15 Co 131/2022-184

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 5. 2022, č. j. 10 C 51/2019-149, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 10 C 51/2019-153, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], předané žalovanou žalobci, je neplatné.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 8 890 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že„ určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], předané žalovanou žalobci, je neplatné a pracovní poměr žalobce u žalované tak i nadále trvá“ (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalovanou k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 244,48 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok III.). V neposlední řadě pak soud I. stupně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nahradit České republice náklady státu ve výši 700 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Následně soud I. stupně opravil vydaný rozsudek, a to ohledně výroku II., kdy opravným usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 10 C 51/2019-153, opravil zjevnou nesprávnost ohledně sídla právní zástupkyně žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Něm uvádí, že pracovní poměr žalobce byl ukončen žalovanou okamžitým zrušením pracovního poměru k [datum], a to z důvodu zvlášť hrubého porušení jeho povinností vyplývajících z právních předpisů, které spočívalo jednak v antedataci konkurenčních doložek, dále podpisu vlastní konkurenční doložky s osobou neoprávněnou jednat za žalovanou, ač o tomto nedostatku zmocnění žalobce věděl a dále podpisu konkurenční doložky za žalovanou se zaměstnankyní žalované, ačkoliv žalobce věděl, že není k tomuto právnímu jednání oprávněn. Podle žalované soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nesprávně hodnotil znalecký posudek a další důkazy, které prokazují, že konkurenční doložky byly antedatovány. Dále žalovaná namítá, že soud I. stupně ji nepoučil řádně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., pokud dospěl dle odůvodnění rozsudku k názoru, že znalecký posudek předložený žalovanou rozhodné skutečnosti nevyvrací ani nepotvrzuje. [příjmení] to též namítá, že soud I. stupně nesprávně skutkově zjistil, kdy žalovaná nadevší pochybnost nabyla povědomí o skutečnosti, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů a na základě toho pak nesprávně uzavřel, že žalovaná promeškala subjektivní lhůtu pro okamžité zrušení žalobcova pracovního poměru. V tomto směru má žalovaná za to, že nebyla dostatečně poučena dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř.

3. K nesprávnosti skutkových zjištění žalovaná uvádí, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně toho, v kterém okamžiku se žalovaná dozvěděla nadevší pochybnost o existenci důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru a dále ohledně závěru znaleckého posudku, který předložila žalovaná. V tomto směru žalovaná uvádí, že o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce se dozvěděla až v lednu 2019 na základě závěrů znaleckého posudku. K tomu dále uvádí, že byť závěry znaleckého posudku neurčují přesně, kdy byly vyhotoveny konkurenční doložky bývalých zaměstnanců žalované (mezi kterými je i žalobce), ze znaleckého posudku poměrně jasně vyplývá, že byly antedatovány, vyhotoveny všechny v podobné době a potvrzují teorii žalované o vzájemné provázanosti dotčených bývalých zaměstnanců. Ze znaleckého posudku podle žalované vyplývá, že dotčení zaměstnanci (včetně žalobce) porušili své povinnosti vyplývající z právních předpisů, když se podvodným jednáním pokusili obohatit na úkor žalované. K tomu žalovaná dále uvádí, že v roce 2018 nabyla žalovaná závažné podezření, že někteří její vedoucí zaměstnanci (včetně žalobce) zneužívají majetek a finanční prostředky žalované k soukromým účelům nebo se jiným způsobem obohacují na úkor žalované. Součástí těchto podezření byla skutečnost, že žalobce opakovaně porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů. Na základě uvedeného žalovaná žalobce uvolnila z práce, přičemž po celou dobu mu hradila mzdu a zahájila rozsáhlý interní forenzní audit. V průběhu forenzního auditu se žalované začala postupně potvrzovat některá podezření na zneužívání finančních prostředků žalované ze strany žalobce a dalších vedoucích zaměstnanců (užívání služebního vozidla, uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor). Žalovaná se proto rozhodla zahájit se žalobcem jednání o ukončení jeho pracovního poměru. V rámci pokusu o smírné řešení nastalé situace žalovaná nejprve nabídla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou. V průběhu interního forenzního auditu se žalovaná dozvídala o dalších případech zneužívání majetku společnosti ze strany žalobce a dalších vedoucích zaměstnanců. Jedním z pokusů o takové zneužití je také vyhotovení celkem pěti konkurenčních doložek, které byly údajně uzavřeny v letech 2011 2017, a to za podmínek nápadně nevýhodných pro žalovanou. Tyto konkurenční doložky měly být uzavřeny se zaměstnanci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobcem. Na základě těchto konkurenčních doložek měla žalovaná vyplácet pěti svým zaměstnancům každému 1,5-násobek jeho průměrné měsíční mzdy po dobu jednoho roku od ukončení jejich pracovního poměru u žalované. S ohledem na neobvyklé okolnosti, za kterých se sporné konkurenční doložky objevily, a na zjištění interního forenzního auditu, si nechala žalovaná vypracovat znalecký posudek ohledně skutečné doby vyhotovení konkurenčních doložek. Závěry znaleckého posudku z ledna 2019 uvedly, že všechny konkurenční doložky byly antedatovány a vyhotoveny v podobné době, ačkoliv měly být podepsány v rozestupu více než pěti let. Tyto závěry považovala žalovaná za natolik závažné, že se rozhodla ukončit pracovní poměr s žalobcem okamžitě. V této souvislosti žalovaná poukazuje na to, že subjektivní lhůtu dle ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce je dle ní potřeba počítat od chvíle, kdy se zaměstnavatel o porušení skutečně prokazatelně dozvěděl. Nestačí však pouhé podezření nebo předpoklad (byť vysoce pravděpodobný) a nestačí ani domněnka, že zaměstnavatel měl nebo musel o jednání zaměstnance vědět. V této souvislosti žalovaná dále uvádí, že v souzeném případě měl zaměstnavatel v obecných rysech podezření, že něco není v pořádku již v létě roku 2018. Na základě těchto podezření žalovaná uvolnila žalobce z práce a zahájila rozsáhlý interní audit, který naznačoval, že skutečně mohlo dojít ke zvlášť hrubému porušení pracovních povinností ze strany žalobce. Proto si žalovaná nechala vyhotovit nezávislý znalecký posudek, který potvrdil, že došlo k antedatování konkurenčních doložek. Až na základě závěrů znaleckého posudku se žalovaná skutečně prokazatelně dozvěděla, že žalobce porušil své povinnosti a je tedy dán důvod pro okamžité zrušení žalobcova pracovního poměru. Ze stejného důvodu do té doby, než měla žalovaná k dispozici závěry znaleckého posudku, mohla žalobci nabídnout pouze dohodu o ukončení pracovního poměru. Interní audit, který u žalované probíhal, sice naznačoval, že žalobce porušoval své povinnosti vyplývající z právních předpisů, nicméně tento interní audit pouze zpřesnil obrysy podezření žalované. Z těchto důvodů až do té doby, než obdržela znalecký posudek, též žalobci vyplácela každý měsíc mzdu, ačkoliv byl uvolněn z pracovních povinností. Taková situace byla pro žalovanou nevýhodná a pokud by se o porušení povinností žalobcem dozvěděla prokazatelným způsobem dříve, nedávala by z finančního hlediska smysl. Dále žalovaná uvádí, že v červnu 2018 sice vyšla najevo existence konkurenčních doložek, o kterých od té doby vyjma zaměstnanců, se kterými byly podepsány, nikdo nevěděl, ale samotné toto zjištění ještě žalovaná neklasifikovala jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru a bylo v jejím úmyslu celou věc prošetřit. Vzhledem k rozsáhlé a mezinárodní organizační struktuře žalované a tomu, že měly být konkurenční doložky podepsány nikoli najednou, ale v průběhu více než 5 let a s různými zaměstnanci, potřebovala žalovaná ověřit, kdo byl v každém konkrétním případě oprávněn udělit souhlas s uzavřením konkurenční doložky a zda takový souhlas byl či nebyl udělen. Samotné zjištění o existenci konkurenčních doložek nebyl jediný důvod, proč žalovaná nabídla žalobci dohodu o ukončení pracovního poměru. Jak žalovaná popsala výše, žalobce se dopustil porušení svých povinností v několika ohledech. Vzhledem k tomu, že žalovaná považovala antedataci konkurenčních doložek a jejich uzavření bez oprávnění za nejvíce flagrantní porušení, žalovaná vyčkávala na vypracování znaleckého posudku. Pokud v tomto ohledu soud I. stupně došel ke skutkovému zjištění, že