10 C 52/2023 - 127

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] vedlejší účastník: [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na adresu [adresa] v tomto znění: Vážená paní [jméno FO], vyjadřujeme touto cestou lítost nad naším nezákonným postupem spočívající v tom, že jsme o úmrtí Vašeho otce nevyrozuměli Policii ČR, a že Vám v souvislosti s tím vznikla újma. S úctou [právnická osoba]

II. Žaloba o zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 250 000 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 6. 2023 domáhala zaplacení 750 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s odůvodněním, že je dcerou zesnulého pana [jméno FO], nar. [datum]. O tom, že otec žalobkyně dne [datum] zemřel, se žalobkyně dozvěděla až dne 25. 7. 2022, a to z předvolání notáře k předběžnému šetření ve věci pozůstalosti pana [jméno FO], tj. více jak dva měsíce po jeho úmrtí. Do toho okamžiku nebyla nikým o této skutečnosti nevyrozuměna. Na předběžném šetření u notáře ze dne 8. 8. 2022 se žalobkyně dozvěděla, že otec zemřel v [právnická osoba], a že na návrh žalované obec [adresa] po jeho úmrtí zajistila sociální pohřeb, včetně kremace a uložení ostatků na veřejném pohřebišti ve [Anonymizováno]. V pozici, ve které se bez své viny ocitla, nemohla ovlivnit ani způsob posledního rozloučení se svým otcem, ani být tomuto pietnímu aktu přítomna. Žalovaná postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních službách, nedostála své zákonné povinnosti vyrozumět o úmrtí zemřelého osobu blízkou, případně Policii ČR a kvůli tomuto nezákonnému postupu žalované došlo k vypravení sociálního pohřbu obcí [adresa] a žalovaná způsobila žalobkyni újmu na jejích osobnostních právech, konkrétně právu na poslední rozloučení s otcem, právu na vypravení pohřbu, resp. právu na pietu, které je v širším slova smyslu součástí práva na soukromí a rodinný život.

2. Žalobkyně v reakci zjištěné skutečnosti nejprve kontaktovala ošetřujícího lékaře ve snaze zjistit více informací k okolnostem úmrtí a pohřbení otce, hovořila s [tituly před jménem] [jméno FO], lékařkou centra následné péče, která bez bližšího vysvětlení okolností úmrtí otce žalobkyně žalobkyni odkázala na právní oddělení, žalobkyně hovořila s [tituly před jménem] [jméno FO], právně-personální náměstkyní žalované, tato žalobkyni sdělila, že žalovaná neměla k dispozici telefonní kontakt na žádnou z osob blízkých, proto o úmrtí nikoho neinformovala, pouze vyrozuměla obec a požádala ji o zajištění pohřbení, uvedla dále, že v případě absence kontaktu na osobu blízkou se nikdo o úmrtí neinformuje. Sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] koresponduje se záznamy ve zdravotnické dokumentaci otce žalobkyně vedené žalovanou. V propouštěcí zprávě je uvedeno: „Již z TRN odd. informace, že v tomto případě pro absenci jakékoliv rodiny pro informování o úmrtí pacienta, nutno informovat matriku, proto tak učiníme nejbližší pracovní den. (…) Doporučení: Pohřeb v zákonné lhůtě.“ V listu o prohlídce těla zemřelého je uvedeno: „Sdělení/návrh prohlížejícího lékaře: Pohřeb v zákonné lhůtě.“ V záznamech z lékařských vizit je rovněž uvedena poznámka, že v dokumentaci není uveden kontakt na rodinu. Stejně tak v záznamech ošetřovatelské péče.

3. Žalobkyně kontaktovala i Policii ČR, Územní odbor [adresa], konkrétně ředitele plk. [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten žalobkyni sdělil, že v souvislosti s úmrtím jejího otce nebyla Policie ČR požádána o vyhledání osoby blízké zemřelému. Současně uvedl, že se tak za dobu 17 let jeho působení u Policie ČR, Územní odbor [adresa], nestalo nikdy. Žalobkyně si tuto informaci ověřila také cestou žádosti o informace zaslané Policii ČR, Územní odbor [adresa], v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. V odpovědi na žádost plk. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že „Vámi požadované informace byly prověřeny na územním odboru [adresa] (dále jen „ÚO [adresa]“), oddělením analytiky a kybernetické kriminality a bylo zjištěno, že ÚO [adresa] neeviduje v interním informačním systému za období od 1. 1. 2018 do 8. 2. 2023 žádost o vyhledání osoby blízké zemřelému pacientovi. Z tohoto důvodu nebyly v systému dohledány záznamy k bodům č. 2 a 3 Vaší žádosti.“ Žalobkyně zaslala žalované dne 20. 2. 2023 stížnost podle § 93 an. zákona o zdravotních službách, ve které žalovanou žádala o vyjádření k nesprávnému postupu, kterého se žalovaná dopustila v souvislosti s neoznámením úmrtí otce žalobkyně Policii ČR v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních. Žalovaná ve vyjádření ke stížnosti přiznala, že povinnost jí uloženou zákonem nesplnila.

4. Lékař provádějícího prohlídku těla zemřelého je povinen informovat Policii ČR o tom, že osoba blízká zemřelému není známa nebo ji nebylo možné vyrozumět. Lékař provádějící prohlídku těla zemřelého, ani další zaměstnanci žalované této povinnosti zcela zjevně nedostáli. K dotazu žalobkyně pak zaměstnanec žalované, [tituly před jménem] [jméno FO], uvedla, že v praxi se žalovaná v případě absence osob blízkých vyrozumívá rovnou obec s žádostí o vypravení sociálního pohřbu. V podstatě svým prohlášením potvrdila praxi, která je v rozporu se zákonem. Neznalosti na straně všech osob, které se podílely na péči o otce žalobkyně, nasvědčují rovněž opětovné záznamy o tom, že kontakt na rodinu není k dispozici, že je třeba vyrozumět o úmrtí matriku a nechat vypravit sociální pohřeb. Žalovaná zjevně nemá správně nastavený proces stran oznámení úmrtí, resp. současný proces vyrozumívání o úmrtí je v rozporu se zákonem.

5. Žalovaná se dopustila porušení povinnosti informovat osobu blízkou, nebo není-li známa, pak Policii ČR za účelem vyhledání osoby blízké a oznámení úmrtí. Ve zdravotnické dokumentaci otce žalobkyně je opakovaně zmiňováno, že si žalovaná je vědoma absence známé blízké osoby. Ve vyjádření ke stížnosti žalobkyně ze dne 6. 3. 2023 sama žalovaná uvádí, že si je vědoma toho, že došlo k porušení zákona v souvislosti s neinformováním Policie ČR podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních službách. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že v řešeném případě jsou všechny podmínky splněny. Žalovaná porušila právní povinnost, v důsledku čehož vznikla žalobkyni újma na osobnostních právech, konkrétně právu na poslední rozloučení s otcem, právu na vypravení pohřbu, resp. právu na pietu.

6. Ohledně významu piety pro osoby blízké zesnulému odkazuje žalobkyně na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který již v roce 2008 ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3361/2007 uvedl, že „přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, které odůvodňuje potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby.“ Obdobně se Nejvyšší soud k právu na pietu a ochranu pozůstalých vyjadřuje v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 2782/2007, 30 Cdo 241/2014 nebo 30 Cdo 2202/2017. Poslední z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu hovoří o právu na pietu, možnosti účastnit se pohřbu blízkého zemřelého člověka, o právu vzdát mu tak úctu a současně také dát průchod svým legitimním citům ve vztahu k němu. O významu rituálů spojených s pohřbením a o důležitosti rozloučení se se zemřelým hovoří také odborná literatura. O tématu píše kromě dalších Jiřina Šiklová ve své knize Vyhoštěná smrt nebo Ondřej Nezbeda ve své knize Průvodce smrtelníka. Eva Burešová ve své práci Pohřební rituály a ceremoniály – jejich funkce v rodině uvádí: „Význam pohřebního rituálu v procesu vyrovnávání se se ztrátou blízkého je neoddiskutovatelný. Pomáhá vyrovnat se s realitou smrti, je poctou životu zesnulého, umožňuje vyjádřit smutek způsobem, který odpovídá vyznávaným kulturním hodnotám, dává příležitost vzájemné podpory truchlícím a prostor myšlenkám týkajícím se života i smrti, kontinuity a naděje všem živým.“ O důležitosti rituálů spojených s pohřbením hovoří rovněž poradci pro pozůstalé.

7. S ohledem na výše uvedené žádá žalobkyně, aby jí byla odčiněna újma na přirozených právech ve smyslu § 2956 občanského zákoníku ve spojení s § 81 an. občanského zákoníku, v širším slova smyslu v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, žalovaná svým nezákonným postupem způsobila závažnou újmu na osobnostních právech, kterou je na místě odčinit poskytnutím přiměřeného zadostiučinění. Za přiměřenou považuje žalobkyně částku ve výši 750 000 Kč.

8. Výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně opírá zejména o svědecké výpovědi psycholožky a terapeutky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dále pak i svědecké výpovědi manžela žalobkyně a kolegyně žalobkyně [jméno FO] a osobní výpovědi žalobkyně. Výše újmy byla kalkulována s ohledem na závažnost pochybení žalované a závažnost dopadů na život a psychické zdraví žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že nemožnost prožít rituály, které jsou neodmyslitelnou součástí procesů vyrovnávání se se ztrátou blízkého, byla závažným zásahem do přirozeného práva žalobkyně. V pozici, ve které se bez své viny ocitla, nemohla ovlivnit ani způsob posledního rozloučení se svým otcem, ani být tomuto pietnímu aktu přítomna. Pokud by žalovaná dostála své zákonné povinnosti a oznámila Policii ČR, že jí nejsou známy žádné osoby blízké zemřelému otci nebo je není s to vyhledat, měla by žalobkyně možnost svá práva uplatnit. Především by se ale mohla s otcem důstojně rozloučit. Výši nároku žalobkyně odvozuje také z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pannullo a Forte proti Francii ze dne 30. 10. 2001, kterým soud poškozeným jednotlivě přiznal zadostiučinění ve výši 100 000 FRF za zásah do práva garantovaného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. práva na soukromí a rodinný život.

9. Žalovaná činí nespornými skutečnosti, že otec žalované pan [jméno FO] zemřel dne [datum] v [právnická osoba], že žalovaná neinformovala žalobkyni o úmrtí pana [jméno FO] a že neinformovala Policii ČR o úmrtí pana [jméno FO]. 10. [jméno FO] byl dne 17. 5. 2022 hospitalizován u žalované, a to ve špatném zdravotním stavu. V době přijetí do nemocnice byl částečně orientován, odpovídal celkem přiléhavě. Po provedení potřebných vyšetření byl konstatován velmi závažný somatický stav, v důsledku jehož rozvoje pan [jméno FO] dne [datum] umírá. Součástí přijetí pana [jméno FO] do nemocnice bylo rovněž vyplnění „Souhlasu s přijetím do ústavní péče a s poskytováním informací o zdravotním stavu“, ve kterém pan [jméno FO] uvedl, že souhlasí s informováním [jméno FO] (označil jej za syna) s tím, že na něj nemá kontakt. Nikoho jiného pan [jméno FO] neuvedl. [jméno FO], ač na to byl tázán, neuvedl žádné jiné rodinné příslušníky, žalované nebylo nic známo o tom, že má dceru. [jméno FO] neprojevil vůli informovat kohokoli jiného než [jméno FO]. O tom, co ho k tomu vedlo, nepřísluší žalované spekulovat a ani to nijak hodnotit. Žalovaná se pokoušela sehnat nějaký kontakt na [jméno FO], avšak neúspěšně. [jméno FO] sám uvedl, že nemá zájem o zjišťování jeho bydliště a telefonu, který mu není znám.

11. Žalovaná nezpochybňuje, že nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění a neinformovala Policii ČR o úmrtí pana [jméno FO]. Tento postup lze označit za pochybení žalované, ale je třeba toto pochybení zasadit do kontextu hospitalizace pana [jméno FO] a zejména zohlednit, jaké dopady mělo toto pochybení do osobnostní sféry žalobkyně. Žalobkyně neměla se svým otcem žádný kontakt po dobu více než tří desetiletí, otec ji nijak nekontaktoval, ani žalobkyně otce nikterak nekontaktovala. Formálně tak žalobkyně a pan [jméno FO] byli osobami blízkými, fakticky však nikoliv. Žalované není známo nic o tom, proč pan [jméno FO] za života po dobu několika desetiletí nikterak nekontaktoval vlastní dceru, je však zcela evidentní, že ani žalobkyně nikterak nekontaktovala svého otce, ačkoliv tak objektivně učinit mohla. Sama žalobkyně v žalobě uvádí, že aktivní kroky k hledání otce nečinila. Již z těchto skutečností je zřejmé, že mezi žalobkyní a jejím otcem neexistovaly po dobu mnoha desetiletí žádné vazby (kromě samotného biologického vztahu otec - dcera), tím méně pak vazby, které by šly označit za blízké. Pokud by se žalobkyně o otce za jeho života alespoň minimálně zajímala, mohla vědět, jak žije, mohla vědět, jaký je jeho zdravotní stav, mohla vědět o jeho hospitalizaci atd. atd. a mohla tak možná předejít situaci, kdy se až z dědického řízení dozvěděla, že otec zemřel. Žalobkyně ale v tomto směru neučinila vůbec nic. Nezbývá tak než konstatovat, že žalobkyně po dobu několika desetiletí neprojevila o otce vůbec žádný zájem a nyní ho projevuje poté, kdy otec zemřel. Žalobkyně požádala žalovanou o kopii zdravotnického dokumentace pana [jméno FO], při setkání s právně personální náměstkyní žalované [tituly před jménem] [jméno FO] v této souvislosti uvedla, že otce 40 let neviděla, že je to opilec a dokumentaci chce jen pro zjištění rodinné anamnézy, neprojevovala žádnou lítost nad tím, že nebyla informována o úmrtí a pohřbu.

12. Jednání žalobkyně spočívající v absolutním nezájmu o vlastního otce rozhodně nelze označit za souladné s dobrými mravy. Porušení ustanovení § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních službách nemůže být vykládáno izolovaně od ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Pokud by soud v tomto konkrétním případě dovozoval z porušení § 86 odst. 1 písm. h) zákona o zdravotních službách jakékoli následky v osobnostní sféře žalobkyně, činil by tak v rozporu s ustanovením 2 odst. 3 občanského zákoníku, neboť, dle názoru žalované, obyčejné lidské cítění by urážel stav, kdy by byla odškodňována újma související s úmrtím osoby, o kterou dotčená osoba za života neprojevovala žádný zájem. Žalovaná tak žalobou uplatněný nárok pokládá co do samotného základu za zcela nedůvodný. Z důvodu úplnosti se ale vyjadřuje i k uplatněné výši nároku a spoluzavinění žalobkyně. Tato je zcela excesivní a je požadována v částce vyšší, než která je dnes soudy standardně přiznávána v případě zaviněného úmrtí jiné osoby z titulu samotného usmrcení. V tomto případě žalobkyně odvíjí svůj nárok od toho, že nebyla „jen“ informována o úmrtí otce. Lze zde rovněž případně aplikovat analogicky ustanovení § 2918 občanského zákoníku, neboť skutečnost, že žalobkyně nevěděla o úmrtí vlastního otce a o jeho pohřbu, je z podstatné části přičitatelná tomu, že se o otce za jeho života po velmi dlouhou dobu vůbec nezajímala. Žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

13. Usnesením ze dne 6. 11. 2023 vyhověl návrhu žalobkyně, řízení částečně pro částku 500 000 Kč zastavil a připustil rozšíření žaloby o nárok na omluvu: „VÁŽENÁ [jméno FO], VYJADŘUJEME TOUTO CESTOU LÍTOST NAD NAŠÍM NEZÁKONNÝM POSTUPEM SPOČÍVAJÍCÍM V TOM, ŽE JSME VÁS JAKO OSOBU BLÍZKOU NEVYROZUMĚLI O ÚMRTÍ VAŠEHO OTCE, RESP. ŽE JSME O JEHO ÚMRTÍ NEVYROZUMĚLI POLICII ČESKÉ REPUBLIKY, A ZBAVILI JSME VÁS TÍM MOŽNOST OTCI VYPRAVIT POHŘEB. ZA TENTO POSTUP SE VÁM OMLOUVÁME. S ÚCTOU [právnická osoba]“.

14. Při jednání dne 9. 4. 2024 navrhla změnit text omluvy nejprve na: „VÁŽENÁ [jméno FO], VYJADŘUJEME TOUTO CESTOU LÍTOST NAD NAŠÍM NEZÁKONNÝM POSTUPEM SPOČÍVAJÍCÍM V TOM, ŽE JSME O ÚMRTÍ VAŠEHO OTCE NEVYROZUMĚLI OSOBU BLÍZKOU, RESP. ŽE JSME NEVYROZUMĚLI POLICII ČESKÉ REPUBLIKY. ZA TENTO POSTUP SE OMLOUVÁME. S ÚCTOU [právnická osoba]“, poté tento opravila na text, jehož znění soud připustil před vyhlášení rozsudku dne 25. 4. 2024: „VÁŽENÁ [jméno FO], VYJADŘUJEME TOUTO CESTOU LÍTOST NAD NAŠÍM NEZÁKONNÝM POSTUPEM SPOČÍVAJÍCÍ V TOM, ŽE JSME O ÚMRTÍ VAŠEHO OTCE NEVYROZUMĚLI POLICII ČR, A ŽE VÁM V SOUVISLOSTI S TÍM VZNIKLA ÚJMA. S ÚCTOU [právnická osoba]“.

15. Soud z propouštěcí zprávy ze dne [datum], listu o prohlídce zemřelého ze dne [datum], sdělení o úmrtí ze dne [datum], objednávky ze dne [datum], předvolání ze dne 19. července 2022, protokolu notáře ze dne 8. 8. 2022, žádosti ze dne 6. února 2023, stížnosti ze dne 20. 2. 2023, vyjádření k ní ze dne 6. 3. 2023, že otec žalobkyně [jméno FO], narozen [datum], zemřel [datum], a to v [název] – žalované, na jejíž návrh město [adresa] zajistilo sociální pohřeb, včetně kremace a uložení ostatků. Žalobkyně se následně zúčastnila předběžného šetření ve věci pozůstalosti zemřelého otce, přičemž až z tohoto předvolání se dozvěděla o úmrtí otce. Na postup nemocnice si žalobkyně stěžovala, žalovaná požádala o zařízení pohřbu dne [datum], a to [právnická osoba] z důvodu, že se nepřihlásila žádná příbuzná osoba. [adresa] následně požádalo [právnická osoba] o zajištění zpopelnění a uložení urny do společného hrobu na hřbitově v [Anonymizováno], to dne [datum]. Policie k žádosti žalované sdělila, že na územním odboru [adresa] není evidováno za období 1. 1. 2018 do 8. 2. 2023 žádné žádosti o vyhledání osoby blízké zemřelému pacientovi. Vyjádření ze dne 6.3.2023 nelze podle soudu považovat za omluvu, byť se soud ztotožňuje se závěrem žalované, že v tomto vyjádření bylo konstatováno pochybení na straně žalované.

16. Skutečnost, že žalovaná neinformovala žalobkyní o úmrtí jejího otce a neinformovala o úmrtí ani Policii ČR, a že otec žalované zemřel v [název] dne [datum], učinila žalovaná nesporné. Učinila-li však žalovaná nesporným, že neinformovala Policii ČR o úmrtí otce žalobkyně, pak tímto porušila žalobkyní uváděné ustanovení § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 372/2001 Sb., soud v tomto rozsahu již nepovažovala za nutné provádět dokazování.

17. Ze souhlasu s přijetím do ústavní péče a s poskytováním informací o zdravotním stavu ze dne [datum], sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO] byl přijat k ošetřovatelské rehabilitaci a pokusu o zlepšení stavu. Pokud jde o poskytování informací o jeho zdravotním stavu včetně práv nahlížet do zdravotní dokumentace, uvedl jméno a příjmení [jméno FO], s dodatkem, že telefon, mobil nemá kontakt. V omezeném rozsahu s poskytováním informací žádné osoby neuvedl a tyto neuvedl ani v rubrice nesouhlasu. Tento dokument je ze dne [datum] ([Anonymizováno]).

18. Z výpisu z centrální evidence soud zjistil, že zemřelý byl od [datum] veden trvalým pobytem na adrese [adresa], což je ohlašovna pobytu.

19. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že zemřelý byl přijat na LDN nebo CNP, byl přeložený z plicního oddělení s diagnózou [Anonymizováno], na plicním oddělení ležel se [Anonymizováno] a po stabilizaci stavu byl přeložen. Se svědkem komunikoval adekvátně, odpovídal sice zpomaleně, ale obsahově řeč na otázky byla adekvátní, hovořil o povolání před starobním důchodem, k tomu, že při souhlasu byla uvedena osoba jménem [jméno FO], striktně odsekl, že se o něj nestarají a on se nestará o ně. K otázce blízké osoby uvedl výslovně, že „nemám“. Podle lékaře otázky strany jeho rodiny si nepřál, proto dále v tomto rozsahu nepátral. K otázce bydliště se rovněž vyjádřil, že nemá. O faktickém bydlišti nehovořil. Pokud jsou další údaje v dokumentaci, pak tyto byly generovány z předchozích oddělení. O družce s ním svědek nehovořil, odpovědi ohledně rodiny byly tak striktní, než aby se ho již na to neptal. Svědkovi není známo, kdo volal RZS, na oddělení svědka byl přetransformován, svědek mu měřil tlak, puls, saturaci kyslíku v krvi, rámcově doplňoval věci, majíc u sebe propouštěcí zprávu z plicního oddělení, postupoval bod po bodu, až přišel k tomu kontaktu ohledně známé blízké osoby. Svědek vycítil, že otázky ohledně rodiny mu byly nepříjemné. Pokud jde o informace ohledně družky, tato byla v předchozí zprávě. O úmrtí informuje lékař, což následně napíše do chorobopisu sestra. Svědek upřesnil, že pokud bylo doplněno, že u [jméno FO] bylo uvedeno [Anonymizováno], pak tato přísluší lidem, kteří přijdou do nemocnice v [Anonymizováno], což není považováno za jakoukoliv dehonestaci, pouze konstatování nepopíratelného [podezřelý výraz] stavu.

20. Soud dále zjistil z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], že tato šetřila stížnost a byla účastna projednání, někdy v měsíci [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] přijala žádost žalobkyně o poskytnutí záznamu ze zdravotní dokumentace pana [jméno FO]. Žalobkyně jí sdělila, že má zájem zjistit příčinu úmrtí. Podle svědkyně bývá běžné, že i rodina, která se nestýká se zemřelými příbuznými, chce znát informace kvůli genetice, rodinným chorobám. Žalobkyni svědkyně viděla pouze jednou při nahlížení do zdravotní dokumentace, následně již komunikace probíhala prostřednictvím e-mailu. Svědkyni je známo, že pan [jméno FO] byl nejprve na plicním oddělení, tam byl delší dobu, následně byl přeložen na centrum následné péče. V posledním roce byly skutečně případy, kdy se podával návrh na sociální pohřeb, vždy to však byla rodina sociálně slabá, pokud byl případ úmrtí zahraničního příslušníka, psalo se na ambasádu, a tam sociální pohřeb proběhl rovněž. Zemřelý neuvedl žádného příbuzného, pouze bez bližšího určení, že má tři děti a manželku, ale že se s nimi nestýká, a že si nepřeje žádný kontakt. Následně se kontaktoval praktický lékař, který nahlásil jméno syna, a tak se tento syn dostal do zdravotní dokumentace. Žalovaná má řízenou dokumentaci, kde se řeší nejen úmrtí, ale i změna zdravotního stavu, kóma, převezení v rámci detenčního řízení. Lékař, potažmo sestra, se vždy snaží sehnat příbuzného. [jméno FO] byl však zcela kontaktní, plně způsobilý a svéprávný a po informaci, že je jeho stav vážný a byla navrhována [podezřelý výraz], on ji odmítl a podepsal negativní reverz. Pokud jde o metodický pokyn, pak v těchto případech, kdy lékař či sestra nejsou schopni nikoho sehnat, podává se návrh na detenční řízení, pokud je osoba v kómatu a ustanovuje se opatrovník pro vstup do nemocnice, hospitalizaci. Pokud osoba zemře, většinou bývá uveden příbuzný nebo alespoň soused nebo někdo, kdo s tím souhlasí. Žalovaná se nesetkala s případem, že by někdo prostě zakázal kontaktovat rodinu, svědkyně si je vědoma, že měla být policie jednoznačně vyrozuměna. V předmětné věci však lékaři preferovali poslední přání zemřelého, který kontakt na rodinu nechtěl. Svědkyni, žalované, je známo, že policie měla být uvědomena i přes přání zemřelého, protože je to zákonný předpis. V předmětné věci byl [jméno FO] tři měsíce hospitalizován, a nikdo z rodiny se neozval. [jméno FO] [datum]. zemřel, pak [datum] mělo dojít k sociálnímu pohřbu. Žalovaná se již žalobkyni omluvila. K rozporům ohledně dne zpopelnění zemřelého svědkyně uvedla, že tento byl ještě [datum] na patologii a [datum] pohřební služba vystavila objednávku.

21. Pokud však jde o přesný datum zpopelnění zemřelého, pak tento podle soudu není pro rozhodnutí věci podstatný, a v tomto rozsahu nepovažoval za nutné soud doplňovat dokazování tak, aby bylo dostatečně najisto postaveno, kdy došlo k jeho zpopelnění, pro rozhodnutí ve věci je dostatečné, že je skutkově prokázáno, že [jméno FO] zemřel [datum] a pro rozhodnutí o žalobě není nutné zjišťovat, zda zemřelý byl ještě u žalované dne [datum] či [datum], a zda došlo k jeho zpopelnění pátý, či šestý den po úmrtí.

22. Z výslechu svědka [jméno FO], bratra žalobkyně, syna zemřelého soud zjistil, že se s žalobkyní stýká 5x až 6x do roka, v době, kdy se otec rozváděl s matkou, měl problémy s alkoholem, s otcem se stýkal do 18 let, tj. i po rozvodu, otec měl novou manželku. Svědek se po vojně vyučil, otce viděl naposledy v 18 letech, když šel na vojnu. Otce kontaktovat nezkoušel, neměl informace, kde bydlí, zda má zdravotní problémy. Že byl otec hospitalizován, o smrti, se dozvěděl od sestry. Jsou tři sourozenci a otec má ještě další dvě děti, ty skončily v dětském domově.

23. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že tato se vždy domnívala, že otec žije s nějakou ženou, že vždy měl nějakou družku. Žalobkyně vztah s otcem řešila sedm let na [Anonymizováno], otec měl problémy s alkoholem a od toho se odvíjelo jeho chování. Rodiče se rozvedli, když žalobkyni bylo 11 roků. V minulosti se 2x byla dívat na [Anonymizováno] ulici, jestli tam na zvonku není jeho jméno. Neměla však odvahu se někoho na otce zeptat. Žalobkyně ho párkrát potkala, když pracoval u [Anonymizováno]. Žalobkyně neví, kdo mu volal rychlou záchrannou službu, otce potkala naposledy před 15 lety, předtím, než začala pracovat v [Anonymizováno]. Dodatečný obřad byl [Anonymizováno], toho se účastnila následně rodina žalobkyně, sestřenice zemřelého, rodiče a děti. Poté, co se žalobkyně dozvěděla o úmrtí otce, měla vážné [anonymizováno], a to i s [anonymizováno] po dobu [Anonymizováno]. Následně upřesnila, že otce potkávala naposledy v roce 1990-2000, pravděpodobně ho tedy 20 let neviděla. Po dobu 20 let otce nevyhledávala, pouze o otci hovořila s matkou a svůj vztah k otci řešila [Anonymizováno].

24. Soud dále doplnil dokazování vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]; [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. Soud z těchto listin zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] je psychoterapeutka a facilitátorka, vedoucí výcvikových skupin KVP, tato dlouhodobě s [Anonymizováno] vede [Anonymizováno], vedla je již před smrtí otce žalobkyně. Tato se obecně vyjádřila, že je právem každé osoby rozhodnout si způsob pohřbení otce, ze ztráty tohoto rozhodování lze cítit zármutek, bolest a jiné negativní prožitky v rámci psychické újmy, je právem každého člověka účastnit se pohřbu a absence této možnosti může způsobit spuštění pocitů smutku, nemožnost účastnit se na volbě formy pohřbu a prožít si tak jeden ze zásadních rituálů rozloučení, výrazně může zkomplikovat vztahový rámec se zemřelým rodičem. Navíc žalobkyně svůj vztah s otcem řešila opakovaně a dlouhodobě, byl pro ni bolavý, složitý a plný hledání cest, jak jej napravit. Neúčast na pohřbu otce umožnili zopakovat patologii vztahu, došlo opět k psychické újmě.

25. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], psychologické poradenství a diagnostika, že tato je dlouholetou kolegyní a kamarádkou žalobkyně, měla v rámci sebezkušenostního výcviku žalobkyni možnost poznat a se žalobkyní spolupracuje dodnes. Na mnoha [Anonymizováno] si žalobkyně řešila svůj vztah s otcem, její vztahy nebyly jednoduché, měla však snahu si vše zpracovat a pochopit, hledat způsoby, jak se s otcem sblížit. Z osobních důvodů v určitém období to však nebylo možné, i když se někdo z rodiny nepotkává, neznamená to, že není v životě důležitý, a o to větší je důležitost rituálu pohřbu, kdy je poslední možnost se s vlastním rodičem rozloučit, jde o důležitý obřad pro celou rodinu a blízké. Psychická újma nastala nejen u jmenované, ale i celé její rodiny.

26. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], psycholožky ve zdravotnictví a poradkyně pro pozůstalé, autorizované osoby MMR ČR pro oblast poradenství pro pozůstalé soud zjistil obecně, že pohřeb je obvykle považován za poslední dar zemřelému a do jisté míry za povinnost pozůstalých vůči zesnulému, je projevem uznání a úcty k člověku, který zemřel a je pochován, rituál pohřbu dává živým možnost vzdát zemřelému poslední poctu a doprovodit ho na jeho poslední cestě. Jde o ceremoniál, který v jistém smyslu znamená ochranu před zármutkem a zoufalstvím pozůstalých, odvádí a tlumí reakce, dochází k regulaci vnějších projevů vnitřních stavů, pohřeb je primárně sociální záležitostí. Příprava pohřbu znemožňuje pozůstalým podlehnout situaci ztráty blízké osoby a truchlící jsou příliš zaneprázdněni, než aby propadli zcela svému zoufalství. Pohřeb je důležitý rituál, rozloučení s tělem představuje nejefektivnější konfrontaci s realitou smrti, což je jedna ze základních potřeb pozůstalých, pohřeb může přispět k tomu, že ztráta začne být chápána jako realita, smuteční proslovy zdůrazňují bolestnost a nezvratnost ztráty pro pozůstalé, je situací, v níž člověk, který zemřel, umírá podruhé, umírá pro ostatní, kteří hodnotí jeho život, bilancují jeho úspěchy a promarněné šance a současně se rodí sociální jev památky onoho pietního vztahu k dědictví mrtvého, který prodlužuje život za sám faktický konec. Jde o neopomenutelný mezník v procesu truchlení, je vymezením mezi první a druhou fází truchlení. Pokud pohřeb absentuje, stírá se ono jasné ohraničení fází a pozůstalí nezřídka uplývají v první fázi. Proces zármutku je tak komplikován a může dojít k rozvoji tzv. protrahovaného truchlení, jedná se o diagnózu, která je uvedena a detailně popsána v obou klasifikačních systémech nemocí. Diagnostikování komplikovaného zármutku je indikací pro dlouhodobou psychoterapii a lze se oprávněně domnívat, že [Anonymizováno] kritéria [Anonymizováno]. V současné společnosti má pohřeb spíše než pro zemřelého, význam pro pozůstalé, není konán proto, aby byl zemřelý oslavován, nýbrž aby utěšil pozůstalé. Významnou funkci pohřebního rituálu je, že veřejně uvádí pozůstalé do jejich nového sociálního stavu – vdovec, vdova, sirota. Rozloučení se zemřelým je také adekvátním prostorem, kde mohou pozůstalí otevřeně ventilovat své pocity a myšlenky. Pohřební obřad mimo jiné aktivizuje sociální oporu, jsou zde lidé, kteří se ocitli v náročné životní situaci, potřebují pomoc a pochopení a později se už taková příležitost neopakuje, krátce po pohřbu se totiž sociální opora zaměřená k pozůstalým začíná stahovat a ostatní očekávají, že se truchlící se ztrátou rychle vyrovnají a vrátí se k obvyklému fungování a výkonu všech rolí. Žalobkyni byla sociální legitimace smrti jejího otce v komunitě zcela upřena. Pohřební rituál má nejen biologicky kulturní, religiózní, sociální, ale také psychologický význam. V tomto případě byla zajištěním pohřbení na náklady obce naplněna pouze biologická kritéria, ostatní funkce pohřebního rituálu byly zcela potlačeny.

27. Soud dále doplnil dokazování sdělením notáře [tituly před jménem] [jméno FO] se sídlem ve [Anonymizováno], který uvedl, že řízení po zůstaviteli [jméno FO] bylo zastaveno, neboť zůstavitel zanechal pouze nepatrný majetek, který byl vydán vypraviteli pohřbu, [obec], okruh dědiců nebyl zjišťován, jelikož řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku a k předběžnému šetření byla předvolána pouze žalobkyně jako zůstavitelova dcera, která žije v blízkosti města [adresa], ostatní děti zemřelého předvolány nebyly, jelikož řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku. Řízení bylo skončeno usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum].

28. Ze sdělení Policie České republiky ze dne 18. ledna 2024 soud zjistil, že [jméno FO] se měl stýkat s jistou [jméno FO], nebylo zjištěno, zda byla jen jeho známou nebo spolu udržovali nějaký vztah. Tuto se nepodařilo ani následně ustanovit v dostupných evidencích, pouze bylo zjištěno, že zemřelý měl pobyt na ubytování pana [jméno FO]. Provedeným šetřením v komunitě [Anonymizováno] lidí bez domova však bylo zjištěno, že byť zemřelého znali, nepodařilo se zjistit další informace.

29. Ze sdělení [jméno FO] bylo zjištěno, že ani tento nemá žádný kontakt na [jméno FO], neví, kde se zdržuje, a ani neví, kdo by o ní mohl něco bližšího vědět. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 26. 2. 2024 soud zjistil, že [jméno FO] měl v období [datum] do [datum] výplatu předčasného starobního důchodu, a to v hotovosti na adresu [adresa] s tím, že adresou jeho trvalého pobytu byla ohlašovna ve [adresa].

30. Soud z výslechu [jméno FO] zjistil, že žalobkyně je manželka jeho kamaráda, byl vychováván tetou, ohledně výchovy probíhaly následně spory a svědek zůstal v péči tety. Od té doby se s otcem nestýkal, otec se odstěhoval do [adresa]. O smrti se dozvěděl až při vyřizování pozůstalosti žalovanou, ve které jeho otec zemřel, nebyl kontaktován o smrti otce, věc poté na radu notářky neřešil. Svědek nemá informace, kdy byl otec hospitalizován, ani zda uvedl nějakou kontaktní osobu. Otce viděl naposledy asi před 15 lety, byť byli blízko sebe, pouze se viděli.

31. Z výslechu svědka [adresa] soud zjistil, že se přiženil do rodiny žalobkyně, jeho bratr [Anonymizováno] a až poté zjistil, že matka byla odvezena do nemocnice v [Anonymizováno], následně převezena do [Anonymizováno], a tam se dozvěděl, že je matka již 20 dnů po smrti. Matka měla problémy s alkoholem, byla osobou bez domova, svědek však neměl prostředky, aby jí pomohl. Ani sestra v den smrti bratra nevěděla o matce. Neví, z jakého důvodu byla matka převezena z [adresa], trvalý pobyt měla v [adresa] na obecním úřadu. Neví, kdo vypravil pohřeb, nebyl předvolán k řízení o pozůstalosti. Pokud matka určila jako kontaktní osobu sestru, pak musela nemocnice kontaktovat sestru, svědek neví, zda byla sestra obeznámena.

32. Z výslechu svědkyně paní [jméno FO], bývalé manželky zemřelého a matky žalobkyně soud zjistit, že tato se dozvěděla o smrti [jméno FO] od žalobkyně, zemřelý nebyl typ, který by žil sám, určitě s nějakou družkou. Svědkyni nenapadlo, že by neuvedl, že má děti. Poté, co se dozvěděla od dcery, že pan [jméno FO] umřel, byla dcera na táboře, bylo odloženo jednání u notáře na [Anonymizováno]. Žalobkyně pak volala na pohřeb, podávala žádost u žalované. Následně už se u ní projevily [anonymizováno]. Svědkyně se rozvedla se zemřelým v roce 1985, naposledy ho viděla před 11–12 lety, než se odstěhovala do [Anonymizováno]. Potkávali se náhodně, spíše minimálně, jednou až dvakrát za rok, ze začátku to bylo častěji. Když se znovu oženil, tak to opadlo. Děti viděl v roce 1985, než se odstěhovali, synové ho však ještě párkrát navštívili, žalobkyni pravděpodobně naposledy v roce 1985, jinak šlo pouze o kontakty na ulici. Svědkyně z vlastní praxe ví, že u příjmu se pacienti dotazují na rodinu, kontakty. Podle svědkyně zemřelý nevěděl adresy svých dětí. Podle svědkyně je vyloučené, že by zemřelý nechtěl děti kontaktovat. V [podezřelý výraz] pracovala do roku [Anonymizováno], a to na [Anonymizováno], nejprve jako [Anonymizováno], později jako [Anonymizováno], má [Anonymizováno]. Žalobkyně určitě otce kontaktovat chtěla, je zaměstnaná však v [Anonymizováno], má svoje zaměstnání, kontaktování bylo spíše na zemřelém, nikoliv na žalobkyni. Podle svědkyně nikdy neviděl žádného z vnuků.

33. Podle § 2956 a § 81 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

34. Podle § 113 odst. 1, § 114 odst. 1 občanského zákoníku člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem a je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.

35. Podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování lékař provádějící prohlídku těla zemřelého informuje Policii České republiky, jestliže mu není známa osoba blízká zemřelému nebo ji nebylo možné o úmrtí vyrozumět, a to za účelem vyhledání osoby blízké zemřelému a předání informace o úmrtí.

36. V předmětné věci je mezi účastníky nesporné, že otec žalobkyně [jméno FO] byl hospitalizován na oddělení žalobkyně, kde dne [datum] zemřel, Nesporné je i to že žalovaná neinformovala žalobkyni o úmrtí otce a neinformovala o úmrtí ani Policii ČR.

37. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že žalovaný byl od [datum] veden trvalým pobytem na adrese [adresa], což je ohlašovna pobytu. V evidenci žalované je u [jméno FO] uvedena kontaktní osoba [jméno FO], s dodatkem, že telefon, mobil kontakt nemá. Při posledním přeložení [jméno FO] z plicního oddělení, kde ležel se [Anonymizováno], s diagnózou [Anonymizováno], na centrum následné péče komunikoval adekvátně, byl svéprávný, i když odpovídal zpomaleně, k osobě [jméno FO] se vyjádřil jasně a srozumitelně jako o osobě, která se o něj nestará, ani on o něj, jinou osobu uvést odmítl, výslovně uvedl, že žádnou takovou osobu nemá, ohledně rodinných příslušníků si nepřál hovořit, bylo mu to nepříjemné o tom hovořit. Soud má tuto skutečnost za prokázanou z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] (dlouholetého a zkušeného lékaře), kterému nelze ničeho vytknout ani z hlediska etického, když respektoval přání pacienta neuvést žádný kontakt. Osoba [jméno FO] nebyla [jméno FO] při posledním přijetí výslovně uvedena, šlo o informaci dřívější, jméno žalobkyně, ani jiné další osoby, nebylo při posledním přijetí či dříve [jméno FO] uvedeno vůbec. Vyjádřil-li se [jméno FO], že se příbuzní o něj nestarají a on se nestará o něj, resp. že příbuzné „nemá“ (ostatně stejně jako bydliště) tím se zcela zjevně a jednoznačně vyjádřil o vztahu s příbuznými a to tak, že s nimi není v žádném kontaktu a ani (zejména při posledním přijetí) být nechce. Žalobkyně následně požádala o zdravotnickou dokumentaci. Žalovaná se žalobkyní komunikovala, poskytla součinnost, žádné její vyjádření však nelze považovat za omluvu.

38. Žalobkyně se o úmrtí otce dozvěděla až prostřednictvím notáře, u kterého se zúčastnila předběžném šetření dne [datum], na návrh žalované zajistilo sociální pohřeb [anonymizováno], včetně kremace a uložení ostatků na veřejném pohřebišti ve [Anonymizováno]. Řízení po zůstaviteli [jméno FO] bylo zastaveno, neboť zůstavitel zanechal pouze nepatrný majetek, který byl vydán vypraviteli pohřbu, [obec], okruh dědiců nebyl zjišťován, jelikož řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku a k předběžnému šetření byla předvolána pouze žalobkyně jako zůstavitelova dcera, z důvodu žije v blízkosti města [adresa], ostatní děti zemřelého předvolány nebyly. Řízení bylo skončeno usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Dozvěděla-li se žalobkyně o úmrtí otce až s odstupem několika měsíců, nepovažoval soud za nutné doplnit dokazování ke zjištění posledního dne na patologii, dne kremace, resp. pohřbu, tj. zda tomu bylo [datum] nebo [datum]. Dodatečný obřad byl [datum], toho se účastnila následně rodina žalobkyně, sestřenice zemřelého, rodiče a děti.

39. Judikatura dlouhodobě přijímá závěr (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 2202/2017, ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3361/2007, ze dne 16. srpna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2782/2007, usnesení ze dne 11. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 241/2014), že i přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby, vyloučením určité osoby z pohřebního obřadu může být podle okolností zasaženo do osobnosti jiného, a to zejména do jeho soukromí ve smyslu práva na rodinný život.

40. Tyto závěry Nejvyššího soudu a zákonnou úpravu jsou zcela v souladu se závěry [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. Je právem každé osoby rozhodnout si způsob pohřbení otce, je právem každého člověka účastnit se pohřbu a absence této možnosti může způsobit spuštění pocitů smutku. Nemožnost účastnit se na volbě formy pohřbu a prožít si tak jeden ze zásadních rituálů rozloučení může výrazně zkomplikovat vztahový rámec se zemřelým rodičem. Poslední možnost rozloučit se s vlastním rodičem je o důležitý obřad pro celou rodinu a blízké. Pohřeb je projevem uznání a úcty k člověku, který zemřel a je pochován, rituál pohřbu dává živým možnost vzdát zemřelému poslední poctu a doprovodit ho na jeho poslední cestě. Jde o ceremoniál, který v jistém smyslu znamená ochranu před zármutkem a zoufalstvím pozůstalých, odvádí a tlumí reakce, dochází k regulaci vnějších projevů vnitřních stavů, je primárně sociální záležitostí. Pokud pohřeb absentuje, může dojít k rozvoji tzv. protrahovaného truchlení, jedná se o diagnózu, která je uvedena a detailně popsána v obou klasifikačních systémech nemocí. Diagnostikování komplikovaného zármutku je indikací pro dlouhodobou psychoterapii. Pohřební rituál má biologický, religiózní, sociální a psychologický význam.

41. V daném případě žalovaná zcela neoprávněně postihla soukromí žalobkyně jako jednu z nejbližších pozůstalých v oblasti prožívání a realizace piety ve vztahu k zemřelému otci. Tento neoprávněný zásah by byl jako závažný pociťován obecně. V případě pohřbení na náklady obce naplněna pouze biologická kritéria, ostatní funkce pohřebního rituálu byly zcela potlačeny. 42. [jméno FO], jehož jméno je uvedeno ve zdravotnické dokumentaci, syn [jméno FO], bratr žalobkyně, se s otcem se stýkal do 18 let, otce viděl naposledy v 18 letech, když šel na vojnu. Otce kontaktovat nezkoušel, neměl informace, kde bydlí, zda má zdravotní problémy. Že byl otec hospitalizován, a o smrti, se dozvěděl až od žalobkyně. Jsou tři sourozenci a otec má ještě další dvě děti, ty skončily v dětském domově. Žalobkyně se domnívala, že otec žije s nějakou ženou, že vždy měl nějakou družku, soud zjistil, že mohlo jít o osobu [jméno FO], bližší informace o této osobě, stejně jako kdo zavolal rychlou záchrannou službu, soud nezjistil ani při součinnosti Policie České republiky, [jméno FO], Územní správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně vztah s otcem řešila [Anonymizováno]. Rodiče se rozvedli, když žalobkyni bylo 11 roků. V minulosti se 2x byla dívat na [Anonymizováno] ulici, jestli tam na zvonku není jeho jméno, otce potkala naposledy před 20 lety.

43. Soud nijak nezpochybňuje právo žalobkyně na rozloučení se s otcem. Znemožnění realizace práva na pietu, účastnit se bezprostředně po smrti otce pohřebního obřadu, toto právo má i žalobkyně i přesto, že se s otcem nestýkala, nepotkávala, nekontaktovala ho. Žalobkyně zorganizovala následně rozloučení rodiny s [jméno FO], proto podle soudu rozloučení tak proběhlo, byť to bylo s několikaměsíčním časovým odstupem.

44. Pokud však doba, po kterou se s otcem nestýkala a nekomunikovala s ním, aniž by pro to uvedla vážný důvod, byla cca 20 let (stejně jako u jejího bratra) a otec si nepřál ji (ani nikoho jiného) kontaktovat je nemocnicí, považuje soud za adekvátní zadostiučinění formou omluvy a nikoliv formou zadostiučinění finančního, a to ani v nižší výši (po částečném zpětvzetí). Nezájem ze strany žalobkyně k otci po tak dlouhou dobu nelze vysvětlit [Anonymizováno], místem zaměstnaní, ani osobními problémy. Šlo o problém celé rodiny, když ani bratr žalobkyně, který obdobné problémy neměl, se s otcem rovněž nestýkal (soud nepovažoval za nutné doplnit dokazování výslechem ostatních dětí [jméno FO]). Vysvětlením a důvodem poskytnout žalobkyni finanční zadostiučinění nemůže být ani domněnka, že [jméno FO] určitě nežil sám, ani pokud se s ním žalobkyně nestýkala z důvodu vztahu [jméno FO] v minulosti k alkoholu. Nelze rovněž přehlédnout, že [jméno FO] měl vážně zdravotní problémy a že byl hospitalizován po poměrně dlouhou dobu, žalobkyně ani její bratr neví, kdo zavolal rychlou záchrannou službu. Přesto soud považuje za spravedlivé, aby žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění formou omluvy. To i z důvodu, že žalobkyně uspořádala rozloučení s otcem, byť s několikaměsíčním odstupem, nebyla-li žalobkyně s otcem v kontaktu po dobu cca 20 let, není ani takový časový odstup důvodem změny závěru soudu o formě zadostiučinění. Žalobkyně tak neprokázala, že by pochybení žalované nebylo v případě jejího otce ojedinělé. Jak soud však již uvedl shora, je třeba každou věc posuzovat individuálně, nelze tudíž vyloučit, že pokud by žalovaná i v jiném případě nesplnila svou zákonnou informační povinnost, nelze dovozovat, že by soud rozhodl o obou věcech totožně – to pokud jde o formu zadostiučinění tak případnou výši. Soud ostatně poučil žalobkyni již při prvním jednání, opakovaně při jednání 9.4.2024, že pro finanční zadostiučinění neoznačila takové skutečnosti a důkazy, tj. i pro tvrzení o opakovaném porušení povinnosti na straně žalované vůči jiným osobám.

45. Tím že žalovaná neinformovala ani Policii ČR o úmrtí otce žalobkyně, porušila ustanovení § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 372/2001 Sb.

46. Soud formu zadostiučinění nezměnil ani po zjištění skutečností z výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a to jednak pro vztah všech těchto svědků k žalobkyni, když zjistil, že žalobkyně je manželka kamaráda [jméno FO], [jméno FO] matka žalobkyně a [jméno FO] se přiženil do rodiny žalobkyně, [jméno FO] byl v péči tety, se svým otcem se nestýkal, nemá informace, kdy byl jeho otec hospitalizován, ani zda uvedl nějakou kontaktní osobu, otce viděl naposledy asi před 15 lety, tudíž nelze dovodit pochybení žalované, tj. že by nekontaktovala žádnou osobu. [jméno FO] až po smrti bratra v roce 2018 zjistil, že matka byla odvezena do nemocnice v [Anonymizováno], následně převezena do [Anonymizováno], a tam se dozvěděl, že je matka již 20 dnů po smrti. Neví, z jakého důvodu byla matka převezena z [adresa], trvalý pobyt měla v [adresa] na obecním úřadu. Neví, kdo vypravil pohřeb, nebyl předvolán k řízení o pozůstalosti. Pokud matka určila jako kontaktní osobu sestru, pak musela nemocnice kontaktovat sestru. Svědek neví, zda byla sestra obeznámena, tudíž ani v případě tohoto svědka nebylo pochybení žalované prokázáno (tj. že nebyla kontaktována sestra svědka). [jméno FO] se rozvedla s [jméno FO] v roce 1985, naposledy ho viděla před 11–12 lety, než se odstěhovala do [Anonymizováno]. Potkávali se náhodně, spíše minimálně, jednou až dvakrát za rok, ze začátku to bylo častěji, když se znovu oženil, tak to opadlo. [jméno FO] neznal adresy svých dětí, nikdy neviděl žádného z vnuků.

47. Soud proto žalobě vyhověl, pokud se žalobkyně domáhala omluvy a žalobu o zaplacení finančního zadostiučinění zamítl.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně byla procesně úspěšná - pokud jde o omluvu, procesně neúspěšná - pokud jde o nárok na finanční zadostiučinění, tj. procesní úspěch i neúspěch žalobkyně i žalované je stejný, a to 50 % procesní úspěch, 50 % procesní neúspěch. Soud neshledal důvod procentuálně zvýhodnit žádný z těchto dvou nároků, ani pokud jde o původní výši finančního zadostiučinění, ani pokud jde o výši po částečném zpětvzetí. Soud neshledal důvod korigovat tento závěr ani z důvodu na straně žalobkyně, která dlouhodobě [jméno FO] nekontaktovala, ani z důvodů na straně žalované, která nerespektovala zákonné ustanovení a upřednostnila přání zemřelého.

Poučení