10 C 51/2019-149

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jarmily Krejzkové a přísedících [přísedící] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 1. 2019, předané žalovanou žalobci, je neplatné a pracovní poměr žalobce u žalované tak i nadále trvá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 244,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady státu ve výši 700 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 2. 2019 domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (dále jen„ OZPP“) ze dne 30. 1. 2019, kterým měl pracovní vztah založený pracovní smlouvou ze dne 5. 8. 2002 skončit k 30. 1. 2019. Žalobce tvrdil, že dne 5. 8. 2002 uzavřel jakožto zaměstnanec s žalovanou jakožto zaměstnavatelkou pracovní smlouvu, ve znění pozdějších dodatků, na základě níž byl zaměstnán na pozici [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] – [anonymizováno]. Dne 30. 1. 2019 bylo žalobci doručeno OZPP ze dne 30. 1. 2019, a to z důvodu jeho jednání v rozporu s oprávněnými zájmy žalované, kterého se měl dopustit podpisem konkurenční doložky [jméno] [příjmení] se zpětným datem, s nepřiměřeným finančním plněním 1,5 násobku průměrného měsíčního výdělku po dobu jednoho roku. Žalobce si měl být vědom, že dle vnitřního předpisu žalované není k takovému podpisu oprávněn, stejně tak jako si měl být vědom, že [jméno] [příjmení] nebyla oprávněna k podpisu konkurenční doložky žalobce ze dne 1. 11. 2011. Žalobce sdělil žalované dne 12. 2. 2019, že OZPP považuje za neplatné, přičemž rovněž sdělil, že trvá na tom, aby jej nadále zaměstnávala.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když měla za to, že dodržela veškeré zákonné podmínky pro OZPP. Uvedla, že v roce 2018 nabyla závažná podezření, že někteří vedoucí zaměstnanci, včetně žalobce, zneužívají majetek žalované k soukromým účelům a zahájila interní forenzní audit, v jehož průběhu se některá podezření žalované začala potvrzovat. Zjištění o vyhotovení celkem pěti falešných konkurenčních doložek (kromě konkurenční doložky žalobce i ta podepsaná žalobcem paní [jméno] [příjmení], dále konkurenční doložka [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) bylo již tak závažným pokusem o zneužití majetku žalované, že přistoupila k OZPP. [příjmení] [příjmení] předala paní [příjmení] předmětné konkurenční doložky v únoru nebo březnu 2018. Viceprezident skupiny pro lidské zdroje, pan [příjmení] [jméno], jejich podpis neschválil, dozvěděl se o nich až v rámci forenzního auditu žalované v roce 2018. V obecných rysech měla žalovaná podezření, že něco není v pořádku již v létě 2018, proto si nechala vyhotovit znalecký posudek, který převzala 15. 1. 2019, jenž potvrdil antedatování konkurenčních doložek.

3. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti. Z pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena žalobcem na straně zaměstnance a žalovanou na straně zaměstnavatele. Smluvní strany jí sjednávaly pracovní poměr žalobce u žalované na pozici [anonymizováno] – dělník ve výrobě, smluvní strany též sjednaly den nástupu. Dohodou o změně pracovní smlouvy [číslo] ze dne 1. 9. 2006 se měl sjednaný obsah pracovní smlouvy s účinností od 1. 9. 2006 změnit tak, že žalobce měl zastávat funkci [anonymizována tři slova]. Na základě dohody o změně [číslo] ze dne 1. 11. 2012 měl žalobce zastávat pozici [anonymizováno], [anonymizována tři slova] – [anonymizováno]. Dohodou o změně [číslo] ze dne 1. 4. 2016 se měl sjednaný obsah pracovní smlouvy s účinností od 1. 4. 2016 změnit tak, že žalobce měl zastávat funkci [příjmení] [jméno] - [anonymizováno]. Z dopisu žalované žalobci ze dne 26. 5. 2008 bylo zjištěno, že žalobci měla být od 1. 4. 2008 za aktivní přístup a zastupování volného místa – vedoucího [anonymizována dvě slova] vyplácena odměna 15 000 Kč měsíčně po celou dobu zastupování této volné pracovní pozice. Z návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že tento není podepsán účastníky řízení ani datován. Ze 2 dopisů žalované ze dne 2. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná sdělovala jak žalobci, tak i [jméno] [příjmení], že jejich konkurenční doložky (tj. tu žalobce ze dne 1. 12. 2011 a paní [příjmení] ze dne 2. 1. 2017) považuje za domnělé, nikoliv za platně sjednané a necítí se jimi být vázána. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] z oboru [anonymizováno] [číslo] [rok], včetně zvláštní přílohy, se zjišťuje, že tento byl 7. 11. 2018 zadán advokátní kanceláří právního zástupce žalované, jeho závěry stran skutečného data vyhotovení 5 konkurenčních doložek, kromě jiného i té žalobcovy a [jméno] [příjmení], nejsou jednoznačné. Z dopisu žalované ze dne 30. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná opětovně sdělovala žalobci, že konkurenční doložku ze dne 1. 12. 2011 považuje za domnělou, nikoliv za platně sjednanou a necítí se jí být vázána, tento dopis měl být téhož dne předán žalobci, jeho podpis však chybí. Z dopisu žalované ze dne 30. 1. 2019 označeného jako okamžité zrušení pracovního poměru bylo zjištěno, že žalovaná jím žalobci oznámila okamžité zrušení pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002, ve znění dodatků 1 až 7. Žalovaná tak učinila s odůvodněním, že se dne 15. 1. 2019 dozvěděla o tom, že dokument s názvem Konkurenční doložka uzavřený mezi žalovanou a paní [příjmení] údajně dne 2. 1. 2017, jenž žalobce podepsal za žalovanou, byl vyhotoven se zpětným datem, když ve skutečnosti byl vyhotoven v období po dubnu 2017. Žalovaná dále v dokumentu uvedla, že o existenci předmětné doložky nevěděla až do odchodu [jméno] [příjmení] ze žalované. Protože byl dokument uzavřen se zpětným datem, předmětem bylo zcela nepřiměřené finanční plnění ve výši 1,5 násobku průměrného měsíčního výdělku paní [příjmení] po dobu jednoho roku a paní [příjmení] začala plnění z konkurenční doložky po žalované vymáhat, jednal žalobce se zřejmým úmyslem žalovanou poškodit, tedy jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované. Žalovaná dále v dokumentu uvedla, že žalobce si rovněž musel být vědom skutečnosti, že ani [jméno] [příjmení] nebyla oprávněna jménem žalované k podpisu konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2011 uzavřené s žalobcem, čímž porušil povinnost stanovenou § 301 písm. c) a § 302 písm. f) zákoníku práce. Za žalovanou je dokument podepsán [jméno] [příjmení] [jméno], který jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalované, byl v předmětné době jednatelem žalované oprávněným zastupovat žalovanou samostatně. Z nesouhlasu s okamžitým zrušením pracovního poměru bylo zjištěno, že žalobce jím 12. 2. 2019 vyjadřoval nesouhlas žalované s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 30. 1. 2019 a zároveň jí sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání.

4. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jednal s žalobcem o jeho uvolnění z pozice vedoucího výroby u žalované. Konkurenční doložku paní [příjmení] a žalobce a dalších lidí poprvé viděl na konci června a na začátku července 2018, dostal se k nim přes personální oddělení. Byly mu předloženy buď nástupcem žalobce [jméno] [příjmení], nebo pracovnicí personálního oddělení [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] jej upozornil na to, že jsou podezřelé, byly datovány z období let 2011, 2012, 2014, 2016 a 2017 a bylo z nich patrné, že z tohoto období nemůžou pocházet, vypadaly úplně stejně. Poté, co si je nechal přeložit, zaujal k nim takové stanovisko, že v celé Evropě mají asi 10 000 zaměstnanců a v tomto rozsahu měli pouze 2-3 takovéto doložky. Tyto doložky neschválil ani před jejich podpisem ani dodatečně. Podle svědka žalobce za žalovanou nebyl oprávněn podepsat konkurenční doložku paní [příjmení], k tomu bylo třeba schválení svědka, a paní [příjmení] nebyla za žalovanou oprávněna podepsat konkurenční doložku žalobce ze 2 důvodů, neboť k tomu potřebovala souhlas svědka a jednalo se o kolizi zájmů. Celou situaci chtěli vyřešit smírně, pozvali žalobce k jednání, dotazovali se žalobce, zda by nechtěl sám z podniku odejít, uváděli důvody, proč to tak chtějí. Návrh takovéto dohody žalobce odmítl, požadoval sumu několikanásobku svého ročního platu, což byla suma pro žalovanou nepřijatelná, proto mu bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru. V době od června 2018 do ledna 2019 se s žalobcem setkali 5x nebo 6x, cílem bylo uvolnění z jeho funkce. Podle svědkova laického názoru byly doložky neobvyklé, proto chtěli, aby byly přezkoumány znalecky, chvíli trvalo, než někoho našli a než bylo znalecké zkoumání dokončeno. Nemohli tzv. vyhodit někoho jen proto, že se mu dokumenty zdály neobvyklé.

5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje u žalované na pozici mzdové účetní. Předtím, než skončila paní [příjmení], jí předávala konkurenční doložku žalobce a svoji s tím, aby si je svědkyně nechala u sebe a nezakládala je do osobních karet zaměstnanců, což svědkyně učinila. Asi za týden nebo 14 dní poté, co byl s paní [příjmení] ukončen pracovní poměr za svědkyní do kanceláře přišel pan [příjmení] a ptal se všech, zda nemají nějaké dokumenty od paní [příjmení], v té době předala obě konkurenční doložky spolu s dalšími, bylo jich celkem 5.

6. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracuje jako pracovník personálního oddělení, v červnu 2018 se seznámila s existencí konkurenční doložky žalobce a paní [příjmení] (a pana [příjmení], pana [příjmení] a pana [příjmení]), tehdy jí je předala kolegyně paní [jméno] [příjmení]. V té době paní [příjmení] ukončila pracovní poměr a svědkyně se po ní stala zástupcem vedoucího personálního oddělení. V té době je předala [jméno] [příjmení], který byl pověřen vedením společnosti a tehdy byly tyto dokumenty předloženy personalistovi, kterým je [anonymizována dvě slova].

7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracovala na pozici manažera personálních oddělení, pracovní poměr byl ukončen k 31. 8. 2018. Ona svoji konkurenční doložku s žalovanou uzavřela 2. 1. 2017 a žalobce svoji s žalovanou uzavřel na konci roku 2011. Všechny konkurenční doložky měla svědkyně uzamčené u sebe, o jejich existenci věděl její nadřízený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dále [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova].

8. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracoval jako finanční ředitel od roku 2010 do 30. 6. 2018, kdy pracovní poměr ukončil výpovědí. V roce 2012 podepisoval svoji konkurenční doložku, bylo mu řečeno, že klíčový manažeři, tedy i žalobce ji mají uzavřenou. Kromě něj a žalobce měli konkurenční doložku uzavřenou pan [příjmení], paní [příjmení] a pan [příjmení]. Původní konkurenční doložka se týkala výše poloviny platu a 20 000 Kč pokuty a aktualizovaná doložka z roku 2015 se týkala 1,5 násobku měsíčního platu a 80 000 Kč pokuty.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná ze schůzky, na níž se jednalo o ukončení jeho pracovního poměru, byl na ní přítomen žalobce, svědek pan [příjmení]. Žalovaná chtěla ukončit jeho pracovní poměr dohodou a poté, kdy k tomu nedošlo, tak bylo žalobci předáno okamžité ukončení pracovního poměru. Na předmětné schůzce žalobci sdělovali důvody, pro které s ním chtějí ukončit pracovní poměr dohodou, měli s sebou i předmětný znalecký posudek a hovořili jsme o konkurenčních doložkách a jejich uzavření. Na schůzce výtky žalobce popřel s tím, že nejsou pravdivé.

10. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že 11. 6. 2018 mu pan [příjmení] a [příjmení] oznámili, že s ním nadále nechtějí spolupracovat a že by se s ním rádi dohodli na ukončení jeho pracovního poměru. Nabízeli mu 5 měsíců odstupného, což žalobce odmítl, žádal vyšší odstupné, o tom pan [příjmení] nechtěl ani slyšet. Na této schůzce mu sdělili, aby už do práce nechodil, že mu napíší uvolnění z práce a že se má dostavit posléze až na schůzku s panem [příjmení] Pan [anonymizováno] mu řekl, že mu do 2 dnů pošle dohodu o ukončení pracovního poměru, což udělal až 20. 6. odpoledne. V červenci 2018 začal interní audit. Na dalším jednání jednali opět o výši odstupného. Na schůzce v říjnu 2018 mu sdělil, že má audit, že na něj mají spoustu věcí, zmiňoval se pouze o tom, že žalobce neoprávněně užívá auto. Další schůzka byla 30. 1. 2019, kdy mu pan [příjmení] říkal, že by bylo nejlépe, aby podepsal dohodu o ukončení pracovního poměru s jednoměsíčním odstupným, žalobce namítal, že mu dosud neřekl, co udělal, tak opět zmiňoval auto, pak se podíval na pana [příjmení] a řekl plán B a pak [příjmení] vytáhl okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu doložek, které do té doby nikdy neřešili. Žalobce říkal, že s tím nesouhlasí.

11. Z ostatních provedených důkazů nebylo zjištěno nic relevantního ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Provedení dalších důkazů účastníci nenavrhovali.

12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce vykonával pro žalovanou na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002, ve znění pozdějších dodatků, s účinností od 1. 4. 2016 práci na pozici [příjmení] [jméno] – [anonymizováno]. Dopisem ze dne 30. 1. 2019 žalovaná žalobci písemně oznámila okamžité zrušení jeho pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002, ve znění pozdějších dodatků. Žalovaná [příjmení] odůvodnila tím, že se dne 15. 1. 2019 dozvěděla o tom, že konkurenční doložka paní [příjmení] datována ze dne 2. 1. 2017 (podepsána žalobcem za žalovanou), byla vyhotovena se zpětným datem, přičemž o existenci předmětné doložky žalovaná nevěděla až do odchodu [jméno] [příjmení] ze žalované. V antedataci a ve zcela nepřiměřeném finančním plnění ve výši 1,5 násobku průměrného měsíčního výdělku paní [příjmení] po dobu jednoho roku žalovaná spatřovala úmysl žalobce žalovanou poškodit, tedy jeho jednání v rozporu s oprávněnými zájmy žalované. Žalovaná dále v OZPP uvedla, že si žalobce rovněž musel být vědom skutečnosti, že ani [jméno] [příjmení] nebyla oprávněna jménem žalované k podpisu žalobcovy konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2011, čímž porušil povinnost stanovenou § 301 písm. c) a § 302 písm. f) zákoníku práce. OZ je za žalovanou podepsáno osobou oprávněnou za ni jednat. Žalobce 12. 2. 2019 vyjadřoval žalované písemně nesouhlas s OZPP a zároveň žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Mezi stranami bylo nesporné, že žalované byl doručen nesouhlas žalobce s OZPP. Pokud jde o konkurenční doložky zmiňované v OZPP, pak [jméno] [příjmení], bývalá manažerka personálního oddělení žalované, jejíž pracovní poměr byl ukončen k 31. 8. 2018, měla konkurenční doložky, kromě jiného i tu svou (datovanou ze dne 2. 1. 2017) a žalobcovu (datovanou z 1. 12. 2011) uzamčené u sebe. Předtím, než paní [příjmení] skončila u žalované, je předávala paní [příjmení], mzdové účetní žalované, aby si je paní [příjmení] nechala u sebe. Svědek [příjmení] předmětné konkurenční doložky poprvé viděl na konci června a na začátku července 2018, kdy se k nim dostal přes personální oddělení. Rovněž paní [příjmení], pracovnice personálního oddělení se s existencí předmětných konkurenčních doložek seznámila přes paní [příjmení] již v červnu 2018, tehdy byly předány panu [příjmení] a panu [příjmení]. Podle svědkyně [příjmení] to bylo v době, kdy paní [příjmení] ukončila pracovní poměr, což však bylo až k 31. 8. 2018, svědkyně tak zřejmě měla na mysli dobu, kdy paní [příjmení] podala výpověď z pracovního poměru. Stejné nepřesnosti se dle názoru soudu dopustila i svědkyně [příjmení], podle níž byly předmětné konkurenční doložky předány panu [příjmení] asi 1-2 týdny po ukončení pracovního poměru paní [příjmení] (opět zřejmě myšleno od podání výpovědi paní [příjmení]). Vedoucí zaměstnanci žalované (pan [příjmení], pan [příjmení] a pan [příjmení]) se tak o předmětných konkurenčních doložkách dozvěděli již v červnu 2018. Od samého počátku, tj. od zjištění o jejich existenci, je žalovaná (pan [příjmení] a pan [příjmení]) považovala za podezřelé, pan [příjmení] věděl, že je neschvaloval. Žalovaná sice uváděla, že v obecných rysech měla podezření, že něco není v pořádku, již v létě 2018 a údajně až 15. 1. 2019 si znaleckým posudkem potvrdila antedatování konkurenčních doložek. K tomuto soud však uvádí, že nehledě na to, že závěry znaleckého posudku [jméno] [příjmení] nejsou příliš kategorické (tedy nelze na základě nich jednoznačně potvrdit či vyvrátit antedatování konkurenčních doložek), pak z dopisů žalované ze dne 2. 8. 2018, jimiž žalovaná deklarovala, že konkurenční doložky žalobce a paní [příjmení] považuje za domnělé, nikoliv za platně sjednané a necítí se jimi být vázána, má soud za prokázané, že sama žalovaná pro tento svůj závěr nepovažovala závěry znaleckého posudku za potřebné a nejednalo se tedy na její straně (již v srpnu 2018) o podezření toliko v obecných rysech.

13. Dle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle § 60 zákoníku práce musí v okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Podle § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002 pracovní poměr u žalované ve smyslu § 33 odst. 1 zákoníku práce. S účinností od 1. 4. 2016 žalobce pracoval u žalované na pozici [příjmení] [jméno] – [anonymizováno]. Dopisem ze dne 30. 1. 2019 žalovaná žalobci oznámila okamžité zrušení jeho pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2002 pro zvlášť hrubé porušení povinností žalobce vztahující se k jím vykonávané práci, které žalovaná spatřovala jednak v uzavření antedatované konkurenční doložky paní [příjmení] (datované ze dne 2. 1. 2017) se zcela nepřiměřeným finančním plněním paní [příjmení], a dále v tom, že žalobce dopustil, aby žalobcovu konkurenční doložku za žalovanou uzavřela [jméno] [příjmení], která k tomu neměla být oprávněna. OZPP bylo žalovanou učiněno písemně a důvody v něm byly žalovanou skutkově vymezeny tak, aby je nebylo možno zaměnit s jinými ve smyslu § 60 zákoníku práce. Pracovní poměr žalobce u žalované měl na základě OZ skončit ke dni doručení OZPP, tj. ke dni 30. 1. 2019. Pakliže tedy žalobce podal tuto žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru 22. 2. 2019, učinil tak ve lhůtě stanovené § 72 zákoníku práce, tedy včasně a na tomto podkladě se tak soud mohl žalobou zabývat věcně. Žalobce žalované 12. 2. 2019 písemně vyjádřil nesouhlas s OZPP a zároveň jí sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, to vše v souladu s § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce. Důvodem pro vyhovění žalobě, tedy pro určení neplatnosti OZPP ze dne 30. 1. 2019 předaného žalobci, bylo soudem spatřované porušení § 58 odst. 1 zákoníku práce ze strany žalované. Pakliže totiž žalovaná se žalobcem okamžitě zrušila jeho pracovní poměr 30. 1. 2019 z důvodu uzavření konkurenčních doložek žalobce a paní [příjmení], učinila tak později, než ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o tomto důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděla. Z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dozvěděl. Jak již bylo výše podrobněji rozvedeno, žalovaná se o existenci předmětných konkurenčních doložek prokazatelně dozvěděla již v červnu 2018 (viz svědek [příjmení], svědkyně [příjmení], svědkyně [příjmení]). Již tehdy je žalovaná považovala za podezřelé, svědek [příjmení] od počátku věděl, že je neschvaloval a koneckonců dopisy ze dne 2. 8. 2018 žalovaná deklarovala, že předmětné konkurenční doložky považuje za neplatné. Soud se tak neztotožnil s tvrzením žalované, že v létě 2018 měla toliko v obecných rysech podezření, že něco není v pořádku, které si potvrdila údajně až 15. 1. 2019 znaleckým posudkem. Žalovaná totiž již 2. 8. 2018 sdělovala, že předmětné konkurenční doložky má za neplatné. Jak vyplývá z usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], či rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ona dvouměsíční subjektivní lhůta slouží mimo jiné také k tomu, aby zaměstnavatel mohl provést potřebné šetření, zda zaměstnanec skutečně porušil pracovní kázeň a zda šlo o porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem), a aby se podle jeho výsledku rozhodl, zda přistoupí k okamžitému zrušení pracovního poměru. Pakliže tedy v námi projednávaném případě žalovaná teprve s odstupem 5 měsíců nechávala prostřednictvím advokátní kanceláře zpracovat znalecký posudek týkající se skutečného data jejich vyhotovení, a k OZPP přistoupila dokonce až s odstupem 7 měsíců od prokazatelného zjištění o jejich existenci, to vše v situaci, kdy o nich žalovaná od počátku věděla, že je pan [příjmení] neschvaloval (což dle názoru žalované mělo být potřebné), je zřejmé, že si žalovaná počínala minimálně liknavě a OZPP ze dne 30. 1. 2019 udělené žalobci je tak neplatné, čehož se žalobce zákonem předpokládaným způsobem dovolal, a tedy soud žalobce vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 244,48 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (sepis žaloby ze dne 22. 2. 2019, stanovisko k vyjádření žalované ze dne 11. 11. 2019, účast na jednání dne 14. 11. 2019, doplnění skutkových tvrzení ze dne 16. 12. 2019, stanoviska k podání žalované ze dne 17. 3. 2020, účast na jednání dne 18. 5. 2021, vyjádření k provedeným důkazům ze dne 16. 6. 2021, účast na jednání dne 26. 10. 2021 a účast na jednání dne 31. 5. 2022), včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za shora specifikované úkony právní služby, cestovní náhrada v celkové výši 3 927,67 Kč, a to v souvislosti se 4 cestami realizovanými na trase ze sídla právní zástupkyně žalobce v [obec] k procesnímu soudu ve [obec] a zpět, [značka automobilu] při kombinované spotřebě 5,7 l /100 km, při náhradě za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. za každou ze 4 realizovaných cest, a dále podle § 13 a. t. konkrétně za cestu realizovanou dne 14. 11. 2019 náhrada za 92 ujetých km v částce 553,40 Kč (33,60 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.), za cestu realizovanou dne 18. 5. 2021 náhrada za 92 ujetých km v částce 547,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), za cestu realizovanou dne 26. 10. 2021 náhrada za 92 ujetých km v částce 547,44 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) a za cestu realizovanou dne 31. 5. 2022 náhrada za 92 ujetých km v částce 679,39 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 127,67 Kč ve výši 6 116,81 Kč.

16. Výrokem č. III tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř o povinnosti žalované nahradit náklady státu ve výši 700 Kč, když žalovaná byla v řízení procesně neúspěšná. [příjmení] odpovídá výši tlumočného přiznanému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Poučení