žalovaná už v srpnu 2018 považovala konkurenční doložky za domnělé, a pro tento svůj závěr dle soudu nepotřebovala znalecký posudek, neboť se nejednalo o podezření z obecných rysech, toto skutkové zjištění je kategoricky nesprávné. Zde žalovaná poukazuje na to, že zaměstnavatel se o důvodu rozvázání pracovního poměru v tomto případě dozví dnem, kdy se o něm dozvěděl vedoucí zaměstnanec, který je bezprostředně nebo výše nadřízen zaměstnanci, s nímž má být pracovní poměr z těchto důvodů rozvázán. Pokud tedy soud I. stupně uzavřel, že se již v červnu 2018 o existenci konkurenčních doložek dozvěděli následující údajně vedoucí zaměstnanci žalované – pan [příjmení], pan [příjmení] a pan [příjmení], žalovaná k tomu uvádí, že ani jeden z těchto zaměstnanců žalované nebyl vedoucím zaměstnancem, který byl bezprostředně nebo výše nadřízen žalobci. Žalobce zastával totiž jednu z nejvyšších pozic u žalované. Vzhledem ke složité korporátní struktuře žalované, která je součástí mezinárodního koncernu, jsou vztahy nadřízenosti a podřízenosti u žalované zřetelně upraveny. Žalovaná má za to, že by se o porušení dozvěděla teprve v případě, kdy se o něm dozvěděl nadřízený žalobce, což nikdo z uvedených nebyl. Závěr soudu, že se žalovaná o porušení dozvěděla již v létě 2018, je proto nesprávný. Soud I. stupně žalované dále v rozsudku vytknul, že žalovaná teprve s odstupem 5 měsíců nechávala prostřednictvím advokátní kanceláře zpracovat znalecký posudek týkající se skutečného data vyhotovení konkurenčních doložek, a k okamžitému zrušení pracovního poměru„ přistoupila dokonce až s odstupem 7 měsíců od prokazatelného zjištění o jejich existenci“. Podle soudu I. stupně si žalovaná počínala minimálně liknavě. K tomu žalovaná uvádí, že toto zdržení nebylo způsobeno prodlením na její straně. Žalovaná na základě zjištění z probíhajícího interního auditu oslovila soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který přislíbil, že vypracuje znalecký posudek o konkurenčních doložkách. Po více jak 2 měsících od zadání žádosti o vypracování znaleckého posudku však tento znalec žalované sdělil, že z důvodu své nemoci nebude schopen znalecký posudek vypracovat a dodat. Žalovaná byla následně nucena vyhledat jiného soudního znalce, který by byl ochoten znalecký posudek vypracovat. Pokud by prvních z oslovených znalců dodal znalecký posudek dle domluvy, mohla žalovaná přistoupit k okamžitému zrušení výrazně dříve. To vše navíc za situace, kdy žalovaná vyplácela žalobci každý měsíc mzdu v plné výši. Žalovaná tedy uzavírá, že se o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce prokazatelně dozvěděla až poté, co obdržela závěry znaleckého posudku. Do té doby měla žalovaná pouze podezření v obecných rysech. Podle žalované soud I. stupně nesprávně uzavřel, že závěry znaleckého posudku jsou nejednoznačné. K tomu uvádí, že žalovaná zrušila pracovní poměr žalobce poté, co bylo znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 potvrzeno, že žalobce spolu s dalšími čtyřmi navzájem propojenými bývalými zaměstnanci žalované mezi sebou uzavřeli a antedatovali konkurenční doložky. Tyto konkurenční doložky si skupina bývalých zaměstnanců navzájem mezi sebou uzavřela bez patřičného oprávnění a bez vědomí žalované. Žalovaná v návaznosti na žalobu doložila soudu předmětný znalecký posudek, který se věnuje pěti konkurenčním doložkám, přičemž nejstarší z konkurenčních doložek nese datum vyhotovení k [datum] (konkurenční doložka pana [příjmení]), nejmladší datum [datum] (konkurenční doložka paní [příjmení]). Znalecký posudek uvádí, že ačkoliv skutečné (přesné) datum vyhotovení jednotlivých konkurenčních doložek nelze určit, lze předpokládat, že konkurenční doložky žalobce (s datem vyhotovení k [datum]), pana [příjmení] (s datem vyhotovení k [datum]) a pana [příjmení] (s datem vyhotovení k [datum]) byly vyhotoveny v letech 2016 až 2018. Konkurenční doložka paní [příjmení], kterou za žalovanou bez patřičného oprávnění podepsal žalobce, nese datum podpisu [datum]. Podle znaleckého posudku lze však s určitostí stanovit, že doložka byla uzavřena až v období po dubnu roku 2017 (spolu s konkurenční doložkou pana [příjmení] datovanou 1. 8 2014). Znalec zjistil, že všechny sporné konkurenční doložky byly vytištěny na stejném kancelářském papíru a žádná z nich nenesla známky stárnutí papíru odlišné od ostatních. Přitom rozdíly v době vyhotovení jednotlivých listin měly být až 5 let a 2 měsíce. Pokud by listiny skutečně byly podepsány v různé době, jednotlivé papíry by nesly odlišné známky stárnutí. Všechny sporné konkurenční doložky by rovněž vytvořeny ze stejné předlohy, neboť obsahují tytéž tiskové chyby. Ve všech případech je rovněž použito písmo stejného fontu. Jednotlivé sporné konkurenční doložky byly navíc zjevně vytištěny na stejně opotřebené tiskárně. Je přitom téměř nemožné, že za dobu více než 5 let nedošlo k žádnému opotřebení tiskárny. Podle žalované je tak zřejmé, že znalecký posudek prokázal, že některé ze sporných konkurenčních doložek byly jednoznačně vyhotoveny v jinou dobu, než je datum na nich uvedené, a že sporné konkurenční doložky byly podepsány současně, nikoliv se vzájemným časovým odstupem. Pravděpodobnou dobu vyhotovení sporných konkurenčních doložek stanovil znalec na období mezi roky 2016 až 2018. Ačkoliv tedy znalecký posudek neurčil přesně, kdy byly konkurenční doložky podepsány, závěry posudku jednoznačně potvrzují, že byly konkurenční doložky antedatovány. K tomu žalovaná dále poukazuje na předloženou e-mailovou komunikaci mezi žalobcem, paní [příjmení] s panem [příjmení] z roku 2015, v níž se tito domlouvali na výši vyrovnání v konkurenčních doložkách. Žalovaná tedy nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že jsou informace v předloženém znaleckém posudku nejednoznačné. Pokud měl tedy soud I. stupně za to, že závěry znaleckého posudku jsou nejasné nebo nejednoznačné, měl požádat znalce o vysvětlení, doplnění či přepracování, případně nechat posudek přezkoumat jiným znalcem. Soud I. stupně však nic z toho neučinil, ani žalovanou nepoučil o tom, že znalecký posudek nepovažuje za dostatečný důkaz.

4. Pokud jde o poslední skupinu námitek ohledně nesprávného právního posouzení věci ve vztahu ke včasnosti doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, žalovaná odkazuje na ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce a zdůrazňuje, že znalecký posudek byl vyhotoven ke dni 7. 1 2019 a žalovaná jej převzala dne [datum]. Žalovaná tedy teprve [datum] prokazatelně zjistila důvod, pro který bylo možné okamžitě zrušit pracovní poměr žalobce. Dvouměsíční subjektivní lhůta tak skončila až dne [datum]. Okamžité zrušení bylo žalobci doručeno dne [datum], tedy před koncem subjektivní lhůty.

5. V této souvislosti žalobkyně též poukazuje na to, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, což spatřuje v tom, že nebyla řádně poučena dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. V tomto směru cituje uvedené ustanovení, odkazuje na„ komentářovou literaturu“ a zdůrazňuje, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedla, kdy byla seznámena s důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce a také, z jakého důvodu nechala vypracovat znalecký posudek. Žalovaná dále argumentovala, z jakých důvodů byla lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru zachována (když má za to, že ve svém vyjádření vyvrátila počátek běhu objektivní lhůty od data uvedeného na antedatované konkurenční doložce, kterého se dovolával žalobce). Soud se k tomuto tvrzení žalované dále nevyjádřil. Z toho žalovaná dovozuje, že je proto pro ni překvapivým zjištěním, že soud zpochybňuje okamžik, kdy se žalovaná dozvěděla nadevší pochybnost o důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Nadto pak soud I. stupně přičítá žalované k tíži dobu, než měla žalovaná k dispozici závěry znaleckého posudku. Na základě uvedeného žalovaná dovozuje, že měla být poučena o tom, že v důsledku odlišného pohledu soudce na právní stránku věci v řízení dosud chybí určité skutečnosti, jejichž neuvedení je na překážku nevyhovění žalobě, ale naopak její doplnění může vést k úspěchu ve sporu i podle odlišného právního názoru soudce. Žalovaná následně mohla doložit jiné skutečnosti, které mohly mít právní význam, jako například to, kdy se nadevší pochybnost dozvěděla o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, kdo byl či nebyl v inkriminované době vedoucím zaměstnancem u žalované a dále také to, proč disponovala znaleckým posudkem až v lednu 2019. Ve skutečnosti se však žalovaná o odlišném právním názoru soudce dozvěděla až z písemného vyhotovení rozsudku. Tím byla zbavena možnosti právně argumentovat, když soud I. stupně nepoučil žalovanou v rozporu s ust. § 118a odst. 2 o.s.ř.

6. Žalovaná též namítá nedostatky v řízení ohledně poučení o důkazním břemenu dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. I zde cituje uvedené ustanovení, poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a uvádí, že předložila soudu znalecký posudek, v němž jsou obsaženy závěry o antedataci konkurenčních doložek, včetně konkurenční doložky žalobce. Ze znaleckého posudku rovněž vyplývá, že bylo všech 5 konkurenčních doložek uzavřeno v podobné době, že byly uzavřeny najednou, s tím, že závěry tohoto znaleckého posudku nebyly v průběhu řízení před soudem I. stupně zpochybňovány. Žalovaná tedy považuje za překvapivý závěr soudu, obsažený v rozsudku, dle kterého je znalecký posudek nejednoznačný. Prvostupňový soud v bodě 12 rozsudku dokonce uvádí, že závěry znaleckého posudku nejsou příliš kategorické, jelikož na jeho základě nelze jednoznačně potvrdit či vyvrátit antedatování konkurenčních doložek. Jinými slovy, rozhodující skutečnost zůstala neprokázána, tj. nepodařilo se na základě provedeného dokazování nebo pro absenci důkazních návrhů zjistit, zda je dané tvrzení pravdivé či nepravdivé. Dle odůvodnění soudu nastal stav non-liquet. V průběhu řízení však žalovaná o této skutečnosti poučena nebyla. I v tomto tedy žalovaná shledává nedostatky postupu soudu I. stupně. S ohledem na vše uvedené žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl, zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalované náklady řízení včetně nákladů řízení odvolacího a též změnil rozhodnutí o nákladech státu tak, že tyto bude povinen hradit žalobce.

7. K odvolání žalované se prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřil žalobce. Ten uvádí, že pokud žalovaná v podaném odvolání uvádí další domnělá porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, která nebyla uveden v okamžitém zrušení pracovního poměru, tak k těmto přihlížet nelze. Ke znaleckému posudku, který žalovaná v řízení předložila, žalobce uvádí, že z něj nelze učinit závěr, že by bývalí zaměstnanci žalované včetně něj porušili povinnosti vyplývající z právních předpisů, když uvedenému znalci nepřísluší takové závěry vyvozovat. Ohledně konkurenčních doložek žalobce v rámci vyjádření uvádí, že si není vědom žádného svého pochybení, když má za to, že s ohledem na pozici, kterou u žalované zastával, byl k jejich podpisu oprávněn stejně jako paní [příjmení] v případě jeho doložky. Žalobce pak považuje za správný závěr soudu I. stupně spočívající v tom, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno po uplynutí subjektivní lhůty dvou měsíců, když o neplatnosti doložek se žalovaná dozvěděla nejpozději v srpnu 2018. Navíc poukazuje na to, že nebyla zachována ani objektivní lhůta jednoho roku, když k podpisu konkurenčních doložek došlo více jak rok před tím, než s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr.

8. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Předmětem řízení je určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dopisem ze dne [datum], když k dotazu při jednání odvolacího soudu právní zástupkyně žalobce uvedla, že podanou žalobou se žalobce nedomáhal určení trvání pracovního poměru.

10. V projednávané věci soud I. stupně žalobě vyhověl z důvodu, že žalovaná realizovala úkon vedoucí ke skončení pracovního poměru, tedy okamžité zrušení z [datum], v rozporu s ust. § 58 zákoníku práce, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty k tomuto úkonu stanovené. Odvolací soud tento závěr soudu I. stupně považuje za správný, když soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění a skutkové závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné; dále soud I. stupně aplikoval příslušné právní normy a též odpovídající judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že i právní hodnocení provedené soudem I. stupně ohledně závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo ze strany žalované učiněno po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v ust. 58 odst. 1 zákoníku práce, je zcela správné. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věci tak, jak jej učinil soud I. stupně, který podrobně vysvětlil veškeré své úvahy a důvody, pro které považuje žalobu žalobce vůči žalované za důvodnou. V tomto směru lze na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně zcela odkázat. Z těchto důvodů by odvolací soud považoval za zbytečné opakovat argumentaci soudu I. stupně, a proto se v dalším stručně k námitkám žalované vyjádří odvolací soud v základních aspektech.

11. I když v rámci odvolání (a de facto i v průběhu celého řízení) žalovaná poukazuje na údajná mnohá další porušení povinností žalobce vztahujících se k jím vykonávané práci, která obecně vymezuje jako„ zneužívání majetku a finančních prostředků žalované k soukromým účelům nebo obohacování jiným způsobem na úkor žalované, kdy součástí těchto podezření byla skutečnost, že žalobce opakovaně porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů“ (když rámcově pak v této souvislosti žalovaná poukazovala na skutečnosti týkající se užívání služebního vozidla či uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor) s tím, že na základě uvedeného žalovaná žalobce uvolnila z práce, přičemž po celou dobu mu hradila mzdu a zahájila rozsáhlý interní forenzní audit, tak i přes právě uvedené, nelze pominout, že úkon směřující ke skončení pracovního poměru, tedy okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], vymezuje jeho důvody výlučně ve vztahu k uzavření a podpisu dvou konkurenčních doložek a to konkurenční doložky paní [jméno] [příjmení], kdy žalobce jednal za zaměstnavatele a měl překročit svá oprávnění, a dále u své vlastní konkurenční doložky, kdy za žalovanou jako zaměstnavatele jednala paní [příjmení], přičemž žalobce (který v daném případě jednal za sebe jako zaměstnanec) měl vědět o tom, že osoba, která jednala za zaměstnavatele měla překročit toto oprávnění s tím, že v neposlední řadě bylo uvedeno, že předmětné konkurenční doložky jsou ohledně plnění ve prospěch zaměstnanců vystaveny na nepřiměřeně vysokou částku a byly antedatovány. S ohledem na uvedené jsou pro posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] (a to včetně jeho včasnosti dle ust. § 58 zákoníku práce) významné okolnosti jednání – porušení právě těch povinností, které jsou konkrétně vymezeny (uvedeny) v okamžitém zrušení pracovního poměru (tedy nikoli případná další porušení povinností, která v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] uvedena nebyla).

12. Podle ust. § 58 odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen zákoník práce) pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.

13. Citované ustanovení § 58 odst. 1, 2 zákoníku práce vymezuje, jak subjektivní prekluzivní lhůtu, tak objektivní prekluzivní lhůtu s tím, že marným uplynutím kterékoliv z nich právo na skončení pracovního poměru okamžitým zrušením zaniká. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3346/2017, otázka hmotného práva, odkdy začíná běžet dvouměsíční subjektivní lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru uvedená v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce, byla v minulosti dovolacím soudem vyřešena tak, že„ pro určení počátku běhu této lhůty není významné, kdy zaměstnavatel důvod okamžitého zrušení s jistotou zjistil. K tomu, aby začala běžet dvouměsíční lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru, postačuje, aby zaměstnavatel získal vědomost (dověděl se), že se zaměstnanec dopustil takového jednání, které může zakládat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon) tedy začíná plynout ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dověděl“. Z uvedeného vyplývá, že lhůta dvou měsíců běží od okamžiku, kdy se o jednání, které může zakládat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, zaměstnavatel dozvěděl, nikoliv do dvou měsíců, kdy si je jako závadné vyhodnotil zaměstnavatel na základě nějakého svého vlastního šetření (interního auditu). Ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce stanoví zákonný důvod k prodloužení této subjektivní lhůty v situaci, kdy se stalo předmětné jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu (tj. orgánu nadaného zákonnou pravomocí k takovému šetření), nikoliv tedy vypracování znaleckého posudku na základě soukromoprávního smluvního zadání zaměstnavatele.

14. V tomto směru je třeba přihlédnout k tomu, jak bylo koncipováno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] zaměstnavatelem, tedy jaké jednání bylo žalovanou žalobci vytýkáno. Žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobci vytýká to, že žalobce měl za zaměstnavatele v rozporu se svým oprávněním uzavřít konkurenční doložku se zaměstnankyní [jméno] [příjmení], případně pokud podepisoval vlastní konkurenční doložku jako zaměstnanec, tedy ve svůj prospěch, měl vědět o tom, že osoba, která jednala za zaměstnavatele překročila toto oprávnění; dále bylo zdůrazněno, že v předmětných konkurenčních doložkách je uvedeno zcela nepřiměřené finanční plnění ve výši 1,5 násobku průměrného měsíčního výdělku s tím, že doložka měla být podepsána se zpětným datem.

15. Žalovaná sama v rámci svých tvrzení (naposledy v rámci podaného odvolání – srov. bod 18. doplnění odůvodnění odvolání žalované ze dne [datum]) uvádí, že již v červnu 2018 vyšla najevo existence konkurenčních doložek, avšak k jejich posouzení potřebovala čas. Jak však vyplývá z provedeného dokazování, statutární zástupce (který je též oprávněn za žalovanou jednat v pracovněprávních vztazích srov. § 164 OZ, a který též za žalovanou realizoval – podepsal – okamžitého zrušení pracovního poměru, jež je předmětem žaloby) učinil závěr o neplatnosti uvedených doložek (tj. překročení oprávnění jednajících osob při jejich podpisu) nejpozději v okamžiku podpisu listin – dopisů ze dne [datum], které byly zaslány žalobci a paní [příjmení], kdy v nich tento závěr žalované (hodnocení těchto konkurenčních doložek žalovanou) ve vztahu k těmto dvěma konkurenčním doložkám zcela jednoznačně uvádí. Již v tomto okamžiku byly žalované (jako zaměstnavateli) skutečnosti, jak o překročení oprávnění ze strany žalobce při podpisu konkurenční doložky paní [příjmení] tak i povědomí žalobce o překročení oprávnění ze strany paní [příjmení] při podpisu konkurenční doložky žalobce a to včetně tvrzené nepřiměřenosti plnění ve prospěch obou zaměstnanců, zřejmé, když žalovaná obsah doložek znala, věděla kdo je podepsal, a byly jí známy též interní předpisy ohledně jednání za zaměstnavatele (na které sama žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru odkazuje viz vnitřní předpis FIPRC [číslo]). Tedy nejpozději od tohoto okamžiku žalované běžela lhůta dle ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce. Na uvedeném ničeho nemění podezření žalované na antedataci uvedených konkurenčních doložek, neboť to, že měl žalobce zásadním způsobem porušit své povinnosti vztahující se k jím vykonávané práci v souvislosti s podpisem těchto dvou konkurenčních doložek již žalovaná beze všech pochybností věděla (viz její stanovisko uvedené v dopisech ze dne [datum]). Lhůta dle ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce tedy uběhla dne [datum], a pokud tedy žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením až dopisem ze dne [datum], stalo se tak po lhůtě k tomu určené a již z tohoto důvodu je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani to, že žalovaná nechala vypracovat znalecký posudek, kdy i tento byl zadán s ohledem na to, kdy žalovaná zjistila jednání žalobce, tzn. nejpozději [datum], po lhůtě, když byl zadán až [datum], tedy po více než dvou měsících od okamžiku, kdy se nejpozději dozvěděla o jednání žalobce, které může zakládat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Za této situace tak znalecký posudek nemá na posouzení věci žádný vliv. Z těchto důvodů odvolací soud tedy ani nepřistoupil k doplnění dokazování výslechem znalce, jak to navrhovala žalovaná.

16. Pokud v rámci odvolání žalovaná dále poukazovala na to, že snad mělo dojít k porušení procesních předpisů, a to ust. § 118a odst. 2 o.s.ř., případně ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., odvolací soud tyto námitky důvodnými neshledává. Pokud jde o ust. § 118a odst. 2 o.s.ř., zde je třeba uvést, že již v žalobě žalobce jako důvod neplatnosti uváděl to, že okamžité zrušení bylo dáno ze strany žalované po uplynutí prekluzivní lhůty, tedy všem (i žalované) muselo být zřejmé, že tato otázka bude předmětem posuzování. Je zřejmé, že dokazování bylo vedeno k tomu, kdy žalovaná získala vědomost (zjistila) o tom, že se žalobce měl dopustit uvedeného jednání. V tomto směru tedy nebyl žádný důvod pro poučení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. Pokud jde o námitku žalované ohledně toho, že soud I. stupně nepoučil žalovanou dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., zde nelze souhlasit se žalovanou, že by zde nastal stav non-liquet, tedy že by některá pro posouzení věci rozhodná skutečnost nebyla prokázána (zjištěna). Z napadeného rozhodnutí soudu I. stupně je beze všech pochybností zřejmé, že pokud jde o to, zda a kdy se žalovaná dozvěděla o jednání žalobce, které zakládalo důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, učinil soud I. stupně na základě provedeného dokazování (výslechem svědků a provedením listin) závěr, že žalovaná se o tomto v okamžitém zrušení pracovního poměru popsaném jednání žalobce dozvěděla, a to nejpozději v létě 2018. Z uvedeného je zřejmé, že nejde o skutkové okolnosti neprokázané (tj. stav non-liquet), ale v projednávané věci byly zjištěny skutkové okolnosti jinak, než je tvrdila žalovaná.

17. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že zde jsou podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, tj. ohledně určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dopisem ze dne [datum]. V projednávané věci však musel přistoupit k upřesnění znění uvedeného výroku, neboť s ohledem na sdělení právní zástupkyně žalobce při jednání odvolacího soudu, se žalobce jiného (dalšího) nároku (tj. na určení trvání pracovního poměru) podanou žalobou nedomáhal. V tomto směru je zřejmé, že žalobce ani neuváděl žádná tvrzení ohledně tohoto případného nároku, soud I. stupně za něj nevybíral soudní poplatek a nevedl k němu dokazování, neučinil žádná zjištění, tedy je zřejmé, že i soud I. stupně měl za to, že byl žalobou uplatněn pouze jediný nárok na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem ze dne [datum]. Pokud tedy v rozporu s právě uvedeným se ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně objevil též výrok, že„ pracovní poměr žalobce u žalované tak i nadále trvá“, musel odvolací soud na tuto nepřesnost reagovat tak, že potvrdil napadené rozhodnutí ve správném znění výroku I.

18. Nad rámec uvedeného odvolací soud zdůrazňuje, že přes výše uvedené závěry, které vedly k potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně, se odvolací soud nezabýval platností konkurenční doložky, neboť toto rozhodnutí je založeno výhradně na závěru, že okamžité zrušení nebylo dáno v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě, když za této situace nebylo třeba se platností konkurenční doložky blíže zabývat.

19. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 o.s.ř., když zcela úspěšný byl žalobce, a proto mu dle uvedených ustanovení náleží náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. V tomto případě se jedná o náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (spočívající v písemném vyjádření k odvolání žalované a účasti právní zástupkyně při jednání odvolacího soudu dne [datum]) po a 2 500 Kč, dále 2 režijní paušály po a 300 Kč, cestovné právní zástupkyně k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 388 Kč, náhrada za ztrátu času v částce 600 Kč a DPH ve výši 1 302 Kč (když DPH nenáleží z hotových nákladů tj. cestovného); celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení se jedná o částku 8 890 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení