10 C 57/2024 - 50

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 148 774,59 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 11 885,03 Kč, úroku ve výši 10,99% ročně jdoucího z částky 3 911,34 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně jdoucího z částky 3 911,34 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 10,99% ročně jdoucího z částky 3 947,41 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně jdoucího z částky 3 947,41 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 10,99% ročně jdoucího z částky 4 026,28 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15% jdoucího z částky 4 026,28 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 014,97 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se, co do nároku, jímž žalobkyně vůči žalované nárokovala částku 136 889,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně jdoucím z částky 148 774,59 Kč od 22. 11. 2023 do 24. 1. 2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně jdoucím z částky 144 863,25 Kč od 25. 1. 2024 do 28. 2. 2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně jdoucím z částky 144 827,18 Kč od 29. 2. 2024 do 3. 3. 2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně jdoucím z částky 144 748,31 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky 148 774,59 Kč od 2. 12. 2023 do 24. 1. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky 144 863,25 Kč od 25. 1. 2024 do 28. 2. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně jdoucím z částky 144 827,18 Kč od 29. 2. 2024 do 3. 3. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně jdoucím z částky 144 748,31 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 359,17 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši [částka] a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně jdoucího z částky jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky jistiny od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že se její právní předchůdce z titulu „Smlouvy o hotovostním úvěru č. [hodnota]“ ze dne [datum] (dále jen „Smlouva č. [hodnota]), sjednané elektronicky, tzv. na dálku, s odkazem na interní úvěrové podmínky, zavázal žalované vyplatit úvěr ve výši [částka]. Tuto částku, navýšenou o úročení v sazbě 10,99 % ročně a poplatek ve výši [částka], se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních splátek po [částka], vždy k 20. dni v měsíci, počínaje od [datum]. Přičemž právní předchůdce žalobkyně před sjednáním Smlouvy č. [hodnota] přezkoumal tzv. úvěruschopnost žalované. A to v tom rozsahu, že využil informace sdělené samotnou žalovanou (co do jejích příjmů, patrných i z předložených výpisů z bankovního účtu), informace, které získal vlastním šetřením z jemu dostupných registrů ((BRKI, NRKI, SOLUS), a dále též informace vyplývající ze statistických údajů i interního matematického modelu, sloužícího k výpočtu standardizovaných výdajů. Žalovaná pak sjednaný úvěr načerpala, tento však počínaje od [datum] splácet přestala, a právní předchůdce žalobkyně proto k [datum] přistoupil k jeho zesplatnění (t. č. ve výši [částka] i se zahrnutím smluvní pokuty ve výši [částka]). O zesplatnění právní předchůdce žalobkyně žalovanou informoval mj. i dopisem, koncipovaným současně též jako předžalobní upomínka. Žalovaná však navzdory zaslané upomínce nezaplatila ničeho.

2. V doplňujícím podání ze [datum] žalobkyně nad rámec shora uvedeného sdělila, že žalovaná po datu podání žaloby dodatečně plnila třemi splátkami po [částka] (celkem [částka]) a v tomto rozsahu vzala uplatněný nárok zpět. Dodatečně splacenou částku žalobkyně na uplatněný nárok započetla způsobem uvedeným ve výroku I., jímž soud aktu částečného zpětvzetí, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., vyhověl. A to bez zjišťování stanoviska žalované, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., neboť žalobkyně k částečnému zpětvzetí přistoupila ještě před datem konání prvého jednání.

3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k [datum] (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k [datum] (předvolání k jednání).

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: [právnická osoba] datu [datum] se právní předchůdce žalobkyně, oproti podpisu dokumentu, označeného jako „Smlouva o hotovostním úvěru“ (pozn. text Smlouvy č. [hodnota]), s odkazem na interní úvěrové podmínky, zavázal žalované, na bankovní účet. č. [č. účtu], poskytnout částku [částka]. Tuto částku, navýšenou o poplatek ve výši [částka] a úročení v sazbě 10,99 % ročně, se žalovaná zavázala splatit formou 84měsíčních splátek po [částka], splatných počínaje od [datum], vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ, kdyby žalovaná předepsané splátky neplatila řádně a včas, bylo ve prospěch právního předchůdce žalobkyně mj. sjednáno i právo nárokovat smluvní pokutu ve výši [částka], za jednu každou opožděně zaplacenou splátku, a současně též právo zesplatnit celé, dosud nesplacené plnění, ocitla-li by se žalovaná v prodlení s plněním 2 po sobě následujících splátek nebo nesplatila-li by byť i jednou splátkou v rozmezí 3 měsíců od data splatnosti. Pověřenec právního předchůdce žalobkyně text podepsal vlastnoručně, žalovaná souhlas se sjednanými právy a povinnostmi, za současného zaslání fotokopie svého občanského a řidičského průkazu, sdělila v SMS, o jejímž obdržení právní předchůdce žalobkyně vystavil písemné potvrzení. Právní předchůdce žalobkyně sjednaná práva a povinnosti, vč. práv dalších, shora nejmenovaných, shrnul též formou tabulky v dokumentu, označeném jako „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalobkyně dále k žalobě připojila též text svých úvěrových podmínek, vč. aktuálního znění, z tohoto dokumentu však soud pro účely řízení nezjistil žádné podstatné okolnosti.

6. V rámci procesu přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované právní předchůdce žalobkyně dne [datum] vystavil dokument „Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. [hodnota]“, v něm, s odkazem na sdělení samotné žalované, zaznamenal, že příjem žalované měl t. č. činit [částka] měsíčně a pocházet ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] Toto sdělení si právní předchůdce žalobkyně ověřil z výpisu z bankovního účtu žalované a v návaznosti na tento proces stanovil částkou [částka] měsíčně výši „ověřeného příjmu“ žalované. Současně též, tentokráte již bez dalšího ověření, právní předchůdce žalobkyně zaznamenal, že výše příjmů ostatních členů domácnosti žalované t. č. činila [částka] měsíčně. Vedle toho právní předchůdce žalobkyně, opět s odkazem na sdělení samotné žalované, vymezil též částku výdajů žalované, konkrétně částkou [částka] měsíčně. Sama žalovaná pak v žádosti uvedla i to, že je svobodná, má 1 dítě a žije u partnera/partnerky. Dle zjištění právního předchůdce žalobkyně žalovaná t. č. neprocházela insolvenčním rejstříkem a tento dále provedl též lustraci její osoby v rejstřících SOLUS, NRKI a BRKI. Při této lustraci si ověřil, že je ve prospěch žalované t. č. sjednán jeden úvěr, jehož nesplacený zůstatek, při splátkovém zatížení [částka] měsíčně, t. č. na jistině činil [částka]. Lustraci osoby žalované v rejstřících NRKI a BRKI blíže dokumentuje též předložený výpis, kde je zaznamenán toliko jeden již označený úvěr.

7. Ve výpisu z bankovního účtu žalované z období od [datum] do [datum], který si právní předchůdce žalobkyně pořídil prostřednictvím systému Kontomatik, lze mj. zaznamenat, (i.) k datu [datum] načerpání „půjčky“ ve výši [částka], (ii.) k datům [datum] (t. č. [částka]), [datum] (t. č. [částka]) a [datum] (t.č. [částka]) připsání položky „mzda“ a (iii.) k datům [datum] a [datum] „splátky půjčky“ po [částka].

8. Společnost [Anonymizováno], a. s., v písemné zprávě z [datum] potvrdila, že žalovanou eviduje jako klienta s dispozičním oprávněním k bankovnímu účtu č. č. [č. účtu] (pozn. resp. [Anonymizováno], vedeném právním předchůdcem jmenované banky). V předloženém výpisu z tohoto bankovního účtu je k [datum] evidována příchozí platba ve výši [částka] od právního předchůdce žalobkyně, kterou si tento zadokumentoval souběžně předloženým písemným záznamem. Dále lze z předmětného výpisu zaznamenat též počáteční zůstatek ve výši [částka], příchozí platbu označenou jako „mzda“ ze dne [datum] ve výši [částka], z odchozích plateb pak mj. platbu ve výši [částka] ze dne [datum], označenou jako „splátka půjčky“, jakož i platbu z [datum] ve výši [částka], označenou jako „mimořádná splátka půjčky“.

9. Splacená plnění právní předchůdce žalobkyně zaznamenal v dokumentu označeném jako „Splátkový kalendář“, kde vypočetl, že žalovaná do data [datum] splatila celkem [částka].

10. O aktu zesplatnění plnění ze Smlouvy č. [hodnota] právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyrozuměl dopisem nadepsaným „Ztráta výhod splátek a zesplatnění úvěru“ ze dne [datum], kterým zároveň žalovanou, pod sankcí soudního vymáhání, vyzval, aby zesplatněné plnění zaplatila do 10 dnů. Odeslání tohoto dopisu dokládá podací arch datovaný k [datum].

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. [hodnota] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou oproti podpisu Smlouvy č. [hodnota] (realizovaného v chráněném a individualizovaném prostředí, s využitím osobních dokladů, vč. údajů o bankovním spojení, jakož i personalizované SMS, tedy za podmínek vymezených § 562 odst. 1 a 2 o. z.). Obsahem předmětného závazku byla především (přislíbená) povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnou finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené též o úročení. Předmětný závazek tudíž soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako závazek z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. Vzhledem k postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak právnímu předchůdci žalobkyně v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného tzv. eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne [datum]), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

28. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před [datum]. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před [datum], dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

29. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Výhradu tak je třeba vznést především stran skutečnosti, že si právní předchůdce žalobkyně vůbec, formou objektivních podkladů, neověřoval údaje sdělené žalovanou stran jejích výdajů (v rozporu se standardy vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). A to za situace, kdy výše zjištěných příjmů žalované, objektivně odpovídající průměru mezd evidovaných ve výpisu z bankovního účtu žalované pořízeného cestou aplikace Kontomatik, nepřevyšovala ani výši žalovanou, byť i jen udávaných výdajů ([částka] vs. [částka]). Přičemž žalovaná v podané žádosti o poskytnutí finančního plnění i tak své měsíčně příjmy uměle navýšila na částku [částka], kteréžto výše nicméně její měsíční příjmy, dle předloženého výpisu, v období od února 2019 do dubna 2019 nikdy nedosáhly. Naopak, v měsíci březnu 2019 tyto příjmy nedosáhly ani výše [částka] a další uváděný příjem domácnosti ve výši [částka] opět nebyl ze strany žalované jakkoli doložen. Ani tato skutečnost nicméně právního předchůdce žalobkyně nepřiměla k podrobnějšímu přezkumu majetkových poměrů žalované. Ačkoli se v konkrétním případě jednalo o poskytnutí relativně vysoké částky, více než 15x převyšující nejvyšší zjištěný měsíční příjem žalované, která již k datu sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota] jednu další půjčku splácela a poskytnuté plnění, jak dokládá platba „mimořádná splátka půjčky“ z [datum], evidovaná v předloženém výpisu z bankovního účtu žalované, evidentně využila mj. právě ke splacení této půjčky. Jinak řečeno, poskytnuté plnění posloužilo jako prostředek k „vytloukání klínu klínem“, jímž si žalovaná, do značné míry uměle, navyšovala svůj životní standard. Nadto soud, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, nepominul ani výši zůstatku na bankovním účtu žalované k počátku dubna 2019, jenž činil toliko [částka] a nedosahoval ani výše jedné z předepsaných splátek, z čehož lze opět dovodit, že žalovaná k datu sjednání závazku ze Smlouvy č. [hodnota] neměla odpovídající finanční zázemí ke splacení takto vysokého finančního plnění. Tím spíše právě s ohledem na zjištění, že žalovaná neměla žádné finanční rezervy a v případě byť i krátkodobého výpadku její již tak nízké mzdy (např. v důsledku nemoci apod.), tedy reálně hrozilo, že nebude schopna splácet. Sama skutečnost, že žalovaná po určitou dobu předepsané splátky splácela pak bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. C-755/22 ze dne [datum] ve věci [právnická osoba]. v. [právnická osoba].).

30. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného Smlouvou č. [hodnota], soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup právního předchůdce žalobkyně, který, ač měl a mohl mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované. Závazek ze Smlouvy č. [hodnota], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale fakticky, vyplacením částky [částka]. Takto založený kvazi závazek však žalovaná ještě před datem konání jednání ve věci vyrovnala, resp. dokonce přeplatila ([částka] před datem podání žaloby, resp. zesplatnění + 3 x [částka] po datu zesplatnění). Nárokovaná pohledávka tak ještě před datem jednání ve věci samé, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., zanikla v důsledku splnění. Z uvedeného důvodu proto soud uplatněný nárok, jako celek, zamítl, neboť pohledávka z bezdůvodného obohacení je t.č. vyrovnána, resp. přeplacena a nároky na smluvní úročení, odvozené z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy č. [hodnota], nikdy platně nevznikly.

31. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci, až do data vyrovnání pohledávky z bezdůvodného obohacení, v rozporu s § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.

32. Soud proto uplatněný nárok, v rozsahu, v jakém nebyl vzat zpět, zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

33. O nákladech řízení soud ve výroku III., s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl tak, že právo na jejich úhradu nemá žádný z účastníků. V řízení totiž (i se zohledněním dodatečného částečného plnění), převažující měrou uspěla žalovaná, která nicméně za řízení zůstala pasivní a na svou obranu neuskutečnila žádné procesní úkony, jež by jí měla žalobkyně nahradit.

Poučení