10 C 70/2024 - 187

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] 2 za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 34 971 359 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 34 971 359 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 34 971 359 Kč s příslušenstvím, která představuje škodu v podobě ušlého zisku, která žalobkyni vznikla v důsledku mimořádných opatření vydávaných žalovanou v období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že je provozovatelkou kasin s českou a zahraniční klientelou v obci [adresa], kde má celkem tři provozovny. Na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOVZ“), respektive zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), byla Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „MZ“) nařízena mimo jiné následující mimořádná opatření (ve formě opatření obecné povahy): a) mimořádné opatření ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN (dále jen „Opatření 2“), kterým s účinností ode dne 12. 4. 2021 od 00:00 hod. do odvolání, mimo jiné: - byla bodem 2. omezena činnost provozoven stravovacích služeb tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti, s výjimkami nerelevantními pro podnikání žalobkyně; - byl bodem 5. písm. a) omezen provoz heren, kasin a sázkových kanceláří tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti; - bylo bodem 6. omezeno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb tak, že jejich poskytování bylo možné pouze ve výjimečných, pro podnikání žalobkyně nerelevantních případech; b) mimořádné opatření ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN(dále jen „Opatření 3“), kterým byl s účinností ode dne 13. 4. 2021 rozšířen okruh omezení stanovený Opatřením 2 o zákaz spolkových, tanečních, tradičních a jim podobných akcí a jiných shromáždění, slavností, poutí, přehlídek, ochutnávek, oslav a jiných veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, s účastí přesahující ve stejný čas 2 osoby, s výjimkami nerelevantními pro podnikání žalobkyně; c) mimořádné opatření ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN (dále jen Opatření 4), kterým bylo s účinností ode dne 21. 4. 2021 změněno Opatření 2 ve znění Opatření 3, přičemž tato změna nebyla žádným způsobem relevantní pro podnikání žalobkyně; d) mimořádné opatření ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN (dále jen Opatření 6), kterým sice bylo s účinností ode dne 26. 4. 2021 od 00:00 hod. zrušeno Opatření 2 ve znění Opatření 3 a Opatření 4, zároveň jím ale, mimo jiné (znovu): - byla bodem 2. omezena činnost provozoven stravovacích služeb tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti, s výjimkami nerelevantními pro podnikání žalobkyně; - byl bodem 5. písm. a) omezen provoz heren, kasin a sázkových kanceláří tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti; - bylo bodem 6. omezeno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb tak, že jejich poskytování bylo možné pouze ve výjimečných, pro podnikání žalobkyně nerelevantních případech; e) mimořádné opatření ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN (dále jen Opatření 12), kterým s účinností ode dne 17. 5. 2021 od 00:00 hod., do odvolání, mimo jiné: - byla bodem 1. písm. a) omezena činnost provozoven stravovacích služeb tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti, s výjimkami nerelevantními pro podnikání žalobkyně; - byl bodem 4. písm. a) omezen provoz heren a kasin tak, že v nich byla zakázána přítomnost veřejnosti; - bylo bodem 5. omezeno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb tak, že jejich poskytování bylo možné pouze ve výjimečných, pro podnikání žalobkyně nerelevantních případech; Mimořádná opatření se okamžitě dotkla všech výše zmíněných provozoven žalobkyně, která byla z důvodu zákazů stanovených mimořádnými opatřeními nucena v plném rozsahu uzavřít. Žalobkyně proti mimořádným opatřením nepodala žalobu podle pandemického zákona, nicméně má za to, že je ve věci aktivně legitimována, neboť mimořádná opatření byla rušena v krátkém časovém sledu, žalovaná si musela být vědoma vydávání nezákonných opatření. Žalobkyně pak před podáním žaloby uplatnila nárok u žalované, nicméně ta ničeho neplnila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok ve formě ušlého zisku dne [datum]. Žalovaná neshledala naplnění předvídaných předpokladů dle zákona č. 82/1998 Sb. Uvedla, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem o zrušení mimořádných opatření. Žalovaná dále poukázala na mimořádnost okolností, za kterých byla opatření přijímána, podobnost s krizovým zákonem a absenci individuální aplikace práva. Žalovaná zmínila i nutnost zabránit rozvratu státních financí, když odmítla, že by kromě schválené ekonomické pomoci mohla být požadována další škoda či nemajetková újma z mimořádných opatření žalované, které byly zrušeny jen pro formální nedostatky. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně od státu, konkrétně prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu obdržela částku 65 000 981,95 Kč jakožto podporu v souvislosti s pandemií COVID-19. Při jednání pak odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zabývala aktivní legitimací, a to konkrétně na rozhodnutí ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 414/2023, ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 384/2024 a ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2005/2024, které prošlo i přezkumem Ústavního soudu, nález sp. zn. II. ÚS 3014/2024.

3. Soud následně vyzval žalobkyni při jednání dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby uvedla, v čem konkrétně spatřuje existenci okolností zvláštního zřetele hodných, pro které žalobkyně veškeré prostředky nápravy nevyčerpala, a to ve vztahu ke každému mimořádnému opatření, které žalobou uplatňuje, a aby k prokázání těchto tvrzení navrhla konkrétní důkazy.

4. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že podání návrhů na zrušení mimořádných opatření by bylo zcela formálním opravným prostředkem bez možnosti postavení žalobkyně, jakkoliv reálně vylepšit, kdy žalovaná týden, co týden nahrazovala mimořádná opatření. Žalobkyně dále uvedla, že byla v dané době ve špatné finanční situaci s tím, že mimořádná opatření byla napadena jinými subjekty, o čemž žalobkyně věděla. Ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžné uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum]. Z vyrozumění o posouzení žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná vyrozuměla žalobkyni o odmítnutí dobrovolného plnění na nárok žalobkyně.

6. MZ jako správní úřad příslušný dle § 80 odst. 1 písm. g) ZOVZ a § 2 odst. 1 pandemického zákona nařídilo dne [datum] postupem dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZOVZ a dle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým se s účinností od 12. 4. 2021 od 00:00 hod. do odvolání mj. - omezuje činnost provozovny stravovacích služeb tak že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou: a) v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), s tím, že v provozovně zaměstnaneckého stravování se smí konzumovat pokrmy jen tak, že u jednoho stolu sedí nejvýše 1 strávník; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více strávníků tak, že mezi strávníky je rozestup alespoň 2 metry nebo mezi strávníky jsou mechanické překážky, které brání šíření kapének, b) školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti [právnická osoba], žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání, c) v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 06:00 hod. a 21:59 hod.; tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 22:00 hod. a 05:59 hod. [čl. I bod 2], - omezuje provoz heren, kasin a sázkových kanceláří tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti [čl. I bod 5 písm. a)], - omezuje poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb: a) pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž: i) tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele, ii) provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby, b) osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnost podle krizového zákona, c) cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy, d) osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa, e) osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky, f) osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu, g) osobám v bytové nouzi, kterým ubytování zprostředkoval územní samosprávný celek [čl. I bod 6] (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN).

7. MZ jako správní úřad příslušný dle § 80 odst. 1 písm. g) ZOVZ a § 2 odst. 1 pandemického zákona nařídilo dne [datum] postupem dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZOVZ a dle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým bylo s účinností od [datum] změněno Opatření 2 v čl. I bodu 16 (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN).

8. MZ jako správní úřad příslušný dle § 80 odst. 1 písm. g) ZOVZ a § 2 odst. 1 pandemického zákona nařídilo dne [datum] postupem dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZOVZ a dle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým bylo s účinností od [datum] změněno Opatření 2 ve znění Opatření 3 v čl. I bodu 5 písm. g) a i) (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR [č. účtu]-4/MIN/KAN).

9. Nejvyšší správní soud rozhodl k návrhu [tituly před jménem] Z. K., [tituly za jménem] rozsudkem ze dne 22. 4. 2021 tak, že zrušil pro nezákonnost Opatření 2, Opatření 3 a Opatření 4 čtvrtým dnem od právní moci rozsudku (zjištěno z rozsudku č. j. 6 Ao 11/2021-48).

10. MZ jako správní úřad příslušný dle § 80 odst. 1 písm. g) ZOVZ a § 2 odst. 1 pandemického zákona nařídilo dne 23. 4. 2021 postupem dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZOVZ a dle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým se s účinností od 26. 4. 2021 od 00:00 hod. do odvolání mj. - omezuje činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou: a) v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), s tím, že v provozovně zaměstnaneckého stravování se smí konzumovat pokrmy jen tak, že u jednoho stolu sedí nejvýše 1 strávník; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více strávníků tak, že mezi strávníky je rozestup alespoň 2 metry nebo mezi strávníky jsou mechanické překážky, které brání šíření kapének, b) školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání, c) v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 06:00 hod. a 21:59 hod.; tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 22:00 hod. a 05:59 hod. [čl. I bod 2], - omezuje provoz heren, kasin a sázkových kanceláří tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti [čl. I bod 5 písm. a)], - omezuje poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb: a) pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž: i) tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele, ii) provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby, b) osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnost podle krizového zákona, c) cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy, d) osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa, e) osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto mimořádného opatření, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky, f) osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu, g) osobám v bytové nouzi, kterým ubytování zprostředkoval územní samosprávný celek [čl. I bod 6]. V čl. III mimořádného opatření pak MZ s účinností od 26. 4. 2021 od 00:00 hod. zrušilo Opatření 2, Opatření 3 a Opatření 4 (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN).

11. Nejvyšší správní soud rozhodl k návrhu [tituly před jménem] K. R. rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, že Opatření 6 bylo v části čl. I bodu 2 v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud rozhodoval za situace, kdy Opatření 6 bylo s účinností od 3. 5. 2021 od 00:00 hod. zrušeno mimořádným opatřením MZ ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN (zjištěno z rozsudku č. j. 8 Ao 11/2021-24).

12. Nejvyšší správní soud rozhodl k návrhu [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly před jménem] Z. P., [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly před jménem] [právnická osoba]. rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, že Opatření 6 bylo mj. v části čl. I bodu 5 písm. a) v rozporu se zákonem. V části týkající se mj. čl. I bodu 2 a čl. I bodu 6 Opatření 6 byl návrh odmítnut. Nejvyšší správní soud rozhodoval za situace, kdy Opatření 6 bylo s účinností od 3. 5. 2021 od 00:00 hod. zrušeno mimořádným opatřením MZ ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN. V části týkající se čl. I bodu 2 Opatření 6 byl návrh odmítnut z důvodu, že nezákonnost této části Opatření 6 již byla deklarována rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 Ao 11/2021-24, přičemž účinky tohoto rozsudku dopadají i na navrhovatele v nyní projednávané věci. V části týkající se čl. I bodu 6 Opatření 6 byl návrh odmítnut z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelů, tj. že Opatření 6 v této části nezasahuje do subjektivních práv navrhovatelů (zjištěno z rozsudku č. j. 8 Ao 7/2021-14).

13. MZ jako správní úřad příslušný dle § 80 odst. 1 písm. g) ZOVZ a § 2 odst. 1 pandemického zákona nařídilo dne 14. 5. 2021 postupem dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 ZOVZ a dle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým se s účinností od 17. 5. 2021 od 00:00 hod. do odvolání mj. - omezuje činnost provozovny stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou: i) v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), ii) školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti [právnická osoba], žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání, iii) v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 06:00 hod. a 21:59 hod., iv) venkovních prostor provozovny určených k sezení (dále jen „zahrádka“), a to pouze v čase mezi 06:00 hod. a 21:59 hod; v takovém případě se umožňuje využití toalet ve vnitřních prostorách provozovny; tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 22:00 hod. a 05:59 hod. [čl. I bod 1 písm. a)], - omezuje provoz heren a kasin tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti [čl. I bod 4 písm. a)], - omezuje poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, tak, že lze ubytovací služby poskytnout pouze: a) osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž: i) tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele, ii) provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby, b) cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy, c) osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa, d) osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto mimořádného opatření, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky, e) osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu, f) osobám v bytové nouzi, kterým ubytování zprostředkoval územní samosprávný celek [čl. I bod 5] (zjištěno z mimořádného opatření č. j. MZDR [č. účtu]-12/MIN/KAN).

14. Nejvyšší správní soud rozhodl k návrhu [tituly před jménem] A. Č. rozsudkem ze dne 21. 5. 2021 tak, že zrušil pro nezákonnost Opatření 12 v části čl. I bodu 1 písm. a) a čl. I bodu 4 písm. a) dnem právní moci rozsudku. Ve zbývající části, tj. v návrhu na zrušení Opatření 12 v části čl. I bodu 15 v části vymezené slovy „nebo soukromé“, byl návrh zamítnut. Nejvyšší správní soudu rozhodoval za situace, kdy Opatření 12 mělo být s účinností od 24. 5. 2021 zrušeno mimořádným opatřením MZ ze dne 19. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-13/MIN/KAN. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud mj. uvedl: „Přestože tehdy [rozsudkem soudu č. j. 6 Ao 11/2021-48 – pozn. soudu] Nejvyšší správní soud přezkoumávané opatření zrušil až čtvrtým dnem po právní moci rozsudku, ve snaze poskytnout odpůrci čas na adekvátní reakci, odpůrce od své praxe neustoupil. Týden, co týden nahrazoval mimořádné opatření o omezení obchodu a služeb novými, obsahově obdobnými, o čemž svědčí desítky řízení před Nejvyšším správním soudem, v nichž má být deklarována jejich nezákonnost. K odkladu vykonatelnosti tohoto rozsudku týkajícího se aktuálně platného mimořádného opatření proto Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod. Ostatně i nyní přezkoumané opatření odpůrce ještě před jednáním soudu nahradil novým, obsahově stejným, jak uvedl odpůrce na jednání. Odpůrce si již napříště musí být vědom toho, že vydává opatření zjevně nezákonná, jež zřejmě působí jeho adresátům škodu a újmu na základních právech. Nejvyšší správní soud nehodlá spekulovat o motivaci odpůrce, nicméně je fakt, že způsob vydávání mimořádných opatření v týdenních intervalech eliminuje účinnost soudního přezkumu. Možnosti soudní ochrany poskytované Nejvyšším správním soudem již naráží na své limity; nynější řízení bylo zahájeno v pondělí 17. května 2021 a trvalo pouhé čtyři dny do jednání v pátek 21. května 2021, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. Navzdory tomu vstupuje v pondělí 24. května 2021 v platnost nové, v napadených částech obsahově stejné mimořádné opatření sp. zn. MZDR 14601/2021-13/MIN/KAN ze dne 19. května 2021.“ (zjištěno z rozsudku č. j. 6 Ao 22/2021-44).

15. Žádostí ze dne [datum], došlou MZ téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě (byť stručněji vyjádřených) požadavek na zaplacení částky 34 971 359 Kč jako náhrady škody způsobené mimořádnými opatřeními. Žalovaná žádost vyřídila přípisem ze dne [datum], kterým z důvodů nenaplnění podmínek pro aplikaci OdpŠk uplatněný nárok odmítla (zjištěno ze žádosti, doručenky, vyrozumění o posouzení žádosti).

16. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 14/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ bylo v části čl. I bodu 5 písm. h). Z referátu na čl. 20 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

25. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

17. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 13/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 15. Z referátu na čl. 17 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

22. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

18. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 11/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 2. Z referátu na čl. 3 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

6. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

19. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 8/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN. Z referátu na čl. 23 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

28. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

20. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 7/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN. Z referátu na čl. 9 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

14. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

21. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 6/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 1. Z referátu na čl. 35 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

40. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

22. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 4/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 7. Z referátu na čl. 19 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl. 24 Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

23. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 15/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 5 písm. b) a c). Z referátu na čl. 8 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

13. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

24. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 24/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN/ v části čl. I bodu 6. Z referátu na čl. 8 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

13. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

25. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 22/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN/ v části čl. 1 písm. a) a čl. I. bodu 4 písm. a). Z referátu na čl. 20 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

21. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

26. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 21/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN/ v části čl. I bod 18. Z referátu na čl. 5 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

8. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

27. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 20/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN. Z referátu na čl. 27 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

30. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

28. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 11/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN. Z referátu na čl. 17 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

20. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

29. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 9/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN. Z referátu na čl. 41 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

46. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

30. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 8/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN. Z referátu na čl. 26 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

27. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

31. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 5/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN. Z referátu na čl. 39 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

44. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

32. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 4/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN. Z referátu na čl. 21 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

26. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

33. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 3/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN. Z referátu na čl. 10 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

16. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

34. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 10/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na zrušení části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-13/MIN/KAN, ve znění opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 22. 5. 2021, č. j. MZDR 21735/2021-1/MIN/KAN a ze dne 25. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-14/MIN/KAN. Z referátu na čl. 10 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění, výzva a poučení osoby zúčastněné na řízení založeno ve spise na čl.

11. Ze spisu bylo dále zjištěno, že se do řízení přes výzvu soudu nepřipojila žádná zúčastněná osoba.

35. Další navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, když shora popsaná zjištění považoval pro právní posouzení věci (viz dále) za zcela dostačující.

36. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

37. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

38. Podle ustanovení § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1). Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).

39. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

40. Podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

41. Podle ustanovení §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

43. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik újmy c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

46. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 25. 2. 2022 (dále jen „pandemický zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

47. Podle ustanovení § 2 odst. 1 pandemického zákona, ve znění účinném do 25. 2. 2022, může Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“), krajská hygienická stanice nebo Hygienická stanice [Anonymizováno] (dále jen „krajská hygienická stanice“) za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku nařídit mimořádné opatření, kterým přikáže určitou činnost přispívající k naplnění uvedeného účelu, nebo zakáže nebo omezí určité činnosti nebo služby, jejichž výkonem by mohlo být šířeno onemocnění COVID-19, anebo stanoví podmínky provádění takových činností nebo poskytování takových služeb. Ministerstvo může nařídit mimořádné opatření podle věty první s celostátní působností nebo s působností na území několika krajů. Krajská hygienická stanice může mimořádné opatření nařídit na území svého správního obvodu.

48. Podle ustanovení § 13 pandemického zákona, ve znění účinném do [datum], k projednání návrhu podle soudního řádu správního na zrušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo. V ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud (odst. 1). Návrh lze podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné opatření nabylo účinnosti (odst. 2).

49. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum]. Z vyrozumění o posouzení žádosti ze dne [datum] má pak soud za prokázané, že žalovaná ničeho nedobrovolně neplnila. Není pak důvodu nevěřit žalobkyni, že se jí vydaná mimořádná opatření dotkla, že mimořádná opatření dodržovala, a že byla frustrována nedostatkem jejich odůvodnění. Na mimořádná opatření z důvodu jejich zrušení Nejvyšším správním soudem lze hledět jako nezákonná rozhodnutí, jak bylo zjištěno z provedených spisů Nejvyššího správního soudu. Nicméně žalobkyně nemůže žádat náhradu nemajetkové újmy z nezákonných mimořádných opatření, když jí nesvědčí podmínka účastenství na těchto nezákonných rozhodnutích, když se ani v jednom případě aktivně nedomáhala jejich soudního přezkumu. Soud dále uvádí, že pokud se stát při této činnosti dopustil pochybení, jehož důsledkem byl nesprávný úřední postup, anebo vydání nezákonného rozhodnutí, je namístě posoudit případnou odpovědnost státu za újmu tím způsobenou, a to v režimu OdpŠk.

50. Pokud jde o naplnění první podmínky, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 414/2023-228, na jehož závěrech setrval i v rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90 (vydaném v řízení, ve kterém byl uplatňován nárok na náhradu škody mj. též z titulu Opatření 2, Opatření 3, Opatření 4, Opatření 6 a Opatření 12), konstatoval, že mimořádná opatření vydaná MZ postupem dle ZOVZ a pandemického zákona, která jsou opatřeními obecné povahy, lze považovat za rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Od těchto závěrů nemá soud důvodu se odchylovat, když Nejvyšší soud se v odkazovaných rozsudcích vypořádal též s nyní (opětovně) předkládanou argumentací žalované, která má povahu mimořádných opatření jako rozhodnutí ve smyslu OdpŠk vyvracet.

51. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že Opatření 2, Opatření 3, Opatření 4, Opatření 6 a Opatření 12 byla v částech, ve kterých dle tvrzení žalobkyně zasahovala do výkonu jejího podnikání, k návrhům podaným dle § 13 pandemického zákona pro nezákonnost zrušena, popř. byla jejich nezákonnost deklarována, rozhodoval-li Nejvyšší správní soud o návrhu až v době, když již dotčené mimořádné opatření pozbylo platnosti. Předmětná mimořádná opatření je tak v namítaných částech nutno považovat za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

52. Závěr uvedený v předchozím bodu však neplatí pro: - Opatření 6 v čl. I bodu 6 (omezení poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb). Návrh navrhovatelů [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly před jménem] Z. P., [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly před jménem] [právnická osoba]. na zrušení této části Opatření 6 byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2021, č. j. 8 Ao 7/2021-14, odmítnut z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelů. Zrušení pro nezákonnost/deklarování nezákonnosti této části Opatření 6 k jinému návrhu/jiným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokazováno. - Opatření 12 v čl. I bodu 5 (omezení poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb). Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2021 č. j. 6 Ao 22/2021-44, nebylo o zrušení této části Opatření 12 vůbec rozhodováno. Zrušení pro nezákonnost/deklarování nezákonnosti této části Opatření 12 k jinému návrhu/jiným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokazováno. V uvedeném rozsahu tedy byla žaloba podána nedůvodně již pro absenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí.

53. Pokud pak jde o aktivní legitimaci žalobkyně k uplatňování nároku na náhradu škody, Nejvyšší soud opět v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 414/2023-228, na jehož závěrech setrval a dále je rozvedl v rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90, konstatoval: „Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 pandemického zákona) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona. Nelze tedy akceptovat názor žalobce b) o existenci aktivní legitimace každé osoby, která sice byla oprávněna mimořádné opatření u soudu napadnout, ale zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Z obdobné koncepce vychází i § 8 odst. 3 OdpŠk, který nejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, vyžaduje využití v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, čímž je akcentována obecná právní zásada prevence škod vzniklých z nezákonných rozhodnutí, která poškozený vnímá jako škodlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013). Dle tohoto zákonného ustanovení rovněž není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozeným skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí (opatření obecné povahy) vedlo, tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá.“ [bod 51 odůvodnění rozsudku ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 414/2023-228]; „Z ustanovení § 13 pandemického zákona nevyplývá, že by řízení před Nejvyšším správním soudem mohlo být zahájeno i bez návrhu, bylo-li tedy mimořádné opatření pro nezákonnost zrušeno (příp. u již dříve zrušeného mimořádného opatření byl výrokem rozsudku alespoň konstatován jeho rozpor se zákonem), musel být někým návrh na jeho zrušení podán. Z toho vyplývá, že setrvání na zákonném požadavku účastenství poškozeného podle § 7 odst. 1 OdpŠk, založeného alespoň návrhem na zrušení mimořádného opatření podle § 13 odst. 1 pandemického zákona, nepředstavuje popření jeho práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, byť v konkrétních případech, jak vyplývá i ze shora označovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, byla mimořádná opatření nejen rušena dříve než uplynulo 30 dní od jejich vydání, ale byla někdy současně rušena i později (již v průběhu řízení) vydaná mimořádná opatření, kterými bylo napadené mimořádné opatření měněno či nahrazováno. Měla-li žalobkyně za to, že určitý zásah do svých práv navzdory mimořádnosti tehdejší situace z hlediska ohrožení veřejného zdraví není povinna snášet, lze i z hlediska obecné spravedlnosti a ústavního zakotvení jejího práva na náhradu škody takovou důslednost a rychlost v ochraně vlastních práv po ní požadovat.“ [bod 28 odůvodnění rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90]; „Nejvyšší soud nijak nezpochybňuje, že situace v souvislosti s bojem proti pandemii COVIDu-19 byla mimořádná. Tato mimořádnost však kladla zvýšené požadavky nejen na stát, ale i na osoby, které se cítily být opatřeními státu dotčeny.“ [bod 29 rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90]. Od těchto závěrů nemá soud důvodu se odchylovat, když NS se v rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90, vypořádal též s nyní žalobkyní namítanou rychlostí vydávání a rušení mimořádných opatření, která měla efektivní možnost domoci se soudního přezkumu mimořádných opatření vylučovat.

54. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se v případě ani jednoho z dotčených mimořádných opatření nedomáhala jeho zrušení či deklarování nezákonnosti (stalo se tak vždy k návrhům jiných navrhovatelů), a žalobkyně tedy není ve věci náhrady škody aktivně legitimována dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

55. Soud se současně zabýval důvody zvláštního zřetele hodné, jak je požadována dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 331/24. Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že je rozhodná aktivní legitimace stěžovatelky k uplatňování nároku zejména s přihlédnutím k okolnosti, že nebyla účastnicí řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno. Klíčovým je zejména posouzení naplnění podmínky vyčerpání prostředků nápravy, resp. existence okolností zvláštního zřetele hodných, pro které stěžovatelka prostředky nevyčerpala. Obecné soudy pochybily, pokud za jediný prostředek nápravy považovaly návrh na zrušení opatření obecné povahy.

56. K podmínce vyčerpání opravných prostředků v souvislosti s opatřením obecné povahy se v nedávné době podrobně vyjádřil v nálezu Ústavní soud sp. zn. III. ÚS 3319/22. Její vyžadování vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Vyčerpáním opravných prostředků dává aktivně legitimovaná osoba jasně najevo, že příslušné opatření obecné povahy vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3319/22, bod 29). Takovým prostředkem může být i oznámení o uplatnění práv jako osoba zúčastněná na řízení ve smyslu § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Výjimečnost tehdy posuzovaného případu pak spočívala v tom, že poškozený, který se cítil dotčen mimořádným opatřením vydaným dle ZOVZ v době před existencí pandemického zákona, se s ohledem na tehdy platnou a účinnou právní úpravu nemohl (přes vyvinutí veškerého úsilí, které po něm bylo možné požadovat) domoci zrušení, resp. deklarace nezákonnosti v mezidobí zrušeného mimořádného opatření (k čemuž dílčím způsobem přispěl i nesprávný postup správního soudu při „prvém kole“ posuzování návrhu poškozeného). To je ovšem případ zásadně odlišný od nyní posuzovaného případu žalobkyně. Žalobkyni měla jednak vzniknout škoda v důsledku mimořádných opatření vydaných (mj.) dle pandemického zákona, tj. v době, kdy již existoval prostředek (§ 13 pandemického zákona) k domožení se deklarace i zrušených mimořádných opatření, jednak žalobkyně žádnou aktivitu, kterou po ní lze spravedlivě požadovat a která by mohla založit její aktivní legitimaci k uplatňování nároku na náhradu škody, ke zrušení či deklaraci nezákonnosti dotčených mimořádných opatření nevyvinula. Případ žalobkyně tedy žádné mimořádné okolnosti v duchu odkazovaného nálezu Ústavního soudu neprovázejí a jsou na něj plně aplikovatelné závěry odkazovaných rozsudků Nejvyššího soudu, kdy soud dále rozebírá jednotlivé tvrzené mimořádnosti ze strany žalobkyně.

57. Soud má v daném případě za prokázané, ostatně toto ani žalobkyně v řízení netvrdila, že žalobkyně ani v jednom případě nebyla zúčastněnou osobou na řízení o zrušení mimořádného opatření žalované ve smyslu § 34 zákona č. 150/2002 Sb., ze kterého vyvozuje náhradu škody. Soud si i vyžádal předmětné spisy od Nejvyššího správního soudu, kdy ve všech případech byl dán pokyn k vyvěšení na listinnou a elektronickou úřední desku vyrozumění, výzvy a poučení osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně se ani v jednom případě nepřihlásila do řízení jako zúčastněná osoba.

58. V této souvislosti také nelze pominout, že čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, z něhož zákon č. 82/1998 Sb. vychází, zakládá odpovědnost státu za nezákonná rozhodnutí, nikoliv za nezákonné právní předpisy. Jak bylo mimo jiné uvedeno v již citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 414/2023, s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, „opatření obecné povahy obecně představuje správní akt smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezeným okruhem adresátů. Jedná se o výsledek činnosti veřejné správy, který není ani individuálním rozhodnutím, ani právním předpisem. Rozhodnutím není z toho důvodu, že nesměřuje vůči jmenovitě určené osobě či osobám, ale naopak vůči neurčitému počtu osob. Právním předpisem není proto, že jeho předmětem je, podobně jako u rozhodnutí, řešení určité konkrétní věci, nikoli stanovení obecného pravidla chování, vztahujícího se na všechny případy stejného druhu“. V případě mimořádných opatření podle pandemického zákona toho z obecných znaků individuálních rozhodnutí zůstává velmi málo, přesto judikatura Nejvyššího soudu odpovědnost státu za ně, a to i podle zákona č. 82/1998 Sb., dovodila, přičemž setrvala jen na požadavku jejich zrušení pro nezákonnost, v což lze zahrnout i jen zpětné konstatování jejich rozporu se zákonem, a na požadavku účastenství poškozeného, které lze dovodit i jen z následného uplatnění práv návrhem k Nejvyššímu správnímu soudu. Ani z tohoto pohledu tak požadavky judikatury Nejvyššího soudu nelze považovat za nepřiměřené, byť se mohou z hlediska časového prostoru (viz níže) jevit jako přísné. Ostatně i dle § 8 odst. 3 OdpŠk (byť v nynější věci se jedná o hmotněprávní podmínku podle § 7 odst. 1, nikoliv podle ustanovení § 8 odst. 3, na které je odkazováno toliko podpůrně) není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozeným skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí (opatření obecné povahy) vedlo, tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá.

59. Z ustanovení § 13 pandemického zákona nevyplývá, že by řízení před Nejvyšším správním soudem mohlo být zahájeno i bez návrhu, bylo-li tedy mimořádné opatření pro nezákonnost zrušeno (příp. u již dříve zrušeného mimořádného opatření byl výrokem rozsudku alespoň konstatován jeho rozpor se zákonem), musel být někým návrh na jeho zrušení podán. Z toho vyplývá, že setrvání na zákonném požadavku účastenství poškozeného podle § 7 odst. 1 OdpŠk, založeného alespoň návrhem na zrušení mimořádného opatření podle § 13 odst. 1 pandemického zákona, nepředstavuje popření jeho práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, byť v konkrétních případech, jak vyplývá i ze shora označovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, byla mimořádná opatření nejen rušena dříve než uplynulo 30 dní od jejich vydání, ale byla někdy současně rušena i později (již v průběhu řízení) vydaná mimořádná opatření, kterými bylo napadené mimořádné opatření měněno či nahrazováno. Měla-li žalobkyně za to, že určitý zásah do svých práv navzdory mimořádnosti tehdejší situace z hlediska ohrožení veřejného zdraví není povinna snášet, lze i z hlediska obecné spravedlnosti a ústavního zakotvení jejího práva na náhradu škody takovou důslednost a rychlost v ochraně vlastních práv po ní požadovat. Tudíž námitka žalobkyně, že předmětná mimořádná opatření byla rušena rychle neobstojí. Soud ani nijak nezpochybňuje, že situace v souvislosti s bojem proti pandemii COVIDu-19 byla mimořádná. Tato mimořádnost však kladla zvýšené požadavky nejen na stát, ale i na osoby, které se cítily být opatřeními státu dotčeny.

60. Rovněž nemůže obstát argument ekonomického charakteru, kdy žalobkyně nemusela sama podávat návrh na zrušení mimořádného opatření, kdy se na řízení mohla podílet aktivně např. jakožto zúčastněná osoba, nicméně ani tohoto práva nevyužila. K tomu je i třeba zmínit, že žalobkyně čerpala covidové dotace, ze kterým mohla uhradit náklady na právní zastoupení.

61. Rovněž se soud zabýval otázkou efektivity opravného prostředku, kdy žalobkyně v řízení tvrdila, že daný opravný prostředek nepodala z důvodu, že věděla, že probíhá jiné řízení o zrušení mimořádného opatření a současně tvrdila, že praktický dopad správních žalob na postavení žalobkyně by byl v daném případě roven 0, a to i v případě, že by žalobkyně skutečně všechna dotčena mimořádná opatření napadla žalobou. K tomu je však nutné dodat, že kdyby žalobkyně natolik úkorně vnímala, že daná mimořádná opatření jsou v rozporu se zákonem, tak by se více zajímala o zrušení těchto mimořádných opatření, a to právě např. z pozice zúčastněné osoby, což ani v jednom případě neučinila. I v případě, že by o podání správních žalob věděla, jak v řízení tvrdila, nicméně o tom nepředložila žádný důkaz, je třeba uvést, že ani v takovém případě si žalobkyně nemohla být jistá, zda budou v těchto řízeních splněny všechny podmínky řízení, zda takoví žalobci v řízení prokáží, že byli napadeným mimořádným opatřením (opatřením obecné povahy) na svých právech zkráceni, což je podmínkou pro úspěch žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. 8 Ao 1/2021, nebo ze dne [datum], sp. zn. 5 Ao 25/2021), příp. zda nevezmou svou žalobu v průběhu řízení zpět. Z těchto důvodů tedy skutečnost, že by se žalobkyně o podání jiných žalob v průběhu lhůty pro jejich podání skutečně dozvěděla, ještě nemusí znamenat, že podání další žaloby žalobkyní by bylo neúčelné.

62. K tomu je třeba dodat, že nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 331/24 byl vydán ve věci, kdy ještě nebyl účinný pandemický zákon, na což ostatně upozorňuje i sám Ústavní soud v nálezu. Z daného pohledu je tak i nutné přísněji nahlížet na 1měsíční lhůtu k podání návrhu na zrušení mimořádného opatření. Soud k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2005/2024, ve kterém se uvádí, že pokud žalobkyně žalobou podle ustanovení § 13 pandemického zákona žádné z předmětných mimořádných opatření nenapadla a zůstala pasivní, nedala tak v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, nelze ji tudíž za účastníka řízení dle § 7 odst. 1 OdpŠk považovat. K tomu soud dále uvádí, že dané rozhodnutí bylo i přezkoumáno Ústavním soudem, který ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3014/24 ze dne [datum] dospěl k závěru, že závěry učiněné ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou správné a ústavní stížnost jako nedůvodnou odmítl 63. Vzhledem k tomu, že výše uvedené je postačující pro zamítnutí žaloby jako nedůvodné, není zapotřebí rozsáhle rozebírat argumentaci žalované, kterou soud nemá za zcela přiléhavou, soud v daném řízení pak ani neshledal tvrzené důvody zvláštního zřetele hodných ze strany žalobkyně. Soud tak dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za majetkovou újmu žalobkyně, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

64. Jen pro úplnost pak soud dodává, že věc nebylo možné posoudit ani dle § 9 pandemického zákona, který upravuje pouze nárok na náhradu skutečné škody, a nikoliv též ušlého zisku (k tomu opět viz závěry odkazovaných rozsudků Nejvyššího soudu).

65. S ohledem na uvedené tak soud podanou žalobu, aniž by se zabýval dalšími předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, tj. vznikem a rozsahem škody a příčinnou souvislostí jejího vzniku s předmětnými mimořádnými opatřeními (v rozsahu, ve kterém se jedná o nezákonná rozhodnutí), a rovněž námitkami žalované stran žalobkyní čerpaných kompenzací z „covidových programů“, jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu výdajů ve výši 900 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, přípravu na jednání a účast na jednání. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Poučení