10 C 70/2020-209

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 663 789 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na úhradu 663 789 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 10. 5. 2020 domáhal po žalované úhrady částky ve výši 700 050 Kč, a dále částky 57 739 Kč. Žalobce uvádí, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 27. 11. 2015, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Žalobce uvádí, že byl obžaloby pravomocně zproštěn 17. 10. 2019 a že mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla nemajetková újma. Žalobce dále uvádí, že trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho osobní i profesní život, zasáhlo jeho čest a dobrou pověst a představovalo pro něj značnou psychickou i finanční zátěž, útrapy a nejistotu. Žalobce uvádí, že byla prakticky zlikvidována jeho profesní kariéra a téměř jeho soukromý život, když se málem rozvedl. Žalobce rovněž popisuje zásahy ve sféře zdravotní. Žalobce uvádí, že trestní řízení bylo medializováno a specifikuje tři články, v nichž mělo dojít k medializaci vyvolanou ze strany státu. Žalobce uvádí, že jeho trestní stíhání trvalo 1 420 dnů, což přepočítává na měsíce, a toto násobí měsíční částkou odškodnění ve výši 20 000 Kč a dospívá tak k částce ve výši 700 050 Kč. Podáním ze dne 26. 1. 2021 pak žalobce uvedl, že došlo k chybě v počtech při uvedení způsobu výpočtu, když se má jednat o násobek měsíční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč, který dává součin 700 050 Kč. Žalobce dále namítá, že naříkané trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu s tím, že nebylo skutkově či právně složité tak, aby toto jeho délku odůvodňovalo. Žalobce za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení požaduje zadostiučinění ve výši 57 739 Kč, když vychází k roční částky odškodnění 20 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 12. 1. 2021. V tomto uvedl, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí odškodnil částkou 94 000 Kč. K tomuto žalovaný uvádí, že nemá za prokázané zásahy spočívající v tvrzení o prodeji pozemků na výstavbu rodinného domu, a rovněž nemá za prokázané zásahy zdravotní. Pokud jde o medializaci, pak uvádí, že tato není přičitatelná státu, neboť se nejedná o medializaci vyvolanou excesivním jednáním státních orgánů. Žalovaná dále uvádí, že rovněž zásahy v profesní sféře nejsou natolik zásadní, jak žalobce uvádí, a závěrem žalovaná uvádí, že s ohledem na zbývající tvrzené zásahy v osobnostní sféře přiznává jako adekvátní zadostiučinění částku právě ve výši 94 000 Kč. Žalovaná poté rekapituluje průběh naříkaného řízení a uzavírá, že toto řízení nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé a žalobce proto na tomto nároku neodškodnila. Žalovaná uvádí, že řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců, akcentuje komplikovanost řízení po stránce skutkové, zejména ve fázi přípravného řízení, především s ohledem na výslechy obviněných, svědků a vypracování znaleckého posudku a vyhodnocení velkého množství dalších listinných důkazů. Zejména vzhledem k těmto kritériím pak má žalovaná za to, že odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu dán není.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované žalobou uplatněný nárok uplatnil a to dne 17. 4. 2020.

4. Žalovaná žalobce odškodnila co do nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí na základě stanoviska ze 17. 12. 2020, tj. po uplynutí lhůty stanovené k předběžnému projednání nároku a po podání žaloby s tím, že žalobci uhradila částku 94 000 Kč. Žalobce pak v reakci na to vzal v tomto rozsahu žalobu zpět podáním z 26. 1. 2021 a soud řízení, co do částky 94 000 Kč, na nemajetkové újmě za vydání nezákonného rozhodnutí usnesením ze dne 8. 2. 2021 zastavil.

5. Mezi stranami byl nesporným následující obsah spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 27. 11. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 23. 12. 2015 podal [anonymizováno] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, dne 15. 2. 2016 byla stížnost odůvodněna. Dne 4. 12. 2015 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [celé jméno žalobce], stížnost byla doplněna dne 14. 12. 2015. Dne 18. 1. 2016 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [anonymizováno] [příjmení], dne 8. 2. 2016 byla stížnost odůvodněna. Dne 22. 12. 2015 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [anonymizováno] [příjmení], dne 21. 1. 2016 byla stížnost odůvodněna. Dne 7. 12. 2015 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [anonymizováno] [příjmení], dne 16. 2. 2016 byla stížnost odůvodněna. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 17. 3. 2016 byly stížnosti obviněných zamítnuty. Dne 8. 3. 2016 proběhl výslech obv. [příjmení]. Dne 16. 3. 2016 proběhl výslech obv. [příjmení] a obv. [příjmení]. Dne 17. 3. 2016 proběhl výslech obv. [příjmení]. Dne 18. 3. 2016 proběhl výslech obv. [celé jméno žalobce]. Dne 24. 3. 2016 proběhl výslech obv. [příjmení]. Dne 24. 5. 2016 byl proveden výslech svědka [příjmení], dne 25. 5. 2016 byl proveden výslech svědků [příjmení] a [příjmení], dne 30. 5. 2016 byl proveden výslech svědků [příjmení] a [příjmení], dne 31. 5. 2016 byl proveden výslech svědků [příjmení] a [příjmení], dne 1. 6. 2016 byl proveden výslech svědků [příjmení] a [příjmení], dne 6. 6. 2016 byl proveden výslech svědků [příjmení] a [jméno] [příjmení], dne 7. 6. 2016 byl proveden výslech svědkyně [příjmení], dne 8. 6. 2016 byl proveden výslech svědka [příjmení], dne 14. 6. 2016 byl proveden výslech svědka [příjmení]. Dne 20. 7. 2016 byli [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] upozorněni na změnu právní kvalifikace. Dne 24. 11. 2016 byl proveden výslech znalkyně [příjmení] [příjmení]. Dne 10. 4. 2017 byl přibrán k podání znaleckého posudku znalec – Ing. [jméno] [příjmení], která znalecký posudek podala ke dni 14. 6. 2017 (tento důkaz se ukázal býti procesně nepoužitelným). Dne 12. 4. 2017 byly obv. [příjmení] podány námitky proti osobě znalce a formulaci otázek, kterým nebylo vyhověno (a to opatřením státního zástupce Městského státního zastupitelství [anonymizováno] [obec] ze dne 8. 6. 2017). Dne 12. 10. 2017 proběhlo prostudování spisu při skončení vyšetřování. Další prostudování spisu se uskutečnilo ve dnech 2. 11. 2017, 6. 11. 2017, 7. 11. 2017, 8. 11. 2017, 13. 11. 2017. Dne 15. 11. 2017 podal obv. [příjmení] návrh na zastavení trestního stíhání. Dne 29. 11. 2017 byl vrchním komisařem podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla Městským státním zastupitelstvím [anonymizováno] [obec] podána dne 2. 5. 2018. Dne 28. 5. 2018 byl podán obv. [příjmení] podnět k předběžnému projednání obžaloby. Dne 26. 6. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení ve věci, a to na dny 24. 9. – 27. 9. 2018. Dne 26. 6. 2018 podal obv. [příjmení] podnět k předběžnému projednání obžaloby. Dne 24. 9. 2018 se konalo hlavní líčení, při němž byl proveden výslech obž. [celé jméno žalobce], obž. [příjmení] a obž. [příjmení]. V hlavním líčení bylo pokračováno dne 25. 9. 2018 a byl proveden výslech obž. [příjmení], obž. [příjmení] a obž. [příjmení]. Při hlavním líčení dne 26. 9. 2018 byly prováděny listinné důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na dny 3. 12. – xanon [číslo]. Při hlavním líčení dne 3. 12. 2018 byly provedeny výslechy svědků – byli slyšeni svědci [příjmení], Ing. [příjmení], Starý a [příjmení]. Při hlavním líčení dne 4. 12. 2018 byli slyšeni svědci [příjmení], [jméno], [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]. Při hlavním líčení dne xanon [číslo] byl proveden výslech svědků [příjmení] a [příjmení]. Dále byl proveden výslech znalců [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno na dny 26. 2. – 28. 2. 2019. Při hlavním líčení dne 26. 2. 2019 byl proveden výslech svědka [příjmení], byly čteny výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], Ing. [anonymizováno] a Ing. [příjmení], dále byly čteny protokoly o podání vysvětlení a úřední záznamy o podaných vysvětleních. Při hlavním líčení dne 27. 2. 2019 bylo skončeno dokazování a byly předneseny závěrečné řeči. Při hlavním líčení dne 28. 2. 2019 byl vyhlášen rozsudek. Předsedkyně senátu dne 28. 3. 2019 a následně dne 31. 5. 2019 a dne 31. 7. 2019 požádala místopředsedu soudu o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci, vyřizování další agendy v senátu a přednostní vyřizování vazeb. Žádostem bylo opakovaně vyhověno. Rozsudek čítající 105 stran byl doručován dne 19. 8. 2019. Dne 26. 8. 2019 bylo proti rozsudku soudu I. stupně podáno ze strany Městského státního zastupitelství [anonymizováno] [obec] odvolání. Dne 11. 9. 2019 bylo podáno odvolání obž. [příjmení]. Dne 12. 9. 2019 byl spis předložen [název soudu]. Dne 19. 9. 2019 se k odvolání vyjádřil obž. [příjmení]. Dne 20. 9. 2019 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 17. 10. 2019. Dne 20. 9. 2019 se k odvolání státní zástupkyně vyjádřil obž. [příjmení], dne 30. 9. 2019 pak obž. [příjmení]. Dne 7. 10. 2019 se k odvolání Městského státního zastupitelství v [obec] vyjádřil obž. [celé jméno žalobce]. Dne 17. 10. 2019 se uskutečnilo veřejné zasedání u Vrchního soudu v Praze, při němž bylo rozhodnuto, že se odvolání státního zástupce i obž. [příjmení] zamítají. Předmětné trestní řízení tak pravomocně skončilo ke dni 17. 10. 2019.

6. Z lékařské zprávy [anonymizováno] sv. [právnická osoba] ze dne 21. 7. 2017 v kombinaci s účastnickým výslechem žalobce, má soud za zjištěné, že v souvislosti s trestním stíháním se u žalobce objevilo refluxní onemocnění jícnu, když tímto dříve netrpěl.

7. Z potvrzení Úřadu práce České republiky z 2. 11. 2012 soud zjistil, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to od 19. 7. 2012 do 31. 10. 2012, a že za toto období pobíral podporu v nezaměstnanosti. Z této listiny však nebylo možno zjistit zásahy ve sféře pracovní v době po zahájení trestního stíhání.

8. Z potvrzení o výdělku a potvrzení o zaměstnání vystaveném [stát. instituce] 2. 12. 2011 soud zjistil, že žalobce pracoval pro [stát. instituce] v období od 1. 11. 2010 do 30. 11. 2011 a že v tomto období činil jeho průměrný čistý výdělek [částka]. Z tohoto dokumentu nebylo však možno zjistit relevantní informace ohledně zásahu do profesní sféry žalobce za období po zahájení trestního stíhání.

9. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, sp. zn. V [číslo] 2015 [číslo] soud zjistil, že žalobce a jeho manželka prodali kupní smlouvou z [datum] pozemky v k.ú. [obec], konkrétně pozemek parc. [číslo] orná půda, a pozemek parc. [číslo] orná půda, a to manželům [příjmení]. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že zhruba 20 dnů po zahájení trestního stíhání tedy žalobce a jeho manželka prodali tyto pozemky, které dříve vlastnili, a to konkrétně od roku 2007, nicméně vzhledem k tomu, že k prodeji došlo zhruba 20 dnů po zahájení trestního stíhání, pak soud nemá z této listiny za prokázané, že by tak bylo učiněno v souvislosti s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť nelze uvěřit tomu, že by v takto krátké době pouze v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí žalobce s manželkou zorganizovali, dojednali a zrealizovali prodej předmětných pozemků pouze z důvodu, že zahájené trestní stíhání v této době bylo pro žalobce již příliš zatěžujícím.

10. Ze schvalovací doložky [stát. instituce] soud zjistil, že žalovaná žalobci uhradila na nemajetkové újmě z nezákonného rozhodnutí částku 94 000 Kč s tím, že částka byla poukázána 21. 12. 2020.

11. Z článku„ [stát. instituce] má na krku machinace s dotacemi! [příjmení] několik trestních oznámení.“ ze serveru [webová adresa] soud zjistil, že v tomto článku je zmiňován žalobce jménem obecně v souvislosti s tím, že je proti němu vedeno trestní řízení. Toto médium pak informuje i o tom, že náměstek vnitra potvrdil, že bylo podáno trestní oznámení a že mluvčí policejního prezídia toto potvrdil. V rámci článku není uváděno jiné vyjádření orgánů činných v trestním řízení. V článku„ Ředitelé odboru vnitra u soudu odmítli obžalobu kvůli [anonymizováno]“, ze serveru [webová adresa], soud zjistil, že toto médium v obecné rovině informovalo o tomto trestním řízení, a to i v tom směru, že žalobce odmítl, že by se na tvorbě předmětného dodatku vůbec podílel. V rámci tohoto článku je pak uvedeno to, co státní zástupkyně učinila předmětem obžaloby, tedy, že mělo dojít k uzavření 3 nezákonných a nevýhodných dodatků, a že jde o škodu celkem ve výši 11,7 milionu korun. V článku je výslovně uvedeno, že toto státní zástupkyně uvedla na jednání soudu, tedy v rámci prezentace obžaloby. Jiné vyjádření orgánů činných v trestním řízení z tohoto článku možno zjistit nebylo. Z článku„ Sporná smlouva s [anonymizováno] Ředitelé odboru vnitra jsou před soudem, vinu popřeli“, ze serveru [webová adresa] soud zjistil, že toto médium informovalo o tom, že žalobce obžalobu odmítá, a v rámci tohoto článku je rovněž citováno to, co státní zástupkyně uvedla v rámci čtení obžaloby u [název soudu]. S tím, že je konstatováno, že [stát. instituce] se připojilo s nárokem na náhradu škody jakožto poškozený. Poté je obecně referováno o předmětu trestního řízení, tedy, že jde o oblast informačních technologií a problematiku související se zákonem o veřejných zakázkách. Ani z tohoto článku pak nebylo možné zjistit, že by se orgány činné v trestním řízení k tomu jinak vyjadřovaly. Tyto tři články označil žalobce k prokázání toho, že medializace trestního řízení je přímo přičitatelná státu. Soud z těchto článku však nezjistil, že by se orgány činné v trestním řízení vyjadřovaly k trestnímu stíhání žalobce excesivně, tj. že by např. porušily presumpci neviny, nebo svých chováním samotnou medializaci nějak iniciovaly. V předmětných článcích je pouze citováno, co státní zástupkyně uvedla přímo na jednání soudu, tedy média obecně informují o průběhu konkrétního jednání, a poté o povaze celého řízení a jeho předmětu. Soud tak z těchto článků nezjistil, že by ve věci došlo k medializaci, která by byla přičitatelná přímo státu.

12. Z článku„ Kvůli chybám v projektu z [anonymizováno] éry přijde vnitro o desítky milionů korun.“, dále z článku„ Z IT projektu na vnitru profitovali lidé z firem spjatých s úředníky ministerstva.“, dále z článku„ Čtyři bývalé manažery vnitra čeká soud kvůli smlouvám s [anonymizováno].“, dále z článku„ Čtyři bývalí manažeři u vnitra čelí obžalobě za smlouvy s [anonymizováno].“, dále z článku„ Čtyři bývalí manažeři z vnitra čelí obžalobě za smlouvy s [anonymizováno]. Údajně obcházeli zákon o veřejných zakázkách.“, dále z článku„ Čtyři bývalí manažeři z vnitra míří k soudu kvůli smlouvám na IT služby.“, dále z článku„ Podezřelé smluvní dodatky, ex manažeři čelí obžalobě, hrozí jim přísný trest.“, dále z článku„ Soud začal řešit podezřelé smlouvy na vnitru. Státu měla vzniknout škoda 12 milionů.“, dále z článku„ Podezřelé smlouvy na vnitru bez trestu. Soud ministerské úředníky osvobodil.“ soud zjistil, že předmětné trestní řízení bylo medializováno v médiích s celostátním dosahem. Předmětem medializace byla trestní kauza jako taková, s uvedením jejího předmětu týkajícího se IT služeb a veřejných zakázek a v některých článcích je přímo zmiňována osoba žalobce. Z těchto článků však nebylo možno učinit jiný závěr, než o obecné medializaci trestního řízení, tedy zejména se z obsahu těchto článku nepodává, že by došlo k excesivní medializaci ze strany státu, tedy státem vyvolanou medializaci či orgány činnými v trestním řízení se v rámci ní nevhodně vyjadřujícími.

13. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že trestní stíhání tohoto postihlo, zejména pokud jde o jeho důstojnost a čest, neboť soud uvěřil tomu, že se jedná o osobu, která dodržuje pravidla, a nikdy dříve neměl problémy s postihy, proto vnímal trestní stíhání obzvláště úkorně. Soud dále uvěřil žalobci, že trestní stíhání se negativně promítlo do jeho rodinného života, když toto vyústilo v manželské konflikty a po zahájení trestního stíhání i 2x navštívili s manželkou manželskou poradnu. Zásahy do sféry rodinné byly prohloubeny i tím, že bezprostředně před zahájením trestního stíhání žalobce s manželkou adoptovali dceru. Soud rovněž uvěřil žalobci, pokud jde o zásahy zdravotní, konkrétně, že se u žalobce rozvinulo refluxní onemocnění jícnu, kterým dříve netrpěl, a že byl vystaven ve zvýšené míře stresu. Naopak z výpovědi žalobce se podává, že pokud jde o prodej pozemku původně určeného ke stavbě rodinného domu, pak k tomuto došlo z důvodu úkonů, které byly činěny ještě v rámci vyšetřovací fáze přípravného řízení, konkrétně žalobce v této době ztratil naději v to, že policie kdy uvěří verzi žalobce; tedy tento zásah není v příčinné souvislosti se samotným zahájením trestního stíhání.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce pak soud tyto souhrnně rozebírá níže a na toto odkazuje. V řízení nebyla prokázána excesivní medializace přičitatelná státu. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

15. Soud ve věci nehodnotil evidenční listy důchodového pojištění za rok 2009, 2010, 2012, 2013, 2014, ani evidenční listy důchodového pojištění za rok 2008, 2006, 2007. Rovněž soud nehodnotil evidenční list důchodového pojištění za rok 2011 a 2010, to vše z důvodu, že k zahájení trestního stíhání došlo usnesením z 27. 11. 2015. Tedy vyhodnocení těchto důkazů nebylo relevantním pro posouzení tvrzení, že vydání tohoto nezákonného rozhodnutí mohlo ovlivnit příjmové či výdělečné poměry žalobce, když se jedná o období časově předcházející. Soud dále duplicitně nehodnotí listiny dokládající průběh trestního řízení, když byl k důkazu proveden celý trestní spis.

16. Soud zamítl návrh na výslech svědků [jméno], [příjmení] a [příjmení], když tento byl navržen k prokázání zásahu do pracovní sféry v době před zahájením trestního stíhání, a dále toto soud zamítl z důvodu, že došlo k doplnění těchto důkazních návrhů po soudem stanovené lhůtě, která uplynula 25. 5. 2021.

17. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Žalobce se žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 57 739 Kč.

21. Žalovaná na tomto nároku žalobce neodškodnila, neshledala odpovědnostní titul.

22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 11. 2015, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne 17. 10. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek po rozhodnutí soudu odvolacího. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 3 roky a 11 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti ještě přiměřená.

25. K závěru o tom, že celkovou délku řízení je ještě třeba považovat za přiměřenou, vede soud vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Konkrétně pak zejména vyhodnocení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. b) - složitost řízení v kombinaci s kritériem dle písm. d) - postupu orgánů veřejné moci během řízení. Ve vztahu k žalobci byla podána obžaloba pro podezření ze spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248a odst. 2 alinea druhá a odst. 4 písm. a), a trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, přičemž trestného činu se měl dopustit jednáním, k němuž došlo v září 2010, při přípravě dodatku č. 5 k prováděcí smlouvě, která byly uzavírána mezi [stát. instituce] a [právnická osoba] na základě rámcové smlouvy, která byla dříve uzavřena a která vzešla z veřejné zakázky na poskytování licencí k produktům [anonymizováno] a multilicenčnímu programu [anonymizováno] a [anonymizováno], a souvisejícím službám subjektům veřejné správy. Přičemž žalobci bylo kladeno za vinu, že postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Orgány činné v trestním řízení vytěžili v rámci trestního řízení všechny obviněné, respektive obžalované, kterých bylo celkem 6, a dále bylo provedeno rozsáhlé dokazování jak výpovědí svědků, tak listinnými důkazy. Ve věci bylo, mimo jiné, slyšeno celkem 14 svědků a 42 osob podávalo vysvětlení. V rámci trestního řízení orgány činné v trestním řízení pracovaly s několika znaleckými posudky a v řízení bylo provedeno rozsáhlé listinné dokazování. Toto zahrnovalo zejména samotnou smlouvu o strategické spolupráci [stát. instituce] a [anonymizováno], včetně celé řady dodatků, a zejména pak související listinné důkazy, jako jsou zápisy z jednání týkající se realizace projektu, usnesení vlády, komunikace jednotlivých subjektů, listiny týkající se realizace a kontroly samotné veřejné zakázky, dále listiny zahrnující zápisy z jednání ohledně realizace předmětné veřejné zakázky a interní dokumenty [stát. instituce] České republiky, zejména zápisy z porad náměstka Ministerstva vnitra, a to v počtu několika desítek takovýchto zápisů. Rovněž byly k důkazu prováděny zprávy o daňové kontrole a dokumenty ÚOHS. Z obsahu naříkaného spisu se tak podává, že trestní řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, neboť orgány činné v trestním řízení, zejména pak soud, musely z rozsáhlého listinného dokazování a mnoha výpovědí svědků, obviněných a dalších osob, které podávaly ve věci vysvětlení, dospět k závěru, jaké bylo jednání žalobce a jaké byly související okolnosti, aby bylo možno učinit závěr, zda žalobce porušil povinnost (společným jednáním s dalšími obžalovanými) účelně a hospodárně využívat majetek státu, nebo zda naopak provedl potřebnou analýzu potřebnosti služeb a produktů ve vztahu k jiným dodavatelům. Po skutkové stránce se tak jednalo o posouzení nadstandardně složité problematiky IT, týkající se zejm. licencí k produktům [anonymizováno], vázaných na spolupráci [stát. instituce] se [právnická osoba]. S touto skutkovou složitostí souvisela i vyšší procesní složitost věci, neboť ve věci bylo nutno vytěžit všech 6 obviněných, respektive obžalovaných, následně 14 svědků a 42 osob, které podávaly vysvětlení. A rovněž se vypořádat s velkým množstvím listinných důkazů. I po právní stránce bylo řízení složitějším, neboť trestní soudy se musely zabývat komplikovanou otázkou plnění povinností dle zákona o veřejných zakázkách, respektive zvolení optimální formy postupu dle tohoto zákona. Jak se podává z průběhu naříkaného řízení nelze přitom shledat, že by v řízení došlo i jen k dílčím průtahům, které by byly přičitatelné policii státnímu zastupitelství nebo soudu. V kombinaci těchto dvou faktorů tak soud dospívá k závěru, že s ohledem na nadstandardní skutkovou složitost věci a zvýšenou procesní a právní složitost věci, a vzhledem k tomu, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule, bez dílčích průtahů, s cílem ve věci rozhodnout, lze uzavřít, že především s ohledem na tyto dvě kritéria je celková doba řízení v délce trvání 3 let a 11 měsíců ještě přiměřenou. Neboť právě pro tato kritéria nebylo možno důvodně očekávat, že by řízení mohlo být ukončeno v době kratší.

26. K závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení nevede soud ani vyhodnocení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. c), neboť v řízení nelze shledat jednání poškozeného, které by se buď negativně nebo pozitivně promítlo do celkové doby řízení, zejména však nelze dospět k závěru, že by se žalobce snažil o urychlení řízení, a toto se nezdařilo i přes jeho aktivní snahu v tomto směru.

27. Zásadním pro závěr o tom, že celková délka naříkaného řízení je ještě přiměřenou, je i vyhodnocení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e), tj. významu řízení pro poškozeného. V tomto ohledu je třeba zdůraznit to, že žalobce se vůči žalované domáhá samostatně nároku z nemajetkové újmy způsobené vydáním samotného nezákonného rozhodnutí, tj. za skutečnost, že byl vůbec nezákonně trestně stíhán. Na tento nárok přitom žalovaná žalobci plnila finanční zadostiučinění ve výši 94 000 Kč a v rámci tohoto nároku tím bylo plně zohledněno právě i to, že žalobce byl vůbec trestně stíhán, a to právě při zohlednění trestné činnosti, pro kterou byl stíhán. Pro vyhodnocení kritéria nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení tak tedy není možné toto kritérium hodnotit duplicitně a nelze tak vyjít z jinak typově zvýšeného významu trestního řízení jako takového. Tedy soud uzavírá, že ani vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení trestní, nelze ještě dospět k závěru, že jenom pro tento fakt by celková doba řízení byla nepřiměřenou, když tento závěr vyvracejí právě zásadní skutečnosti ohledně složitosti řízení a plynulosti postupu orgánů činných v trestním řízení, jak tyto soud popsal výše, a fakt odškodnění typové povahy trestního řízení v rámci újmy za vydání nezákonného rozhodnutí.

28. Soud proto žalobou uplatněný nárok na náhradu 57 739 Kč z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení v celém rozsahu zamítl.

29. Žalobce se dále žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 606 050 Kč, když žalovaná na tento nárok v původní výši 700 050 Kč dobrovolně plnila 94 000 Kč (po podání žaloby i lhůtě pro předběžné projednání) a soud pro zpětvzetí žaloby v této části řízení zastavil (žalobce nežádal úroky z prodlení).

30. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Policie ČR z 27. 11. 2015, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu dle § 248 odst. 2 alinea druhá, 4 písm. a) t.z. v jednočinném souběhu se zločinem dle § 220 odst. 1, 3 t.z., ve formě spolupachatelství., když toto usnesení bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 28. 2. 2019, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], kterými byl žalobce zproštěn obžaloby.

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

33. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práv žalobce obecně ve sféře cti, důstojnosti a dobrého jména, dále v oblasti zdravotní života a rodinného života.

34. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/ 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v souběhu s trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku. Tedy obecně pro trestnou činnost, s níž není spojena zvýšená míra společenského odsouzení, což soud zohlednil tím, že k porovnání vybral případy trestních stíhání s porovnatelnou mírou společenského odsouzení, případně, pokud soud zvolil případy s vyšší mírou společenského odsouzení, pak toto odůvodnil v rámci závěru o přiměřené výši zadostiučinění. Obecně však všechny zvolené porovnávané případy vykazují u tamních trestních stíhání obdobnou mírou společenského odsouzení.

36. Trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 11 měsíců, a jak uvedeno výše, soud nedospěl k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Délku řízení tak v rámci nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí soud zohlednil tím, že ji posuzoval jako jedno z kritérií v rámci porovnání se srovnávanými případy, zejména tím, že pokud porovnávané řízení trvalo dobu kratší, vycházel soud pro řízení zdejší z toho, že by odškodnění mělo být vyšším.

37. Soud v posuzovaném případě neshledal zvláštní okolnosti, které by bylo třeba posuzovat při zhodnocení nemajetkové újmy vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí.

38. Žalobce tvrdil tyto zásahy do osobnostní sféry. Trestní stíhání negativně zasáhlo do osobního života žalobce, a to konkrétně tím způsobem, že se postupně čím dál více negativně projevovalo ve vztahu žalobce a jeho manželky a negativně ovlivňovalo jejich manželství. Žalobce nemohl s manželkou plánovat společný život. Fakticky manželský vztah stagnoval. Toto kulminovalo při doručení obžaloby, kdy došlo k rapidnímu zhoršení manželského vztahu a s tímto rovněž souviselo to, že se žalobce a manželka rozhodli odložit stavbu rodinného domu v obci [obec] ve Středočeském kraji a vzhledem k nejistotě vyvolané trestním stíháním pak i prodali pozemek, na kterém měl být původně rodinný dům vystavěn. Žalobce dále v tomto směru uvádí, že manželský vztah se ocitl až na samém pokraji rozvodu a že s manželkou navštěvovali manželskou poradnu. Žalobce dále popsoval zásahy vyvolané v jeho sféře medializací trestního stíhání. Uvádí, že byl touto medializací stigmatizován a že to byl stát, kdo medializaci rozpoutal. Pokud jde o medializaci přičitatelnou státu, pak označuje články s nápisem„ [stát. instituce] má na krku machinace s dotacemi [příjmení] několik trestních oznámení.“ ze serveru [webová adresa], dále článek s názvem„ Sporná smlouva s [anonymizováno], ex ředitelé odboru vnitra jsou před soudem, vinu popřeli.“ ze serveru [webová adresa], a dále článek„ Ředitelé odboru vnitra u soudu odmítli obžalobu kvůli [anonymizováno]“ ze serveru [webová adresa]. Žalobce dále uvádí zásahy v profesním životě, uvádí, že pracoval ve vysoké funkci, byl odborníkem v oblasti programového řízení, pobíral mzdu ve výši 140 000 Kč. Příchodem na [stát. instituce] si výrazně pohoršil, pobíral odměnu ve výši 82 000 Kč, nicméně tak činil z důvodu, že chtěl pomoci státu, jehož je občanem, a přispět tak svými zkušenostmi a znalostmi. Vzhledem k trestnímu stíhání však byl profesně diskreditován, z pochopitelných důvodů jej nikdo nechtěl zaměstnat. Stal se ze dne na den nezaměstnaným a po profesní stránce tímto trpí dodnes. Žalobce uvádí, že byl 22 měsíců evidován na úřadu práce. Od 1. 12. 2011 do 18. 7. 2012, od 19. 7. 2012 do 31. 10. 2012 a od 7. 11. 2014 do 30. 9. 2015. Žalobce dále popisuje zásahy ve sféře zdravotní, konkrétně uvádí, že v důsledku trestního stíhání se u něj projevil polyurický vřed a refluxní choroba jícnu. K poučení na jednání konaném dne 10. 5. 2021 pak žalobce ve stanovené lhůtě profesní zásahy nedotvrdil (učinil tak po lhůtě, navíc pouze k období před zahájením trestního stíhání).

39. Z provedeného dokazování má soud za prokázané zásahy ve sféře cti, důstojnosti a dobrého jména, když soud uvěřil účastnické výpovědi žalobce, že tento trestní stíhání vnímal obzvláště úkorně, neboť byl osobou bezúhonnou a nebyl do té doby stíhán ani za přestupek. Tedy zejména v kombinaci s vysokou škodou, kterou měl způsobit, se s faktem trestního stíhání nemohl smířit. To vše za situace, kdy se sám na podpisu sporné smlouvy vůbec nepodílel. Soud má rovněž za potvrzené zásahy ve sféře rodinné, konkrétně v tom rozsahu, že trestní stíhání vedlo ke zhoršení manželských vztahů, když manželé byli nuceni navštívit 2x manželskou poradnu a to v době po vydání nezákonného rozhodnutí. Zásahy ve sféře rodinné byly ještě umocněny tím, že v říjnu 2015 žalobce s manželkou adoptovali potomka, tedy stres vyvolaný trestním stíháním se promítl do rodinného života o to intenzivněji. Soud má rovněž za prokázané, a to i v kombinaci s lékařskou zprávou, zásahy ve sféře zdravotní, když soud uvěřit tomu, že v důsledku trestního stíhání došlo u žalobce k rozvinutí refluxní poruchy jícnu, a obecně ke zvýšené míře stresu. Soud naopak nemá za prokázané zásahy ve sféře pracovní, když žalobce sám tyto datoval do doby před vydáním nezákonného rozhodnutí, a soud nemá ani za prokázané zásahy spojené s prodejem pozemku, kde měl být vystavěn rodinný dům, neboť v tomto směru se z účastnické výpovědi žalobce podává, že hlavní příčinou byla fáze prověřování spáchané trestné činnosti před vydáním nezákonného rozhodnutí; což nevylučuje ani fakt, že k samotnému prodeji došlo těsně po zahájení trestního stíhání, neboť soud neuvěřil tomu, že by pouze v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí toto vedlo k finálnímu rozhodnutí o prodeji (i jen časově by to bylo nereálné na organizaci). Konečně i sám žalobce toto nepřipisoval zahájení trestního stíhání, ale vyjádření policie v rámci vyšetřovací fáze přípravného řízení, která věc označovala za komplikovanou, a žalobci se stalo zřejmým, že věc se asi dostane do stádia řízení před soudem. Soud dále nemá za prokázané zásadnější zásahy ve sféře sociální, když tyto žalobce ani netvrdil, a pokud jde o medializaci, pak soud má za prokázanou obecnou medializaci kauzy. Soud však nezjistil excesivní medializaci, která by byla přičitatelná státu v tom směru, že by se orgány činné v trestním řízení negativně vyjádřily či daly podnět k medializaci obecné jiným nevhodným způsobem.

40. Soud všechna tato kritéria vyhodnotil společně a dospěl k závěru, že žalobci je třeba poskytnout zadostiučinění ve formě finančního odškodnění, když konstatování porušení práva by nebylo dostatečnou satisfakcí za vydání nezákonného rozhodnutí, a to pro svoji nižší intenzitu formy odškodnění ve vztahu k zásahům do sfér žalobce (zejm. zdravotní).

41. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

42. Soud s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 70 000 Kč. Soud vyšel při porovnání z následujících případů.

43. Soud provedl porovnání s případem řešeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. 70 Co 160/2018, kde se jednalo o dva roky a jeden měsíc trvající trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku, tamní poškozený byl ve vazbě, byl výrazně zasažen v pracovní sféře, když byl pracovníkem na pozici vedoucího státního fondu životního prostředí, a výkon jeho pracovní činnosti byl trestním stíháním zásadně ovlivněn. Tamní poškozený byl zásadně zasažen na rodinné sféře a rovněž v oblasti psychického zdraví, když se léčil s posttraumatickou stresovou poruchou. Rovněž sociální zásahy u tamního poškozeného byly značné, přičemž soudy přiznaly tamnímu poškozenému odškodnění ve výši 70 000 Kč. V porovnání s tímto případem byl zdejší žalobce rovněž zasažen ve sféře zdravotní a rodinné, a srovnatelné jsou i zásahy, které se u zdejšího žalobce projevily obecnou medializací kauzy. U tamního poškozeného navíc došlo k zásadním zásahům ve sféře pracovní, které u zdejšího žalobce shledány nebyly, což by odůvodňovalo přiznání zadostiučinění nižšího, na druhou stranu však řízení zdejšího žalobce trvalo déle, konkrétně 3 roky a 11 měsíců, což naopak hovoří pro přiznání zadostiučinění vyššího. Tyto dva faktory se tak kompenzují, a soud uzavírá, že porovnáním s tímto případem má za to, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 70 000 Kč.

44. Soud provedl dále porovnání s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 10/2014, kde se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu úplatku (vyšší společenské odsouzení týkající se zneužití výkonu funkce ve státní správě), tamní řízení trvalo 19 měsíců a u tamního poškozeného došlo k zásahům do pracovní sféry, když s ním byl ukončen pracovní poměr a následně byl nezaměstnaný. Toto návazně vyvolalo finanční problémy v oblasti zajištění jeho rodiny, odkázané na tamního poškozeného výživou, a rovněž došlo k výrazným zásahům v oblasti sociální. Kauza tamního poškozeného byla rovněž medializována jak v televizi, tak na internetu, přičemž tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Ve vztahu k zdejšímu žalobci tak lze shledat obdobné zásahy vyvolané na dobrém jménu a cti obecnou medializací celé kauzy. Jiné zásahy v oblasti sociální však soud neshledal. U zdejšího žalobce soud navíc shledal zásahy ve sféře zdravotní. Naopak nebyly shledány zcela zásadní zásahy ve sféře pracovní, jako tomu bylo u tamního poškozeného, s následnými ekonomickými dopady do rodinného fungování. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že u tamního poškozeného byly shledány zásahy ve větším rozsahu, zejména zcela zásadní zásahy ve sféře pracovní a ekonomické, související s ukončením pracovního poměru. Trestní řízení tamního poškozeného trvalo sice kratší dobu, nicméně bylo vedeno pro trestný čin s vyšší mírou společenského odsouzení. Soud tak má za to, že vyšší míra společenského odsouzení u tamního poškozeného, a kratší trestní řízení u tamního poškozeného se kompenzují a odůvodňovaly by přiznání stejného zadostiučinění, avšak shledané výraznější zásahy u tamního poškozeného v porovnání s žalobcem (když tyto nekompenzují ani zásahy ve sféře zdravotní), pak vedou soud rovněž k závěru, že adekvátní výši finančního zadostiučinění je částka 70 000 Kč.

45. Soud dále vyšel při porovnání z rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 19 C 270/2016. Tamní trestní řízení trvalo dva a půl roku a bylo vedeno pro podezření ze spáchání přečinu podvodu (obdobné, společenské odsouzení v očích veřejnosti obdobné podvodu, ale ve veřejné funkci či sféře). U tamního poškozeného byly shledány zásahy spočívající v zamítnutí žádosti o přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a rovněž tento poškozený byl vystaven zdravotním zásahům v podobě permanentního stresu a potížím s dýcháním. Tento poškozený byl pravomocně odsouzen na deset měsíců a byl mu uložen peněžitý trest 10 000 Kč. Ke zproštění došlo až poté, co ve věci zrušil předchozí rozhodnutí Ústavní soud. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 56 000 Kč. V porovnání s tímto případem došlo rovněž u žalobce k zásahům ve sféře zdravotní, navíc u zdejšího žalobce došlo k zásahům ve sféře rodinné a ke zvýšeným zásahům spočívajícím v medializaci celé kauzy. Na druhou stranu, u zdejšího žalobce nedošlo, jako u tamního poškozeného, k pravomocnému odsouzení s následným zrušením rozhodnutí Ústavním soudem. Délka řízení zdejšího žalobce byla rovněž delší, tedy tento faktor spolu s vyššími shledanými zásahy ve sféře osobní pak vedou soud k závěru, že žalobci by mělo být přiznáno zadostiučinění vyšší, než v posuzovaném případě, tedy rovněž oněch 70 000 Kč.

46. Ve stručnosti pak soud uvádí, že závěr o přiměřené výši zadostiučinění ve vztahu k žalobci ve výši 70 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí pak odůvodňuje i další soudem, v rámci řízení uváděná judikatura, konkrétně rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 281/2016, když v tamním případě se jednalo o 2 roky a 8 měsíců trvající stíhání pro stejný trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, kdy u tamního poškozeného byly shledány psychické problémy, které se promítly rovněž do žaludečních obtíží, nicméně tamní poškozený navštěvoval psychiatra a užíval antidepresiva. Rovněž tamní poškozený byl osobou bezúhonnou, avšak byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců, a toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Tamní poškozený se dokonce musel odstěhovat ze svého bydliště. V porovnání se zdejším žalobcem pak u tohoto došlo navíc k zásahům ve sféře rodinné, nicméně nedošlo k tak zásadním zásahům ve sféře zdravotní, a rovněž nedošlo k odsouzení. Trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu a zásahy ve sféře rodinné u něj byly zásadnější. V kombinaci všech těchto faktorů pak soud má za to, že žalobci by mělo být přiznáno zadostiučinění vyšší, než shledal soud v tamním případě, přičemž v tamním případě soud dospěl k závěru o adekvátní výši zadostiučinění ve výši 45 000 Kč (Ministerstvo plnilo částku 132 000 Kč a soud dospěl k závěru, že adekvátním by bylo právě 45 000 Kč). I porovnání s tímto případem pak odůvodňuje, že závěr soudu o zadostiučinění ve výši 70 000 Kč ve vztahu k žalobci, je odpovídajícím.

47. Pro úplnost soud uvádí, že závěr o adekvátní výši zadostiučinění ve výši 70 000 Kč ve vztahu k žalobci odůvodňuje i soudem zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 112/2017-124, když se jednalo o odškodnění 2 a půl roku trvající trestního řízení pro trestný čin přijímání úplatku, tedy ve srovnání s žalobcem trestní stíhání sice kratší, ale pro závažnější trestní čin. V kombinaci obou těchto faktorů je trestní stíhání porovnatelné, přičemž u tamního poškozeného byly shledány zásahy ve sféře rodinné a pracovní, navíc se jednalo o osobu veřejně činnou. U zdejšího žalobce se o osobu veřejně činnou nejednalo, nicméně byly shledány navíc zásahy zdravotní, avšak nikoli na pracovní úrovni. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno 75 000 Kč, což rovněž koresponduje s částkou, kterou shledal ve vztahu k zdejšímu žalobci soud odpovídající.

48. Žalobce k odůvodnění požadované výše zadostiučinění označil stanovisko Ministerstva spravedlnosti z 20. 3. 2019, sp. zn. Msp -3264/2018- Odsk/13. Z tohoto stanoviska však soud nemohl učinit jiný relevantní závěr než ten, že tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 65 582 Kč, což je zadostiučinění dokonce nižší, než k jakému dospěl soud. Samotné porovnání na základě takto označeného případu však nebylo možné provést, neboť z tohoto stanoviska se nepodává ani povaha trestné činnosti tamního poškozeného, ani délka trestního stíhání a zejména ani zásahy ve sféře osobnostní.

49. Soud tak dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 70 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci z tohoto titulu poskytla již částku 94 000 Kč (a v této části soud řízení zastavil), soud ve zbytku tohoto žalobního požadavku žalobu zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 2 x 50 000 Kč za 2 nemajetkové újmy /usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, neúspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. Tarifní úspěch obou stran je tak stejný a soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.