10 C 74/2022-46

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: žaloba o neplatnost plné moci takto:

Výrok

I. Návrh na určení, že právní jednání učiněné paní [jméno] [příjmení] [rodné číslo], bytem [adresa], zesnulé [datum], spočívající v udělení plné moci dne [datum] žalované pro účely zastupování v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou [spisová značka] je neplatné, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že dohoda dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] je neplatná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 15 411 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno,že právní jednání učiněné paní [jméno] [příjmení] [rodné číslo], bytem [adresa], zesnulé [datum], spočívající v udělení plné moci dne [datum] žalované pro účely zastupování v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou [spisová značka] je neplatné a dále, že dohoda dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] je neplatná. Uvedl, že žalobce i žalovaná byli účastníky pozůstalostního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 a ukončeného usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení téhož data č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 18.10.2018. Pozůstalostní řízení bylo vedeno ohledně pozůstalosti po [celé jméno žalobce] narozeném [datum], zemřelém dne [datum]. V rámci tohoto pozůstalostního řízení byla žalované údajně udělena manželkou pozůstalého paní [jméno] [příjmení] narozenou [datum] plná moc dne [datum]. Dne [datum] pak paní [jméno] [příjmení] zemřela. Na základě uvedené plné moci žalovaná uzavřela za [jméno] [příjmení] dohodu dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením shora uvedeným. Žalobce se tedy domáhá určení neplatnosti uvedené plné moci, respektive právního jednání [jméno] [příjmení] spočívajícího v údajném udělení plné moci a tím pádem neplatnosti dohody dědiců uzavřené na základě plné moci s tím, že se žalobce domnívá, že v době udělení plné moci již paní [jméno] [příjmení] nebyla pro duševní poruchu schopna právně jednat a udělení plné moci jakožto právní jednání je neplatné. [jméno] [příjmení] je matkou obou účastníků, když zemřela dne [datum]. [jméno] [příjmení] byla [datum] umístěna do Domu s pečovatelskou službou v [obec], přičemž její zdravotní stav odpovídal skutečnosti, že prodělala několikahodinovou operaci nádoru na mozku. Umístění do domova však [jméno] [příjmení] vnímala a byla schopna komunikace. Když žalobce [jméno] [příjmení] v domově zhruba měsíc před smrtí - tedy asi 3 týdny před datem údajného udělení plné moci - navštívil, [jméno] [příjmení] neotevírala oči, nekomunikovala a neměla o komunikaci zájem, nepoznávala lidi kolem sebe, žalobce jako syna si pletla s jinými osobami. Byla tedy ve stavu, že zcela jistě nemohla být schopna posoudit a rozpoznat následky svého chování a lze důvodně pochybovat o jakémkoliv projevu volní složky osobnosti. Její stav byl takový, že došlo k zmenšení či dokonce ztrátě rozpoznávacích či ovládacích schopností. Její smrt nenastala náhle, ale po postupném pomalém zhoršování zdravotního stavu, které muselo být v domově řešeno podáváním léků na zmírnění bolesti a tedy se muselo jednat o velké ovlivnění mysli a tedy rozpoznávacích a ovládacích schopností. Žalovaná pak jakožto zdravotní sestra mohla využít zdravotního stavu [jméno] [příjmení], který, vzhledem ke svým zkušenostem, byla schopna rozpoznat. Žalovaná následně zřejmě postupovala v pozůstalostním řízení tak, aby došlo k odklonu původní dohody dědiců v daném řízení (žalobce, žalované a [jméno] [příjmení]) po rozdělení pozůstalosti. Ve složité životní situaci, kdy mu zemřel nejen otec, ale následně i matka se žalobce v rámci pozůstalostního řízení nechal přesvědčit o tom, že žalovaná následně dostojí svému slibu a majetek z pozůstalostního řízení bude rozdělen dle původní dohody dědiců a přání zemřelého [celé jméno žalobce] staršího. Nastalé situaci se žalobce pokusil bránit prostřednictvím podání žaloby na obnovu dědického řízení, avšak z důvodu uplynutí zákonných lhůt nebylo možné nahlédnout do spisu před podáním žaloby na obnovu řízení, proto skutečnosti udělení plné moci nebyly v této žalobě rozebrány a navrhovány. Žalobce také podal podnět k pokračování v dědickém řízení, neboť paní [jméno] [příjmení] nebyla jakožto účastník pozůstalostního řízení řádně zastoupena a dohoda dědiců tak nebyla řádně uzavřena všemi dědici. Za zásadní vadu je nutno považovat i fakt, že se jednalo o dohodu, v rámci které docházelo k vypořádání společného jmění manželů a pochybnosti v řádném zastoupení jsou právě na straně manželky zesnulého, tj. [jméno] [příjmení]. Naléhavý právní zájem na určení žalobce spatřuje v tom, že dovolat se neplatnosti plné moci a dohody dědiců nelze jinak. Žalobce souběžně se žalobou podává rovněž podnět na pokračování v pozůstalostním řízení, nicméně prokazovat skutečnosti související s neplatností plné moci, respektive prvního jednání spočívající v údajném udělení plné moci a navazující dohody dědiců není v tomto řízení možné, neboť primárně pozůstalostní řízení obecně neslouží k prokazování neplatnosti právního jednání. Požadované určení neplatnosti bude představovat finální vyřešení sporu, neboť určením předmětné neplatnosti bude určeno, že v pozůstalostním řízení nebyla [jméno] [příjmení] řádně zastoupena žalovanou, žalovaná nebyla oprávněna uzavřít za [jméno] [příjmení] dohodu dědiců a nebylo tak pozůstalostní řízení řádně ukončeno. Pozůstalostní řízení, respektive pochybnosti o jeho řádném skončení pak má zásadní dopad do majetkové sféry žalobce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení, neboť žalobce mohl své právo uplatnit hned po vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení č.j. [číslo jednací] obou z [datum rozhodnutí], které také nabylo téhož dne právní moci, a to kdykoliv poté, když by měl pocit, že byl na svých právech zkrácen, nejpozději však v zákonné lhůtě. V té době mohl usnesení napadat či domáhat se svých dalších práv. Podle občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se. Dle § 629 odstavec 1 OZ promlčecí doba trvá 3 roky. V daném případě tak mohl žalobce daná práva uplatnit u soudu nejpozději 18.10.2021. Žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by nebyly známy v době vydávání výše uvedených usnesení nejsou. Žaloba tak zcela bezdůvodná a žalobci ani nesvědčí naléhavý právní zájem, který ničím neprokazuje. Předmět žalobu pak podal 16.02.2022. Pokud jde o věc samou, tak žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu dědiců, kdy žalobce tedy svou aktivní vůlí souhlasil s rozdělením dědictví, tak jak je v dohodě uvedeno. Rodiče účastníků pak neměli jiné přímé potomky než žalobce a žalovanou. Jelikož ani jeden z nich nezanechal závěr, dědili žalobce a žalovaná dle zákonné posloupnosti, což dohody reflektují. Žalobce se pokoušel v minulosti právně napadnout pozůstalostní řízení po [celé jméno žalobce], ovšem toto bylo zamítnuto a soud neshledal důvody obnovy řízení (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí]). Navíc žalovaná musí odmítnout, že by matka trpěla jakoukoliv duševní poruchou, byla orientována v místě i v čase poznávala své blízké a o průběhu dědického řízení, jakož i obsahu udělené plné moci byla spravena, s tímto souhlasila a plnou moc sama v leže podepsala. Navíc s tím vším byl žalobce dopředu obeznámen a souhlasil s tím. Obsah plné moci byl připraven jako obecný vzor notářem, který jej běžně poskytuje svým klientům. Ověření podpisu nebylo nutné. [jméno] [příjmení] v té době běžně komunikovala, zajímala se, poznávala osoby, věděla, co podepisuje, byla orientovaná v místě i čase, netrpěla duševní poruchou ani jinou zdravotní indispozicí, která by znemožňovala udělení plné moci. Dne [datum] byla u paní [příjmení] na návštěvě dcera žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] poznala, normálně s ní komunikovala nejevila žádné obtíže. Obdobně pak [datum] byla u své babičky na návštěvě druhá dcera žalované [jméno] [příjmení], kterou babička poznala, opět s ní normálně komunikovala a oslovovala ji jménem. Dne [datum] došlo k podpisu plné moci. Uvedené osoby pak [jméno] [příjmení] hojně navštěvovali, takže měli o jejím zdravotním stavu dobré povědomí. Žalobce pak v řízení před notářem vnímal veškerý obsah řízení a dohody a s touto bez dalšího souhlasil. Mezi sourozenci tedy žalobcem a žalovanou nikdy nedošlo k žádné dohodě o vypořádání majetku jinak, než jak je uvedeno v dohodě dědiců. Ta ostatně reflektuje zákonnou posloupnost ve smyslu § 1633 a následující občanského zákoníku, kdyby tedy stejně veškeré jmění, které bylo předmětem dědictví, dědili žalobce a žalovaná rovným dílem (§ 1635 OZ). Tedy pokud by se domohl žalobce zneplatnění plné moci a potažmo rozhodnutí v rámci dědických řízení po rodičích účastníků, nikterak by se tato skutečnost nedotkla současného majetkového uspořádání. I proto je žaloba zcela nesmyslná, jakož je i nesmyslný podnět k pokračování v dědickém řízení. Jednání žalobce tak žalovaná považuje za nehorázné a účelové ve snaze získat zcela bezdůvodně majetkový prospěch. Žalobce se již za života snažil získat majetkový prospěch od rodičů, zejména se o to snažil syn žalobce [jméno] [příjmení]. Ten se s prarodiči dohodl na zástavě jejich bytu na [část obce], na které má nyní již druhé zástavní právo a užívá jej jako účelový nástroj k tomu, aby žalovaná (nyní již její dcery) nemohli s nemovitostí disponovat, tedy prodat svůj spoluvlastnický podíl za adekvátní cenu. Žalobce a žalovaná se již dlouhou dobu snažili dohodnout na vypořádání, žalobce má však zájem získat podíl na nemovitosti za neadekvátně nízkou cenu, která až hraničí s neúměrným zkrácením a je zcela v rozporu s dobrými mravy. Kvůli tomuto tlaku, kterému již žalovaná neměla sílu vzdorovat, svůj spoluvlastnický podíl na bytě darovala svým dcerám [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobci byla nabídnuta cena podle vyhotoveného znaleckého posudku, aby tedy mohly na něj převést svůj podíl. Pak navrhly, aby případně nabízeli společný prodej třetí osobě za nejvyšší nabídku. S ničím však žalobce nesouhlasil.

3. Po poučení podle § 118a žalující strana ohledně odůvodnění naléhavého právního zájmu pouze znovu shrnula, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že rozhodnutí ve věci má zásadní vliv na majetkovou sféru žalobce, navíc, pokud by tato žaloba byla zamítnuta, tak je zcela zřejmé, že z toho hrozí do budoucna spory mezi účastníky a naléhavý právní zájem je právě zájem na jejich odvrácení.

4. Soud provedl důkaz rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci 18.10.2018, když z nich bylo zjištěno, že byla schválena dohoda dědiců, a to po zůstaviteli [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelém [datum] za účasti pozůstalé manželky [jméno] [příjmení], [rodné číslo], pozůstalé dcery [celé jméno žalované] a pozůstalého syna [celé jméno žalobce] podle níž pozůstalá dcera [celé jméno žalované] a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] zdědili každý jednou třetinou nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] vlastnictví jednotky vymezené podle zákona číslo 72/1994 Sb., [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce], jednotka - číslo jednotky [rok] byt a podíl na společných částech domu a pozemku [číslo] vymezeno v : budova [adresa] - bytový dům [list vlastnictví] na parcele [číslo], [list vlastnictví] parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dále na LV [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce] podíl [číslo], parcela [číslo] - ostatní plocha, a to v ceně obvyklé 7 500 000 Kč, dále na LV [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce], stavba [obec] če [číslo] - rodinná rekreace na parcele stavební [anonymizováno], [list vlastnictví] v ceně obvyklé 100 000 Kč a na LV [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce], podíl , pozemky, parcela stavební [anonymizováno] - zastavená plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba: [obec] če [číslo] - rodinná rekreace, [list vlastnictví], parcela stavební [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba: [obec] če [číslo] - rodinná rekreace, [list vlastnictví], parcela [číslo] - zahrada v ceně obvyklé 200 000 Kč. Dále podle dohody dědiců [celé jméno žalované] nabyla zůstatek na sporožirovém účtu České spořitelny číslo [bankovní účet] zůstatek ve výši 1 667 Kč a spořící účet číslo [bankovní účet] se zůstatkem 0 Kč a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] osobní automobil Škoda Favorit 135L [registrační značka] v ceně 3 000 Kč, když pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nenabyla podle dohody dědiců žádné dědictví.

5. Z dědického spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] pak soud zjistil, že na čísle listu 44 byla předložena plná moc, kterou [jméno] [příjmení] [rodné číslo] zmocnila [celé jméno žalované] narozenou [datum], aby jí zastupovala v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalobce] [anonymizováno], zemřelém [datum]. Listina je prakticky vyplněným předtiskem. Plná moc je pak podepsána v [obec] 24.08.2018.

6. Z téhož spisu pak z usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci 16.11.2021 bylo zjištěno, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] na obnovu pozůstalostního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. [spisová značka] byla zamítnuta. Soud uzavřel, že v rámci dědického řízení účastníci uzavřeli dědickou dohodu, která byla schválena. Ani ve výroku ani v odůvodnění napadeného usnesení není zmínka o vzájemném závazku či vymahatelné povinnosti. Předmětem pozůstalostního řízení je výlučně vypořádání dědictví. Dědická dohoda jakožto jeden ze způsobu vypořádání je úkonem účastníků a velikost dohodnutých dědických podílů sama o sobě nezakládá její neplatnost. Pokud pak žalobce argumentuje, že druhá dědička porušuje privátní mimosoudní úmluvy, které nejsou a nemohou být předmětem dědického řízení, nelze tato okolnost hodnotit jako důvod obnovy řízení podle § 228 odstavec 1 písmena a) o. s. ř. Stejně tak soud neshledal důvody pro povolení obnovy řízení dle § 228 odstavec 2 o. s. ř., protože i když žalobce argumentuje předpoklady, za níž byla dohoda uzavřena, dědická dohoda není soudním smírem ani jiným rozhodnutím, kogentně vyjmenovaným v citovaném ustanovení. Soud tedy důvody pro povolení obnovy neshledal a jako nepřípustnou jí zamítl.

7. Okresní soud po provedeném dokazování (směřujícímu prvotně k vyřešení otázky existence naléhavého právního zájmu) zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabyly právní moci 18.10.2018 bylo zjištěno, soud schválil dohodu dědiců, kterými byli [jméno] [příjmení], matka obou účastníků a žalobce a žalovaná. Dále bylo zjištěno, že usnesením téhož soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci 16.11.2021, byla zamítnuta žaloba žalobce [celé jméno žalobce] na obnovu předmětného pozůstalostního řízení, když soud neshledal důvody pro povolení obnovy řízení podle § 228 o. s. ř. V dědickém spise byla založena listina označená jako plná moc, kterou [jméno] [příjmení] [rodné číslo] zmocnila [celé jméno žalované] narozenou [datum], aby jí zastupovala v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalobce] [anonymizováno], zemřelém [datum]. Plná moc byla pak podepsána v [obec] [datum].

8. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle ustálené judikatury a zákona § 80 soud nejprve zkoumal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení.

10. Podle komentáře k § 80 o.s.ř. (systém ASPI a stav k 08.12.2022 do částky 173/2022 Sb. a 24/2022 Sb.m.s., Motl,) má toto ustanovení i v novém občanském zákoníku význam v tom, že zdůrazňuje smysl a účel určovacích řízení a z nich vzešlých rozhodnutí tím, že je připouští pouze tam, kde mohou přinést svým deklaratorním výrokem řešení určité právní situace, sporu, společenského konfliktu, bez něhož by soudní ochrana porušených práv či právních poměrů nemohla být účinná či úplná. Jde o rozhodnutí preventivní, které má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce před tím, než dojde k porušení práva a naopak tam, kde již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti, nemá určovací rozhodnutí smysl a je třeba se žalobou domáhat určitého plnění (například rozsudek Vrchního soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Jak uvádí i Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. PLUS-st .2105 ze dne 01.11.2005 mj. jakmile totiž bylo právo již porušeno, nemá preventivní ochrana postavení žalobce žádného smyslu, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout, nebo že již vznik již bezprostředně hrozí odvrátit. I pokud jde o určení neplatnosti právního jednání, lze říci v podstatě totéž, co bylo řečeno o určení existence práva či právního poměru, tedy že taková žaloba má rovněž povahu preventivní nemá konstitutivní účinky, jejím smyslem je předejít porušení práva, neboť nastaly-li již v důsledku vad právního jednání (a tudíž v důsledku jeho neplatnosti) následky v právní sféře žalobce, má smysl již jen reparovat tyto následky a nikoliv určovat neplatnost právního jednání, jež vedla ke vzniku oněch následků.

11. Výsledkem tohoto řízení o určovací žalobě by potom bylo pouze rozhodnutí, z něhož žádný nárok na plnění neplyne a mohl by být pouze podkladem pro další soudní řízení, když totiž v dědickém řízení v rámci něhož jsou napadána právní jednání účastníků dědického řízení, mohlo by být pouze podkladem pro další soudní řízení. Naléhavý právní zájem na určení není dán, neboť takovéto rozhodnutí by pouze znovu obnovilo spory mezi účastníky, které byly ve schválené dohodě v rámci pozůstalostního řízení vyřešeny. Dále je nutno ještě poznamenat (ohledně argumentu dopadu rozhodnutí do majetkové sféry žalobce), že pokud by došlo k určení požadované neplatnosti, pak by stejně řízení v pozůstalostním předmětném řízení nebylo rozhodnuto jinak, než jak bylo dohodnuto mezi účastníky v rámci schválené dohody, neboť tito i podle dohody dědili v zákonné posloupnosti dědické podle § 1633 a případné nové rozhodnutí by bylo identické. Navíc je nutno poznamenat, že oba účastníci dohody s touto souhlasili, když byli aktivními účastníky pozůstalostního řízení a předmětná žaloba se proto jeví pouze jako účelová, jak například uvádí Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 28Cdo 551/2011 se dne 09.11.2011, které je platné i po účinnosti nového občanského zákoníku, že naléhavý právní zájem je dán zejména tehdy, bylo-li by bez požadovaného určení ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. (Srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.02.2011 sp. zn. 23Cdo 5054/2008 a další). V uvedeném rozhodnutí se dále uvádí, že Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení a tím méně pak pro řízení již proběhlé. Určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporu (rozsudek NS ČR ze dne 15.12.2005 sp. zn. 33Odo 546/2005 či sp. zn. 21 Cdo 267/2000 ze dne 10.10.2000. Za takovou otázku je třeba považovat i platnost plné moci, na jejímž základě zastupoval účastník dědickém řízení jiného účastníka. Je na soudu, aby při projednávání věci posoudil, zda si účastník řádně zvolil svého zástupce, popřípadě, aby v případě pochybností vyzval k odstranění nedostatku nejasností v tomto směru. Navíc v daném případě byla plná moc předložena v pozůstalostním řízení, jehož byl žalobce účastníkem. V té době ničeho proti tomuto zmocnění nenamítal a naopak za pomoci této plné moci uzavřel se zbylými účastníky řízení dohodu. Rozsudek Nejvyššího soudu dále uvádí, že akceptace názoru, dle nějž by s každou z dílčích právních úvah činěných soudem a v rámci vedení řízení bylo možno zvlášť posuzovat na základě určovací žaloby, by vedla ke zbytečnému narůstání počtu soudních sporů a potažmo i právní nejistoty účastníků, mohl-li by být dílčí procesní závěr předmětem samostatného řízení, jež by mohlo zpochybnit správnost řízení prvého, v němž bylo řešeno jádro sporu, respektive vypořádání pozůstalosti mezi účastníky. I když by soud mohl (prezentovaný soudním komisařem) ve svém postupu pochybit, k odstranění těchto nedostatků slouží řádné a mimořádné opravné prostředky, nikoliv určovací žaloba, jejímž účelem je především odvrácení dalších sporů účastníků a nikoliv jejich nárůst (též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2010 sp. zn. 23Cdo 128/2008 atd.). Naopak věcné rozhodnutí o určení neplatnosti dle žaloby by nevedlo k definitivnímu vyjasnění celé záležitosti a naopak by zřejmě vedlo k dalším sporům a řízením. Není tedy důvod se domnívat, že by na požadovaném určení byl naléhavý právní zájem. Též nutno zmínit i závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 305/2008, který přímo uzavřel, že se nelze úspěšně domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví. Soud ještě uvádí, že případné rozhodnutí soudu vydané ve sporném řízení, že soudem schválená dohoda o vypořádání dědictví je neplatná, by totiž nemohlo mít vliv na závaznost rozhodnutí vydaného soudem v řízení o dědictví. Proto byla žaloba zamítnuta.

12. Na závěr soud poznamenává, pokud se jedná o vznesenou námitku promlčení, tak podle paragrafu § 581 neplatné jednání, které učinila osoba, ke kterému není způsobilá, popřípadě jednání osob jednajících v duševní poruše, která je činí neschopnou právně jednat, je neplatností absolutní, která se nepromlčuje.

13. Pokud jde o náklady řízení, soud je přiznal ve věci úspěšné žalované podle § 142 o.s.ř., a to celkem ve výši 15 411 Kč. Soud zde vycházel z advokátního tarifu, tedy vyhlášky číslo 177/1996 Sb., a to při určení tarifní hodnoty podle § 9 odstavec 3 písmeno a), kde se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč a sazbu mimosmluvní odměny pak přiznal podle § 7 bodu 5 (přes 10 000 Kč do 200 000 Kč) 1 500 Kč + 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč (tedy 1 500 Kč + (40 × 25) = 2 500 za 1 úkon, úkonů pak bylo 5, a to převzetí věci a příprava, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti soudu z [datum], porada s klientem ze dne [datum] přesahující jednu hodinu a účast u jednání [datum], celkem tedy odměna v částce 12 500 Kč, dále byla podle § 13 přiznána paušální náhrada ve výši á 300 Kč za úkon, tedy celkem 1 500 Kč, dále podle § 14 náhrada za promeškaný čas, a to strávený cestou ze sídla právního zástupce žalované z jeho sídla na Kladně k jednání do [obec] a zpět v počtu čtyř půl hodin á 100 Kč tedy 400 Kč a dále cestovné k soudu ve výši 350,50 Kč a cestovné ve výši 1 011 Kč při cestě právního zástupce žalobce motorovým vozidlem s průměrnou spotřebou 6.6 l nafty na 100 km, ceně pohonných hmot 44,1 Kč (vyhláška číslo 116/2022 Sb.), sazbě základní náhrady 4,7 Kč při ujetých 132,8 km.