady ten stroj, prostě, bla bla bla. On si tě pozve a pak už to vyjednávání bude probíhat jako… V ten moment, kdy ty odešleš ten e-mail, tak já se z toho ztrácím“). Za zmínku jistě stojí i rozloučení žalobce„ stay black“.

53. Žalobce k důkazu doložil dohodu o ukončení pracovního poměru ve [právnická osoba] ze dne 6.4.2020, kdy z vyjádření pověřeného zaměstnance [anonymizována tři slova], a žalobce plyne, že byl tento pracovní poměr ukončen vzájemnou dohodou uzavřenou z důvodu zveřejnění série obvinění [celé jméno žalobce] ze spáchání trestného činu publikovaných na portálu [webová adresa]. Žalobci tedy nebyla dána výpověď ze strany zaměstnavatele, ale sám k ukončením pracovního poměru souhlasil, a to v řádu dní po uveřejnění prvních článků, což na soud činí dojem, že svoje pochybení uznal, jinak by se své chování nepochybně zaměstnavateli snažil vysvětlit a proti rozvázání pracovního poměru by brojil, nikoli s ním souhlasil.

54. Na základě uvedeného má soud jednoznačně za prokázané, že si žalobce pro sebe a pro radního [příjmení] o úplatky říkal, a to v souvislosti se zprostředkováním zakázky na dodávku ozonovače ve prospěch pana [příjmení], resp. společnosti, za kterou jednal. Sám pan [příjmení] při své svědecké výpovědi v trestním řízení vedeném vůči žalobci uvedl, že měl pocit, že se jedná o nabídku korupce. Ozonovač měl být poskytnut pro dezinfekci radnic a škol na [obec a číslo], jednalo se tedy o záležitost veřejného zájmu, a ve veřejném zájmu tedy je, aby byla veřejnost o této záležitosti informována. Bylo tedy zcela legitimní, že byla věc medializována, neboť, jak žalovaná správně uvedla, články sledují veřejný zájem a patří do veřejné diskuse na téma hospodaření s veřejnými prostředky v době nouzového stavu. V daném kontextu je legitimní i uveřejnění jména a podoby žalobce. Napadené články pak vycházejí z obsahu rozhovoru, nad jeho rámec konkretizují okolnosti jednání, tedy například že se oba pánové setkali v 11 hodin u McDonaldu v [obec] na [anonymizováno] [obec], poté jeli po dálnici z [obec] na [jméno] [jméno] a zastavili („ zcela bez fantazie“) u dalšího McDonaldu, dále bylo uvedeno, že jména a výše úplatků psali pánové zpočátku na tablet, že jen základních škol je na [obec a číslo] patnáct, s ohledem na jejich rozlohu a cenu za dezinfekci za 1 m2 se může jednat o zakázku za několik desítek milionů korun. Žalovaná dále v článcích informovala o postupu v trestním stíhání žalobce i o výsledku jeho skončení, tedy zproštění žalobce obžaloby. Pokud žalobce v článku týkajícím se ukončení jeho trestní věci postrádal nějakou relevantní informaci, jak v řízení uváděl, měl možnost obrátit se na žalovanou se žádostí o dodatečné sdělení dle § 11 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, což však neučinil, jak sám uvedl.

55. Žalobce sporoval, že v článcích je tvrzeno, že si říkal o úplatky, trestně stíhán byl však pro podvod. Články však vyšly předtím, než trestní stíhání žalobce započalo a než byla vznesena obžaloba, autoři článků tedy nemohli vědět, za jaký konkrétní skutek bude žalobce stíhán. Nadto žalovaná oslovila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 8 slov] [ulice] v [obec], se žádostí o vyjádření se k nahrávce. [příjmení] [příjmení] konstatoval, že z jeho pohledu jako trestněprávního odborníka se jednalo jednoznačně o korupční jednání, které s největší pravděpodobností naplňuje znaky trestného činu, a to trestného činu přijetí úplatku, který je dokonán již okamžikem, kdy pachatel žádá o úplatek v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. Žalovaná tedy nijak nepochybila, když jednání žalobce označila za úplatkářství.

56. Žalobce v žalobě uvedl, že nepravdivost napadených tvrzení je dána především tím, že žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby, která na něj v důsledku pospaného (správně zřejmě popsaného) skutkového jednání byla podána. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. je civilní soud vázán toliko rozhodnutím příslušných orgánů, že byl spáchán (mimo jiné) trestný čin, tedy nikoli rozhodnutím, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. V příslušném trestním řízení byl žalobce obžaloby zproštěn z důvodu, že k důkazu nebyla připuštěna předmětná nahrávka, na které byly napadené články vystavěny. V tomto řízení však nahrávka k důkazu přehrána byla, žalobce sám ji k důkazu předložil, soud z ní proto skutkový stav mohl zjistit.

57. To, že žalobce založil svou žalobu na výsledku trestního řízení, plyne mimo jiné též ze skutečnosti, že ač byly články publikovány od 2.4.2020, žaloba byla podána až dne 6.10.2021, tedy po roce a půl, a zejména po skončení trestního řízení. Pokud by byl žalobce předmětnými články na svých osobnostních právech dotčen v takové míře, jakou v žalobě tvrdí, jistě byl s kroky, které by dalšímu zásahu zamezily (zejména se vznesením nároku na odstranění článků) nevyčkával rok a půl, ale činil by je ihned.

58. Soud tedy uzavírá, že tvrzení v napadených článcích ohledně žalobce jsou pravdivá a uveřejněná ve veřejném zájmu, zpravodajství bylo vystavěno objektivně, kdy bylo informováno i o skončení trestního stíhání žalobce. Proto jimi od osobnostních práv žalobce nemohlo být zasaženo.

59. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], g) – 2x účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), a 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

61. Celkové náklady žalované ve výši 20 570 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení