10 C 571/2022 - 94

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 60 000 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 5 520 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 100 000 Kč z titulu smlouvy o vysokoškolském studiu, kterou dne [datum] formou smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa] (dále jen „Prohlášení studenta“) uzavřela s žalovaným. Žalovaný se podpisem Prohlášení studenta zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků ve stanovené výši a v daných termínech splatnosti. Svým podpisem projevil vůli studovat, do studia se zapsat a stal se proto studentem [adresa]. Dlouhou dobu se žalovaný jako student choval a školu navštěvoval – navštěvoval přednášky, odevzdával písemné práce a přihlašoval se na termíny zkoušek. Výše a splatnost příslušných poplatků za studium vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně, mezi které patří [jméno FO] [právnická osoba], Studijní a zkušební řád [právnická osoba] a jednotlivá nařízení rektora. Všechny tyto předpisy jsou řádně schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Dle čl. II odst. 1 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne [datum] (dále jen „Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení“) „Studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Standard činí 80 000 Kč za standardní dobu studia (tj. 2 roky studia do [datum]) s tím, že roční splátka školného činí [částka]“, a to v souladu s čl. 1 odst. 4 písm. a) nařízení rektora č. 01/2015, o platbách a rozdělení studijních poplatků (dále „nařízení rektora o platbách“). Podle čl. II odst. 2 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení je studium v rámci cenové úrovně Standard podmíněno a) splněním minimálně 50 % kreditů za akademický rok/ročník nebo b) absolvováním 100 % zkoušek se studijním průměrem 2,0 nebo c) studentskými aktivitami a participací na akcích [adresa]. Žalovaný na základě své předchozí žádosti studoval v cenové úrovni Standard. Žalovaný však uvedené podmínky úrovně nesplnil, vznikla mu proto v souladu s ustanovením čl II. odst. 3 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení povinnost doplatit žalobkyni cenový rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium, včetně administrativního poplatku podle Administrativního ceníku žalobkyně. Žalovaný svého studia zanechal písemným prohlášením, které žalobkyně obdržela dne [datum], bylo mu proto k tomuto datu studium ukončeno, o čemž byl informován listinou označenou jako „Ukončení/zanechání studia na [adresa]“ ze dne [datum], a zároveň byl vyzván k úhradě následujících dlužných částek: - poplatek odpovídající studijnímu poplatku za období akademického roku 2022/2023 ve výši 40 000 Kč („školné“); - doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2021/2022 ve výši 20 000 Kč; - doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2022/2023 ve výši 20 000 Kč; - administrativní poplatek ve výši 20 000 Kč za „Nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard“ v souladu s administrativním ceníkem [adresa] (položka [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]) Vnitřní předpis žalobkyně vydaný na základě zmocnění zákona (nařízení rektora o platbách) stanovuje studentům studujícím v cenové úrovni Standard v případě zanechání studia povinnost uhradit studijní poplatky za celou standardní dobu studia. Žalobkyně nabízí svým studentům různé cenové úrovně, které se mj. odlišují rozsahem poskytovaných nadstandardních služeb. U vyšších cenových úrovní zároveň kompenzuje vyšší studijní poplatky tím, že jsou odvislé od skutečně odstudovaných let (tj. úroveň Exclusive). Žalobkyně má za to, že žalobní nárok vyplývá z ust. § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o VŠ“) a zároveň ze smlouvy o studiu – „Prohlášení studenta“. Poplatky nepředstavují přímé protiplnění studenta za jeho vysokoškolské studium, ale toliko podíl na nákladech na vysokoškolské studium poskytované vysokou školou všem studentům. Do již jednou zahájeného studijního oboru, který je koncipován jako komplexní několikaletý studijní obor, kde na sebe jednotlivé předměty navazují, potom v jeho průběhu nemůže žalobkyně jiného uchazeče přijmout, tzn. soukromá vysoká škola vynakládá náklady na zajištění studia, ať už některý ze studentů ukončí studium předčasně nebo studiu ukončí v řádné délce. Závazek soukromé vysoké školy, která studenta ke studiu přijala, totiž spočívá v zajištění podmínek pro úspěšné absolvování celého studijního programu. Oprávnění soukromé vysoké školy stanovit případnou poplatkovou povinnost není v zákoně o VŠ žádným konkrétním způsobem omezeno. Žalobkyně přitom byla připravena, schopna a ochotna vzdělání žalovanému poskytnout, je pouze jeho „chybou“, že tohoto plnění nejprve využil, aby jej posléze odmítl a místo „vzdělávání se“ studia zanechal. Pokud tak učinil ze zdravotních důvodů, nic mu nebránilo požádat např. o přerušení studia. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným je duální povahy – jednak se řídí veřejnoprávní úpravou (zákonem o VŠ) a zároveň je upraven i soukromoprávně (smlouvou o studiu a tedy zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), přičemž uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Kromě požadované částky představující poplatky za vysokoškolské studium dále žalobkyně v řízení požadovala náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný nesouhlasil s výší ani povinností hradit poplatky vystavené žalobkyní. Podle jeho názoru nikdy platně nevznikl právní vztah soukromá vysoká škola – student, neboť žalobkyně porušila ustanovení zákona o VŠ a tím pádem tento vztah de iure vzniknout nikdy nemohl, byť žalovaný fakticky studentem byl. Žalovaný jako uchazeč o studium podal přihlášku ke studiu u žalobkyně. Přijímací řízení proběhlo formou vyplnění elektronického osobnostního dotazníku. Po jeho absolvování uchazeč neobdržel žádné rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu § 50 odst. 3, 4, 6 a § 69a odst. 1 zákona o VŠ, pouze Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení. Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, které žalobkyně vydává za rozhodnutí podle § 50 zákona o VŠ však nemohlo způsobit zamýšlené právní důsledky o přijetí uchazeče ke studiu a možnost následného získání statusu „student“ zápisem do studia. Žalovaný rozhodnutí o přijetí ke studiu neobdržel, nemohlo tedy vzniknout ani jeho právo na zápis do studia. V době podpisu Prohlášení studenta byl navíc žalovaný v postavení pouhého uchazeče o studium, nikoli v postavení studenta. Prohlášení studenta je navíc téměř jednostranný právní akt, který podepisující nemůže nijak připomínkovat či měnit a tento dokument sám nijak nesděluje, že má povahu smluvního ujednání mezi studentem a soukromou vysokou školou. Žalovaný tedy v době podpisu neměl žádnou povědomost o tom, že uzavírá dvoustranný smluvní vztah a byl proto žalobkyní uveden v omyl co se povahy právního jednání týká, neboť měl za to, že podpis Prohlášení je pouhým krokem k „zahájení“ studia nikoli závaznou smlouvou o studiu. Jako takové proto bylo předmětné právní jednání neplatné. Co se týká poplatků za studium, pokud by nařízení rektora byla skutečně vnitřním předpisem žalobkyně, pak by nařízení rektora č. 1/2015 jako vnitřní předpis měla být dostatečným podkladem pro odůvodněnost žalobního nároku i bez jakéhokoliv dalšího smluvního ujednání mezi studentem a školou z důvodů ex lege. Protože si je však žalobkyně vědoma stavu svých vnitřních předpisů, činí toto protiprávní jednání, aby nesoulad „zhojila“. Vnitřní předpisy žalobkyně jsou účelově zmatené a skryté a sledují jediný cíl – nejvyšší míru zisku za každou cenu, kdy vzdělání studentů je až druhotný a víceméně doprovodným jevem. Navíc jsou vydány v rozporu se zákonem o VŠ, což vyplývá i z vyjádření MŠMT. Jen stěží může někdo, kdo není studentem žalobkyně naplnit podmínky nějaké cenové úrovně. Žalobkyně rovněž vydává jednotlivé cenové relace za jakýsi stipendijní program, a pokud tedy nebude student dosahovat určitého studijního průměru, bude povinen doplatit rozdíl mezi cenovými relacemi. To je však zcela v rozporu s příslušnou zákonnou úpravou a zároveň i proti smyslu institutu stipendia jako takového. Paradoxně tak dochází k situaci, kdy na první pohled jasně určené školné na jeden školní rok je ve výsledku diametrálně mnohem dražší, než jak se jevilo zpočátku. Zanechání studia je pak v podstatě sankcionováno, i když zákon o VŠ v § 56 odst. 1 žádné podmínky či povinnosti nestanoví, rozhodně však není vázáno na jakoukoliv reparaci vůči škole. Žalovaný má za to, že je nepřípustné převádět podnikatelské riziko poskytovatele vzdělání na studenta, ať už prostřednictvím vnitřních předpisů nebo ve formě jakékoliv soukromoprávní úpravy mezi školou a studentem, kdy takováto úprava je dle jeho názoru v rozporu se zákonem i dobrými mravy. S ohledem na to navrhl soudu, aby nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítl a přiznal mu nárok na náhradu nákladů řízení.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Strany považují za nesporné, že žalovaný fakticky absolvoval 10 měsíců 1. ročníku studia, potom se ze zdravotních důvodů pokoušel o přerušení studia, což mu nebylo ze strany žalobkyně umožněno, a tak studium nakonec k [datum] ukončil.

5. Ze Statutu [adresa] a Studijního a zkušebního řádu [adresa] soud zjistil, že žalobce – akciová společnost jako soukromá vysoká škola poskytuje vzdělání v oblasti ekonomie a managementu.

6. Z Administrativního ceníku [adresa] soud zjistil, že administrativní služby a úkony jsou zpoplatněny v různé výši podle 4 cenových kategorií – Klasik, Standard, Premium, Exclusive. Ceník je velmi stručný, jsou v něm uvedeny pouze výše poplatků za termíny, posuny splatnosti, mimořádná prodloužení studia, individuální studijní plány a poplatky administrativního typu (např. za duplikáty dokladů, poštovní zásilky, technickou podporu) atd. V položce 0.28 je stanoven poplatek ve výši 10 000 Kč „Nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard v ročníku“. Výše školného pak vyplývá z Nařízení rektora 01/2015, z něhož soud zjistil, že dvouleté magisterské studium v cenové úrovni „Standard“ je zpoplatněno školným ve výši 40 000 Kč za 1 akademický rok, tj. 80 000 Kč za celou délku studia.

7. Z přehledu absolvovaných předmětů (č. l. 41) a přehledu docházky studenta (č. l. 42) soud zjistil, že žalovaný v období od [datum] do [datum] absolvoval přes dvě desítky přednášek, o něco méně videocvičení, jeden videolearning, a zapsal se na 4 zkoušky.

8. Z evidence MŠMT a potvrzení o studiu vydaného [adresa] soud zjistil, že žalobkyně a stejně tak MŠMT evidovalo žalovaného jako studenta magisterského studijního programu zakončeného titulem Ing. a to pro akademický rok 2021/2022, přičemž studium bylo ukončeno ke dni [datum].

9. Z přihlášky ke studiu [adresa], elektronického dotazníku přijímacího řízení a pokynů pro uchazeče bylo zjištěno, že po elektronickém podání přihlášky k navazujícímu magisterskému studiu u žalobkyně spočívalo přijímací řízení ve vyplnění elektronického dotazníku týkajícího se studijních zájmů a motivace, v případě zájmu byla možná informativní konzultace. Po vyplnění elektronického dotazníku student obdržel Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a Smluvní prohlášení studenta, přičemž dle pokynů pro zahájení studia bylo třeba Smluvní prohlášení studenta podepsat a oskenované vložit do informačního systému žalobkyně, nahrát vlastní fotografii a uhradit studijní poplatky, a to vše do 14 dnů.

10. Z listiny označené jako Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu soud zjistil, že žalovaný byl [datum] ze strany žalobkyně žalovaný touto listinou vyrozuměn, že splnil podmínku pro podmínečné přijetí ke studiu pro navazující magisterský program Ekonomika a management v cenové úrovni Standard v oblasti Lidské zdroje. Z dokumentu vyplývá, že podmínečné je přijetí do té doby, než student doloží doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání a podepíše Prohlášení studenta. Nahráním obou těchto dokumentů do systému žalobkyně do 14 dnů dojde k zápisu do studia, a „dnem podpisu, respektive zápisu do studia se uchazeč stává studentem [adresa] (…)“.

11. Z listiny označené jako „Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na [adresa]“ ze dne [datum] (tj. „Prohlášení studenta“) soud zjistil, že žalovaný se jako student [adresa] mj. zavazuje dodržovat závazky a povinnosti vyplývající se zákona a vnitřních předpisů [adresa], hradit příslušné studijní poplatky pro příslušnou cenovou úroveň po celou stanovenou dobu, zejména po dobu studia, a to v termínech a ve výši „dle příslušného vnitřního předpisu [adresa] (tj. Nařízení rektora, Oznámení rektora)“, přičemž jeho „případná neúčast na výuce nebo kontrole studia, případné zanechání, ukončení, přerušení nebo vyloučení ze studia“ na tomto závazku nic nemění, v případě zanechání studia se pak zavazuje doplatit, co dosud nezaplatil. Dále jsou zde stanoveny podmínky zvolené cenové úrovně s tím, že v případě studentem iniciované a rektorem schválené změny úrovně se student zavazuje uhradit studijní poplatky za celou dobu studia. Zároveň student prohlašuje, že se seznámil s vnitřními předpisy, není omezen ve svéprávnosti, jedná svobodně vážně, nikoli v omylu či s vnitřní výhradou. Dokument je vlastnoručně podepsán žalovaným a elektronicky podepsán rektorem [adresa] [právnická osoba]. [jméno FO] [Anonymizováno].

12. Z vyjádření MŠMT poskytnutého na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne [datum] bylo zjištěno, že MŠMT se již v minulosti vyjadřovalo ke způsobu stanovení školného za studium na půdě žalobkyně a to tak, že školné na soukromých vysokých školách není regulováno zákonem, ale vnitřním předpisem a zákon nevylučuje úpravu školného smluvním vztahem mezi studentem a soukromou vysokou školou (tj. smlouvou o studiu), přičemž na [adresa] je školné upraveno ve dvou úrovních - „obecné“ závazné pro všechny studenty a „individuální“ závazné na základě jednotlivých smluvních vztahů mezi žalobkyní a konkrétními studenty. MŠMT nicméně konstatovalo, že [jméno FO] [adresa] úpravu školného neupravuje, žádný vnitřní předpis upravující tuto problematiku MŠMT neregistrovalo a nařízení rektora není vnitřním předpisem [adresa]. MŠMT dále uvedlo, že zanechání studia je právem studenta, které nemůže být nijak sankcionováno, ani tzv. smluvní pokutou. Dle názoru MŠMT jsou finanční závazky, ke kterým se student ve Smluvním prohlášení studenta zavázal nad rámec povinností studenta stanovených vnitřním předpisem [adresa], i nad rámec [jméno FO] [adresa].

13. K dokreslení situace žalovaný doložil ke srovnání rozhodnutí o přijetí na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přičemž ve srovnání s oznámením o přijetí ke studiu u žalobkyně má toto formu rozhodnutí i vizuálně a obsahuje mj. poučení o možnosti odvolání. Žalobkyně naproti tomu předložila vyplněnou přihlášku ke studiu na ČVUT, kam se kromě osobních údajů a údajů ke studiu jiné informace o uchazeči neuvádí. Další návrhy účastníků na provedení důkazů rozhodnutími o přijetí na další vysoké školy soud pro nadbytečnost zamítl, neboť by nedokázali vnést do řízení žádné nové informace nad rámec v řízení již prokázaného.

14. Soud učinil na základě provedených důkazů a shodných tvrzení tento skutkový závěr:

15. Žalobce jako soukromá vysoká škola poskytuje vzdělání v oblasti ekonomie a managementu. Žalovaný se elektronickou přihláškou přihlásil do navazujícího magisterského studia v oboru ekonomika a management, oblasti Lidské zdroje. Přijímací řízení proběhlo formou vyplnění studijně motivačního dotazníku. Dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyrozuměn, že splnil podmínky přijímacího řízen a byl proto „podmíněně“ přijat ke studiu (podmíněně do doby než nahraje do informačního systému podepsané Prohlášení studenta a doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání), a to v cenové úrovni Standard, což je jedna ze 4 cenových kategorií nabízená žalobkyní, kdy podle Nařízení rektora [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je tato cenová úroveň zpoplatněna částkou [částka] za jeden akademický rok, tj. 80 000 Kč za celé dvouleté navazující magisterské studium. Žalovaný Prohlášení studenta podepsal a další dokumenty doložil, zahájil proto studium. Studium absolvoval, od října 2021 do června 2022 včetně se zúčastnil výuky. Studium ukončil ke dni [datum] v návaznosti na písemné oznámení žalovaného adresovaného žalobkyni, že si přeje studia zanechat. Za akademický rok 2021/2022 žalovaný zaplatil školné ve výši [částka], za akademický rok 2022/2023 žádné školné nezaplatil, přestože se v Prohlášení studenta, které před nástupem do studia podepsal, zavázal hradit žalobkyni poplatky za studium vyplývající z vnitřních předpisů školy. Vyúčtované doplatky do cenové úrovně Premium za oba akademické roky ve výši celkem 40 000 Kč (2 x 20 000 Kč) a 20 000 Kč jako administrativní poplatek žalovaný žalobkyni také neuhradil.

16. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

19. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy zákonnými ustanoveními upravena.

20. Na základě provedených důkazů soud učinil právní závěr, že žalobkyně jako soukromá vysoká škola uzavřela s žalovaným jako studentem smlouvu o studiu ze dne [datum] („Prohlášení studenta“), tj. inominátní smlouvu podle § 1742 a násl. o. z. a § 1746 odst. 2 o. z. ve které se žalobkyně zavázala za úplatu (školné) poskytnou žalovanému vzdělání v oboru ekonomika a management, oblast Lidských zdrojů, ve dvouletém navazujícím magisterském programu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dodržovat povinnosti a závazky vyplývající se zákona a z vnitřních předpisů [adresa] ([jméno FO] [adresa], Nařízení rektora), hradit příslušné poplatky za studium a to v termínech dle vnitřních předpisů, přičemž případná neúčast na výuce, zanechání, ukončení, vyloučení ze studia či přerušení studia na tomto závazku studenta nic nemění a tento je povinen doplatit, co dosud nezaplatil. Žalovaný jako student zároveň svým podpisem stvrdil, že se seznámil s vnitřními předpisy, není omezen ve svéprávnosti, a že při podpisu (tedy vstupu do závazkového vztahu) jednal vážně, svobodně a nikoli s výhradou. Přestože je dokument označen jako „Smluvní prohlášení studenta“ nikoli „smlouva o studiu“ již z textu je jednoznačně patrná smluvní povaha dokumentu obsahující mimo výše citovaná prohlášení i závazky obou smluvních stran, byť je na první pohled zřejmé, že tyto nejsou zcela vyvážené a zavazuje se v této smlouvě především žalovaný jako student. To však samo o sobě nečiní Prohlášení studenta jakkoliv neplatným, s ohledem na povahu této smlouvy se však zjevně jedná o smlouvu formulářovou, adhezního charakteru, tj. s odkazem na další vnitřní předpisy a jiné dokumenty žalobkyně, které nejsou přímo součástí smlouvy. Lze tedy bez sebemenších pochyb konstatovat, že žalovaný jako student je slabší smluvní stranou této smlouvy, kdy v případě zájmu o studium musí buď onu inominátní smlouvu o studiu podepsat nebo zkrátka jít studovat na jinou školu. Argumentu žalovaného o povaze Prohlášení studenta jako ve skutečnosti pouze jednostranného aktu učiněného žalovaným vůči žalobkyni proto s ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit.

21. Jestliže žalovaný tvrdí, že v důsledku porušování veřejnoprávních předpisů žalobkyní se jejím studentem de iure nikdy nestal, byť fakticky studoval, k tomu soud uvádí, že přestože je přijímací řízení a zahájení studia v porovnání s veřejnými vysokými školami či univerzitami velmi zjednodušené, z pohledu soudu z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný se studentem v akademickém roce 2021/2022 fakticky i de iure stal. Žalovaný se řádně ke studiu přihlásil, přijímacím řízením v nějaké formě prošel a následně mu žalobkyně dokonce zaslala vyrozumění o přijetí, byť podmíněném, které materiálně je zcela jistě rozhodnutím o přijetí, přestože svou formou neodpovídá rozhodnutí o přijetí, které by byl obdržel při přijetí na veřejnou vysokou školu či univerzitu. Jakkoliv je forma přijímacího řízení i vyrozumění o přijetí skutečně velmi zjednodušená (a to až tak, že to opravdu vzbuzuje údiv), k započetí studia nakonec na základě platně uzavřené smlouvy došlo, žalovaný se studentem stal i z pohledu MŠMT a využíval z toho plynoucí benefity. Sama skutečnost, že tento proces není z hlediska veřejnoprávních předpisů zřejmě zcela v pořádku a stejně tak vnitřní předpisy žalobkyně těmto předpisům zcela nevyhovují nemá za následek neplatnost soukromoprávní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně je akreditovaným poskytovatelem vysokoškolského vzdělání v daném oboru, smluvně se zavázala jej žalovanému poskytnout a tento do studia nastoupil a studium dokonce v akademickém roce 2021/2022 absolvoval, což navíc obě stany považují za nesporné. Skutečnost, že vnitřní předpisy žalobkyně obsahují nedostatky sice může vést ke správně právnímu či jinému veřejnoprávnímu postihu, nemůže však ve svém důsledku vést k neplatnosti soukromoprávního závazku, jakkoliv lze takovou situaci považovat ze strany žalobkyně za tristní a vhodnou nápravy, aby se do budoucna podobným sporům vyhnula. S argumentací žalovaného, že se studentem de iure nestal, se však soud z výše uvedených důvodů neztotožnil.

22. Žalovaný se za studium v dané cenové kategorii, tj. bez využívání prémiových služeb jako snížená docházka apod. zavázal zaplatit školné ve výši 40 000 Kč za jeden akademický rok, tj. celkem 80 000 Kč za dvouleté studium, bez ohledu na to, zda bude studium předčasně či naopak úspěšně v termínu ukončeno. V době uzavření smlouvy žalovaný věděl, nebo mohl a měl vědět (i s ohledem na to, že již jednu soukromou vysokou školu úspěšně vystudoval), že žalobkyně za ujednané školné bude pro žalovaného po dobu celého dvouletého studia vytvářet podmínky pro studium tak, aby žalovanému umožnila splnit ujednané studijní limity „řádného“ studia v dohodnuté cenové úrovni. Žalobkyně tedy měla legitimní očekávání, že školné bude uhrazeno řádně, i přes předčasné ukončení studia žalovaným. Takové smluvní ujednání není nijak v rozporu s dobrými mravy, neboť směřuje k plnění legitimní funkce – poskytování vzdělání soukromou vysokou školou, která si prostřednictvím školného zajišťuje, že bude mít možnost studenty přijaté ke studiu skutečně vyučovat a to po celé předpokládané období jejich studia. V opačném případě by totiž bezpochyby docházelo k tomu, že by se na školu přihlašovala řada uchazečů pouze za účelem získání dočasného statutu studenta a škola by pro tyto fiktivní dočasné studenty nedokázala pokrýt své nasmlouvané závazky na celou dobu jejich předpokládaného studia. Školné za celou dobu studia tudíž plní jednoznačně kompenzační funkci a není tedy žádnou nepřiměřenou sankcí za to, že žalovaný své studium předčasně z jakýchkoliv důvodů ukončil. V opačném případě by soukromé vysoké školství nemohlo v obecné rovině vůbec fungovat.

23. Soud proto v tomto případě dospěl k závěru, že žalovaný porušil závazkový vztah vyplývající z uzavřené inominátní smlouvy o studiu – „Prohlášení studenta“ tím, že po předčasném ukončení studia nezaplatil v plné výši ujednané školné, tj. 40 000 Kč za akademický rok 2022/2023. V této části tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit, resp. doplatit, žalobkyni školné ve výši 40 000 Kč.

24. Co se týká dalších poplatků za studium (tj. doplatky na cenovou úroveň Premium a administrativní poplatek) z provedeného dokazování skutečně vyplývá, že podpisem Prohlášení studenta se žalovaný k jejich platbě, resp. obecně k platbě všech žalobkyní určených poplatků, zavázal, a to i pro případ, že své studium předčasně ukončí. Tyto poplatky činí celkem 60 000 Kč (tj. 3 x 20 000 Kč), v přepočtu spolu se školným by tedy žalovaný měl za jeden akademický rok studia měl zaplatit 2 x 70 000 Kč. Dle názoru soudu však tyto studijní a administrativní poplatky v porovnání s klasickým školným nesměřují k žádným legitimním cílům žalobkyně. Tyto poplatky nejsou kryty žádným protiplněním ani žádnou „náhradou škody“ apod. Žalobkyně si tyto poplatky účtuje pouze za to, že žalovaný jejích služeb fakticky vůbec nevyužil – tedy svoje studium ukončil. Plní tedy jednoznačně pouze funkci sankce za předčasné ukončení studia v důsledku zdravotních problémů žalovaného. Jakkoliv je konstrukce ve vnitřních a jiných předpisech žalobkyně sofistikovaná (zejm. co se týká jednotlivých cenových relací), na tomto závěru soudu to nic nemění.

25. Žalovaný se sice tyto poplatky zavázal smluvně zaplatit, a učinil tak jako osoba zletilá, plně svéprávná a s předchozí zkušeností se studiem na soukromé vysoké škole, nelze však popřít, že smluvní konstrukce žalobkyně nebyla zcela obvyklá, a jak již soud zmínil výše, jednalo se navíc o smlouvu formulářovou, adhezní povahy s odkazem na další vnitřní a jiné předpisy žalobkyně, proti kterým žalovaný v postavení slabší smluvní strany neměl šanci cokoliv namítat nebo její ustanovení měnit, pokud měl zájem u žalobkyně skutečně studovat. Takto koncipované poplatky se pak jeví jako zcela účelové a ryze sankční, které sice zákon možná vysloveně nezakazuje, ale i z vyjádření MŠMT (a principů spravedlnosti a práva obecně) vyplývá, že dobrovolné ukončení studia by mělo být právem každého studenta a jako takové proto toto právo nemůže být sankciováno žádnou smluvní pokutou ze strany školy. Ukončením studia navíc škola na studentovi ani nic netratí i s ohledem na to, že je povinen jí uhradit předem dohodnuté školné i za ty akademické roky, které už absolvovat nebude. V daném případě je navíc situace o to absurdnější, že student podmínky cenové úrovně nenaplnil v obou akademických rocích pouze a jen z důvodu dobrovolného předčasného ukončení studia, které rozhodně neplánoval, když do smluvního vztahu se žalobkyní vstupoval, a fakticky ho ani nezavinil, ale ze zdravotních důvodů byl k němu zkrátka nucen přistoupit. Pokud by se jednalo o jakýkoliv jiný závazkový vztah, taková okolnost by protistraně běžně umožňovala se smluvní pokutě vyhnout z důvodů vyšší moci atd., nebo se alespoň obrátit na soud s žádostí o její moderaci pro nepřiměřenost okolnostem. V tomto případě je však žalovaný tohoto práva s ohledem na konstrukci poplatků zcela zbaven, přestože povaha těchto poplatků je prakticky stejná jako by se o smluvní pokutu jednalo. Předmětné poplatky nelze ospravedlnit ani tvrzením žalobkyně, že tyto poplatky představují „podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium poskytované vysokou školou všem studentům“, neboť to na jejich jednoznačně sankční povaze vůbec nic nemění. Z hlediska práva totiž jejich pozdější využití není právně významné, pokud byly získány zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy a potažmo tedy i v rozporu se zákonem (podle § 588 o. z.).

26. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že ustanovení Prohlášení studenta týkající se odkazů na předpisy ukládající takovou povinnost se zjevně příčí dobrým mravům a jsou proto absolutně neplatná (což není v rozporu s platností zbytku dotyčné smlouvy dle § 576 o. z.). Soud proto v této části zamítl zbývající nárok žalobkyně na zaplacení částky 60 000 Kč představující: - doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2021/2022 ve výši 20 000 Kč; - doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2022/2023 ve výši 20 000 Kč; - administrativní poplatek ve výši 20 000 Kč za „Nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard“ v souladu s administrativním ceníkem [adresa] (položka [Anonymizováno].[Anonymizováno]).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 520 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem, odpor proti platebnímu rozkazu, reakce na repliku žalobkyně, účast při jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. v délce 6 půlhodin po 100 Kč, tj. v celkové částce 600 Kč.

28. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení